Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Celeborn Erestorovi svlékl provlhlou noční košili a uložil ho do Orophinovy postele. Minulou noc silně pršelo a dostat Erestora do sucha a tepla bylo ze všeho nejdůležitější. Erestor se divoce třásl, rty se mu pohybovaly, ale nevydaly žádný zvuk, což Celebornovy obavy ještě zvětšilo. „Vidím na něm znamení smrti.“

„Musíme zkontaktovat Elronda Půlelfa,“ prohlásil znepokojeně Orophin, který hladil Erestorovo čelo a přál si, aby se tmavovlasý elf zahřál, když je teď v posteli.

„Vrátím se ke Galadriel,“ oznámil Celeborn se zřejmou nechutí. „Rozptýlím ji. Mezitím vyšlu také posla do Imladris. Musím vědět, co způsobilo, že se sem Erestor přihnal v tak bědném stavu.“ Nechtěl Erestora opustit, ale věděl, že musí odvrátit pozornost Galadriel, protože netušil, jak by zareagovala, kdyby zjistila, že je Erestor tady. „Nespouštějte ho z očí a pošlete pro léčitele.“

Orophin jednou přikývl. „U mě je v nejlepších rukách.“

„Já to vím,“ prohlásil Celeborn pevně. Věnoval Orophinovi uklidňující úsměv a neochotně se vrátil ke Galadriel doufaje, že bude moci Erestora skrývat do té doby, než se tento zmatek vyřeší.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Orophine?“ Rúmil tiše přikročil ke svému bratrovi a usmál se, když zjistil, že Orophin leze do postele k Erestorovi se zřejmým záměrem ho zahřát. „Jak se mu daří?“

„Je studený jako led,“ zašeptal starostlivě Orophin. „Připoj se k nám, možná tvoje tělesné teplo pomůže.“

Protože Orophin ležel zalomený za Erestorem, Rúmil ulehl tváří v tvář tmavovlasému elfovi. Ovinul své paže kolem Erestora a částečně Orophina a vytvořil teplý zámotek. „Bojím se, že to nepomůže.“

„Potřebuje Elronda, aby dokončil spojení,“ řekl Orophin. „U Valar, jestli mu Peredhel ublížil a způsobil, že utekl pryč, bude se mi zodpovídat!“ Od té doby, kdy ho Erestor přitáhl zpět z velkých Síní Mandosu, cítil k tmavovlasému elfovi divoké ochranné pocity. A teď, když byl Erestor tak slabý, mu zoufale chtěl pomoci.

„Podle poslední Haldirovy zprávy Erestora jeho nový život v Imladris těšil. Haldir se dokonce zmínil, že je Erestor šťastný.“ Haldir s nimi stále zůstával v kontaktu prostřednictvím dopisů, a tak se rádi dovídali o Erestorově štěstí. Ale teď byli oba bratři zmateni.

„Myslíš si, že Elrond udělal něco… neomluvitelného, když zjistil, že Erestor potratil?“ navrhl Orophin.

„Ne, Peredhel neví, že je otcem Erestorova dítěte. Tohle muselo způsobit něco jiného. Možná, že Erestor zareagoval přehnaně, když přišel o dítě, a přišel sem…“

„Zemřít?“ dokončil Orophin za svého bratra. „To by vysvětlovalo, proč jsme ho našli v bezvědomí vedle hrobky.“

„Nikdy si neodpustil, že přišel o dvojčata,“ zašeptal Rúmil posmutněle. „Nebyla to jeho chyba. Kdybych ho nepřivedl, aby pomohl, jeho synové by možná žili.“

„Nemuč se takhle. Ničemu tím nepomůžeš. Musíme prostě čekat, až se posel vrátí z Imladris, s nebo bez Půlelfa.“

„Doufám, že Elrond sem přijde a bude ochotný se svázat s Erestorem. Po tom všem, čím prošel…“ Rúmil si živě připomněl Erestorovu reakci na ztrátu jeho dvojčat. „Aiya, Erestor si zaslouží něco mnohem lepšího!“

Orophin se svým bratrem souhlasil, ale věděl, že nemohou Elronda do svazku s Erestorem nutit, ale možná, když mu odhalí rozsah Erestorovy bolesti, bude Půlelf souhlasit, že se s poraněným elfem spojí.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond cítil povzbuzení, když konečně vstoupili do Zlatého lesa. Jeho prvním impulsem bylo vyhledat Galadriel a konfrontovat ji s jejími minulými skutky, ale rychle ten nápad odvrhl. Nejdřív musí najít Erestora a pokud to bude nezbytné, pomoci mu se zotavit. Podíval se na Glorfindela, který jel vedle něj, a oslovil ho. „Musíme najít Erestora tak rychle, jak to bude možné.“

„Tady bych mohl pomoci já,“ nabídl se Haldir, který se k nim nyní připojil. „Moji bratři se mohou poptat po Erestorově místě pobytu.“

„Výborně, kontaktuj je.“ Elrond se nyní ohlédl přes rameno na své syny. „Chci, abyste mi celou dobu zůstali nablízku.“

Dvojčata vážně přikývla. „A co babička?“

„Pokusíme se jí vyhnout, jak jen to bude možné… prozatím.“ Poslední slovo byla spíš zavrčení. „Vyřídím si to s ní později. Pro teď se potřebujeme soustředit na Erestora.“

„A dědeček?“ zeptal se Elladan. „Z toho, co nám vyprávěl Glorfindel, soudím, že je na Erestorově straně.“

„Dobrý úsudek,“ řekl Elrond. „Glorfindeli, zjisti, jestli je Celeborn ochotný nám pomoci.“ Tou dobou už běželi. Neměl žádnou představu, jak se Erestorovi až doposud podařilo přežít, ale nyní cítil, že pouto slábne. „A pamatujte, musíme najít Erestora tak rychle, jak je to možné!“ Přejížděl pohledem z jedné tváře na druhou a uvědomil si, že také mají o Erestora starost a že udělají, co je v jejich silách, aby mu pomohli zachránit jeho nového druha.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celeborn si oddechl úlevou, když zjistil, že Galadriel opustila talan, aby navštívila dva elfy, kteří byli napadeni a hrozně zraněni vrrkem, jemuž se podařilo proniknout za jejich hranice. Tato nečekaná událost mu dala čas na to, aby pouvažoval o svém dalším tahu, pokud jde o Erestora. Už odeslal posla, ve kterém naléhal na Elronda, aby opustil Imladris a přišel Erestorovi na pomoc.

„Můj Pane?“ Jeden z Galadhrim se přiblížil a odkašlal si. „Máte hosty.“

Celeborn zmateně zvedl obočí. „Kdo je to?“ Ale Galadhrim nedostal možnost odpovědět na otázku, protože Elrond, Glorfindel a dvojčata už vstupovali. Začal se usmívat, když zjistil, že Elrond už je v Lothlorienu, ale úsměv mu na tváři ztuhl, když uviděl ponurý výraz v Peredhelových očích. Znal Elronda po tisíciletí a uvědomil si, že je Půlelf vážně zoufalý.

„Celeborne, kde je?“ vycenil Elrond zuby. „Kde je Erestor?“ Na jeho rameni najednou spočinula Glorfindelova ruka, jak se ho pokusil vrátit na zem, ale setřásl ji. „Vím, že je tady! Sledovali jsme jeho stopu a cítím jeho přítomnost. Je slabá, ale cítím ho!“

Vztek v Elrondových bouřkových očích krátce Celebornovi vyrazil dech. „Můžeš ho cítit?“ Co to znamená?

„Nemám čas o tom s tebou diskutovat!“ běsnil Elrond. „Požaduji, abys mě odvedl k Erestorovi!“

Glorfindel si odkašlal, protože z osobní zkušenosti věděl, že Elrondovi chvíli zabere, než se teď uklidní, když už se přinutil utlumit svůj vztek. „Víme, co Erestor udělal po Bitvě Poslední aliance a že své spojení potvrdil, když Celebrían odplula do Valinoru. Také víme, že Elrond zplodil jeho děti a že se k němu Erestor připoutal. Nyní ho potřebujeme najít, než udělá něco pošetilého.“

„Víte?“ Celeborn vstal ze svého křesla a pokročil k Elrondovi, odpovídaje na Půlelfův prudký pohled svým vlastním. „Co ještě víte?“ Musí zjistit, kde v této záležitosti Elrond stojí a jaké jsou jeho motivy.

„Vím, že se se mnou svázal, aby mě zachránil před vyblednutím, a že od té doby byl uvězněn v tomto polovičním životě,“ ušklíbl se nakvašeně Elrond. „Před několika dny mi přinesli Elladana, utrpěl smrtelné zranění a Erestor ho vyléčil. Právě tehdy jsem konečně pochopil!“

„Vyléčil Elladana…“ Za to byl Celeborn opravdu vděčný, protože svého vnuka miloval, ale… „Jeho dítě… přišel o dítě.“

„Camfael a já jsme museli otevřít jeho břicho, aby se naše dcera narodila, ale daří se jí dobře.“ Elrondova netrpělivost narůstala.

„Dítě přežilo?“ Celeborn se nyní cítil skutečně ztracený. „Tak proč Erestor uprchl z Imladris?“ Nemohl uvěřit, že by Erestor opustil svou dceru!

„Ano, Indlîrien je živá a zdravá. Arwen na ni dohlíží, ale dítě potřebuje Erestora!“ Frustrovaný Elrond se mračil na Celeborna. „Kde je?“

Celeborn silně polkl. „Víš, že tě Erestor miluje?“

„Ano, a já miluji jeho! Dokonce jsem se s ním spojil, abych ho udržel po operaci naživu! To je důvod, proč ho mohu cítit. Nemáš právo bránit mi v přístupu k mému druhovi, nebo se mnou pořád ještě hraješ hry?“

Celeborn se přinutil zůstat klidný. „Udělal jsem chybu.“

„Přinutili jste ho, aby se ke mně připoutal! Přikázali jste mu, aby se mnou ulehl!“ soptil Elrond. „Nikdy jste mu nedali na vybranou!“

„Galadriel mě ujistila, že je to jediný způsob, jak ti zabránit ve vyblednutí, a já jí věřil, důvěřoval jsem jejímu úsudku. Neříkám, že nenesu žádnou vinu, ale-“

„Přestaňte, vy oba!“ Elladan už toho měl dost. „Ata'da, jestli víš, kde můžeme Erestora najít, tak k nás k němu teď vezmi!“

Celeborn pokývl hlavou. „Rúmil a Orophin na něj dohlížejí. Našli jsme ho u hrobky jeho synů a byl víc mrtvý než živý. Elronde, bude potřebovat tvou sílu, aby přežil, protože se obávám, že sem přišel zemřít.“

„Tak proč plýtváme drahocenným časem?“ Elrond už vyrazil ke dveřím, když se najednou objevil Haldir.

„Vím, kde je Erestor!“ oznámil Haldir.

„Já také. V talanu tvých bratrů. Vezmi nás tam, Haldire.“ Elrondovy oči hořely strachem o Erestorovo zdraví, ale obsahovaly i hněv. „A s tebou jsem ještě neskončil, Celeborne!“ Překvapeně si všiml, že jeho tchán s nimi srovnal krok, když vyrazili k talanu bratrů.

„Asi tomu nebudeš věřit, ale také si o Erestora dělám starosti a velice mi na něm záleží. Přál bych si, abych se v minulosti rozhodl jinak, a pokoušel jsem se ho chránit, když jsem zjistil, že je zase těhotný. To je důvod, proč jsem ho poslal do Imladris. Musel jsem ho dostat od své manželky.“

Elrond zvídavě zvedl obočí. „Vím, že v tom Galadriel hrála zásadní roli, ale proč jsi ji nezastavil?“

„Věřil jsem, že to bylo správné… tehdy. Už tomu dál nevěřím.“ Celebornův výraz zesmutněl. „To je důvod, proč jsem držel Erestorovu přítomnost tady v tajnosti.“

„Co jsi udělal, bylo špatné,“ zamumlal Elrond, který teď byl mírně klidnější, když cítil Erestorovu blízkost. „Poslali jste ho do mé postele, a když jsem zplodil jeho syny, měli jste mi to říct.“

„Zemřeli,“ zašeptal Celeborn melancholicky. „A ty jsi se stále ještě vzpamatovával ze smrti Nejvyššího krále. Neodvážili jsme se toto břímě vložit na tvá ramena.“

„Takže jste nechali Erestora, aby svou bolest nesl sám.“ Elrond odvrátil oči. „Nevím, jestli budu vůbec kdy schopen ti tohle odpustit. Měl jsem právo to vědět.“

„Při zpětném pohledu s tebou souhlasím, ale tehdy…“ Galadrielin vliv na něj byl příliš silný. „Co teď uděláš?“

„Vezmu s sebou Erestora zpátky do Imladris. Nechci, aby tady zůstal ani o okamžik déle, než je nezbytně nutné!“ Elrond se podíval na talan, na který ukazoval Haldir. Očividně dorazil k cíli. Obrátil se ke svým synům a řekl: „Počkejte tady. Doprovodí mě jenom Haldir.“

Nikdo si netroufl odporovat, když Elrond a Haldir stoupali po schodech. Celeborn a Glorfindel si vyměnili ustarané pohledy a oba doufali, že Elrond dorazí včas, aby Erestora udržel s nimi. Nicméně dvojčata se soustředila na něco jiného, a byl to Elladan, který položil Celebornovi otázku, která je pronásledovala. „Hrobka, která uchovává pozůstatky našich bratrů… Kde ji najdeme?“

„Vezmu vás tam,“ nabídl se Celeborn, který hluboce litoval, že to Elrondovi nikdy neprozradil. „Glorfindeli?“

„Zůstanu tady a budu čekat, až se vrátí.“ Také se postará, aby Elronda a Erestora nikdo nevyrušoval.

Celeborn pokynul svým vnukům, aby ho následovali, a vedl je k mramorovému náhrobku.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elladan a Elrohir stáli před hrobkou a rukama se vzájemně objímali kolem pasu. „Je těžké uvěřit, že jsme mohli mít bratry. Starší bratry.“ Ignoroval fakt, že by měli nevlastní bratry.

„Erestor truchlil nad jejich ztrátou téměř tři tisíce let,“ pronesl Celeborn zamyšleně. „Když se podíval na vás dva, muselo mu to připomenout jeho syny, protože by vám byli nesmírně podobní.“ Navlhčil si rty a doufal, že to ještě nezhorší. „Chápete, že se na vás pravděpodobně dívá jako na své syny? Že vás chce milovat a starat se o vás?“

Dvojčata zbledla, protože si připomněla svoje první setkání s Erestorem. „A my jsme mu místo toho svými slovy ublížili.“ Když uviděl Celebornův nečekaně smutný výraz, Elladan si hluboce povzdechl. „Litujeme, co jsme řekli. Mluvili jsme bez obalu, protože jsme byli uvnitř poranění a mysleli jsme si, že už si otec našel náhradu za naši matku. To jsme nemohli přijmout.“

„Ale teď víte, že byl Erestor k vašemu otci připoután po tisíciletí. Změnila tato skutečnost váš názor?“

„Změnila,“ přiznal Elrohir, jak zíral na malou hrobku. „Otec chce vzít Erestora do Imladris tak rychle, jak jen to bude možné, a to vezme Erestorovi možnost chodit sem.“ Uzamkl svůj pohled s Elladanem. „Mohl by existovat způsob, jak bychom tuto hrobku vzali s sebou? Není tak velká a možná bychom ji byli schopni vzít s námi domů. Z nějakého důvodu cítím, že by měli své poslední místo k odpočinku mít v Imladris a ne ve Zlatém lese.“

Elladan, který byl nejdříve překvapený, začal rozumět. Tyto děti byly Elrondovými potomky a měly by spočívat v Imladriské půdě, ne ve Zlatém lese, kde Erestor prožil tolik utrpení. „Máš pravdu, ale měli bych se nejprve zeptat otce a Erestora.“

Celeborn jim mlčky naslouchal a teď promluvil nahlas. „Rád bych cestoval do Imladris a setkal se se svou novou vnučkou.“ Pohlížel na Elronda a Erestora jako na své syny, a tak i Indlîrien patřila do jeho rodiny.

„Tak pojeď s námi,“ nabídl Elladan nadšeně. „Jsem si jistý, že otec a ty si ujasníte spory, které mezi sebou máte.“

„Přijímám,“ prohlásil Celeborn odhodlaně. Potřeboval být nějaký čas pryč od své ženy a takhle mohl zůstat nablízku Erestorovi a setkat se s Indlîrien. Ano, prozatím opustí Zlatý les a zaměří se na pomoc při Erestorově uzdravení.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Nechte mě vstoupit jako prvního,“ navrhl Haldir. „Vím, jak ochranářští jsou moji bratři, když dojde na Erestora. Kdyby vás nečekaně spatřili, mohlo by to spustit jejich instinkty.“

„Ale budu hned za tebou!“ Elrond cítil, jak od něj Erestor sklouzává stále dál a musel se teď se svým druhem podělit o životní energii, jestli má Erestor zůstat naživu.

Haldir přikývl, otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Zevnitř talanu se ozvalo překvapené vyjeknutí a Haldir se široce usmál, když uviděl, v jaké jsou Erestor a jeho bratři poloze. „Udržujete ho v teple, že ano?“

Když Orophin spatřil tak nečekaně Haldira, odtáhl se od Erestora, opustil postel a pečlivě kolem něj urovnal deku, protože instinktivně věděl, že Rúmil zůstane tmavovlasému elfovi nablízku. „Haldire, tak rád tě vidím!“ Kráčel k Haldirovi, když pohledem zachytil Elronda, který nyní také vstoupil do talanu.

Orophinova reakce Elronda přinutila couvnout. Stříbrovlasý strážce na něj skutečně zavrčel! „Klid! Jsem tu, abych pomohl!“ Haldir ho před ochranářstvím svých bratrů nad Erestorem varoval, proto se ke strážci přibližoval pomalu. Pohledem už zachytil Erestora spícího v posteli, ale viděl také mohutné chvění, které otřásalo tělem jeho druha, a pohybující se, leč přesto tiché rty.

„Vy!“ Orophin konečně uvolnil hněv, který v sobě po tisíciletí zadržoval. „Co jste to udělal, že jste způsobil, že utekl z Imladris? Máte vůbec tušení, v jakém stavu byl, když jsme ho našli? A vůbec se nezlepšuje!“

Elrond si připomínal, že Orophin tak jedná, protože si dělá starosti o Erestora. „Erestor téměř zemřel, když porodil naši dceru. Připoutal jsem se k němu, ale on si neuvědomil, co se stalo, a uprchl.“

„Spojil jste se s ním?“ Orophin Elronda studoval a uvědomil si, že Půlefovy oči zůstávají upřené na Erestora.

„Ano, spojil. Jinak by nejspíš po porodu zemřel. Jsem tady, abych ho vzal zpět do Imladris, aby mohl být s naší dcerou.“ Elrond doufal, že Orophin ukročí stranou. Pohled, který mu věnoval Rúmil, se dal těžko přečíst. Erestor byl opravdu požehnaný, že měl takové vášnivé ochránce.

„Dítě žije?“ Rúmil, který byl doteď zticha, pocítil obrovskou radost, když to uslyšel.

„Ano, Indlîrien je poklad a už si našla místo v mém srdci,“ prohlásil Elrond upřímně. „Prosím, dovolte mi postarat se o Erestorovy potřeby. Je mu zima a je stále slabší. Dovolte mi držet ho a podělit se s ním o životní energii… Prosím.“ Zřídkakdy předtím někoho prosil, ale udělal by cokoliv, aby získal přístup k Erestorovi.

Rúmil si vyměnil pohled s Haldirem. „Je to, co nám říká, pravda?“

„Tvé ochranné pocity vůči Erestorovi ti dělají čest, ale Elrond mluví pravdu. Jsou spojení a velice zamilovaní.“ Haldir se konejšivě usmál a položil ruku na Orophinovo rameno. „Měli bychom jim ponechat nějaké soukromí.“

Rúmil si hluboce povzdechl a litoval, že musí Erestora uvolnit. „Je stále studený.“

Elrond, který pochopil, že ustoupili, přistoupil k lůžku. Hluboce se zadíval do Rúmilových očí a řekl: „Zahřeji ho, udržím ho v bezpečí a postarám se o něj. Slibuji.“

Rúmil přikývl a pak se připojil ke svým bratrům. „Doufám, že dodržíte slovo, protože pokud ne, budete se nám zodpovídat.“

Elrond věděl, že jsou upřímní. Přijali Erestora a tmavovlasý elf byl součástí jejich rodiny. ‘Což znamená, že budu muset pravděpodobně požádat Rúmila i Orophina, aby odcestovali do Imladris s námi. Jestliže je k nim Erestor opravdu tak připoután, chci je mít v Imladris všechny tři.’

„Pojďte se mnou,“ řekl Haldir a vedl své bratry ven. „Elrond se musí postarat o Erestora a měl by to dělat v soukromí.“

Jakmile byli venku, Rúmil kopl do stromu a v duchu se mu omluvil, když mallorn zaprotestoval. „Nechci ho pustit z dohledu, Haldire. Je tak zranitelný.“

„Ale nic z toho není Elrondova vina,“ uklidňoval ho Haldir. „Pojďme si najít tichý koutek a já vám povím, co se stalo, než Erestor opustil Imladris.“ Jakmile jeho bratři pochopí, že Erestor reagoval přepjatě, mohli by s Elrondem jednat přátelštěji.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond si sundal boty, plášť, kalhoty a košili, ale nechal si bederní pás, protože nechtěl, aby Erestor došel k nesprávnému závěru, kdyby se nečekaně probudil v jeho objetí. Rychle vklouzl mezi pokrývky a těsně se k němu přitiskl. Ovinul svoje ruce i nohy kolem Erestorova těla a pak navedl jeho paže kolem svého pasu. Uspokojený, že jsou tak blízko, jak je to jen možné, projel svými prsty zcuchanou hřívu a položil si Erestorovu hlavu na rameno.

„Teď tě mám, lásko, a nikdy tě nenechám znovu odejít, ale musíš ode mne přestat utíkat. Nechci ti ublížit. Chápu, že sis myslel, že jsi přišel o naši dceru a přišel jsi sem zemřít. To je nepřijatelné. Rozumím, že během posledních tisíciletí jsi byl raněn až za hranice snesitelnosti, ale slibuji, že se vše změní k lepšímu. Nyní jsi se mnou a já přísahám, že tě učiním šťastným.“

Zatímco mluvil, jeho energie začala proudit do Erestorova těla a fëy. Přenos energie ho oslaboval, ale dal tolik, kolik mohl postrádat. S bázní sledoval, jak se do Erestorových tváří vrací barva a třes slábne. Erestor očividně posiloval. „Přijmi mou lásku k tobě a mou blízkost.“ Elrond vtiskl na Erestorovy rty cudný polibek. „Jakmile se budeš cítit dost silný na cestování, vezmu tě s sebou zpět do Imladris. Tvoje dcera tě potřebuje.“

Erestor proti němu zaúpěl a Elrond zadržel dech v očekávání, ale tmavovlasý elf se nevzbudil. „Můžeš cítit mou přítomnost. Víš, že jsem tady. Aiya, Erestore, mé srdce téměř zlomilo, když jsem zjistil, že jsi odešel. Tolik jsem se bál, že tě najdu mrtvého na cestě.“ Maloval na Erestorových zádech konejšivé kružnice a krátce zavřel oči, aby si konečně dopřál uvěřit, že svého druha získal zpět. „Teď tě mám.“

Erestor se přisunul blíž a Elrond mimoděk zpevnil své objetí. „Mluvil jsem s Celebornem,“ řekl, předstíraje, že je Erestor vzhůru. Možná, až uslyší jeho hlas, podnítí to Erestora, aby se probral. „A on se tě pokouší udržet v bezpečí, ale nemůžeme tu zůstat dlouho. Musíš se vzbudit pro mě, má lásko.“

Ale Erestor neměl v úmyslu se ještě probudit. Konečně se začal cítit v teple a posílený. Všechno, co chtěl, bylo zůstat spát a vychutnávat si ten pocit. Ve svém současném stavu si dokonce mohl předstírat, že je Elrond s ním a drží ho. Ale Půlelf ho nikdy znovu držet nebude. Elrond ho nenávidí za to, že přišel o jeho děti. Možná by mu Peredhel prominul, že ztratil jeho dceru, protože místo toho zachránil Elladanův život, ale odpustil by mu také, že přišel o jeho dědice? Pochyboval o tom. Udělal příliš mnoho chyb.

„Erestore? Prober se kvůli mě. Vím, že se vracíš znovu k vědomí. Cítím to.“ Elrond dál hladil Erestorova záda a modlil se k Valar, aby se jeho druh nestáhl do sebe, jako to udělal po ztrátě dvojčat. Ne, když tu byl on, aby svého milence podporoval a pomohl mu se zotavit.

Erestor se divil, proč slyší Elrondův konejšivý hlas, a lpěl na svém stavu mezi spánkem a probuzením, protože ještě nechtěl čelit realitě. ‘Proč jsem ještě pořád naživu? Proč jsem nezemřel?’

Elrond vycítil Erestorovy temné myšlenky a okamžitě jednal. „Nemáš žádný důvod být tak sklíčený. Naše dcera je v pořádku a čeká na tvůj návrat. Proč jsi tak neochotný se ke mně vrátit? Copak nevíš, jak moc tě miluji?“

‘Miluje mě?’ Erestor byl zmatený, když zaslechl Elrondova slova. ‘Proč by to říkal?’ Ano, byla to pravda; mezi nimi sílilo zalíbení, ale to zemřelo s jeho dcerou. ‘Musím snít. Možná se nade mnou smilovala Nienna a seslala mi tento utěšující sen.’

„Erestore, já vím, že mě slyšíš!“ Elrondova frustrace rostla. Zvedl přikrývku, aby rychle zkontroloval ránu, a zjistil, že obvazy spadly a rána se hojí. Nebylo tu známky po infekci a tudíž nebyla rána zodpovědná za Erestorovu pokračující strnulost. „Vrať se ke mně, teď hned!“ Elrond do těch slov vložil každou unci své autority, lásky a potřeby a doufal, že jeho hlas konečně přesvědčí Erestora, že to je skutečnost.

Erestorovy oči se v šoku otevřely, a rozevřely se ještě víc, když náhle pochopil, že Elrond je tu, drží ho a konejší. Poplašeně zíral do bouřkových očí a modlil se k Nienně, aby mu dala sílu, aby se dokázal vypořádat s Půlelfovým hněvem za to, že přišel o jejich dceru.
 

 


Ata'da - dědeček

 

 

Srdce v okovech - kapitola 33.

Srdce v okovech - kapitola 35.

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat