Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Elrond zřetelně viděl na Erestorovi úlevu, teď, když večeře skončila a oni se vraceli do svých pokojů. Nevěděl, kdy se to stalo, ale Erestor kolem něj ovinul ruku a jeho hlava spočinula na Půlelfově rameni. Konečně vypadal Erestor uvolněně. Možná by mohl zkusit nějakou lehkou konverzaci, protože chtěl Erestora udržet v tomto uvolněném stavu. „Všiml sis také něčeho kolem Orophina… a Celeborna?“

„Nemyslíš si, že je to zvláštní? Že by se Celeborn zamiloval do Orophina jenom několik týdnů poté, co přerušil své pouto ke Galadriel?“ Dorazili ke svým pokojům a Elrond vzal za kliku, aby otevřel dveře.

„Ne, to si nemyslím. Celeborn a Galadriel se už dlouho nemilovali. Jen Valar vědí, jak dlouho už se Celeborn cítil v tom svazku uvězněný.“ Erestorovy oči změkly, když našel Rúmila spícího v houpacím křesle a svou dceru bezpečně uloženou v kolébce. „Doufám, že budou Celeborn a Orophin šťastní.“

Elrond zvažoval Erestorova slova a rozhodl se v této věci přizpůsobit názoru svého milovaného. Erestor býval také uvězněn v jednostranném spojení a pravděpodobně to ví nejlépe. ‘Naštěstí my se milujeme navzájem a spojení jsme dokončili. Začínám věřit, že to Galadriel nikdy neudělala.’

„Rúmile? Probuď se! To nemůže být pohodlné, když spíš takhle,“ Erestor jemně zhoupl křeslem a usmál se, když uviděl, jak se Rúmilovy oči plní uvědoměním. „Děkuji ti, že jsi na ni dohlédl.“

„Je to sladké miminko,“ řekl Rúmil a zazíval. „A máš pravdu. Měl bych se vrátit do svého pokoje. Haldir chce, abychom se Orophin a já stali součástí Imladriské stráže a zítra je náš první tréninkový den.“ Postavil se na nohy a oči mu zazářily, když viděl štěstí v Erestorových tmavých očích. „Nakrmil jsem ji a bude pravděpodobně spát několik následujících hodin.“ Zamířil ke dveřím a rukou si projel zcuchané vlasy. Zvedl ruku na rozloučenou a zmizel v chodbě.

Erestor přešel ke kolébce, kde se postavil a sledoval svou dceru. Elrond došel k němu, objal ho zezadu a přitáhl si ho blíž. Erestor si slastně povzdechl. „Jsem opravdu šťastný, Elronde.“

„To je dobře.“

Erestor se usmál, když zaslechl jemné předení v Půlelfově hlase. Obrátil se v objetí a jejich pohledy se setkaly. Mimoděk mírně ztuhl, když uviděl touhu a vášeň v Elrondových očích, které byly napůl přivřené. „Já…“ Odstoupil od Půlelfa, žaludek náhle napjatě sevřený a prsty nejisté. „Já… nemůžu… ještě ne…“

Elrond si povzdechl a v duchu si vynadal za to, že se nechal unést, když ví, že musí postupovat pomalu. „Už je pozdě a Ithil je vysoko na půlnoční obloze. Měli bychom jít do postele.“ Zamračil se, když si uvědomil, že se Erestor stále třese. „A spát.“

Erestor si ulehčeně oddechl. „Omlouvám se… Nevím, co se to se mnou děje.“

‘Myslím, že víš.’ Ale Elrond se střežil, aby tato slova pronesl nahlas. Nechal Erestora u kolébky a přešel k posteli, kde sloužící už připravil dvě noční košile. Zvedl tu svou a začal se svlékat, přičemž si byl stále vědom Erestorova upřeného pohledu.

Erestor cítil rozpaky nad svou předchozí reakcí. Co jen s ním není v pořádku? Když se zhluboka nadechl, také odložil róbu a rychle vklouzl do své noční košile s úlevou, že nebudou spát nazí. Nebyl si jistý, že by se s tím už dokázal vypořádat. ‘Proč jsem tak nervózní?’

„Erestore?“ Elrond, který odhrnul přikrývku, nyní natáhl ruku, čímž ho zval, aby se k němu připojil. Tmavé laní oči mu připomněly tamtu první noc v Lothlorienu, kdy se chystal vzít si Erestora bez jakékoliv přípravy, stejně jako to udělal po Bitvě Poslední aliance. Naštěstí si v Lothlorienu uvědomil, že není něco v pořádku a pořádně Erestora připravil. ‘Ale jeho úplně poprvé bylo natolik traumatické, že podvědomě očekává, že se to bude opakovat. Ale já mu už nikdy neublížím! Nikdy!’ Držel ruku napřaženou, lehl si a řekl: „Připojíš se ke mně? Musíš být také unavený.“

Ach ano, Erestor byl vyčerpaný. Váhavě přešlápl na místě, pak se rozhodl a vložil svou ruku do Elrondovy.

Elrond pochopil, jak křehká důvěra mu byla dána, a dal Erestorovi všechen prostor, který potřeboval, aby ulehl a udělal si pohodlí. „Mohu tě dnes v noci držet v náručí?“

Erestor slabě přikývl, protože věděl, že si Elrond jeho důvěru zaslouží, ale přece jen zůstával nervózní. „To není tebou,“ pokoušel se to vysvětlit. „Já vím, že mě miluješ, ale … To já.“

„Myslím, že rozumím,“ pronesl Elrond zamyšleně, když se k němu Erestor pokusně přitiskl. Jak leželi tváří v tvář, viděl obavu v temných očích. Dokončil sevření a zabalil tak svého milence do volného objetí, protože nechtěl, aby se Erestor cítil uvězněný. „Tohle souvisí s naším poprvé, nebo se pletu?“

„Naše poprvé…“ Erestorův hlas byl naplněn překvapením, když to slyšel vyjádřit takto. „Myslel sis, že jsem Nejvyšší král.“

Elrond věděl, že se vydává na tenký led, ale stejně pokračoval a pokoušel se našlapovat zlehka. „Jak moc jsem tě poranil? Pro mě tamta noc zůstává poněkud… nejasná. Jedinou věc, kterou si pamatuji zřetelně, je, že jsem našel prostěradlo zabarvené krví. Ošklivě jsem tě roztrhl, že ano?“ To by určitě vysvětlovalo, proč byl vedle něj Erestor vždycky tak nejistý, když se chystali být intimní. To, že Erestor zbledl a byl nyní bílý jako prostěradlo, ho trápilo. „Erestore?“

„Ano, to jsi udělal… poranil mě… roztrhl jsi mě…“ Erestor se přinutil k dalšímu nádechu a snažil se nepodlehnout panice. Musel se zbavit svých strachů a pochybností.

„Je mi líto, že jsem ti ublížil,“ řekl Elrond upřímně a pohladil dlouhé, částečně spletené vlasy, které stékaly po zádech jeho milence. „Té noc jsem nemyslel rozumně, protože jsem byl pohlcen žalem. A když jsem si myslel, že se ke mně Ereinion vrátil a chtěl se se mnou milovat, tak jsem to udělal.“

„Já… já už ti dávno odpustil. Musíme o tom právě teď mluvit?“ Erestor se cítil zmatený a snažil se, aby se nerozsypal přímo před Elrondem.

„Mám pocit, že to potřebujeme probrat hned teď,“ vysvětloval Elrond, zatímco jeho druhá ruka jemně pohladila milence po boku. „Protože kvůli tamté noci očekáváš, že naše milování bude takové - bolestivé a ponižující.“

„To si nemyslím,“ řekl překvapený Erestor. „Tu poslední noc v Lothlorienu…“

„Tehdy jsem myslel souvisle, ale přesto jsem pořád ještě jednal unáhleně. Milování může být krásné, Erestore, a já mám v úmyslu ukázat ti to, až budeš na ten krok připravený, ale v pozadí své mysli stále očekáváš, že ti ublížím.“ Elrond viděl, jak sebou Erestor trhl, a okamžitě věděl, že hádal správně. „A to je důvod, proč to musíš slyšet právě teď.“ Přestal hladit Erestorovy dlouhé vlasy a dlaň své ruky položil na tvář svého milence a něžně ho polaskal. „Už nikdy ti znovu neublížím. Nikdy tě do ničeho nebudu nutit. Jsi má skutečná duše; možná sis to ještě neuvědomil, ale raději bych poranil sebe, než abych dovolil, abys byl poraněn ty. Jsi se mnou v bezpečí, teď i provždy.“

Erestor naslouchal se zatajeným dechem, protože konečně naslouchal slovům, která zoufale toužil slyšet, aniž by si kdy vůbec uvědomil, že potřebuje ujištění. „Miluji tě, Elronde, a chci, aby ses mě dotýkal, ale…“

Elrond byl v pokušení dokončit větu za Erestora, ale neudělal to a místo toho čekal, až jeho milenec sám ta slova pronese.

„Ale nejsem ještě připravený… na… sex.“ Erestorovi se podařilo udržet oční kontakt, zatímco ta slova pronášel. „Ale myslím, že se dokážu vyrovnat s líbáním… A mám rád, když projíždíš svými prsty skrz moje vlasy.“ Nechtěl Elronda zklamat, a když teď Elrond, jak se zdá, pochopil, cítil se Erestor dost jistý, aby přiznal pravdu.

„Líbání…“ zašeptal Elrond zlehka proti Erestorovým rtům, než se o ně otřel. „Rád tě líbám.“ Rukou přejel po zádech svého milence - a po jeho vlasech - posunul se blíž a uvelebil se pořádně, aby se pustil do opravdového líbání.

Erestor dychtivě pootevřel rty i zuby, pokoušeje se odpovědět s veškerou vášní, již cítil.

Elrond byl překvapený, když se setkal s takovou horlivostí, a rychle předal kontrolu nad polibkem svému milenci, protože věděl, že nyní potřebuje mít Erestor vedení. Rty se otíraly, jazyky tančily, tepaly se navzájem a on se pomalu přetočil na záda, přičemž Erestora vzal s sebou.

Když si Erestor uvědomil, že je nad Elrondem a rozkročený nad jeho boky, podivil se, jak se do této pozice dostal, ale pak načal další polibek. Se zatajeným dechem se ujal vedení, prozkoumával milencova ústa a hravě sevřel mezi zuby Elrondův spodní ret, než pohmožděnou tkáň uvolnil.

„Jsi překrásný,“ zašeptal okouzlený Elrond. Erestor se nad ním vznášel, prameny dlouhých vlasů škádlily jeho kůži a ruce jeho milého nyní spočinuly na Elrondově břiše. Elrond zatoužil, aby byli nazí, ale kvůli Erestorovi neudělal nic, aby je zbavil nočních košil. Čokoládové oči získaly temný žár, který ho naprosto uchvátil. Protože věděl, že se to Erestorovi bude líbit, projížděl jednou rukou pomalu dlouhou hřívu, zatímco druhá začala rozplétat copy. „Stále je ti příjemně?“

„Velice příjemně.“ Erestor se usilovně pokoušel nemyslet ani si nepřipomínat, a jenom si užívat doteky svého milence. Elrond pod ním ztvrdnul a to ho mátlo. Vládce Imladris se přece nemohl těšit z toho, že je vespod. Ale na druhou stranu, nenavrhoval mu Elrond, že by někdy mohli jejich role prohodit? „Víš co?“ Erestor se sklonil vpřed a lehce políbil Elronda na oční víčka, což způsobilo, že se Půlelf zachichotal. „Mé chování je směšné… Co se pokouším říct, je… Jsme spojení… Už sis mě vzal třikrát a já dal život naší dceři. A přece se dál chovám jako plachá panna při své první noci lásky.“

„Ale tohle je tvoje první noc lásky,“ prohlásil Elrond vážně. „Tohle je poprvé, kdy vím, kdo jsi a že mě miluješ. A ty můžeš konečně vyjádřit svoje vlastní touhy, místo aby ses mi jenom podrobil.“ Uniklo mu mírné zavrčení.

Erestor chápal, že to zavrčení bylo určeno Galadriel a ne jemu. „Řekla mi, že se ti musím podrobit, aby ses uzdravil, a já o jejích slovech nikdy nezapochyboval a… jsem… byl jsem… nezkušený. Nevěděl bych si ani rady, co udělat, abych se k tobě připoutal.“

„Ubližovala ti tolika způsoby, po tak dlouhou dobu…“ Elrond pohladil tvář svého milence. „Ale já tě udělám šťastným. Slibuji.“

„Já už šťastný jsem,“ ujistil ho Erestor vděčně a naklonil se, aby se zmocnil Půlelfových rtů. Byl trochu překvapený rychlostí, s jakou se mu Elrond poddal, ale dovolil si prostě tento dar přijmout a užívat si ho. „Zabere mi to nějaký čas, ale pokusím se stát takovým milencem, jakým mě chceš mít.“

„To ne…“ Elrond zavrtěl hlavou, položil své ruce po stranách Erestorovy hlavy, aby se ujistil, že ho jeho milenec poslouchá. „Nechci, aby ses stal takovým milencem, jakým si myslíš, že tě chci mít. Buď svůj. Já vím, že je v tobě skryto mnoho vášně; prostě jen potřebuješ čas a mnohem větší jistotu v našem poutu, abys to ukázal. Já chci tebe, ne někoho, o kom si ty myslíš, že ho chci.“ Tato malá řeč mu vydělala doposud nejvášnivější polibek. Najednou byla jeho ústa naprosto ovládaná, pohmožděná v divokém polibku, který sliboval mnoho vyčerpávajících nocí, jakmile jednou Erestor získá v ložnici důvěru.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Měl jsi dost času, abys uvažoval o mé otázce?“ Celeborn se ostýchavě podíval na Orophina, který mu stále ještě dlel po boku. Večeře skončila před půl hodinou a oni se stáhli do zahrady, aby si užívali klidu a míru. Ithil se dnes večer podobal tekutému stříbru a on doslova cítil sílu, jež proudí do jeho těla.

„Jaké otázce?“ Orophin byl fascinovaný Celebornem. Zdálo se, že je starší elf obklopený měkkou stříbrnou září, jež ještě zesílila mithrilovou barvu nyní dlouhé hřívy.

„Co chceš, Orophine?“ Celeborn se posadil do trávy a mírný vánek si pohrával s prameny jeho vlasů.

Nadšený Orophin se také posadil a hladově zíral na Celeborna. „Chci vás, už jsem vám to řekl.“

„Uvědomuješ si, že pokud se rozhodneme přijmout tento závazek, není pro tebe cesty zpět? Jsi mladý, hezký a zcela žádoucí, zatímco já se cítím prastarý. Jsi si jistý, že nejsme špatné protějšky?“ Celeborn si nemohl pomoci, aby se mimoděk nepřibližoval, dokud neklečel před Orophinem a jeho rty se otíraly o rty mladšího elfa. „Mám pocit, že exploduji touhou po tobě.“

„Uvědomuji si, co to způsobuje,“ supěl mírně Orophin. „A přijímám tě jako svého milence. Och, u Valar, máš vůbec tušení, jak moc tě potřebuji? Jak tvrdé pro mě je držet od tebe ruce pryč?“

„Další tvoje části jsou také tvrdé,“ poznamenal Celeborn, který nedokázal odolat vousaté slovní hříčce. Pobaveně se uchechtl, stáhl si Orophina do klína a pevně mladého elfa držel na místě. „Oviň kolem mě svoje ruce i nohy.“

Orophin měl pocit, jako by snil, když měl Celeborna konečně tak blízko. Vášeň a touha, která plnily tmavomodré oči, způsobovaly, že se mu těžko dýchalo. Najednou byly tkanice jeho kalhot rozvázány a chtivá horká ruka vklouzla dovnitř. „Och, co…?“

„Moc rád bych si s tebou dal načas, ale má touha po tobě plane příliš prudce. Potřebuji tě hned teď… Chci tě… úplně celého.“ Položil Orophina na záda a použil jedno koleno k tomu, aby od sebe nohy mladšího elfa odtlačil. „Ale jenom, když po mě také toužíš.“

Orophin, mírně ohromený rychlostí, již Celeborn nasadil, ztěžka polkl, ale pak potichu vyjekl, když čilé prsty začaly masírovat jeho úd. Celeborn byl nezastavitelný, převzal kontrolu a… ‘Líbí se mi to.’ Hebké rty se zmocnily těch jeho v prudkém polibku a on zvedl boky, jak se pokoušel zvětšit tření kolem svého penisu. „Budeš… něžný? Já jsem nikdy… tohle dřív… nedělal.“ Celebornovo hlazení ho udržovalo na hraně a jeho tělo se dožadovalo uvolnění. Když vzhlížel na Celeborna, který čněl nad ním, byl překonán intenzivním pocitem štěstí. „Ano, chci to… chci tebe…“

„Budu něžný, lásko,“ slíbil Celeborn. Rychle rozepnul Orophinovi košili a svlékl ji, pak obdivně hleděl na hladkou, holou hruď. Dvě vztyčené bradavky se ukázaly být příliš velkým pokušením a tak jednu z nich roloval mezi špičkami svých prstů, čímž ze svého nového milence vylákal toužebné zakňourání. „Brzy,“ vzdychl a dráždil tvrdé hrudky masa špičkou svého jazyka. „Nemáš vůbec tušení, jak dlouho jsem toužil tohle udělat.“

Jeho ruce se přesunuly dolů. „Zvedni boky.“ Rychle mu stáhl kalhoty a konečně byl odměněn pohledem na Orophinovo nahé tělo. „Dokonalý.“ Během sekundy se zbavil vlastní košile a kalhot a teď poklekl mezi pevná stehna. „Budu něžný,“ opakoval, když v oříškových očích zahlédl náznak obav. „Vždycky na tebe budu něžný.“

Orophin se vzdal hned, jak se na jeho rty přitiskly Celebornovy v majetnickém polibku. Ruce staršího elfa se vrátily k jeho penisu, který hladily, a Orophin přistrčil v touze po rychlém uvolnění, jež právě teď potřeboval. „Spaluje mě to…“

„Také to cítím,“ zašeptal Celeborn, přesunul ruce na tělo svého milence a prozkoumával všechny citlivé oblasti. „Je to v mých žilách. Má touha po tobě mě spaluje.“

Kdekoliv se Celebornovy ruce dotkly jeho kůže, vybuchly pod jeho kůží jiskry a rychle hnaly Orophina do výšin orgasmu. Právě když se začal obávat, že se udělá bez toho, aby cítil Celeborna v sobě, bylo jeho tělo narušeno prvním prstem.

Celeborn používal šťávu z léčivých bylin, jež našel ve stínu staré břízy, a využil ji pro lubrikaci vchodu svého milence. „Přetoč se na bok, Orophine.“ Jeho milovaný se mu už přiznal, že milování pro něj bude nové, a tak chtěl, aby to bylo pro mladšího elfa tak příjemné, jak se jen dá.

„Chci se na tebe dívat,“ dožadoval se Orophin, kterému se představa milování na boku nelíbila.

„Věř mi. Postarám se, aby se ti to líbilo.“ Celeborn se položil za něj a navedl Orophinova kolena k jeho hrudi. „Zkus zůstat takhle.“ Na krk mu vtiskl dráždivé polibky a oždiboval si svou cestu k ušnímu lalůčku, který začal sát. Jednu ruku ovinul kolem Orophina, natáhl se k jeho erekci a líně ji hladil. Ještě jednou se natáhl pro léčivou bylinu, vymačkal z listů větší množství šťávy a natřel si ji na svůj tvrdý úd. „Jsi připravený? Stále ještě mohu přestat. Jsi si jistý, že to je pro tebe ta správná volba?“

„Jsem si jistý,“ prohlásil Orophin překvapivě přesvědčeným hlasem. Ohlédl se přes rameno, aby se staršímu elfovi zadíval do očí. „Chceš mě?“

„Potřebuji tě.“

„Pak mě tedy máš.“ Orophin, který cítil erekci svého milence proti svému vstupu, začal tlačit vzad. „Musíš uhasit ten oheň uvnitř mě, jinak mě spálí zaživa!“ Co způsobuje tuto potřebu? Tuto… touhu? Nikdy dřív to necítil, a podle toho, jak na něj Celeborn hleděl, cítil to také.

Celeborn, jenž už nebyl dál schopen se držet zpátky, se zanořil do těsné pasáže svého milence jediným dlouhý, jemným přírazem. „Ai…“ Vládu převzaly instinkty - instinkty, o kterých ani nevěděl, že je má! - a jeho zuby se zabořily do Orophinova ramene, až vytrysklo několik kapek krve.

Orophin nebyl připravený na penetraci a vpád, který následoval. Palčivá bolest způsobila, že se roztřásl, ale pak Celeborn poprvé udeřil a otřel se o něco uvnitř něj. „Ach… ai, co… ano… tam… teď… ještě…“ Během několika sekund byl zredukovaný na kroutící se a nemyslící stvoření, jež toužilo, aby mu Celeborn poskytl uvolnění. Když konečně dosáhl orgasmu, hodil hlavou dozadu, vydal sérii zavrčení a natlačil se vzad tak, aby cítil svého milence tak hluboko uvnitř sebe, jak jen bylo možné.

Celeborn následoval Orophina přes okraj a uvolnil kůži, již svíral zuby, protože mu nechtěl způsobit vážné poškození, místo toho zabořil svou tvář do Orophinových vlhkých vlasů. Drtivě přitiskl mladšího elfa k sobě, třásl se a uvolnil své sémě uvnitř svého nového milence. Dokonce i v tomto stavu si uvědomil, že se vytvořilo ještě jedno spojení, tentokrát mimoděk, a spustilo sílu pro jejich sjednocení.

Ale tentokrát to pociťoval odlišně; cítil, že pouto je celé, vzájemné a uzavřené. ‘Oboustranné spojení… Jak je to možné?’ Jak se to mohlo stát? A má to srdce říci o tom Orophinovi?

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond se zaměstnával tím, že si hrál s jedním z Erestorových copánků. Indlîrien je během noci vzbudila dvakrát a dožadovala se jídla. Elrond se v obou případech postaral o její potřeby, protože chtěl, aby Erestor zůstal v jejich vyhřátém hnízdě. Poté, co se podruhé vrátil do jejich lože, nebyl schopný znovu usnout, a tak se těšil tím, že místo toho pozoroval Erestora. Do Erestorova čela byly vyleptány hluboké vrásky, jež by tam neměly být. To Galadrieliny machinace je tam dostaly a Elrond doufal, že s trpělivostí a spoustou něžné, milující péče by mohly časem zmizet. Erestor kvůli němu tolik zakusil. „Dobré ráno, má lásko… Vzbuď se kvůli mě… a kvůli naší dceři.“ Jeho rty se otíraly o Erestorovy, čímž z něj vyloudily spokojené zavrnění. „Máme před sebou namáhavý den.“ Dnes dopoledne najdou konečně jejich nenarození synové svoje konečné místo odpočinku poblíž Bruinen.

Erestor zvedl ruku a v dlani podržel Elrondovu tvář, zíraje zbožně do šedých očí. „Budeš po mém boku, když budeme… ukládat je tam?“

„Budu tam.“ Elrond něžně políbil svého milence na čelo a posadil se. Erestor jeho příkladu následoval a oba elfové opustili postel. Erestor zamířil ke kolébce a vzal svou dceru do náručí, zatímco Elrond otevřel dveře, aby sloužící mohli naservírovat snídani.

„Minulou noc jsi ji v noci dvakrát krmil?“ zamračil se Erestor, když si připomněl, že Elrond opustil jejich postel.

„Měla hlad. Má pořádnou chuť k jídlu, což je u předčasně narozeného miminka dobrá věc.“ Elrond se na cestě zarazil a kochal se pohledem na svého milovaného a jejich dceru. Valar mu opravdu požehnali.

„Ada!“ do pokoje vešla Arwen a její oči zamířily rovnou na Indlîrien místo na jejího otce. Usmála se na Erestora a zvedla ruku, aby pohladila dětskou tvářičku. „Doufala jsem, že byste mě mohli nechat krátce u ní posedět.“

Elrond si s Erestorem vyměnil pohled. „To je dobrý nápad,“ prohlásil nakonec Půlelf. „Potřebujeme se vykoupat a převléknout. Arwen na ni může mezitím dohlédnout.“

Erestor si nebyl jistý, že je to dobrý nápad. Právě se se svou dcerou znovu shledal a chtěl ji mít celou dobu nablízku. Ale věděl, že ji do vany s sebou vzít nemůže. S povzdechem přikývl a vložil ji do Arweniných paží. Indlîrien se rozplakala - hlasitě - a její drobné prstíčky se natáhly po Erestorových tmavých vlasech a podařilo se jim popadnout dlouhý pramen.

„Oj!“ Erestor se nad akcí své dcery zamračil. „Pročpak jsi to udělala?“

„Nelíbí se jí, když je od tebe odtržena,“ řekla Arwen s úsměvem.

Indlîrien stále ještě překvapivě pevně držela Erestorovy vlasy, takže ji musel zase znovu přivinout ke své hrudi. „Také tě miluji, maličká, ale musíme se na chviličku rozloučit a Arwen tě má opravdu ráda. Budeš si tady s ní hrát.“

Elrond se široce usmál, když si uvědomil, že Indlîrienino sevření Erestorových vlasů ještě zesílilo. Maličká ruka se přeměnila v úžasně silnou pěst.

„Aiya, Indlîrien, kopala jsi mě, dokud jsem tě nosil pod srdcem, a teď mě taháš za vlasy. Dá se bezpečně říct, že jsi zdědila hodně Elrondových charakterových rysů. Už jsi hotový bojovník.“

Indlîrien najednou šťastně zavrkala a konečně pramen vlasů uvolnila.

„Myslím, že se jí líbilo, když tohle slyšela,“ poznamenala Arwen a mrkla na svého otce.

Elrond se usmál, objal Erestora kolem pasu a vedl ho do koupelny. „Naše dcera je docela majetnická.“

„To musela zdědit po tobě.“ Erestor se slabě začervenal, když si uvědomil, že Elrond vyklouzl z noční košile a nyní plní vanu. Elrond byl mrštný, jeho tělo bylo stavěno na výdrž a Erestor sledoval hru svalů na Půlelfových zádech, když se Elrond ponořil do vany.

„Připojíš se ke mně?“ Elrond znovu napodobil akci z minulé noci a natáhl ruku v pozvání.

Erestor bázlivě svlékl svou noční košili a cítil se teď zranitelný, když byl nahý, a pak se připojil k Elrondovi v bazénku. Jejich pohledy se setkaly a Elrondův výraz byl výmluvný. „Budu jíst,“ řekl rychle, „ Elladan už mi říkal, že musím víc jíst, a já budu.“

„Dobře.“ Elrond souhlasil s Elladanovým vyjádřením zájmu, ale vytvořilo se mezi nimi napětí a on ho chtěl odstranit. „Mohl bys mi umýt vlasy? Nebo nejprve umyji tvoje, pokud bys to tak chtěl raději.“ Podal Erestorovi kostku mýdla a čekal, až se nervy jeho druha zklidní.

Erestor přikývl, olízl si rty a vytvořil pomocí mýdla pěnu. Když se k němu Elrond obrátil zády, Erestor silně polkl, protože byl zachvácen touhou dotknout se svého druha - mnohem důvěrněji než jenom umýt vlasy, ale řekl si, že tohle není vhodný čas nebo místo, a místo toho umyl Elrondovi vlasy. Pročesal dlouhé prameny pomocí prstů a rozdělal uzlíky, které Půlelf rád nosil. Dotýkat se takto Elronda bylo příjemné a uklidňující, a když dokončil oplachování vlasů, přál si, aby ještě nebyl hotov.

„Obrať se, teď je řada na tobě.“ Elrond vzal šálek, který použil Erestor na vypláchnutí jeho vlasů, a s jeho pomocí namočil hřívu svého milého. Takováto vzájemná péče byla překvapivě intimní a uspokojující.

Erestor spočinul hlavou na Elrondově rameni. „Objal bys mě? Objal bys mě pevně? Pouhé pomyšlení na to, že se musím znovu rozloučit se svými syny, mi trhá srdce.“

Elrond vyhověl a byl potěšený, že ho Erestor požádal, aby to udělal. „Věř mi, přišel čas, abys je nechal odejít. Navždy zůstanou v našich srdcích, ale ty je musíš nechat v klidu odpočívat. Odlož vzpomínky a bolest. A pak se zaměř na svou budoucnost - na naši budoucnost.“ Elrond ho pevně objímal a doufal, že je Erestor připravený žít v přítomnosti, místo aby žil minulostí.

 

 

Srdce v okovech - kapitola 38.

Srdce v okovech - kapitola 40.

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat