Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Doba oběda už dávno minula, když Harry a Severus odletaxovali z ošetřovny do svých vlastních pokojů, protože ani jeden z nich nechtěl procházet chodbami a riskovat, že narazí na nějakého studenta. Harry už byl unavený z toho, jak na něj všichni zírají, unavený z neustálého odpovídání na otázky, a Severus se mu vůbec nedivil. Ke všemu byli oba potřísněni krví - Harry si krví zašpinil šaty, když běžel Severusovi na pomoc. A Severusovy šaty rozhodně viděly lepší dny.

Harry připravil čaj, zatímco se Severus šel nejprve umýt do sprchy. Věděl, že chlapec je neklidný a pravděpodobně s ním bude chtít později mluvit. Pravda byla, že toho měli tolik k povídání, že Severus neměl tušení, kde začít. Nyní rozuměl, proč Harry udělal s Malfoyem to, co udělal, ale ani to nezměnilo nic na skutečnosti, že si stále ještě dělal starosti s tím, co by mohl Lucius Malfoy provést, kdyby měl vůbec nějaký přístup k Harrymu. Harry možná věřil cestě osudu - ale Severus nikoliv.

Jakmile byl čistý a oblečený ve svém obvyklém černém učitelském hábitu, přenechal koupelnu Harrymu, aby se také umyl. Zatímco čekal, objednal Severus nějaké jídlo u přehorlivého Dobbyho, který, jak se zdálo, uhodl jejich potřeby sekundu předtím, než o něco požádali. Oběd čekal na konferenčním stolku téměř dřív, než objednávku dokončil.

Severus vylovil zápisník, který mu dal Aventine, z vnitřní kapsy svého zničeného hávu spolu se zmenšenými svitky, které získal z cechu. Ulevilo se mu, že žádný z nich nebyl poškozen - úplně na ně zapomněl, když bojoval. Rychle zápisník prolistoval a rozeznal nerozluštitelné čmáraniny, které pokrývaly stránky Zmijozelových deníků. Rukopis byl jiný, ale znaky byly tytéž - všechny naprosto nesrozumitelné. Nemohl si pomoci, aby nezauvažoval o tom, kde Harry najde čas na to, aby to přeložil - tyto dny měl stěží čas na to, aby chodil na vyučování. A přesto věděl, že si chlapec čas udělá - slíbil upírům pomoc a on nebyl ten typ osoby, která takový slib poruší. Severus s povzdechem odložil knihu a poznámky stranou na později.

Hladový po vypětí a „tělocviku“, kterého se mu dnes ráno dostalo, seděl Severus unaveně na pohovce a zíral na sendviče, které přinesl Dobby, jen sebou mírně trhnul, když mu v noze zahryzala bolest. Poppy vyléčila jeho zranění, ale bude to trvat několik dní, než rány přestanou být citlivé. Na chvíli se v myšlenkách vrátil k soubojům, které dnes vybojoval - Clovis byl z nich všech nejtvrdší, i když náročné byly všechny. A musel přiznat, že Black odvedl dobrou práci, přestože pochyboval, že by bojoval v nějakém souboji před tím, než byl uvězněn. I když nerad, musel připustit, že Lupinova zdánlivě náhodná manipulace se štíty při ochraně diváků byla k popukání. Merlin ví, že byl předmětem vtípků Pobertů dost často - bylo hezké mít z nich konečně prospěch.

Nedokázal se ubránit tomu, aby si v mysli nepřehrával okamžik, kdy Harry zasáhl - občas byla mladíkova síla děsivá, zejména, když se mu vymkla způsobem, jakým se to stalo dnes. Kupodivu měl přesto podezření, že Harryho zásah by mohl skončit tím, že mu nakonec způsobí mnohem větší problémy - ráno bude nepochybně celý svět přesně vědět, jak se Harry Potter cítí, když někdo vyzve jeho manžela na souboj. Obával se, že než aby znovu riskovali jeho hněv, příště prostě pošlou nájemné vrahy. Pravděpodobně by teď měl být opatrnější - ale upřímně, nečekal, že by ho někdo vyzval tak brzo nebo veřejně.

Když si bral druhý sendvič, vzhlédl, protože se z ložnice vynořil Harry. Chlapec, znovu oblečený ve školním hábitu, se posadil naproti němu a také popadl sendvič. Krátkou chvíli jedli mlčky a Severus pozorně zaznamenal, jak málo chlapec jí. Očividně ho stres z dnešního dne připravil o jeho obvyklou chuť k jídlu.

Harry vypadal zadumaně a upřeně zíral na kuřecí sendvič ve svých rukách, jako kdyby obsahoval tajemství vesmíru. Severus si nemohl pomoci, aby neuvažoval, co mu běží hlavou - téměř se sám sobě za tu myšlenku vysmál. Bylo toho tolik - útok starobylého démona, jeho prohlášení králem, Volání, události na ministerstvu - nebylo divu, že chlapec vypadal tak ponořený v myšlenkách.

Přeletěl pohledem Harryho tvář, zaznamenal slabé stíny pod zamyšlenýma zelenýma očima a způsob, jakým se Harry nervózně kousal do spodního rtu. Uvědomil si, že jeho pohled až příliš dlouho prodlévá na tom spodním rtu, zasažený náhlým nutkáním uklidnit ho svými vlastními rty.

Místo toho přesunul svůj pohled na chlapcovy ruce - Harry pomalu drtil svůj sendvič, odtrhával kůrku z chleba, kousek po kousku. Ale přes toto nervózní gesto si Severus s úlevou všiml, že se mu ruce netřesou a neukazují tak žádné známky možného poškození nervů, které by mu způsobil ten starobylý démon. Doufal, že na Harryho ta vzpomínka už dál nedoléhá - dokonce i když vybledlá, jak byla nyní, pořád ještě byla hrůzná. Jaké nové noční můry by na něj mohly čekat?

Jeho pohled se znovu vrátil k Harryho tváři, všiml si bledosti těch hezkých rysů, do kterých se tak zamiloval, a způsobu, jakým jeho nezkrotné vlasy lemovaly jeho obličej. Nebylo správné, aby někdo tak mladý vypadal tak vyčerpaně, a zatoužil, aby věděl, co mu říci. Neměl tušení, co Harrymu táhne hlavou - jaké vážné emoce mu mohou vířit v srdci. Divoce kolem sebe pátral po nějakých slovech, kterými by mohl překlenout vzdálenost mezi nimi a začít rozhovor, kterým potřebovali projít - nebo přinejmenším jeden z hovorů. Předpokládal, že by asi měli mluvit o Znamení zla na jeho paži a o tom, co se stalo té noci. Nebo možná by bylo lepší, kdyby začal s-

„Je to kvůli tomu, že jsme nezavršili naše manželství?“ zeptal se Harry najednou a načapal Severuse naprosto nepřipraveného a uvrhl tak jeho vlastní myšlenky do chaosu.

Severus na něj chvíli zíral a myšlenky se ho pokoušely dohnat - začali o tom rozhovor, aniž by to věděl? Odložil svůj napůl snědený sendvič, protože se obával, že by se udusil, kdyby Harry hodlal pokračovat v pokládání podobných otázek. „Cože?“ požádal o objasnění.

Harryho tvář zalil slabý ruměnec. „Ti muži, kteří tě napadli - ti duelanti. Je to kvůli tomu, že náš sňatek není platný? Vědí to všichni nebo se jenom dohadují? Pořád by tě vyzývali, kdyby platný byl?“

Och, drahý Merline! Severus na Harryho zíral, rozpolcený tím, jak na takovou otázku odpovědět. Tak o tomhle přemýšlel? Ze všech těch věcí, které mu mohly běžet hlavou, si dělá starosti kvůli těm zatraceným soubojům?

A pak ho zasáhla čistě zmijozelská myšlenka a způsobila, že jeho tělo zareagovalo náhlým vzedmutím vzrušení. Bylo by to tak snadné - tak snadné! - říci prostě ano. Mohl téměř přesně předvídat, co by s takovou vědomostí Harry udělal - nabídl by se mu jako panenská oběť. Nebelvír v něm by nebyl schopen udělat nic jiného. A se vší upřímností, nezasloužil si Severus nějaké odškodnění za šílenství, kterým prošel? Nevyžadovalo by si to tak mnoho - že ano? Zatraceně - Harry by stejně tak mohl nabídnout potravu člověku umírajícímu hlady.

„Ne,“ řekl nakonec Severus a v duchu se fackoval, jak se pokoušel bojovat, aby utlumil své vzrušení. Nenáviděl být šlechetný! Nenáviděl to! „Rozhodli se tuto záležitost zcela obejít a prostě mě zabít. Kdybych byl mrtvý, nezáleželo by na tom, jestli byl sňatek platný nebo ne.“

Harry na něj dlouhou dobu hleděl, v očích nečitelný výraz. „Proč jsi váhal?“ zeptal se a i on odložil svůj sendvič zpátky na svůj talíř.

„Co?“

„Právě teď, než jsi odpověděl, jsi váhal. Proč? Když tohle není ten důvod, tak proč jsi váhal?“

Severus na něj šokovaně zíral - on mu snad nevěří? Myslí si, že mu lže, aby ochránil… co? Jeho ctnost?

„Váhal jsem, Harry, protože hluboko uvnitř, bez ohledu na to, jak moc předstírám, že jsem šlechetný, jsem pořád v jádru Zmijozel a je pro mě téměř nemožné nevyužít situaci, když mi necháš takovou příležitost!“

Harry při tom výbuchu vykulil oči. „Využít situaci?“ opakoval zmateně.

Severus se na něj pronikavě zadíval - nemohl přece nepochopit význam jeho sdělení, že ne? A pak sledoval, jak se Harryho bledé líce zbarvily temnou červení, když mu Severusova slova konečně došla.

„Och,“ vykřikl Harry. „Ty se mnou chceš mít sex.“

Severus si podrážděně odfrkl. Přál si, aby měl jasnější představu o tom, co si Harry o takových věcech myslí - ale chápání Nebelvírů nebyla nikdy jeho specialita. Nicméně si byl docela jistý, že v Harryho mysli koluje řada mylných představ. „Co vlastně v tobě vzbudilo ten dojem?“ zeptal se jízlivě, uchyluje se k důvěrně známé obraně - výsměchu.

Ale místo předvídané reakce, přívalu hněvu, na něj Harry jenom upřeně zíral. „A co se stane, až mi bude sedmnáct?“

Ta otázka znovu vyvedla Severuse z rovnováhy - proč je tak zatraceně těžké sledovat Nebelvíry při rozhovoru? Co měl Harryho věk co dělat s důvodem, proč byl Severus vyzván k těm soubojům?

„Předpokládám, že všichni tvoji malí kamarádi ti uspořádají narozeninovou oslavu,“ vykřikl. „Co si myslíš, že se stane?“

„Nechceš anulování?“ zeptal se Harry.

Jeho slova zapůsobila na Severuse jako ledová sprcha. „Anulování?“ Zasyčel Severus, v jeho srdci se probudil zuřivý běs už jenom z toho, že mu byla taková otázka položena. Pokoušel se uklidnit - Harry nemohl opravdu rozumět všem souvislostem toho, co říkal. Ví toho tak málo o jejich kultuře - nepochybně byl ujištěn někým, kdo to s ním myslel dobře, že anulování je dokonale přijatelné, dokonce neškodné. To nevadí, že by přineslo hanbu Severusovi a jeho rodinnému jménu - být odložen jako nevyhovující, být veřejně označen za neschopného nebo nehodícího se ke spojení. Samozřejmě bylo anulování naprosto legální - a Harryho pověst by něčím takovým nepochybně neutrpěla. Ale Severus by takové štěstí neměl - zničilo by to jeho dobré jméno. Byl snad tak mizerným manželem, že by si Harry přál tohle mu způsobit? „Kde jsi přišel k takovému nápadu!“

Harry zmateně potřásl hlavou. „Já nevím… věci, něco jsi řekl ty, něco řekla Hermiona-“

„Já neprobírám svůj soukromý život s Hermionou Grangerovou!“ zavrčel. „A určitě jsem tento předmět nikdy nezmínil! Proč by sis to měl myslet?“ Zuřivě odstrčil konferenční stolek z cesty, když vstával, odhodlaný dostat se k Harrymu. Cítil neovladatelnou touhu třást s ním, aby do něj dostal nějaký rozum.

Harry vyskočil na nohy, obavy mu vyzařovaly z očí, když od něj couval. A přece, navzdory svému očividnému strachu, mladík na něj stejně vyčítavě ukázal prstem. „Řekl jsi… řekl jsi… Nepamatuju si, co jsi přesně řekl! Ale nechtěl jsi se mnou mít sex kvůli anulování!“

Nechtěl mít sex? Severus cítil, jak mu skřípějí zuby - tak přinejmenším jeden chybný názor může vyjasnit. Přibližoval se k němu pomalými, dobře promyšlenými kroky a pronikavě se na něj zadíval. „Vzal bych si tě hned tu první noc, kdybych si myslel, že jsi na to připravený,“ pověděl mu.

Harry nedůvěřivě vykulil oči. „Tenkrát jsi mě dokonce ani neměl rád!“ protestoval, stále ještě couvaje, pohyboval se do středu pokoje, jako by se bál, že bude polapen u zdi.

„To nic nemění na skutečnosti, že jsi velice přitažlivý mladý muž,“ vrčel Severus a těšil se z výrazu pobouření na mladíkově tváři. Harry vypadal tou představou rozzlobený. Cítil, jak se v něm při tom kroutí ponuré uspokojení.

„Měl bys sex s někým, koho nemáš rád, jenom proto, že je přitažlivý?“ naléhal Harry.

„Měl jsem sex z mnohem menších důvodů než tohle - věř mi!“ oznámil mu Severus a jenom vzdáleně litoval ucuknutí, které po těch slovech viděl. Věděl, že Nebelvíři neradi slyší, když se o takových věcech mluví jako o příležitostných a bez citu - ale právě teď byl tak rozzuřený, že se o to nestaral. „Je tohle to, co plánuješ udělat - počkat, až ti bude sedmnáct a pak naše manželství anulovat, odhodit ho jako něco bezcenného, takže budeme oba šťastnější, že jsme se toho zbavili? Možná jsem byl k tobě příliš shovívavý. Je tohle tvůj obrácený způsob, jak mi říct, že tohle je to, co chceš?“

„Nikdy jsem neřekl-“ protestoval Harry.

„Ty nikdy neříkáš, co myslíš!“ zařval na něj Severus. „Jestli chceš z tohohle manželství pryč, tak mi to řekni právě teď! Popletal je zbavený úřadu, je v žaláři! Hrozba z jeho strany je pryč! Tak mi řekni, co chceš!“

Hary na něj nevěřícně zíral, oči v šoku doširoka otevřené a matně skelné, když Severus požadoval odpověď. A pak chlapec udělal tu nejvíc nenebelvírskou věc, jakou ho kdy viděl udělat - otočil se a rozeběhl se ke dveřím.

Severuse zaplavila panika a vztek při myšlence, že ho Harry nadobro opouští; nehodlal ho nechat odejít. Skočil za ním, popadl jeho paži a přitáhl ho zpět, přičemž ho otočil dokola. Dokonce ani nepřemýšlel, když zahákl nohu za Harryho nohy a podrazil mu je, čímž ho strhl k zemi. „Nenechám tě jít!“ křičel na něj, když přitlačil Harrho ruce k zemi nad jeho hlavou.

Políbil mladíka, kradl mu dech, když se zmocnil jeho rtů, vnutil svůj jazyk do jeho úst, nutil ho odpovědět. Když Harry zápasil a pokusil se odtáhnout, přitlačil ho dolů plnou silou své váhy, hrubě postrčil jeho nohy od sebe tím, že mezi ně nacpal svou vlastní nohu. V tu chvíli Harryho zápolení jenom dokonale srovnalo jejich boky a on se pohyboval proti němu, hledaje nějakou úlevu po měsících a měsících sexuální frustrace.

Slyšel Harryho tlumený šokovaný výkřik, když ho překvapil ten slastný oheň, a Severus hltal mladíkova ústa. Žár Harryho těla pod jeho vlastním byl dokonalý - tak zatraceně dokonalý, chuť jeho úst bylo čiré blaho. A cítil, jak kolem něj krouží víry Harryho magie , jak stoupají, aby ho objaly a pohltily. Chtěl ho tak strašně, tak zoufale - nikdy ho nenechá odejít, nikdy nedovolí, aby ho opustil!

Harry zasténal a Severus se proti němu pohnul znovu, protože chtěl slyšet víc takových zvuků, nechal mezi nimi vzniknout tření. Cítil, jak se jeho vlastní magie vzdouvá, aby odpověděla na volání, které vysílala Harryho magie, zoufale toužil setkat se s ní a splynout s ní - nikdy neměl milence, u kterého by byl dokonce i byť jen v pokušení spojit jejich magie. Chtěl tohle, potřeboval to - Harry tomu mohl rozumět - nebude s ním bojovat, ne doopravdy. Poddá se, přijme Severuse - měl ho přijmout už před dávnou dobou. Harrymu na něm záleželo - věděl, že mu na něm záleží! A co kdyby se ty těžké stříbrné pásky, které držely Znamení zla potlačené, roztavily!

Severus chtěl vztekle zařvat při připomínce, že Temný pán nad ním pořád drží moc - nevěděl, jak by Znamení zareagovalo na spojení! Stále ještě nevěděl, jestli by to Harrymu neublížilo! To nemohl riskovat - ale nechtěl přestat!

Ale přítomnost Znamení mu přinesla zpět další vzpomínku a ve chvíli chladné hrůzy si uvědomil, že jsou v přesně stejné pozici jako tamtu noc. Držel Harryho přišpendleného k zemi a pokoušel se vnutit se mu - pokusil se ho znásilnit!

Ztuhl a stáhl se zpět, zíral zděšeně na Harryho. Mladík pod ním těžce dýchal, rty měl naběhlé, oči vášní skelné - a bylo zřejmé, bolavě zřejmé, že je vzrušený. Ale Severus viděl také strach v těch zelených očích - věděl, že si Harry vzpomněl na totéž, připomněl si stejný okamžik. Možná, že na podlaze tentokrát nebyla krev - ale podobnost byla příliš velká, než aby se dala ignorovat. Bylo také zřejmé, že Harry neví, co má dělat, je uvězněný v šokované nerozhodnosti, díky níž je vyděšený i rozechvělý.

Severus se v duchu proklínal - byli odsouzeni k tomu, aby zas a znovu opakovali tutéž chybu - jeden krok vpřed, dva kroky vzad? Byl snad tak hroznou lidskou bytostí, že nedokázal pro tohoto mladíka, který se nějak stal středem jeho vesmíru, udělat nic správně? Musí zničit všechno dobré ve svém životě?

Tentokrát ne, řekl si. Tentokrát ne!

Nechal své tělo sklesnout na Harryho, zabořil tvář do jeho krku, zhluboka dýchal, jak se pokoušel přemoci démony, kteří v něm buráceli. Mladík zůstal naprosto zticha, ztuhlý napětím.

„Je to v pořádku, Harry,“ šeptal jemně, konejšivě, tiskl své rty zlehka na bledou kůži těsně pod Harryho levým uchem. Tělo pod ním se při tom pocitu zachvělo. „Je to v pořádku. Víš, že ti neublížím.“

Velice pomalu uvolnil tlak na Harryho zápěstí, opatrně odtahoval své ruce a uvolňoval paže. Místo toho přesunul jednu ruku k Harryho hlavě a jemně se svými prsty probíral skrz jeho vlasy, zatímco mu nepřestával šeptat konejšivá slůvka a utěšoval ho. Znovu políbil bledou kůži Harryho krku, opakovaně posunoval své rty lehounce jako pírko podél jeho čelisti, krátce ochutnával jeho kůži, zatímco mluvil, prostě proto, že si nedokázal pomoci. Pod sebou mohl cítit, jak Harryho bušící srdce začíná zpomalovat a panika opadá, zatímco pokračoval v něžném hlazení jeho vlasů. Věděl, že má Harry rád jeho hlas, a tak to nyní využil, šeptal mu hlubokým, nízkým tónem, jako kdyby se pokoušel uklidnit divoké zvíře.

S každým slovem, které pronesl, s každým něžným polibkem cítil, jak něco z napětí v Harryho těle pomalu mizí. Když ucítil, jak se Harryho ruce pokusně dotkly jeho zad, téměř se rozvzlykal úlevou. Proti všemu očekávání Harry zvedl ruce a opatrně ho objal. Políbil mladíka na tvář. „Ty přece víš, že bych ti nikdy neublížil, Harry, že to víš?“ tázal se a toužil, aby mu odpověděl. Čekání bylo trýznivé.

„Ano,“ řekl Harry po chvíli a hlas se mu při tom třásl.

Severus se odtáhl tak, že se mohl znovu zadívat do těch zmatených zelených očí. Jizva na Harryho čele vystupovala v ostrém kontrastu s ruměncem na mladíkových tvářích. „Víš, že jsi magicky silnější než já,“ připomněl mu. „Mohl jsi mě ze sebe zvednout a mžikem mnou mrštit přes pokoj.“

V těch zelených očích se mihlo něco temného a bolestného. „Nechci ti ublížit,“ přiznal Harry a vypadal rozpolcený už jen tou představou.

Severus se v duchu proklel - chlapec byl doslova neschopný bojovat proti někomu, na kom mu záleželo. To byl jeden z důvodů, proč byli Dursleyovi schopni zraňovat ho tak hluboce po všechny ty roky - nedokázal se přimět vrátit ránu, přestože věděl, že je silnější než oni všichni dohromady. Severus ho už nikdy znovu nechtěl postavit do situace, kdy by byl rozpolcen mezi starostí o vlastní dobro a obavou z toho, že by ublížil někomu, koho má rád . Protože věděl, že mu na něm záleží - teď už dlouhou dobu. Nevěděl, jestli ho Harry miluje - možná že nikdy nebude hoden takového citu - ale považoval ho za svou rodinu.

„Potom tohle máme společné, Harry,“ řekl mu Severus a doufal, že by tuto chvíli mohl zachránit. Skutečnost, že ho Harry od sebe neodstrčil, byla povzbuzující.

Naklonil se dolů, a když políbil Harryho lehce na rty, zaslechl tiché zajíknutí překvapení, zatímco Harryho ruce kolem jeho zad ho sevřely pevněji. Ale neodstrčil ho. Znovu ho políbil, zachytil svými zuby mladíkův spodní ret a jemně ho sál, pak se přesunul z jeho úst a začal jemně oždibovat měkkou křivku podél jeho čelisti. Uslyšel, jak se Harrymu dech zadrhl v hrdle, ale stále ještě nebojoval ani se nepokusil ho odtstrčit, naopak se jeho ruce na Severusových zádech pohnuly a pohladily ho.

Severus přejel svými prsty po straně mladíkovy líce, hladil jeho kůži a tentokrát, když k sobě jemně obrátil Harryho tvář, chlapec jeho polibek přijal. Když přejel jazykem podél obrysu Harryho rtů, mladík rty rozevřel a dovolil mu vstoupit dovnitř, pokusně otřel svůj jazyk o jeho, nejprve váhavě a pak, jak čas ubíhal, mnohem nadšeněji.

Severus ho líbal pomalu a hluboce, neuspěchaně si vychutnával jeho ústa a cítil se omámený sladkým žárem, který se mezi nimi vytvářel. Ale udržoval své tělo naprosto v klidu - zaměřil plnou Harryho pozornost na samotný polibek a nikdy nedovolil, aby to zašlo dál. Když ucítil, jak se Harryho prsty pokusně dotkly jeho vlasů a pak se zanořily do černých pramenů, chtělo se mu potěšením zavýsknout a jeho srdce se vzdouvalo radostí.

Nakonec musel přestat, musel se odtáhnout dříve, než ho to znovu omámí - stále ještě nevěděl, co udělat se Znamením zla. Věděl také, že se jednoduše nedokáže vrátit ke vztahu, jaký měl se svým manželem po všechny ty měsíce, kdy žili spíše vedle sebe než spolu.

„Můžeme začít znovu, Harry?“ zeptal se jemně a sledoval mladíkův výraz, aby uviděl sebemenší známku toho, co cítí. Poprvé po mnoha měsících byly Harryho zelené oči podivně pokojné.

Spatřil, jak Harryho ostrými rysy prolétl zmatek. „Začít znovu? Rozhovor?“ zeptal se.

Severus zavrtěl hlavou - kdyby to bylo na něm, tento rozhovor by nikdy neopakovali. „Náš vztah,“ upřesnil.

Zmatek se jenom zvětšil. „Nerozumím?“

Severus v duchu hledal vhodný způsob, jak to zahájit. „Vyšel by sis se mnou?“ zeptal se - byl si docela jistý, že ještě nikdy nikoho o něco takového nežádal. Zmijozelové měli všeobecné pravidlo, že si nedávali schůzky - měli spolu sex, příležitostně se nechali vidět spolu, když to bylo oboustranně výhodné, ale prostě nechodili na rande.

„Jako rande?“ Harry vypadal dokonce ještě zmatenější. „Už jsme manželé.“

„To vím,“ přikývl Seversu. „Ale zdá se, že nezvládáme moc dobře tu romantickou stránku vztahu.“

„Romantickou stránku?“ Harry užasle vykulil oči, zatímco propátrával jeho tvář. Zase jednou si Severus chtěl nafackovat. Harry dokázal přijmout fakt, že s ním chce mít sex, ale byl ohromený tím, že by pro něj měl nějaké romantické city. Opravdu se mu podařilo věci tak ošklivě zpackat, že si Harry myslí, že k němu necítí nic víc než jenom tělesnou touhu? Lítost, kterou předtím potlačil, kvůli svým necitlivým slovům ve věci jeho důvodů pro sex v minulosti, se mu desateronásobně vrátila. Neměl by říkat takové věci dokonce ani v žertu - Nebelvíři takovým věcem nerozumějí.

„Ty chceš-“ začal Harry znovu, jako by se pokoušel ujasnit si Severusovu otázku.

Severus se dotkl svým prstem jeho rtů, jako by ho chtěl na okamžik umlčet. Merline, ten chlapec byl tak překrásný! Se zardělými tvářemi a svými rudými naběhlými rty a těma znepokojenýma zelenýma očima lemovanýma černými řasami - jak má udržet ruce, aby se ho nedotýkal?

„Zapomeň na to, co chci, zapomeň na to, co jsem řekl dříve. Žádám tě o schůzku. Vím, že nemůžeme opustit Bradavice, ale můžu ti uvařit večeři. Můžeme strávit večer tak, že si spolu budeme povídat, naučím tě tančit - tentokrát bez meče. Můžeme jít na procházku za svitu měsíce. Mohu tě políbit na dobrou noc, až bude po všem.“ Byl si docela jistý, že všechny tyhle věci vyhovují Nebelvírskému chápání rande - alespoň v to doufal. Jinak byl naprosto mimo obraz.

„Ale my už spíme ve stejné posteli,“ připomněl mu Harry - jako by to potřeboval připomínat. Nicméně Severus pochopil, co má na mysli. V Harryho představách byla myšlenka na důvěrnosti se Severusem buďto všechno nebo nic - a na to Harry ještě nebyl připravený.

„Nějak to vyřeším,“ slíbil. „Jen mi řekni, jestli to zkusíš? Řekni, jestli si se mnou vyjdeš?“

Stále ještě viděl v Harryho očích zmatek spolu s notným kusem údivu. Ale jedna z věcí, ve kterých byli Nebelvíři naprosto oslniví, byl skok důvěry - dokonce i když jim všechno napovídalo nedělat to. Mladík váhavě přikývl a usmál se. „OK,“ řekl prostě.

Severus se vítězoslavně usmál - konečně udělal něco správně - a nedokázal se ubránit, naklonil se dolů a ukradl z těch rtů další rychlý polibek. Pak se vyhrabal na nohy a vytáhl Harryho s sebou - těžko uvěřit, že zvládl jeden ze svých nejdůležitějších rozhovorů, který měl změnit jeho život, zatímco ležel na podlaze. Věděl, že oba musejí vyrazit - on se musel jít podívat, jaké škody napáchal Charlie Weasley v jeho třídách, a Harry měl své vlastní hodiny, na které musel jít - ale chtěl se nejprve ujistit, že je všechno urovnáno.

„Takže tento pátek večer?“ zeptal se. Kdyby se neshodli na čase pro konání této příslovečné schůzky, možná by k ní nikdy nedošlo.

Harry znovu přikývl, přestože se na Sveruse díval poněkud zvláštně. „Severusi, ty nechodíš na procházky za svitu měsíce.“

„Mám za to, že víš, že chodím na procházky za svitu měsíce neustále,“ informoval ho Severus předstíraje rozhořčení. „Připusťme, že většinou při tom rozdávám tresty po škole, ale pořád se to počítá.“

Harry se tomu zasmál, ale stále ještě upřeně studoval Severuse. „Ty bys to udělal kvůli mě?“ zeptal se mírně.

Severus se na něj smutně usmál, protože věděl, na co se mladík skutečně ptá - znal všechny ty věci, na které nebyl schopný se zeptat. Život s Dursleyovými Harryho naučil, že nikomu nestojí za námahu - za vůbec žádné úsilí. Bohužel Severus ten pocit znal až příliš dobře. „Harry, já bych pro tebe zemřel,“ řekl mu upřímně. „Tohle dělám pro sebe.“

Z těch zelených očí zazářila vřelost a poprvé, ze své vlastní svobodné vůle, bez jakéhokoliv přinucení nebo tlaku vnějších sil, k němu Harry přistoupil a lehce ho políbil na rty. Krátce tak prodlel, oči zavřené, teplý dech proti Severusově tváři, jako by se ten pocit učil zpaměti.

„Přeji ti dobrý den, Severusi,“ nakonec řekl, než se otočil a vyklouzl dveřmi ven.

Severus zvedl ruku ke svým rtům a celé jeho tělo se v reakci zachvělo. Tak takhle je cítit láska.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Jistě víte, že většinu času v těchto poznámkách jenom tak těkám. Povídám vám věci, které byste pravděpodobně měli vědět, jednoduše proto, že kdybych to neudělala, musela bych to všechno přidat do příběhu jako vysvětlení - a těch už tam je i tak dost. Nicméně většina informací v těchto poznámkách není doopravdy pro příběh tak důležitá - ale vždycky existují čtenáři, kteří chtějí vědět víc.

Takže… ve věci celé té záležitosti s anulováním. Všechno, co Hermiona Harrymu pověděla, bylo po formální stránce přesné, ale byl tu velice dobrý důvod, proč o tomto předmětu jak Ron, tak Sirius odmítli hovořit. Třebaže je legálně přijatelné (na rozdíl od rozvodu v kouzelnickém světě), dochází k němu velice zřídka. Dokonce ani Sirius ho nezmínil přímo, protože věděl, jak urážlivé by to pro Severuse bylo. Severus nedal Harrymu důvod k anulování jejich manželství - byl tak čestným a řádným manželem, jak za daných okolností mohl být a dokonce i Sirius tento fakt uznával. Samozřejmě, že myšlenka na anulování Severuse už dříve napadla - dělal si starosti kvůli tomu milníku 17 let, ale spíš očekával že pokud tento předmět Harry nadnese, bude k tomu mít skutečný důvod - jako že mu Harry oznámí, že se zamiloval do někoho jiného. Ale bohužel, Harry zase dělá věci obráceně.

Také si myslím, že bych se mohla zmínit o některých uměleckých dílech, která jsem našla. Yuuisan nakreslila nádherný obrázek Severuse, jak nese Harryho z Prasinek po útoku (hned v počátcích příběhu). Skutečně se mi líbí, že zahrnula i stříbrné pásky kolem Severusovy paže. Můžete ho najít na devian art - dejte hledat „the marriage stone“ a ukáže se vám spolu s několika dalšími. Mnoho lidí také uploadovalo obrázky na Yahoo (podívejte se do mého profilu na adresu). Miluju ilustrace!

P.S. Adrienne Elly laskavě našla mnoho z mých chyb a překlepů, takže jsem je opravila a tuto kapitolu vydala znovu. Děkuji ti!

P.P.S. pro ty, kdo se ptali - nemám nejmenší představu, kolik kapitol ještě bude. Mám tento příběh v hlavě ve scénách - a nikdy nevím, jestli bude v kapitole jedna scéna nebo pět (snažím se, aby všechny kapitoly měly mezi čtyřmi a sedmi tisíci slovy). Tento příběh má konec - jen prostě nevím, kolik kapitol si to vyžádá, než se k němu doberu.

 Věci na nichž záleží - 71. kapitola

Způsob, jakým svět skončí - 73. kapitola

Vyhledávání

Štítky