| Zobrazeno: 6002
/ 13
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Rozzuřený Severus Snape se hnal chodbami Bradavic. Studenti mu uskakovali z cesty, když je míjel. Jeho jediná útěcha byla, že Sirius Black uvázl zase ve své psí podobě a byl vykázán z ošetřovny stejně jako on. To vzteklé psisko nikdy nedokázalo držet jazyk za zuby! A kdyby Black znal Harryho aspoň z poloviny tak dobře jako Severus, věděl by, že ten potřeštěný Nebelvír by se vrhl na meč, aby ochránil svého kmotra; měl by vědět, že se jim pokusí zabránit v boji. Otevřít si takhle vlastní zranění…
Severus ze sebe tu vzpomínku setřásl, protože o ní už dál nechtěl uvažovat. Občas byl ten nerozumný kluk sám sobě největším nepřítelem! A teď, díky Blackovi, na něj nemohl dohlížet.
Poppy se nakonec uklidní, řekl si. A pořád je tam ještě Lupin. Vlkodlactví stranou, Lupin byl docela ucházející.
„Profesore?“
Snape se překvapeně otočil, šokovaný tím, že některý z těch malých spratků v hale měl skutečně dost drzosti na něj promluvit - navzdory jeho zachmuřené tváři, která všechny varovala. Za ním stáli Hermiona a Ron, proto potlačil vzteklá slova, která se mu tlačila na rty.
„Ano?“ štěkl místo toho.
„Jdeme se právě podívat na Harryho,“ vysvětlovala Hermiona. „Daří se mu trochu lépe?“
„Když se vám podaří udržet od něj toho vzteklého psa, jsem si jistý, že se plně uzdraví,“ informoval je Snape, přičemž zaznamenal zrudnutí, které jim oběma přeběhlo po tváři. Tajně si povzdechl - všichni byli samozřejmě nebelvírští - loajální až na dřeň, a bohužel to zahrnovalo i Blacka.
„On Harryho miluje!“ protestoval Ron, vrhaje se okamžitě na Blackovu obranu. „A dokáže se o něj postarat lépe než --“ Hermiona tvrdě vrazila do Rona loktem, čímž ho přerušila dřív, než mohl dokončit své prohlášení, za které by mu Snape nepochybně musel vyčinit. Uvažoval, jestli má cenu se obtěžovat a připomenout tomu troubovi, že mu Black ve třetím ročníku zlomil nohu.
„Slečno Grangerová, chci si s vámi o něčem promluvit,“ Snape pustil Rona ze zřetele a obrátil svou pozornost výhradně na Hermionu, když se mu vybavilo něco, co řekl minulou noc ředitel.
Začala protestovat, ale zvedl ruku, aby ji zastavil. „Až skončíme, pan Potter tam pořád ještě bude. Pane Weasley, vy můžete běžet napřed a navštívit ho, pokud vám to madame Pomfreyová dovolí. Slečna Grangerová se k vám připojí později.“
Oba vzhlédli, jako kdyby se chystali přít, ale nic neřekli a Hermiona jen pokynula Ronovi, aby šel dál bez ní. Ron vrhl na Snapea rozmrzelý pohled, když zamířil k nemocničnímu křídlu.
Severus vedl Hermionu zpátky do svého kabinetu a pokynul jí dovnitř předtím, než zavřel dveře a usedl za svůj psací stůl. Posadila se na židli naproti němu a zvědavě na něj hleděla. Nikdy z něj neměla takový strach jako ostatní studenti, ačkoliv k ní byl určitě dost krutý. Bylo těžké udržovat masku věrného Smrtijeda, který favorizuje své zmijozelské spojence, když měl co dělat s tak talentovanou Nebelvírkou. Když musel Dracovi Malfoyovi dávat stejné známky jako Grangerové, způsobovalo mu to nekonečnou hořkost - poznal velice málo lidí, kteří se mohli vyrovnat intelektu této dívky.
„Vy a Potter jste v minulém roce zkoumali kouzla?“ zeptal se jí, čímž připomněl rozhovor, který včera vedli s bystrozorem.
Hermiona se zahloubaně zamračila, ale přikývla.
„Kvůli extra bodům?“ pokračoval, i když už tušil odpověď, kterou mu dá.
Zamyšleně na něj pohlédla, jako by se pokoušela dojít k jistému rozhodnutí. Nakonec zakroutila hlavou. „Ne, pane. To nebyla tak úplně školní práce. Prostě jsme si mysleli, že by mohl Harry potřebovat nějakou zvláštní pomoc s určitými záležitostmi.“
„Pokračujte,“ pobízel.
Hermiona si povzdechla. „Hodiny obrany proti černé magii nebyly zrovna moc užitečné,“ poukázala a její hlas zněl poněkud podrážděně. „Profesoři Quirrell a Lockhart byli na nic. Ukázalo se, že profesor Moody byl převlečený Smrtijed, a většinu času strávil vyučováním kleteb, které se nepromíjejí a které Harry nechce používat. A jediné, co nás loni učil profesor Mackrel, bylo, jak poznat otrávené jídlo. Profesor Lupin byl jediný slušný učitel, kterého jsme kdy měli.“ Neobtěžovala se zakrýt svoji nelibost nad tím, že byl zodpovědný za Lupinovo propuštění. Severus tehdy neměl tak moc na vybranou. Lucius Malfoy trval na tom, aby našel způsob, jak se ho zbavit, a odhalit ho coby vlkodlaka byl jediný způsob, který dokázal vymyslet. A pravda byla, že Lupin tomu sám pomohl - zapomněl si vzít svůj lektvar a téměř to stálo několik životů.
„Každopádně jsme usoudili, že pokud má Harry přežít Voldemortovy útoky, tak je to na nás, abychom ho připravili,“ pokračovala Hermiona a Snape ji musel obdivovat za její iniciativu. „Takže jsme začali studovat samostatně.“
„To byl dobrý nápad, slečno Grangerová,“ připustil Snape zdráhavě a zaznamenal na její tváři překvapení, když si uvědomila, že ji pochválil. „Co mi můžete povědět o kouzlu Králův hlas?“ Cokoliv o tomto kouzlu Albus objevil, překvapilo ho to - a po jeden a půl století překvapí Albuse Brumbála už jen velice málo věcí.
„No, je to, jak jsem už řekla včera, pane,“ vysvětlila Hermiona. „Byl to předchůdce Imperia. Ale nezdálo se, že by bylo tak mocné jako Imperius, ačkoliv je stejně tak účinné, pokud funguje.“
„Pokud funguje?“
Zamyšleně přikývla. „Právě tak to je, pane. Nevypadalo, že by moc dobře fungovalo - mně nefungovalo nikdy. A stejně tak ani Ronovi, když ho zkoušel.“
„Ale panu Potterovi fungovalo?“
„Ano, pane,“ souhlasila. „Zjistili jsme, že vyžaduje někoho opravdu mocného, když ho použijete, což je pravděpodobně další důvod, proč ztratilo oblibu.“
„Našli jste nějaká další kouzla, která ztratila oblibu?“
„Byla jich celá řada,“ přiznala. „Ačkoliv většina nám stejně nebyla nijak užitečná. Ne že bychom mohli trénovat kouzlo na vypuzení démona na svých přátelích. Nejdřív byste musel démona vyvolat.“
Severus při tom zbledl. „Slečno Grangerová, při Merlinovi doufám, že jste se nepachtili s vyvoláváním démona?“ Tato zvláštní oblast vědomostí byla považována za nejtemnější ze všech temných umění a neexistovala možnost, jak si s ní pohrávat, aniž byste neodvolatelně nenakazili svou duši.
„Samozřejmě že ne, pane!“ vykřikla šokovaně Hermiona a výraz pobouření na její tváři mu přinesl ulehčení daleko větší, než by byl ochoten připustit. Pomyšlení na to, že ze všech lidí právě Harry Potter by se mohl namočit do takové temnoty, ho znepokojilo způsobem, o kterém nechtěl přemýšlet. „Navzdory vašim předpojatým představám nejsme idioti! A když Harry nepoužívá nepromíjené dokonce ani na svou vlastní obranu, jak si můžete myslet, že by se zapletl do něčeho takového?“
„Slečno Grangerová, jste pod vlivem chybných představ. To není vaše inteligence, o které pochybuji, ale nebelvírská povaha slepě se do všeho vřítit.“
Uviděl v jejích očích náznak pobavení, když pochopila jeho skrytý kompliment. Chytrá malá čarodějka; téměř ji začínal mít rád. „Jistě víte, pane, že zmijozelští nemají monopol na podvod.“
„Jak mě s oblibou ujišťuje ředitel,“ souhlasil Severus mírně. „Děkuji vám, slečno Grangerová. To bude všechno.“
Vstala, že odejde, ale ve dveřích se zarazila a ohlédla se na něj. „Profesore, proč neudělá ředitel něco s výukou obrany proti černé magii? Profesor Dublois je letos zrovna tak špatný, jako byl profesor Mackrel. Určitě by dokázal najít lepšího učitele?“
Severus se na ni zamračil. „Máte na mysli, proč ji neučím já?“
Přikývla.
„Protože by v tom nebyl žádný rozdíl, slečno Grangerová,“ zasvětil ji. „Je to málo známá skutečnost, ale většina kouzelníků a čarodějek nemá absolutně žádný talent na cokoliv, co se týká černé magie nebo obrany proti ní. Vyžaduje to dost určité schopnosti. To je jeden z důvodů, proč jsou tak přísné požadavky na ty, kdo se chtějí stát bystrozory. Hodí se na to velice málo lidí. A kdyby se poukazovalo na nedostatek obranných schopností většiny obyvatelstva, způsobilo by to všeobecnou paniku. Ti, kdo mají tu správnou povahu - tak jako vy, pan Potter a pan Weasley - ti se naučí, co potřebují, navzdory všem okolnostem.“
„Ale všichni se naučili základy, když třídy vyučoval profesor Lupin,“ protestovala Hermiona.
„Neřekl jsem, že se nedokážou naučit zaklínadla, slečno Grangerová,“ připomněl jí Severus. „Říkal jsem, že nemají povahu. Máte vůbec tušení, kolik studentů stále ještě trpí nočními můrami o bubácích a tůňodavech, a to navzdory vynikajícímu vyučování profesora Lupina? Já ano, protože jsem to já, kdo pro madame Pomfreyovou vaří Doušek bezesného spánku.“
Mohl pozorovat, jak ji jeho slova šokovala. „Ale my jsme bubáky porazili a naučili jsme se, jak uniknout tůňodavovi! Proč by se jich pořád ještě báli?“
„Opravdu, proč?“ souhlasil Severus, kterému ta představa připadala stejně směšná jako jí navzdory tomu, že to byla pravda. „Včera jste byli obklopeni dospělými kouzelníky a čarodějkami, kteří jsou naprosto schopní používat ochranná kouzla a kletby, nemluvě o řadě sedmáků, kteří studovali pod Lupinem. A určitě by měl každý majitel knihkupectví znát přinejmenším kouzlo, které zmrazí oheň, jenž by hrozil, že spálí jeho obchod. A přesto ani jeden z nich nezvedl hůlku, aby vám pomohl. Mohu vás ujistit, že ani nejlepší učitelé na světě pro obranu proti černé magii by tento žalostný fakt nezměnili. Vždy to bude záležitost nemnohých, kteří jsou povoláni, aby bránili masy. Proč by jinak celý kouzelnický svět vkládal svoje naděje do rukou chlapce, který dokonce ještě ani nedokončil školu?“
„Vždycky jsem si myslela, že je to trochu absurdní,“ připustila Hermiona.
„Opravdu,“ znovu souhlasil Severus.
Najednou se usmála. „Tak si myslím, že máme prostě štěstí, že byl na ten úkol vybrán Harry.“ Chytrá nebo ne, pořád to byla Nebelvírka a její loajalita k Potterovi nezakolísala.
Severus ji za to musel obdivovat. „Možná to byl prostě pan Potter, kdo má štěstí, když si vybral takové přátele.“
Znovu vypadala zaraženě - tento kompliment byl méně skrytý a téměř se blížil tomu, jako by se chystal jí poděkovat za to, co včera udělala. Usmála se na něj a zdálo se, že chce něco odpovědět, ale pak změnila názor. „Příjemný den, pane profesore,“ řekla místo toho a otevřela dveře.
„Příjemný den, slečno Grangerová.“
Když zůstal sám, obrátil Severus svou pozornost k hádance, kterou mu Brumbál nechal. Králův hlas. Připadalo mu velice nepravděpodobné, že by Harry Potter úspěšně použil kouzlo, které nebyla schopná provést Hermiona Grangerová - což znamenalo, že tady šlo o něco víc. Albus tvrdil, že ani Harry by neměl být schopen to kouzlo použít. Vypadalo to, že má před sebou jisté pátrání.
Vracel se do svých vlastních pokojů rozhodnutý, že při hledání odkazů na to kouzlo zkusí nejdřív svou vlastní soukromou knihovnu. Ale když se přiblížil ke dveřím bytu, okamžitě zjistil, že jeho bádání bude muset být ještě na chvíli odloženo. Přímo před portrétem, který vedl do jeho pokojů, stál Smrtonoš.
Severus se zarazil a zíral na obrovské černé psisko, které na oplátku v potemnělé chodbě zlověstně civělo na něj. Sirius Black byl ve své zvířecí podobě docela zastrašující, i když by to Severus nikdy nahlas nepřipustil. Byl velký jako irský vlkodav, oči vyzařovaly chladný zabijácký pohled vlka a obklopovala ho aura hrozby. Celkem vzato - on a Lupin se sobě docela vyrovnali.
Severus bojoval s nutkáním vytasit hůlku, místo toho zůstal stát na chodbě a jeho temný pohled se zkřížil se stejně temným. Uvědomil si, že se musí rozhodnout, a ať se mu to líbí nebo ne, další krok je na něm. Sirius udělal svůj krok tím, že přišel sem .
Chtěl ho zaklít nebo ho přinejmenším odehnat. Ale nemohl si pomoci a myslel na úsměv, který rozzářil Harryho tvář, když vedle sebe uviděl svého kmotra. Harry Siria Blacka miluje, úplně, naprosto a bezpodmínečně. A fakta jsou jednoduchá - jestliže Severus Blacka odežene, ublíží mu, zraní ho nebo se pokusí vyloučit ho z Harryho života, tak Harry bude Severuse navždycky nenávidět.
Občas se mu zdálo, že se Harryho city k němu o trošičku zmírnily - že ačkoliv zde nebylo žádné zalíbení nebo náklonnost, tak už ho neměl chlapec tak naprosto nerad, jako kdysi míval, vzdor jeho četným vyhlášením nenávisti. A i když se Severusovi protivilo si to přiznat, začal mít někdy v posledních týdnech Harryho názor pro něj svůj význam. Nějakým způsobem, přes všechno, co stálo mezi nimi i proti nim, vzdor všem důvodům, kvůli kterým musel chlapcem pohrdat, a navzdory všem obtížím, které přinesl do jeho života, podařilo se Harrymu uchvátit Severusův naprostý obdiv stejně, jako se to stalo zbytku kouzelnického světa. A nebyl ochotný zabývat se možností, že obdiv možná nebyl to jediné, čeho se zmocnil.
Takže rozhodnutí.
Sirius Black. Jeho soupeř. Jeho nepřítel. Jeho trýznitel. Muž, kterého miluje jeho manžel.
Severus Snape vykročil vpřed, pronesl heslo a poprvé ve svém životě nechal Siria Blacka vstoupit do svého domova.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky:
Dlouho očekávaná konfrontace mezi Siriem a Snapem začíná. A zase jednou požadavky na kouzelnickou zdvořilost změní výsledek.
Chtěla bych také poděkovat všem, kdo čtou a komentují moji povídku! Pokouším se odpovídat na zprávy, ale v tuto chvíli jsem o 150 zpráv pozadu a to číslo se ohromně zvětšuje. Doufejme, že ve svých autorských poznámkách dokážu odpovědět na některé z vašich otázek (mnoho otázek se opakuje).
K Removi: Ano, jeho chování bude vysvětleno - budete sledovat vývoj vztahu mezi našimi oblíbenými zabedněnci.
Šermování: S představou mečů proti střelným zbraním jsem si hodně pohrávala. Pro tento příběh je důležité, že je tu jasný předěl mezi kouzelníky a mudly - později to bude opakovaně probíráno a nakonec se to stane významným bodem zápletky. Bude Severus učit Harryho šermovat? Nevím… Zatím má tato povídka asi 140 000 slov a pro ně dva doslova nebyla příležitost, aby to udělali. Což neznamená, že nakonec tu možnost nedostanou. Navzdory tomu se toto pojetí stává stále důležitější, jak se příběh odvíjí. Mimochodem - šermování není schopnost, kterou můžete jen tak 'pochytit'. Vyžaduje to dlouhé roky tréninku, než se tomu umění naučíte, a mnoho hodin cvičení, abyste posílili svaly. Harry se to nemůže naučit přes noc.
Nitrobrana: Byla uvedena v 5. díle a já opravdu nechci zahrnovat materiál z HP5. Nicméně jsem si všimla, že v pozdějších kapitolách jsem mimochodem zmínila obojí, i nitrozpyt - takže ano, budou zahrnuty. Bude to důležité? Ne. Harryho vize pochází z jiného zdroje (zdroj zjistíte až mnohem, mnohem později). Proto by mu lekce v nitrobraně nebyly nijak užitečné.
MPREG: Upřímně řečeno, nejsem zrovna velký fanda téhle myšlenky (i když jsem četla několik příběhů, které se s tím vypořádaly dobře). V přírodě opravdu neexistují samci, kteří jsou schopni otěhotnět - dobrá, samozřejmě kromě mořských koníků. Ve světě HP pro vysvětlení takové představy máme magii - ale myslím, že mnohem logičtějším řešením by bylo, kdyby si vaše mužská postava (nebo ženská v ff vztazích) vzala lektvar, který by změnil její pohlaví.
Taková myšlenka se objevuje v kouzelnických tradicích na mnoha místech. Asijské mýty mají příběhy o studánkách s vodou, která dokáže změnit jak vaše pohlaví, tak tvar prostě tím, že se jí dotknete. Prorok Tyreseus strávil pravděpodobně polovinu svého života jako muž a druhou půlku jako žena. Mnoho bohů z množství různých mytologií pravidelně mění pohlaví. Bůh Hermes byl pravděpodobně hermafrodit, který se mohl zjevovat buď jako muž nebo jako žena.
Přijde mi, že s kouzly je pro postavu mnohem jednodušší změnit pohlaví, než otěhotnět v těle, které není pro těhotenství určené.
Bez ohledu na to vše se v příběhu mnohem později skutečně objeví otázka dědice - ale ne, neplánuji tu žádné mužské těhotenství. Vážně nevidím Severuse jako mateřský typ a když uvážíme, jak můj Harry reagoval jenom na pouhou představu, že by byl 'domácí paní', tak si nemyslím, že by dvakrát dychtivě toužil po tom, být těhotný.
Děkuji za překlad