| Zobrazeno: 2046
/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
„Co… co tím chcete říci… vy jste se toho obával? Vy... Vy jste věděl, že...”
Dula přerušil Draca pomalým zvednutím ruky a než promluvil, povzdechl a podíval se na Draca s bolestným výrazem.
„Nic nevím, ale domníval jsem se… od chvíle, kdy jste přede mnou to slovo vyslovil. Modlil jsem se, aby to byla jen náhoda, ale takové slovo… vždy oznamuje zlé časy. Od okamžiku, kdy jste ho poprvé vyslovil jsem se obával, že bude vyřčeno znovu. Není kouře bez ohně, a magie tohoto druhu není nikdy bez trvalých škod. Nechtěl jsem do toho být zapleten, ale pokud vám něco z toho, co o tom mohu říci, pomůže vyřešit vaše problémy rychleji, pomohu. Jen doufám, že to není tak hrozné, jak jsem se obával.”
Draco se uklidnil, pořád ještě roztřesený strachy, že Dula věděl více, než řekl. Rychle začal vypočítávat, co věděl a doufal, že si Dula nebude o Harrym myslet nic špatného, až uslyší, co se stalo.
„Pravděpodobně jste četl, co se o Harrym píše... v kouzelnickém tisku… už dříve.”
Dula rozvážně přikývl.
„Četl, ale nevěřil jsem tomu. Harry je velmi dobrý člověk a je to náš blízký přítel, i když ho nevídáme moc často. Nemyslel jsem si, že by na těch povídačkách bylo něco pravdy. Říkáte mi, že jsou pravdivé?”
Draco se trochu zachvěl, nelíbilo se mu to vystřízlivující uvědomění, že pravda je mnohem děsivější než všechny ty povídačky.
„Je to pravda. Nejdřív mi to řekla Molly, pak jsem nějaké věci viděl na vlastní oči. V noci odchází, po zuby ozbrojený, a zabíjí bývalé Smrtijedy, kteří se ještě schovávají. Jsem si skoro jistý, že ministerstvo také ví, že je to on, ale nemají dostatek důkazů a jelikož nepociťují žádné sympatie k lidem co zabíjí… tak to kryjí pokud mohou. Jeden večer se Harry s Ronem opili a povídali si o válce. Zaslechl jsem to jen proto, že jsem nemohl spát a zrovna jsem byl v chodbě. Tak jsem se o viteálech dozvěděl. Aby porazili Voldemorta, museli jich zničit sedm.”
Při zmínce o viteálech se Dulovi rozšířily oči.
„Merlinovy vousy! Sedm? Váš Temný Pán byl mnohem horší než Grindelwald. V době mého dědečka Grindelwald pátral po Kameni mudrců a byl poražen Albusem Brumbálem a Nicholasem Flamelem. To bylo něco naprosto jiného než Voldemort, který se odvážil sedmkrát rozdělit svou duši, kvůli nesmrtelnosti! Sedm lidí zemřelo, aby mu prodloužili život. To je důvod, kvůli kterému jsem vám řekl, že tento druh magie je odporný. Myslíte si, že to Harryho nějakým způsobem postihlo?”
„Ano. Byl jsem v Bradavicích… za portrétem Albuse Brumbála, který zůstal jako otisk jeho osobnosti. Byl to jediný způsob, jak jsem mohl získat více informací o tom, co Harry s Ronem za války podnikli… aniž bych se ptal Harryho. Věděl jsem, že jestliže Harry pronásledoval mocnou magii, Brumbál mu musel radit. Od něj jsem se dozvěděl o viteálech a taky mi řekl, že se Harrymu nepodařilo zabít Voldemorta správným způsobem. Dulo, řekl mi, že část Temného Pána přežila, poslední část jeho duše, a to je důvod, proč je Harry tak agresívní… někdy. Stále je to Harry, ale je to jako by měl nějaké nutkání… jako by měl potřebu zabíjet. Mívá bolesti hlavy a noční můry, a když se rozzlobí, vycítíte to už zdaleka. Občas to cítím, když jsem v jeho blízkosti.
Albus Brumbál mě pověřil úkolem. Chce, abych zachránil Harryho a pomohl mu vypudit z něj poslední část Voldemortovy duše. Problém je, že nevím, kde se nachází. Nůž, který Harry používá, když pronásleduje Smrtijedy, by mohl být druhem viteálu, který Voldemortovi umožňuje mu být nablízku, nebo je také možné, že Harry SÁM je viteál. Ale také je možné, že o žádný viteál nejde a Harry je jen… kontaminovaný… z vystavení vlivu černé magie a manipulací s tolika částmi Voldemortovy duše.
Potřebuji pomoc a přísahám, že tajemství viteálů nevyjevím nikomu, kdo by o nich už nevěděl. Proto o tom mluvím s vámi. Ví o nich jen Ron a Harry a já nemohu riskovat, aby si Harry myslel, že jsme proti němu. Je prchlivý a mocný. Kdyby si myslel, že jsou lidi proti němu, nedokážu vyjádřit, co by mohl udělat. Já… myslím, že ho miluji. Nemohu to vzdát. Musím mu pomoci. Rozumíte mi?”
Než Draco skončil, začal být zoufalý, ale následoval Dulu, který zamířil ke kamenné lavičce, posadil se a dál si mnul ruce. Dula tiše potřásl hlavou.
„Je toho moc… až z toho mám závrať. Draco… mohu vám trochu pomoci. O viteálech toho moc nevím, znám jen název a skutečnost, že je to zosobněné zlo. Nemohu být do tohoto případu zapojen, protože kdyby to vešlo ve známost, a byly z toho vyvozeny špatné závěry, reputace mého otce by tím vážně utrpěla. On a já se v názorech často rozcházíme, ale já si nepřeji mu ublížit. Mohu vám říci toto. Existují věštecká legální kouzla, která vám umožní zjistit pravdu.
Viteál je nesmírné zlo, i když může být vyroben z obyčejného předmětu. Se správným kouzlem dokážete zjistit, co to skutečně je. Jelikož viteál je kus lidské duše, aura bude velice jasná a podle toho poznáte, kde se nachází. Co se týče toho, jak takovou věc vypudit, o tom nevím zhola nic. Říkáte, že Brumbál vám toho pověděl hodně, a že Ron a Harry jsou poslední, kdo o těch záležitostech ví. Komu Brumbál nejvíce věřil? Jistě měl během války pomocníka nebo pobočníka… někoho, kdo věděl co dělat, kdyby se Albusovi samotnému něco stalo.
‘ Ach, Merline! Snape! Snape byl během posledního desetiletí jeho nejbližším přítelem! Albus se nechal Snapeem zabít… musel mu důvěřovat ve všem! Musím ho najít… nějak.’
„Máte pravdu. Existuje někdo, komu věřil… ale nebude jednoduché ho nalézt, a jsem si docela jistý, že mě nenávidí. Nicméně se o to mohu pokusit. Mohl byste se pro mě podívat po těch věšteckých kouzlech? Už jste mi tolik pomohl a příčí se mi žádat vás o víc, ale je to pro Harryho a já se musím věnovat spoustě dalších věcí. Prosím?”
„Samozřejmě, samozřejmě. Nenabídl bych se, kdybych neměl v úmyslu pomoci všemi způsoby co budu moci. Tohle břímě byste neměl nést sám. Harry je náš přítel a velice ho milujeme. Nenechal bych ho lhostejně upadnout do zkázy. Kdybychom věděli, bývali bychom se ho snažili zastavit při jeho akcích. Je to malý zázrak, že o tom nemluví. Já začnu pátrat po těch kouzlech, zatímco vy naleznete toho člověka, který byl důvěrníkem Albuse Brumbála. Dám vám vědět, jakmile budu mít ta kouzla pro vás připravena a sepsána. Je to v pořádku?”
Draco vydechl úlevou a děkoval vyšší moci za nalezení nového spojence. Nejvíce se obával toho, že mu Dula nebude věřit nebo rovnou odmítne zaplést se do něčeho, co mohlo mít, byť i jen vzdálenou, souvislost s viteály.
„Děkuji vám. Velice moc vám děkuji. Nevíte, jak moc to pro mě znamená. Jediné co chci je, aby byl Harry v pořádku. Udělám pro to všechno, co bude potřeba… cokoliv… pokud to znamená, že to přestane a zas bude jako dřív. Děkuji vám, Dulo.”
„Pojďme dovnitř. Noci jsou zde studenější než u vás. Také bychom neměli vylekat Harryho a Charlieho naší dlouhou nepřítomností. Nemáte zač, Draco. Neobávejte se se mnou znovu hovořit. Jsem rád, že vás moje slova alespoň trochu uklidnila. Pokud byste mě potřeboval, vězte, že jsem tady.”
Vraceli se zpět do Charlieho a Dulova domku, při chůzi naslouchali zvukům spících draků.
----------------------------------------------------
Charlie a Harry rychle a efektivně uklidili kuchyň a přitom si povídali.
„Harry, řekni mi upřímně. Jak se věci mají mezi tebou a naším ‘malým dráčkem’. Vypadá lépe, ale podle toho, co jsi zmiňoval, jeho problémy nejsou takového druhu, kterému se dá čelit zpříma.”
Harry otřel několik posledních talířů a úhledně je poskládal na hromádku zatímco Charlie několika rychlými pohyby hůlky udělal pořádek na lince.
„Už se to lepší… aspoň si myslím, že se to lepší. Těžko říct. Pořád ještě nenávidí, když se ho někdo dotýká, ale už může spát celou noc a probudí se jen párkrát. Když mu Molly přestala dávat Doušek bezesného spánku, začal mít pravidelně noční můry, takové, ze kterých se jednoduše probudí a ochranné kouzlo, které mě Dula naučil, většinou pomůže. Zdá se, že je mu lépe, ale já… jen jsem prostě občas nervózní.”
„Jak to? Nemyslíš si, že by si zase ublížil, nebo snad ano?”
„NE. Nic takového! Jen vypadá, že nad něčím dumá a dělá mu to starosti. Skoro se bojím zeptat se ho na to. Nikdy nevím, když něco udělám nebo řeknu, jestli ho to vyleká nebo potěší. Myslím, že jediná věc, kterou jsem si jistý je, aspoň teď, že mě má opravdu rád… myslím, že… myslím, že mě chce… tak jak já chci jeho. Jsem si tím jistý… ale, Charlie… má problémy. Velké. Nejsem si jistý, jestli je to ode mě správné vůbec myslet na to, abych byl s ním… a nejen proto, že nevím, co to k sakru dělám. Už jsem mu ublížil… několikrát, párkrát to bylo úmyslně, zbytek náhodou. Nechci mu ubližovat. Už ne. Z žádného důvodu. Jestli mě pořád ještě bude chtít, i po všech těch věcech co jsem udělal… můžeš mi upřímně říct, že dělá zdravá rozhodnutí?”
Charlie hvízdl.
„Zatraceně, kámo, ty jsi do něj zamilovaný až po uši, co? Přestaň tak dumat nad vším, co děláš, Harry. Přestaň s tím dřív, než se z toho zcvokneš. A co myslíš tím ‘ublížit mu’? Jestli zjistím, že jsi po něm šel jako Ron, tak tě vyvleču ven do sněhu, zarazím ti do něj prdel a nechám tě tam, dokud nepobereš trochu rozumu.”
Harry se začervenal, usadil se u kuchyňské linky a prohrábl si rukama vlasy.
„Ne tak jako on… jen tehdy, když se ukázal poprvé. Skoro jsem ho zabil, než mě Molly zastavila. Jsem rád, že to udělala… teď. Ale několikrát jsem ho vyděsil. Jednou, abych se ujistil, že se v domě bude chovat slušně, hned potom, co přišel, pak znovu, když jsem ho chtěl přikrýt když spal. Zpanikařil z toho. Naposledy… naštval jsem se při čtení článku ve Věštci, o ministerstvu a dalších věcech… a… já… zařval jsem na něj. Utekl pryč, jako bych na něj namířil hůlku. Nenávidím to. Snažím se pořád znovu mu dokazovat, že ho mám rád, a že mi na něm záleží, ale vždycky to nějak zvorám, pokaždé. Cítím se, jako bych se už nedokázal ovládat. Chci říci, podívej se na něj! Je krásný, ale už není nikomu nebezpečný. Nevím, co to mám, k sakru, za problém! On si zaslouží něco lepšího než tohle, ne?”
„Prrr, prrr… zpomal, šampióne. Přestaň být na sebe tak tvrdý. Děláš jako bys, jen proto, že jsi oddělal Temného Pána, měl být perfektní a vševědoucí. Hovno. To je moje práce!”
Harry si nemohl pomoci, musel se tomu zasmát.
„Harry, co se ti tu snažím říci je, že kromě toho, že musíš trochu přemýšlet, než začneš jednat. To nejlepší, co teď můžeš udělat, je přestat se sám sebe štvát do padnutí a mstít se. Nech věcem volný průběh. Vypořádej se s tím, co se děje teď a nepanikař nad budoucností. Draco má plno důvodů, aby tě měl rád. Jsi fajn kluk a navíc skvěle vypadáš. Máš ho rád a rád bys ho zas viděl v pořádku, tak pracuj jen na tom. Pomoz mu s uzdravením, další věci řeš teprve až přijdou. Možná bude chtít mít něco jak vztah, buď na to připravený, až se vzchopí. Sakra, kámo… vždyť je to jen pár týdnů a on líp spí, víc jí, dokázal sem dnes večer s tebou přijít, za pár dní začne pracovat, a bude mít hůlku, jakmile bude hotová. Řekl bych, je to zatraceně velký pokrok! Ty prostě nemáš dostatečný odstup na to, abys to jasně viděl. A teď se vzchop … nebo ti nakopnu prdel.”
„Hele! Já jsem rozjařený! Jsem rozjařený. Jsem celá kopa radosti, jasné? Já se prakticky válím v růžových lístcích. Ačkoliv ….. mám další problém. Ne… nikomu to ale neříkej, jo?”
Charlie znepokojeně svraštil obočí a sedl si proti Harrymu.
„Dobrá. Já to skousnu. Co se děje?”
„Charlie… i kdyby řekl, že se mnou chce chodit… i kdyby chtěl… dělat něco víc… kdybych se ho mohl dotýkat… stejně bych nevěděl, co dělat! Chci říci… do prdele! Charlie… bojoval jsem ve válce a neměl jsem čas na randění. Já jsem… nikdy jsem…”
„Panic?”
Harryho položil hlavu na stůl ponížením zrudl ve tváři.
„No, sakra. Na tom není nic špatného, Harry. Je ti devatenáct, ne dvacet devět. Vypadáš, jako by sis myslel, že je něco špatného na tom čekat na vhodnou dobu. Chci říci, sakra, kdybych býval věděl, když jsem byl ve škole, co jednou budu cítit k Dulovi, nebyl bych býval takový chlípný hajzlík. Pokud potřebuješ nějakou technickou radu, není to o tom, že bych nemohl poradit … ale hodně věcí se vyjasní samo… přijdete na to průběžně. Tak se to učí každý. Jsem si jistý, že poslední věc, co Draco potřebuje, je zkušený milenec. Co potřebuje, je dobrý přítel, někdo, komu může důvěřovat, a to přesně jsi.”
Harry hlučně vydechl a pak na Charlieho popuzeně pohlédl.
„Ty mě tím svým zdravým selským rozumem zabiješ, kámo. Nemáš aspoň nějakou radu, po které bych mohl mít aspoň pocit, že vím, co dělám?”
Charlie se škrábal na čelisti a chvíli vypadal zadumaně.
„Buď trpělivý. Jestliže se budeš cítit naštvaný, chvíli počkej, než promluvíš. Používej hodně lubrikantu a jdi na to tak pomalu, jak jen to dokážeš, neplánuj si na další den famfrpálový zápas, pokud jsi ten večer ten dole… kvůli téhle malé chybě jsem v Bradavicích prohrál dva zápasy.”
Harryho pálily oči a zrudl ve tváři jak pivoňka, zatímco Charlie se chechtal nad jeho ohromeným výrazem.
„Hej… chtěl jsi radu, tu jsi dostal a přísahám, že dobrou! Zvládáš to dobře, Harry. Uvolni se, kámo... vždyť je to jen život.”
Dula a Draco se vrátili, ve tvářích celí růžoví, jak byli vymrzlí a sundávali si kožichy. Rozhovor se protáhl déle do noci, ale Charlie a Dula museli vstávat časně, takže posezení bylo ukončeno, i když podle měřítek některých lidí ještě pozdě nebylo.
Harry a Draco se letaxovou sítí vrátili domů a vyšli do schodů. Molly a Artur se zrovna uložili a kluci zamířili do svých pokojů, tiše se převlékli do pyžam a doufali, že Molly a Artura nevyruší ze zaslouženého odpočinku.
Harry se vrátil do Dracova pokoje jen o pár minut později a bez komentáře jednoduše vklouzl na místo a udělal si pohodlí. Na úzké posteli, která kdysi patřila Percymu, nebylo moc místa, ale Harry byl zvyklý spát na zádech a to se Dracovi hodilo, jelikož on spával schoulený a zabíral tak více místa.
Draco proklel svůj nemluvný jazyk, který byl najednou těžší než obvykle, jako by věci, které chtěl vyslovit byly tak těžké, že mu držely ústa zavřená. Harry byl celou noc klidný a úžasně důvěrně známý. Dulova slova zněla Dracovi palčivě v uších a Draco se k Harrymu ve tmavé místnosti přisunul blíž.
Přidržel špičku prstu hned nad Harryho rty, prosil ho o ticho, dokud cítil, že dokáže vyslovit to, na co myslel. Harry zůstal klidně ležet a v šeru se na Draca upřeně díval, zatímco Draco zůstal nehybný a divoce se červenal, jen několik palců od Harryho levého ucha. Jeho hlas byl nervózní šepot a Harry mohl na své tváři a na krku cítit lehký závan každého Dracova výdechu.
„Harry. Já… ještě nejsem v pořádku. Ne tak, jak bych si přál být. Ale… ale kdybych byl… Harry… chtěl bych tě. Nemusíš nic říkat. Nemohu… nemohu ti dát to, co by ti mohl dát někdo jiný. Není to mnoho, ale všechno co mám, jsem já sám. Harry… myslím… myslím, že do tebe začínám být zamilovaný. Nebudu tě o to žádat znovu, jestli nechceš, ale… já… je mi devatenáct, myslím… myslím, že jsem gay a nikdy jsem nepolíbil nikoho, s kým bych chtěl být. Jestli se nikdy neuzdravím, jestli nikdy nepřijdu na způsob, jak se dát do pořádku… jen bych chtěl… chtěl bych mít vzpomínku, že jsem políbil někoho, kdo mě měl rád. Chtěl bych, abys to byl ty. Můžu tě políbit?”
Harry se pomalu otočil a nastavil Dracovi obličej, snažil se nic neuspěchat a neprozradit své divoce bušící a rozechvělé srdce. Na tváři pocítil jemný dotyk něžnosti, která pak jemně, ale nemotorně sestupovala k jeho ústům, něžně, ale naléhavě, sevřela jeho spodní ret, potom horní.
Nebyl to perfektní polibek. Oba byli nervózní a váhající při každém nadechnutí i vydechnutí, příliš dlouho setrvávali tu nebo zas příliš pospíchali tady. Jejich dech byl jen lehce cítit kávou, vínovou omáčkou, kořením a ještě něčím dalším. Ozývaly se krátké vzdechy, které byly krásné, stejně jako rušivé a oba natáhli krk, aby se jejich rty mohly setkat zatímco jejich těla zůstávala bezpečně vzdálena. Bylo to příliš intenzivní a náhlé, a obavy a ‘opravdovost’ té chvíle, to všechno jim působilo závrať a ztěžovalo jim možnost vypořádat se s tím. Byl to perfektní polibek a oni i beze slov pochopili, že nic… nic už nikdy nebude jako bylo dřív.
Draco spal celou noc, vedle Harryho byl klidný a dokonce i ošklivé věci, nebezpečí vzpomínek a představ, které ho pronásledovaly v zákoutí jeho myšlenek, byly nyní vzdálené stíny, jejichž hrozby se zdály plané… jen na krátkou chvíli.
Nebyl to perfektní polibek. Byl to perfektní polibek. Byl to život.