Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

‘Krev. Pořád krev. Krev na jeho rukou. Krev na jeho pažích. Kovový zápach krve v nose. Až po stehna se brodí v řece krve, prodírá se jejím proudem, snaží se dosáhnout nějakého bezpečného útočiště, ale to je stále příliš daleko. Už nemá sílu ani vůli k dalšímu boji a příval bahnitého karmínu mu podráží nohy a vleče ho pryč. Jedna nemotorná ruka se nakonec natáhne, a konečně klesá pod nachový příval. Pořád krev.’

Harryho oči se prudce otevřely, a i když byl zbrocený ledovým potem, aspoň se ve spánku nepohnul. Draco po jeho boku stále dýchal tiše a pravidelně a tiskl se k Harryho levé ruce.

’Políbil mě. Políbili jsme se. Ha! Co taková noční můra proti tomu vzmůže, ha? Bolí mě hlava, ale komu to vadí? Jsem v posteli s Draco Malfoyem a on mě políbil. Je těžké uvěřit, že to nebyl jen sen, ale jak by něco takového mohlo být cokoliv jiného než skutečnost? Vážně… myslím, že Ginny technicky líbala lépe, ale ona měla víc zkušeností než my dva dohromady. Ačkoliv jsem se po tom nikdy takhle necítil! Nikdy jsem nepochopil, proč lidi říkají, že je to jako kdyby se zastavil čas… teď tomu rozumím. Musí to být láskou. To je, co dělá ten rozdíl. Já… já Draca miluju.’

Harry zavřel oči, uvelebil se a nechal své myšlenky plynout, zatímco se snažil znovu usnout i přes neustávající bolestivé bušení v hlavě. Zareagoval na Draca okamžitě, hned na počátku jejich polibku. Slova, která mu řekl byla ještě pořád k neuvěření, ale nyní je nemohl popřít.

’Jsi nejstatečnější, nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy poznal. Nestarám se o to, co nemůžeš dát… ale… vím, že chci všechno, co můžeš. Já… myslím, že tě miluji, Draco.’

Chtěl toho říci víc, ale Draco jej umlčel dalším polibkem, a ten druhý byl smělejší, i když stále ještě stejně rozpačitý. Nebyl si zcela jistý, kdy přesně usnuli, ale až doteď vládl všude klid. Na to, aby vstal, bylo ještě příliš brzy a lektvar na bolest hlavy byl ve vedlejší místnosti, což by vyžadovalo vstát a možná vzbudit Draca. Harry rezignoval a potichu čekal, až zbytek bolesti odejde sám. Nebyl si moc jistý, že bolest skutečně poleví, ale pokud Draco klidně spal, nevyrušil by ho za nic na světě.

------------------------------------------------------

Charlie Weasley se probral ze spánku a okamžitě si uvědomil, že Dula není vedle něj. Rozhlédl se zakalenýma očima a spatřil svého milence stát u okna pokrytého jinovatkou, zachumlaného v županu a zírajícího ven na noční nebe.

„Dulo? Jsi v pořádku, lásko?”

Dula se otočil, svlékl si župan, povzdechl a vklouzl zpět pod přikrývku.

„Ano. Měl jsem jen zlý sen. Dělám si starosti kvůli věcem, které nemohu ovlivnit. Je to pošetilé. Nechtěl jsem tě probudit.”

Charlie se okolo Duly ovinul jako obrovská kočka, pak zasyčel, když se dotkl jeho chladných nohou.

„Máš nohy jak kus ledu! Posuň se kousek, hned to napravíme.”

Dula a Charlie si třeli nohy o sebe, dokud chlad nezahnali a pomalu usnuli pod haldou přikrývek a dek. Dula tiše doufal, že noční mráz bude pouze přechodný přírodní jev a ne ošklivá předzvěst nadcházejících dní.

------------------------------------------------------

Dny které následovaly, ubíhaly obyvatelům Doupěte v pokojném klidu. Když se u snídaně ukázalo, že jejich domněnky byly podložené, Molly a Artur si vyměnili spiklenecké pohledy. Harry a Draco na sebe nedokázali pohlédnout, aniž by se nečervenali nebo se neusmívali. Byl to známý pohled na mladou lásku, kterou během let viděli ve tvářích svých vlastních dětí a mile připomínal dny, kdy se tentýž pohled odrážel na jejich vlastních obličejích. Ať už si Molly dělala jakékoliv starosti, ani ona nebo Artur nedokázali být s tou situací nespokojeni, protože za poslední dva roky se Harry tolik neusmíval a, podle jejich názoru, Draco si zasloužil každý střípek štěstí, který se mu mohl naskytnout.

