Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

To ráno se nálada v Doupěti rychle zklidnila a zachmuřila. I když byl Štědrý večer a Příčná ulice byla daleko, jejich rodina během války velice utrpěla a zpráva se kouzelnickou společností šířila jako lavina. Tisíce sov přelétalo Anglii, krby probíhaly hovory, dokud síť nebyla na pokraji kolapsu. Denní Věštec rychle vydal časné vydání, plné divokých spekulací a hrůzných možností, a jak se dalo očekávat, nenacházel se tam žádný komentář ministerstva, které událost stále ještě vyšetřovalo. Remus Lupin rychle poslal do Doupěte sovu s dopisem s omluvami za nepřítomnost svoji i Tonksové, která byla vzhledem k poslednímu zabití odvolána zpět do služby. Strach z neznámého a snad i z nemyslitelného zachvátil mnohá srdce a i klidní a důvěryhodní Weasleyovi byli zamlklí a celí nesví.

Harry byl celý den klidný, neměl hlad a ani ho nelákala konverzace, vyjma několika tichých a tajnůstkářských hovorů s dvojčaty. Draco se Harryho reakce obával, ale od chvíle, co se probudili,neprokázal Harry žádnou známku vzteku, jen ocelový pohled a tichou odevzdanost. Jelikož tiché odevzdání zasáhlo stejně všechny ostatní členy Weasleyovic rodiny, bylo těžké říci, zda to bylo v případě Harryho bezpečné chování či ne, ale Draco si byl jistý jednou věcí, a to bylo, že Harry a dvojčata něco plánovala. I když byl Harry skrz naskrz Nebelvír, ve způsobu, jakým organizoval svůj čas, aby se ujistil, že se on a Draco nikdy nesetkají o samotě déle než několik vteřin, bylo něco výrazně zmijozelského. Draco začínal mít podezření, že to Harry používal jako prostředek k tomu, aby se vyhnul nepříjemným otázkám o svých rozhovorech s dvojčaty.

Molly spatřila Dracův zamyšlený a neklidný výraz a vyložila si ho jako strach ze Znamení zla. Vzhledem k Dracovým osobním zkušenostem to bylo pochopitelné, ale neuhodla jak moc vážná situace ve skutečnosti je, s tajemstvím obklopujícím viteály v jejím středu, a Draco doufal, že se to nikdy nedozví.

„No tak, no tak, drahoušku. Tohle je nyní nejbezpečnější místo v Anglii, a ať už nastane cokoliv, my se o naše lidi postaráme, a to zahrnuje i tebe. Je slunovrat, Draco. Je doba znovuzrození a čas k oslavám. Vlastně mě to přivedlo na nápad.”

Molly se otočila a oslovila svou shromážděnou rodinu.

„Už toho bylo dost! Dost! Nedopustím, abychom měli Vánoce zkažené nějakou špatnou zprávou! Vy všichni se přesunete do obýváku pod strom. Otevřeme si dárky o den dřív a tradice mě nezajímají. Budeme si rozbalovat dárečky jako každé jiné svátky, a až budeme hotoví, dáme si pořádné jídlo... a to je poslední slovo!”

Když byla Molly Weasleyová naštvaná, nikdo, vůbec nikdo se neodvážil její autoritě odporovat. Klan Weasleyových se pohnul jako jeden muž, rychle obklopili stromek a Artur převzal svou tradiční roli a začal předávat dárky. Zvláště Draco se zdál zavalený věcmi a jelikož čekali, až budou všechny dary rozdány, Draco seděl na gauči téměř pohřbený pod hromadou dárků, které ho obklopovaly. Jeho zmijozelské pudy ho měly k tomu, aby si to nenadálé štěstí tiše vychutnával, a i přesto, že počáteční radost byla vynucená, nálada v domácnosti Weasleyových se rapidně zlepšovala.

Draco jednoduše vypadal jako bandita. Molly celé měsíce pletla a potřeba velkého množství zelené příze před několika měsíci byla konečně objasněna, když Draco rozbalil své balíčky. Byly tam dva svetry v tmavě smaragdové zelené, stříbrně lemované, palčáky, dlouhá šála, která vypadala že nepropustí žádný chlad a kulich, který ladil se svetry. Jeho podezření o Harryho zmijozelské povaze se zvýšilo počtem dalších dárků, které se podivně shodovaly s věcmi, na které obdivně zíral v Příčné ulici, nebo se o nich zmínil jen Harrymu. Ten se o nich očividně zmínil ostatním, protože Draco obdržel svoje oblíbené toaletní potřeby, módní oblečení, nový kotel a zásobu základních potřeb k výrobě lektvarů a velký počet drobností, které byly užitečné, ale vzhledem k omezeným prostředkům mu nebyly dostupné. Nebyl si docela jistý, zda bylo důstojné radovat se nahlas nebo se zlomit a rozplakat, ale mumlat díky a každých pár minut nebýt schopen slova začínalo být okoukané.

Harry, i přes svou tajnůstkářskou náladu, se zdál šťastnější, alespoň Dracovi, a ve způsobu, jakým se na něj Harry díval, bylo něco, co naznačovalo tajemno. Bylo to, jako by se smál nějakému důvěrnému vtipu, ze kterého Draca vynechali, a to bylo lehce roztrpčující. Ať už byl jakkoliv frustrovaný Harryho neochotou vyklouznout ven pro trochu soukromí, nálada byla aspoň trochu rozjasněna a dobrá jídla snadno obrousila hrany jeho napětí, zvláště protože vždycky seděl vedle Harryho, a když se Harry usmál, bylo to, jako by vyšlo slunce.

----------------------------------------------------

Harry od noční můry oné noci pořádně nespal. Bylo to jiné. Velice rozdílné od kteréhokoliv ze znepokojujících záchvatů, které jej během posledního roku pronásledovaly. Jeho jizva ho tolik nebolela od… ode dne kdy zabil Voldemorta. Strašná zpráva toho rána ho také nepotěšila. Bylo to propojeno… muselo být. Kterýkoliv Smrtijed mohl vyvolat Znamení zla, ale vzhledem k současnému klimatu to byl nezvykle odvážný čin. Tím, že svou přítomnost oznámili tímto způsobem si koledovali o chycení.

Musela to být LeStrangeova banda. Zbité a rozřezané tělo viselo u vchodu do Příčné ulice? Další oběť poznačená stejným způsobem jako byl Draco. Strašná směs jizev po ranách bičem, podlitin, spálenin a vivisekčních řezů mohla znamenat jedině, že za tím byli oni, ale podniknout takovýto očividný manévr se vymykalo rozumnému vysvětlení. Tohle byli lidé, kteří zmrzačili jeho milence. Tohle byli lidé, kteří, jak Harry hluboko v srdci věděl, nebudou nikdy zastaveni ničím jiným než smrtí. Draco by pravděpodobně protestoval nad jakoukoliv akcí, kterou by se snažil podniknout, ale tohle nebyla věc, která by se dala vyřešit nějakým alternativním řešením. LeStrange zoufale potřeboval být z tohoto světa odstraněn a MacNair… no… za to, co provedl Dracovi měl Harry v úmyslu nechat toho bastarda nějakou chvíli trpět, než zhebne. Od posledního incidentu v Příčné ulici na tyhle věci nepomyslel a pak byl příliš zabraný do Dracových přání a potřeb, aby se o to nějak zvlášť staral, ale nyní se nacházely v popředí jeho mysli a oni si budou brzy přát aby bývali nebyli tak smělí.

Tiše si promluvil s dvojčaty a ta, jakmile se další ráno vrátí k sobě, zkontaktují všechny agenty a informátory, které v Londýně měli. Pokud by LeStrange nebo jeden z jeho pacholků vystrčili z díry jen špičku nosu, budou sledováni po celou cestu domů … a krátce na to k nim Harry podnikne noční návštěvu.

Velmi dobře věděl, že ho Draco hledal. Jeho milenec byl Zmijozel až do morku jeho drobných, roztomilých kostí, i když srdce mu od školních let zezlátlo. Svět lstivosti byl pro Draca otevřenou knihou a bude třeba trocha opatrné manipulace, aby se tématu pomsty na nějakou dobu vyhnul. Případně bude potřeba se tím zabývat, ale Harry neměl v úmyslu zkazit Dracovi jeho vánoční překvapení. K sakru, až jeho milenec dostane svůj poslední dárek toho dne, mohl by být Harryho plánům nakloněný o trochu více. Mollyin nápad, aby si dárky otevřeli dříve, jim zlepšil celý den, ale také litoval, že Remus s Tonksovou svou návštěvu zrušili a on jim stále dlužil omluvu za svůj výbuch v uličce a upřímné poděkování, že zachránili Draca. Kdyby nebylo jejich včasné pomoci, mohlo to skončit mnohem hůře, a Harry k nim za to pociťoval hlubokou vděčnost.

Vůbec to nebyl snadný den. Tolik zatajování a plánování, tolik ticha a obav. Prospal jen polovinu noci, ranní zprávy mu zkazily chuť na snídani a po celé ráno až do odpoledne pociťoval lehké chvění nervozitou. Byl obklopený přáteli a rodinou a ti měli strach z významu Znamení zla pro budoucnost. Měl už dost toho, že jeho přátelé byli vyděšeni, že by mu to vystačilo na deset životů. Zasloužili si život, kde mohli klidně spát, nikdy se neobávat, že se blíží nějaká hrůza a on měl v úmyslu jim to dopřát... brzy.

Den uběhl jako v mlze a jak ubíhal, jeho nálada se trochu zlepšila. Pozorování Draca, jak rozbaluje takové množství dárků a usmívá se od ucha k uchu napomohlo Harryho náladě, ale nesnížilo to bolestivé napětí v jeho nitru. Po celý den se vyhýbal Dracovým dotazům a dokonce se mu podařilo dostat do sebe trochu večeře, ale k tomu, aby mohl Dracovi odevzdat jeho poslední dárek, potřeboval trochu soukromí a to znamenalo, že Draco dostane šanci vážně si s ním promluvit. Tak, jak byl nervózní už teď, Harry neměl chuť na nic jiného než spatřit výraz, jaký očekával na Dracově tváři, až svůj poslední dárek otevře.

Ta chvíle nevyhnutelně nadešla, a Harry se předem obrnil a naznačil, že pěkná procházka ve sněhu by byla dobrým způsobem, jak trochu vytrávit po večeři. Draco neztrácel čas, navlékl na sebe svůj nový svetr, kabát a palčáky, pak se zachumlal do kulicha a šály, zatímco se po celou tu dobu usmíval na Molly. Konečně měl dost zeleného, aby se odlišoval v domě kde převládali Nebelvíři… nebylo divu, že vypadal tak šťastně.

O pár minut později byli venku ze dveří a Draco se okamžitě umístil po Harryho boku, naprosto v pohodě při představě, že se budou s Harrym procházet ruku v ruce. Bylo to tak jednoduché, ale pro Harryho to bylo stále podivné, po celém svém životě o samotě být s někým tak důvěrně blízký. Byl si jistý, že pro Draca to bylo stejné, tak si na to alespoň oba dva zvykali spolu. Napadlo ho, že jeho dárek je uspěchaný a že má větší význam, než jen že je krásný a velkorysý, ale o nic takového se nestaral. Jedna věc byla nejdůležitější, a to byl Draco a on znal jen jediný způsob, jak mu to ukázat.

„Moc přemýšlíš. Vypadáš zachmuřeně a na čele ti to dělá vrásky. Uvolni se a užívej si to. Veselé vánoce, Harry.”

„Promiň. Dnes jsem musel myslet na tolik věcí, lásko. Doufám, že jsi připravený na proslov. Ve skutečnosti jsem si ho nijak nepřipravil nebo něco takového, ale jsou tu věci, které bych ti měl říct, než ti dám tvůj poslední vánoční dárek.”

Dracovy oči se rozjasnily zájmem. „Další dárek! Pro mě?! Mmmm. Dnes mám táák šťastný den. Jestliže mě na konci čekají dárky, jsem schopen přestát jakýkoliv proslov. Věř mi.”

Harry se posadil na starý pařez v zahradě, Draco si sedl vedle něho a pozorně pozoroval, jak Harry blekotal, aby nějak začal. Probudil jeho zvědavost a on dokázal čekat jen malou chvilku, než začne hovořit o vážných věcech… zvlášť o dárcích!

„Podívej… eh… já… to máš tak. Nevěděl jsem, co ti pořídit… k vánocům. Ostatním jsem poskytl plno nápadů, ale nějak jsem si nemyslel, že by to byly ty správné věci, co bych ti měl dát. Já jen… já jsem ti jen chtěl dát něco speciálního a báječného.

Podívej… neměl jsem… nebo nebyl jsem… sakra… jak to mám říct? Nevím toho moc o tom být gay, ale vím, že tě miluju. Když jsem vyrůstal, vždycky jsem si myslel, že budu mít docela normální život… jakmile se jednou dostanu od Dursleyových. Myslím, že to, že jsem gay na tom něco změní. Však víš… žádné děti… žádná svatba… žádná z těch věcí, co jsou navždy. Tak jsem myslel na jednu věc, co můžu udělat a co něco znamená, a doufám, že je to v pořádku.

Nemá to stejný význam, jaký by mělo pro lidi jako jsou Bill a Fleur, ale je to míněno stejně, aby to symbolizovalo něco stálého. Toto je pro tebe, lásko.”

Harry pomalu vytáhl z kapsy malou krabičku a odklopil víčko. Uvnitř se nacházely dva stejné kroužky z bílého zlata, oba očarované, aby padly způsobem, tak jak kouzelnické prsteny mají. Byly jednoduché, ale elegantní, neozdobené, ale svým způsobem krásné, a když se Draco pro jeden z prstenů natáhl, postřehl, že se mu třese ruka.

‘Proklatý Merline! Prsteny! Ten sladký zmetek nám koupil prsteny! Já jsem mu pořídil podělané oblečení a pár hloupostí, a on nám koupil prsteny! Jako zatracené snubní prsteny! Ach můj podělaný Merline, on je báječný!’

„Harry! Nemůžu tomu uvěřit… ty… ty…”

Draco naprosto ztratil kontrolu, vrhl se na Harryho a oba je shodil z pařezu do sněhu. Skutečnost, že se mu za límec kabátu dostal led a břečka si neuvědomil dřív než za minutu. Draco ze sebe vydal vše, aby polibkem vyjádřil jak se cítí, protože žádná slova nemohla nyní vyjádřit více než omezit to, co právě teď pociťoval. Když se od Harryho rtů odtáhl, stále ještě zářil. Harry se usmál, s tou ostýchavou intenzitou, kterou se Draco naučil tak oceňovat, a nabídl mu zdrženlivé vyjádření století.

„Takže, domnívám se, že se ti líbí?”

Draco přemýšlel, že vnitřek Harryho kabátu naplní sněhem, ale pak se rozhodl pro další prodloužený polibek. Po mizerném začátku dne bylo těžké vyslovit před takovouto pozorností jakoukoliv formu rozhořčení. Ty prsteny vyjadřovaly tolik věcí. Oznamovaly světu, že patřili jeden druhému a subtilně naznačovaly, že ten druhý byl dostatečně důležitý, aby si ten symbol zasloužil. Vyjadřovaly věčnost a závazek. Znamenalo to, že se Draco neodevzdal muži, který by jen jalově využíval mladického poblouznění nebo příhodnou příležitost k sexu. Vyjadřovaly lásku a Draco to slyšel hlasitě a jasně.

