Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Varování: Haldir se rozhodne zahrát si s Glorfindelem, takže je před námi mírná bondáž …

 

Erestor měl problém uvěřit, že ho Elrond opravdu líbá. Přišel sem s jasným záměrem nechat jejich rodící se vztah zemřít a nyní dělal Půlelf tohle! A nejhorší věc byla, že on odpovídal! Tolik tisíciletí na tohle čekal, doufal, že se Elrond chopí iniciativy, a teď… „Ach…“ Unikl mu tichý, potěšený zvuk, když Půlelfův jazyk zatlačil proti jeho rtům, dožaduje se vstupu, a on to dovolil - dychtivě. Teď, když si Elrond toto území vybojoval, začal jeho jazyk hledat svou cestu také za jeho zuby a najednou byl horký a vlhký jazyk ovinut kolem jeho. Podlomila se mu kolena a zapotácel se. Elrond naštěstí jeho reakci předvídal a ovinul svou paži kolem jeho pasu. Elrondovy prsty hladily jeho tvář a pocity ho rychle ovládly.

Elrond byl nadšený, když Erestor na jeho polibek odpověděl tak dychtivě, protože mu to prozradilo, že tohle těhotný elf chce. ‘A já mu nedovolím obětovat jeho city ke mně proto, že moji synové jednali tak nepatřičně.’ Elrond projížděl prsty Erestorovy dlouhé, tmavé vlasy a zalitoval, že musí polibek přerušit, ale teď už se oběma nedostávalo dechu.

Erestor hleděl do Elrondových bouřkových očí a mírně lapal po dechu. „Potřebuji si sednout.“

Elrond ho vedl ke křeslu naproti svému stolu, kde Erestor sedával, když tu posledních několik dní pracoval, a pomohl mu posadit se. Opřel se o desku stolu a prozkoumával Erestorovy čokoládově hnědé oči. „Zdá se, že jsem tě překvapil, když jsem tě políbil?“

„Překvapil,“ řekl Erestor a nejistě přikývl. „Nečekal jsem to.“

Elrond si navlhčil rty. „Oba jsme to chtěli a ačkoliv vím, že jsi kvůli svému těhotenství v nejisté situaci, nechci se vzdát tohoto rozvíjejícího se vztahu bez boje. Budeme postupovat pomalu, dokud se tvoje dcera nenarodí, a pak pořádně prozkoumáme naše city.“

Erestor se vděčně usmál. „Taky bych tomu dal přednost, ale… Můžeme pokračovat v líbání, že ano?“

„Samozřejmě!“ Aby to dokázal, naklonil se Elrond blíž a něžně políbil Erestorovy mírně pohmožděné rty. „Ale mohl bys mi nyní laskavě pomoci, abychom se mohli jít později projít? Čeká tu na tebe už jenom několik málo předpisů na opsání a pak bych pro tebe měl asi nový úkol; tedy - pokud nejsi příliš unavený.“

„Rád pro tebe tyhle věci dělám,“ zamumlal Erestor ostýchavě. „A poskytuje mi to rozptýlení.“

„Z čeho?“ zmateně se zamračil Elrond.

„Ze spousty věcí.“ Erestor věnoval Elrondovi prosebný pohled. „Mohu teď začít s kopírováním těch návodů?“ Doufal, že Půlelf porozumí a nebude se ho dál vyptávat.

Elrond pochopil, položil před Erestora knihu a podal mu poslední návody, které měly být přepsány. Usedaje za stůl si řekl, že musí zůstat klidný, protože ví, že ho Erestor stále chce. Možné problémy - jako jeho synové - vyřeší později.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Po procházce se vrátili do Posledního domáckého domu. Po celou dobu držel Elrond ochranářsky ruku kolem Erestora, aby mu dal znát, že je v bezpečí a v jeho blízkosti. Mohl říct, že Erestor od svého příjezdu do Imladris přibral několik liber, za což byl vděčný. Když přijel, byl Erestor příliš hubený. „Arwen mi řekla, že dětský pokoj bude připravený do měsíce.“ Arwen vysvětlila otci, že chce, aby byl dětský pokoj útulný, proto vybrala nejlepší umělce, aby pomalovali zdi a strop. Tesaři vyráběli kolébku a další nábytek, který také navrhla.

„Vlastně mě dneska ráno z mých pokojů vyhnala.“ Erestor se mírně chichotal; zřídka se cítil tak v míru. Na jediný okamžik se poddal svým touhám a představoval si, že je v jeho světě všechno v pořádku.

„Musíš mi říct, kdyby se dala příliš unést. Obávám se, že už je taková… Zdědila tyto charakterové rysy po mně.“

Erestor se na Půlelfa zamilovaně podíval, vychutnávaje se jemný dotek na tváři, když Elrond pohladil jeho líc.

„Haldir a Glorfindel se ze své hlídky vrátí v době večeře. Chceš dnes večer jíst v Síni ohně?“

Erestor přikývl. „Postrádám oba dva. Zejména Haldira.“ Na okamžik zatoužil, aby mohl Elrondovi prozradit svá tajemství, ale jak by zareagovala Galadriel? To riziko prostě nemohl přijmout. Dovolil Elrondovi, aby ho vedl zpátky k jeho pokojům, a přál si, aby byl způsob, jak zajistit bezpečí jeho dcery, pokud by se někdy rozhodl říci Půlelfovi pravdu.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Lorde Glorfindeli?“ Lindir se usmál, když vstupoval do Eldových místností. Slyšel v koupelně šplouchat vodu, ale Zabiják balroga seděl na posteli, už oblečený k večeři. Bylo dobře známé, že Haldir a Glorfindel sdílejí pokoje, a Lindir tušil, že jejich vztah je mnohem hlubší, než věděl.

„Ano?“ Glorfindel vstal z lože a urovnal si róbu. Dával přednost kalhotám a košili, ale k večeři trval Elrond na róbě.

„Erestor by s vámi rád mluvil a prosí, jestli byste ho mohl navštívit v jeho pokojích. Je dost unavený, víte.“

„Zajdu za ním,“ prohlásil okamžitě Glorfindel, který si uvědomil, že by ho Erestor nikdy nekontaktoval, kdyby to nebylo důležité.

Lindir odešel a Glorfindel se vydal za Erestorem. Byl příjemně překvapený, když se doslechl, že byl Erestor přestěhován do pokojů vedle Elrondových. Znamenalo to, že se těhotný elf stává částí této rodiny, a byl za to vděčný. Zaklepal na dveře Erestorova bytu a trpělivě čekal, až mu tmavovlasý elf odpoví.

„Ano?“

„To jsem já, Glorfindel.“

„Prosím, pojď dál, Glorfindeli.“

Zlatovlasý elf otevřel dveře. Kdysi mu tyhle pokoje Elrond nabídl, ale odmítl to. Byl po staletí učitelem dětí a chtěl mít ve svém volném čase nějaké soukromí. Vřele se usmál, když našel Erestora, jak sedí v pohodlném křesle vedle krbu. „Chtěl jsi se mnou mluvit?“ Zamračil se, když na tváři druhého elfa uviděl zsinalost. „Stalo se dneska něco špatného?“

Erestor zakroutil hlavou, navlhčil si rty a pokynul Glorfindelovi, aby si sedl naproti němu, což Elda udělal. „Chci tě požádat o laskavost.“

Glorfindel vytáhl obočí. Erestor byl obvykle bojácný, takže ho tato žádost varovala. „Slíbil jsem ti svůj meč.“

Erestor si nervózně olízl rty. „To vím… ale potřebuji od tebe něco jiného.“

„Žádej,“ přikývl jednou Glorfindel.

„Potřebuji slib…“ Erestor sklopil oči a zíral na podlahu.

„Jaký druh slibu?“ Glorfindel napřímil hlavu a pokusil se vypadat trpělivě, protože věděl, že se dá Erestor snadno vystrašit.

Erestor se postavil na nohy, protože si uvědomil, že to nedokáže, dokud se dívá na Glorfindela. Pomalu přecházel ložnicí a pokoušel se ignorovat fakt, že se jeho dcera pohybuje a kope ho. „Existuje velice reálná možnost, že při porodu zemřu.“

Glorfindel nasál vzduch, protože tento předmět hovoru nepředpokládal. „Ale Elrond je vynikající léčitel a--“ Erestor zvedl ruku překvapivě autoritativním způsobem a Glorfindel si skousl spodní ret, aby zadržel svůj jazyk.

„Problémem je samotná operace, Glorfindeli, ne Elrondovy léčitelské schopnosti. Studoval jsem několik případů mužského těhotenství, ve kterém buď nemluvně nebo elf zemřeli. Řekl jsem Elrondovi, aby dal za každou cenu přednost potřebám dítěte.“

„Ale Erestore--“

„Ne, takhle to prostě bude. Ta maličká si zaslouží žít.“ Erestor se zhluboka nadechl. „Jak to je, tak já už žil dost dlouho. Měl jsem zemřít se svými syny, ale Haldir mě přitáhl zpět.“

Glorfindelovy oči potemněly do půlnoční modři a dělal, co bylo v jeho silách, aby zadržel slzy, které hrozily, že mu vytrysknou.

„Přemýšlel jsem, že si moje dcera zaslouží alespoň jednoho rodiče, který by ji miloval.“ Erestor hleděl z okna, ale nyní se obrátil, aby se střetl s Glorfindelovým pronikavým, upřeným pohledem. „A na oplátku si Elrond zaslouží, aby věděl, že je jeho dcerou.“

„Říkal jsem ti to od začátku,“ prohlásil Glorfindel. Nebyl schopný zůstat sedět, vyskočil a přešel se postavit přímo před těhotného elfa. „Řekneš to Elrondovi?“

„Ne, ty mu to řekneš.“ Když uviděl Glorfindelův souhlas, Erestor rychle dodal, „ale jenom, když zemřu při porodu.“

Glorfindelovy oči se zúžily. „Ne!“

„Jenom když zemřu!“ Erestor odhodlaně vydržel Glorfindelův upřený pohled, čímž sám sebe překvapil, že Glorfindelovi takto rozkazuje. „Řekneš mu to jedině, kdybych zemřel. Jestliže přežiji, není nutné, aby to Elrond věděl. Ona bude vyrůstat tady v Imladris a Elrond si ji zamiluje, aniž by znal její pravou totožnost.“

Glorfindel kroutil hlavou. „To není správné!“

„Já to vím, ale netuším, jak by zareagovala Galadriel, kdybych to Elrondovi řekl. Když budu mrtvý a moje dcera bude v bezpečném držení Elronda, budou její ruce svázané.“ Erestorův výraz se změnil v prosebný. „Musíš pochopit, Glorfindeli, že nemůžu nijak riskovat. V sázce je život mé dcery.“

„Pořád nesouhlasím s tvým rozhodnutím, ale budu je ctít.“ Glorfindel zvedl pravou ruku a položil ji na Erestorovo rameno v konejšivém gestu. „Dodržím své slovo a doufám, že budeš žít, abys mohl držet svou dceru v náručí.“

„Já také,“ zamumlal Erestor upřímně. „Děkuji ti.“

Glorfindel si přál, aby tu bylo víc, co by mohl pro Erestora udělat, než pouhý slib, ale jeho ruce byly svázané.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Po večeři odtáhl Haldir svého manžela stranou do chodby. Glorfindel byl celý večer sklíčený a Eldova pochmurná nálada mu začala dělat starosti. „Co se děje? Pověz mi to.“

Glorfindel zvedl smutné oči k Haldirovým a řekl svému druhovi, co slíbil Erestorovi.

„To je typický Erestor,“ prohlásil Haldir, když se dozvěděl, jaký slib Glorfindel dal, a ušklíbl se. „Rozumím tomu, proč se bojí Galadriel, ale…“

„Je tu tak málo, co můžeme dělat! Je to frustrující!“ Glorfindel udeřil pěstí do zdi a syknul bolestí, když se ukázalo, že zeď je tvrdší než jeho klouby.

Haldir opatrně uchopil zneužitý úd do svých dlaní a zkoumal Glorfindelovy planoucí oči, jestli správně přečetl jeho potřebu. „Pojď se mnou, vím, co potřebuješ.“

Glorfindel na Haldira na okamžik hleděl a uvažoval, co má jeho manžel v úmyslu, ale pak se rozhodl vložit v něj svou důvěru. Následoval Haldira a zamířili do zbrojnice, kde pro ně oba Haldir vybral meč a štít. Stříbrovlasý elf je vedl na cvičiště, kde Gorfindelovi jeden meč a štít podal.

„Braň se!“ Haldir zvedl svůj meč a zaútočil, doufaje, že tréninkový zápas pomůže Glorfindelovi zbavit se části jeho frustrací.

Glorfindel, který pochopil záměry svého manžela, pustil z hlavy zklamání a zaútočil, přičemž věřil Haldirovým nemalým schopnostem, že ho zablokuje a postará se, aby se ani jeden z nich nezranil.

Boj pokračoval téměř hodinu, než se Glorfindel zhroutil na kolena, těžce funěl a odhodil meč i štít od sebe. „Proč… to musí… být takové?“ Supěl a jeho pohled se střetl s Haldirovýma vědoucíma očima.

Velitel stráží odložil své zbraně, klekl si před Glorfindela a ovinul kolem něj svoje paže. „Život není fér, hervenn-nin.“

„Ale… už přišel o dva syny!“ Glorfindel se mračil na svého manžela, stále rozzlobený na Galadriel za to, jak zacházela s Erestorem. Fyzicky byl unavený a vyčerpaný, ale duševně stále zuřil.

Haldir uchopil Glorfindelovy ruce do svých a pozorně vytáhl Eldu na nohy. „Je v tobě stále ještě příliš hněvu… Svěříš se do mých rukou?“

Glorfindel udiveně zíral na Haldira, ale znovu svému manželovi uvěřil a následoval ho, když ho vedl zpět do jeho bytu.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Glorfindelovy prsty roztržitě hladily Haldirovu hedvábnou kůži a konečně začínal rozumět úmyslům svého manžela. Haldir je oba zbavil šatů, nyní ho položil na postel a přikryl ho svým tělem a vášnivě líbal.

„Dovol mi vést tě, má lásko,“ šeptal Haldir. „Potřebuješ to nechat jít a já ti mohu pomoci.“

Glorfindel se líně díval na stříbrovlasého elfa, který se nyní pohyboval na něm, a jejich erekce se třely o sebe. „Co mi chceš udělat?“

„Chci si tě vzít, Glorfindeli,“ řekl Haldir jemně. „Potřebuješ se toho zbavit…“

Glorfindel silně polkl a oznámil: „ Nejsem si jistý, jestli to dokážu. Nikdy dřív jsem se nevzdal.“

Haldirovy oči hořely vášní. „Mojí největší touhou je vzít si tě a dokázat ti, že tohle není o vzdání se. Prosím, dovol mi udělat tohle,“ natáhl se pro hedvábné stuhy, které právě odstranil z Glorfindelových zlatých kadeří, a pomalu ovinul jednu z nich kolem Eldova levého zápěstí. „Uvážu je volně, aby ses mohl vyprostit, pokud si to budeš přát.“

Glorfindel najednou plně porozuměl a vykulil oči. „Chceš mě přivázat k posteli?“

„Potřebuješ se naučit pustit všechno z hlavy a že mi můžeš důvěřovat. Řekl jsi, že se mi nikdy nevzdáš, a já ti věřím. Ale tohle je jiné. Tohle je o tom, že ti já chci něco dát. Nemusíš se mi vzdávat, jen si to užívej, ale to ty sám neuděláš, tak ti to chci ulehčit.“ Haldir přivázal nejdříve jedno zápěstí a pak to druhé ke sloupkům postele.

Glorfindel si nebyl jistý, jak na tento nečekaný vývoj zareagovat. Opravdu dovolil Haldirovi připoutat ho? Proč? Pátrání v Haldirových očích mu odhalilo lásku a touhu potěšit a přinutil se uvolnit zadržený dech. „Nejsem si jistý, jestli to dokážu udělat.“

„Tak to pojďme zjistit,“ šeptal Haldir svůdně. Přitiskl se k hebké pleti Glorfindelova krku, olizoval ho, kroužil špičkou svého jazyka po citlivé kůži. Tiché zakňučení, které Glorfindelovi bezděčně uniklo, ho přimělo posmutněle se usmát. Kolik milénií byl Glorfindel tím silným a nikdy neměl šanci nechat všechno plavat, byť na ten nejkratší okamžik? To se teď změní. Má v úmyslu být tu pro svého druha všemi možnými způsoby.

„Zavři oči - pro mě,“ zašeptal Haldir a doufal, že mu Glorfindel věří natolik, aby to udělal. Krátce se v azurových očích zjevil nečitelný výraz, ale pak se zavřely. „A teď mě vnímej. To je vše, co musíš udělat. Cítit.“

Glorfindel udělal něco, o čem by si nikdy nepomyslel, že udělá; oddal se Haldirovi, když zvědavé prsty hladily jeho tělo. Pohladily jeho ploché břicho, lichotnicky ho přesvědčily, aby roztáhl nohy a když se prsty majetnicky ovinuly kolem jeho tvrdého penisu, sykl a vyklenul záda. Haldirovy hebké rty se sklonily k jeho a byl v pokušení otevřít oči, ale protože ho Haldir požádal, aby je měl zavřené, tak odolal. Když teď nemohl vidět, připadalo mu, že jeho zbývající smysly zesílily. Každý dotek věnovaný jeho tělu v něm stále víc rozpaloval touhu a brzy jemně vzdychal a usilovně přirážel do Haldirovy ruky. A pak…

„Oj!“ Něco vlhkého a vířícího se dotklo hlavy jeho erekce a Glorfindel tvrdě vyrazil v touze po uvolnění. Uvolnění, které mu jeho druh stále odpíral. Vlhký jazyk se třepotal kolem jeho penisu a vylákal z něj zasténání. „Haldire, prosím.“ Opravdu se vzdal tak rychle po tom, co veliteli stráží vykládal, že by se nikdy nevzdal? Co to způsobilo? Nečekaně se ten lahodně lízající jazyk stáhl a pevné ruce ho začaly přetáčet na bok a potom na břicho. Protože byly stuhy uvázané volně, podařilo se mu v nich posunout zápěstí tak, že stále ještě zaujímal pohodlnou polohu.

„Zvedni boky, melamin.“

Glorfindel krátce zaváhal, protože věděl, že tak bude mimořádně zranitelný.

„Věříš mi, vzpomínáš?“

Glorfindel s povzdechem vyhověl a pod jeho slabiny vklouzl měkký polštář, zdvihaje tak mírně jeho zadek. „Co…?“ Sondující jazyk se vrátil a znemožnil mu dokončit otázku, ale tentokrát byla jeho cílem jiná oblast. Napjal se, když ucítil špičku Haldirova jazyka škádlit vstup do jeho těla. „Haldire…“

„Prosím, užívej si to.“ Haldir roztáhl půlky jeho zadnice a zase se zaměřil na ochranný kruh. „Vím, že tohle je tvoje poprvé…“

Glorfindelův žaludek se nervózně napjal, ale pak ten hebký jazyk vklouzl do jeho těla a… Glorfindel vykřikl, vtiskl své slabiny hlouběji do polštáře a měl pocit, že se okamžitě udělá.

„Ach, takže jsem zasáhl svůj cíl,“ prohlásil Haldir rozpustile.

Glorfindel se pod Haldirem svíjel, když se chtivý jazyk vrátil a dělal mu neuvěřitelné věci. Rychle ztrácel svůj názor a neochotu nechat Haldira tohle udělat. Než si to uvědomil, stáhl se jeho manžel zpět. „Hal… dire…“ Jeho touha po uvolnění byla nepřekonatelná a jeho erekce bolavá.

Ale Haldir nespěchal a pokračoval v průzkumu, čímž způsobil, že se Glorfindel divoce kroutil a silně vzdychal. Když zjistil, že jeho manžel už je téměř hotový, odtáhl se a sáhl po oleji na nočním stolku. Přestože Glorfindela pro vniknutí přiměřeně připravil, postará se o každé opatření, aby zajistil, že si to Elda užije. Poté, co si olejem natřel svůj penis, umístil ho proti otvoru. Sevřel Glorfindelovy boky a pomalu se vtlačil dovnitř, naslouchaje tichému kňučení svého milence.

Glorfindelovy oči se nad tou invazí rozšířily. Haldir se pomalu zasunoval a Glorfindela překvapil pocit plnosti, který jím projel. Haldir nevypadal tak obrovský, když spolu předtím měli intimnosti! Ovinul prsty kolem sloupků postele, kousl se do spodního rtu. Necítil žádnou bolest, jenom plnost.

Haldir přejel rukou přes Gorfindelův kříž a zůstal bez hnutí, když byl teď zabořený v těle svého milence, protože mu chtěl dát možnost přizpůsobit se objemu uvnitř něj. „Vedeš si skvěle,“ šeptal konejšivě, protože věděl, že způsob, jakým předtím ošetřil Glorfindelovu žlázu štěstí, pomohl Eldovi uvolnit se tak, že si ho může bez námahy vzít.

Glorfindel, stále vzdychající, se ohlédl přes rameno a dech se mu zadrhl při pohledu na jeho milence. Haldirovy ruce nyní spočívaly na jeho hýždích a hnětly pevné půlky. Stříbrovlasý elf za ním klečel, s hlavou pohozenou vzad, a sál si spodní ret. Jeho oříškové oči byly zavřené a Glorfindel zatoužil, aby se otevřely.

Haldir na sobě vycítil oči svého manžela a pohled mu oplatil. „Jsi připravený?“

Glorfindel jednou kývl. Neměl tušení, co očekávat, ale když Haldir poprvé přirazil, před očima mu vybuchly hvězdy. Teď byl vděčný za polštář, protože mu poskytl tolik potřebnou podporu. Co se to s ním právě děje?

Když slyšel Haldirovo vyjeknutí, sklonil Glorfindel hlavu a soustředěně strčil zpět. „Aiya!“ unikl mu výkřik, když zjistil, že se Haldir znovu otřel o jeho prostatu. Pocit, který Glorfindelem projel, způsobil, že roztouženě zanaříkal. Rychle ustanovili rytmus, při němž Glorfindel vycházel vstříc Haldirovým přírazům. Tkanina polštáře mu poskytla dostatečné tření, aby dosáhl orgasmu, a vydal dlouhé zakňučení, když jeho semeno vystříklo na měkkou látku. Těžce funěl a třásl se jako list.

Haldir se sám řítil k cíli a pak ztuhl, protože cítil, jak se Glorfindelovy vnitřní svaly stahují poprvé kolem jeho údu. Dosáhl svého orgasmu a zabořil se tak hluboko, jak se dalo. Sklonil se níž a poznačil Glorfindela kousancem z boku na hrdle a vlastnicky sál a chutnal krev.

Glorfindel nebyl schopný pohybu a dovolil Haldirovi dělat, co se mu zlíbí. Jeho kůže byla propíchnutá, ostré zuby zabořené v jeho těle a potichoučku kňučel, když si uvědomil, že je Haldirovi naprosto vydán na milost. Kupodivu ho to uklidnilo.

Oba těžce supěli, jak si prožívali svůj orgasmus. Haldirova tvář spočívala na Glorfindelově pravém rameni a mírně se pochechtával. „Ach, vzít si tě bylo božské.“

Glorfindel nevěděl, jak na to zareagovat, tak zůstal potichu. Jeho tělo se nikdy necítilo víc na živu než teď, a když se Haldir vytáhl, ostře procítil ztrátu. Haldir odstranil z jeho zápěstí stuhy a jemně ho přetočil na bok, až si leželi tváří v tvář. Napůl čekal, že na Haldirově tváři uvidí samolibý a spokojený úšklebek, ale výraz v těch oříškových očích mluvil o lásce a odevzdání. „Měl jsi pravdu,“ přiznal najednou Glorfindel, jakmile se jeho dýchání zklidnilo. „Tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval, ale…“

„Nevzdal jsi se, má lásko,“ řekl Haldir chápavě a pohladil zlaté vlasy. Bylo pro něj důležité, že Glorfindel přiznal svou potřebu ve svůj vlastní čas, bez toho, aby k tomu byl přinucen. Když odhrnul některé umíněné prameny Glorfindelovi za ucho, ochranně se ovinul kolem zlatovlasého elfa. Nemohl napravit všechno špatné, ale mohl držet svého manžela a vyjádřit mu tak svou lásku způsobem, který Glorfindel potřeboval ze všeho nejvíc.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Glorfindelův svět se převrátil, když pochopil, že miluje, když Haldir takhle převezme kontrolu, ale byl příliš unavený, než aby o tom přemýšlel. Vychutnával si pocit blízkosti, jak ho Haldir objímal, a dovolil si ten pocit užívat a pomalu se nořil do snění.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Příští ráno našlo Erestora, jak stojí na chodbě a toužebně hledí na dveře svých pokojů.

Elrond ho tam uviděl a při tom pohledu se zamračil. „Erestore?“ Zavřel dveře ke svým vlastním pokojům a přešel několik kroků k Erestorovi.

„Vyhodili mě ven,“ zašeptal Erestor nejistě.

„Kdo to udělal?“

„Arwen a malíři, které požádala, aby vymalovali dětský pokoj. Oznámili mi, že bych jim překážel a nemám se vracet až do večera.“ Erestor pokrčil rameny. „Nevadí mi to, ne doopravdy, ale kde zatím budu?“

„Tvůj problém se dá vyřešit snadno,“ prohlásil Elrond, který byl potěšený, že díky vměšování své dcery bude mít dnes ráno Erestorovu společnost. „Jdu do své pracovny a byl bych rád, kdyby ses ke mně připojil.“ Pomalu, tak, aby Erestor viděl, co dělá, se naklonil blíž a cudně ho políbil na rty.

Erestorova nálada se okamžitě rozjasnila. „V tom případě své pokoje ochotně opustím.“ Srovnal svůj krok s Elrondem a následoval Půlelfa do jeho pracovny.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Brzy se dostali do denní rutiny. Elrond a Erestor trávili většinu dne ve společnosti toho druhého, obvykle při práci, v knihovně nebo na procházkách v zahradě.

Přešly tři měsíce a kvůli těhotenství byl stále těžší. Chůze pro něj byla stále nepříjemnější, ale naštěstí Elrond, Haldir, Glorfindel, Arwen a dokonce i Lindir na něj pořád dohlíželi pro případ, že by potřeboval pomoc. Cenil si jejich zájmu, který mu dával pocit, že je v bezpečí a ochraňovaný.

V jedenáctém měsíci těhotenství - jen jediný měsíc do porodu - Elrond zkrátil jejich procházky a dával přednost tomu, sedět tiše se svým milovaným. Nikdy nezašli dál než k držení se za ruce a polibkům, ačkoliv oba cítili touhu po něčem víc. Nicméně oba souhlasili s vyčkáváním a nehodlali svůj názor změnit.

Jednou večer takhle seděli a Erestor se nakláněl do Elrondova objetí s hlavou spočívající na Půlelfově rameni. Jeho dcera byla mimořádně čilá a téměř nepřetržitě ho kopala. Elrond dostal povolení cítit její kopnutí už před dlouhou dobou, jeho ruka nyní spočívala na naběhlém břiše a užíval si pocity pohybů pod špičkami prstů.

„Je velice nedočkavá, aby se narodila, Erestore.“ Do měsíce bude muset provést na těhotném elfovi operaci, aby z jeho těla dítě vyjmul. Doufal, že mu Valar pomohou, až tato hodina nadejde.

„Ano, to je.“ Erestor, už napůl spící, se tiskl k Elrondovu krku. Byl naprosto uvolněný, proto ho překvapilo, když se před nimi nečekaně objevily tři postavy.

Elrond, který viděl skupinku, jak přichází, uvažoval o cizinci, kterého Lindir a Haldir doprovázejí. Stříbrovlasý elf byl oblečen v šedivých šatech a měl sponu ve tvaru mallornového lístku. ‘Takže je z Lothlorienu.’ Krátce pocítil znepokojení, ale když viděl klidný výraz v Haldirových očích, uvědomil si, že není žádný důvod ke znepokojení.

„Můj pane?“ Haldir se zdvořile uklonil. „Přijali jsme nečekaného hosta. Mohu vám představit hlavního léčitele Lorda Celeborna? Tohle je mistr Camfael a je tady, aby vám na žádost Lorda Celeborna pomohl s porodem dítěte.“

Erestor se při zaslechnutí jména svého starého učitele zavrtěl. „Camfaeli?“ Jeho oči se rozevřely, když uviděl stříbrovlasou postavu stojící přímo před ním. „Jsi to opravdu ty?“

„Ano, jsem to já,“ odvětil Camfael klidně, potěšený tím, že našel Erestora v dobrém zdravotním stavu a očividně obklopeného elfy, kteří o něj pečují. Rozhodně se ujistí, že Erestor neutrpí žádný potrat a že se dítě narodí zdravé.


hervenn-nín – můj manželi
melamin – má lásko

 

 

Srdce v okovech - kapitola 29.

Srdce v okovech - kapitola 31.

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat