Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Severus právě skončil výuku lektvarů s třeťáky z Havraspáru, a už se nemohl dočkat, až se vrátí do svých pokojů. Toužil po šálku svého oblíbeného čaje Earl Grey, a masáži chodidel před krbem. Farid začal s masážemi zhruba před týdnem. Hermiona se o nich zmínila, a pamatoval si, že je dělával mužům, kteří přicházeli do Jusufovy pevnosti. Nabídl to pánovi a brzy se to pro Severuse stávalo jedním z vrcholů dne. Farid byl neuvěřitelně zručný; Severus se nejprve vykoupe a pak Farid ztiší neduhy ze života v hradním chladném průvanu.

Farid naučil Severuse oplácet tuto laskavost pro chvíle, kdy byl ztuhlý a bolavý po famrfpálu nebo po intenzivním cvičení obrany. Severus ale dobře věděl, že se ani zdaleka neblíží Faridovu talentu, a měl na to obě ruce levé.

Vánoce přišly a odešly před pěti dlouhými týdny; za tu dobu se skotské počasí zhoršilo a Bradavice bičovalo bouřemi, krátilo dny černou oblohou a silným deštěm. Severusovi ale celou tu dobu připadalo vše jasně zářivé.

Pomalu ale jistě se Farid zlepšoval a sílil. Každý den se smál o trochu víc, každý den byly jeho oči méně smutné. Severus si nebyl jistý, co stálo za touto změnou. Zda to dělala smlouva, kterou dal Faridovi, nebyl si jistý; zdali tomu tak bylo, určitě to Faridovi umožnilo být otevřenějším ve svých názorech! Možná to bylo jeho setkání s chlapci, kteří ho znásilnili, co způsobilo, že se Farid cítil uvolněněji, schopnější činit vlastní rozhodnutí. Možná to bylo příchodem Tárika, který byl ze dne na den větší a odvážnější a stále jim dorážel na prsty u nohou skotačením a kouzlem jemu vlastním.

Možná to snad bylo Vánocemi. Byly to Faridovy první Vánoce; každý den v týdnu před nimi se probouzel s očima vykulenýma úžasem. Stále chodil za Hagridem, když poloobr přinesl vánoční stromky, a celou dobu se jej na něco ptal.

Šel nakupovat s Hermionou, a svíral svůj klíč od trezoru, jako by si nebyl jistý, co s ním. Hermiona mu řekla, že v Prasinkách je pobočka Gringottových, a že peníze, které by potřeboval, mohou být okamžitě převedeny.

Severus by s ním rád šel, ale přál si, aby Farid věděl, že svá slova nevezme zpět. Dal Faridovi jeho vlastní peníze, a nechtěl vědět, jak je hoch utratil. A věděl, že Farid a Hermiona strávili několik hodin čtení, psaním seznamů dárků, viděl, jak jeden z nich Farid ukrývá ve své kazetě.

Potom oba trávili večer balením dárků pro přátele, a psaním přání. Mohutná krbová římsa v obývacím pokoji byla zaplněnější vánočními přáními, než si kdy Severus pamatoval. Přemítal nad zázrakem, který mu přinesl, nejen Farida, ale i tolik přátelství a podpory do jeho dříve chladného a poměrně zbytečného života.

Ačkoli byl Farid dost šťastný, a mával odjíždějícím přátelům den před Štědrým dnem. Letos tu téměř nikdo nezůstal, a Severus musel jásat nad tím, že měli tolik času jen pro sebe. Takže se hodně milovali, mazlili se před krbem, a chodili na dlouhé procházky sněhem, který hustě napadal o Štědrém dnu, skoro jakoby to někdo speciálně zařídil pro potěchu Farida.

Farid miloval sníh. Jusuf mu dovolil si v něm párkrát hrát, když byl dítě, a od té doby mu připomínal dětství. Severus i stavěl sněhuláka se svým otrokem a třemi prváky z Mrzimoru, a pak byl zasypán nadšenou palbou sněhových koulí. Dokonce dělal sněžného anděla, ale potom je všechny zapřísahal, aby o tom raději pomlčeli. Mrzimorští sledovali svého profesora s jistou dávkou hrůzy, když si lehl zády do sněhové závěje a mával rukama nahoru a dolů, aby vytvořil tvar křídel, ale Farid se pořád jen smál.

Byl to ale Boží hod vánoční, který pro Severuse činil vše výjimečné. Zasypal chlapce dárky, ale zdálo se, že má více potěšení z dávání než přijímání. Ostatně ještě nikdy v životě nemohl dát nikomu dárek. Farid koupil dárek každému, na koho si vzpomněl, a pro Severuse byla spousta dárků, pečlivě zabalených ve třpytivém papíru. Ten, který pro něj znamenal nejvíc, dostal až poslední; byla to láhev jeho oblíbené whisky Talisker, uložena ve slámě v dřevěné kazetě. Byla poznačena, že je od Farida a hoch pečlivě napsal tři slova, jak nejlépe uměl: Věřím vám, pane. Severus nad dárkem oněměl, a rychle zavedl Farida do ložnice, aby mu řádně poděkoval. Tárika ponechali o samotě, ale pečlivě chráněného, hrát si mezi papíry a baňkami.

Farid zbožňoval štědrovečerní jídlo, burácivě se smál nad třaskavými bonbony*, a věky strávil prohlížením vánočních obrázků, které se proháněly Albusovým hábitem. Sirius Black tu také zůstal na prázdniny. Severus byl na sebe pyšný, když sledoval, jak Farid objal zvěromága, aby mu poděkoval za famfrpálové rukavice, které dostal, a přitom nepocítil ani jediné bodnutí žárlivosti.

Den za dnem, kousek po kousku, se sevření, kterým ho pouto svazovalo, uvolňovalo. Severus, skutečně poprvé od chvíle, kdy se Farid objevil v jeho životě, začínal cítit, že jej začal ovládat.

Když se ostatní vrátili po prázdninách, Severus opět Farida vídal méně, poněvadž jeho tréninky obrany byly intenzivnější, a trávil více času s Remusem. V době, kdy Farid létal, nebo si někam vyšel se svými přáteli, sedávali spolu a sledovali plynoucí svět u Remusova okna, a probírali Faridovi nejnovější úspěchy jako párek pyšných starých babiček.

S Faridem si také hodiny povídali. Severus chlapci prozradil o sobě takové věci, jaké nikdy nikomu jinému neřekl. Farid naslouchal, vůbec nekritizoval, a patrně jen Severuse chápal více.

Severus též začal učit Farida nitrobranu, vaření pokročilých lektvarů, a jak se ubránit některým velice černým kletbám. Síla Faridovy magie, a její ovládání, narůstala téměř denně. Hoch byl také nejsilnější nitrobráncem, jakého kdy poznal. Předpokládal, že se této schopnosti naučil, aby ochránil svá tajemství. Faridovi se dokonce dařilo nepouštět Severuse do své mysli, ačkoli by to nemělo být možné, kvůli síle pouta.

Chlapec ještě někdy míval záchvaty paniky. Jen před pár dny, Levandule Brownová ze své tašky nechtěně upustila kartáč na vlasy, a Farid při pohledu na něj ztuhl, dokud jej Hermiona nenechala zmizet, a přivedla ho k Severusovi, aby ho utěšil a podpořil. Kartáč vyvolal vzpomínky. Když mu Farid vylíčil, jak ho jeho násilníci bili podobným kartáčem, jaký měla Levandule, a pak ho strčili do něj, Severus musel vynaložit každičkou špetku kontroly, aby se nepřemístil rovnou do Azkabanu a neurval Nottovy ruce. Faridovi by nepomohlo, kdyby skončil ve společné cele s někdejšími útočníky jeho otroka. Severus je však Zmijozel; na svou pomstu si počká. Brzy budou trpět dlouho a těžce v jeho rukou.

Alespoň, že lektvar, jímž ho nadopovali, neměl dlouhodobé účinky. Farida sužovaly záchvaty paniky, záblesky vzpomínek a noční můry. V poslední době však byly méně časté, a veselá, zářivá osobnost, jež zpočátku Severuse na Faridovi přitahovala, se ukazovala stále více.

Konečně se dostal do poslední chodby před bytem; ale jakmile zatočil za roh, slyšel mimořádně příšerný, nelibozvučný, dunivý zvuk. Co se to promerlina děje, pomyslel si, je Farid v pořádku? Zrychlil, a chvátal do svých pokojů, pro případ, že je nějaký problém, s nímž by se musel vypořádat. Když se dostal blíž, slyšel smích a chichot, ale jen slabě. Zvuk veselí zanikal pod tou strašně dunivou kakofonií. Nebyl to zvuk, jako by měl někdo bolesti nebo byl v nebezpečí, ale i tak chtěl vědět, o co jde. Proto se připlížil blíž, aby zjistil, co může být příčinou takového nespoutaného veselí. Sotva ale otevřel dveře do svých pokojů, pohled, jenž se mu naskytl, způsobil, že úžasem ukročil.

Farid tančil.

Na sobě měl své zelené, hedvábné pyžamové kalhoty, které mu sklouzly na boky. Usmíval se na Seamuse tančícího společně s ním. Farid měl paže vysoko nad hlavou, čímž se ukázaly ploché břišní svaly, které nabral měsíci létání, a jeho kroužky v bradavkách pableskovaly v rozptýleném světlu. Houpal boky do rytmu hudby, a Merline, jak se uměl hýbat! Severus si říkal, že Farid je úžasně půvabný a svůdný. Severus už dočista zapomněl na svou dlouho očekávanou masáž, opřel se o zárubeň dveří, a jen se díval.

Hermiona s Ronem spolu také tančili, jen poněkud nemotorněji. V pozadí Severus viděl Lenku, Pansy, Draca, Blaise, a několik dalších, jak energicky poskakovali. Farid vypadal tak krásně a tak ladně, že Severus cítil, jak se mu v hrdle tvoří knedlík, pak si ho ale všiml Farid a jeho úsměv se rozšířil.

Severus nasadil hraný zlobný pohled. „Co se to děje?“ řekl tak zlostně, jak dokázal. Ale Farid jen k němu přišel a vzal Severusovy velké ruce do těch svých hubených: „My tánčíme, páne, tánčete taky s náma!“

„A na co vlastně tančíte?“ zeptal se Severus poněkud ostře.

„No ták, pane,“ řekl Seamus. „I vy musíte poznat britpop; však víte, pane, popová hudba. To je Blur**.“ Severusova obočí se zvedla skoro až k vlasům: „Promiňte, pane Finnigane, ale co je vlastně Blur?“

Mezitím co mluvil, Farid ho pomalu manévroval doprostřed pokoje. Chlapci odstrčili pohovku a stočili koberec, přesně tak, jak to dělali mladí lidé na celém světě po generace; tančili, jen pro radost.

Farid byl jedním z nich; také tančil s radostí.

Jeho oči také tančily, planuly radostí a rošťáctvím. Ach můj drahý, říkal si Severus, jsi zpátky, má lásko. Konečně!

Farid ovinul paže kolem Severusova pasu a posunul je na boky, pak položil jeho ruce na svůj zadek a přitáhl se k Severusovi tak blízko, aby mohl kroužit boky o ty Severusovy. Hudba nyní byla pomalá, a tak Farid sklonil hlavu, až spočinula na Severusově hrudi. Jak tančili, Severus si všiml ostatních, jež se na něj dívali, přesto spolu tančili, on a Farid, jejich boky se zrcadlily, a jejich nohy se automaticky následovaly. Když dozněla jedna píseň, dál tančili na další a další. Nakonec, když Severus vzhlédl, viděl, že ho pozoruje Pansy.

„Copak se děje, slečno Parkinsonová?“ zeptal se.

„Vy tančíte, pane. Netušila jsem, že umíte tančit.“ Severus se samolibě ušklíbl.

„Nepochybně, slečno Parkinsonová, jsem velmi dobrý tanečník!“ Zatočil se a pak ohnul Farida do záklonu. Hoch zaječel radostí. Další píseň byla rychlejší, přesto Severus držel krok. Opravdu měl smysl pro rytmus, vždycky měl.

Studenti tleskali nad jeho a Faridovým výkonem. Protože Farid byl s to předvídat a opakovat Severusovy pohyby, tančili spolu velice dobře; ve skutečnosti, tančili skvěle. Skupina se vystřídala, z Blur na Oasis***, a i přes jeho prohlášení, Severus alespoň slyšel o hudbě bratrů Gallagherových. Tato píseň byla zvláštně vhodná, pomyslel si, Farid byl jeho Wonderwall (zázrak) a vždy bude.

Ostatní přestali pozvolna tančit, a místo toho jen sledovali Severuse s Faridem. Hudba opět zrychlila a Severus se zatočil. Farid vydal další výkřik radosti, jak s ním Severus také otočil, možná trochu rychle, že lehce zakopl, ale Severus ho chytil. Pak znovu Farid zvrátil hlavu a rozesmál se; bavil se. Pouze v této chvíli nemyslel na minulost nebo budoucnost; dělal to, co mu vždy šlo, žil okamžikem.

Hudba přestala hrát a Faridovi přátelé začali tleskat. Farid se k němu obrátil a také tleskal, a po celou dobu se smál. Severus se hraně uklonil a teatrálně mávl rukou, načež se všichni smáli ještě o trochu víc. Farid byl za svůj život v pekle a zpět mnohokrát, a přesto přežil. Nebyl nepoznamenaný tím, co se mu stalo, ale žil s tím. Severus si pomyslel, že před ním bylo mnoho dní, kdy si Farid nevěděl dobře rady se životem, ale Farid se uměl znovu postavit na nohy. Zvolil si život, a nevypadalo to, že se ho chce vzdát. Proto, na jeho oslavu, se rozhodl strávit čas se svými přáteli, tančit a smát se, a Severus věděl, právě v tomto okamžiku, že hudba z Faridovi radosti nad tím, že je živý, byla tím nejlepším zvukem na celém světě.



Pozn. překl:
* V originálu Christmas crackers. Jsou to papírové tuby, balené do tvaru velkých bonbónů, v nichž se ukrývají drobné dárky, a po jejich roztržení bouchací provázek, který je uvnitř, vydá třaskavý zvuk.
** Blur  –   Song 2
*** Oasis  –   Wonderwall

 

Za poskytnuté služby - 39. kapitola

Za poskytnuté služby - 41. kapitola

 

Vyhledávání

Štítky