Draco se schoulil Harrymu na hrudi, v pohodě i přes lehký chlad, který jim vykouzlil růže na tvářích. Spokojeně si povzdechl.

„Miluju svého Nebelvíra. Jedné věci už vůbec nelituju. Neříkám, že bych tím vším chtěl znovu projít, ale když mě to, že jsem si zkazil život dostalo až sem, tak si myslím, že to za to stálo. Děkuju ti, Harry… děkuju ti!”

Harry tiše odpověděl, zněl tak trochu udivený nad svými vlastními slovy.

„Taky tě miluju. Nikdy bych neřekl, že bych mohl být někomu takhle blízko. Nikdy. Prostě se to nezdálo jako něco, co by se někdy mohlo uskutečnit. Nevím, jak jsi to dokázal, ale všechno jsi to udělal skutečné. Přes to, jak velice moc rádo se stalo, lásko, mám pocit, že bych ti měl děkovat já. Myslím si, že jsi to, co mi celý život scházelo, od začátku a podle mého vkusu to trvalo až příliš dlouho, než jsem tě našel.”

Draco se naklonil a znovu se políbili, tentokát déle než předtím. Potom si položil hlavu na Harryho hrudník a jen pozoroval, jak vánek odnáší ledové obláčky jeho dechu. Byly tu věci, které potřebovaly být vysloveny, a tohle nebyla ideální doba, ale věděl, že něco říci musí. Jeho hlas zněl téměř šeptem.

„Vím, že je chceš pochytat. Ty víš, že já to vím, a víš, co ti chci říct, tak já to jen řeknu. Nechci, abys po nich šel. Oba jsme tak dlouho čekali, abychom se dostali k tomuto a já nechci, aby nám to někdo vzal. Ani oni, ani nikdo jiný. Prosím, Harry. Prosím tě o to. Nedělej to. Nech bystrozory, ať se o to postarají, nebo jim dej informace, ale nezabíjej. Ne pro mě. Ani je ne. Nechej je zavřít do Azkabanu, ať tam navěky shnijí. Na světě je dost smrti… nechci být částí dalšího zabíjení. Prosím, řekni mi, že to chápeš.”

Harry byl dlouhou chvíli zticha a Draco zavřel oči, smířený se strachem, že Harry nebude poslouchat, až k tomu dojde.

„Já… chápu to, lásko. Já… chci, aby byli pryč. Já bych… mohl bych se pokusit je odchytit… živé. Vím, že to nechceš, ale tohleto je osobní. Ublížili ti, a taky plno dalším lidem. LeStrange a MacNair jsou poslední členové Vnitřního kruhu. Nikdo nemá lepší šanci je chytit než já. Musím to zkusit. Už nikdy se jich nebudeš muset bát. Nikdo se jich nebude muset bát. Předtím jsem ti řekl, že se budu snažit už nezabíjet, a zklamal jsem tě, ale musím to zkusit znovu a tentokrát, pokud budeš doma a v bezpečí, můžu se ovládat. Tohle je naposledy, lásko. Jakmile budou pryč z ulic, vzdám to. Nechám bystrozorské služby, aby se postaraly o zbytek… přísahám. Jen… tentokrát… je to na mě, tohleto musím udělat.”

Draco povzdechl a spolkl slzu a Harry mu vsunul ruku do vlasů a něžně ho hladil.

„Pšššt. Neboj se. Omlouvám se, lásko. Nemohu je nechat uniknout. Ne tentokrát, ale až to bude hotovo, bude to navždy a to je pro mě konečné. Zbytek mého života je rezervovaný péči o tebe.”

Draco popotáhl a odkulil se, sedl si a pohlédl na svůj prsten. Teď už žádného pokroku nedosáhne, a zrovna teď na tohle neměl srdce. Měl nádherný prsten od nádherného muže a právě v tuto chvíli probíhaly ve Weasleyovic Doupěti oslavy, a nikdo z nich jeho prsten neviděl. Aspoň to odvede jeho myšlenky na nevyhnutelnou krizi. Natáhl ruku v palčáku k Harrymu, který už stál a oprašoval ze sebe sníh.

„Pojďme dovnitř. Jsou tam lidi, co neví, jaký jsem dostal báječný dar a já to hodlám rychle napravit.”

Harry si ho přitáhl vzhůru a políbil ho na čelo. Šli ruku v ruce a Draco se smířil s možností zoufalých opatření. Bylo to kruté, že by chvíle takového štěstí měly být poskvrněny povinností, které se, jak dobře věděl, nemohl vyhnout, ale bylo to tady. Bojoval o Harryho duši, a pokud bylo nutno sáhnout k extrémním prostředkům, nepůjde se tomu vyhnout.

Do Doupěte se navrátilo veselí, i přes události toho dne a Draco si dal za úkol ukázat svůj prsten každému, kdo se tam nacházel. Zvlášť Dula vypadal dojatý, a štípl Draca do tváře způsobem, který připomínal babičkovské city.

„Jsem na tebe tolik hrdý. Je to pěkné, radit, ale nakonec jsi to byl ty, kdo se do toho pustil, kdo se odvážil, kdo riskoval, aby něco získal a jsi to ty, kdo to dokázal, a dokázal jsi to dobře. Já se jen mohu považovat za šťastného, že jsem ti na té cestě nabídl pomoc. Pokud budete brát vzájemně ohledy na své city, nebudeš, Draco, litovat. Věz, že máš mé požehnání. Blahopřeji vám.”

Molly a Artur byli objevením prstenů trochu překvapeni, ale Molly se domnívala, že to byl dobrý nápad a poskytla jim trochu sentimentality a mateřských rad o nástrahách ve vztazích mezi mladými, což způsobilo, že se Draco prudce začervenal. Horší to mohlo být jedině kdyby byl dívkou. Aspoň že mu neudělali proslov, jak se vyhnout nechtěnému těhotenství!

Dvojčata poplácávala Draca po zádech a George na něj diskrétně a vážně pokývl, čímž vyjádřil mnoho ale shrnuto to znamenalo ‘já schvaluju’. Ron si jen přitiskl ruce k hlavě a zakvílel.

„K sakru! Párečky všude, kam se podívám. Je rozhodnuto... na Silvestra zvu Eileen. Už je mi kruci nevolno jak pořád pozoruju všechny ostatní zatracené hrdličky! Zvlášť mamka s taťkou! Už je to podělaných třicet let a oni v kuchyni stále ještě cukrujou jeden nad druhým. Šmarjááá. Říkám vám, je to nemravné!”

Všichni se shodli, že Draco i Harry jsou oba šťastlivci a schvalovali jejich vstup do něčeho vzájemného a takovéto potvrzení Dracovi velice pozvedlo náladu, stejně jako trochu spravilo náladu i Harrymu. Než se poslední členové rodiny připravili ke spánku, bylo už hodně pozdě a Draco mohutně zíval, když do něj Harry šťouchnul a pokývl hlavou směrem ke schodišti.

Odcházeli spolu, spokojení se svým dnem a zatímco se Harry zdržel v koupelně, začal se Draco převlékat do pyžama. Jakmile byl Harry hotový, byla řada na Dracovi, aby v koupelně vykonal svou večerní očistu. S vyčištěnými zuby, vlasy sčesanými ke spánku a sklenicí vody v ruce zamířil Draco zpět do jejich pokoje. Jak se přibližoval ke dveřím, první věc, kterou pocítil, byl lehký závan ledového vzduchu, ze kterého ho zamrazilo po celém těle. Co to k sakru Harry prováděl, otevírat okno takhle pozdě v noci?

Otevřel dveře dokořán a uviděl Harryho, jak se zrudlou tváří vyzařoval zlobu a navlékal na sebe svůj padnoucí černý šat a bojová bagančata, místo aby se připravoval ke spánku. Na podlaze bylo roztroušeno několik sovích pírek a na posteli ležel pergamen, očividně otevřený a přečtený jen před několika minutami.

„Harry? Co… co se děje?”

Harry vypadal nebezpečně, s očima široce rozevřenýma a plnýma potenciálního násilí. Pokračoval ve šněrování bagančat a k Dracovi se vzduchem vznášel list pergamenu. Draco chňapl po listu vlnícím se ve vánku a pozorně ho četl. Byl popsaný elegantním písmem, jako nějaký prastarý exemplář kaligrafie, což ale nijak nezmírnilo děsivý dopad zprávy, kterou obsahoval.

Drahý pane Pottere,

Nikdy jsme se oficiálně nesetkali, ale naše životy byly neoddělitelně propojeny. Byl jsem u toho, když můj Pán zabil Vašeho otce, a byl jsem u toho, když Vaše matka zemřela, aby Vám dala život, zatímco jí náš Pán nabízel milost. Strádal jsem v Azkabanu, zatímco nevěřící Vám umožnili dospět, myslíce, že náš Pán opustil tento svět a já jsem byl mezi těmi, kdo byli první po jeho boku, když znovu povstal a vysvobodil své věrné služebníky z Azkabanu.

Pozoroval jsem smrt té Weasleyovic holky, a taky jsem se se svou ženou postaral o tu povýšenou mudlovskou šmejdku, Grangerovou. Vždy na příkaz našeho Pána, ale postačí říci, že jsem si to užil. Můj Pán pro mě měl další úkoly, nebo bych radostně bojoval po jeho boku a Vy byste mě nepovažoval za snadného soupeře, při nejlepším. Stále ještě jsem a vždy budu v jeho službách, nyní a navždy.

Četl jsem ty žvásty v novinách a vím, že můj malý synovec je ve Vaší péči. Doufám, že jeho kurvičkovské způsoby se Vám líbí, jelikož k ničemu jinému se použít nedá, jen jako šukací matrace a jsem si jistý, že Vám svým nadáním, které jsem v něm vzbudil, působí potěšení. Předpokládám, že Vás to musí užírat, vědomí, že, ať už jsou Vaše city k němu jakkoliv zmatené, my jsme si toho buzouška užili první. Jeho slzy byly naším vínem, jeho křik naší hudbou. Užívejte si jeho pozorností dokud můžete, ujišťuji Vás… byl dobře vycvičený.

Píši Vám, abych Vás konečně vyzval. Nová doba začíná, a mě nezajímá, zda budu její částí či ne. Postačí, když Vám sdělím, že ve svých snahách nikdy nepolevím a budu pronásledovat a zabíjet, kdy a kde se mi zlíbí až do posledního dechu. Přijďte, a přijďte sám, protože jestli s Vámi bude i někdo jiný nebo jestli se dostavíte jen o minutu později než o půlnoci, odejdu, a jak již víte, nejsem snadno k nalezení, pokud si to nepřeji. Postavte Vaše schopnosti proti mě a nechť nastane, co nastat má.

Myslete na následující: pokud se rozhodnete ignorovat mé pozvání, nebo pošlete někoho místo sebe, nespokojím se s tím, že bych prostě zmizel do temnot. Přísahám, že vyhledám ty, co jsou Vám drazí a co ještě přežili, a způsobím jim utrpení, jaké nezná ani peklo.

Věřím, že Vás dnes před půlnocí uvidím, pokud ovšem náš Pán neměl pravdu ohledně měkkosti a zbabělosti Vašeho srdce.

Urozený pán Rodolphus LeStrange

Draco nechal dopis upadnout na zem. Rukavice byla hozena a Harry hodlal dnes v noci výzvu přijmout. Pokud má tomu šílenství učinit přítrž, bude muset jednat a to jednat velice rychle!

63. kapitola - Snění o dnech příštích

65. kapitola - Čekání na konec světa

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat