Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

„Musím se přiznat, že jsem zvědavý,“ začal zlehka Glorfindel. „Nikdy dřív jsem se nesetkal s těhotným elfem.“

Haldir si nebyl jistý, jak odpovědět. „Erestor je také první těhotný elf, kterého jsem kdy poznal,“ řekl nakonec. Toužil, aby měl Glorfindel Erestora rád, protože tady bude potřebovat další přátele, proto dodal: „Je to také jedna z nejlaskavějších duší, se kterou jsem se kdy setkal.“

Glorfindel pokývl hlavou a pak se na Haldira zamyšleně podíval. „Jsem překvapený, že Celeborn poslal svého kapitána, aby se věnoval tomuto elfovi. Myslel bych, že vaši muži budou svého velitele postrádat.“

„Celeborn je víc než dostatečně schopný vést své muže sám,“ pronesl Haldir poněkud obranně a jeho ostražitost vzrostla. Glorfindelovy otázky se zdály nevinné, ale nebyly. „Někdy si musíme srovnat naše priority.“

„A Erestor je důležitější než zajištění Lothlorienských hranic?“ Dosáhli chodby, ve které byly umístěny Haldirovy pokoje, a Glorfindel zastavil před příslušnými dveřmi.

„Určitým způsobem ano,“ řekl Haldir a jeho pevný pohled se setkal se zmateným Glorfindelovým. „Každé dítě, které k nám přichází, je vzácné.“

Glorfindel znovu přikývl. „Máte samozřejmě pravdu.“ Glorfindel otevřel dveře a pokynul Haldirovi, aby vstoupil dovnitř. „Doufám, že se dozvím víc o tomto jedinečném elfovi. Pro muže je ojedinělé otěhotnět.“

„Jak jste řekl, Erestor je naprosto jedinečný.“ Haldir si prohlédl pokoje, protože věděl, že to Glorfindel očekává, a pak přikývl. „Je to velice přepychový byt.“

„Takže se vám líbí?“

„Ano.“ Haldir se neodvážil střetnout s Glorfindelovýma očima, když ho teď v jeho nitru šimrali motýlci. Zabiják balroga byl milý, chytrý a zdvořilý, ale Haldir uvažoval, jaké stránky své osobnosti Glorfindel skrývá, a uvědomil si, že se nemůže dočkat, až to zjistí. Byl dost soudný na to, aby věděl, že on sám je považován za hezkého, protože se o něj pokusilo ucházet mnoho elfů. S výjimkou Erestora většinu z nich odmítl, ale Glorfindel by ho byl hoden. Otázka byla - myslel by si na oplátku Glorfindel, že je Haldir hoden jeho?

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Doufám, že jsou pokoje podle vašeho vkusu, Erestore,“ řekl Lindir, který věřil, že prostorné pokoje jejich hosta potěší. Vybral byt s velkým balkónem, který nabízel nádherný výhled na imladriské vodopády. Tento byt byl obvykle připravován pro královské návštěvy, ale protože se zdálo, že se Celeborn o Erestora zajímá, rozhodl se Elrond jejich těhotného hosta rozmazlovat.

Erestor těžce polkl a rozhlédl se. Ložnice byla velká, obsahovala stůl, dvě pohodlné židle, šatník a luxusní postel s nebesy s baldachýnem posetým hvězdami.

Rúmil jemně táhl Erestora do koupelny, aby ho upozornil na bazén, zapuštěný do podlahy. „Teď se můžeš proměnit ve vysušenou švestku,“ škádlil ho.

Erestor se pobaveně ušklíbl a věnoval Rúmilovi vřelý úsměv. Velice si cenil toho, že mu Rúmil zůstal nablízku. Stále ale doufal, že se k němu později připojí Haldir. Potřeboval mít svého ochránce blízko.

Lindir se také usmál, protože chápal, že tyto vzdušné a slunečné místnosti jsou přesně to, co Erestor potřebuje. Jeho oči sjely trochu níž a zastavily se na břiše tmavovlasého elfa. Erestor před ním držel ochranářsky ruku, ale Lindir i tak mohl vidět mírné vyboulení, odhalující jeho těhotenství. Když mu Elrond pověděl o jejich hostu, zjistil, že je pro něj těžké uvěřit, že by mohl mužský elf počít, ale teď viděl důkaz. Lindir si odkašlal, aby upoutal Erestorovu pozornost. Jakmile na něj tmavovlasý elf plaše pohlédl, zeptal se ho. „Chtěl byste snídat ve velké síni nebo dáváte přednost tomu, aby vám snídani přinesli do vašich pokojů?“

Erestor, který se cítil trochu nervózní, nechal spadnout své vlasy před obličej. „Mé pokoje, prosím.“ Takhle nebude muset čelit různým hodnotícím pohledům.

„Jak si přejete,“ řekl Lindir a udělal si v duchu poznámku. „Dal byste si nějaké lehké občerstvení, než půjdete spát?“ Ithil už dávno vystoupal, ale on se domníval, že těhotný elf by mohl mít ještě hlad.

„Ne, děkuji vám.“ Poslední věc, kterou Erestor chtěl, bylo, aby se stal přítěží.

Lindir pomalu zamířil ke dveřím, když teď jeho služby nebyly víc zapotřebí. „Sluha vás ráno zavede do Domu uzdravování, kde na vás bude čekat Lord Elrond.“

Erestor přikývl a jeho tmavé vlasy se před ním roztančily. Pocítil úlevu, když za sebou Lindir konečně zavřel dveře, a teď začal třeštit. „Proč jsem sem přišel? Co jsem si myslel? Tohle udělat nemůžu!“ Rostla v něm panika, ale pak se na jeho rameni usadila ruka a připomněla mu, že není sám.

„Ty to můžeš udělat, Erestore,“ řekl Rúmil rozhodně. „Zasloužíš si, aby se s tebou jednalo dobře a ne tak, jak s tebou zacházela Galadriel. Využila tě tolika způsoby. Vypadá to, že tě Elrond chce hýčkat, tak mu to dovol.“

Erestor si nešťastně povzdechl. „Tohle je cizí prostředí a tihle elfové…“

„Seznámí se s tebou a budou se o tebe starat. Dej jim čas. A myslím si, že Elrond má pravdu; potřebuješ si odpočinout. Sotva stojíš na nohou.“ Rúmil jemně uchopil Erestora za paži a vedl ho k posteli, kde ho usadil. Pak zvedl Erestorovy nohy a nedal svému svěřenci jinou možnost než se podřídit.

Erestor se položil a úzkostlivě se na Rúmila zahleděl. „Nechci, abyste ty a Orophin odjeli.“

„Haldir s tebou zůstane a Lindir vypadá přátelsky. Jsem si jistý, že si tu rychle uděláš nové přátele.“ Když v Erestorových očích viděl ztracený výraz, povzdechl si a pak si lehl také, přičemž se natáhl za svého svěřence. Věděl z osobní zkušenosti, že by Erestor nebyl schopný usnout v neznámé posteli, když by byl sám. „Teď spi.“

„Vzbudíš mě, jestli se k nám Haldir připojí?“

„Samozřejmě,“ ujistil ho Rúmil a konejšivě hladil dlouhé vlasy. „Teď spi.“

Erestor byl konečně schopen se uvolnit, když věděl, že na něj někdo dohlíží, a nechal se unést do snění.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

V tu chvíli, co za sebou Glorfindel zavřel dveře, odložil Haldir své zbraně a plášť a také odešel, zamířil do Erestorových pokojů. Doufal, že se Rúmilovi podaří uklidnit Erestora, který se mu zdál nešťastný. Haldir vstoupil, aniž by nejdřív zaklepal, a usmál se, když viděl Rúmila, jak drží spícího Erestora.

Rúmilovy oči okamžitě vyhledaly Haldirovy. „Je ustaraný.“

Haldir se posadil na postel a oba bratři si vyměnili pozice. Teď to byl Haldir, kdo ležel a držel Erestora, který se okamžitě přitiskl blíž.

„Ustaraný kvůli čemu?“ Haldir mimoděk položil jednu ruku na Erestorovo břicho a doufal, že se tak bude tmavovlasý elf cítit ochraňovaný.

„Neví, jak jednat se svým okolím. Byl příliš dlouho uvězněný,“ Rúmil si skousl spodní ret, protože věděl příliš dobře, že to Erestorovi zabere nějaký čas, aby se tu cítil dobře. Kdyby jen byl Orophin nedošel tehdy před všemi těmi milénii ke špatnému závěru! Rúmil cítil vinu za omyl v bratrově úsudku a věděl, že Orophin sám se cítí ještě provinileji.

„Jdi do postele, Rúmile. Orophin i ty máte před sebou ještě dlouhou cestu a potřebuješ si odpočinout. Postarám se o Erestora.“

Rúmil se postavil na nohy, kráčel ke dveřím a naposledy se ještě ohlédl na Erestora. Nebyl si jistý, jestli vůbec někdy tmavovlasého elfa opět uvidí. „Dobře se starej o něj a miminko, Haldire.“

„Budu,“ slíbil Haldir. „Budu se k té maličké chovat, jako by byla mé vlastní dítě.“ Pak si Haldir dodal pro sebe. ‘Přinejmenším dokud se o tebe nezačne starat Elrond, lirimaer.’

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor se druhý den ráno vzbudil, protože se Haldir v posteli posunoval. „Ještě lež…“

„To nemůžu, lirimaer. Musím se vrátit do své ložnice. Myslím, že bude lepší, když zatím ještě nezjistí, že mívám ve zvyku spávat ve tvé posteli.“

Výraz v Erestorových očích zesmutněl. Obrátil se v Haldirově objetí a navázal se stříbrovlasým elfem oční kontakt.

„Možná nebudu schopen přijít k tobě každou noc, Erestore,“ řekl Haldir jemně. „Možná budu zaneprázdněný povinnostmi vůči ostatním.“

„Jako?“ Erestorovi se ta představa nelíbila.

Haldir se zhluboka nadechl předtím, než sdělí špatné zprávy. „Glorfindel se zmínil, že Elrond má zájem zjistit víc o lothlorienských obranných postupech při zajišťování našich hranic. Glorfindel mě požádal, abych s ním příležitostně střežil hranice a podíval se, jestli mohu přispět k výcviku jejich stráží.“

Erestorovy oči se zúžily, když v Haldirově hlase zaslechl jistý tón při tom, když vyslovil jméno zlatovlasého elfa. „Glorfindel?“ Jeho prvotní podezření bylo rychle potvrzeno, když se Haldirovi nepodařilo zabránit, aby se jeho tváří rozšířil ruměnec. „Glorfindel?“ Ruměnec zesílil a Haldir si odkašlal. „Glorfindel!“ Erestor se posmutněle usmál. „Máš ho rád?“

„Ne tak, jako mám rád tebe!“ Haldir odvrátil oči. „Nechtěl jsem, abys to zjistil, když si ještě nejsem svými city jistý.“

„Mně se zdají naprosto jasné.“ Erestor se cítil trošku smutný, když si uvědomil, že bude brzy muset Haldira nechat jít, což znamená, že by mohl zůstat sám. Ale jeho další část se radovala. Nikdy by nebyl schopný plně opětovat Haldirovy city a velitel stráží si zasloužil někoho, kdo ho mohl milovat na oplátku. „Jsi do něj zamilovaný.“

„Nejsem,“ tvrdil Haldir mrzutě.

„Jsi.“ Erestorův hlas byl nápadně jemný, když ta slova pronášel. Jednou rukou zvedl tvář Haldirovi, jehož oči se neochotně setkaly s jeho. „Už dříve jsem ti řekl, že chci, abys byl šťastný. Drž se toho. Zjisti, jestli jsou ty pocity vzájemné.“

„Erestore! Glorfindel a já jsme se setkali teprve minulou noc! Není to tak, že bychom se chystali zítra brát!“ Ochota - téměř dychtivost - se kterou to Erestor přijal, Haldira zneklidňovala. Ale jakou jinou reakci očekával? Erestor nikdy nepodléhal záchvatům vzteku. „Ať už se stane cokoliv, chci, abys věděl, že v mém srdci budeš vždycky mít velice zvláštní místo.“

„Já to vím,“ řekl Erestor upřímně. „Vrátil jsem se kvůli tobě. Nikdy bych to neudělal, kdyby nebylo tvé lásky.“

Haldir těžce polykal. „Nechci ti ublížit, lirimaer.“

„Vždycky jsme věděli, že by tento den mohl přijít. A já jsem šťastný, že jsi se zamiloval. Jen doufám, že si Glorfindel uvědomí, jaký jsi poklad, a že s tebou podle toho bude zacházet.“

„Erestore, tohle je naprosto nové a ty už mluvíš, jako bychom byli já a Glorfindel spolu. Nejsme.“

„Tak se ujisti, že se tvým stane, meleth-nin.“ Erestor něžně pohladil Haldirovo čelo. „Zapůsob na něj, udělej, cokoliv je nutné, aby si tě všiml.“ Úsměv, který se objevil na Haldirově tváři, způsobil, že se usmál na oplátku. „Jsem si jistý, že jsi schopný Glorfindela svést.“

„Svést Glorfindela? Je tohle tvá rada, jakým směrem se v této záležitosti mám brát?“ Haldir se zakřenil.

„Ano.“ Erestor svým palcem přejel Haldirovo čelo a pak se odtáhl. Přišel čas, kdy se musí od velitele stráží vzdálit. Tak mu může dát šanci na to, aby si tady vybudoval nový život, doufejme s Glorfindelem po boku. „A teď se vrať do svého pokoje. Musím se vykoupat a navštívit Elronda.“

Haldir odmítl nechat se vyhnat. „Jsi z toho nervózní?“

Erestor si povzdychl. „Lhal bych, kdybych ti řekl, že ne. Jsem nervózní. Ale také vím, že to musím udělat.“

Haldir zesílil objetí, ve kterém stále Erestora svíral, odmítaje tak ještě odejít. „Chceš, abych tě dneska doprovázel?“

Erestor byl v pokušení přijmout, ale nakonec zakroutil hlavou. Musí přestat být tak závislý na Haldirovi. „Zvládnu to sám.“

Haldir o tom pochyboval, ale zůstal zticha, aby umožnil Erestorovi rozhodnout se sám.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Elrond vzhlédl od svého talíře, když do jeho soukromých pokojů vstoupil Glorfindel. Obvykle se na snídani připojil ke svému personálu ve velké síni, ale dnes ráno zatoužil po troše soukromí a rozhodl se místo toho nasnídat ve svém bytě. „Dobré ráno,“ pozdravil Glorfindela, který vypadal nápadně zadumaně.

Glorfindel, oblečený ve svém obvyklém stříbrném a zeleném rouše, si přitáhl židli a posadil se naproti Elrondovi, který už četl zprávy na svém stole. „Jen slůvko varování.“

„Před čím?“ Jeho zvědavost byla vybuzena, proto odložil stranou papíry a pohlédl na Glorfindela, zatímco upíjel čaj.

„Minulou noc jsem přivítal společnost z Lothlorienu.“

„Ach, jak to šlo?“ Elrond se opřel ve své židli dozadu a příležitostně vložil do úst kousek chleba s medem.

„Haldir z 'Lorienu se zdál neklidný z nějakého důvodu, který nedokážu určit, a byl nápadně horlivý zůstat poblíž svého svěřence.“

„Toho těhotného elfa? Jakže se jmenuje?“

„Erestor.“ Glorfindel na Elronda zamyšleně pohlédl. „Ponechával svou tvář ukrytou za dlouhými tmavými vlasy, čímž mi znemožnil pořádně si ho prohlédnout.“

„A Haldirovi bratři?“

„Rúmil doprovázel našeho hosta, když se zdálo, že Lindir Erestora vyplašil.“ Glorfindel ukradl krajíček chleba s máslem a začal ho přežvykovat. Mezi sousty dodal: „Už jsou na zpáteční cestě do Lothlorienu.“

„Haldir přece jen zůstává?“

„Ano, a je to nad moje chápání, proč by Celeborn určil Haldirovi, aby doprovázel těhotného elfa. Haldir je schopný a mazaný bojovník, kterého Celeborn potřebuje, aby velel jeho mužům, a přesto byl poslán sem.“

Elrond přikývl, hloubaje o Glorfindelových slovech. „Erestor musí být pro Celeborna důležitý.“ Do jeho mysli vstoupila absurdní myšlenka. „Myslíš si, že to dítě zplodil Celeborn?“

Glorfindel pokrčil rameny. „Nic o tom nevím, ale připadá mi to podivné, že má Celeborn o tohoto těhotného elfa osobní zájem.“

Elrond souhlasil. „Dnes ráno budu Erestora prohlížet a uvidíme, co dokážu zjistit.“ Položil svůj prázdný šálek a zeptal se: „Už jsi provedl nějaká pátrání ohledně mého tajemného léčitele?“

„Ještě jsem neměl možnost, ale mám v plánu zeptat se Haldira. Je Celebornovým důvěrníkem a mohlo by mu něco uklouznout. Udělali tvoji zvědové nějaký pokrok?“

Elrond zakroutil hlavou. „Všechno, co zjistili, je, že tam ten léčitel žil, ale zdá se, že ho nemohou najít.“ To ho zlobilo. „Prostě chci jen vědět, proč se mi sám neprozradí. Jsem mu hluboce zavázán a rád bych mu vyjádřit svou vděčnost.“

Glorfindelovy oči se zúžily. „Co když do toho nemá co mluvit?“

„To je možné,“ připustil Elrond, „ačkoliv nevím, proč by ho kdokoliv nutil mi pomoci.“

„Zjistíme to,“ řekl Glorfindel a vstal ze židle. „Ach, to mi připomnělo. Malá rada, Elronde. Erestor se zdá být dost bázlivý a snadno se vyděsí. Navrhuji ti jednat opatrně, až se s ním sejdeš. Nechceš ho přece odstrašit.“

„Budu opatrný,“ slíbil Elrond. Sledoval, jak Glorfindel 'získal' další krajíc chleba a pak opouští místnost. Teď, když byl zase sám, se oddal svým myšlenkám. ‘Proč jsi pro Celeborna tak důležitý, že přikázal Haldirovi, aby zůstal po tvém boku? A proč se dáš tak snadno vyplašit?’

Elronda unavilo pokládat sám sobě tyto otázky a vstal zpoza stolu, aby se převlékl do formální róby. Jediný způsob, jak získat odpovědi, bylo setkat se s Erestorem.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor bázlivě následoval sloužícího, který ho vedl do Domu uzdravování. Jakmile tam dorazili, probudila se jeho zvědavost a teď, když byl sám, si začal prohlížet bylinky, které visely u stropu a sušily se, aby mohly být později použity do léčivých nápojů.

Většinu času zůstávala jedna jeho ruka na jeho břiše. Byl už téměř sedm měsíců těhotný a strašilo ho, že by teď mohl každou chvíli přijít o své dítě. Možnost potratu ho šíleně děsila a přiměla ho k rozhodnutí, že zavřít se ve svém pokoji bude nejbezpečnější způsob, jak zajistit, že se jeho dítě narodí zdravé.

„Erestor, předpokládám?“

Elrondův hlas ho překvapil a zatočil se dokola tak, že téměř ztratil rovnováhu. Kdy Peredhel vstoupil do pokoje a proč ho neslyšel? Jednal instinktivně a nechal své vlasy, aby zaclonily jeho tvář, zatímco si hladil břicho ve snaze ujistit se, že s jeho dítětem je všechno v pořádku.

Elrond byl zaražený, když uviděl tmavé vlasy spadnout jako záclonu před tvář svého pacienta, zřejmě ve snaze ochránit se před zvědavými pohledy. „Klid, můj příteli, nemám v úmyslu vám ublížit.“ Obava vyzařovala z jeho pacienta ve vlnách. „Jsem Elrond Půlelf a Lord Celeborn mě požádal, abych dohlížel na vaše těhotenství.“ Erestor zůstával potichu a jeho postoj Elrondovi prozrazoval, že jeho pacient zoufale touží uprchnout z této místnosti. „Proč si nesedneme?“ Ukázal na dvojici pohodlných křesílek umístěných vedle okna. Tak budou mít uklidňující výhled na Bruinen, když tam budou sedět.

Erestor si uvědomil, že Elrondovi nemůže vzdorovat, a váhavě se šoural ke křeslům. Usadil se a přitom se ujistil, že jeho vlasy nadále skrývají jeho tvář. Nemohl riskovat a podívat se na Elronda, protože se obával, že by ho mohl Půlelf poznat.

Elrond se také posadil a říkal si, že s Erestorem musí být nesmírně opatrný a trpělivý. „Jak jste dneska ráno jedl? Nějaké zvedání žaludku?“

„Žádná ranní nevolnost,“ pronesl Erestor sotva slyšitelným hlasem.

Příjemné mravenčení proběhlo Elrondovým tělem, když zaslechl Erestorův hlas. Z nějakého důvodu mu zněl jako známý. „Jak jste daleko?“ Prostudoval si zprávu, kterou mu Celeborn poslal, ale dával přednost tomu, aby se ujistil, že jsou všechny údaje správné.

„Nyní v sedmém měsíci.“ Erestor se na židli nepohodlně zavrtěl. Zoufale se chtěl podívat na Elronda, vrhnout se mu do náručí a nechat se objímat, ale zůstal nehybný.

Takže Celebornovy údaje byly přesné. „Křeče? Změny nálady? Potravinové chutě? Nějaké fyzické nepohodlí?“ Upravoval si cestu k těm nejdelikátnějším otázkám; o potratu, který podle Celebornova dopisu Erestor prodělal.

„Nic vážného,“ zašeptal Erestor. „Cítím se… občas divně, ale s tím se nedá nic dělat.“

Elrond nevěděl proč, ale tahle odpověď ho z nějakého důvodu nepotěšila. Odkašlal si, protože věděl, že musí být velice taktní. „Celeborn mi napsal, že tohle není vaše první těhotenství.“ Z místa, kde seděl, mohl vidět, jak se Erestor napjal. „Je mi velice líto, že vynáším bolestné vzpomínky, ale musím znát vaši lékařskou minulost.“

Erestor si povzdechl a pokusil se zklidnit rozbouřené nervy. „Lord Celeborn vám řekl pravdu. Před třemi tisíciletími jsem utrpěl potrat.“

Elronda pro Erestora bolelo srdce. On osobně přivedl na svět svoje děti a pouhé pomyšlení na to, že by Celebrían prodělala potrat a ztratila jedno z nich, plnilo jeho srdce bolestí. „Cítím s vámi a udělám, co je v mých silách, abych zajistil, že toto dítě spočine ve vašem náručí, živé a zdravé.“ Třesavka probíhala Erestorovým tělem a Elrond zvažoval, zda by jeho pacient přijal jeho konejšivý dotek. Ale když před ním Erestor ucukl, uvědomil si, že je na to příliš brzy. „Celebornův hlavní léčitel vás prohlédl, než jste odjel, a myslí si, že jste těhotný s jedním dítětem?“ Elrond se divil, proč Camfael považoval za nutné zahrnout ono 'jedním dítětem'.

„Ztratil jsem dvojčata…“ Erestor se zakuckal, protože chtěl Elrondovi říct, že oni ztratili dvojčata, ale nemohl se přimět, aby se Půlelfovi svěřil. „Chlapce.“

Elrondovo srdce se bolestně sevřelo, když si představil ztrátu Elladana a Elrohira. Ta myšlenka mu způsobila příliš mnoho utrpení a rychle ji odstrčil stranou, ale povzbudilo ho to, aby věnoval Erestorovi tu nejlepší péči, jaké byl schopen. „Mé srdce pro vás bolí.“

Erestor tichounce zavzlykal, neschopný pojmout celou svou bolest, a zoufale toužil podělit se o ni s Elrondem, druhým rodičem dvojčat, ale nemohl. „Děkuji vám. To pro mě hodně znamená.“ Víc, než by kdy Elrondovi mohl povědět.

„Rád bych vás teď prohlédl,“ prohlásil Elrond a vstal z křesla. Ihned zachytil škubnutí, které proběhlo Erestorovým napjatým tělem. „Mohl byste si odložit vaši róbu a košili? Kalhoty si můžete nechat.“

Erestorova ústa vyschla, když zaslechl tu žádost, a modlil se, aby Elrond nepoznal tělo, které třikrát přijal v těch dlouhých miléniích. Pomalu se postavil na nohy a začal se svlékat.

Elrond přešel k velkému stolu, který zabíral čtvrtinu místnosti. „Prosím, lehněte si na záda.“ Elrond studoval řeč Erestorova těla a chápal, že tohle je to poslední místo na Ardě, kde by chtěl druhý elf být.

Erestor se přinutil vyhovět, ale jakmile si lehl, uvědomil si, že už mu jeho vlasy dál nenabízí žádné útočiště před Elrondovýma zkoumavýma očima.

Elrond byl překvapený, když uviděl Erestorovy velké, čokoládové oči, ušlechtilé vysoké lícní kosti a svůdné rty. Ten elf byl rozhodně hezký, dokonce krásný, a neexistoval vůbec žádný důvod, aby se skrýval za svými vlasy. ‘A někoho mi připomíná… Je to těma očima… V očích… Těch obrovských, čokoládových očích.’

Elrond odložil prozatím tyhle myšlenky stranou a soustředil se na vyšetření svého pacienta. Položil ruku na naběhlé břicho a sondoval oblast. „Souhlasím s Camfaelem. Je tam jenom jedno dítě.“ Pokusil se s Erestorem navázat oční kontakt, ale byl zklamaný, když zjistil, že Erestor své oči zavřel. Pokračoval ve vyšetření a setkal se s jizvou, kterou po sobě zanechal potrat, a cítil soucit s Erestorem, který přišel o svá dvojčata. „Jsou tu nějaké jizvy v tkáni.“

„Camfael mi to už říkal.“ Erestorovy oči zůstávaly zavřené, protože věděl, že by v Elrondovi mohly zažehnout vzpomínku na jiné okamžiky, kdy se jej dotýkal. „Očekáváte komplikace?“

Elrond jemně hladil svými prsty napjatou kůži a uvažoval o otázce svého pacienta. „Komplikace jsou vždycky možné.“ Erestor se ještě víc napjal a Elrond okamžitě svých slov zalitoval. „Ale já udělám, co je v mých silách, abych jim předešel.“

„Mohu se už znovu obléknout?“ Erestor se necítil dobře, když byl takto zranitelný a zčásti nahý.

„Ještě okamžik.“ Elrond se zamračil, když si plně uvědomil, jak je Erestor vyzáblý. Pod jeho kůží se zřetelně rýsovala žebra. „Kdy jste jedl naposledy?“

„Na cestě. Orophin chytil nějakou zvěřinu.“ Erestor už věděl, co bude následovat.

„Musíte zvýšit svůj příjem potravy, Erestore.“

„Zkusím to,“ slíbil Erestor. Udělá cokoliv, jenom aby se jeho dítě narodilo zdravé.

Elrond dokončil své vyšetření a odstoupil od svého pacienta. „Můžete se zase obléci.“ Rychlost, se kterou Erestor vstal a vklouzl do své róby, ho ohromila. Tvář druhého elfa znovu zastínily havraní vlasy. „Chci vás prohlédnout zase za týden, ale neváhejte mi říci, kdybyste cítil jakékoliv obtíže. Jsem tady proto, abych to udělal pro vás tak pohodlné, jak jen je možné.“

„Děkuji vám,“ zašeptal Erestor zpoza záclony svých tmavých vlasů. „Mohu teď odejít?“ Pravdou bylo, že se nechtěl vrátit do svého pokoje, svého nového vězení. Toužil být raději nablízku Elrondovi, ale také věděl, že Elrond je zaneprázdněn vládnutím Imladris.

„Ano, můžete odejít.“ Elrond se posadil a sledoval tichou, tmavou postavu, jak opouští místnost. „Glorfindel měl pravdu,“ mumlal si pro sebe. „Necháš se snadno vylekat a zastrašit, a přece je v tobě něco, co mi říká, že jsi velice odolný. Ten, který přežije.“ Zamračil se, když si také uvědomil něco dalšího. „A tvoje oči. Někoho mi připomínají… koho?“ Odpověď měl na špičce jazyka, ale nemohl ji vyjádřit.

Prozatím tyto myšlenky zanechal a zamířil do své pracovny, aby se věnoval svým obvyklým denním záležitostem. Ale kdyby byl k sobě upřímný, musel by připustit, že se těší na večeři s Erestorem. Dnes večer se přidá k ostatním v Síni ohně a zúčastní se večerního jídla. Měl by říct Lindirovi, aby Erestorovi určil místo u hlavní tabule, aby si s tím záhadným elfem mohl trochu víc popovídat.

 


meleth-nin - má lásko
lirimaer - milý

 

 

Srdce v okovech - kapitola 18.

Srdce v okovech - kapitola 20.

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat