Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Draco Malfoy a Charlie Weasley se vzali na svatého Valentýna. Na žádost Malfoyových byl obřad malý a převážně neveřejný, zúčastnila se ho pouze nejbližší rodina. Albus zařídil, aby se shromáždění konalo ten večer v Komnatě nejvyšší potřeby a po něm soukromá rodinná večeře, pozornost bradavických domácích skřítků. Místnost sama vypadala jako jarní zahrada - příjemná změna proti sněhu, který stále ještě ležel na zemi kolem hradu.

Albus, Severus a Harry spolu s devíti Weasleyovými už čekali v místnosti, když dorazili Malfoyovi. Lucius a Narcisa vstoupili bok po boku, oba elegantně oblečení ve formálních hábitech, které pravděpodobně stály víc, než kolik vydělal Artur za rok. Za diamantový náhrdelník kolem Narcisina krku by se dalo Doupě se vším, co v něm bylo, koupit desetkrát. Ale přes všechno to bohatství nevypadali šťastně. Narcisa, přestože krásná a téměř nezměněná od svých školních dnů, měla na pobledlé tváři nadutý úsměšek, který ostře kontrastoval s růžolícím širokým úsměvem na tváři Molly. Draco, který se vlekl za svými rodiči ve stejně nákladném hábitu v zmijozelské zeleni, vypadal téměř bezvýrazně, jen jiskřičky v jeho očích naznačovaly, že má radost, že tu je.

Zatímco oba starší Malfoyové byli z události očividně nešťastní, Weasleyovi byli všichni v dobré náladě. I když bylo zřejmé, že je Charlieho volba manžela překvapila, představa sňatku a nového člena rodiny pro ně byla viditelně radostnou událostí. Molly skutečně šokovala dost zaraženého Draca, když chlapce vřele objala a pak pokračovala tím, že mu urovnala vlasy a šaty, které sama pomuchlala. Z výrazu naprostého šoku na Dracově tváři bylo jasné, že nemá tušení, jak se s takovým jednáním vypořádat - což u Rona i Harryho vyvolalo pobavené hihňání. A znovu v protikladu k uvítání, kterého se dostalo Dracovi, byl Charlie oceněn jenom Narcisiným úšklebkem.

Lucius se zastavil vedle Severuse, zatímco se Draco pokoušel představit svou matku zbytku Weasleyovic klanu. „Myslel jsem si, že tady bude pouze nejbližší rodina,“ poznamenal Lucius a krátce pohlédl na Harryho, jenž stál vedle Rona.

Severus jenom pokrčil rameny, neměl v úmyslu se za jeho přítomnost omlouvat. Popravdě, ani on ani Albus nevěřili Malfoyovým natolik, aby je nechali o samotě s Weasleyovými. „Považují Harryho za člena užší rodiny.“

Severus zaznamenal zvláštní spekulující pohled, který se při tom mihl Luciovi v očích. Představa, že připojí Malfoyovu rodinu k Weasleyovým, byla pravděpodobně nesnesitelná - ale Severus měl podezření, že bolest byla poněkud zmírněna pomyšlením, že za člena nejbližší rodiny je považován i Harry Potter. Nepochybně to Lucius překroutí ve svůj prospěch a bude veřejně naznačovat, že měl větší zájem o spojení s Potter-Snapeovými než s Weasleyovými.

Po úvodním pozdravu trval Lucius na tom, že musí vidět svatební smlouvu. Brumbál na ní odvedl mistrovskou práci. Než začal oficiální obřad, dal si Lucius na čas a prošel každý řádek dokumentu. Přel se o některé body, pokusil se je opakovaně změnit ve svůj prospěch, ale v Cedo kontraktu bylo jen málo prostoru ke kompromisům. Přesto tam bylo několik menších bodů na uvážení obou stran a Charlie naznačil, že je ochotný otevřeně je prodiskutovat.

Severus, který byl zvědavý na to, o co by se mohl Lucius pokoušet, sledoval vyjednávání pečlivě. Věděl, že Charlie Weasley nemá zázemí ve znalosti kouzelnického práva. Přestože Artur pracoval na odboru pro vymáhání zákonů, smlouvy nebyly jeho specialitou; mladý Percy, který stál rozdychtěně vedle, měl pravděpodobně hlubší znalosti než zbytek jeho rodiny. Kdyby tu nebyl Brumbál, jenž celý proces sledoval, dělal by si Severus starosti, že by se Charlie mohl dostat do problémů, pokud by se pustil do jakéhokoliv vyjednávání s Luciem. Ale velice rychle se ukázalo, že Charlie byl vycvičen v tom, co má říkat. Zdálo se, že zná předem každý bod, který by mohl Lucius nadnést, a má protiargument ke každému návrhu - plnou rychlostí některé body odmítl a přijal kompromis v jiných, kterými se ve skutečnosti nevzdával žádné moci.

Severus, zmatený Charlieho zřejmou pohotovostí v této věci, obrátil svou pozornost na Draca. Přestože byl Draco tichý a zaražený a nechtěl se setkat s přísným pohledem svého otcem, všiml si Severus, že jeho tváří přeběhl několikrát triumfální výraz, když Charlie odporoval v některém bodě. Najednou si uvědomil, že Charlieho trénink pochází právě od draka, kterého zkrotil - Draco ho varoval před každičkým bodem, který by mohl jeho otec vytáhnout, a řekl mu, jak má jednat.

Bylo očividné, že zatímco Draco postrádá odvahu čelit přímo svému otci, Charlie žádné takové obavy nemá a dělá to téměř s radostí. Severus se pro sebe zasmál - Charlie a Draco vytváří velice impozantní pár. A měl tušení, že jejich vztah nebude až tak nerovný, jak předpokládá smlouva - Draco měl očividně schopnosti a inteligenci manipulovat záležitostmi ze zákulisí a Charlie, jak se zdálo, byl nejen spokojený, ale přímo potěšený tím, že ho to nechá dělat. Severus se ušklíbl - proti této dvojici neměl Lucius ve skutečnosti nikdy šanci.

Obřad sám byl krátký a prostý, znovu v podání Brumbála. Formou byl dost podobný ceremonii při sňatku Harryho a Severuse, ačkoliv tato skončila dosti vášnivým polibkem mezi oběma mladými muži. Molly Weasleyová při tom pohledu propukla v pláč a začala si poklepávat na oči kapesníkem, který jí podal její manžel. Naproti tomu Narcisa Malfoyová, která vypadala dost chladně, ohrnula pohrdlivě jejím směrem nos.

Během obřadu vrhal Severus pohledy na svého manžela. Před šesti měsíci byli oba ve stejné pozici jako Charlie a Draco a oba vynechali tradiční polibek - vyděšení pouhou tou představou. Severus uvažoval, co by nyní v téže situaci udělal. Pochyboval, že by se zřekl příležitosti beztrestně chlapce políbit, kdyby dostal šanci - veřejně nebo ne. Ale jaká by byla Harryho reakce? Chlapec na Draca a Charlieho zíral dost zvědavě, na tvářích mdlou barvu. ’Představuje si nás v téže situaci?’ říkal si Severus.

Severus zvedl ruku a dotkl se krystalu, který se mu jako přívěšek houpal kolem krku - kámen byl dobře skrytý pod jeho oděvem, ale cítil na kůži své hrudi jeho mocnou přítomnost, jež mu neustále připomínala, že tam je. V duchu se vrátil k okamžiku, kdy ho dostal, dotkl se ho a uvažoval, nikoliv poprvé, co to znamená. Jako všechno, co se týkalo Harryho Pottera, způsoboval, že byl Severus neklidný a zmatený.

Díval se na tradici valentýnského svátku trochu úkosem. Albus měl sklon k přehánění výzdoby Bradavic a studentstvo se více než nadšeně oddalo tradici vyměňování dárků, jež s oslavou souvisela. Jako ženatý muž Severus věděl, že se očekává, že svému manželovi něco dá - koneckonců to byla tradice. Dokonce ani v dohodnutých manželstvích se takové zdvořilosti neignorují. A tak to odpoledne daroval Harrymu velkou krabici zabalenou do nebelvírsky červeného papíru.

Pochyboval, že by vůbec někdy zapomněl výraz na Harryho tváři, když ji uviděl. Nepochybně ho Ron a Hermiona seznámili s tradicí a povinností, kdy mu něco musí dát - ale měl podezření, že spíš než velkou krabici, kterou dostal, očekával chlapec jednu z těch hloupých pohlednic, které se prodávaly dole v Prasinkách.

V pobaveném tichu sledoval Severus, jak chlapec otvírá dárek, a pocítil náhlou vlnu uspokojení, když na Harryho tvář usedl výraz potěšení. Kabátec, který mu předal, byl opravdu velkolepý. Severus zadal jeho ušití v lednu, po návratu ze Zimních zemí, a věděl, že Harry ve svém životě pravděpodobně nedostal mnoho dárků.

Kabátec byl překrásný - vysoký stojací límec, ušitý na míru ramenům a hrudi, elegantně se zužující v pase a rozšiřující se na bocích až ke kolenům. Ale byl to materiál, díky kterému byl tak nápadný. Zatímco vnitřní strana byla ušita z nejpevnější dračí kůže, vnější vrstva byla z baziliščích šupin - které pocházely z nestvůry, již Harry zabil v Tajemné komnatě. Dračí kůže odvrátí téměř každé ostří, ale poskytuje jen malou ochranu proti kouzlům. Baziliščí kůže byla méně odolná proti meči, ale dokázala odklonit vše až na ty nejsilnější kletby. Černé šupiny pohlcovaly světlo, jiskřily paletou barev, což způsobovalo, že kabátec byl nejen funkčním brněním, ale také uměleckým dílem. Byl ušitý Harrymu na míru, ale byl opatřený kouzly tak, aby se přizpůsobil, pokud vyroste nebo se rozhodne obléci si pod něj brnění.

Harry nebyl nikdy marnivý nebo posedlý žádným kouskem oblečení, které mu Severus koupil, ale Nebelvír v Harrym byl kabátcem naprosto fascinovaný. Okamžitě si ho oblékl a běžel k zrcadlu do jejich ložnice, aby ho obdivoval - Severus ho následoval se spokojeným úsměvem na tváři.

„Boží!“ prohlásil chlapec, když se obdivoval v zrcadle - opravdu vysoké ocenění. Pocit uspokojení z toho, že byl jeho dar tak dobře přijat, Severuse překvapil - neměl by být potěšen něčím tak banálním. Ale pohled na Harryho, oblečeného v tom kabátci, oči zářící radostí, způsobil uvnitř Severuse věci, které nedokázal úplně vysvětlit.

O chvíli později ho chlapec překvapil, když vytáhl z kapsy u kalhot malou krabičku a předal ji Severusovi - byla také zabalená v tradičním rudém papíře. „Tohle je pro tebe,“ řekl chlapec s tváří poněkud zardělou. „Ale není to nic tak úžasného jako tenhle kabátec. Nevěděl jsem, co jiného bych ti měl dát.“ Omluvně pokrčil rameny, jeho tón snižoval, cokoliv bylo v krabičce skryto. Bylo očividné, že ten dárek nepovažuje přiměřený daru, který mu dal Severus.

Pobavený nápadem, že mu chlapec něco dal, stáhl Severus obal. Uvažoval, kdo mu pomohl ten dárek vybrat? Nejspíš Hermiona - představa Nebelvírů, jak debatují o vhodném valentýnském dárku pro jejich zarputilého učitele lektvarů, pobavila Severuse víc, než by měla. Nepochyboval, že v krabičce bude nějaká neobvyklá přísada do lektvarů - nebo si možná chlapec vybral žertovnou cestu a koupil mu srdcovitý frňák jako vtípek.

Dech se mu v šoku zastavil, když konečně sundal víčko krabičky a uviděl předmět, který v ní spočíval. Na první pohled to vypadalo jako drahokam - ale Severus jich viděl dost, aby věděl, na co se dívá. Byl to Kámen srdce - přesněji Harryho Kámen srdce.

Všichni studenti šestých ročníků měli za úkol vytvořit svůj Kámen srdce - byl to projekt, který zahájili na začátku roku v přeměňování a zakončili v hodinách kouzelných formulí. Studenti na něm pracovali během první poloviny roku v různých předmětech. Obvykle všichni šesťáci dokončili Kameny srdce začátkem února a ty se pak staly mezi studenty oblíbeným valentinským dárkem.

Tohle bylo první seznámení studentů s uměním výroby magických artefaktů - dovednosti, ke které mělo talent jen velice málo kouzelníků či čarodějek. Je zbytečné říkat, že většina Kamenů srdce byla bezcenná, hodily se pouze jako dárky mezi milenci nebo členy rodiny. Ti, kteří neměli milého či milou, kterému by ho dali, ho obvykle věnovali svojí matce. Severusův vlastní Kámen srdce - dost podivně vypadající ametyst, který utrpěl uprostřed nešťastnou trhlinu - byl zamknutý kdesi v zaprášené krabici v jeho ložnici, protože měl malou cenu pro kohokoliv, kromě známky, kterou dostal za jeho dokončení. Neměl nikoho, komu by ho věnoval.

Samotné Kameny měly malou moc - byly prostě navržené k tomu, aby podržely magický podpis kouzelníka nebo čarodějky, kteří je vyrobili. Harryho Kámen byl ojedinělý. Většina kamenů byla sotva víc než křišťál - všechny byly vytvořeny z kousku uhlí, který byl přeměněn během dlouhé série lekcí přeměňování. Někteří kouzelníci a čarodějky zvládli vytvořit skutečné drahokamy - rubíny, smaragdy, diamanty, safíry, ametysty - přestože to vyžadovalo vysokou úroveň magické kontroly, kterou většina šestnáctiletých postrádala. Hermioně Grangerové se podle McGonagallové podařilo vyrobit dost působivě vypadající safír a Draco vytvořil docela atraktivně vyhlížející granát.

Na první pohled by Severus řekl, že Harryho Kámen je smaragd - ale barva nebyla úplně správná. Bezchybná krystalická struktura kamene byla v daleko temnější zeleni než jakýkoliv smaragd, který kdy viděl, a kamenem procházely rubínově červené linie, které žádný smaragd nikdy neměl. Byl by řekl, že ta rubínová barva je chyba v krystalické struktuře - ale viděl, že v kameni nejsou vůbec žádné prasklinky; kámen vypadal dokonale.

Ale ten pravý šok přišel, když se Severus svým prstem kamene dotkl, jak pátral po Harryho magickém podpisu. Dotýkal se dostatečného počtu takových kamenů - Zmijozelové mu každý rok rádi ukazovali svoje výtvory. Věděl, co od kontaktu s kamenem očekávat. Ale pocit, který ho zasáhl, když se špičkou prstu dotkl povrchu kamene, se nepodobal ničemu, co kdy dřív Severus zažil. Dotýkat se tohoto kamene bylo jako dotýkat se Harryho magie - jako by do něj proudila. Ostře mu to připomnělo noc, kdy Remus zdivočel a Severusovo vlastní sebeovládání se zhroutilo a on políbil Harryho ve spánku. Byl schopný cítit, jak Harryho magie proudí pod jeho kůží, a ten pocit moci ho opájel. Tohle bylo cítit jako Harryho divoká magie - nekontrolovatelné vlny, které se chlapci často vymkly zpod kontroly a v prostoru kolem něj způsobovaly chaos. Harrymu se nějak podařilo zachytit všechny tyto pocity - tuto přítomnost - v hranicích Kamene jeho srdce. Přestože kámen sám možná neměl žádnou vlastní moc - nedal se použít pro žádný úkol - byl to skutečný magický předmět.

„Já vím, že to je hloupé,“ prohlásil Harry omluvně, když tam Severus jenom mlčky stál a zíral na kámen ve své ruce. „Ale všichni tvrdili, že to je u šesťáků tradiční valentýnský dárek. Chtěl jsem ti dát knihu, ale Hermiona řekla, že tohle bude lepší. Jestli se ti nelíbí, pořád ještě ti můžu dát tu knihu…“ úzkostlivě se odmlčel.

„Ne,“ okamžitě ho přerušil Severus, který nedokázal najít vhodná slova. „Tohle je… to je…“ nejistě potřásl hlavou. „Jsem poctěn,“ nakonec přiznal. „Ale jsi si jistý, že ho chceš dát mně? Nechtěl bys ho dát raději svému kmotrovi?“ Dokonce ani ty nejméně zajímavé Kameny srdce nebyly darovány náhodně. Pokud neměl kouzelník milence, ponechal si ho v kruhu rodiny, aby mohl být vložen do náhrobního kamene, až nakonec dorazí smrt, aby se ještě po staletích dal vycítit jeho magický podpis.

Přes Harryho tvář přeběhl podivný výraz. „Proč bych měl dávat svému kmotrovi valentýnský dárek?“

Severus zase zavrtěl hlavou. „Ne na Valentýna,“ upřesnil. „Myslel jsem ten kámen. Kameny srdce jsou obvykle drženy uvnitř rodiny.“

Harry při tom ztichl, jeho výraz byl podivně nicneříkající. „Ale my jsme rodina, nebo ne?“

Nebylo to poprvé, kdy Harry něco takového pronesl, ale bylo to poprvé, kdy se od Severuse dožadoval potvrzení. Tváří v tvář intenzivnímu pohledu těch zelených očí jediné, co Severus zvládl, bylo přikývnout, protože nechtěl popřít jakýkoliv nárok, který by si na něj Harry chtěl dělat. Jestliže chlapec chce, aby byli rodinou, tak kdo Severus byl, aby takové pouto popíral? Začínal si uvědomovat, že to spojení chce - chce ho víc než vůbec kdy něco ve svém životě chtěl.

„Děkuji ti,“ řekl místo toho a jeho ruka se pevně sevřela kolem Kamene.

Ten uzavřený výraz z Harryho tváře se zvedl a on se na něj široce usmál. „Děkuji ti za ten kabátec,“ odpověděl šťastně. „Je úžasný! Chci ho jít ukázat klukům ve věži!“ Vyřítil se pak ven, aby se pochlubil svým kabátcem, zřejmě spokojený s tím, že se jejich valentinská výměna tak vydařila. Severus zůstal sám ve své ložnici a silně svíral kámen, který téměř zpíval Harryho silou.

Později, zatímco upřeně zíral na zeleně zbarvený křišťál a podivné červené pramínky, které protkávaly jeho strukturu, si uvědomil, že přemýšlí o tom, že na něm je něco podivně známého, jako by něco obdobného už kdesi viděl. A pak ho zasáhla myšlenka - podivná, rušivá myšlenka, kterou téměř okamžitě odmítl jako vzlet fantazie. Ale přece jen, jak jde o Harryho, nic nemůže být bráno za jisté. Věděl, že nemá jinou možnost, než později tuto záležitost předložit Albusovi.

Protože nicméně nebyl Severus ochoten se od kamene oddělit, upevnil k němu řetízek a zavěsil si ho kolem krku. Nechal ho sklouznout pod tuniku, aby mohl spočívat na kůži nad jeho vlastním srdcem. Měl pocit, že s sebou nosí maličký kousek Harryho - takový směšný romantický nápad, pomyslel si, sám sebou hluboce znechucený. Ale přesto mu to nezabránilo dál tu věc nosit.

Poněkud ho utěšil fakt, že se Harry také rozhodl nosit jeho dárek. Když stál vedle něj při svatebním obřadu, černé šupiny kabátu zachytávaly kouzelné světlo jarního slunce, které osvětlovalo místnost, vypadal Harry elegantně, jeho štíhlá postava přitáhla více než jedno oko v místnosti. Severusovi neušly pohledy, které chlapci věnoval Lucius - zachytil okamžik, kdy se Luciovy oči zúžily, když mu konečně došlo, jaké zvíře má takové šupiny. Střelil pohledem po Severusovi a Severus jen zvedl jedno obočí v posměšném pozdravu. Lucius byl z velké části zodpovědný za přítomnost baziliška v Bradavicích - událost, která měla téměř za následek smrt jediné dcery z rodiny, do níž se jeho syn žení. Za daných okolností dokonce i Lucius Malfoy věděl, kdy držet jazyk za zuby a nechat si svůj názor pro sebe.

Na závěr ceremonie napsali Draco a Charlie svoje jména na svatební smlouvu. Artur a Lucius následovali jejich příkladu - zapsali svoje vlastní jména coby svědkové. Kopie smlouvy byla předána hlavám obou Domů, třetí kopii magicky odeslal Brumbál na ministerstvo k zaregistrování. Jakmile formality skončily, použil Charlie kouzlo známé jenom lovcům draků, aby odstranil dračí zlato z Dracova krku. Pak však zlato Dracovi předal a dovolil tak chlapci, aby si ponechal předmět, kterého si zřejmě velice cenil. Draco věnoval Charliemu zřídkavý úsměv, který způsobil, že se Molly znovu rozplakala.

Po obřadu se celá skupina usadila k tabuli na jedné straně Komnaty nejvyšší potřeby, aby pojedli svatební hostinu, kterou pro ně připravili domácí skřítci. Přes přítomnost Lucia a Narcisy byla nálada slavnostní - bylo těžké zkrotit přirozenou nevázanost Weasleovské rodiny a nezdálo se, že by kdokoliv z nich cítil potřebu nasadit falešné strojené manýry, aby uchlácholili formální chování Malfoyových.

Draco vypadal přemožený událostmi, vůbec si nebyl jistý, jak se začlenit do rodiny, když strávil velkou část svého života jejím špiněním. Severus byl zase jednou ohromen velkorysostí Weasleyovy rodiny - Charliovi sourozenci vypadali více než ochotní dát Dracovi šanci začít s nimi se všemi s čistým štítem. Dokonce i Ron, který měl spolu s Dracem za sebou dlouhou historii vzájemné nenávisti, držel jazyk na uzdě a dokonce zabránil jednomu či dvěma žertíkům dvojčat, než je mohla na komkoliv vyzkoušet.

Bylo to v průběhu večeře, když Narcisa, která byla během jídla zvláštně tichá, konečně promluvila. „Nepředpokládám, že už jste ty a Draco dělali nějaké plány na léto, Charlie?“ zeptala se v okamžiku klidu v konverzaci. „Přemýšlím, jestli byste nechtěli strávit léto v naší vile v Toskánsku. Nebo možná byste dali přednost ostrůvku v Řecku - dala bych pro vás připravit jachtu a můžete strávit léto cestováním po okolí. Nebylo by to nádherné?“ Nasměrovala svoje návrhy z velké části směrem ke svému synovi, ale laskavě se usmála i na Charlieho.

Severus věděl, že Harry varoval Charlieho a vyprávěl mu o věcech, které se dozvěděl od Siria Blacka o Narcise, a uvažoval, jestli o mužových podezřeních řekli Dracovi. Severus nepochyboval, že pokud Charlie udělá tu chybu, aby se vydal do Narcisiných rukou a odřízl se v jedné z jejich vil nebo na soukromém ostrově, nikdy ho znovu neuvidí. Cedo smlouva dávala Charliemu moc ovládat svůj vlastní osud, ale jednoduchá vražda by manželství ukončila a znovu vrátila kontrolu nad Dracem jeho otci.

Draco pohlédl na Charlieho se zřejmým úmyslem přenechat svému manželovi, aby se se situací vypořádal, ale Severus mohl vidět varování v chlapcových modrých očích. Charlie se jenom usmál. „Děkuji, ti, Narciso,“ sklonil hlavu nad tou nabídkou. „Ale ještě jsme neudělali pevné plány. Musím pracovat, víš - léto je pro lovce draků rušné období. Byl jsem si schopný vzít tuto zimu volno jenom proto, že se v chladném počasí mnoho draků ukládá ke spánku.“

„Nemusíte tam tedy strávit celé léto,“ odvětila Narcisa a výraz na její tváři přesně ukazoval, co si myslí o někom, kdo musí kvůli živobytí 'pracovat'. „Možná týden či dva? Draco tak miluje cestování, že ano, můj drahý?“

„Těším se, že uvidím Rumunsko, matko,“ odpověděl Draco. „Chci vidět, kde Charlie pracuje - chci vidět jeho draky.“

„Skutečně?“ Narcisa zvedla jedno plavé, delikátní obočí, jakoby takovou věc shledávala neuvěřitelnou. „Myslím, že podnebí v Toskánsku by pro vás oba bylo daleko lepší. A musíš přece představit Charlieho některým vzdálenějším členům rodiny - je to slušnost. Postarám se o cestovní plány pro…“

„Och!“ vykřikla rozrušeně Molly a přerušila Narcisu uprostřed věty. „Vy všichni můžete přijít a ubytovat se v Doupěti! Nebylo by to báječné? Můžete se seznámit se všemi Weasleyovými - Artur má tolik bratranců a sestřenic, a Prewettovi - musíte se setkat s celým mým příbuzenstvem.“

Jak Lucius tak Narcisa vypadali tím návrhem pobouřeni, ale než mohli říct něco proti tomu, Molly znovu propukla v pláč a otírala si oči svým kapesníkem. „Ach! Omlouvám se!“ řekla jim všem a pak se začala nekontrolovatelně hihňat. „Jsem prostě tak šťastná! Nechtěla jsem být tak emocionální, to je jen kvůli dítěti a jak se zdá, nedokážu si vůbec pomoct.“

Na okamžik nikdo nepromluvil - a pak všech sedm Weasleyových dětí jednohlasně vykřiklo: „Dítě?“ Severus sám rozpaky naprosto přišel o řeč.

Molly se na ně všechny podívala překvapeně. „Neřekla jsem vám to?“ Rychle pohlédla na svého manžela, jehož zavrtění hlavou jí potvrdilo, že skutečně nikomu nic neřekla.

„Mami?“ zeptala se šokovaná Ginny. „Ty jsi… ty jsi těhotná?“ Její synové na ni všichni civěli - jejich pohledy poletovaly tam a zpět mezi jejich přepjatě citovou matkou a jejich dost potěšeně vypadajícím otcem.

„Jsem!“ šťastně souhlasila Molly. „Stalo se to právě potom, co jste se vrátili ze Zimních zemí, Harry. Nevím, co to do Artura vjelo!“

Všechny pohledy se obrátily na Artura, který měl tolik slušnosti, aby vypadal poněkud stydlivě, když na svou rodinu pokrčil rameny. Na vzdáleném konci tabule Severus zaznamenal, jak si Albus zakryl ústa rukou a dusil smích, který byl zcela zjevný v jeho rozzářených očích. Severus si nebyl jistý, jestli Weasleyové pochytili význam načasování, ale zahlédl slabou červeň, která zalila Harryho tváře, když na něj chlapec otřeseně pohlédl.

„Remus bude tak v rozpacích,“ zašeptal mu Harry a Severus souhlasně přikývl hlavou. Vypadá to, že Severus a Charlie nebyli jediní, jejichž libido bylo ovlivněno divokým přenosem.

Narcisa vypadala tím oznámením nejasně zděšená. Lucius na druhou stranu vypadal prostě roztrpčeně a střelil po manželce rychlým pohledem, jako by to byla jakýmsi způsobem její chyba. Severus věděl, že Lucius vždycky chtěl více než jedno dítě - měl podezření, že kromě toho, že nenáviděl Arturův způsob života, záviděl mu spoustu dětí, jimiž byl požehnaný.

Severus pohlédl na Albuse, který zvedl svou sklenku, aby připil šťastné události. Severus si jen povzdechl - v Albusových očích to byl nepochybně další užitečný efekt vlkodlaka. Dokonce i když zdivočel, byl schopen vyprodukovat něco pozitivního, přestože on sám ležel neživý v jeskyni. Přesně to, co svět potřeboval - další Weasley. Jak se zdá, Bradavice se nikdy nedočkají, že by je nenavštěvoval někdo z této rodiny.

Díky dost mnohomluvnému klanu Weasleyů skončila večeře, aniž by Narcisa vylákala z Charlieho nějaký slib. Draco a Charlie odjížděli na příštích pět dní na nějaké soukromé místo na krátké líbánky - Draco už se postaral o svoje domácí úkoly. Jakmile ti dva zmizeli pomocí přenášedla, které jim poskytl Brumbál, Harry a zbytek Weasleyovských dětí zamířil do nebelvírské věže. Severus a Albus doprovodili Molly, Artura a oba Malfoyovy k čekajícím kočárům u hlavní brány. Mysleli si, že bude nejlepší ujistit se, že Lucius skutečně opustil prostory hradu, aniž by tam prodléval příliš dlouho.

Když Albus viděl, že jsou všichni pryč, usmál se na Severuse. „Chápu to tak, že jsi se mnou chtěl o něčem mluvit?“

Severus jen přikývl. Vypadalo to, že Albus vždycky ví, když ho někdo potřebuje, přestože se zapřísahal, že nečte myšlenky. Možná, že byl jen neobyčejně dobrý při čtení řeči těla? Každopádně ho Severus následoval po četných bradavických schodištích do ředitelovy soukromé pracovny na vrcholku jeho věže. Když vstoupili do místnosti, uvítal je šťastný Fawkesův trylek. Když Albus pohladil svého fénixe, vyžádal si čaj a pokynul Severusovi, aby se posadil do jednoho z četných křesel před jeho psacím stolem.

„Albusi,“ zahájil bez okolků Severus. „Viděl jsi někdy zblízka Odinovo oko?“

Jeho otázka ředitele očividně překvapila, a tak si zamyšleně pohladil plnovous, než odpověděl. „Přímo zblízka ne,“ přiznal. „Viděl jsem ho zdálky, když se Voldemort přibližoval k hradu. A myslím, že existuje jeho fotografie v jednom z novinových článků - i když v dost ubohé kvalitě.“

„Jak vypadá?“ naléhal Severus.

Albus se podíval stranou, jako by hleděl na nějakou vzdálenou vzpomínku. „Byl zelený jako smaragd, ale protkávaly ho červené prameny. Podle pověsti to buď bylo nebo to mělo znázorňovat Odinovo zelené oko. Červené proužky byly pravděpodobně žilky, které krvácely, když bylo vytrženo z hlavy.“

Severus přikývl, jako by takovou odpověď očekával, pak sáhl pod límec svého hábitu a vytáhl řetízek, který nosil kolem krku. Sundal ho, natáhl Kámen srdce k Albusovi a položil ho na psací stůl mezi nimi. „Vypadal nějak tak?“

Albusovy oči se v šoku rozšířily: „Severusi, kde…“

„To je Harryho Kámen srdce,“ vysvětlil Severus, než mohl muž pokračovat. „Dal mi ho dnes odpoledne. Rád bych si myslel, že je to jenom shoda náhod, že vypadá stejně jako Odinovo oko. Harry ten kámen viděl zblízka.“

„Odinovo oko v Harryho ruce explodovalo,“ potvrdil Albus. „Bylo zničeno - tím jsem si jistý. Ten chlapec v tom nelhal - ve skutečnosti jsem si docela jistý, že o té věci od té doby dokonce ani nepřemýšlel. Tohle nemůže být Oko.“

„Já vím,“ přikývl Severus na souhlas. Teď už je všechny portréty v místnosti sledovaly, bývalí ředitelé se seskupili v nejbližších obrazech, aby se na kámen podívali zblízka. „Tohle je rozhodně Kámen srdce. Dotkni se ho.“

Albus natáhl jednu vrásčitou ruku a lehce položil prst na povrch kamene. Za půlměsíčkovými brýlemi se Albusovy oči šokovaně rozšířily. „Merline!“ vykřikl starý muž. „Minerva a Filius mi říkali, že jeho Kámen srdce je mimořádný, ale nečekal jsem něco takového.“ Zvedl kámen a držel ho v dlani jako v kolébce, jako by ho nechtěl odložit.

„Chlapec viděl Odinovo oko zblízka a jeho podvědomí se na tento vzhled zaměřilo, aniž by si to uvědomil,“ prohlásil Severus, jako by se pokoušel přesvědčit sám sebe. „Ale chápeš, jak těžké je brát cokoliv za jisté - zvlášť vzhledem k síle vložené do toho kamene?“

Albus na souhlas přikývl. „Přeji si, abych věděl, co ti říci, Severusi,“ povzdechl. „Přiznávám, že jsem stejně zmatený jako ty - nevím, co tohle znamená, jestli to vůbec něco znamená. Všechny mé smysly mi říkají, že to není nic víc než Kámen srdce, který nemá žádnou skutečnou sílu nebo schopnost.“

„Ale je tu jiskřička pochybností,“ dokončil Severus za něj. „Co přesně se předpokládalo, že je Odinovo oko schopné dělat?“

Albus nejistě potřásl hlavou. „Existuje hodně historek. Nejčastěji se tvrdí, že mělo schopnost nalézt věci, které byly ztraceny.“

Severus se zmateně zamračil. „Vyhledávací kouzlo by zvládlo totéž,“ poukázal. „Myslel jsem si, že to udělalo kouzelníka nepřemožitelným? Jak by se taková jednoduchá věc mohla změnit ve zbraň?“ Z toho, co slyšel, používal Voldemort Odinovo oko jako mocnou zbraň - byl jím schopen zabíjet bez rozdílu a ostřelovat jím zdi a ochrany Bradavic mocnými blesky. Byl schopný zotročit si mysl všech stvoření ve svém okolí.

„Ne tak,“ zavrtěl hlavou Albus. „Nalézt, co bylo ztraceno, neznamená najít předměty, ale spíš energie. S Okem můžeš doslova najít žíly osudu, vlákna života a smrti, skryté energie země, cesty předurčení. Je to hrozná moc pro kohokoliv, kdo ji ovládá, natož pro šílence jako Voldemort.“

Severus se při popisu zachvěl, ale pocítil trochu úlevy. Harryho Kámen srdce takovou schopnost neměl - nesl v sobě jen velice silný magický podpis vytvořený velice neobyčejným mladíkem.

Albus zamyšleně zíral dolů na kámen, který stále ještě choval ve své ruce. „Nevím, proč tohle vypadá jako Oko, Severusi,“ přiznal starý muž. Natáhl ruku, aby kámen vrátil. „Ale je to mimořádný a drahocenný dar, kterého by sis měl považovat. A možná…“ Zamyšleně potřásl hlavou. „Máš pravdu; když jde o Harryho, nemůžeme nic považovat za jisté.“

Severus nechal řetízek opět sklouznout kolem krku a znovu si skryl kámen pod šaty. Albus se stal zamyšlenějším a on sledoval, jak se stařec opřel vzad ve svém křesle a zase si hladí svůj vous v hlubokém zamyšlení. „Albusi?“ zeptal se a divil se, co ho tak vážně znepokojuje.

„Nedávno jsem obdržel ohromné množství korespondence, která se vztahuje k Harrymu,“ přiznal Albus. Severus pomyslel na hromady svatebních darů, které dostal, a na nové dopisy, které se na něj hrnuly od Harryho návratu ze Zimních zemí. Byl Albus také sužován přesměrovanou poštou?

„Další pošta od obdivovatelů?“ zeptal se.

Albus se tomu usmál, ale zavrtěl hlavou. „Viděl jsem některé z těch hromad, které jsi obdržel, ale ne. Tohle jsou dopisy adresované mně od zahraničních vlád. Hodně lidí tam venku ve světě je na Harryho velice zvědavých.“

Zahraniční vlády! Severus byl tou představou zaražený - samozřejmě věděl, že z příběhů o Harrym Potterovi jsou často mezinárodní zprávy, ale většina šílenství, které se točilo kolem chlapce, se omezovalo na Britské ostrovy.

Albus se předklonil a opřel se lokty o stůl, prsty si zamyšleně zapletl. „Věštci celého světa měli vize o Voldemortovi,“ vysvětlil Albus. „Všechna vidění jsou matná a nejasná, ale uvedl do pohotovosti CELÝ kouzelnický svět. Dlouhou dobu nás převážně ignoroval, protože všichni věřili, že Voldemort si chce podrobit pouze Británii. Teď už si nejsou tak jistí, že se spokojí jenom s Británií. Všichni jsou vyděšení. A podle toho, co jsem slyšel, Voldemort cestuje. Pokud je známo, nedělá nic nebezpečného, ale přesunuje se z jedné země do druhé, z jednoho kontinentu na další. Jeho přítomnost začíná být cítit po celé planetě.“

„A kvůli tomu se vyptávají na Harryho?“ hádal Severus. Bylo už tak dost zlé, že celá Británie očekávala, že je zachrání šestnáctiletý chlapec - ale aby na něj obrátil svou pozornost celý svět, to bylo nepřijatelné.

Albus souhlasně přikývl. „Nevědí, co dělat, stejně jako my.“

„Ale očekávají, že Harry si bude vědět rady?“ naléhal Severus.

„Očekávají zázraky, Severusi,“ odpověděl Albus. „A Harry si z dělání zázraků udělal zaměstnání.“

„Obyčejné hloupé štěstí!“ protestoval Severus. „To je šílené!“

„Ptají se také na tebe, Severusi,“ pokračoval Albus.

Severus se zamračil. „Na mě?“ zakroutil hlavou. „Proč na mě?“

„Zajímají je informace o tvém manželství s Harrym. Na světě není země, které by se nelíbilo mít na Harryho svůj vlastní nárok. Kdyby nebylo toho, že je už ženatý, určitě bych byl zaplavený větším množstvím nabídek k sňatku, než už jsem.“

Chvíli to trvalo, než do sebe nasál význam jeho slov, a když se to stalo, Severus pobouřeně vyskočil z křesla. „Větším?“ dožadoval se. „Tvrdíš mi, že jsi dostal nabídky ke sňatku pro Harryho navzdory tomu, že všichni vědí, že už je ženatý se mnou?“ Severuse zalila nenadálá vlna žárlivosti spojená s rozhořčením nad takovou věcí.

Albus jen pokrčil rameny. „Na světě je mnoho míst, kde je osobám s mocí a postavením dovoleno mít víc než jednoho manžela či manželku. Britská politika je pozorně sledována na celém světě. Pro lidi není těžké zjistit, že váš sňatek byl uspořádán, aby Harryho chránil před našimi ministerskými kandidáty. A ve světě je plno věštců dostatečně nadaných, aby zjistili, že Harry je stále ještě panic.“

Severusovo srdce se při tom sevřelo a po zádech mu přeběhl mráz. Rozvod byl v kouzelnickém světě vysoce neobvyklý, ale manželství mohlo být docela lehce anulováno, pokud zůstalo nenaplněno. Upřeně se na Albuse zadíval. „Navrhuješ, že bych měl… v této záležitosti přitlačit?“ Tou představou byl z velké části zděšený, ale naneštěstí stejnou měrou doufal, že ředitel řekne ano. Jak snadné by bylo přesvědčit sama sebe, aby si vzal, co chce, pro dobro všech zúčastněných - že by možná takový čin byl jaksi vznešený a ospravedlnitelný.

„Ne,“ zavrtěl hlavou Albus a Severuse zalila stejným dílem úleva i zklamání. Začal neklidně chodit po pracovně, emoce nevyrovnané, tělo napjaté.

Albus ho chvíli sledoval, než pokračoval. „Dal jsem jim na vědomí, že vaše spojení bylo určeno Kamenem manželství. To vám zaručuje určitý stupeň ochrany. Nemají na vybranou, svazek duší musí respektovat. Ale problém už byl nastolen a pravděpodobně nezmizí. Může v budoucnosti přijít chvíle, kdy se budeš muset rozhodnout…“ Odmlčel se a potřásl hlavou. „Ne,“ opravil se. „Kdy se ty a Harry budete muset rozhodnout. To se nesmí řešit bez něj. Vzali mu příliš mnoho voleb.“

S každým slovem, jež ředitel pronesl, cítil Severus, jako by mu jeho svět proklouzával pryč - jeho budoucnost neúprosně unikala z jeho kontroly. Stiskl zuby, aby tak skousl zlá slova, která chtěl zakřičet, aby zabránil, aby se cokoliv z toho stalo. Chtěl na někoho zaútočit - chtěl uvolnit svůj vztek dřív, než ho zničí. Jak se někdo odvažuje zasahovat mu takto do života! Jak se kdokoliv odvažuje zasahovat do jeho manželství!

„Beru to tak, že si nepřeješ se ho vzdát?“ Albusův mírný tón mu šel na nervy. Před méně než měsícem se ho zeptal, jestli chlapce miluje - tehdy mu nebyl schopný odpovědět a nyní neměl nejmenší chuť odpovídat.

„V tom to není!“ zuřivě zakřičel. „Nehodlám se s tebou zaplést do nějakého směšného rozhovoru o lásce!“ Udeřil pěstí do jedné z kamenných zdí pracovny, čímž rozrušil portréty poblíž; zase začal pochodovat jako zvíře v kleci. V jeho nitru bouřily panika a hněv. „Zatraceně, Albusi! To ty jsi mě do toho dostal!“

„Nečekal jsi, že ti na něm začne záležet?“ hádal Albus.

„Ne!“ Severus zařval. „Nezáleží!“ Ale už když to říkal, věděl, že to je lež. Bůh mu pomoz, ale záleželo mu! Až příliš!

Praštil sebou do křesla před ředitelovým stolem. „K sakru, Albusi,“ zašeptal a bojoval, aby znovu získal alespoň nějakou sebekontrolu. Zhluboka se nadechl. Nedokázal ze sebe setřást hněv, pocit chamtivého, majetnického vzteku, že někdo, kdokoliv, by mu vzal to, co je jeho. „Oženil jsem se s ním,“ zavrčel. „Přijal jsem ho jako svého manžela. A nehodlám nechat tebe nebo ministerstvo nebo kohokoliv jiného, aby mi ho vzal!“

Brumbálův výraz byl nečitelný, když se jemně zeptal. „A co kdyby chtěl být volný on?“

A ta slova prostě jen tak vzala Severusovi vítr z plachet. Protože samozřejmě na světě existovala jedna osoba, která ho mohla ovlivnit – jejíž názor by nemohl popřít. Co by udělal, kdyby Harry otevřel oči a uvědomil si, že celý svět je doslovně jeho ústřice a že se nemusí spokojit s obyčejným manželstvím s mužem, kterého sotva toleruje? Jeho ruka chňapla po Kameni srdce kolem jeho krku, který pulsoval podpisem kouzelníka, kterému ani nemohl doufat, že by se vyrovnal.

Jeho pohled se poněkud bezcílně potuloval po místnosti, dokud se nezarazil na neškodné modré křišťálové kouli, která spočívala na jedné z četných polic, jež zdobily pracovnu. Tohle všechno začal Kámen manželství - hloupý předmět, který zničil už tolik životů. Vstal, přešel místnost a zvedl křišťál, zíraje do jeho hlubin. „Severus Snape,“ pronesl jasně a čekal na obraz, o kterém věděl, že se objeví v jeho hlubinách. Usmívající se tvář Harryho Pottera na něj vzhlížela ze světla, které momentálně planulo v srdci kamene.

Na světě pro něj neexistoval nikdo jiný. Ten chlapec byl jeho duševní blíženec. Co se do pekla předpokládalo, že s tím udělá?

„K čertu s tebou, Albusi,“ řekl tiše, položil Kámen manželství zpět na jeho polici a obrátil se ke dveřím. Ředitel ho nechal odejít mlčky.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Tolik lidí se mě ptalo na svátek svatého Valentýna, že jsem se v poslední minutě rozhodla napsat o výměně dárků mezi Harrym a Severusem. Jak už se mi to stalo tolikrát, vlastně jsem vyřešila problém se zápletkou, kterou mám dál v plánu. Šťastná náhoda.

Také jsem dostala množství žádostí o vysvětlení mých literárních a mytologických odkazů. Nemám na mysli konkrétní dílo - pravdou je, že existuje takové množství verzí mýtů, ze kterých čerpám, že by bylo nemožné říci vám, na který přesně se podívat. Pro ty z vás, kteří chcete více informací, vypíšu na konci příběhu vysvětlení mých symbolů. Hodně využívám norské, skandinávské a keltské tradice.

Pokud jde o ten kousek s Mollyiným těhotenstvím - ne, není to pro zápletku důležité, ale ta představa mě pobavila. Neviděli jsme, jak na divoký přenos reagoval Artur, a tak jsem si myslela, že tohle by byla přiměřená reakce vzhledem k Weasleyovské tendenci k množení se. Musí být tím nejplodnějším párem v kouzelnickém světě. Lucius příšerně závidí (navzdory tomu, že on sám je mizerný otec) a Narcisa je zhnusená pouhou tou myšlenkou. Dokážete si vůbec představit Malfoyovy v Doupěti?

Ve věci zahraniční korespondence: Žádosti směřují na Brumbála, protože je chápán jako Harryho veřejný kontakt se světem. Pokud jste si nevšimli, tak jak Brumbál, tak Severus si dávají záležet na tom, aby Harryho izolovali od veřejnosti všeobecně - což je dobrá věc. Je to Severus, kdo se zabývá všemi těmi dopisy od obdivovatelů, ne Harry. Harry je pořád ještě student - měl by se soustředit na studium, ne na šílenství, které kolem něj veřejnost vytváří. Albus jako člen Mezinárodního sdružení kouzelníků (což přijde na přetřes v této povídce později) je chápán jako prostředník mezi Harrym a zbytkem světa.

Dost lidí se ptalo na rozvody v kouzelnickém světě - takže bych se o tom tady také zmínila. Jak můžete vidět z této kapitoly, rozvod je technicky možný, ale dojde k němu zřídka. V této společnosti je považován za velice zneucťující. Mnohem pravděpodobnější je zrušení manželství. A protože se mnoho lidí vyptávalo na Kámen manželství (Severus byl vybrán pro Harryho, ale byl by Harry vybrán pro Severuse?), myslím že jsem tuto záležitost jednou provždy vyjasnila. Doufám, že se vám to líbilo.

A ještě poslední poznámka: děkuji vám za to množství mailů a komentářů. A děkuji těm z vás, kteří vytváříte obrázky! Vlastně jsem narazila jenom na několik obrázků tu a tam v různých časopisech. Miluju je všechny. Velice se omlouvám za gramatické a editorské chyby, které se vplížily do mé povídky - moje beta se mnou nedrží krok a já nemám tolik trpělivosti, abych na ni dlouho čekala. Představuju si, že většina z vás dává přednost tomu, dostat kapitolu raději hned, jak ji dokončím (celou i s mými chybami), než čekat další dny (nebo někdy týdny) navíc, které zabere betování. Jakmile je celá ta záležitost s betováním skončená, pošlu na svůj web opravenou verzi. Slibuji, že nakonec opravím všechny ty chyby quite/quite, to/two/too či their/there/they're.

 Velká gesta - 51. kapitola

Zdvořilé zalíbení - 53. kapitola

Komentáře   

+1 # svatební rejsisi 2018-11-01 15:19
To vypadalo tak slibně, že by třeba už mohli Severus a Harry posunout svůj vztah na vyšší úroveň, a zase nic. Malfoyovi v Doupěti plném Weasleyových, Prewettových a Potter-Snapeový ch, to je úkladná vražda. Na tom není nic k smíchu. Představte si Narcissu, jak se ráno potichu plíží do koupelny na poschodí, aby si dopřála svou ranní lázeň, v té koupelně je sotva víc, než dřevěný soudek a do něj vede zahradní hadice, jak znám Artura a jeho sběratelskou posedlost vším mudlovským. Narcissa i Lucius by s řevem utekli dřív, než by vyzkoušeli, jestli tam teče teplá voda, nebo jen studená.
Moc a moc děkuji za překlad, valentýnská kapitola mě potěšila i bez slashe, protože Harry dal Severusovi ten kámen a to je teda síla. Taky je tam ta svatba, oblečení z baziliščí kůže, Draco šťastný jako blecha - poprvé v životě obejmut Molly, prostě pecka.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky