Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Byl už čas na oběd, než měl Harry možnost promluvit si s Ronem a Hermionou v soukromí. Celé dopoledne byl cílem pohledů a špitání - i když naštěstí podivné narážky, které si protrpěl po svém sňatku, tentokrát chyběly. Zdálo se, že si nikdo není jistý, co by mu měl nyní říct, a tak se prostě uchýlili k drbání za jeho zády spíš než k přímé konfrontaci. Jediný příjemný okamžik zažil ráno, když se dozvěděl, že Charlie zůstává v Bradavicích, aby vypomohl Hagridovi se zvláštním projektem v jedné z hlavních stájí. Ron a ostatní Nebelvíři získali od bývalého studenta slib, že se k nim někdy v týdnu přidá na zvláštní famfrpálový trénink.

Místo toho, aby se vrátili do Velké síně na oběd, odsunuli se Harry, Ron i Hermiona do nebelvírské věže a zamkli se v chlapecké ložnici šestého ročníku s jídlem, které jim Dobby nadšeně přinesl. V soukromí a za ochranným kouzlem seděl Harry na Ronově posteli a vyprávěl svým přátelům o všech událostech, které se staly v posledních dnech, a zakončil to příběhem o Malfoyově nabídce k sňatku a problémech s Remem.

Jak Ron, tak Hermiona mu položili snad stovky otázek, chtěli znát každičký detail, na který si dokázal vzpomenout, o Zimních zemích a o bitvě, v níž bojoval. A Hermiona byla u vytržení při popisu Studny zoufalství, uzávěru a kouzla, které Harry použil, aby jej přesunul a zapečetil. Udělala si spoustu poznámek, protože se hodlala zaměřit na nový výzkumný projekt, jenže Harry se nedokázal přimět, aby se jím nadchl.

„Čemu nerozumím, je to, proč si Sirius musí vzít Draca,“ postěžoval si Harry poté, co všichni tři do nejmenšího detailu celý příběh rozpitvali. „Nemělo by stačit, když prostě řekne ne?“

„Ne bez dobrého důvodu, kamaráde,“ odpověděl mu Ron.

„Ale když toho spratka nesnáší?“ vykřikl Harry. „To mi přijde jako dost dobrý důvod!“

„Takhle to nefunguje,“ zavrtěl Ron hlavou. „Když mluvíš o starých čistokrevných rodinách jako jsou Malfoyovi nebo Blackovi, tak nemají city s manželstvím nic společného. Je to obchodní záležitost - jako spojení dvou firem. Musí pro to být silné zákonné důvody, aby bylo manželství odmítnuto.“

„Takže mi chceš říct, že by mohl Lucius Malfoy trvat na tom, že se Ginny provdá za Draca a neexistovalo by absolutně nic, co by proti tomu mohla udělat, protože by byl tvůj táta odstraněn z pozice hlavy Domu?“ naléhal Harry.

Ale Ron odmítavě zakroutil hlavou. „Ne, jasně že ne. Za prvé - můj taťka by se nestaral o to, jestli přijde o své postavení hlavy Domu. Kdyby se to stalo, stal by se hlavou Domu Bill a ten by to okamžitě odmítl a vrátil ho tátovi. Ale to by se stejně nemohlo stát. Moje rodina nemá Pokrevní listinu, a dokonce i když bychom ji měli, určitě by v ní nebyla otevřená aliance s žádnou rodinou, která by nám vnucovala manželství, které by nikdo z nás nechtěl.“

„Pokrevní listina?“ Harry sebou praštil zády na postel, na které všichni tři seděli, a nabručeně zíral na baldachýn nad sebou. „Proč mám pocit, že to je další z těch kouzelnických věcí, o které jsem si měl přečíst v Bradavických dějinách?“

„Tohle v Bradavických dějinách není,“ zamračila se Hermiona a Harry na ni zvědavě pohlédl. Dívka vypadala trochu rozmrzele a upřeně zírala na Rona s podrážděně svraštělým čelem. „Co je to Pokrevní listina?“

Ron vykulil oči a rozřehtal se. „Ty to nevíš?“ Dokonce i Harry se při tom musel posadit. Nebývalo to moc často, aby Hermiona něco nevěděla.

Hermionin pohled ztvrdl a praštila Rona do ruky. Smál se tak, že si toho nevšiml. „Rone!“ protestovala.

„Fajn,“ šklebil se Ron. „Pokrevní listina. Je to magický dokument. Obvykle ho mají jenom nejstarší čistokrevné rodiny. Vyhlašuje posloupnost následnictví, seznam aliancí s jinýma rodinama a práva a povinnosti, které k sobě rodiny navzájem mají.“

„Je to něco jako právnická smlouva?“ ujasňovala si Hermiona.

Ron přikývl. „Naše rodina ji kdysi taky mívala. To je vlastně důvod, proč máme spory s Malfoyovými.“

„Fakt?“ zeptal se Harry zaujatě. Věděl, že se Artur a Lucius nenávidí, ale vždycky předpokládal, že je to kvůli tomu, že je Lucius Smrtijedem.

„Můj dědeček měl sestru jménem Eleanor, která byla neobyčejně krásná,“ vyprávěl jim spiklenecky Ron, jako by si užíval možnost prozradit jim nějakou tajnou rodinnou historku. „Podle toho, co jsem slyšel, se do ní zamiloval Abraxas Malfoy, otec Lucia Malfoye, a požádal ji o ruku. Ale jestli si myslíte, že Lucius je špatný, tak Abraxas byl asi desetkrát horší, než je on. Můj pradědeček odmítl, což se považovalo za hroznou urážku. Malfoyova rodina měla mnohem víc peněz a moci než naše a v Pokrevní listině nebyly žádné důvody pro odmítnutí takového manželství. Můj pradědeček byl odstaven jako hlava Domu a hlavou se stal můj dědeček. Nová hlava Domu má jistý krátký čas na zrušení nebo změny v Pokrevní listině - což je přesně to, co můj dědeček udělal. Celou ji zrušil a vyřadil naši rodinu ze starých aliancí. Malfoyovi nám nikdy neodpustili. Je to jeden z důvodů, proč nám říkají 'krvezrádci'.“

„Ale co přesně jsou tyhle Listiny a mají je všechny staré rodiny?“ vyptával se Harry nejistě. „Mají ji Potterovi?“

„Pochybuju, kámo,“ uklidňoval ho Ron. „Nikdy jsem na tobě neviděl žádné tetování.“

„Tetování?“ zamračil se Harry.

„Jo, rodinný erb,“ odvětil Ron. „Obvykle ho najdeš na pravé lopatce hlavy Domu. A existuje ještě další verze, která označuje jmenovaného dědice, pokud existuje.“

Harry si najednou vzpomněl na vytetovaného hada a růži, které viděl tu první noc, když se vzali, na Severusových zádech. Uvažoval, jestli má na zádech něco podobného i Sirius.

„Myslel jsem si, že Potterovi byli starobylý rod,“ uvedl Harry. „Máme všechny ty volební hlasy.“

„To neznamená, že musíte mít Pokrevní listinu,“ odpověděl Ron a pobaveně se podíval na Hermionu, která měla plné ruce práce se zapisováním všeho, co jim povídal. Harry tipoval, že během pár hodin tuto záležitost prozkoumá do nejmenšího detailu a bude o tom vědět víc než všichni čistokrevní studenti na škole dohromady. „Hodně z těch pokrokovějších rodin se jí už dávno zbavilo. Nemá to nic společného s volbama. Pokrevní listina je prostě mechanismus na určení dědiců a vytváření spojenectví mezi rodinama. Určují, kteří členové rodiny se můžou nebo nemůžou vzít.“

Při tom Hermiona vzhlédla a v očích jí zvědavě zablesklo. „Mudlovská evropská aristokracie měla ve zvyku vést podrobné záznamy, které určovaly dobrá manželství - tím, že sledovaly stopy toho, kdo je s kým v příbuzenském svazku; pomáhalo to předejít sňatkům mezi lidmi, kteří si byli pokrevně příliš blízcí. Vypadá to, jako by Listiny byly něco podobného.“

Ron přikývl. „V kouzelnickém světě je to dokonce ještě mnohem důležitější, protože je do toho často zamíchaná i nelidská krev - některé z těch nejstarších čistokrevných rodin chtějí mít jistotu, že se do jejich pokrevní linie nevplíží cokoliv, co by poskvrnilo rodokmen.“

Hermiona si znechuceně odfrkla. „Merlin chraň, aby se snad oženili do rodiny, která by mohla vyprodukovat motáka nebo něco takového. Nebo ještě hůř, do rodiny, která by někde ve svém původu měla mudlovského šmejda.“

„Takže tvrdíš, že Malfoyovi a Blackovi mají tyhle Pokrevní listiny a kvůli tomu si Sirius musí Draca vzít?“ upřesňoval si Harry.

„Listina uvádí, jaký druh sňatků je oběma rodinama považovaný za přijatelný. Můžeme předpokládat, že od doby, kdy si Lucius vzal Narcisu Blackovou, v Listině obou rodin stojí, že takovému manželství nic nebrání, a že obě rodiny mají v Listině popsaný nějaký druh aliance. Pokud Sirius nezměnil Pokrevní listinu Blackova Domu, když se stal jeho hlavou, pak spojenectví stále trvá a on nemá žádný legální důvod k odmítnutí takového sňatku.“

„Dobře, a jak víme, že Listinu nezměnil?“ naléhal Harry.

„Protože zdědil postavení hlavy Domu, když byl zavřený v Azkabanu,“ řekl jim Ron. „Musíš jít na odbor dědictví a pokrevních linií, abys změnil Pokrevní listinu - což Sirius udělat nemohl, protože je na útěku před ministerstvem. Je vázán jakýmkoliv nesmyslem, se kterým souhlasili jeho rodiče.“

Harryho něco napadlo. „No dobře, ale jak můžou čekat, že si Sirius vezme kohokoliv, když je na útěku!“ vykřikl a myslel si, že našel zadní vrátka. „Nebylo by to pro Malfoyovy nezákonné, aby se setkali se Siriem kvůli svatbě - nebylo by to ukrývání zločince?“

„Ne,“ povzdechla Hermiona a pokrčila rameny, když se na ni oba ohlédli. „Prostudovala jsem si svatební obřad hned potom, co ses oženil, Harry. Pomyslela jsem si, že slova, která použil Brumbál, jsou zajímavá. Draco a Sirius se ve skutečnosti můžou vzít v zastoupení. Dokonce nemusí být ani ve stejném státě.“

„Nojo, a co takhle…“ Harry se odmlčel, protože mu bylo trapné mluvit o tom, co ho napadlo. Existovalo tolik vtípků o jeho vlastním sňatku a svatební noci, že se pořád ještě červenal rozpaky, jen na to pomyslel. Ale jediný dojem, který z toho získal a opakovaně si ho potvrzoval, byl, že jeho manželství je považováno za platné jenom proto, že si všichni myslí, že Severus trval na tom, aby ho završili. „Však víte,“ udělal neurčitý pohyb rukou.

„Sex?“ hádala Hermiona, což způsobilo, že Ron vykřikl: „Hermiono!“ na protest proti tomu slovu.

Hermiona obrátila oči v sloup. „No vážně! Završení - je to lepší slovo?“

„O hodně!“ podrážděně prohlásil Ron.

„Jo, tak co s tímhle?“ naléhal Harry.

„Vlastně, Harry, jakmile by byli Draco a Sirius oddáni, nemohl by už být Draco nucen vypovídat proti němu,“ řekla jim Hermiona. „Nemůžete být nuceni svědčit proti svému manželovi. Draco a Sirius by se mohli tajně setkat a nikdo by proti tomu nemohl nic udělat. Nebo je tu ještě bizarnější řešení, i když si nemyslím, že by to ještě někdo používal, ale technicky je završení v zastoupení stále ještě legální.“

Harry i Ron na ni zhrozeně civěli. „Ty žertuješ?“ pronesli jednohlasně.

Ale Hermiona jen zakroutila hlavou. „V mudlovském Skotsku existovala doba, kdy anglická šlechta měla právo vzít si do lože každou nevěstu o její svatební noci dřív, než to udělal její manžel. Svatební zvyky byly vždycky dost podivné.“

Ron a Harry si vyměnili šokované pohledy, protože nevěděli, jak by vlastně měli na takovou věc reagovat. Zdálo se to mimořádně podivné. „No, a koho myslíš, že by vybrali… však víš, na tu věc se zastupováním?“ zeptal se Harry.

Hermiona jen pokrčila rameny. „Ach, mohl by to být kdokoliv dost blízký rodině. Vlastně, protiví se mi to říct, ale nejpravděpodobnějšími kandidáty byste byli Snape nebo ty.“

„Iiiii!!“ vyvřískl Harry a vyskočil z postele pryč od nich dvou. „Hned mi řekni, že vtipkuješ!“

„Upřímně, Harry,“ povzdechla Hermiona. „Neříkám, že byste museli souhlasit - nemusíte ani jeden z vás. Jenom jsem řekla, že byste byli nejpravděpodobnějšími kandidáty. Taky jsem řekla, že už se to příliš nevyužívá. Není moc pravděpodobné, že by k tomu došlo.“

„Tak proč jsi se o tom zmínila?“ otřásl se Ron.

„Ptali jste se!“ zvolala Hermiona. „Vy dva jste nemožný!“ Posbírala svoje poznámky a knihy. „Je čas na Hagridovu hodinu. Pojďme. Můžeme ten rozhovor dokončit později.“

Všichni tři se zachumlali do svých nejteplejších plášťů a zamířili po schodišti dolů. Když procházeli společenskou místností, skupinka děvčat, která seděla v koutku, se neovladatelně rozchichotala. Upřeně sledovaly Harryho a když na ně pohlédl, všechny odvrátily pohledy a znovu vyprskly smíchy. Harry si jen povzdechl a podrážděně obrátil oči k nebi. Ron se zaculil a pokrčil rameny a s tím opustili věž.

Navzdory těžké a studené pokrývce sněhu byla ten den péče o kouzelné tvory zábavná. Byl tady Charlie, který pomáhal Hagridovi s jeho nejnovějším přírůstkem - dosti početným vrhem dvouocasých štěňat hafoně. Zatímco si třída hrála se štěňaty, Hagrid všem vysvětloval, že mají zakázaný vstup do stáje číslo 4 kvůli přísně tajnému projektu, se kterým Charlie Hagridovi pomáhá. Samozřejmě, že o chvilku později všem Hagrid pověděl, že ten přísně tajný projekt je ve skutečnosti mláďátko jednorožce, které se ztratilo svému stádu. Pokračoval ve vysvětlování, že se kentaurové pokoušejí stádo lokalizovat, aby mohli jednorožče vrátit do jeho domova, a mezitím je dobře hlídané nejen Charliem, ale také třemi testrály, kteří byli nedávno v bouři poraněni. Testrálové a draci měli patrně podobné vlastnosti a vyžadovali podobné léčebné techniky, ve kterých byl Charlie velice zběhlý.

Hagrid se vyděsil, když mu došlo, že právě vyklopil všechna svoje tajemství, a okamžitě třídu zapřísahal k naprostému mlčení. Přes lákadlo jednorožce se jenom málo lidí chtělo motat kolem testrálů a tak s jeho žádostí souhlasili.

Během hodiny Harry sledoval Draca Malfoye. Pořád ještě vypadal sklíčeně a byl neobvykle tichý navzdory tomu, že málokdy zmeškal příležitost zesměšnit Hagrida. Skoro úplně ignoroval všechny přítomné a zareagoval, jenom když kolem něj nesl Charlie jedno ze štěňat a podal mu ho. Kupodivu blonďák nevybuchl vzteky, jak Harry předpokládal, ale vzal si štěně a hrál si s ním; vlastně si s Charliem krátce povídal, ačkoliv Harry neslyšel, co říkal.

Po Hagridově hodině se všichni vydali zpátky lesnatým svahem do hradu, kde zamířili do učebny přeměňování. Tam je překvapivě popudlivá McGonagallová zdržela jenom pět minut, než je všechny poslala do knihovny, aby pracovali na svých výzkumných projektech. Měli vyhledat, jak přeměnit hrst arašídů na úplnou sadu nábytku do obývacího pokoje. Harry tušil, že je McGonagallová jedním z lidí, kteří byli ovlivněni Removou náladou, ale byl vděčný za volnou hodinu.

Zatímco většina studentů popadla potřebný studijní materiál z knihovny a pak se vrátila do jejich společenské místnosti, Harry, Ron a Hermiona se usadili u jednoho stolku na čtení v tichém koutku knihovny. Hermiona spolu s potřebnými příručkami na přeměňování přibrala také několik knih, které se vztahovaly k Pokrevním listinám a také Úplnou historii britských kamenných uzávěrů a Wingardium leviosa, omezení a Význam vlkodlaků.

Jakmile si sedli, seslala kouzlo na soukromí, aby mohli pokračovat ve své rozmluvě.

„Malfoy rozhodně vypadal, že má špatnou náladu,“ poznamenal Ron.

„Myslíš, že ví o všem, co se stalo?“ zeptal se Harry.

Ale nad tím Ron jenom pokrčil rameny. „Možná - jeho otec mu mohl jenom říct, že pro něj sjednává manželství. Dokonce ani nemusí vědět, o koho jde.“

„A Malfoy s tím prostě musí souhlasit?“ mračil se Harry. „Nesmí k tomu nic říct?“

Ron zavrtěl hlavou. „Jsem docela rád, že v naší rodině nemáme stejný problém. Představte si to - nechat rodiče, aby vám vybrali vašeho budoucího manžela. Bylo by to blbý nemít možnost…“ Najednou zbledl, když si uvědomil, co přesně povídá. „Ach, Harry, promiň. Nechtěl jsem…“

„To je dobrý,“ Harry jeho omluvu jen odmávl a podíval se dolů na svůj snubní prsten na pravé ruce. Během posledních měsíců si ho téměř přestal všímat, ale dnes mu připadal neobvykle studený a těžký. Vážně se netěšil na to, až se vrátí do jejich bytu, ne, když měl Severus takovou náladu. Téměř mu to připadalo, že jsou zpátky tam, kde byli v září, a to se mu nelíbilo. Nedokázal si pomoci, aby neuvažoval nad tím, jestli má něco ze Severusovy špatné nálady co dělat se snem, který se mu zdál v noci - celá ta věc jenom přidala závaží rozpaků do situace, se kterou si opravdu nevěděl rady.

„A co děti?“ zeptal se najednou Harry, když ho napadla další myšlenka. Ron i Hermiona se na něj překvapeně podívali. „No víte, dědic - neměla by mít Malfoyova rodina zájem na pokračování rodu? Jak můžou oženit Draca s mužem, když je pro ně pokračování pokrevní linie tak důležité? Neukončí tohle všechny naděje na legitimního dědice?“

Ron si s Hermionou vyměnil pohled a zvláštně se na Harryho podíval. „Harry,“ začal Ron opatrně. „Nemluvil s tebou někdo o… dyť víš, ten druh rozhovoru?“

Harry po té otázce zbledl. „Ano,“ hlesl a cítil, jak jeho tváře rudnou. „Ale já se neptám na… však víš… sex… já se prostě ptám na dědice. Každý se mnou mluvil a já už o tom nechci mluvit znovu!“

Oba vypadali překvapeně a vykulili oči. „Každý?“ tlačili na něj.

Harry zuboženě zakoulel očima. „Ano, přesně, každý. Bill mě následující den zatlačil do kouta - a ano, byly v tom zapojené stínové loutky - a myslím, že jsem na celý život poznamenaný. A pak mě odtáhl stranou Charlie a dodal mi víc detailů, než jsem kdy vůbec chtěl slyšet.“ Otřásl se nad tou vzpomínkou. „A pak se se mnou rozhodla promluvit dvojčata - i když jsem si dost jistý, že mě jen balamutili. Aspoň doufám, že ano - ten kousek o domácích skřítcích byl dost hrozný a věřím, že anatomicky vyloučený.“ Ron i Hermiona při té představě vypadali dost vyděšeně, i když se zároveň oba pokoušeli nesmát.

Harry se na ně jen zlobně podíval. „Ach, a bylo to horší,“ ujistil je. „Percy se také rozhodl se mnou promluvit.“

„Percy!“ Ron šokovaně zalapal po dechu.

Harry jen přikývl a ušklíbl se. „Samozřejmě to skončilo tak, že vyběhl křičící z pokoje dřív, než se mohl také zamíchat do diskuze. Ale pak se rozhodli posadit se se mnou tvoji rodiče a pohovořit si.“

„Ó můj bože!“ Ron v hrůze zbledl. „Oba najednou?“

Harry kývl a zavrtěl se na sedadle. „Bylo to hrozné. Tvůj táta pořád říkal věci jako 'když se mají chlapec a dívka rádi' a pak ho tvoje máma praštila po hlavě a řekla 'dva chlapci, žádná dívka' a tvůj táta zneklidněl a byl celý popletený, a pak zase začal povídat o dívkách, takže ho tvoje máma zase praštila. Takhle to šlo dokola asi deset minut, než se na mě oba usmáli a prohlásili, že doufají, že teď už všechno chápu.“

„Och, Harry,“ vykřikl se sympatiemi Ron. „Moc se omlouvám! To muselo být příšerné!“

„A ještě se to zhoršilo,“ povzdechl Harry.

Ron a Hermiona vypadali ohromeně. „Zhoršilo?“

„Hned potom si o tom se mnou pokusil promluvit Sirius,“ vysvětlil Harry. „Ale nějak odbočil a začal řečnit o Snapeovi. A pak mi řekl, že si je docela jistý, že oba moji rodiče by si přáli, abych vstoupil do kláštera, takže nemám žádný důvod o takových věcech dokonce i jenom přemýšlet. Ale ta opravdu strašlivá věc byla, že se zvěst o tomto předmětu dostala sem do Bradavic.“

V tu chvíli vypadali Ron i Hermiona absolutně ztumpachovělí. „Kdo?“

„McGonagallová,“ zašeptal Harry ustrašeně a oba jeho přátelé zalapali po dechu. „Vzpomínáte si na ten den, kdy jsme šli dolů do Komnaty? Takže potom, co jsme se vrátili, si mě zavolala do své kanceláře na soukromé popovídání. Trvalo mi několik minut, než jsem zjistil, o čem se se mnou pokouší mluvit - a nevím, kdo z nás byl víc vyděšený. Používala učená slova, kterým jsem nerozuměl, a nakonec několik minut jenom koktala a zajíkala se. Na závěr mi dala sušenku a poslala mě po svých.“

Harry se při té vzpomínce roztřásl. „A pak na mě na schodech narazil Hagrid, plácl mě po zádech a prohlásil, 'chápu, že si potřebuješ promluvit o ptáčcích a včelkách' a pak pokračoval, aby mi předmět podrobně objasnil. Pokud byste potřebovali vědět něco o rozmnožování ptáků nebo včel, jsem váš člověk. A myslím SKUTEČNÉ ptáky a včely. Bylo to nechutné.“

Jak Ron, tak Hermiona se nyní nedůvěřivě smáli, zmítáni mezi veselím a zděšením. Harry tam jen seděl a strpěl mlčky jejich smích a cítil se poněkud nemístně. „Skončili jste už se svým posmíváním?“ dožadoval se, když konečně jejich smích ustal.

„Harry, řekl ti vůbec některý z nich něco užitečného?“ zeptala se Hermiona.

Harry pokrčil rameny. „Myslím, že Charlieho vyprávění bylo dobrý,“ přiznal. „Ale nikdo z nich mi neřekl nic o dětech nebo dědicích. Jen se prostě pokoušeli vysvětlit… víš… mechanismus toho všeho.“

Ron vyprskl smíchy. „Billovy stínové loutky ti ten předmět měly objasnit.“

Harry se při vzpomínce pobaveně ušklíbl.

Hermiona jen potřásla hlavou a zamyšleně se zatahala za jednu kaštanovou loknu. „Jasný, žádný mechanismus,“ slíbila. „Jen informace. Existuje magická formule, která umožní dvěma kouzelníkům nebo dvěma čarodějkám zkombinovat jejich DNA a implantovat ji do motácké náhradní matky.“

„Počkej minutku,“ přerušil ji Ron a poškrábal se na hlavě. „Co je to DNA?“

Hermiona i Harry se na sebe zamračili. „Vždyť víš, genetický materiál,“ vysvětlila Hermiona, ale od Rona dostala jenom prázdný pohled. „Dobrá, jak jinak to můžeš nazývat? Sperma, vajíčko, zárodečná buňka, gameta, semeno--“

„Hermiono!“ vyvřískl Ron a rozhlédl se zhrozeně po knihovně. Přestože u okolních stolů sedělo ještě několik dalších studentů, ochranné kouzlo stále ještě účinkovalo a nikdo při tom zvuku nevzhlédl. Jeho tvář zrudla téměř stejně jako jeho vlasy, když se naklonil dopředu a zašeptal jim. „Esence!“

„Ach, namouduši!“ Hermiona se nedůvěřivě rozzlobila. „Esence je směšný termín!“ Protočila oči a obrátila se zpět k Harrymu. „Zkombinují svou DNA a použijou náhradní motáckou matku, aby donosila dítě.“

Harry, který ignoroval to, že Ron momentálně tloukl v ponížení hlavou o stůl, se zeptal: „Proč motáckou? Myslel jsem si, že starobylé čistokrevné rodiny nechtějí mít s motáky nic společného?“

„Koukni, to je ta nejzajímavější část z toho všeho,“ široce se usmála Hermiona. „Žádné dítě, které se narodilo motácké matce, nikdy samo nebylo motákem. Všechny se narodí s magií. Ve skutečnosti některé ze starých rodin trvají na motácké náhražce u každého páru v generaci, ať už to potřebují nebo ne, jen aby si pojistili, že magická linie zůstane silná. O tomto předmětu se dělalo hodně výzkumů a zřejmě celý ten proces početí zajistí magii v dítěti.“

Harry o tom chvíli přemýšlel. Nikdy o téhle záležitosti moc nedumal, ale vždycky si představoval, že v nějakém bodě svého života bude chtít mít děti. Předpokládal, že když se oženil se Severusem, jeho naděje tím skončily - přinejmenším mít vlastní dítě. Nebyl odpůrcem adopce. Ale teď mu Hermiona tvrdila, že to byla nejen možná, ale vlastně dost obvyklá praxe v kouzelnickém světě, aby dva muži měli spolu dítě. Nebyl si ve skutečnosti jistý, co si má o tom teď myslet. Dítě se Severusem Snapem? To se mu nezdálo pravděpodobné. Severus zmínil něco o tom, že nakonec označí dědice, ale Harry předpokládal, že myslí jednu ze svých neteří nebo synovců, ne svoje vlastní dítě. Pochyboval, že by o tom vůbec někdy uvažoval.

„Musí být těžké najít motáckou ženu, která ochotně udělá něco takového?“ poznamenal Harry. Jestli tomu rozuměl, o motácích se nesmýšlelo dobře. Zatímco muži i ženy v Zimních zemích neměli mnoho magie, Alrik měl pravdu v tom, když podotkl, že to nejsou motáci. Vlastně jediní motáci, se kterými se kdy Harry setkal, byli Filch a paní Figgová.

„Ne tak těžké, jak by sis myslel,“ opravila ho Hermiona. „Je to ve skutečnosti jediné místo, kdy mají ženy obrovskou výhodu nad muži. Ve většině záležitostí je v kouzelnickém světě mezi pohlavími dost rovnost, ale v této věci jsou muži opravdu v nevýhodě - tak moc, že jestliže nějací rodiče zjistí, že jejich syn je moták, podají mu lektvar na trvalou změnu pohlaví a předstírají, že po celou tu dobu měli dceru.“

„Proč?“ zeptal se v šoku Harry a jenom ta myšlenka na změnu pohlaví mu přišla příliš hrůzostrašná, než aby si ji představoval.

„Proces nošení magického dítěte po devět měsíců dá motácké ženě magický základ,“ vysvětlila Hermiona. „Když porodí, není už dál motákem. Nemusí se nutně stát silnou čarodějkou, ale má dost magie na to, aby mohla vykonávat běžná kouzla. Většina motáckých žen po možnosti být náhradní matkou skočí - koneckonců je to oboustranně výhodné.“

„Můžeme teď prosím o tom přestat mluvit?“ žebral Ron s tváří zabořenou do stolu. Posadil se a pohlédl na hodiny vedle hlavních dveří knihovny. „Je čas na svačinu! Pojďme zpátky do společenské místnosti a bavme se o famfrpálu.“ Vypadal tak dychtivě, že Harry i Hermiona ustoupili a souhlasili. Ron chňapl po svých knihách a vyběhl před nimi.

„Propána,“ řekla Hermiona popuzeně, zatímco ona i Harry sbírali svoje věci mnohem klidnějším tempem. „Když uvážím, kolik dětí Weasleyovic rodina má, myslela bych si, že by Ron mohl být mnohem otevřenější diskuzím na toto téma.“

Harry se na ni usmál, protože věděl, že oni dva, kteří vyrostli mezi mudly, budou mít vždycky nějaké společné věci. „Myslím, že to má víc společného s tím, že jsi holka, a on není zvyklý na diskuze o jistých tématech ve smíšené společnosti, to je ten problém. Mezi kluky mluví dost bez obalu.“

Hermiona nad tím jen zavrtěla hlavou. „Nikdy se nedostaneme z fáze držení za ručičku, že jo?“

Harry se rozesmál a šťouchl do ní ramenem, když tak šli. „Ach, jen dál mluv o sexy věcech jako je DNA a genetický materiál a bude ve tvých rukách tvárný jako vosk, než se naděješ.“

Zaculila se na něj a strčila do něj na oplátku a pak oba následovali vysokého zrzka zpátky do nebelvírské společenské místnosti.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Ano, já vím, že Harry, Ron i Hermiona s péčí o kouzelné tvory v šestém ročníku skončili. Měla jsem ty hodiny ráda, takže tady pořád jsou - společně se Zmijozelem.

A pro ty z vás, kteří jste byli zmatení - Bill je nejstarší z Weasleyových dětí. Charlie je druhorozený - krotitel draků, který mrkal na Draca.

Citrónové bonbóny - 42. kapitola

Spánek - 44. kapitola

Komentáře   

+1 # Odp.: K čemu jsou přátelé - 43. kapitolasisi 2018-10-26 19:02
JE DOBRÉ, ŽE HARRY UŽ VÍ, ŽE MŮŽE MÍT SE SEVERUSEM VLASTNÍHO POTOMKA, NEPŘERUŠÍ ŽÁDNOU RODOVOU LINII, TŘEBA BUDOU CHTÍT MÍT VÍC DĚTÍ PRO SVÉ VELKÉ SÍDLO - CELÉ ČERVENÉ. :oops: :lol: :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat