Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Šťastný nový rok - post epilog o rok později

Dům na Grimmauldově náměstí byl tichý a prázdný. Silvestr skončil již před několika hodinami a zde bylo stále šero a ticho. Bystré oko, například kočičí, by dokázalo zpozorovat změny i v šeru.

I přesto, že bylo šero, pod vrstvou stínů se mnoho věcí změnilo. Dřevěné podlahy i schodiště se blýskaly leštidlem. Vysoké čisté koberce zdobily podlahy většiny chodeb a pokojů. Stěny byly čerstvě natřeny v barvách, které prokazovaly pečlivě promyšlené skloubení nádechu starobylosti se silným vlivem modernismu. Ve vznešeném a starobylém sídle Blacků se hodně změnilo, i když to místo bylo nyní prázdné a klidné.

Vyšlehnutí zeleného světla, zahučení plamenů a zasvištění prachu naprosto zničily nehybnost a klid. Do místnosti vtrhli dva pokašlávající a smějící se mladí muži. Mávnutí rukou a do hry vstoupily lampy a změnily přítmí a stíny do náhlého jasu.

„To bylo naprosto perfektní, Harry. Já jen… jen lituju, že Silvestra je jen jednou do roka!”

„Hmmmf.” Harryho odpověď byla zadušena teplými rty, situace, na kterou si radostně zvykl a vůbec mu to nevadilo. Když se Draco namázl, polibky přilétaly každou chvilku, často bez varování, a Draco se namázl stejně snadno jako Harry.

Naštěstí si Harry také zvykl na to, že mu Draco v podroušeném stavu pravidelně šlapal na nohy ale na nepohodlí, které to vyvolávalo bylo snadné stoicky zapomenout. Dracovy polibky dokázaly přimět Harryho zapomenout na všelijaké věci.

Harry ovinul paži okolo zad svého milence, sevřel ruce u Dracova pasu a pro větší pohodlí se opřel o krb. Raději by měl polibek, který by nějakou chvíli trval a tato noc jich už neviděla málo, a byly vždy stejně často vítány jako byly nabízeny.

Uplynulý rok k nim byl velice laskavý a to i s přihlédnutím k tomu, že vzhledem k předcházejícím letům, by to potřebovalo opravdu hodně, aby jeden z nich měl den, který by znovu nazvali ‘špatný’. Možná po celý zbytek jejich života!

Novoroční oslavy ve Weasleyovic Doupěti byly perfektním vyvrcholením velmi dobrého roku. Tolik bouřlivých událostí a stejně se život každý den zdál správný a dobrý, i když rušený a uspěchaný nekonečnými maličkostmi. Dokončili studia v Bradavicích, i přes zpoždění způsobené válkou, a nyní konečně obdrželi své vlastní OVCE. Draco významně přispěl k prosperitě Weasleyovic dvojčat a nyní chodil do kanceláře jen každé dva nebo tři dny, aby se postaral o poslední dokumenty. Nová nadace, kterou založili s Ronem a Eileen, radostně vysílala studenty před Bradavická vrata, ke spokojenosti školní rady, a byla u tisku natolik vážena, že o ní psali jen pozitivně, což vedlo k dalším donacím. Do značné míry byla podporována Harryho bohatstvím, ale to břemeno z něj bylo sňato když kouzelníci z celé země začali posílat příspěvky, aby tak následovali módní kurs charitativních aktivit.

Artur a Molly byli nyní radostí bez sebe ve své nové roli prarodičů příchodem jejich první vnučky, Heleny, dcery Billa a Fleur. V poklidném létě se Percy oženil s Penelopou a Ron si vzal Eileen na podzim. Harry s Dracem prakticky od základů přebudovali dům na Grimauldově náměstí, nejen, že ho zbavili nánosu špíny z nekonečných roků nepoužívání, ale konečně odstranili všechny vzpomínky na minulost a vytvořili si domov, který byl jak půvabný, tak i pohodlný.


V nadcházejícím roce oba dosáhnou věku jednadvaceti let. V tu dobu budou stále ještě spolu, i navzdory všemu, co proti nim stálo na začátku. Prožijí četné věci a žádná z nich jim nezpůsobí trápení.

Draco se na chvíli odtáhl, pak se uvolnil a poklidně se k Harrymu přitulil, bez onoho zápalu navozeného alkoholem jako před chvílí. Tohle byla jen pohoda. Teplá náruč, známé a nádherné tělo vedle něj, vůně a doteky jeho milence. Doopravdy měl milence.

Nic nezapomněl. Ne skutečně. Všechny jeho vzpomínky byly nedotčené, skryté za bariérou vybudovanou nitrozpytem, která diskrétně oddělovala jeho vědomou mysl od hrůz, které zažil. Stále ještě se zachvěl při prvním doteku, i od Harryho, ale rychle se uklidnil. Často sebou cukl, když se cizí lidé přiblížili příliš blízko a příliš rychle. Celý rok žil šťastný a zaměstnaný a zdravý, Harryho měl vždy poblíž nebo na něj čekal, až se vrátí domů, ale stále ještě zde byly náznaky toho, co věděl.

Občas to byl Harry, kdo se v noci probudil. Nikdy nekřičel. Bývalo to jen náhlé vyjeknutí a pak tlumený zvuk, jak se snažil udržet nad sebou kontrolu a znovu usnout. Voldemort navždy zmizel, ale Harry si stále na ty temné časy vzpomínal. Na dobu, kdy Lord Voldemort okupoval Harryho podvědomí, přisátý na jeho duši jako pijavice, podněcoval vražedné nájezdy, po kterých zůstaly desítky Smrtijedů bez života. Byly chvíle, kdy si Draco říkal, jestli na tom tehdy nebyl líp než Harry.

Byl obětí, nejdříve své vlastní nerozumnosti, pak krutosti jiných. Bylo to extrémně děsivé a zůstaly mu nějaké jizvy, které se nikdy zcela nezahojí, ale ať už to bylo jakkoliv špatné, byl obětí… ne tím, kdo ničil jiné. Harry byl obojím současně, nasáklý přítomností Voldemorta, prosáklý svou nenávistí, zabíjející jiné jen aby ulevil tlaku své vlastní duše. Ospravedlnil si to, aniž by věděl proč, zabíjením jedině těch Smrtijedů, kteří prchali před spravedlností ministerstva, ale zabíjel a to nemilosrdně. Způsobil tolik utrpení, kolik dokázal, když ho ta žízeň po krvi přemohla a vzpomínky na to všechno se mu navrátily, jakmile byl Voldemort z jeho duše vypuzen.

Ať už Draco trpěl jakkoliv příšerně, věděl, že sám by býval neunesl břemeno, pod kterým klesal Harry. Harry vydržel každý okamžik Dracovy naprosté nemohoucnosti a zotavování, pečoval o někoho, koho dříve nenáviděl, ukázal Dracovi tu stránku chlapce-který-přežil, kterou ještě nikdo nikdy neviděl a nyní v sobě nesl vzpomínky, jak ubližoval a zabíjel. Harry, i přes všechnu svou špatnou reputaci, měl skutečně dobrou duši a vzpomínky na to, co udělal ho znechutily více, než dokázal vyjádřit. Byl to on, kdo Dracovi něžně pomáhal vyrovnat se s tím, co Draco vytrpěl a během tohoto posledního roku Draco zjistil, že toho byl schopen také.

A to z něj, svým vlastním zvráceným způsobem, udělalo skutečně dobrý rok. Nelitovali ničeho, co se jeden o druhém dozvěděli. Byli si blíž a byli silnější a zdravější každým uběhlým dnem a nastávající rok bude postavený na solidních základech, položených dvěma páry rukou, zabraných do úkolu z celého srdce.

Měli lásku své rodiny a přátel, kterými byli obklopeni a bylo snadné věřit ve světlé zítřky pro ně pro všechny. Artur a Molly, Bill a Fleur a Helena, Percy a Penelopa, Ron a Eileen, dvojčata a Charlie a Dula.

Zatímco se Draco tulil na Harryho hrudníku, kromě Harryho blízkosti to byly vzpomínky na noc, co mu poskytovalo největší štěstí. To, co dnes večer zažil bylo dobré, a nikdo o tom nepochyboval. Ta zvláštní část, ta, která ho ještě hřála na duši, byla, že on, Draco Malfoy, ze všech lidí, to všechno pochopil a věděl, co říci a co dělat.

Za minulý rok se změnil v tolika ohledech. Dobré jídlo a dobrá mysl mu napomohly znovu ke zdraví a síle, a i přesto, že nikdy nebude velký muž, Draco byl tak ve formě a zdravý, jak mohl kdy doufat. Zůstalo mu pár jizev a byly to jen vybledlé stíny těch, které ho pokrývaly před rokem. Jeho mysl byla bystrá a jasná, v porovnání s vyděšeným a zmateným marastem, jakým byla dřív. A pochopil lásku.

Jestliže jedna jediná věc mohla potvrdit změny, zevnitř i zevně, bylo to to, že viděl a rozeznal lásku okolo sebe, a viděl svou vlastní lásku k ostatním odrážet se v jejich očích a jejich činech. Draco přesně věděl, co byla láska, a to jeho život nezaměnitelně označilo jako dobrý.

Pomalu se oddělili, Draco uchopil Harryho za ruku a usmíval se, když se díval do zelených očí, které ho nikdy nenechaly na pochybách o tom, kam patřil, a Harry zadržel dech, stále ještě zmámený kouzlem noci, opojným pocitem oslav, teplem vína v žilách a dokonalou blízkostí svého milence.

„Šťastný nový rok, lásko.”

Draco se lehce usmál a vedl Harryho do místnosti, ve které se opravdu zabydleli. Bude to velmi, velmi dlouhá noc.

„Mmm-hmm. Ohhhh ano… bude.

A byla.

 

KONEC

Epilog

Komentáře   

0 # Odp.: Druhý epilogIstar ml. 2019-08-28 07:33
Rozhodně jedna z nejkrásnějších fanfikcí, co jsem četla na tenhle pár. A dost možná i celkově. Je to originální nápad (což v době, kdy byla napsaná, bylo asi běžné :-| ), skvěle napsané charaktery a samozřejmě úžasný překlad. Akorát, maminko, máš tam víc překlepů, než jsem čekala :oops:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # PoděkováníMonika 2018-06-28 19:41
Moc děkuju,už jsem přečetla mnoho povídek,ale tahle mě dostala.Přišla jsem v noci po odpolední směně a musela přečíst,alespoň kapitolu.Ještě jednou moc děkuju.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # reedem themsisi 2015-10-06 23:28
Děkuji za tuto rozsáhlou povídku,jsem po čtyřdenním maratonu čtení úplně přesvědčená o tom, že to nebyla ztráta času. Moc se mi líbilo postupné gradování děje, ale ne ty vraždy, nelíbila se mi nutnost obětovat tolik životů. SMrtijedi jsou tu fakt hrůzunahánějící , ale to je vzápětí i Harry. Snad má štěstí díky své rozvědce, informačnímu týmu. Překvapilmě Snape - kliďas, asketa, přesto nesmířen s osudem. Tonksová a Lupin jsou báječně sehraná dvojka, ta škola je také dobrý nápad. Harry je tu vetrán války, ale nebude též potřebovat nějaké normální zaměstnání? Stačí mu financovat nadaci? Ještě jednou dík za povídku, přináší mnoho dalších nápadů a otevřené konce.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # díky!MaJaB 2015-09-03 22:04
díky za celou povídku!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky