| Zobrazeno: 2058
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Harry se probudil brzy, jako vždy, otevřel oči a rychle procitl do plného vědomí. Vědomí toho, co ho obklopovalo. Jeho teplého okolí. Jeho neobvykle teplého, jemného, blonďatého okolí v pyžamu.
Draco se k němu v noci těsně přitulil. Jeho levá paže byla přehozená přes Harryho hruď a jeho tělo bylo přitisknuto k Harryho levému boku, vyjma Dracovy levé nohy, která byla téměř napříč přes Harryho klín. Dracova hlava byla vklíněna pod Harryho levou paži, a když Draco vydechl, cítil Harry na svých žebrech jemné šimrání jeho pravidelného dechu. Harry si najednou uvědomil, že všechny ty věci byly skutečné a že je to skvělé.
Erekce, která se tiskla na jeho levé stehno však představovala větší problém. Zvlášť proto, že se velice podobala jeho vlastnímu problému, který začal dosahovat monumentálních rozměrů a zvedal prostěradlo v hrozbě dostat se ven rovnou skrz látku jeho pyžama. Nedá se říci, že by se v myšlenkách nezabýval situací jako byla tato… zabýval… ale nemělo se to přihodit takhle rychle, a Draco měl být zcela zdravý a schopný to zvládnout, a měly tam být svíčky… a hudba… a květiny… a možná nějaké víno. Tohle bylo trochu reálnější, než byl Harry schopen takhle brzy ráno unést.
Ve svém životě nikdy nefantazíroval o nikom konkrétním… tak nějak se spokojil s všeobecným pojetím. Skutečné fyzické mechanismy ho zatím vyváděly z míry. Aby byl konkrétní, skutečnost, že Dracův ztopořený penis pulsoval přitisknutý na jeho stehno, ho velice znepokojovala, ať už se mu ta představa líbila nebo ne.
‘Mysli, Harry! Jak se z toho elegantně vyvléknout, bez podivného divadýlka. Draco by byl zahanbený, kdyby se takhle probudil… a to se ani nezmiňuju o tom, kdyby postřehl, že každou chvilku můžu vybuchnout do pyžama. To je paráda! Co jsem to za teplouše, když se nedokážu vypořádat s erekcí vedle sebe! Musím se té své zbavit… on se aspoň tolik nevyděsí. Soustřeď se na strašné věci. Strašné, odporné věci. Argus Filch na prostřední dvoustraně Týdeníku čarodějek, na lesklém papíře, v růžových tangách a se širokým úsměvem.’
Jeho erekce rychle splaskla a Harry tiše vydechl úlevou. Pak pohlédl na klidný obličej Draca, který spal vedle něj.
‘Je tak krásný. Podívej se na něj. Vypadá tak spokojeně… tak v pohodě. Zaslouží si to, po tom všem, čím si prošel. Bylo by to milé, že… vidět ho takhle každé ráno. Nikdy jsem nepostřehl, jak jsou jeho řasy jemné. Nemyslím, že bych si někdy všiml, že jeho obočí je jen o odstín tmavší než jeho vlasy… až nyní. Jeho nos je perfektní… vypadá tak… vznešeně. Jeho rty…’
Erekce byla plnou silou zpět.
‘Výborně. Jsem to ale idiot. Teď abych si znovu začal představovat Filche! K sakru!’
Konečně byl Harryho bujný penis pod kontrolou a on dokázal zašeptat Dracovi několik slov a ten se snadno probudil, vzhledem k tomu, že spal téměř stejně lehce jako Harry. U tak pozoruhodně bledého člověka, jako byl Draco, se zdálo nemožné, že by mohl udržet tak temné uzardění po tak dlouhou dobu, ale on to stejně dokázal.
Harry se choval jako by se nic nedělo a bez přípravy se vrhl na podlahu ke cvičení, aby udělal svých obvyklých sto ranních sklapovaček, zatímco Draco rychle zadrmolil, že se půjde osprchovat, a pak z místnosti utekl s ručníkem v ruce a s naprosto zahanbeným výrazem ve tváři.
Draco se dostal do sprchy ve značném spěchu a děkoval nebi za malé milosrdenství, že se neprobudil celý ulepený a uspokojený Harryho teplým stehnem... namísto toho měl jen bolestivou erekci a ležel téměř rozvalený na Harryho těle. Ze sprchy se brzy začalo kouřit, jak začala téct horká voda a Draco si svlékl pyžamo a vklouzl dovnitř, aby nechal teplo s něžnou útěchou odplavit napětí, které ho užíralo.
‘Ach, drahý podělaný Merline! Nemůžu uvěřit, že se to zrovna stalo. Nestalo se to. Byl to jen sen. Probudil jsem se a je to pryč. Není možné, že jsem se právě probudil a téměř jsem šukal Harryho nohu, jako nějaká mrouskající se kočka v zadní uličce! Nestalo se to, nestalo se to, nestalo se to!’
Draco si opřel hlavu o chladné kachličky a několikrát se zhluboka nadechl, zatímco mu horká voda stékala po zádech. Jeho penis se ani nehnul. Byl stále ztopořený a čekal, dožadoval se úlevy, jakmile Draco vezme na vědomí jeho přítomnost.
‘Komu chci co nakecat? Stalo se to. Harry byl sladký a nechal mě být, ale já jsem byl tak blízko, abych se udělal a celý se umatlal… a jeho nohu… a oba dva to víme. Budu muset začít masturbovat než si vlezu do postele. Ještě jedna pusa na dobrou noc jako byla tahle a já se probudím přilepený k němu vlastním spermatem. Já niiiikdy nepřipustím, aby k tomu došlo. Tak je to rozhodnuto. Už budu masturbovat ve sprše jen před spaním… odteď.’
Dracův penis, tepající potřebou, sebou téměř nedobrovolně škubl.
‘Hned po tomhle.’
-----------------------------------------------------
Než Harry nechal Draca v práci, chvíli si nečinně povídal s dvojčaty, ale vzhledem k tomu, že nebelvíři byli beznadějní, co se mazanosti týkalo, Draco si velmi dobře uvědomoval, že diskutovali o něčem, oč se nechtěli dělit. Přirozeně, bylo tedy potřeba, aby si vyslechl, o čem si povídali, i když to znamenalo, že bude muset Ellu zabavit nějakým pochybným způsobem. Uklidňující na tom všem bylo, že, ať už to znělo jakkoliv pošetile, to Dracovi připomnělo taktiky zmijozelské koleje… něco, v čem ve škole exceloval. Bylo to příjemně známé, kromě toho, že nyní měl přístup k Ultradlouhým uším, jelikož nyní pracoval pro jejich výrobce. Ta skutečnost všechno jen zjednodušovala.
Draco poslouchal rozhovor jen minutu nebo dvě, než Uši stáhl a odešel, celý roztřesený tím, co se právě dozvěděl.
Harry, Fred a George hovořili o Smrtijedech, jmenovali možné lokality a vyměňovali si teorie o posledním případu zabíjení mudlů a Draco zaslechl dost, aby si uvědomil, že dvojčata Harrymu pomáhala… pravidelně. Kontext rozhovoru byl takový, že poznal, že Harry neměl v úmyslu s jejich pronásledováním přestat… prostě to jen dočasně odložil. Bylo dobré o tom vědět, ale teď se cítil provinile, že to byť jen zaslechl. Kdo by býval řekl, že ti dva okouzlující vtipálkové, co teď s Harrym byli, jsou také zcela vědomě spolupachatelé chladnokrevné vraždy?
Dávalo to smysl, že se Harrymu dostávalo pomoci od někoho, kdo měl peníze a styky k získávání informací. Náhle si uvědomil, že když tam bude pracovat, bude muset být opatrnější než kdykoliv předtím. Bylo možné, že tímto způsobem obdrží více informací, ale také tu bylo větší riziko, že bude přistižen. A také to po tu dobu vylučuje možnost doručování korespondence od Duly nebo od Snapea. K získávání informací potřeboval lépe zabezpečený způsob a právě teď vše co měl byla Molly. Všechny hovory letaxem a soví pošta s nebezpečným obsahem budou muset být vedeny odjinud a zasílané jinam… snad by se daly používat Bradavice, až se tam Molly zase vydá… nebo domov Charlieho a Duly.
Draco dumal nad těmito věcmi, dokud je na chvíli neodneslo důvěrně známé moře papírů. Harry se rychle rozloučil a Draco se pustil do celodenní práce třídění spisů a oprav starých formulářů. Než bude moci říci, že je tahle kancelář zorganizovaná, potrvá to celé týdny a ještě déle, než ji bude moci označit jako precizní. Ale stejně, byla to práce a dostával výplatu a cokoliv se snad mohlo pokazit, zítra večer bude sledovat zápas Kanonýrů z VIP lóže a musel by mít velice špatný den, aby mu to překazilo jeho vzrušení!
Den uběhl rychle a snadno, ale Draco se zase zapomněl najíst a skončil tak, že svůj oběd uždiboval po cestě ke krbu. Fred a George byli po celý den docela klidní, ani jednou si z Draca nevystřelili, ani ho neotravovali. Po celý den se projednávaly jen pracovní záležitosti, a jakkoliv Draco očekával, že se mu to bude líbit, přišlo mu to podivně urážející. Den předtím skutečně nechtěl znít výhružně a bylo vlastně docela normální, že dvojčata testovala trpělivost každého. Zdálo se trošku nezdvořilé, být vynechán z procesu jejich vtipkování a hříček, ale aspoň mohl dokončit svou práci.
V myšlenkách se stále zaobíral Harrym a famfrpálovým zápasem a najednou si uvědomil skutečnost, že to bude velmi veřejná událost… a on bude s Harrym na sedadlech, kterých si nikdo nebude moci nevšimnout. Upřímně, měl by se starat o tisíc důležitějších věcí, než je famfrpálový zápas, ale bylo nutno přiznat, že toto bude první významná společenská událost, na které se po několika letech objeví. Velmi pravděpodobně se o tom bude mluvit, snad i psát v tisku, pokud se na veřejnosti ukáže ve společnosti Harryho, a on se o takové věci nemusel starat od doby, kdy mu bylo šestnáct. Taky si nebyl zcela jistý, že je na takové zkoumavé pohledy připraven.
Krb fungoval jak se patří a v Doupěti byl tentokrát klid. Draco se vrátil domů právě včas a cítil se spíše rozveselený, že má domov, kam se vrací a práci, ze které se navrací. Jedno k druhému, vedlo se mu docela dobře. Draco se přivítal s Molly, chvíli vyprávěl o své práci a popíjel čaj, pak zamířil po schodech nahoru, aby si svlékl svůj parádní oděv, ve kterém strávil celý den, a natáhl na sebe jeden z těch starých svetrů, které si poslední dobou tolik oblíbil. Bylo to docela příjemné povalovat se, když měl takový svetr na sobě, a nádherně hřály… pocit, který stále miloval. Když někdo téměř umrzne, tohle se mu může přihodit.
Dokonce i zdola z haly slyšel Harryho, jak cvičí ve svém pokoji. Stakatová heknutí, která Harry vydával ke konci dlouhého cviku mu byla nyní dobře známá a jeho se zmocnila plíživá zvědavost. Draco se tiše přiblížil k zárubni Harryho dveří a nakoukl dovnitř tak opatrně a diskrétně, jak dokázal.
Harry dělal kliky. Na jedné ruce. Celé tělo měl zarudlé vyčerpáním a jeho snědá pokožka byla všude, kde byla odhalená, pokryta lesklou vrstvou potu. Na sobě měl jen seprané červené šortky a Draco mohl na Harryho noze vidět nejasné obrysy jizvy po kletbě. Každý sval na Harryho těle se zdál pevný a mocný, stahující se a napínaný, zatímco se Harry zvedal a spouštěl a na konci každého kliku hlasitě vydechl. Bylo to hypnotizující. Nádherné. Vzpružující.
Také… povzbuzující.
Draco vyklouzl ze dveří a vyrazil do koupelny. Mohlo to být jen devět hodin, co se naposledy sprchoval, ale upřímně, potom co viděl Harryho jen v šortkách to potřeboval znovu, pokud měl přežít zbytek večera… a noci… aniž by se ponížil.
Sprchy jsou skutečně určené k něčemu jinému než pro soukromí při masturbaci a Draco toho nejdříve plně využil, umyl a upravil si vlasy a slíbil si, že si je brzy nechá ostříhat. Začínal být dost zarostlý, vlasy mu dosahovaly skoro k ramenům a on už je tak dlouhé nechtěl. Pak sáhnul po mýdle a důkladně se namydlil, drhl si kůži žínkou, dokud ho lehce nepálilo všude, kde to bylo důležité. Teprve potom nastal čas k oddechu a jeho penis byl po celou tu dobu napolo ztopořený.
Byla to činnost klidnější a racionálnější než ta zběsilá masturbace toho rána, a on si dopřál jistých zvláštních pozorností, zatímco si ho jemně masíroval od špičky ke kořeni. Tentokrát si masíroval tkáň hned za varlaty tak, jak to měl rád a občas si dovolil lehce přejet prstem přes citlivé místo kolem svěrače. Zatímco se dráždil, oči měl pevně sevřené a hlavu opíral o okachličkovanou zeď. Tentokrát si nepustil vodu tak horkou jako obvykle, ale stejně měl pocit jako by hořel až ke tvářím a lebka pulsovala ve stejném rytmu s údery srdce.
Jeho mysl opanovaly myšlenky na Harryho a zatímco se většinou jednalo o představy líbání nebo jen blízkost a teplou kůži, několik odvážnějších, divoce nestoudných myšlenek mu proběhlo hlavou. Draco zasunul špičku prstu trochu dále a když necítil žádné nepohodlí, opatrně jí zahýbal. Byl to téměř instinkt, co jej pohánělo, sám se přiměl, aby se tomu bez odporu otevřel a dráždění, ačkoliv hrubé, bylo přesto příjemné. Bylo to více než dostatečné k tomu, aby byl Draco katapultován do bezedné propasti rozkoše, vědom si způsobu, jakým se jeho svaly příjemně svíraly okolo jeho prstu. Oheň orgasmu pomaloučku vyhasínal a Draco otevřel oči, lapal po dechu a pot se z něj řinul i přesto, že stál ve sprše.
Potom, co se ujistil, že všechny důkazy byly opatrně smyty pryč, zavřel kohoutek a našel si ručník, aby se utřel. Třel a poklepával, dokud jeho lehce zarudlá pokožka nebyla naprosto suchá, bojoval přitom s lehkou depresí, která tato malá ‘sezení’ vždy následovala.
‘To ani není skutečná otázka, že? Když si dokonce představuji, že on mi to dělá… jsem do něj tak zamilovaný, že na to ani nejsou slova. Nyní bych se aspoň mohl ovládat po dobu léčebného sezení… pokud budu mít dostatek Uklidňujícího doušku, aby mě aspoň částečně zbavil úzkosti. Včera to přešel… ale navždy tu věc přehlížet nebude. Musím to udělat a nějak to překonat. Jen si jisté partie zakrýt prostěradlem a nechat Harryho pracovat, a když bude po tom, můžu relaxovat. Och, do hajzlu! To je ubohé! Chceš v sobě jeho klacek… ale nedokážeš ho ani nechat, aby do tebe vetřel trochu masti! Dokážeš usnout a prakticky obskočit jeho stehno jak osamělé štěně… ale nedokážeš se k němu otočit zády, aniž by ses nechvěl! Pojebaně směšné!’
Draco se na sebe podíval do zrcadla. Ručník zakrýval výhled na jeho zjizvená stehna a zadek, ale on zíral na svůj obraz jako zhypnotizovaný.
Nechal ručník spadnout.
Vzpomněl si, jak k těm jizvám přišel. Hyde-Pratt měl v oblibě horká železa a citlivá pokožka okolo žeber a mezi nohama pro něj byla zajímavý terč. Všechny ty věci, co pozoroval, jak mu někdo dělá, nebo jen cítil v skrz clonu bolesti a drog, byly šokující. Byl natolik omámený, že je prostě necítil jako skutečnost… s výjimkou té doběla rozpálené agonie, která vše sežehla a tu surrealistickou noční můru, která ho náhle probrala k životu. Řval, dokud mu nezačalo krvácet v krku. Z hrdla se mu draly zvuky, které by žádný lidský tvor neměl vydávat. Věděl, jaké to bylo, cítit své vlastní maso škvařit se a pálit. Měl právo být vyděšený.
Nějak, i přes to všechno, stále toužil být milován a ve skrytu duše toužil po doteku, který by nebyl jako ty, co doposud poznal. Harry byl od počátku jemný. I v době, kdy nebyl ochotný pomoci a byl plný opovržení k člověku, který nechal ubližovat jeho přátelům a zabít jeho učitele, byl každý Harryho dotek neuvěřitelně jemný, když léčil Dracova zranění a později nanášel mast na jeho jizvy, s trpělivostí a rozvážnou starostlivostí, které byly nádherné, stejně jako cizí a neočekávané. I přes chvění, které vzpomínky na minulý rok vyvolaly, Draco narovnal záda a trochu vystrčil bradu, při hledání náznaku sebevědomí, které ještě před pár lety měl.
‘Mám plné právo ho chtít. Dula měl pravdu… v mnoha věcech. Na tom nemůže být nic špatného, někoho takhle chtít. Já můžu být vyšinutý všemi způsoby, na které si dokážu vzpomenout a on může mít problémy, které zdaleka nejsou normální, ale je to dobrý člověk. Harry má dobré srdce a prokazuje to tolika způsoby. Občas mě k smrti vyděsí, ale snaží se. Je toho tolik co chtít. Nejde o sex… no… ne všechno je jen o sexu. Proč bych neměl chtít být blízký někomu, jako je on? Když někoho… když někoho miluješ… tak se s ním o takové věci dělíš. On není MacNair. On není Hyde-Pratt. On není můj strýc. Nikdy nebude jako oni. Nenechám ho. Voldemort ho mít nemůže. Bude můj a já si ho udržím.’
Draco sesbíral své oblečení a ručník, rychle se oblékl a zamířil zpět do svého pokoje. Netrvalo to déle než pár vteřin a Harry ostýchavě vešel a naznačoval, že už dávno měli pracovat na odstraňování Dracových jizev. Draco souhlasně přikývl, sebral ze stolu lahvičku Uklidňujícího doušku, vypil celý obsah a nechal každou buňku svého těla nasáknout jeho magii. Jeho dech byl klidný a pravidelný, zatímco Harry vyšel ven a čekal, až si Draco svlékne kalhoty a cudně přes sebe naaranžuje přikrývku.
„Jsem připravený.”
Harry znovu vešel dovnitř a otevřel nádobku s mastí. Usadil se, jako obvykle, na okraji postele, odvrácen od Dracovy hlavy, aby pohodlně dosáhl na postižená místa. Draco si lehl na břicho, s přikrývkou shrnutou tak, aby odkrývala jen jeho stehno a půlku zadku na Harryho straně a nic víc. V dozvucích jeho chvilky prozření v koupelně byl naprosto klidný… ale Harry nebyl.
Harry nanášel mast se svým obvyklým váháním a známou něžností a Draco byl klidnější než obvykle, i když stejně poněkud znepokojený pod doteky mozolnatých prstů, které se jemně pohybovaly po jeho stehně a zadku. Nicméně Harry měl mnohem více potíží než obvykle, jelikož podívaná na jakoukoliv část Dracových zadních partií v něm vyvolávala představy, na které ještě nebyl připravený.
‘Jak můžu myslet na takové věci?! Banda nemocnejch hajzlů ho mučila a všechno, nač dokážu myslet, je, že já bych ho taky ošukal! Zvrhlé! Je to špatné! Je to tááák špatné! Co je to se mnou, k sakru, špatného? Já takové věci nemůžu chtít… nejsou správné.’
Ale Harry je stejně chtěl. Představy mu každou chvilku probíhaly myslí, v naprosto otevřeném odporu vůči jeho přání odložit je bokem. Existovalo tolik věcí, které nikdy neudělal. Tolik věcí, které nikdy neměl možnost zkusit… a Draco se pomalu uzdravoval… alespoň jeho zevnějšek tomu nasvědčoval. Jeho nemocná sinalost přešla v docela normální bledost. Jeho kostnatá vychrtlost se vyvinula, až vypadal docela přitažlivě, třebaže ještě příliš štíhle. Jeho žebra se již nedala tak snadno spočítat, byl čistý a upravený a stále se zdál spokojený, i když trochu zahloubaný. Jeho pokožka už byla z převážné části zahojená, kromě několika jizev, kterých se pravděpodobně nikdy nezbaví, protože mu ta zranění byla způsobena za použití černé magie, ale jinak bylo jeho tělo zhojené a v pořádku. Draco se uzdravoval do krásy… a Harry už nedokázal si toho snadno nevšímat.
Co by si Draco pomyslel… kdyby věděl, že Harry, i přes svůj klidný zevnějšek, by chtěl být v Dracově těle, poprvé se s někým milovat? Bude Draco vůbec někdy dostatečně v pořádku, aby to alespoň zkusili? Bylo to vůbec něco, co by chtěl? Co kdyby chtěl Draco udělat to samé jemu? Představa, že by Draca miloval byla zároveň lákavá i strašná, ale představa, že by chtěl Draco dělat ty stejné věci JEMU, byla naprosto příšerná. Byl snad Harry povrchní… nebo strašný člověk, jen proto, že nechtěl pro Draca to stejné, co chtěl pro sebe? Tohle a další bořilo Harryho klid.
Nejhorší částí byl pohled na pomalu mizející zranění. Harry byl dříve také zraněný… a také vážně. Byl zjizvený. Ale ne takhle. Ne na místech jako tato. Nebylo mu pácháno násilí na místech tak intimních, že by mu při ošetřování tváře hořely studem. Ublížili Dracovi tolika způsoby. Jeho duši stejně jako jeho tělu. Dokonce i po tom všem co viděl a co udělal, Harrymu se stále ještě dělalo fyzicky nevolno, když viděl, co udělali Dracovi. Jizvy mohly zvolna zmizet, ale Draco nikdy nezapomene, jak k nim přišel, a Harry bude vždycky vědět, že tam byly.
Ale sezení neskončilo rychle. Draco prokazoval mnohem více odhodlání, než kdykoliv předtím a přesto, že se několikrát chvěl od hlavy k patě, když se Harry ptal, zda nepotřebuje přestávku, odmítl. Tak pokračovali, nejprve Dracovu levou stranu, potom pravou. Draco se otočil na záda a s jedinou přikrývkou, která chránila jeho důstojnost, přestál uzdravování své pánve, stehen a slabin. Než všechno dokončil, Harry si přál, aby si byl sám vzal Uklidňující doušek, a když bylo po všem, jeho nervy byly napjaté k prasknutí. Vše, co mělo být zahojeno, bylo zahojeno a Dracovi se ulevilo stejně jako Harrymu, že je po všem.
Síla té události je téměř připravila o rozum a oba chlapci strávili večer jako v mlze. U večeře nezávazně konverzovali, těšili se na zítřejší famfrpálový zápas a nediskutovali o ničem složitějším, než Dracova práce nebo Harryho plány na večerní cvičení, aby se lépe přizpůsobil Dracovu rozvrhu.
Když se večer změnil v noc a byl čas k cestě do postele, jejich večerní rituály byly provedeny v tichu. Jednoduché převlečení z oděvu do pyžama, a než oba poklidně ulehli vedle sebe, byla nastavena ochranná kouzla proti nočním můrám. Draco se beze slova schoulil do pozice po Harryho levici a tentokrát si vzal k srdci něco, co mu Dula řekl.
‘Viděl jsem vás se ho dotýkat, Draco. Je jasné, že nemáte rád, když se vás ostatní dotýkají, ale myslíte, že by nepřijal, abyste rozhodl, co je vám příjemné?’
V inkoustové černi pokoje kde leželi, Dracova ruka proklouzla mezi přikrývkami a spočinula na Harryho hrudníku. Kabátek od pyžama neměl dopnutý až ke krku a špičky Dracových prstů spočívaly na teplé pokožce. Na dlani mohl cítit tlukot Harryho srdce a jeho pravidelnost a perfektní rytmus ho uspaly s jediným zlomkem nadějné vzpomínky, která udržela jeho sny příjemné.
‘Mohu se ho dotýkat. Vím, že ke mě necítí nenávist a vím, že mu na mě záleží… hodně. Kdybych… se ho mohl dotýkat… trochu… bylo by to pro něj něco. Já… budu mu jen muset věřit, že nebude očekávat víc. Ale věřím mu natolik?’
A Draco věřil.