Na začátku nového týdne otevřel Draco dopis od Ollivandera, ve kterém se mu omlouvali za zdržení z důvodů materiálů používaných k výrobě hůlky. V důsledku složitosti použití dodaných materiálů bylo nutné, aby na výrobu dohlížel sám pan Ollivander senior, jelikož cena zakázky již byla dohodnuta a zaplacena v hotovosti. Draco nerozuměl zdržení kvůli fénixovu peru, ale Harry ho ujistil, že během posledních desetiletí tam s žádným nepracovali, a že jeho a Voldemortova hůlka byly dvě poslední hůlky s jádrem z fénixova pera v tomto století. Draco byl představou, že má tak prestižní hůlku, spíše spokojený, ale dodatečné čekání ho iritovalo. Zítra začínal u Kratochvilných Kouzelnických Kejklí a hůlka by mu velice pomohla, aby se cítil bezpečněji, když nebyl s Harrym (a to nejen proto, že bude pracovat s dvojčaty!).

Draco dokázal povyprávět Molly o určitých věcech, co probral s Dulou, protože bude potřebovat velkou pomoc při hledání Severuse Snapea, aniž by na to upoutal Harryho pozornost. Ideální způsob by byl, kdyby Molly navštívila Bradavice a Draco by mohl použít jejich sovy nebo letaxový systém. Určitě by to bylo lepší, než riskovat Snapeovu zlobu, a také Harryho, kdyby se ti dva náhodně setkali. Bez ohledu na jejich nepřátelství, potřeboval se dostat do kontaktu se Snapem a získat více informací, a pokud to znamenalo vydržet jeho nálady, tak to zkrátka bude muset zvládnout. Alespoň byly položeny základy a Molly mu slíbila, že jakmile bude moci domluvit s Madam Pomfreyovou další schůzku, co nejdříve se tam vydají, pravděpodobně koncem příštího týdne.

Každý z členů domácnosti dostal dopis od Rona, plný dobrých zpráv a s pozváním, aby se na něj přišli podívat na příští domácí zápas. Bude to už počátkem příštího týdne a Kanonýři se dostali do souboje o postup do utkání o Světový pohár. Budou k tomu potřebovat ještě několik pořádných vítězství, ale pokud se těmito posledními zápasy probojují, budou hrát na mezinárodní úrovni, reprezentovat Anglii proti nejlepším světovým týmům. Pro Draca to bylo velice povzbuzující, už se nemohl dočkat, až zase uvidí skutečný zápas a Molly a Artur, kteří se nadýmali pýchou, že by Weasley mohl za pár měsíců zápasit o Světový pohár, už byli napnutí jak struna.

Nicméně zde byla jedna záležitost, která po těch několik vzácných dnů klidu tlumila Dracovo nadšení… jeho jizvy. Potřebovaly léčbu a Harry naléhal, že práci dokončí, zvlášť když už byli tak velice blízko cíli.

Začali s jeho zády, která jim zabrala tři sezení, protože na nich byla poranění nejhorší a nebylo na nich zdravého místečka. Ani Uklidňující doušek nestačil ke zmírnění stresu a ponížení, které doprovázelo neschopnost kontrolovat svůj odpor, postačilo k tomu, že se mu zvedal žaludek už po druhém sezení. Bylo to vyčerpávající, snažit se ovládnout, bojovat s nutkáním utéci z místnosti nebo křičet z napětí a oba, Draco i Harry, byli naprosto vyčerpáni, i když už bylo po sezeních.

Harryho pátrání nepřinesla žádný výsledek, a s nočními můrami se tak nadále nedalo dělat nic jiného, než používat ochranná kouzla, která by je omezila a doufat, že nebudou příliš hrůzné. Některé noci byly lepší než jiné, ale Draco se stále ještě občas budil s trhnutím a Harry na tom nebyl o moc lépe. Jeho vlastní noční můry se od Dracových lišily a často byly doprovázeny silnými bolestmi hlavy, ale on si za poslední dva roky již zvykl a v Dracově pokoji měl nyní vždy po ruce universální lektvar proti bolení hlavy.

Začínal nový týden a Dracovi bylo těžko u srdce při představě, že se má vrátit domů k poslednímu ošetření Jizvomizem. Kromě toho, že si několikrát škrobeně dali pusu na dobrou noc, polibek oné noci už nezopakovali, i když byli oba méně nervózní než dříve. Draco by dal přednost každodennímu cvičení před tím, k čemu mělo brzy dojít. Poslední z jeho jizev byly umístěny na vnitřní straně stehen, na kyčlích a zadku, a bylo dost těžké tyto partie odhalit, i když to bylo za účelem léčby. Představa, že mu bude Harry jemně vtírat mast do těchto míst, přiváděla Draca do stavu naprosté paniky. Byla to nesporně panika, která se vytratila před jeho bujarými touhami, když byl sám ve sprše, ale ve chvílích klidu a nezúčastněné vyrovnanosti ho ta představa přiváděla k tomu, že intenzivně uvažoval o tom, že si jizvy raději ponechá, než by procházel něčím tak zneklidňujícím.

To přivedlo Draca zpět k polibku. Ten všechno změnil a on se ptal sám sebe, jestli měl právo to udělat. Po svém rozhovoru s Dulou se cítil uvolněný, rozhodnutý a plný naděje. Zdálo se to tak správné, jednat a sáhnout po tom, co chtěl. Nyní zde byly následky, a ty nebyly malé. Harry byl, v každém smyslu a ve všech ohledech, jeho přítel. To slovo mu znělo příliš cize na to, aby je vyslovil nahlas, ale on si je šeptal sám pro sebe když byl sám, jen aby si vychutnal ten podivně opojný pocit, který mu dodávalo, když ho vyslovil. Přítel. Znělo to tak… dětinsky, jako by se dva hihňající se čtvrťáci drželi za ruce u madame Pacinkové. Bylo to ve skutečnosti docela fádní… ale kdykoliv na to pomyslel, vždy mu to rozbušilo srdce. Harry byl jeho přítel, i když to zatím nevyjádřili slovy. Nikdo z nich s nikým jiným nechodil a upřímně, nikdo z nich o to neměl zájem. I když se jednalo jen o trochu neškodného líbání, uzavřelo to mezi nimi smlouvu mnohem mocnější, než by dokázala jakákoliv slova.

Toto dodalo nový rozměr také věcem, o kterých Draco až do teď neuvažoval. Bylo v tom něco nekonečně důvěrnějšího, když se ho Harry dotýkal za těchto podmínek a on velice vážně zvažoval, jestli by nebylo snadnější přestát léčebná sezení, kdyby během procesu nebyl zmítán protichůdnými pocity.

V jednu chvíli byl napjatý a roztřesený, bolestivě si vědom ruky, která mu vtírala mast do zničené kůže na jeho zádech. O minutu později si představoval Harryho jak se k němu tiskne, blízký a teplý, úplně nahý, s hladovýma očima a bolavý touhou po něm. Naštěstí ležel na posteli tváří dolů a tuhost v jeho rozkroku nemohl nikdo spatřit. Horší bylo, když svoje představy Harryho nechal plynout příliš daleko a scéna v jeho mysli se rozplynula, a představa jeho milování s Harrym byla nahrazena naprostou brutalitou v rukou MacNaira, Hyde-Pratta nebo jeho strýce. Chvíle jako tato jeho touhu ničily, jeho genitálie rychle splaskly a scvrkly se strachy a Draco, plačící do prostěradla prosil Harryho, aby si udělali přestávku a pokračovali v léčbě později.

Jeho záda byla nicméně dokončena. Jemná a zářící plocha zdravé, i když trochu pobledlé kůže. A ať už to bylo jakkoliv nádherné, ponechalo to Harrymu k ošetření poslední místo a pouhé pomyšlení na něj způsobovalo Dracovi závratě. Kromě mučení se ho tam někdo dotýkal pouze když byl nemocný a sotva při vědomí. To, že se ho tam bude dotýkat Harry, to ve skutečnosti ještě zhoršovalo. Pocity odporu a touhy se prolínaly a mísily, ačkoliv je zoufale chtěl udržet oddělené.

Nebylo tu nic, co by se s tím dalo dělat, jen se snažit ještě víc a víc, aby se v myšlenkách soustředil na věci, které jeho pozornost potřebovaly, jako to, co řekne Snapeovi pokud se mu s ním podaří navázat kontakt, nebo se pokusit vzpomenout si na všechny ty drobné klauzule a ustanovení, které si bude muset připomenout pro svou práci, nebo dokonce jen přemítat nad způsoby, jak se Harrymu přiblížit tak zlehka, jak to jen bude možné a připravit ho na myšlenku, že potřebuje pomoc magického druhu, a že Voldemortova nákaza se ho stále ještě drží. Vzhledem k tomu, co by se mohlo přihodit, kdyby se Harry rozzlobil, byl to rozhovor, který by Draco raději vedl, až bude všechno hotovo a celý léčebný proces bude za ním, než aby musel potom žít s tím, že bude muset vidět Harryho rozhněvaného.

Byl to strašný pocit, myslet si, že by ho Harry mohl nenávidět pro to, co dělal. I přes jejich nově nalezené sblížení, které bylo podivuhodně povzbuzující a cenné, Draco měl tajemství, stejně jako je míval ve Zmijozelu. Bylo téměř neuvěřitelné, že byl jiným člověkem, nebo lepším, když lhal a klamal, osnoval a plánoval, to všechno za zády člověka, kterého měl milovat. Cítil se špinavý a odporný, a ani sprcha tak horká, že jeho kůže zůstávala rudá a svědící ještě dlouho potom, ho nedokázala toho hrozného pocitu zbavit. To, více než cokoliv jiného, mezi nimi udržovalo vražený klín a udržovalo jejich ‘vztah’ omezený na úsměvy během snídaně nebo při cvičení.

Draco se dokázal přimět Harryho políbit když byla tma a klid a oni pomalu usínali a nebylo potřeba slov, ale nedokázal se přinutit jít dále. Harry se zdál šťastný a vůbec se nedožadoval ničeho dalšího, přijímal, co byl Draco schopen nabídnout, ale Draco nedokázal snést pomyšlení na to, co by se stalo, kdyby Harry pochopil, co je druhým zdrojem Dracova váhání.

------------------------------------------------------

Přišlo pondělí ráno a Harry probudil Draca zašeptáním, což stačilo k tomu, aby se probral z lehkého spánku. Po cvičení, které obvykle zahajovalo jejich den, se Draco osprchoval první, aby měl čas se před odchodem dát pořádně do pucu. Artur, který se pohyboval okolo, ve svém obvyklém ranním zamžení mysli, popíjel čaj a rychle se osprchoval hned po Dracovi, shledal, že mu provoz na chodbě připomíná dny, kdy byly jeho děti ještě doma.

Draco byl oblečený v šatu, který si vybral minulý týden a pociťoval slabé povznášející sebevědomí. Harry se bude přemísťovat letaxem zároveň s ním, jen dokud nezačne pravidelně pracovat, a to bylo v pořádku, ale Draco si přiznal, že strávit nějaký čas bez Harryho by mu mohlo pomoci si utřídit myšlenky, protože na Harrym bylo něco, co mu znesnadňovalo soustředění. Molly servírovala obvyklou snídani a u stolu se ozývalo jen trochu hlučné povídání, většinou to byly gratulace Dracovi a ujištění, jak jsou na něj všichni pyšní a přejí mu úspěšný první den. Většinou ho chvála znervózňovala, protože se dost červenal, kdykoliv se při snídani podíval na Harryho a na to, aby mu zrůžověly tváře už další důvody nepotřeboval.

Interiér Kratochvilných Kouzelnických Kejklí byl ve skutečnosti vcelku nezajímavý. Byla to velká stará budova, postavená z kvalitních cihel a docela čistá, ale ne tak přepychově zařízená, jako jsou některé kanceláře. Nebylo snadné uvěřit, že nejúspěšnější podnikatelé kouzelnického světa přišli ke svému bohatství zde. Harry vedl Draca chodbami staré stavby a vesele mu vyprávěl historky o Fredových a Georgeových prvotních činech a pak ho představil sekretářce v recepci, hezké a zdvořilé čarodějce jménem Ella. Ukázalo se, že těsně před válkou studovala v Bradavicích, ale při prvních známkách nepokojů ji rodiče poslali do Krásnohůlek. O průběhu války tedy skoro nic nevěděla a Draca pozdravila veselým zamáváním a malou úklonou a pak ho vyexpedovala do Fredovy a Georgeovy hlavní kanceláře.

Byla to největší místnost v budově, která nebyla zaplněna zbožím a kromě obrovského psacího stolu s místem pro dva, který místnosti dominoval, zde byly už jen registrační skříně a kancelářské materiály. Fred a George je pozdravili pokynutím ruky, s očividnou úlevou odložili psací pera a povstali, aby je přivítali.

„Pro Merlina,-“

„-přesně na vteřinu. Jsme tolik-“

„-rádi, že tu jsi. Máme tu toho na práci tolik!”

A to byl konec Dracova poklidného rána. Ve finančních záznamech byl zmatek a co bylo kompletní, bylo sem tam nejasné nebo nepřesné a místo, které pro něj bylo vyklizeno a vybaveno stolem, pery a inkoustem, sotva stačilo na nálož práce, která se před ním ocitla. Pravděpodobně dokáže zvládnout poslední formuláře pro ministerstvo a Gringottovy, ale měl silné podezření, že bude muset překontrolovat i ty, jakmile bude moci projít a zkontrolovat formuláře a zápisy za posledních pár let. Byl v tom pěkný binec a Draco mohl ihned říci, že ani Fred ani George neměli hlavu na čísla, která neměli přímo před nosem. Jejich nadání bylo, že přesně věděli, co se lidem bude líbit, co použijí a věděli, kolik zlata byli lidé ochotni vydat, aby dostali, co chtějí. Měli výborný instinkt, ale nebýt jejich úspěchu, omyly, kterých se dopustili, by je byly zruinovaly.

Půlhodinku potom co se Draco usadil, jim Harry popřál hodně štěstí a Fred a George začali Dracovi střídavě vysvětlovat podrobnosti různých dokumentů, které se Draco pokoušel řešit. Všechno pokračovalo jak se patří a dvojčata ho velice překvapila svou seriózností, dokud je Draco konečně nepřistihl uprostřed podivuhodně záludné legrácky.

Podali mu štos papírů a byl zrovna velice zaměstnaný, když mu Ella přinesla doklad týkající se nových zásob a označený jako urgentní. Draco ho rychle prolétl, pak zrudl pobouřením a vzhlédl ve chvíli, aby spatřil Freda vybuchnout smíchy.

„Fakt vtipné, Weasley! Deset tisíc objednávek na soupravu Kratochvilné hopsající fretky! Předpokládám, že jste to plánovali celé ráno. Jen nezapomeňte, že tento týden dostanu svou hůlku. Pak si popovídáme o chytrých vtípcích, jo?!“

Kromě tohoto vyrušení strávil Draco den převážně zuřivým psaním, kontrolováním účetních knih a vypisováním nejurgentnějších dokumentů. Bylo to podivně uspokojující, i přes křeč v ruce a inkoustové skvrny, které nepůjdou odstranit kouzlem. Byl dokonce překvapený, když Fred a George zhasli světla a řekli mu, aby si vzal plášť a vrátil se domů, protože byly čtyři hodiny a Harry by jim nikdy neodpustil, kdyby ho nechali udřít se k smrti hned první den. Draco neměl nejmenší tušení, kam se celý den poděl. Alespoň měl pořádnou hromadu formulářů připravenou k odeslání soví poštou, důkaz, že byl jeho den produktivní, ale utekl tak rychle, že ani neměl čas si rozbalit balíček s obědem, co mu Molly připravila.

Draco se chystal použít letax, když chodbami doputoval až ke krbu, zatímco při chůzi uždiboval svůj oběd, ale přeprava nefungovala. Zelené plameny zahučely, ale on se ani nehnul. Očividně byl v procesu letaxový hovor a krb byl dalšímu použití zablokován. Ať už to bylo jakkoliv trapné, neudržel se a požádal George o Asistované Přemístění do Doupěte, protože jeho přemísťovací schopnosti se zatím stále omezovaly na dohlednou vzdálenost.

George zareagoval velice slušně, ale mít na rameni položenou ruku někoho jiného než Harryho, no... Dracovi z toho svrběla kůže. Následoval známý točivý pohyb Přemístění a s tlumeným třesknutím byl zpět v obýváku v Doupěti.

Krb byl skutečně obsazený, Harry do něj křičel na Kingsleye Pastorka, který, i přes zelenkavý odstín pleti, způsobený letaxovým hovorem, byl oprávněně očividně rozzuřený.

„-do toho ti k sakru nic není! Nepleť se do toho, čemu nerozumíš, Kingsley! Přenech to opravdovým kouzelníkům! Jsem si jistý, že najdeš nějaké papíry, co si zatím budeš moci postrkovat po stole.”

„TY MALEJ AROGANTNÍ HAJZLÍKU! Kvůli tobě jsem se snažil jak blbec! Už se mi ze všech těch sraček zvedá žaludek! Chceš, abych se věnoval papírování? Co kdybych podepsal jeden, kde budeš označený jako hlavní podezřelý?! Měl bych-“

Draco se třásl jen když pohlédl na linii jeho zad pod košilí. Harry byl napjatý jako struna, připravený vybuchnout pobouřením. George na tu podívanou ohromeně zíral, překvapený Harryho prudkostí.

Najednou, způsobem, který byl známý jen Dracovi, Harryho postoj se změnil a jeho hlas byl klidné a sebejisté vrnění.

„Oh, Kingsley. Promiň, že se nám to tak vymklo z ruky. Jsem si jistý, že jsi nic takového nemyslel. Ve skutečnosti si myslím, že jsi chtěl říci něco naprosto jiného. Po tom všem, jsme přece staří přátelé.”

Draco uviděl, jak se ministrovi lehce zastřely oči a v tu chvíli si uvědomil, co to Harry musí dělat. Zachvátila ho panika! Toto… bylo to špatné, mnohem horší, než zabíjet bývalé Smrtijedy. Harry na ministra kouzel používal pokročilý nitrozpyt!”

„HARRY! NE!”

Slova byla venku dříve než se dokázal zastavit. Harry se k nim otočil, znovu rozzuřený a Kingsley, celý zmatený pomrkával v plápolajícím zeleném ohni, a než zmizel, vyprskl pobouřený komentář.

„Na tyhlety nesmysly nemám čas, Harry. Dobrou noc!”

Draco cítil, jak z Harryho sálá podivné teplo a nevědomky udělal několik kroků zpět, zatímco George se na Harryho jen díval se stejně překvapeným výrazem.

„Krucinál, kámo! Vypadáš, jako by ses potřeboval uvolnit a oddechnout si. Ať už to je cokoliv, není to, že-”

Harry ukázal prstem na Draca, který se schoval za George a lehce se chvěl pod tím náhlým zkoumavým pohledem.

„TY! Ty… já nemohu… já… měl bych…”

Harry se třásl vzteky a jeho paže byly stejně rudé jako jeho obličej. Byl tak rozrušený, že nedokázal ani formulovat slova. Najednou se ale uklidnil, přitiskl si ruce k bokům, otočil se k nim zády a pomalu vyšel ze dveří.

„Já… jdu… se proběhnout.”

Harry vyšel ze dveří, schválně je za sebou tichoučce zavřel a nechal Draca s Georgem v obýváku samotné. Draco se svalil do židle, těžce dýchal a snažil se přemoci nutkání zvracet nebo utéci pryč. Hlava se mu točila návalem adrenalinu, který doprovázel pohled na tak rozzlobeného Harryho a jeho vlastní ruce se třásly tolik, že by neudržel sklenici vody, aby ji polovinu nerozlil. George se za ním díval, stále ještě rozhozený celou tou scénou a naprosto chápal Dracovu paniku.

„Jé, no to mohlo dopadnout hůř.”

Draco vzhlédl a čekal až to George vysvětlí.

„Mohl se skutečně nasrat.”

Draco se chabě uchechtl. To byl způsob, jak ukončit první pracovní den. Jediné, v co mohl doufat bylo, že teď to už půjde lépe.

 39. kapitola - Je to jen život

41. kapitola - Vítězství krále Artura

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat