Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Elrond během večeře bdělým okem sledoval Erestorův příjem potravy. Pokaždé, když se pokusil odstrčit svůj talíř - jenom po několika soustech - nadzvedl obočí a to stačilo přesvědčit Erestora, aby pokračoval v jídle, za což byl Elrond vděčný. Nemohl a nechtěl držet Erestorovi přednášku na téma nedostatečného jídla před celou domácností.

Místo toho se pokusil zachytit Erestorův vyhýbavý pohled a když uspěl, vřele se usmál a doufal, že to jeho zřetelně nervózního hosta uklidní. ‘Tak a teď, co můžu udělat pro to, abych se ujistil, že se nezamkne o samotě do svých pokojů? Chci, aby trochu prozkoumával dům a možná… Ah, počkat. Pozvu ho, aby se ke mně přidal na mé každodenní procházce v zahradách. Ale ne tady a teď, kde už se i tak cítí nepříjemně.’

Elrond pohlédl na Lindira a zahlédl na tváři svého přítele stejně ustaraný výraz. Když se Lindir naklonil blíž, Elrond musel napnout uši, aby zaslechl, co mu Lindir šeptá, protože nechtěl, aby Erestor jeho slova zaslechl.

„Můj pane, Erestor má oblečené stejné šaty, které měl minulou noc. Myslel jsem si, že si je svlékne, protože jsou pokryté prachem - a docela upřímně, zavání koňmi.“

Teď, když se o tom Lindir zmínil, musel Elrond souhlasit. Zdálo se, že později bude na řadě pohovor.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestorovi se podařilo vyhýbat konverzaci u stolu a dál se skrýval za svými tmavými vlasy. Cítil se neuvěřitelně plný, když snědl všechno, co pro něj kuchařka připravila. Hodně s tím mělo co dělat Elrondovo zvednuté obočí. Prostě nemohl odložit vidličku, když na něj Půlelf takhle zíral. Dítě ho také několikrát koplo a tak doufal, že je šťastná, že toho tolik snědl. Nicméně ten obrovský příjem potravy pro něj představoval problém, když se po skončení večeře pokusil zvednout. Rozpačitě si znovu sedl a v jeho břiše začaly křeče.

„Je něco špatně?“ vyzvídal Elrond se zájmem, když viděl, jak se Erestor marně namáhá.

„Zdá se, že nemůžu vstát,“ zašeptal Erestor v rozpacích.

„Dovolte, abych vám podal ruku, můj příteli. Doprovodím vás do vašich pokojů.“ Elrond vstal ze svého křesla a natáhl svou pravici doufaje, že se jí Erestor chopí. Získat si Erestorovu důvěru nebude snadné a zabere to čas.

Erestor nějakou dobu zíral na nabídnutou končetinu, ale uvědomil si, že vlastně nemá na vybranou, pokud se chce vrátit do svých pokojů. S přiškrceným povzdechem se Elrondovy ruky chopil a dovolil Peredhelovi, aby ho vytáhl na nohy.

Elrond si vzpomněl na Celebrían, která měla podobné problémy, když čekala dvojčata, proto byl dychtivý Erestorovi pomoci. „Pojďte se mnou,“ řekl a vedl Erestora ke dveřím. Jeho svěřenec byl pravděpodobně šťasten, že opouští přecpanou síň.

Erestor zvládl držet krok s Elrondem, který ho vedl chodbami. Cítil se těžko a zoufale toužil si lehnout, ale stále ještě před sebou měli pár minut chůze, než dorazí k jeho bytu. Pořád se ještě divil, proč se o něj stará Elrond osobně. Určitě tu byl jiný léčitel, který by mohl převzít Elrondovu povinnost?

„Erestore? Mohu k vám mluvit upřímně?“ Erestor se při těch slovech napjal a tato reakce Elronda ještě víc znepokojila.

Taková slova téměř způsobila, že Erestor propadl panice, ale podařilo se mu ovládnout rozbouřené emoce. „O čem, můj pane?“

„Teď nepotřebujeme žádné tituly. Prosím, říkejte mi Elrond.“

Erestor pocítil mírné ulehčení, ale stále zůstával na stráži a zatoužil, aby tu byl Haldir a pomohl mu. Cítil se zranitelný a bezmocný, když teď měl jednat s Elrondem o samotě.

„Divil jsem se, proč jste celý den zůstal ve svých pokojích. Očekával jsem, že si budete prohlížet nový domov a možná se projdete v zahradách, kde je chládek a stín.“ Elrond pohlédl na Erestora a spatřil, jak se jeho tváří šíří zsinalost.

Erestor si nebyl jistý, co odpovědět. Nakonec se rozhodl pro pravdu. „Chtěl jsem omezit možnost, že bych utrpěl další potrat.“

„A vy si myslíte, že když se omezíte na vaše pokoje, tak vám to zaručí?“ Elrond pomalu začínal chápat obavy svého pacienta, ale bylo tu ještě něco jiného, na co se chtěl zeptat. „Také jsem uvažoval, že pokud byste potřeboval služby mého krejčího, teď, když se váš… obvod… neustále rozšiřuje.“ Za tohle si pogratuloval. Doufal, že nabídl jeho služby, aniž by Erestora ztrapnil - dokonce se ani nezmínil o páchnoucích šatech.

„Já…“ Erestor vrhl na Elronda rychlý, zkoumavý pohled. „To bych ocenil.“ Dorazili k jeho pokojům a on položil ruku na kliku, ale věděl, že dluží Elrondovi vysvětlení, stejně tak jako omluvu. „Omlouvám se, že jsem k vašemu stolu přinesl zápach koní.“

„Oj, zaslechl jste Lindirův komentář.“ Elrond si nebyl jistý, jak na to zareagovat.

„Měl pravdu. Jsem cítit po koních, ale… Pravda je, že jsem si nepřivezl víc šatů.“

„Proč?“ Zmatený Elrond se zamračil. „Předpokládal jsem, že jste věděl, že tady budete žít.“

Stále rozhodnutý pro pravdu, Erestor vysvětloval: „Ne, nevěděl jsem to. Haldir mi to řekl jenom několik minut předtím, než jsme opustili Lothlorien. Neměl jsem na balení čas.“ Ne že by toho tolik vlastnil.

„Zítra vám najdu nějakou vhodnou róbu a předpokládám, že byste ocenil také nějaké spodní prádlo a noční košili?“ Elrond si najednou uvědomil, jakým byl ubohým hostitelem. „Postarám se o to.“

„Děkuji vám,“ zašeptal ohromený Erestor.

Elrond cítil nezvyklý ostych, když tak stál těsně u Erestora. Z nějakého důvodu se ho chtěl dotknout, nakonec se té touze poddal a něžně zastrčil pramen havraních vlasů za špičaté ucho. Náhlá vlna energie, která následovala poté, co se špičkami prstů dotkl Erestorovy kůže, ho ohromila, ale předstíral, že si toho nevšiml, když před ním Erestor ucouvl. ‘Co to bylo?’

Nečekané pohlazení Erestora zaskočilo a nemohl objasnit ani ten náhlý únik energie. Možná to bylo proto, že ten dotek byl míněn jako polaskání, které mělo způsobit, aby se cítil lépe? Ale proč by měl reagovat tak, že pošle Elrondovi část své životní energie? Pro smilování Valar, musí být v budoucnu mnohem opatrnější! Rychle od Elronda o krok ustoupil a nechal před svou tvář spadnout vlasy.

Elrond byl v pokušení promluvit si o tom přenosu energie, ale když uviděl Erestorovu reakci, uvědomil si, že bude lépe, když to neudělá. Neměl žádný důvod vyvíjet na těhotného elfa kvůli odpovědím nátlak; jenom by ho to rozrušilo a oni budou mít dost času si o tom promluvit, protože tu Erestor zůstane několik let. „Měl byste si odpočinout, ale nejdřív bych vás rád požádal, abyste mě zítra odpoledne doprovodil na mojí pravidelné procházce v zahradách. Připojíte se ke mně? Rád bych vám ukázal Bruinen, vodopády a růžovou zahradu.“ Elrondovy plány začaly pomalu nabírat jasnější obrys. „Jeden z mých sloužících vás vezme do mé pracovny.“ Tak se Erestor nebude cítit ztracený, až tam půjde. ‘A jakmile tam bude, najdu mu nějakou práci. Ach, vím, co by mohl dělat. Může sepsat seznam Thranduilových sáhodlouhých dopisů. To ho zaměstná.’ Elrond chtěl, aby Erestor zůstal zaměstnaný, protože mu připadal jako někdo, kdo snadno upadne do deprese.

„Nechci vám být na obtíž, můj Pa-“ Erestor se přikrčil, když v Elrondových očích zahlédl nesouhlasný záblesk. Půlelf chtěl, aby odhodil tituly. „Elronde,“ dokončil. Jméno z jeho rtů sklouzlo snadno, ale samotná skutečnost, že právě mluví s Elrondem, ho znervózňovala. Modlil se k Valar, aby o něm Elrond neodhalil pravdu.

„Nejste na obtíž,“ uklidňoval ho Elrond. Svědily ho špičky prstů, jak se chtěl znovu dotknout Erestorovy kůže, ale ovládl se. „Zjistil jsem, že se mi vaše společnost líbí.“ Erestorovy velké oči na něj překvapeně zíraly.

„Jak vás může moje společnost těšit?“ Stěží něco řekl a to málo, co řekl, z něj Elrond vyloudil!

Elrond krátce zůstal oněmělý, ohromený výrazem v Erestorových očích. ‘Máš o sobě velice nízké mínění, můj příteli. Tohle změníme.’ Rozhodl se, že teď není místo na diskuzi, proto řekl: „Lindir vám dnes později večer donese nějaké šaty a doprovodí vás do mojí pracovny po obědě, který sníte.“

„Sním,“ slíbil Erestor s povzdechem. Sklopil oči a zíral na podlahu. Elrond se choval jako jeho pečovatelka, což bylo podivné poznání, když uvážil, že před milénii pečoval o Elronda, když byl dítě.

„Jděte a odpočiňte si, Erestore. Jste nepochybně unavený.“ Elrond byl odhodlaný se o svého pacienta velice dobře postarat. Čekal, dokud za sebou Erestor nezavřel dveře, a pak odcházel chodbou, přičemž zkoušel vymyslet další způsoby, jak Erestora uklidnit.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor se zachumlal do velké, měkké osušky poté, co se umyl. Rozhodl se proti koupání v bazénku, protože byl unavený a obával se, že by sám nedokázal vylézt. Sušil si právě vlasy, když zaslechl zaklepání na dveře. Ohlédl se na své špinavé šaty a uvědomil si, že se mu do nich nechce zase vklouznout, když je teď čistý. Povzdechl si, protože věděl, že musí otevřít dveře ve svém současném stavu, a šoural se ke dveřím. „Vstupte?“ zavolal plaše a doufal, že je to Haldir a ne nějaký elf, kterého nezná.

Když uviděl, že je to Lindir a nese šaty, které mu Elrond slíbil, přitáhl si ručník blíž k tělu. Bělovlasý elf trochu zápasil s obrovskou hromadou šatstva, které nesl, a mírně funěl, když je odkládal na židli. „Lord Elrond mě požádal, abych vám toto doručil.“

„Vyjádřete mu prosím moji vděčnost,“ mumlal Erestor zpoza svých vlhkých vlasů a doufal, že Lindir zase rychle odejde.

„Mohl bych vás snad nalákat na lehké občerstvení, než půjdete spát?“ Jakmile kuchařka zjistila, že připravují jídlo pro těhotného elfa, byla obzvlášť dychtivá potěšit ho a už mu připravila podnos, který teď čekal na chodbě. Sluha ho přinesl, zatímco on zápolil s prádlem.

Erestor mohl podle Lindirova výrazu říct, že bělovlasý elf doufá, že nabídku přijme. Nebyl schopný odmítnout, tak přikývl. „Ano, prosím, rád bych si něco dal.“ Ale stále se ještě cítil plný od večeře. Viděl, jak Lindir odešel na chodbu a vrátil se s tácem a pochopil, že Lindir už s sebou občerstvení přinesl. To způsobilo, že uvažoval, proč ho každý obskakuje.

„Teď vás nechám o samotě, ale prosím, zavolejte mě nebo sloužícího, pokud byste něco potřeboval. Lord Elrond chce, abyste se tu cítil pohodlně.“ Lindir se usmál, mírně se uklonil a při odchodu za sebou zavřel dveře.

Erestor se posadil na židli a potřásl hlavou. Haldir, Rúmil a Orophin ho už dříve obskakovali, ale oni k tomu měli důvod, protože kdysi zachránil Orophinovi život. Nicméně pro tyto elfy nic takového neudělal.

Uvědomil si, že by se mohl pomalu zbláznit, kdyby takhle přemýšlel, tak si z hromady šatstva vybral noční košili a vklouzl do ní. Z látky vycházela vůně růží, což způsobilo, že se usmál.

Podnos, který Lindir přinesl, stále ležel na stole, tak se na něj zvědavě podíval. Byla tam voda v krásně vyřezávané karafě, ovoce a sušenky. Nedokázal odolat pokušení a vložil si do úst kousek jablka, sál plátek ovoce a vychutnával si sladkou a nakyslou chuť. Vypil trochu vody a pak si vzal s sebou do postele sušenky.

Lehl si, podložil si záda polštáři, takže ho při ležení podepíraly, a začal okusovat sušenky. Ano, byl tady šťastný, ale štěstí nikdy nevydrželo, alespoň ne v jeho případě. To ho přimělo uvažovat, co by mohlo tohle blaho zničit.

Když konečně usnul, bylo do jeho čela hluboko vyleptáno zamračení.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Glorfindel se pobaveně podíval na Haldira. Po jejich malé vášnivé eskapádě si dopřáli rychlou koupel a pak velitel stráží jednoduše zabavil jeho nejlepší košili a nejpohodlnější kalhoty, které měl teď na sobě. „Odcházíš?“ Glorfindel si všiml, že Haldir míří ke dveřím, což ho zmátlo. Předpokládal, že by si mohli zahrát další šachovou partii a pak si celou noc povídat, než Haldir nakonec odejde.

Haldir se omluvně usmál. „Potřebuji zkontrolovat Erestora. Cítí se tu ztracený a to mi dělá starosti.“

„Vadilo by ti, kdybych se k tobě přidal?“ Glorfindel vklouzl do bot a přistoupil k Haldirovi. „Zjišťuji, že jsem na tohoto elfa zvědavý.“

„Jenom když slíbíš, že se budeš chovat slušně.“ Haldir ta slova doprovodil úsměvem, ale výraz v jeho očích varoval, že to myslí vážně. „Erestor se dá snadno vystrašit a já bych byl moc rád, kdybyste se vy dva stali přáteli. Nechci, abys vykročil špatnou nohou.“

„Budu se dobře chovat,“ slíbil Glorfindel a každou uplynulou minutou byl stále zvědavější. „Budu okouzlující.“

„To bys raději měl.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Haldir se posadil na bok Erestorovy postele a pečlivě dbal na to, aby spícího elfa nevzbudil. Nevěděl, kdy se to stalo, ale na Erestorově tváři se objevil zdravý ruměnec a v jeho vlasech bylo dokonce několik drobečků ze sušenky. „Konečně začal jíst.“

„Dělal sis kvůli tomu starosti?“ Glorfindel zblízka pozoroval Erestora, když Haldir jemně vyhrnul rukáv, takže mohl vidět hubenou paži. „Rozumím.“

Haldir si olízl rty a věděl, že se musí svému novému milenci svěřit. „Když přišel o dvojčata, stáhl se do sebe na téměř tři tisíciletí. Nebyli jsme schopni k němu dosáhnout, ale nepřestali jsme se o něj starat.“

„Tři tisíce let?“ Glorfindelovy oči se šokovaně rozšířily.

„Truchlil nad jejich smrtí,“ dodal Haldir, zatímco konejšivě hladil dlouhé, havraní vlasy.

„A kde byl tehdy jeho druh?“ zeptal se Glorfindel a nedokázal zabránit, aby v jeho hlase nezněla nelibost. Co za elfa by opustil svého manžela v nouzi?

„Nedostupný. Moji bratři a já jsme o něj převzali péči, stejně jako Lord Celeborn. Teď snad rozumíš, proč se o něj tolik bojím.“

„Začínám to chápat,“ pronesl Glorfindel laskavě. „Hodně trpěl, že?“

„Příliš mnoho, ale zdá se, že teď se zlepšuje. Vždycky jsem si myslel, že by mu pomohlo, kdyby se dostal pryč z Lothlorienu.“

„Z Lothlorienu?“ Haldirova poslední poznámka Glorfindela mírně zmátla.

„Galadriel k němu není laskavá a často jsme ho museli chránit před jejími intrikami. Ale teď, když je zde, už na něj dál nemá vliv.“

Glorfindel tušil, že mu chybí několik důležitých kousků tohoto rébusu. Když teď Haldir zmínil, že má Galadriel nějaké právo nad Erestorem, uvědomil si, že by si to měl spojit s něčím nebo někým jiným. Ale ztratil to.

„Ha… Hal… dire?“ ospalé oči získaly znovu závoj uvědomění, ale Erestor se neprobudil docela, protože se cítil v bezpečí, když věděl, že je nablízku Haldir. „Chyběl… jsi mi.“

Haldir se naklonil dolů a vtiskl na vršek Erestorovy hlavy cudný polibek. Nemohl říct, jestli tato akce Glorfindela mrzela, protože Eldova tvář se nezměnila, ale doufal, že jeho nový milenec chápe, že nemůže jen tak přestat tišit a dotýkat se Erestora, když to tolik potřebuje. „Proto jsem teď tady. Jaký jsi měl den? Opustil jsi vůbec svůj pokoj?“

Glorfindel pocítil krátké bodnutí žárlivosti, když viděl péči a zalíbení, s jakým Haldir hladil Erestorovy vlasy, ale pak si připomněl, že těhotný elf v minulosti nesmírně trpěl, a předpokládal, že to Erestor zvládl jedině kvůli Haldirovi. Erestor, který napůl spal, si ho nevšiml a on odstoupil dál od lůžka, když si uvědomil, že by mohl Erestora vyděsit, pokud by ho spatřil nečekaně.

„Ano, já… byl…“ Erestor se zavrtal hlouběji do polštářů, uvolněný a stále napůl spící. „Elrond… pro mě přišel…“

Haldir se usmál, protože věděl, že zájem, který Elrond projevil, byl mnohem důležitější, než Erestor chtěl, aby věřil. „A mluvil jsi s ním?“

„Ne… jedl jsem,“ oznámil zívající Erestor. „Nutil mě… jíst…“

„To je dobře,“ Haldir stále pokračoval v laskání pramenů jeho vlasů a věděl, že brzy budou následovat další informace. Erestor ho nezklamal.

„Šel se mnou… zpátky do… mého pokoje. Dal mi poslat… šaty… a další jídlo…“ Po jeho tváři se rozšířil omámený úsměv. „Chce, abych šel s ním… zítra… Jeho pracovna…“

Haldir věnoval Erestorovi vřelý úsměv plný naděje, přičemž na krátko zapomněl na Glorfindelovu přítomnost. „To zní, jako by ses mu líbil, lirimaer.“

„Myslíš, že… ano?“ Erestorův úsměv se rozšířil a on se vtiskl víc do pohodlí svých polštářů. „To bych… moc rád.“

„Já vím, že ano. Teď se vrať ke svým snům, Erestore. Vypadá to, že jsi měl vyčerpávající - a vzrušující - den.“ Když viděl, že Erestorovy oči se znovu naplnily sněním, něžně se usmál a pevně zastrčil přikrývku kolem Erestorovy postavy.

„Vypadá to, že je velice zamilovaný do Elronda,“ komentoval Glorfindel zamyšleně. To bylo něco, co nečekal.

Haldir si skousl spodní ret. Necítil, že by měl právo říci Glorfindelovi o Erestorově tajemství. To bylo něco, co musí udělat Erestor osobně. „Erestor vedl velice samotářský život a taková vlídnost od cizí osoby je pro něj neznámá.“

„To musel být velice osamělý život vzhledem k tomu, že utrpěl potrat a pak se stáhl do sebe na tak dlouhou dobu.“ Cítil s Erestorem soucit a pomalu začínal chápat, proč je Haldir k tmavovlasému elfovi tak něžný. „Hodně trpěl.“

„Ano, a já doufám, že tady v Imladris se toto vše změní. Doufám, že tu bude šťastný, ale nedokáže to zvládnout sám. Bude potřebovat přátele.“

„Byl bych víc než šťastný, kdybych mu mohl nabídnout svoje přátelství,“ prohlásil Glorfindel a pokýval hlavou. „Myslím to vážně, Haldire. Bude mít ve mně přítele.“

Haldir opatrně vstal s postele, když se ujistil, že Erestor stále tvrdě spí. „Děkuji ti, že jsi nabídl své přátelství Erestorovi. Hodně to pro mě znamená.“

Glorfindel půvabně přijal polibek, který Haldir vtiskl na jeho rty. Když spojí síly s Elrondem, pak by mohli najít způsob, jak udělat Erestorův život méně osamělý a více zábavný.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Druhý den ráno se Erestor vzbudil s pocitem pohody ve svém vlastním malém hnízdě. Dokázal by si zvyknout na spaní uprostřed těchto luxusních polštářů. Jeho oči se rozevřely, když uslyšel zakručení žaludku, a o minutku později ho miminko koplo - tvrdě. „Zřejmě to znamená, že máš hlad?“ Další kopnutí vypadalo jako potvrzení jeho dotazu.

„A jako v odpověď někdo zaklepal na jeho dveře. „Kdo je to?“ Do levé nohy dostal silnou křeč a bojoval, aby se dostal do sedu. Kdy se jeho břicho tak zvětšilo?

„To jsem já, Lindir. Nesu snídani.“

Erestor rozmrzele zasténal, protože nebyl schopný postavit se na nohy. „Je mi líto, ale nemůžu otevřít dveře.“ V tu chvíli se jeho kříž rozhodl také přidat ke křečím a on klesl zpět do polštářů s polekaným vyjeknutím.

Lindir vyjeknutí zaslechl a okamžitě otevřel dveře. V obavách o zdraví těhotného elfa vrazil dovnitř a uložil podnos na stůl, než zamířil k posteli. „Je něco špatně? Chcete, aby upozornil Lorda Elronda?“

„Ne, to nebude nutné. Mám křeče. Nemůžu se postavit na nohy.“ Erestor věděl, že musí nechat křeče přejít, než se zase pokusí postavit. Takže si lehl na záda a doufal, že ho Lindir zase rychle opustí.

Lindir se cítil bezmocný. „Je něco, čím bych mohl pomoci?“

„Masáž by byla fajn,“ ta slova unikla Erestorovi dřív, než to domyslel. Zřídka byl jízlivý, ale tohle byl jeden z těch okamžiků.

„To zvládnu. Kde ty křeče máte?“ Lindir si začal vyhrnovat rukávy, aby mu nepřekážely.

Erestorovy oči se vyplašeně rozšířily. „Ne! Já jen myslel nahlas!“

„Ale já to myslím vážně. Když to pomáhá uvolnit křeče, tak vám namasíruji postižené oblasti.“

Erestor nedokázal přestat zírat na bělovlasého elfa. Proč mu Lindir takovou věc nabízí? V každém případě tu nabídku nemohl přijmout. Nebyl zvyklý, aby se ho dotýkal někdo cizí. Byl to pouze Haldir a jeho bratři, komu dovolil, aby ho masírovali tak důvěrným způsobem. „Děkuji vám za vaši laskavou nabídku, ale nemohu ji přijmout.“

Lindirovou první reakcí byla myšlenka, že by měl Erestora přimět, aby mu odhalil, proč je mu představa prosté masáže tak nepříjemná, ale rozmyslel si to. „V tom případě počkáme, až křeče přejdou, abych vám mohl pomoci na nohy.“ Uvědomil si, že se Erestor cítí celou tou situací vyvedený z míry, proto přešel k šatům, které tu zanechal předchozí večer, a začal je věšet do šatníku.

Erestor ocenil, co Lindir dělá, a krátce zavřel oči. Křeče se už zmírňovaly, ale jeho žaludek neustále kručel a přišlo další kopnutí od dítěte, které ho pobízelo, aby se nakrmil.

Po pěti minutách - právě když Lindir dokončil ukládání zapůjčených šatů - udělal Erestor další pokus postavit se na nohy. Než si stačil uvědomit, co se děje, ovinul kolem něj Lindir svou ruku a pozorně mu pomáhal na nohy. „Děkuji vám.“

„Díky nejsou nutné,“ řekl Lindir a opatrně vedl Erestora k podnosu se snídaní. Soudil, že je důležité, aby se Erestor najedl.

„Koupelna nejdřív… prosím,“ požádal Erestor tichým, rozpačitým tónem. Bylo pro něj těžší udržovat si kontrolu na svým močovým měchýřem teď, když dítě rostlo a tlačilo na jeho vnitřní orgány.

„Samozřejmě!“ Lindir změnil směr a bezpečně dovedl Erestora do koupelny.

Erestor za sebou zavřel dveře, odstrčil noční košili a pak… ‘Stávám se objemný tak, že si dokonce nedokážu vidět na nohy, nemluvě o mém penisu.’ Přemohl ho odpor k sobě a sklopil hlavu, neschopný čelit svému odrazu v zrcadle. Camfael ho varoval, že přijdou změny nálady, ale až doteď nebral jeho varování vážně.

„Erestore? Je všechno v pořádku?“ Lindir, znepokojený tím, že je Erestor tak dlouho v koupelně, zaklepal na dveře.

„Budu venku za chvíli.“ Erestor si posmutněle povzdechl a poté, co si ulevil, nechal noční košili sklouznout na její místo. Sebral odvahu, otevřel dveře a stál před Lindirem.

„Teď se najezte.“ Lindir si prohlížel Erestora, když přecházel ke stolu, připravený ho podepřít v případě, kdyby zakolísal.

Erestor se posadil a usrkl čaje, pak se přikrčil, když uviděl, že Lindir připravil několik krajíčků chleba s marmeládou a medem. Lindir dokonce přidal med do jeho čaje, když mu znovu plnil šálek.

„Mohu vám připravit šaty na dnešek?“ nabídl Lindir, který dychtil pomoci.

Erestor silně polkl. Dokonce ani jeho šaty nebyly jeho vlastní. „To by mi pomohlo, děkuji vám.“

„Jak už jsem řekl dříve, není důvod, abyste mi pořád děkoval. Dělám to pro vás rád.“ Lindir otevřel šatník a vybral róbu burgundské barvy, ušitou z lehkého materiálu, který nepřidá tíhu k nákladu, který už Erestor nosí. Přidal pohodlné boty, protože odhadoval, že než den skončí, mohl by Erestor trpět oteklými kotníky. Všechno položil na postel. „Je tu ještě něco, s čím bych vám mohl pomoci?“

„Ne, dě-“ Erestor se náhle zarazil, když na něj Lindir vrhl významný pohled, který mu říkal, že mu má přestat děkovat. „Nemyslím. Osprchuji se, obléknu a…“

Lindir si uvědomil, že Erestor nemá představu, jak se dopoledne zaměstnat. „Možná byste si rád četl v knihovně? Tedy do doby, než vás přijdu vyzvednout na vaše setkání s Lordem Elrondem.“

„Knihovna?“ Ten nápad se Erestorovi líbil. V knihovně budou knihy o bylinkách a léčení. „Ano, to udělám.“

„Výborně. Vrátím se za hodinu. To vám dá dost času vykoupat se a obléknout. Doprovodím vás do knihovny, kde vás pak vyzvednu, až bude čas jít do pracovny Lorda Elronda.“ Lindir byl sám se sebou spokojený. Takhle nebude mít Erestor možnost hloubat.

Erestor si uvědomil, že je lepší ustoupit a podrobit se. Čím to bylo, že se tito imladriští elfové tolik lišili od těch lothlorienských? Byli laskavější, ochotnější. ‘Tedy s výjimkou Haldira, Rúmila, Orophina, Celeborna a Camfaela. Ti se ke mně vždycky chovali dobře.’

Najednou pochopil, že se Lindirovi a Elrondovi podařilo vyplnit většinu jeho dne nějakou činností. A vlastně mu to nevadilo. Možná, že takhle bude schopný se s nimi blíž poznat. Zoufale toužil, aby ho měli rádi.  

 

 

lirimaer - milý

 

 

Srdce v okovech - kapitola 21.

Srdce v okovech - kapitola 23.

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat