Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

„Doporučuji ti nestavět se proti Galadriel přímo,“ řekl Celeborn, který se usadil a sledoval Elrondovo přecházení. Erestor byl ve vedlejším pokoji, kde si užíval osvěžující koupel. Vybral si tento okamžik, aby se vyjádřil k této záležitosti, protože je Erestor nyní nemohl slyšet.

Elrond zakroutil hlavou. „Opravdu jí chci říct, co si o jejích akcích myslím.“ Hněv, který cítil, se dožadoval přijetí a potřeboval cestu ven. „Co udělala, bylo špatné!“

Celeborn si povzdechl. „Pokusil jsem se jí domlouvat, ale je tvrdohlavá. Občas jsem se divil, co se stalo, že ji to přimělo stát se tak… chladnou. Nebyla taková, když jsme se vzali.“ Tehdy to byly mnohem šťastnější časy.

Elrond se zhluboka nadechl. „Celeborne, mám v plánu opustit Lothlorien už tento večer. Erestor je dost silný, aby mohl cestovat na krátké vzdálenosti. A budeme pravidelně odpočívat. Ale… Chci nejprve navštívit hrob svých synů.“

Celeborn chápavě přikývl. „Elladan a Elrohir udělali smělý, ale vlastně logický návrh.“ Když viděl povytažené Elrondovo obočí, vysvětlil: „Požádali o vaše svolení, aby mohli přestěhovat hrobku do Imladris. Tak by Erestor stále mohl chodit k hrobu truchlit a pozůstatky dětí by nezůstaly tady v Lothlorienu, kde Erestor tolik trpěl.“

Než mohl mít Elrond možnost vyjádřit v této záležitosti svůj názor, odpověděl za něj Erestor. „Myslím, že to je dobrý nápad.“

Erestor, oblečený v teplé košili, zelených kalhotách a kožených botách, se k nim připojil. Jeho vlasy byly vlhké a stále ještě vypadal křehce, ale bylo zřejmé, že už zase sílí. Rozhodně se cítil dost silný na to, aby se přidal k tomuto rozhovoru. „Moc rád bych je vzal do Imladris, ale… není to příliš obtížné?“ Jeho obrovské oči se upřely na Elronda a doufal, že by to pro něj Půlelf mohl udělat.

„To zvládneme,“ řekl mu konejšivě Elrond. „A teď pojď sem.“ Jakmile k němu Erestor přistoupil a zastavil se vedle něj, ovinul svou paži ochranně kolem pasu svého milovaného. „Chceš navštívit hrobku nyní nebo později?“

„Nyní.“ Erestor věděl, že chce Elrond po této návštěvě odjet, a nemohl se dočkat, až se vrátí do Imladris, kde na něj čeká jeho dcera.

Elrond zabalil Erestora do teplého pláště. Trochu váhal, jestli se má s Erestorem odvážit ven, a uvažoval, jestli nebudou potřebovat nějaký doprovod pro případ, že by se nešťastnou náhodou setkali s Galadriel.

„Doprovodím vás,“ nabídl se Celeborn, který vycítil Elrondův neklid. „Haldir a Glorfindel na nás čekají u paty talanu, aby nás také doprovázeli.“ Otcovsky se podíval na Erestora. „Máš vůbec tušení, kolik přátel máš?“

„Začínám to chápat a akceptovat,“ zašeptal Erestor, potěšený, když ho Elrond znovu pevně objal a vedl ho ke schodům.

Elrond si nasadil odvážnou masku, protože věděl, že musí být kvůli Erestorovi silný, ale uvnitř byl rozechvělý a dokonce měl mírné obavy, protože si nebyl jistý, jaké emoce to vyvolá, až bude stát před hrobkou svých synů.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrondovy oči se naplnily slzami, když stál před bílým mramorovým náhrobkem. Byl mnohem menší, než si myslel, že bude, ale jeho emoce stále bouřily, když si uvědomil, že toto by byli jeho prvorození synové, kdyby přežili. Najednou se Erestorova paže ovinula na oplátku kolem jeho pasu a přitáhla ho blíž. „Měl jsi přes tři tisíciletí, abys truchlil nad jejich ztrátou, ale já…“ Bylo to nenadálé, přestože měl čekat, že se bude cítit takhle.

„Já chápu, má lásko.“ Erestor nikdy předtím Elronda nenazval milovaný, ale nyní mu musel nabídnout veškerou útěchu, kterou vůbec mohl. „Kdybych byl tím, kdo o tom rozhodoval, řekl bych ti to.“

„Ale Galadriel rozhodla, že to vědět nemáš,“ prohlásil Celeborn smutně.

K Haldirovi a Glorfindelovi se nyní přidali Rúmil a Orophin a všichni čtyři zůstali stát v uctivé vzdálenosti, aby tak umožnili rodičům truchlit.

„Stále ještě nechápu, proč je tak zlá,“ zamumlal Erestor zamyšleně. „Nikdy jsem jí neublížil.“

„Aiya, ale ublížil.“

Galadrielin ostrý hlas poslal dolů Erestorovou páteří ledové zamrazení a on se instinktivně přitiskl k Elrondovi, který ho okamžitě pevněji objal. Ne, nebyl připraven čelit jí, ne tady, ne teď!

Galadriel vyšla zpoza mallornu a zdálo se, že k nim ve svém hrozivém majestátu pluje. Její zúžené oči odhalovaly její ostražitost a rty připomínaly rovnou, tenkou čáru. Ačkoliv její postoj vyzařoval nadřazenost a ovládání, výraz v jejích očích odhaloval její emoce.

Glorfindel a trojice bratrů spěchali blíž, připraveni bránit Erestora - a Elronda - pokud by to bylo nezbytné, ale zarazili se, když Celeborn zvedl ruku. Očividně se chtěl vypořádat se svou manželkou sám.

„Galadriel,“ začal Celeborn, hlas napjatý a strhaný. „Nečekal jsem, že se vrátíš tak rychle.“

„Opravdu sis myslel, že nevím, že se Erestor vrátil do Zlatého lesa?“ Její melodický hlas zněl podivně dutě. „Zrcadlo mi to ukázalo.“

„Nemáš právo tady být,“ zavrčel rozzuřený Elrond. „Přišli jsme sem truchlit nad smrtí našich synů a ty ten posvátný okamžik narušuješ.“

„Tvých synů?“ Galadriel napřímila hlavu. „Elronde, jediní synové, které máš, jsou ti, které ti dala má dcera.“

Elladan a Elrohir, kteří pátrali po Elrondovi a Erestorovi, když našli jejich talan prázdný, je zpozorovali a připojili se k nim a nyní naslouchali své babičce s ústy nedůvěřivě pootevřenými.

Galadriel jejich příchod zaznamenala, ale soustředila svou pozornost na Elronda.

„Toto by byli moji prvorození, kdyby žili! Ale ty jsi se rozhodla mi to upřít! Proč?“ Elrond chtěl odpovědi a chtěl je právě teď!

„Celebrían je tvá jediná skutečná družka, ne Erestor.“ Galadriel se k Půlelfovi nepřiblížila, protože viděla běsnění v Elrondových očích. „Po tisíciletí mě soužilo, že jsem ho musela s tebou spojit, ale ty jsi musel přežít, protože ti bylo předurčeno oženit se s mojí dcerou.“

„Využila jsi Erestora!“ Elrond zakroutil hlavou v naprosté nevěřícnosti.

„Ano, využila jsem ho jako prostředek k dosažení svých cílů,“ připustila Galadriel bezcitným hlasem. „Přeji si, abych byla schopná odstřihnout ho od tvého života zcela, Elronde, ale potřeboval jsi jeho životní energii. A přesto ti toto poloviční pouto vždycky bránilo plně milovat mou dceru.“

„To je kvůli Celebrían?“ Elrondova ústa se zmateně mírně pootevřela.

Nečekaně promluvil nahlas Celeborn. „Ano, tohle je o Celebrían a zároveň je v tom mnohem víc.“

Galadriel věnovala svému manželovi pohrdavý pohled. „Říkáš svůj názor, Celeborne.“

„Potřebovala jsi Elronda silného, protože má sehrát důležitou úlohu ve Středozemi, a jen tak významná osoba byla dost dobrá na to, aby se oženila s naší dcerou. Vždycky jsi chtěla to nejlepší pro Celebrían, ale nikdy ses jí nezeptala, jestli se chce provdat za Elronda. Přinutila jsi ji.“

„Poslechla, když jsem jí odhalila její osud, stejně jako jsi to dělal ty, Celeborne.“ Galadrieliny oči přijaly ledový výraz, když pohlédla na svého manžela. „To, že Erestor otěhotněl, bylo nečekané a nevítané. Kdyby o své děti nepřišel, byla bych se postarala, aby nežily. Posílily by jeho pouto k Elrondovi a nakonec by se Elrond dozvěděl o jejich existenci, což by znemožnilo, aby se za něj Celebrían provdala.“

Erestor, opřený o Elronda, ztuhl, když zjistil, že by jeho synům vzala život, i kdyby přežili, a tichounce zakvílel.

„Nemohla jsem změnit fakt, že Elrond zplodil Erestorovy děti, ale ujistila bych se, že by neznamenaly žádnou hrozbu pro Celebríaninu budoucnost a její manželství s Elrondem.“ Galadriel vycítila jejich hněv, ale cítila se v právu, protože udělala to, co bylo nezbytné, aby ochránila štěstí své dcery. Ale bylo příliš pozdě, aby ji mohla varovat, když ji napadli skřeti. Nakonec bylo její úsilí marné a odchod její dcery do Valinoru byl pro ni strašlivou cenou, kterou zaplatila; tou nejhorší možnou.

Elrond překypoval vztekem. „Kdyby Celeborn neposlal Erestora do Imladris, když zjistil, že čeká naši dceru, možná by nepřežila ani ona!“

Galadriel ztratila zájem o tuto hádku s Elrondem a místo toho se zaměřila na svého manžela. „Celeborne, zradil jsi mě. Šel jsi proti mým přáním a za mými zády jsi poslal Erestora do Imladris.“

Celeborn se zhluboka nadechl. Ve svém srdci vždycky věděl, že by tento okamžik mohl přijít, a nejlepší bylo mít to za sebou. „Erestor není žádný vrah rodných.“

„Já to vím, zrcadlo mi to ukázalo už dávno.“ Galadriel ignorovala Erestorovo přiškrcené zakňučení a zkoumala Celebornovy oči.

„Neměla jsi žádné právo zničit Erestorův život.“ Celeborn postoupil o krok blíž ke své manželce, jejíž moc ho někdy děsila. A zároveň byl tím jediným, kdo jí mohl velkou část těchto sil vzít - ochromit ji a dát jí jednou provždy lekci. Ale měl dost odvahy dotáhnout to do konce? To, co se chystal udělat, by nemusel přežít . „Nemohu ti dovolit, abys svou moc takto zneužívala.“

Všechny přítomné vylekalo, když se Galadriel ostře zasmála. „Ty mi to nemůžeš dovolit? Celeborne, zapomněl jsi, že tvé místo je po mém boku, abys mě podporoval!“

Dokonce i Elrond ucouvl, když uslyšel ta slova, a vrhl rychlý pohled na Celeborna, jenž silně zbledl. Přesto to byla pravda. Celeborn byl často označován jako 'Galadrielin manžel' a zřídka se na něj pohlíželo jako na jednotlivce. A teď se divil, proč to tak bylo.

„Nemohu ti dovolit, abys pokračovala a takto ubližovala Erestorovi. Už trpěl dost,“ prohlásil Celeborn pevně.

Galadrieliny oči nebezpečně vzplály. „Ale stále ještě žije, zatímco moje drahá Celebrían musela odplout do Zemí neumírajících. Dokonce má nyní dceru, dalšího bastarda.“

„Elronde, ne!“ Glorfindel pozorně sledoval Elronda a zareagoval právě včas, aby zadržel Půlelfa, když vyrazil na Galadriel.

„Zakazuji ti takto nazývat mou dceru!“ Elrondovy ruce se sevřely v pěsti. Pokoušel se osvobodit z Glorfindelova sevření, vztekle zíraje na svého přítele, ale když ucítil Erestorův váhavý dotek na paži, přinutil se uklidnit. Erestor potřebuje, aby se ovládal. „Pusť mě, Glorfindeli!“

Glorfindel upřeně studoval Elrondovy oči a pak se podřídil, ale pro jistotu zůstal stát mezi Galadriel a svým přítelem. „Nechci, aby se tady dneska odehrálo čtvrté vraždění rodných.“

„Ne u hrobu mých dětí,“ pronesl Erestor mírně a přitáhl si Elronda k sobě. „Tady nebude žádný boj.“

Elrond jednou kývl, ale ani na okamžik nespouštěl pohled z Galadriel. „Máš pravdu, má lásko.“ Ale Celeborn a Galadriel stále ještě stáli tváří tvář proti sobě a, soudě podle výrazů na jejich tvářích, se mezi nimi odehrávala nějaká soukromá tichá komunikace.

„Neodvážíš se přerušit naše spojení,“ prohlásila Galadriel a zalapala po dechu. Poprvé se v jejích očích objevil náznak paniky. „Nepřežil bys-“

„Nedáváš mi na výběr,“ řekl Celeborn nejistě. Vydal mučivé zalkání, ruce se mu zadráply na látce jeho košile a na tváři se mu na okamžik objevila prudká bolest, jak přerušil pradávné spojení mezi nimi.

Galadriel zuřivě vykřikla, a když se zapotácela, natáhla se po opoře. Její síla rychle ochabovala, zanechávala ji slabou a nejistou. Opřela se zády o věkovitý mallorn kvůli podpoře, zrychleně dýchala a zírala na svého manžela se zřejmou hrůzou. „To neu…“ Uvadala jim před očima, její postava ztrácela svůj obvyklý jas. Její obvykle jiskřivé oči pohasly a dokonce i stříbrné vlasy ztratily svůj lesk.

„Udě…lal jsem!“ Celeborn mírně supěl, také se zapotácel a začal se hroutit. Rúmil a Orophin, kteří mu stáli nejblíže, se okamžitě pohnuli, ale byl to Orophin, kdo se dostal ke staršímu elfovi jako první a podepřel ho, když se Celeborn pokusil zase se postavit na nohy.

Orophina zarazilo, když ucítil pulsující energii, jež vyzařovala z Celeborna, ale udržel své sevření staršího elfa. Celeborn se o něj ztěžka opřel a Orophin kolem jeho pasu ovinul podpůrnou ruku.

„Blázne! Myslíš si, že jsi mě potrestal, když jsi přerušil naše spojení, ale jsi to ty, kdo se odsoudil k jisté smrti,“ funěla Galadriel, která už najednou nevypadala tak étericky a vznešeně. Strach, hrůza a porážka zářily z jejích prázdných očí. Pomalu se od nich odvrátila a klopýtala k pradávným mallornům. Zmizela v temnotě, když se teď její vnitřní světlo utlumilo, a netrvalo dlouho, když jim zmizela z očí.

Celeborn položil jednu ruku na Orophinovo rameno, hledaje oporu. Věděl, že za to, že znovu získal svobodu, zaplatí, ale byl to jediný způsob, jak se vypořádat s Galadriel.

„Co se to právě stalo?“ Elrond nakrátko opustil Erestora a spěchal k Celebornovi.

„Zrušil jsem spojení, které mezi námi existovalo. Už k ní dál nejsem připoutaný.“ Jenom Celeborn znal pravý význam, který se za těmi slovy skrýval. Také věděl, že nemůže udržet své tajemství navždycky a že jim to bude muset brzy prozradit. „Už dál nejsem Pánem Zlatého lesa.“

Elrondovy oči se dramaticky rozevřely, když pochopil, co Celeborn udělal. „Proč?“

„Už bylo načase, abych znovu dělal svá vlastní rozhodnutí. Nechal jsem ji trápit Erestora příliš dlouho.“ Celeborn, jemuž se teď vrátila síla, se podíval omluvně na Erestora. „Měl jsem přijmout roli tvého ochránce mnohem dřív a moc lituji, že jsem to neudělal.“

Erestor pomalu pokročil k Celebornovi a sevřel své prsty kolem ruky stříbrovlasého elfa. „Je vám odpuštěno, můj příteli. Postaral jste se, aby Galadriel nemohla ublížit mé dceři, když jste mě poslal do Imladris. Tak moc vám dlužím.“ Opatrně Celeborna objal. „Půjdete do Imladris s námi?“ Celeborn řekl, že už dál není pánem Zlatého lesa, a v tom případě by tady asi nechtěl zůstat.

„Ata'da, pojď s námi do Imladris.“ Elladan a Elrohir byli doteď zticha, ale srdce je bolela pro jejich dědečka, který ztratil manželku a domov. Věděli, jak moc tyto země pro Celeborna znamenají.

„Jestli mě tam chcete mít, půjdu s vámi,“ prohlásil Celeborn, který se poprvé po mnoha miléniích cítil v klidu a míru. Vyhledal Elrondovy oči, aby se ujistil, že Půlelf nemá žádné námitky.

„Jsi vítám,“ řekl Elrond konejšivě. Když zahlédl Orophinův a Rúmilův mírně zklamaný výraz, připomnělo mu to jeho vlastní úmysly. „A nepřipojíte se k nám také vy dva? Zdá se, že vás Erestor potřebuje, a předpokládám, že byste dali přednost tomu, být blízko Haldirovi.“

Rúmil se spokojeně zasmál a šťastně pokýval hlavou. „Ano, přijímáme!“

Orophin kývl. ‘Tak zůstanu nablízku Celebornovi. Nechci, aby byl právě teď sám. Bude potřebovat naši podporu, naši společnost.’ A on zamýšlel být tu pro Celeborna.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Společnost, která té noci opustila Lothlorien, se skládala z devíti elfů; Elrond, Erestor, dvojčata, Haldir, Glorfindel, Celeborn, Orophin a Rúmil opustili Zlatý les. Celeborn se ohlížel přes rameno a uvědomoval si, že se sem nikdy nevrátí, protože mu to Galadriel nikdy nedovolí.

S sebou vezli drahocenný náklad. Protože se nemohli dočkat, aby mohli odjet, rozhodli se proti tomu, že si s sebou vezmou celou hrobku. Celeborn uctivě odstranil pečetící kámen a potom uložil ostatky dvojčat do krásně vyřezávané dřevěné krabice, vyložené nejměkčím hedvábím. Nedocenitelný náklad byl svěřen Glorfindelovi a Haldirovi, kteří slíbili, že ostatky dvojčat udrží v bezpečí a nedotčené. Erestor plakal hořké slzy, když viděl drobné kostřičky, stále ještě zabalené v měkkých látkách.

„Jak ti je?“ Elrond se rozhodl, že nepojede na svém vlastním koni, a místo toho se dělil o Tiritha se svým milovaným. Právě teď potřeboval být Erestorovi nablízku.

„Stále ještě mi víří v hlavě,“ přiznal Erestor emocionálně. „Měl jsem vědět, že to je něco velice osobního, co přimělo Galadriel jednat takhle. Vše, co udělala, bylo proto, aby zajistila Celebríanino štěstí.“

„Byla odsouzena k selhání,“ pronesl Elrond zamyšleně. „Dokonce i když jsem nevěděl o tvém poutu ke mně, vzpomínky vyplouvaly na povrch v mých snech. Postrádal jsem tě. Měla nás nechat řádně se spojit místo toho, aby tě odsoudila k takové bolesti.“

„Prosím, už o tom dál nemluvme,“ škemral Erestor. „Chci zapomenout a začít nový život s tebou… a naší dcerou.“

„Ano, Indlîrien zahřeje tvé srdce,“ řekl Elrond potěšeně. „Brzy ji budeš držet ve svém náručí.“ Vtiskl polibek do tmavé hřívy svého milence. Návrat do Imladris jim bude trvat několik týdnů, protože je Erestor stále ještě oslabený, ale nevadilo mu to, protože byli konečně spolu.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Orophin nespouštěl Celeborna z očí. Zdálo se, že se starším elfem se něco děje, a Orophin si připomněl, že má Celeborn všechny důvody pro to, cítit se mizerně. Právě opustil svou manželku a zůstal sám po tisíciletích, kdy žil s Galadriel. Celeborn potřebuje čas, aby se tomu přizpůsobil - svému novému životu. Navedl svého koně blíž k Celebornovu a jemně si odkašlal. „Můj pane? Jste v pořádku?“

„Nenazývej mě tak, Orophine,“ řekl Celeborn unaveným tónem. „Už dále nejsem Pánem Zlatého lesa.“ A to ho bolelo nejvíc. Propast mezi ním a Galadriel se prohlubovala po tisíciletí, ale nyní ostře cítil prázdnotu, kterou po sobě odloučení zanechalo. Nechat Zlatý za les za sebou bylo to nejtěžší.

„Tak jak vám mám říkat? Nemůžu vás oslovovat… Celeborne.“

„Budeš si muset zvyknout mi tak říkat, Orophine.“ Celeborn se zhluboka nadechl a zklidnil dech. Už teď cítil rozdíl, když nebyl připoután ke Galadriel. Energie Středozemě se k němu vztahovala a vsakovala do něj všemi póry. Zapomněl, jaké to je, být volný a plný energie, a mohl jen doufat, že to tentokrát dokáže ovládat. Když si uvědomil, že Orophin jede stále ještě vedle něj, pohlédl na mladšího elfa. Orophin mu vždycky připadal velice hezký a jeho povaha odpovídala jeho kráse. Orophin byl silný, prohnaný, soucitný a občas upadal do hlubokého zamyšlení, což skrýval před svými škádlícími se bratry. Byla v něm hloubka a on ji toužil lépe poznat.

Celeborn byl překvapený, když jim dal Elrond signál, aby pro tento den zastavili. Nebylo to trochu brzy? Byli na cestě jenom čtyři hodiny. Ale jediný pohled na Erestorovu tvář mu prozradil, že vyčerpaný tmavovlasý elf už dál jet nedokáže. Když si stavěli tábor, všiml si Celeborn, že si Orophin položil své pokrývky těsně u něj. Očividně se mladší elf z jeho společnosti těšil a chtěl mu zůstat nablízku, což ho ohromně potěšilo.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Orophine? Vypadnou ti oči z důlků, když budeš dál takhle zírat na našeho Pána.“ Rúmilovi bylo jedno, že o sobě Celeborn dál neuvažuje jako o Pánovi Zlatého lesa. Pro něj bude Celeborn vždycky jeho Pánem.

Když Orophin uslyšel hlas svého bratra, nabral pěkný odstín červené. Byla ta přitažlivost tak očividná? „Nedokážu to ovládnout.“

Rúmil si chápavě povzdechl, odvedl svého bratra pryč od tábořiště a položil své ruce po obou stranách Orophinovy hlavy. „Vím, že ho máš rád. Také vím, že jsi mu nikdy neřekl nebo nevyjádřil své city k němu a teď, když je zase dostupný… „ Rúmil nechal svůj hlas vytratit se. „Pamatuj, že pouto mezi ním a Galadriel bylo zrušeno teprve před pár hodinami. Nemůžeš se o něj ucházet. To by se nehodilo.“

„Já to vím!“ syčel Orophin podrážděně. „Snažím se, seč můžu, abych se neodhalil! Ale je to těžké! Vidím, že je poraněný, a já ho chci utěšit.“

„Orophine, dej tomu čas. Možná bude připravený pohlédnout na tebe tím způsobem za několik desetiletí. Ale nejprve potřebuje truchlit pro ztrátu Galadriel.“ Rúmilovy ruce poklesly a ovinuly se kolem pasu jeho bratra a pevně ho podržely. „Chci, abys byl šťastný, ale zvolil sis pro sebe obtížnou cestu.“

Orophin si zoufale povzdechl. „Budu se pokoušet usilovněji.“

„Možná by ses od něj měl držet dál,“ navrhoval Rúmil. „Jeď zítra poblíž Erestora.“

Orophin, který se cítil v depresi, pokývl hlavou. Věděl, že to jeho bratr myslí dobře a že by se měl řídit Rúmilovou radou, pokud nechce, aby se Celeborn dozvěděl o jeho nepatřičných citech.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Máš pohodlí?“ Elronda těšilo svého milence obskakovat a potřetí kolem něj urovnával pokrývku.

„Jsem v teple a pohodlí,“ zašeptal Erestor šťastně. „Jen je pro mě těžké uvěřit, že Celeborn opustil Galadriel a Zlatý les.“

Elrond přikývl. „Ani já to nečekal. Vždycky jsem si myslel, že jsou v manželství šťastní.“

„Přesto mi něco připadá zvláštní,“ poznamenal Erestor, hlavou spočinul na Elrondově hrudi a přitulil se blíž. „Řekl, 'Už k ní dál nejsem připoutaný'.“

Elrond se zamračil a divil se, co na tom Erestorovi připadá podivné.

„Čekal bych, že řekne, že už dál nejsou spolu spojeni.“ Čím víc o tom přemýšlel, tím znepokojenější se Erestor cítil. „Z nějakého důvodu mi to dělá starosti.“

Elrond uvažoval o Erestorově poznámce. „Také si o něj dělám starosti. On a Galadriel byli manželé mnoho tisíciletí.“

„Ale byli spolu také propojení?“ Erestor krátce zvedl hlavu, aby se podíval na Elronda. „Možná čtu v jeho slovech příliš , ale… byla také Galadriel připoutána k němu?“

Elrond zúžil oči, když konečně porozuměl, co se mu Erestor pokouší říct. „Tvrdíš, že Celeborn byl připoután ke Galadriel stejným způsobem, jako jsi byl ke mně ty, dokud jsem spojení nedokončil?“

„Ano,“ pomalu pokýval hlavou Erestor. „Ačkoliv nevím, proč by souhlasil s takovým sňatkem.“

„Ty jsi to udělal, abys mě udržel naživu,“ Elrond se v tuto chvíli cítil opravdu zmatený. „Myslíš si, že bychom se ho měli zeptat?“

„Ještě ne,“ rozhodl Erestor. „Dejme mu možnost, aby si nejprve urovnal svoje myšlenky a pocity. Myslím, že plánoval, že Galadriel někdy opustí, ale přerušit pouto musel být drtivý zážitek. Počkejme a uvidíme, jestli sám nepřijde k některému z nás.“

„Nabízíš moudrou radu,“ poznamenal Elrond pyšně. „Možná bych tě měl udělat jedním ze svých poradců, až se vrátíme do Imladris.“

„Poradce?“ Erestor se nevěřícně usmál. „Musíš žertovat.“

„Ne, nežertuji,“ prohlásil Elrond rozhodně. „Ale to můžeme rozhodnout později. Nejdřív bys měl uvidět a pochovat si naši dceru.“

Erestor si znovu položil hlavu na Elrondovu hruď a slastně si povzdechl. Když usnul, snil o tom, že pevně drží Indlîrien u své hrudi.

 

 

Srdce v okovech - kapitola 35.

Srdce v okovech - kapitola 37.

 

Vyhledávání

Štítky