Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Když se Elrond díval na Erestora a Indlîrien, kteří tvrdě spali v posteli, stál před dilematem. Nechtěl je opustit, ale věděl, že na něj čeká halda práce a čím déle ji bude odkládat, tím víc bude hromada na jeho stole narůstat. Ale ani nechtěl nechat Erestora samotného. Jeho milovaný mohl v posledních dnech jednat jistěji, ale část z toho bylo předstírání, protože se pokoušel všechny kolem sebe potěšit. Elrond by dal přednost tomu, aby u jeho milence někdo poseděl.

Když přišlo zaklepání na dveře, uvědomil si, že jeho problém byl vyřešen. „Vstupte.“ Dveře se otevřely a vešli jeho synové. Dal by přednost Haldirovi nebo Glorfindelovi, aby zůstali s Erestorem, protože věděl, že se jeho milenec cítí s oběma válečníky pohodlněji, ale Erestor i dvojčata si také potřebují vybudovat vztah. Možná byla tohle dobrá příležitost, aby s tím začali.

„Byli jsme zvědaví, jestli je něco, s čím bychom mohli pomoci,“ zeptal se Elladan tiše, když si všiml, že Erestor a miminko spí. Možná by mohli pomoci svému otci vypořádat se s korespondencí?

„Vlastně je něco, co byste pro mě vy dva mohli udělat.“ Elrond vklouzl do svrchní, formální róby a zatímco kráčel ke dveřím, zaznamenal zmatený výraz na tvářích dvojčat. „Dohlédněte během mé nepřítomnosti na Erestora a svou sestru. Jsou tu jisté záležitosti, o které se musím postarat, a nechci je nechat samotné. Erestor by mohl být dezorientovaný, až se probudí. Má toho hodně za sebou, a i když se zdá, že se pěkně zotavil, nedá se vyloučit, že by mohlo dojít ke zhoršení.“

„Adar, ne že bychom tohle dělat nechtěli,“ začal Elrohir a šoupal nohama, „ale nebyli by Arwen nebo Lindir vhodnější?“

Elrond se vědoucně usmál. „Erestor a vy dva si potřebujete vybudovat pouto důvěry. Nemůžete to odkládat.“ Elrond otevřel dveře, ohlédl se přes rameno a uchechtl se. „A když byla Arwen miminkem, skvěle jste se o ni starali. Indlîrien u vás bude v nejlepších rukách.“ Potichounku za sebou zavřel dveře.

Elladan a Elrohir zírali jeden na druhého, protože pochopili, že byli právě pověřeni opatrováním Erestora a Indlîrien. Ne že by jim to vadilo, ale obávali se Erestorovy bojácné reakce, až je tam najde.

„Vypadá, že by potřeboval víc jíst,“ řekl Elladan zamyšleně, když se tak díval na Erestora, který měl na sobě jenom noční košili. „Proč nepřineseš něco z kuchyně? A zkontroluj, jestli už je čas na nakrmení Indlîrien.“

„A možná by se Erestor rád vykoupal? Stále ještě má na sobě prach a špínu z cesty.“ Elladan i on se už převlékli.

„Připravím mu koupel a ty se postaráš o jídlo. Až se vrátíš, probudíme ho.“ Teď, když měli plán, se Elladan cítil o trochu jistější. Jenom doufal, že Erestor bude spolupracovat.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor se ve spánku zavrtěl a zamračil. Proč mluví tak nahlas? A kdo jsou to ti 'oni'? Jak se probouzel, začal si uvědomovat drobounké, teplé tělíčko, které se tisklo k jeho hrudi, a jeho srdce se rozbušilo radostí, když pochopil, že v náručí drží svou dcerku. Pohlédl do jejích obrovských očí a shledal, že je vzhůru a zvědavě se na něj dívá. „Jsi živá…“

Někdo si odkašlal, aby Erestorovi připomněl, že není sám. Už věděl, že to není Elrond, protože Půlelfovu přítomnost by vycítil, a mírně se napjal, když vzhlédl a pohled mu opláceli mladší Peredhelové. Co tady dělají? Ano, prohlásili, že ho přijali do své rodiny, ale stále zůstával trochu nepřesvědčený.

„Zeptali jsme se Arwen a ta nám pověděla, že Indlîrien potřebuje nakrmit.“ Elrohir zvedl láhev s mlékem a pomalu se přibližoval k posteli. „Myslel jsem si, že bys to možná chtěl udělat.“ Natáhl ruku a láhev nabídl Erestorovi.

Erestor se přinutil zůstat klidný, přijal ji a přesouval si dceru v náručí, dokud neměla pohodlnou pozici, aby mohla pít svoje mléko. K jeho úžasu - a potěšení - ji rychle vyprázdnila. Vzpomněl si, že kojenec by si měl odkrknout, položil si ji proto na rameno a hladil její zádíčka. Když vyhověla, jeho tvář ozdobil obrovský úsměv.

„Ty bys také měl něco sníst,“ řekl Elladan, který, stejně jako Elrohir, viděl bouřlivé emoce na Erestorově tváři. Skutečnost, že Indlîrien přežila a že je nyní v jeho náručí, Erestora rychle pohlcovala.

Erestor slyšel Elladana mluvit, ale nevěnoval jeho slovům pozornost, protože byl zcela soustředěn na svou dceru, která k němu vztahovala ručičky. Drobným prstíkům se podařilo sevřít kolem copu a tahaly za jeho vlasy. Erestor si užíval, že ji drží, a sotva škubání cítil, ale když na něj náhle padl stín, polekal se a vzhlédl na dvojčata, jež stála vedle jeho lůžka. „Není něco v pořádku?“

„Ne, všechno je v pořádku,“ uklidňoval ho Elrohir, „ale Indlîrien si potřebuje zdřímnout a ty se musíš vykoupat a najíst.“

Erestor si k sobě pokusně čichl. Elrohir měl pravdu; potřeboval se umýt. Ale to znamenalo nechat Indlîrien samotnou, a to se mu nechtělo.

Elladan vyčetl neochotu z tváře staršího elfa a věděl, že musí říct ta správná slova, aby se Erestor podrobil. „Elrohir a já se o Indlîrien dobře postaráme, zatímco budeš v koupelně. Vidíš? Její oči se už zastírají spánkem. Věř mi, když jsou děti takhle maličké, hodně spí, aspoň tak mi to otec řekl. Arwen byla naprostý opak. Uložíme Indlîrien do její kolébky a nic se jí nestane.“ Rozevřel náruč a doufal, že mu bude Erestor důvěřovat, že se o dítě postará.

Erestor si uvědomoval, že okamžik pravdy nadešel. Věří dvojčatům a je ochotný k takovému skoku důvěry? Připomněl si, že se usilovně snažili napravit se, proto přikývl na souhlas a pozorně položil svou dceru do Elladanových paží. Sledoval každý pohyb staršího dvojčete, pohledem následoval Elladana ke kolébce, kam půlelf nemluvně něžně uložil.

„A teď je čas na tvou koupel,“ oznámil Elrohir. „Už jsme pro tebe připravili vanu.“ S očekáváním na staršího elfa pohlédl.

Erestor si povzdechl, odstrčil pokrývky a pomalu vstal z postele. Stále ještě se občas cítil slabý a měl závratě. Když byli na cestě, tlačil sám na sebe, protože chtěl být brzy u své dcery, a jeho tělo nemělo doopravdy tolik času, kolik by potřebovalo k zotavení. Ale dokonce i v tomto stavu se cítil silnější, než kdy předtím, když mu pomáhala s uzdravováním Elrondova životní energie.

Elrohir ostražitě svého svěřence sledoval, jak kráčel do koupelny. Když za sebou Erestor zavřel dveře, přešel k šatně, aby našel vhodný oděv, který by si mohl Erestor po koupeli obléci.

Elladan si uvědomil, že se Elrohir potýká s problémem, přistoupil ke svému bratrovi a vyměnil si s ním pohled. „Tyto róby byly ušity, aby je nosil během těhotenství. Teď jsou pro něj příliš velké.“

Elrohir se usmál a zamířil k šatníku jejich otce na druhé straně nově propojených bytů. „Tyhle mu padnou,“ prohlásil potěšeně. Bohatá látka bude Erestora udržovat v teple a pohodlí a její temně hnědá barva zdůrazní jeho oči.

„Měli bychom ho pravidelně kontrolovat,“ řekl Elladan zamyšleně. „Nechceme přece, aby usnul ve vaně.“

Elrohir přikývl. „Otec měl své důvody, proč nám Erestora svěřil, a my bychom ho raději neměli zklamat.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor si kolem těla pevně omotal velký ručník a proklínal se za to, že nemá dost vhodného oblečení. Nechtěl po koupeli znovu vklouznout do špinavé košile, ale zapomněl si s sebou přinést čisté šaty. Protože nemohl v koupelně zůstat po zbytek dne, otevřel opatrně dveře a vykročil ven doufaje, že si dvojčata nebudou dělat legraci z jeho současného stavu. Dva páry šedých očí se setkaly s jeho a on se začervenal a pevně si přitáhl ručník k tělu. Mokrá hříva mu spadla před obličej, aby mu poskytla záclonu, za kterou se mohl skrýt.

„Tady,“ posbíral Elladan šaty, které pro něj vybrali, a podával mu je. „Tohle by tě mělo udržet v teple.“ Ručník toho ponechal jen málo jeho představivosti a on byl v šoku, když teď viděl, jak vyzáblý Erestor skutečně je. Slíbil sám sobě, že se ujistí, že Erestor pravidelně jí.

„Děkuji,“ přijal Erestor oděv a rychle znovu zmizel v koupelně. Viděl výraz v očích staršího dvojčete a věděl, že Elladana nepotěšilo, když zjistil, kolik váhy po porodu ztratil. Nechal ručník spadnout na zem a prohlížel si svůj odraz v zrcadle.

Měli samozřejmě pravdu, Rúmil, Elladan, Elrond… Byl příliš hubený. A pak tady byly dvě jizvy, které ho hyzdily. Naštěstí se jimi Elrond nezdál odpuzovaný, protože jeho dotyky byly vždy lehké a něžné, když kontroloval tuto oblast. Jak je možné, že po něm Elrond ještě touží?

Sebral hřeben a začal si z dlouhých vlasů odstraňovat šmodrchance. Měl by se pokusit vypadat co nejlépe, ale pochyboval, že v tom bude nějaký rozdíl.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Když již oblečený Erestor znovu vstoupil do ložnice, cítil se trochu jistější. Nicméně byl stále v rozpacích, proč mu dvojčata dala Elrondovu róbu. Jeho první pohled směřoval ke kolébce, kde zjistil, že jeho dcera tvrdě spí. Uklidněný tím, že jeho dcera je v pohodlí a odpočívá, přešel ke stolu a uviděl, že dvojčata to vzala pěkně zeširoka, pokud šlo o oběd.

„Jez.“ Elladan už na Erestorův talíř hromadil několik druhů potravin. „Potřebuješ na své kosti mnohem víc masa, můj příteli.“

To poslední slovo přimělo Erestora překvapeně vzhlédnout. Rychle odvrátil oči a začal jíst, ale cítil na sobě jejich pohledy. Určitě se chtějí ujistit, že jí!

„Náš otec nás požádal, abychom dohlédli na tebe a Indlîrien, zatímco on pracuje ve své pracovně,“ vysvětlil Elladan. „A my vítáme příležitost strávit s tebou nějaký čas.“

Erestor jednou kývl. „Já…“ Jeho pohled se přesunul ke kolébce. „Nemám moc zkušeností, když dojde na péči o děti.“

„Můžeme ti pomoci,“ nabídl Elrohir. „Pomáhali jsem vychovat Arwen.“

„Já… to bych moc rád,“ přiznal ostýchavě Erestor, který si uvědomoval, že to myslí dobře. Jediné, co potřebují, je čas, aby se navzájem poznali.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Orophin se cítil trochu ztracený. Když naposledy navštívil Poslední domácký dům, zůstali tu s Rúmilem pouze přes noc, a tak se ztratil, když hledal cestu kolem.

„Možná bych mohl pomoci?“ Celeborn, opírající se o zeď, sledoval Orophina, jak se otáčí dokola. „Neztratil ses?“

Orophin zalapal po dechu; proměna, již Celeborn podstoupil, rozhodně zlepšila jeho vzhled a bývalý vládce Zlatého lesa mu nikdy nepřipadal přitažlivější. Ten poněkud zasmušilý lord Celeborn zmizel a místo něj se objevil velice pohotový a krásný elf. Pouhý pohled na něj způsobil, že se Orophinovy slabiny pohnuly.

Celeborn nebyl žádný hlupák a viděl účinek, jaký na Orophina má; jedna jeho část cítila nadšení, když se jeho podezření potvrdilo. Orophin je k němu také přitahován. Dokonce mohl vidět rostoucí vybouleninu v kalhotách druhého elfa. Zaútočil na něj smyslný hlad a zaskočil ho, ale potlačil ho, protože nechtěl jednat unáhleně. „Kam jsi mířil?“

„Já… já jsem hledal… vás,“ koktal Orophin a modlil se, aby jeho vzrušení vybledlo, ale když se teď Celeborn k němu přiblížil, těžká pižmová vůně staršího elfa způsobila, že se zakymácel a zalil potem. Jak se má ovládat s tímto pokušením, jež stojí přímo před ním? Jediné, na co dokázal myslet, bylo žebrat u Celeborna, aby si ho vzal a skončil tak jeho utrpení!

„Našel jsi mě,“ Celeborn obkroužil Orophina a jeho smysly zachytávaly touhu toho druhého. „Nešel bys se mnou na procházku do zahrady, než bude čas připojit se k ostatním na večeři?“

Orophin si uvědomil, že horečně přikyvuje.

Celebornův úsměv se rozšířil a položil dlaň na Orophinův kříž, protože potřeboval kontakt, aby ho ustálil. Při tom dotyku vybuchly jiskry a oba elfové na sebe překvapeně pohlédli.

„Co se děje?“ Orophin usilovně polykal; potřeboval vědět, co způsobilo takovou reakci. „Cítím se, jako bych rychle ztrácel kontrolu… tvá vůně je v mých plicích a…“ Celeborn si ho náhle přitáhl blíž a Orophin vydal měkké zakňučení, když byl namáčknutý k hrudi, která byla rozhodně mnohem svalnatější, než si pamatoval.

Celeborn se hluboce zahleděl do Orophinových oříškových očí, jejichž zorničky byly rozšířené a duhovky temnější, než jak si pamatoval. „Ještě pořád mohu zarazit toto… tuto přitažlivost, pokud chceš. Ale nebudu ti lhát nebo předstírat, že necítím to, co cítím. Nesmírně po tobě toužím a cítím v tobě tutéž potřebu. Takže ti nabízím volbu. Co chceš? Chceš, abych si od tebe zachoval odstup a vrátil se k předstírání, že tě nechci? Nebo chceš, abych udělal ten krok a učinil tě mým?“

Orophin těžce dýchal, když slyšel, jak přímo tuto záležitost Celeborn vyjádřil. „Opravdu mě chcete?“ Pokud ho Celeborn chce, jeho rozhodování bude snadné. „A co Galadriel?“

„Už k ní dál nejsem připoutaný a nikdy už bych nesouhlasil s tím, abych k ní byl znovu připoután. Postrádal jsem ten pocit, kdy cítím tuto sílu, toto… mládí. Mé tělo se probouzí, vzpomíná si na potřeby, jež nebyly nikdy plně uspokojeny.“ Celeborn studoval Orophinovy oči. „Toužím po tobě už dlouho a myslím, že ty ke mně cítíš to samé. Nebudu tě žádat, aby ses ke mně připoutal, ale neberu milence na lehkou váhu. Očekávám věrnost, Orophine.“ Celeborn měl pocit, že je lepší si toto vyjasnit dřív, než dojdou k rozhodnutí. „Jsem velice loajální, Orophine, a budu se co nejlépe snažit, abych splnil tvá očekávání, ale jenom, když chceš být se mnou.“

Orophin ztěžka polkl, zvedl pravou ruku a zapletl své prsty do Celebornovy mithrilové hřívy. „Jste teď tak jiný. Silnější, hezčí… vyzařujete sílu… a sex.“

Celeborn si dovolil ulehčený úsměv. „Takže se ti líbí, co vidíš?“

„Velice.“ Orophin si nervózně olízl rty. „Pokud jde o vytvoření pouta…“

„Ne nyní… ještě ne,“ odvětil odhodlaně Celeborn. „Nevím, jaký to na tebe bude mít účinek. Musím se nejprve naučit své síly ovládat.“

„Ale já se vám pokouším říct, že k vám chci být připoutaný!“

Celeborn špičkou prstu přejel po Orophinově horním rtu. „Nechci, abys jednal unáhleně. Myslíš si, že mě znáš, ale znáš mě opravdu? Takového, jaký jsem teď?“

„Tak mi dejte šanci poznat vás!“ Zrychleně dýchal, třásl se po celém těle a v Celebornových pažích se cítil slabý. Jednal instinktivně, naklonil se blíž a přitiskl se k Celebornovým rtům ve zraňujícím polibku.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond opustil pracovnu a přešel do Domu smutku, kde našel Rúmila, střežícího malou dřevěnou kazetu, jež skrývala drahocenné ostatky jeho prvorozených dvojčat. Galadhrimovy oči byly naplněné porozuměním, když Elrond na dřevěnou kazetu položil ruku.

„Přál bych si, aby žili,“ zamumlal Elrond posmutněle.

Ta slova Rúmilovi téměř zlomila srdce. „Je to moje vina,“ přiznal přiškrceným hlasem. „Kdybych nepřivedl Erestora, aby pomohl…“

Elrond zvedl ruku a hluboce si povzdechl. „Byl to ten nejnešťastnější řetězec okolností, ale především je to vina Galadriel. Ona se rozhodla nepovědět mi o Erestorově těhotenství.“

„Co byste udělal, kdyby vám to řekla?“ uvolnil Rúmil svůj postoj a postoupil o krok k Půlelfovi. Rúmil stále ještě nesl svůj náklad viny, a přestože mu Erestor svou ztrátu nikdy za vinu nekladl, on sám se obviňoval.

Elrond o otázce uvažoval. „Byl bych šokovaný, kdybych zjistil, co Galadriel a Celeborn udělali, ale požadoval bych od nich, aby poslali Erestora do Imladris, kde by je mohl přivést na svět. Nevím, jestli bych ho miloval, jako ho miluji nyní, ale jednal bych s ním s největší úctou.“

„Ale pak by se možná nikdy nenarodili Arwen a vaše dvojčata,“ mumlal Rúmil.

Elrondovy rysy potemněly. „Rúmile, to není tvoje chyba. Myslel jsi to dobře, když jsi ho tam přivedl. Obvinil tě někdy Erestor z jejich ztráty?“

„Ne, ale-“

„Rúmile.“

Rúmil si hluboce povzdechl, když slyšel Elrondův klidný tón. „Přál bych si, abych mohl odpustit sám sobě, ale nedokážu to.“ Na okamžik byl zaskočený, když pocítil Půlefovu ruku na svém rameni. „Jenom chci, aby byl šťastný.“

„Stejně tak i já.“ Elrondovi se podařil uklidňující úsměv. „Erestor tu našel svůj domov.“

„Budete se dobře starat o něj a o Indlîrien?“

„Dokud budu žít.“ Elrond konejšivě stiskl Rúmilovo rameno. „My všichni o něj budeme pečovat.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Těsně před večeří se v Domě smutku shromáždila velká skupina elfů. Celeborn stále ještě cítil chuť Orophinových rtů na svých a stál těsně u svého nového milence, aby se ujistil, že je nikdo nerozdělí. Skutečnost, že Orophin převzal iniciativu, ho překvapila a potěšila a způsobila, že se těšil na jejich další smyslnou výměnu.

Rúmil, Haldir, Glorfindel, Arwen, dvojčata a Elrond stáli přímo před ohněm, myšlenkami u Erestorových nenarozených dětí, jež zítra uloží k odpočinku. Nejlepší imladriští řezbáři usilovně pracovali, aby postavili nový náhrobek, který pojme jejich ostatky.

Elrond je požádal, aby se tu shromáždili, zatímco Lindir zůstal s Erestorem a Indlîrien. Otočil se k nim a jeho pohled přejížděl z jednoho na druhého. V každém páru očí četl lítost, lásku a důvěru. „Požádal jsem vás, abyste se ke mně tady připojili, protože zítřek bude pro Erestora nesmírně citově náročný.“ Elrond sledoval jejich přikyvování a pak pokračoval. „V několika následujících dnech bude Erestor velice potřebovat podporu. Jako nejnovější lord v Imladris si tu bude muset najít svoje místo - po mém boku - a bude potřebovat vaši pomoc.“

„Můžeš s námi počítat, že mu pomůžeme,“ prohlásil Elladan rozhodně.

„Děkuji vám, mí synové,“ odvětil Elrond potěšeně. „Jsem si jistý, že se vy tři stanete dobrými přáteli, jakmile se Erestor vypořádá se svou nedůvěrou. Není to jeho chyba, Elladane. Erestor se naučil, že není mnoho lidí, kterým může věřit.“

„Budeme trpěliví,“ slíbil Elrohir.

Elrond byl spokojen, že jeho synové plně přijali Erestora jako součást jejich rodiny, a jeho pohled spočinul na Arwen. Jeho rodina se rozrostla a on byl vděčný za to, že jeho děti přijali jeho nového životního druha a dceru.

Celeborn si odkašlal a Elrond si připomněl další záležitosti, o kterých chtěl mluvit. „Chci strávit tolik času, kolik jen budu moci, s Erestorem a Indlîrien a chtěl jsem tě požádat, jestli bys na několik následujících měsíců nepřevzal některé moje povinnosti.“

Celeborn přikývl; chystal se právě totéž navrhnout. „Postarám se o Imladris za tebe.“

„A možná by mohl pomoci Orophin?“ zlomyslně navrhl Haldir. „Můj bratr měl vždycky zájem o to, aby se naučil diplomacii.“

Elrond povytáhl obočí, když zjistil, že Orophinovu tvář zalil hluboký odstín červeně. Nedokázal si vzpomenout, že by kdy předtím viděl, aby se elf tak divoce červenal. Dokonce ani Erestor ne. ‘Má Orophin zájem o Celeborna?’ Dobrá, nemohl by to mladšímu elfovi vyčítat, že je přitahován k Celebornovi, rozhodně ne teď, když vzhled a charisma staršího elfa bylo tak okouzlující. Celebornův pohled se střetl s jeho. ‘Celeborn ví, že si budeme muset brzy promluvit.’ Elrond se nemohl dočkat, aby zjistil, co se doopravdy stalo s jeho bývalým tchánem.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Lindire? Děkuji ti, že jsi poseděl s Erestorem.“ Elrond se vděčně zadíval na bělovlasého elfa a pak rozevřel náruč, aby do ní přijal Erestora. Jediný pohled na kolébku mu ukázal, že Indlîrien je vzhůru a šťastně si brouká.

„Někdo by měl u ní sedět, zatímco budeme večeřet,“ poznamenal Erestor ustaraně.

„Rúmil se nabídl, že u ní zůstane. Bude ti to vyhovovat?“ Elrond pečlivě sledoval Erestorovu reakci a ulevilo se mu, když uviděl úsměv. Nemyslel si, že by Erestor vinil Rúmila ze smrti svých synů, ale chtěl se o tom ujistit.

„Rúmil bude perfektní.“ Erestor spočinul hlavou na Elrondově hrudi a slastně si povzdechl.

„Hmm, nosíš moje šaty?“ Elrond byl překvapený, když viděl, jak báječně na Erestorovi vypadají. „Sluší ti.“

Erestor se mírně začervenal. „Také jsem se divil, proč pro mě Elladan vybral tyto, ale když jsem si prošel svoje vlastní róby, pochopil jsem, že bych se v nich utopil. Jsou teď pro mě příliš velké.“

„A moje ti sedí perfektně.“ Elrond si uvědomil, že se mu líbí, když svého milovaného vidí ve své róbě; dělalo to Erestora tak nějak ještě víc 'jeho'. „Můžeš nosit moje, dokud nebude mít krejčí čas, aby se s tebou setkal.“

„Nevadí ti to?“

„Ne, naopak schvaluji, že je na tobě vidím.“ Elrond se právě chtěl přitisknout blíž, aby Erestora políbil, když někdo zaklepal na dveře; pravděpodobně Rúmil. Poté, co zavolal 'vstupte', vešel Rúmil.

„Pryč s vámi na večeři,“ prohlásil Rúmil rozpustile. „Erestore, jsi pořád ještě příliš-“

„-hubený,“ dokončili za něj Elrond a Erestor.

„Ano.“ Rúmil se zářivě usmál, když pohledem zachytil Indlîrien. „Ahoj, ty tam, princezničko…“ Poté, co přešel ke kolébce, zvedl ji něžně do náručí. Choval ji na hrudi a jeho oči se naplnily neprolitými slzami. „Je nádherná, Erestore.“

Erestor měl dost dobrou představu o tom, co skutečně má Rúmil na mysli. Už dříve se pokoušel Rúmilovi říct, že nenese vinu za jeho potrat, ale Rúmil mu málokdy naslouchal. Když nyní Erestor svěřoval strážci Indlîrien, doufal, že Rúmil konečně pochopí, jak moc si ho cení jako přítele. „Dobře se o ni starej, Rúmile.“

Elrond, který už vedl Erestora ke dveřím, zašeptal: „Už si ho omotala kolem malíčku.“

Erestor se potichu zasmál, když slyšel, jak se jeho dcera chichotá. „Má ho ráda.“

Rúmil počkal, až za sebou oba elfové zavřou dveře, a pak se posadil do houpacího křesla. Teď, když ji držel v náručí, cítil konečně, jak na něj sestupují první doteky odpuštění, a začal ho opouštět pocit viny, který ho tak dlouho pronásledoval.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Ukázalo se, že večeře bude pro Erestora nervydrásající záležitost. Po jeho příchodu se všechny oči obrátily na něj a stále ještě je na sobě cítil. Elrond ho vedl k jeho sedadlu v čele stolu, vedle sebe. Bylo to jeho obvyklé místo, ale nyní to cítil jinak.

Zatímco ho Elrond představoval jako svého nového druha a toho, kdo mu dal dceru, přinutil se Erestor zírat na stěnu, místo aby svou tvář skryl za vlasy. Arwen, která seděla po jeho druhém boku, ovinula své prsty kolem jeho a on jí věnoval vděčný úsměv. Její podpora pro něj znamenala mnoho.

Téměř očekával, že uslyší nějaké protesty, když ho Elrond označil jako 'lorda z Imladris' a svého oficiálního životního partnera, ale nikdo nic nenamítal. Elrond se nyní posadil vedle něj a věnoval mu spokojený úsměv. Na kratičký okamžik mu Půlelf připomněl kočku, která potěšeně přede.

„Tímhle je to oficiální,“ sdělil mu Elrond pyšně. Zastrčil umíněný pramen vlasů za Erestorovo špičaté ucho a usmál se na něj. „Jsi můj manžel, milenec a druh, se kterým jsem spojený.“ A brzy, jak doufal, se bude Erestor cítit dostatečně jistý, aby prozkoumal také sexuální stránku jejich vztahu. „Miluji tě, Erestore… až do konce Ardy.“

 

 

Srdce v okovech - kapitola 37.

Srdce v okovech - kapitola 39.

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat