Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  RaeWhit
Originál:  The Sensible Garden - nedostupný

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape
Vedlejší postavy:  Bill a Fleur Weasleyovi, Molly Weasleyová, originální postavy, další

 

Až následující úterý si Severus konečně stanovil úkol uvařit poslední lektvar. Dny od pohřbu trávil v omámení vyznačujícím se letargií a bezcílností, kdy v krátkých časových úsecích pracoval v zahradě a ve skleníku, a nedokázal se na delší dobu soustředit na určitou činnost.

Zrovna, když zašlo slunce a vracel se s novým sběrem čerstvého baldriánu a balzamíny, zavrzání zahradní branky jej upozornilo, že má návštěvu. Obešel jednu stranu domu a spatřil Harryho, jak tam stojí, skloněný při prohlížení bohyšky lemující chodník.

„Ahoj, Severusi,“ pozdravil ho, když se narovnal. „Ty jsou ale pěkně rostlé. Co na ně dáváš?“ zajímal se. „Ty u Fleur něco ožírá… říkala, že se to samé stalo loňské léto… ale nemohla na nic přijít, aby tomu zamezila.“

„Slimáci,“ řekl zkrátka Severus a posunul si vak na rameni. „Poměrně odolné druhy, ale našel jsem náležitý odpuzovač. Ačkoli je na to už pro tuto sezónu moc pozdě.“ Zaváhal a dodal: „Postarám se, aby měla nějaký na příští rok.“

Harry se usmál. „To je od tebe pěkně sousedské, Severusi. Vidíš, nebylo to tak těžké, že?“

Severus se na něj na okamžik upřeně zahleděl. „Běž k čertu, Harry. Půjdeš dál?“ řekl, jak se otočil a šel po schodech nahoru.

„Jo, asi jo,“ slyšel Severus za sebou.

Kývl k sekretáři, zatímco mířil do pracovny. „Posluž si. Já si odepřu, dokud to nebudu mít nad ohněm.“ Přešel ke dřezu a pustil se do práce s očišťováním hrudek nečistot z kořínků, tu si uvědomil, jak si Harry stoupl vedle něj. Úkosem se na něj podíval a zeptal se: „Tak, jak to tam vypadá?“

Harry odložil sklenku na poličku nad dřezem a vyhrnoval si rukávy. „Její rodiče se vrátili a Molly konečně odešla, díky Bohu.“ Sáhl do dřezu a chňapnul po jedné balzamíně v rohu a prsty ji začal drhnout.

„Dej pozor, abys nepoškodil první vrstvu, jinak ti bude špatně,“ upozornil Severus, když ho koutkem oka sledoval. „Kdy odchází?“

„Zítra… všechno má zabalené a je připravená k odchodu. Celý večer pro mě psala seznamy a časové plány na další tři měsíce.“ Odhodil kořínek, s nímž byl hotov, do cedníku a popadl další. „Všichni se usadili u hrobu, a tak jsem si řekl, že se chopím příležitosti a zastavím se.“ Co si v jeho hlase přimělo Severuse se pootočit a podívat se na něj.

„Chtěl sis ověřit a ujistit se, že jsem nezměnil názor?“ zeptal se, nebyla to však vůbec otázka.

Harry dočistil balzamínu a ručníkem si osušil ruce. „To ne, nemyslel jsem si, že bys změnil názor. Říkal jsi cosi o tom, že chceš mluvit zároveň s Grahamem a se mnou, takže mě napadlo, jestli to bude vyhovovat zítra.“ Opíral se dozadu o dřez a pozoroval, jak Severus dočistil baldrián.

Severus odpověděl, až když zavřel kohoutek a položil kořínky do cedníku. Vzal si ručník od Harryho, opřel se vzadu a jen stál vedle něj. „Zítra,“ uvažoval zamyšleně. „Takže jsi mu řekl, že to vím?“

Harry si zase vzal sklenku z místa nad dřezem a podíval se na Severuse. „Vlastně jsem mu to řekl hned tu noc. Víš,“ povídal s tváří lehce zardělou, „Graham si vždycky myslel, že bys to měl vědět.“ Zahleděl se do sklenky. „Hlavně potom, co se s tebou setkal. Jakoby dokázal lépe odhadnout tvůj charakter než já.“

Severus si odfrkl. „Kdepak, jeho víra ve mně se zakládá na jeho neznalosti mého charakteru, Harry. Měl ses opřít o trochu více informací, kvůli tvé objednávce.“ Náhle zvážněl. „Ale v tomto případě má pravdu… měl jsi nejprve přijít za mnou, abych si mohl vybrat.“ Potřásl hlavou. „Pochop, že ne každý by souhlasil s provedením toho, co dělám já.“ S přehozením ručníku přes rameno se vydal k sekretáři, přičemž si uvědomoval, že Harry přemýšlí o odpovědi. Nalil si skoro palec Dalmoru a obrátil se právě včas, aby zvednutím ruky zabránil Harryho ohrazení. Potom mávl k čekajícímu kotlíku a nesrozumitelné slovo okamžitě pod ním rozžalo oheň.

Severus pokynul Harrymu, aby přenesl cedník s kořínky na pracovní stůl, poté zaujal místo na druhé straně a čekal, zatímco Harry vyklopil mokré řízky po jeho ploše. Ticho se protahovalo, jak důkladně vysušoval vlhkost ručníkem. Zase si utřel ruce a konečně vzhlédl, uviděl Harryho, jak se na něj obezřetně dívá z opačné strany stolu, s patrnou obavou ve tváři.

„Uvolni se,“ řekl, zatímco vytahoval velkou keramickou mísu z dolní poličky, „názor jsem nezměnil. A ty…“ vrhl na něj přísný pohled, „vypadáš na omdlení.“ Pak si ze stojanu vybral nůž, kriticky posoudil jeho ostří a dal se prvně do krájení baldriánu. Aniž by spustil oči ze své práce, nenuceně poznamenal: „Víš, z toho všeho mám jednu starost.“ První várku baldriánu shrnul do mísy. „Graham, ovšemže myslí na Grahama. Je přirozené, že má starost o svou ženu a dítě, ale hlavně myslí na sebe, což by tak mělo být.“ Pronikavě se zahleděl na Harryho a dal se do dalšího oddenku. „Harry také myslí na Grahama. Jak by ne? Je to někdo, s kým měl společnou minulost, vztah, který, ač nevyšel dle tvých slov, byl živený léta vzájemnou náklonností a láskou. Takže je přirozené, že si přeješ dělat pro něj to nejlepší.“

Severus hranou dlaně nabral nakrájené kořínky a stáhl je ke kraji stolu, pak je druhou rukou shrnul do mísy. Z  rohu vytáhl dva zbývající oddenky balzamínky, zvedl je a prohlédl, poté zamumlal: „Dobrá práce, Pottere.“ Dovolil si nejprostší náznak úsměvu.

Při krájení prvního oddenku, poznamenal: „Avšak neuniklo mi, že je jeden možný problém, který nikdo nevzal do úvahy.“ Přešel k poslednímu stonku. Na chvíli bylo klapání jeho nože po povrchu desky jediným zvukem. Přidržoval mísu těsně pod okrajem stolu a shrnul do ní balzamínu s baldriánem. Náhlým, nečekaným pohybem bouchl mísou na stůl, načež se Harry znatelně polekal a překvapeně na něj vzhlédl.

Severus uchopil mísu po stranách, naklonil se přes ni a tiše zato soustředěně se zeptal: „Pověz mi tedy, kdo při tom všem myslí na Harryho?“ Při pohledu na Harryho tvář dopověděl: „To jsem si myslel.“ Mísu zvážil a přesunul se ke kotlíku, kde vysypal její obsah do nyní mírně vroucí tekutiny.

Harry přešel k druhé straně kotlíku a díval se, jak Severus do něj zamíchává předem odměřenou třemdavu. Oba mlčky stáli, dokud kořínky nevyplavaly k hladině směsi, když se odvar začal vařit. Severus pomalu snížil plamen, poté pevně přiklopil pokličku a zase vzhlédl.

Harry se nepohodlně ošil, když se střetl se Severusovým pohledem. „Jak dlouho musíš…“

Severus ho mávnutím ruky přerušil. „Každé dvě hodiny až do rozednění. Je to standardní metoda pro odvar, ani jsem nečekal, že si vzpomeneš na tuto drobnost,“ poznamenal jízlivě.

Harry si prsty promnul čelo. „Poslyš, zůstanu a pomůžu ti. Ty si můžeš vzít první směnu a já tu další. Oni mě nebudou potřebovat…“

„Ne!“ Severus na to skoro zasyčel. „Na tom se nebudeš podílet… neměl jsem tě ani nechat dotknout se balzamíny, kdybych se nad tím zamyslel. Je už tak dost špatné, že mu to chceš podat. Navíc bych řekl, že jsi nespal.“ Natáhl se přes kotlík a oddálil Harrymu ruku z tváře, potom dlouhou chvíli hledal v jeho očích, až konečně nalezl odpověď. Vzal Harrymu sklenku z ruky, otočil se a zvedl svou, a vrátil se k sekretáři, aby do obou znovu nalil. Pokynul pohozením hlavy a zamířil k divanu, pak podal Harrymu jeho sklenku, jen co se usadil na druhou stranu.

„Severusi,“ spustil Harry, jak se přisunul blíž a podíval se na něj, „já to musím udělat… copak to nechápeš? Tohle je jediné, co pro něj můžu udělat, to poslední, oč mě požádá. A vážně mně… mně…“ zajíkal se, „to nevadí, opravdu,“ dušoval se, Severuse to však nepřesvědčilo.

Severusovy oči zjihly, když viděl, jak se s tím pere. „Jsem si jist, že tomu nyní věříš. Ale co pak? Co když bude umírat a ty začneš přemýšlet, jestli k tomu musí nevyhnutelně dojít? Vždyť ses v minulosti s tím moc dobře nesrovnal. Oba to víme,“ naléhal. „Musím ti to připomenout?“

„Ne,“ odvětil Harry sklesle. „Ale to bylo jiné, Severusi. Nečekal jsem, co se stalo, ale tohle… to je všechno naplánované… co se přesně stane a jak se to stane. Tentokrát je to úplně jiné.“

Severus potřásl hlavou a povzdychl si. „Zapomněl si, jak snadno dokáži vstoupit do tvé mysli… i po těch všech letech je to stejně tak snadné jako poprvé.“ Harry se na něj překvapeně podíval a pokračoval: „Ano, právě před chvilkou, nad kotlíkem, tvé obrany prostě nebyly.“

Harry se rovně posadil, v očích mu blýskalo, pak jediným rychlým pohybem uzavřel vzdálenost mezi nimi. Popadl Severuse za rameno a zatřásl jím. „Na tos neměl právo! Proč jsi to udělal! Bože, nemůžu ti věřit… mohl ses mě přece na cokoli zeptat a já bych ti to řekl!“

Severus se natáhl a znehybnil mu ruku, ale nepustil ji. „Ale já se tě ptal, jestli si pamatuješ, kdo při tom všem myslí na Harryho, a tys neodpověděl, alespoň ne tak, jak by sis přál se o to se mnou podělit. Takže,“ ustal, když dopil své pití, „poněvadž jsem úzce zapojen do této ‚záchrany‘, nalezl jsem svou odpověď nejúčelnějším způsobem. A i kdyby ses ji pokusil poskytnout, nevěřím, že bys mi dal pravdivou odpověď, kvůli svému odmítání.“ Odmlčel se a tišeji řekl: „Viděl jsem tam, co je za tvým neklidem.“

„Já jsem ti nikdy nelhal a nikdy nebudu,“ hlesl Harry přes zaťaté zuby a snažil si vymanit ruku. Severus nejen že ji nepustil, ale využil toho a přitáhl si ho blíž. Naklonil se, aby odložil svou sklenku na stůl, potom rozhodně napřáhl ruku k Harymu, jenž ho okamžik ostražitě sledoval a pak mu váhavě podal své pití. Severus si ho vzal, a následně sevřel Harryho ruku ve své, přičemž ji lehkým tlakem přitáhl tak, až byli tváří k sobě, jen kousek od sebe. Harry se na něj krátce upřeně zahleděl a se zavrtěním hlavy pohled odvrátil.

Severus mu tiše povídal: „Celý svůj život jsi bojoval s vinou, i zaslouženou, avšak,“ zdůraznil se stiskem obou rukou, „většinou za to, za co ani nemůžeš.“ Kousínek se odtáhl a sklonil hlavu, aby zachytil Harryho pohled. „Nezjistil jsem to až teď, Harry, tušil jsem to celou dobu. Pamatuješ, kolik času jsme spolu strávili? Věděl jsem to už tehdy, ale zabývali jsme se mnohem naléhavějšími záležitostmi, a upřímně…“ snížil tón hlasu, „…nezajímal jsem se o to tolik, abych si dělal starosti. Ale teď…“ natočil obličej a promlouval těsně u Harryho ucha, „…teď jsem ten člověk. Člověk, který při tom všem myslí na Harryho.“ Ucítil, jak polevilo napětí v Harryho rukou a pažích, a tak ho dlaněmi pohladil po ramenou a přitáhl si poddajného muže na hruď, přičemž si rukou zastrčil jeho hlavu pod bradu. Pohodlně je usadil a bezděčně hladil Harryho vlasy, zatímco hovořil.

„Víš, všechny jsem je viděl. Tvé rodiče, Diggoryho, Blacka…“

„Prosím, Severusi, ne…“ šeptl Harry proti němu.

„…Albuse, Draca, Artura, Ronalda…“ Harry se mu vzpíral, byl však odhodlaný to dokončit. „… teď Winnie a brzy… Grahama. Jsou tam všechny jejich tváře, hned pod povrchem tvého vědomí.“ Nahnul Harryho hlavu vzhůru do nepříjemného úhlu, aby se mu mohl dívat do obličeje. „Kdy to skončí? Vždyť nejsi nezlomný, navzdory tomu, co si ostatní kouzelnický svět možná myslí. Zapomněl jsi, že tě znám, lépe než kdokoli jiný a přidat další jméno na tento seznam lidí…“

Harry na něj upřeně vzhlížel, jeho oči se náhle naplnily slzami. „Dobře, máš pravdu, přiznávám to. Ale teď není čas, Severusi.“ Znovu zabořil obličej do Severusovi hrudi. Jeho další slova zněla tlumeně. „Ať s tím budu mít jakékoli problémy, musím udělat to, co je nyní nejlepší pro Grahama. Později to nějak vyřeším, pokud budu muset.“

Severus ho rozrušeně chvilku hladil po zádech a do vlasů mu zašeptal: „O tom nepochybuji, ale zatím uděláme to, co je nejlepší pro Grahama, slibuji.“ Ucítil, jak se Harry na něm úplně uvolnil a jelikož byl muž unavený, nepřekvapilo, když si všiml, že po chvíli usíná. Teprve poté, kdy mu to přišlo bezpečné, dodal: „A to, co je nejlepší pro tebe.“

***

Severus se o dvě hodiny později opatrně pomalu posunul zpod svého břemene a položil ho jemně na divan. Z  ložnice přivolal deku a přikryl ho. Postaral se o lektvar a vrátil se do obývacího pokoje, kde se posadil do křesla naproti spícímu hostovi.

Přemýšlel, zatímco se díval na spícího Harryho. Bylo udivující, jak mladě vyhlížel, roztažený s pokrčenými končetinami, tváří uvolněnou a klidnou. Uvažoval, jak mu nejlépe pomoci, a s nemalou dávkou ironie ho napadlo, že kdyby byl Harry mudla, bezesporu by se stal kandidátem na psychoterapii, s ohledem na jeho minulost stiženou tragédiemi. Taková léčba není v kouzelnickém světě neobvyklá, ačkoli chápal, proč Harry nevyhledal takovou pomoc - jeho život je jako otevřená kniha, a jistě by Harry nikdy dobrovolně nevyhledal takové řešení, které by zasáhlo do jeho soukromí. Severus však nepochyboval, že Harry byl na nejlepší cestě k záhubě, kdyby něco nebo někdo nezakročil, a to brzy.

Po třetím zamíchání Severus opět seděl a díval se na svého spáče, tu konečně přicházely počátky odpovědi. Seděl jako přibitý na místě, jak si ji promýšlel. A poněvadž je odpovědný, Severus hloubal o každé možnosti, zvažoval každou variantu, až docela dobře došel k rozumnému závěru. Zaplavila ho úleva, a ač věděl, že je to nejlepší scénář, vzhledem k okolnostem, tušil, že Harryho nebude lehké přesvědčit.

Harryho neklidný pohyb na divanu ho vytáhl ze zamyšlení. Shodil deku na zem, jak se převaloval. Severus byl v okamžiku u něj, sehnul se, aby ho dekou zase přikryl.

„Mmm, musím zkontrolovat Winnie,“ mumlal Harry ze spánku, když mu Severus shrnul vlasy z tváře.

„Ššš, to není nutné. Spi dál. O vše je postaráno,“ zašeptal.

***

Severus opět seděl v křesle naproti divanu a poslouchal, jak začínající ptačí zpěv oznamoval ráno, i když nebe viditelné oknem pracovny na straně domu stále ukazovalo černou noční oblohu. Odvar byl hotov a vychládal na hořáku - čekal, až půjde dekantovat, a potom vzbudí Harryho. Uvědomil si, že se nezměnil za celá ta léta, kdy se naposled dostali do slovního mrtvého bodu. Znovu jej mátla Harryho oddanost ke Grahamovi - tedy přesněji, jeho vlastní reakce na tuto oddanost.

Rozdmýchalo to staré vzpomínky na starostlivost, již před lety pocítil a nikdy nezapomněl. A překvapivě se to stalo po vaření jiného lektvaru… tedy, nejen tak ledajakého lektvaru, připustil. Bylo to poprvé, kdy něco takového dělali spolu a naposled, Severus měl za to, že to bude jejich naposled. Avšak Harryho dnešní přítomnost, kdy mu pomáhal, stál a sledoval ho při práci, vyvolala dávný obrázek jich obou… vaření, věštba, následný skoro zdrcující náraz spojení, jež na oba tak náhle zapůsobil. Pochopitelně bylo dočasné, ale tehdy o nic méně zneklidňující…

Harry nejistě postával a koukal se ode dveří, potom ostražitě vstoupil dál, jako by vkročil na posvátnou půdu. „Dobře, jsem tady, prostě mi řekni, co mám dělat.“

Severus se otočil od dřezu, kde namáčel sušené přísady. „Vezmi si malý mosazný kotlík a štědře ho vymasti koriandrovým olejem.“ Znovu se věnoval své práci a přes rameno dodal: „A dbej na to, aby se z něj nic nedostalo na vnější stranu, jestli nechceš uklízet po výbuchu.“

Harry přešel ke stolu, zvedl lahvičku a mrzutě prohodil: „Asi by bylo pro nás lepší, kdybych tohle nedělal.“

Severus se opřel dozadu o dřez, zatímco si sušil ruce a přemýšlivě se díval na Harryho, jenž čichal k obsahu lahvičky. „Copak jsem tě nepoučil, že se takto k přísadám nikdy nepřivoňuje? Kdyby měla otravné výpary, už bys přišel k újmě,“ napomenul znechuceně, zatímco přešel k němu a odebral mu lahvičku. „Když už si musíš k něčemu přičichnout, pak podrž lahvičku před sebou, a rukou přivaň výpary k tváři.“ Následně mu to předvedl a strčil mu lahvičku zpět do rukou. „A jde-li o to, že by pro nás bylo lepší, kdybych to všechno dělal já, v tomto tedy máš úplnou pravdu. Avšak,“ významně se odmlčel, aby předešel Harryho odseknutí, „rituál vyžaduje, abychom tohle vařili spolu. Začíná to tím,“ vysvětloval neutrálně, „že symbolika dvou se stává jedním, a to je stejnou součástí rituálu jako lektvar nebo zaříkávadlo, proto bys to měl brát vážně.“ Díval se, jak se Harry nad tím zamyslel, potom se opět otočil, když se muž pustil do práce na olejování kotlíku.

Další hodinu pracovali v relativní tichosti při sekání a kostičkování přísad, jež pak jednu po druhé přidávali do kotlíku. Jediným zvukem se stalo Severusovo mumlání instrukcí, jak postupovali přípravou. Když nakonec přiklopil víko na vařící se směs, pokynul Harrymu ke stolu v koutě.

Oba se posadili k jedné straně a Severus natočil starým svazkem tak, aby Harry dobře viděl, a zabodl prst na vršek stránky.

„Než budeme pokračovat, musíš vědět několik věcí jak o samotném lektvaru, tak i o tom, jak na nás bude účinkovat… a ještě o něčem, co nás ovlivní při jeho užití.“ Po Harryho podezřívavém pohledu, se ušklíbl. „Teď není čas na nějaké skrupule, proto tě hodlám plně informovat, než se dostaneme dál.“

Harry mžoural na stránku před sebou a vzhlédl se slovy: „No dobrá, tak mě zasvěť.“

Severus na něj upřeně hleděl, až to bylo Harrymu nepříjemné, a klidně řekl: „Nakonec si to vyžádá jak tvůj souhlas, tak i bezvýhradné přijetí. Zvládneš to? Protože kdyby ne, všechno tohle bude k ničemu.“ Při pohledu na Harryho tvář dodal: „Všechno - viteály, lektvar, samotný rituál, všechno bude zbytečné, pokud nejsi zcela rozhodnutý… k tomu, co musíme udělat… a tomu, co se stane.“ Prohlížel si Harryho tvář. „Zvládneš to udělat?“ zeptal se znovu.

Harry přeskočil pohledem ze Severusovy tváře na stránku a zase zpátky. „Uvidíme,“ řekl opatrně.

„Dobře,“ prohlásil Severus a opřel se v židli. „Vidím, že tvá zmijozelská schopnost k opatrnosti se konečně uplatnila.“ Při překvapivém Harryho výrazu ironicky poznamenal: „Ale no tak, vím o klobouku už od tvého prvního ročníku. Ačkoli, celkem vzato, bylo moudré zařadit tě do Nebelvíru.“

Přešel Harryho zabrblání a naklonil se, aby pokračoval. „První část je jednoduchá - protože se jedná o kouzlo z černé magie, ani jednoho z nás to příliš nepřekvapí. Kouzla této síly často spadají do této kategorie.“ Chladně se zadíval na Harryho a prohlásil: „Jedná se o krevní kouzlo, které je zároveň spojeno se sexuální magií.“ Vyčkávavě se díval, jak se v Harryho tváři prvně značil šok, a následovala nevyhnutelná námitka.

„To je nezákonný!“ vypálil na Severuse.

„Nebuď hlupák, jistěže je to nezákonné! Copak jsi od začátku neměl kvůli tomu nějaké pochyby, nemluvě o svázání našich magických jader? Tohle
vše je nezákonné, pitomče. Je to kouzlo z černé magie. Snad jsi nečekal potvrzující schválení ministerstva?“ uštěpačně poznamenal. „Složky, které to nezákonné činní, jsou ty, díky nimž se stane mocné a účinné.“

Harrymu cukal spodní ret, což prozrazovalo jeho znepokojení, nemluvě o ustupujícím pobouření. „Tak dobře, krev se dá, ale sex? Já s tebou nehodlám mít sex a tím to hasne!“ vyplivl, klouby prstů mu zbělaly na hraně stolu.

Severus se proti své vůli, i navzdory závažným okolnostem, nahlas rozesmál. „No, to je k popukání, Harry, a já si tohle přání uchovám hluboko v podvědomí, kdyby se někdy naskytla příležitost mít spolu sex v naší nejisté budoucnosti.“ Na okamžik se odmlčel, bavily ho Harryho rozpaky. „I kdepak, vše, co se žádá, je krev a sperma nás obou. Teplé, rozumíš, a nejsou žádná omezení, jak je získat.“ Opřel se, jeho pobavení se mu ještě odráželo v očích. „Máš dovoleno vyhonit se v soukromí. A můžeš mi věřit, že vyhlídka na sexuální styk mezi námi, je pro mě stejně tak nechutná.“

Všiml si, jak koutky Harryho úst zaškubaly. Pojednou obdivoval jeho ‚schopnost se přizpůsobit‘, jak to nazval Albus. Jen doufal, že ho to moc neznervóznilo, vzhledem k tomu, co je ještě teprve čeká.

„Fajn, to není tak strašný.“ Harryho oči zalétly vzhůru, kde se střetly s jeho. „To je všecko?“

„Bohužel ne, to není,“ odvětil Severus úsečně, a s viditelným polknutím se odvrátil. Vstal a šel k sekretáři, poté se vrátil a mezi ně na stůl položil jednu věc.

Harry se zděšeně odsunul dozadu a tázavě na něj vzhlédl. „Myslánka? Ale proč? Ředitel už mi ukázal…“

„Tohle ti neukázal,“ přerušil ho Severus, „ačkoli, jen Merlin ví, že jsem to od něj chtěl. Takže ne, tohle mi přenechal, abych tě s tím obeznámil. Nezapomeň, že to nesouvisí s přípravou lektvaru. Ale vzpomínáš si, co jsem ti povídal o odhodlání a přijetí?“ Po Harryho obezřetném kývnutí, pokračoval. „Bude ještě dlouho trvat upevnit tento závazek. Poněvadž to, co se chystáme udělat, není jen tak nějaký plán, na který jsme náhodou sami přišli, a především, ukáže ti to, že to všechno nespočívá jen na tvých bedrech, ani nikdy nespočívalo. Kdyby to bylo na mně, již dávno bys to viděl, ale ustoupil jsem ředitelově moudrosti.“

Postavil se, hleděl na Harryho, dokud neudělal totéž. Ke spánku zvedl svou hůlku a vytáhl dlouhý, stříbrný pramínek, následně jej hned setřásl a díval se, jak se snáší do třpytivé kapaliny, pak ji hůlkou rozvířil.

„Vzhůru do toho,“ pobídl suše, sledoval, jak se Harry naklonil nad nádobu a obličejem rozrušil hladinu, potom s povzdechem učinil to samé.

Náhle stáli v ředitelově pracovně a pozorovali podivně známou scénu, kdy Brumbál promíchal obsah myslánky, zatímco o poznání méně ztrápený Severus seděl před ní. Z  povrchu vířící kapaliny se vynořila přízračná postava Sibyly Trelawneyové, otočila se a nadpřirozeným hlasem začala pronášet.

„Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána temnot, se blíží…
narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili,
na samotném sklonku sedmého měsíce roku…
a Temný pán ho poznamená jako sobě rovného,
on však bude mít moc, jakou Temný pán sám nezná…
proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého,
neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu…
Ten, v jehož moci je porazit Pána temnot,
se narodí, až sedmý měsíc bude umírat…

Příchod toho, jenž má znalosti, jak porazit Pána temnot, se blíží…
narodil se, aby ho dvakrát zradil,
na počátku prvního měsíce nového roku…
a Temný pán ho označil jako služebníka svého,
on však bude sloužit dalšímu pánovi, bude pomáhat dalšímu bojovníkovi…
proto ani svou mocí, ani znalostmi, nedokáží porazit sami Temného pána,
neboť ho mohou porazit jen jako jeden, a ani jeden nemůže žít, jestliže on zůstává naživu…
Ten, jenž má znalosti porazit Pána temnot, se blíží,
narodil se, když první měsíc nového roku nastal…“

Brumbál prolomil ticho: „Severusi, uvědomuji si, že je toho najednou až moc. Ukázal bych ti to dřív… ale protože nehrozil Voldemortův návrat, odložil jsem to. Ale nyní, když znovu nabyl tělesnou podobu, mám pocit, že je to dosti opožděné,“ dořekl omluvným tónem.

Sedící Severus, z jehož tváře se vytratila barva, teď ožil. „Opožděné?! Ty o tom víš celá léta, a ani jsi nepomyslel mě varovat? Opožděné! Nejen, že ten kluk a já jsme spojeni v jakémsi plánu na jeho zabití, ale je tu i jeden drobný detail, že kdybychom selhali…“

Severus zaslechl Harryho zajíknutí, jak ho popadl hrubě za rameno a vytáhl je prudce nahoru, ven z myslánky.

„Co je? Proč jsi to udělal? Co nechceš, abych se dověděl? Zešílel si?“ Harry padl zpět do židle, nohy ho už déle neudržely.

Severus ho obdařil zničujícím pohledem. „Přesně tak. Jen si vzpomeň na svou počáteční reakci v Albusově pracovně, hned po tom fiasku na odboru záhad, a budeš mít moji v kostce.“

Harry si poposedl dopředu a položil se čelem na kraj stolu. „Ta druhá část, to jsi ty, že? Nejsem blbej, tu část jsem pochopil, ale slyšel jsem to jenom jednou a bez předchozího upozornění,“ vyčítavě podotkl a konečně se na něj podíval. „Tak mi ‚v kostce‘ řekni, co to má znamenat? Kromě toho jasného faktu, že jsme v tom nějak spolu?“

Severus si před hrudí spojil prsty do věžičky a stručně odpověděl: „To znamená, Harry, že tvá moc, jako ta poznamenaná, a mé znalosti, v tomto případě pro nalezení a provedení lektvaru a rituálu, jsou obě nezbytné k poražení Temného pána. Dle věštby je zřejmé, že my dva jsme ti aktéři. Je jasné, což je třeba uvést, že ani jeden z nás to nemůže provést sám, ale pouze jako jednotná bytost zaměřená proti němu.“ Odmlčel se a poté tišeji dodal: „A pokud selžeme, pak ani jeden z nás nepřežije.“ Podíval se, jak se to projevilo v Harryho výrazu. „Řekl bych, že od chvíle, kdy ti to Albus poprvé ukázal, je možná uklidňující se dovědět, že to není jen na tobě… a možná také, že kdybys umřel, neumřeš sám. Ale to, že jsem to já a nikdo jiný, to nejspíše nebude moc velká útěcha.“

Ustal a díval se, jak Harry se sklopenýma očima vstřebává tento nový vztah. Pocítil chvilkový nával úzkosti, jak se okamžiky protáhly do minut. Poté, co muž konečně vzhlédl, Severus už mohl vyčíst reakci v jeho očích.

„Ty jsi s tím žil všechny ty roky a nikdy jsi to nikomu neprozradil.“ Jeho výraz zjihl. „Už chápu, proč mi to ředitel neřekl… tehdy bych to nepřijal.“ Slabě se usmál na Severuse. „Nevím, jak čekáš, že budu teď reagovat, ale s tímhle vším…“ Gestem zahrnul místnost kolem nich. „…to dává mnohem větší smysl. Děláme přesně to, co věštba předvídala, že budeme, nebo měli… No páni, z toho jde hlava kolem, co?“

Severus se ani nepokusil potlačit uznání v očích. „Ano, je to tak.“ Díval se, jak se Harry zase pohroužil do myšlenek, a říkal si, jak měl Albus zatroleně celou dobu pravdu. Naplnila ho touha, aby to mohl muži ještě říci.

„No, tak můžem pokračovat?“ dožadoval se Harry, v hlase nové odhodlání a sebejistota. Jejich oči se střetly a zaklesly se do sebe. Severus poprvé za dlouhá léta jejich rozporů pocítil, že jsou konečně na stejné straně.

Severus zaváhal a podotkl: „Ještě je tu něco.“ Na Harryho protočení očí, si Severus povzdechl. „Ano, vím, je to trochu zklamání. Ale vyslechni si mě. Zdá se, že Albusův rukopis na tom kraji dozajista dodal na věrohodnosti možnosti, že toto byla správně zvolená cesta. Avšak, teprve název rituálu pro mě znamenal přesvědčivý důkaz.“

Potom, co se na něj Harry bezradně podíval, trpělivě vysvětlil: „Zhruba přeloženo, to znamená ‚jen jednou‘, jak už víš. Co nevíš, protože jsem nesměl vysvětlit nuanci, že to nejen znamená, že doba trvání pouta je pouze na to jedno kouzlo - také to znamená, že toto kouzlo bylo naplánované, a může být úspěšně provedeno jen jednou. Ve všech dobách, v celých dějinách, jedinou dvojicí kouzelníků. To stojí v tomto zaprášeném svazku celá staletí, jen čeká na jeho strůjce… tebe a mě. Proto, pane Pottere, jsem věděl, že jsme na správné cestě - toto kouzlo je náš osud.“

Harry na něj chvilku civěl, pak se Severus musel usmívat, když muž jen kroutil hlavou, zatímco říkal zvláštně tichým hlasem: „No, tak to máme štěstí, že umíš číst latinsky.“ Severus si však byl jistý, že vyčetl úlevu v zelených očích.

Vrátili se k dovaření lektvaru. Nastaly jen mírné rozpaky, když Harry podával Severusovi teplou lahvičku. Čekali požadované dvě hodiny, poté naklonili své skleničky v předstíraném přípitku a oba vypili lektvar.

Seděli spolu ve slabě osvětleném obývacím pokoji, když oba s obavami očekávali jeho účinky.

„Jaký máš pocit?“ ptal se Severus zvědavě. „Cítíš něco?“

Harry se na něj smutně zazubil. „Bližší, asi je tohle to slovo.“

„Ochraňující?“ osvětlil mu Severus, aby to bylo přesnější, co sám cítí…

„Ano, asi to je ono. Je to divný, když jsme si vždycky šli po krku.“

„Vypadá to tak.“ Severus se s ním nechtěl přít. Teď nebyl čas mu vysvětlovat diverzní taktiky, a navíc, Harry měl částečně pravdu. „Poněvadž jsou nyní magická jádra spojena jako jedno, je jen přirozené, že chceme chránit tu část nás, která nyní spočívá v tom druhém. Pud sebezáchovy.“

Na konci večera se trochu zhrozili, když zjistili, že Harry nemůže odejít… přesněji, on cítil, že nemůže odejít. Severus poprvé zaznamenal, že jsou už doopravdy svázaní k sobě, a rozpojí je jen mrtvé tělo Temného pána nebo smrt jich obou.

A v nejzvláštnější situaci Severusova relativně mladého života, tu noc s Harrym sdíleli ve vší počestnosti jednu postel, a potom několik dalších nocí, neboť ani nemohli vydržet pobývat v jiných pokojích. To však nebylo nejvíce znepokojivé - i když Severus tušil důvod, bylo to tím, že to působilo tak přirozeně, a že to oba přijali bez ptaní - to byla nejzneklidňují část, spolu s faktem, že mu Harry patrně věřil tak bezvýhradně, kdy spoléhal na jeho úsudek, že účinky vymizí, až kouzlo nakonec sešlou. Otřásl se při myšlence na nepříjemné následky, kdyby to neudělali.

***

Pozoroval, jak se Harryho víčka zachvěla v této fázi spánku krátce před probuzením. A ačkoli je muž teď o několik let starší, Severus viděl, v pozici ramenou, jak ležel na polštáři, v linii čelisti, ve výrazu rtů, tutéž zatvrzelou odhodlanost, s níž se Severus střetával před mnoha lety, umíněnost, jež je stejnou součástí Harryho, jako jeho mnohem slavnější jizva.

S ohledem na jeho tvrdohlavost nebylo překvapivé, že Harry již dávno dokázal, že se umí o sebe postarat, ale i tak si Severus uvědomil, že pořád má potřebu, se ujistit, že je Harry stále v bezpečí… tělem, myslí a duší. Podivoval se tomu, zatímco usínal, kdy se to začalo dít znovu, pak, jen na pokraji spánku, si přiznal, že to nikdy nepřestalo.

***

„Severusi?“

Severus se hned probudil, Harry se na něj díval. Podle toho, jak vypadal, se také zrovna vzbudil. Podle světla v pokoji poznal, že je skoro zastihlo svítání. „Spal jsi?“ zeptal se a protáhl si nohy.

Harry stál přímo před ním, s rukami v kapsách a slabým úsměvem na tváři. „Ano, spal, díky tobě.“ Šťouchl Severuse do nohy svou bosou. „Jako ty, aspoň na chvilku.“ Zadíval se dozadu ke kotlíku.

Severus se ztěžka postavil, a cestou k pracovně zívnul. „Už je připravený k dekantování. Chtěl by sis ho vzít s sebou, nebo ho mám poslat Whitneymu?“

Harry přikročil k němu, zůstal stát a díval se, když odměřil zahuštěný odvar do lahvičky. „Hmm, raději to pošli Whitneymu. Takto pozná, že by ti měl teď zaplatit.“ Mlčel, dokud Severus neskončil, a poté šel za ním, a sledoval, jak zapisuje své záznamy do knihy lektvarů. Když ji sklapnutím zavřel, překvapilo ho, že Harry, usazený na kraji stolu, ji zlehka vzal a odložil stranou.

„Víš, vždycky ho mám,“ svěřil se Harry.

Severus na něj zmateně vzhlédl. „Máš co?“

Harry se natáhl a palcem přejel po Severusově tváři. „Pocit bezpečí s tebou.“ Severus nedokázal potlačit ohromení ve tváři. Harry kývl se slovy: „Mluvíš ze spaní.“

 

 

 

Poznámka překladatelky:

Květiny:

česky – latinsky – slovensky

baldrián – valeriana – valeriána – obr.
balzamína – impatiens – netýkavka – obr.
bohyška – hosta – funkia – obr.

 

 

Vnímavá zahrada - kapitola sedmá - Lektvar šest / část druhá

Vnímavá zahrada - kapitola devátá - Lektvar šest / část čtvrtá

 

 

Komentáře   

0 # Odp.: Vnímavá zahrada - kapitola osmá - Lektvar šest / část třetíElza 2018-06-05 19:15
Spojeni, ani nemohli být v jiných místnostech. No, doufám, že alespoň do koupelny si zajít mohli separé. I když - kouzly se dá vyřešit leccos, že. ;)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky