| Zobrazeno: 1402
/ 1
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
Haldir se zběsile řítil nahoru po schodech talanu, přeskakuje několik schodů najednou. Po jeho návratu mu Orophin oznámil, že Erestor konečně znovu nabyl vědomí, a on se teď sám chtěl nedočkavě přesvědčit, že se k nim tmavovlasý elf vrátil.
Vrazil do pokoje a jeho oči okamžitě vyhledaly Erestorovu tvář. Jeho srdce se na chvíli zastavilo, když uviděl, že jsou ty obrovské oči otevřené a mrkají. „Ty jsi se k nám vrátil!“ Ignoroval Camfaela a Celeborna, kteří potichu rozmlouvali v rohu místnosti a usadil se na roh Erestorovy postele. „Vždycky jsem věděl, že se k nám vrátíš!“ Haldir se chopil Erestorovy pravé ruky a konejšivě hladil jeho klouby.
Když nedostal žádnou odpověď, Haldirovy oči se tázavě rozevřely. Erestor se na něj díval a tenké, téměř bezkrevné rty se pohybovaly, ale tmavovlasý elf nepromluvil. „Meldir?“ Ustaraně zkoumal Erestorovy oči.
„Probudil se před několika hodinama,“ pronesl Camfael, který se postavil za velitele stráží. „Prospal velice dlouhou dobu a jeho tělo se potřebuje přizpůsobit. Obávám se, že se bude muset všechno znovu naučit; mluvit, jíst, chodit… Všechno.“
Camfaelova slova poněkud ztlumila Haldirovo nadšení. „Snažíš se mi říct, že je jako novorozenec?“
„Ano,“ potvrdil Camfael. „A prozatím se o něj musíme postarat. Ale jsem si jistý, že zase zesílí.“
Haldirovo chřípí sebou zaškubalo, když ucítil moč. „Cože?“
„Erestor ještě nemá kontrolu nad svými tělesnými funkcemi,“ vysvětloval Camfael. „Musíme ho očistit.“
„Já to udělám,“ prohlásil Haldir rozhodně.
„Výborně. V tom případě ho také můžeš umýt houbou. Potřebuje si zase zvyknout, že se ho někdo dotýká.“ Camfael shrnul mokré prostěradlo a s Haldirovou pomocí přenesl Erestora do koupelny, kde oba elfy ponechal o samotě. Z předchozích zkušeností věděl, že je Erestor nejraději, když je s Haldirem sám.
Celeborn na Camfaela ustaraně pohlédl. „Galadriel o tom už nepochybně ví.“
Camfael přikývl. „Budeš Erestorův ochránce nebo se zase podřídíš rozhodnutím své manželky, můj Pane?“ Věděl, že je troufalý, ale Celeborn v této záležitosti musí zaujmout jasné stanovisko.
„Budu jeho ochráncem, i kdyby to znamenalo vzepřít se Galadriel.“ Během těchto posledních milénií se jeho žena změnila a někdy sotva poznával ženu, kterou kdysi tak vroucně miloval. „Nechápu, kdy začalo jít všechno špatně.“
„Ani já ne,“ přiznal Camfael a rukou spočinul na rameni svého pána. „Ale vím, že musíš být silný kvůli Erestorovi.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Haldirovi krvácelo srdce, když viděl ztracený výraz v Erestorových očích, zatímco odstraňoval jeho noční košili. Došlo mu, že se Erestor cítí v rozpacích, protože se není schopen kontrolovat, a rychle ho očistil. Metodicky umyl Erestorovo chvějící se tělo a pak ho zabalil do velké, nadýchané osušky.
Teď, když byl Erestor zase usazený, čistý a v teple, poklesl na jedno koleno a vzal jeho vlhké ruce do svých. „Erestore? Mellon-nin, tolik let jsem doufal, že se k nám vrátíš a teď jsi zpět. Věděl jsem, že bys mě neopustil!“ Erestorovy prosící oči ho přiměly sevřít třesoucího se elfa v náručí. „Už jsem požádal, abych byl uvolněn ze svých povinností, a lord Celeborn mi dal svolení. V dalších týdnech zůstanu s tebou.“
Když slyšel Haldirova slova a jeho rozhodný, láskyplný tón, podařilo se Erestorovi opřít se mu hlavou o rameno. Byl to Haldir, kdo ho přiměl vrátit se zpět. Často se pokusil vstoupit do Síní čekání, ale jeho hlas ho vždycky zavolal zpět. Strážce nebyl ještě ochotný nechat ho odejít a tak se nakonec Erestor vzdal. Teď, když spočíval v Haldirově náručí, se cítil v bezpečí. Byl to ten nejpodivnější pocit. V ústraní své mysli stále ještě cítil Elrondovu přítomnost, ale Půlelf byl šťastný a nebral si z něj žádnou sílu.
„Proseděl jsem u tebe nespočetně hodin, Erestore, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že se ke mně vrátíš.“ Haldir zvedl pohled a zadíval se do obrovských čokoládových očí. „Tak moc věcí se stalo - změnilo - od doby, co jsi… odešel. Je toho hodně, co ti musím povědět.“
Erestor doufal, že bude Haldir své informace dávkovat. Měl pocit, že jeho mozek je schopný vypořádat se jenom s malým množstvím informací. Haldirovy paže se kolem něj sevřely pevněji a jemu se líbilo to, jak se cítil bezpečně.
„Měl bys našeho pacienta vrátit do postele,“ řekl Camfael, který teď stál ve dveřích. „Erestor je stále ještě velice slabý a potřebuje odpočívat.“
Haldir nebyl ochotný se se svým svěřencem rozloučit, proto jemně zvedl Erestora do náručí. Vstupuje do ložnice vděčně pokývl hlavou Celebornovi. Skutečnost, že mu jeho Pán dal svolení pečovat o Erestora, znamenala, že si nakonec zvolil jeho stranu. Něžně uložil Erestora doprostřed postele, na níž Camfael a Celeborn vyměnili ložní prádlo. „Camfael má pravdu, víš. Potřebuješ odpočinek.“
„Ale nejdřív se potřebuje najíst a něco vypít.“ Celeborn přijal podnos, který přinesl jeden ze sloužících, a položil ho na noční stolek. Ihned si všiml sklíčeného výrazu v Erestorových očích a pochopil. „Vezmeme tě včas do koupelny. Nebudou další nehody.“
Erestor si hluboce povzdechl. Pokoušel se pohnout rukou, ale jeho prsty odmítaly spolupracovat. Cítil se naprosto bezmocný a uvažoval, jestli to vůbec kdy zvládne.
„Nech mě, ať ti pomohu.“ Haldir si nejprve přitáhl Erestora k sobě a pak svými prsty sevřel šálek, aby mu pomohl usrknout bylinkový čaj. „Jak to chutná?“ Jeho srdce se potěšeně rozbušilo, když Erestor vydal tiché pochvalné zasténání. „Nezáleží na tom, jak dlouho ti to bude trvat, ale uzdravíš se.“
Erestor si přál, aby sdílel Haldirovu víru v něj, ale nebylo tomu tak.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Zkus to znovu a nespěchej, ať to trvá, jak dlouho chce.“ Haldira bolelo srdce, když viděl v Erestorových očích pohled znechucení nad svou neschopností. „Ty to zvládneš.“ Erestor se pokoušel uchopit kousek chleba, ale jeho prsty byly příliš ztuhlé a odvyklé fungovat, než aby se kolem něj sevřely. „Netlač na sebe.“ Haldir si přál, aby tu bylo něco, čím by mohl trochu víc pomoci, ale Erestor potřeboval k zotavení čas.
Erestor vydal znechucené zavrčení a vzdal to. Jeho ruka, která byla natažená do vzduchu, padla zpátky na postel. „Ne… můžu…“ Probral se před čtyřmi týdny a během té doby ho Haldir neopustil. Stříbrovlasý elf vypadal unaveně a sklesle a on cítil smutek, protože věděl, že on je ten důvod, proč je Haldir v takovém stavu. „Jdi… s-spát…“ Camfael s ním procvičoval řeč, ale jeho slova byla stále ještě pomalá a nezřetelná. Měl pocit, že se nikdy nezotaví.
„Erestore, vzpomeň si, co říkal Camfael. Bude to trvat přinejmenším rok, než se plně zregeneruješ.“ Haldir věděl, že by nemohl po Erestorově boku zůstat po celý rok, ale doufal, že Camfael, Rúmil, Orophin i Celeborn se postarají o Erestora v době, kdy bude pryč. „Zkus to znovu, prosím.“ Haldir ovinul své prsty kolem Erestorovy ruky a jemně ji podepíral, když se jeho svěřenec natáhl pro chleba. Na jeho tváři vykvetl zářivý úsměv, když se Erestorovy prsty kolem sousta chleba sevřely. „Podívej, říkal jsem ti, že to dokážeš!“
Erestor si nemohl pomoci. Z jeho očí vyklouzly slzy, upustil ten kousek a místo toho popadl Haldirovy prsty. Chtěl mu poděkovat za jeho podporu, ale nenapadla ho slova. Jeho myšlenky byly zmatené a občas dokonce zapomněl jména svých přátel. Ale ti mu je vždycky ohleduplně připomněli. Doposud se mu dařilo vytlačit vzpomínky na pohřeb jeho synů. Pouhé pomyšlení na ně by stačilo na to, aby ho znovu stáhlo dolů, a po tisíciletích chladného osamění se nechtěl vzdát Haldirovy společnosti. Bylo to úžasné. Haldir se stal tou nejdůležitější osobou v jeho životě.
Haldir na oplátku přemýšlel o podivném výrazu v Erestorových očích. „Co se děje?“ Jemně stiskl ty bezmocné prsty ve snaze Erestora utěšit.
„Ven… ku….“ Erestor neměl tušení, jestli Haldir pochopil, co se mu pokouší říci, ale musel to zkusit. Jeho největší touhou bylo jít ven, posadit se pod prastarý strom a pozorovat, jak Arieniny paprsky hrají na schovávanou s větrem a listy. Porozumí Haldir?
Erestorovy obrovské prosící oči prozradily Haldirovi vše, co potřeboval vědět. „Nech mě, ať ti přinesu teplý plášť.“ Když uviděl Erestorovu úlevu, pohladil něžně dlouhé havraní vlasy. „Znám okouzlující místo nedaleko jezera, které je obvykle touto dobou opuštěné.“
Erestor zvládl slabé přikývnutí a jeho oči sledovaly Haldira po pokoji, když bral teplý jezdecký plášť ze židle. Byl pravděpodobně Haldirův, uvědomil si Erestor. Povzdechl souhlasně, když kolem něj Haldir teplou látku ovinul. Ano, správně, byl Haldirův. Plášť vydával jeho příjemnou vůni.
„Rádo se stalo,“ zašeptal Haldir, který si v Erestorových očích přečetl vděk. Tmavovlasý elf zasténal na protest, když pod něj Haldir vsunul své ruce. „Jsi pořád ještě příliš slabý na chůzi. Dovol mi, abych tě nesl.“ Doufal, že ho Erestor nechá. „Rád to pro tebe dělám.“
Erestor Haldira studoval a divil se, co opravdu ponouká jeho akce. ´Je to proto, že se mi stále cítí zadlužen? Opravdu to chci vědět? Mám štěstí, že mám takového přítele.´ Haldir ho zvedl a Erestor úspěšně přesunul své paže kolem jeho krku. Vřelý úsměv, který mu Haldir věnoval, mu vzal dech. Nikdo se na něj nikdy takhle nedíval. A z nějakého důvodu si připomněl cosi, co jednou řekl Earendil; že je na čase, aby si našel druha. ´Ai, Elbereth, nedovol, aby se do mě Haldir zamiloval. Nejsem ho hoden a… jsem už připoutaný k Elrondu Půlelfovi. Udělal bych Haldira nešťastným.´
Haldir některé z Erestorových myšlenek vycítil a rychle skryl lásku, kterou cítil. Ale zároveň si uvědomoval, že mu to bude muset brzy říci.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„B-bla… ho,“ zamumlal Erestor šťastně. Haldir ho uložil pod ochranu listí starověkého mallornu a pak si ho přitáhl blíže. Erestorova hlava teď spočívala na jeho stehně a strážcovy prsty se jemně probíraly havraními vlasy. Spokojeně zavrněl, což Haldira rozesmálo.
„Ach, Erestore, málokdy jsem tě viděl takhle uvolněného.“ A s tímhle poznáním přišla lítost. „Mluvil jsem s lordem Celebornem a on se odteď pokusí udělat tvůj život mnohem příjemnějším.“
´Příjemný? Jak bych si mohl život užívat, když… když jsou moje děti mrtvé?´ Ale rychle tu myšlenku odsunul. ´Ne, teď ne.´ Nechtěl přemýšlet o své vině, slabosti a zbabělosti. Ale měl nárok cítit se takhle šťastný? Jeho miminka byla mrtvá, zatímco on stále žil. V očích se mu vytvořily slzy a on nebyl schopný je setřít, proto raději odvrátil svou tvář od Haldira. Jen kdyby jeho tělo začalo spolupracovat!
„Neplač, Erestore. Prosím, neplač.“ Haldir, jednaje instinktivně, se naklonil blíž a vtiskl zdrženlivý polibek na Erestorovo chladné čelo. „Neplač. Už jsi prolil příliš mnoho slz.“
Když ucítil, jak se Haldirovy rty tisknou na jeho čelo, Erestorovy oči se rozšířily. Opravdu ho strážce právě políbil? Proč?
Haldir měl tolik slušnosti, že se začervenal. „Já… doufám, že jsem nepřekročil hranici, když jsem to udělal. Ale ty jsi vypadal tak ztracený.“
„P-Proč?“ Proč ho Haldir políbil? Bylo to ze soucitu?
„Já…“ Haldir zaváhal, odkašlal si a pak sebral odvahu. „Já k tobě něco cítím. Nejsem si jistý povahou svých citů, ale hluboce mi na tobě záleží.“ Otřes, který vyzařoval z Erestorových očí, způsobil, že mu srdce vynechalo. „Vím, že jsi připoutaný k Elrondovi a že mě nemůžeš přijmout za milence, ale přesto ti nabízím svou lásku.“
Erestor pomalu zakroutil hlavou. „N-ne… Ty… ne… š-šťastný.“ Kdyby přijal Haldirovu nabídku, nakonec by ho udělal nešťastným. To nemohl! Bez ohledu na to, jak moc toužil po tom, být obklopený vřelostí, kterou Haldir vyzařoval. Nebyl si dokonce jistý, jestli by jeho pouto dovolilo, aby se ho Haldir dotkl důvěrně.
Haldir se upřeně díval do Erestorových smutných očí. „Budu nešťastný, i když mě odmítneš. Erestore, nevím, jak daleko můžeme zajít, ale chci, abys věděl, že ve mně máš opravdového a oddaného přítele.“
Erestorovy oči plavaly neprolitými slzami a Haldir se znovu naklonil vpřed a umístil jako motýl lehké polibky na jeho víčka. Tmavovlasý elf pod ním se roztřásl a když se Haldir odtáhl, aby znovu navázal oční kontakt, zjistil, že omdlel.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Erestore?“ Co se stalo, že jsi omdlel? Erestore?“
S obtížemi rozpoznal Erestor Camfaelův hlas. „Hal… dir?“ Jeho vzpomínky k němu spěchaly zpět. Haldir ho políbil! V panice se pokusil odstrčit do vzpřímené pozice, ale léčitelova ruka spočinula na jeho hrudi a jeho znepokojilo, jak málo síly Camfael potřeboval, aby ho přiměl znovu si lehnout. „Kde… je… Haldir?“ Rychle pohledem přeletěl místnost, hledaje stříbrovlasého strážce.
„Haldir tě sem přinesl před hodinou. Vynadal jsem mu, že tě vzal ven, když se pořád zotavuješ.“
„Kde… je… teď?“ Jeho koktání se zmenšilo, hnané panikou a strachem, že by mohl Haldira ztratit. Pokusil se uchopit Camfaelovu ruku, ale selhal.
„Poslal jsem ho do jeho talanu, aby si odpočinul. Vypadal unaveně a ztrápeně.“ Camfael pohladil zpocené čelo svého pacienta. „Ty také musíš odpočívat, Erestore. Jít ven bylo pro tebe přepínání. Co si myslel, že dělá?“
„Já… ho požádal… vzít mě… ven,“ zašeptal Erestor z posledních sil. „Ne… jeho chyba.“ Jeho oči se vyprázdnily a on vklouzl do léčivého spánku.
Camfael vyhledal očima Celeborna, který stál vedle okna a Erestorovi z dohledu. „Začínají být přitahováni k sobě navzájem.“
„Je to dobře?“ zeptal se Celeborn zamyšleně. Jak Erestora zkoumal, uvědomil si, že to bude trvat měsíce, než se zotaví ze své těžké zkoušky. Nejtěžším testem bude Erestorova návštěva u hrobky jeho synů.
„Ano, myslím, že je.“ Camfael se pohodlně opřel na své židli. „Protože Erestorův druh o něj neprojevil sebemenší zájem, začínám si myslet, že by pro Erestora bylo nejlepší hledat útěchu v náručí někoho jiného. Haldir je soucitná duše a zdá se být pro Erestora ten pravý.“
„Erestorův druh…“ Celeborn bojoval se svými vnitřními démony, povzdechl si a pak pokračoval, „Erestorův druh o tom spojení neví. Nikdy jsme mu to neřekli.“
Camfaelovy oči vzplály hněvem: „Cože?!“
„Erestor vytvořil léčivé spojení, aby ho přitáhl zpět ze Síní čekání. Ale protože byl onen elf traumatizovaný, Galadriel a já jsme rozhodli, že jeho duši nezatížíme poutem.“
„Udělali jste co?“ Camfael vyskočil ze židle a civěl na svého Pána. „Ten elf se k Erestorovi sám nepřipoutal?“
„Ne,“ potvrdil Celeborn s pokřiveným výrazem. „A teď je šťastně ženatý a otcem tří roztomilých dětí.“
Camfaelův hlas mrazil víc než led na vrcholku Caradhrasu, když mluvil dál. „A předpokládám, že jste mu nikdy neprozradili, že Erestor potratil jeho děti.“
„To by jenom zvětšilo jeho trauma,“ Celeborn se sám přikrčil pod tím, jak to vyznělo.
„A Erestor nebyl traumatizován?“ Camfaelovy ruce se nyní sevřely v pěsti, když obvykle klidný léčitel ztratil náladu. „Navrhuji, abyste teď odešel. Haldir a já se budeme starat o Erestora.“
Celeborn rezignovaně přikývl. „Jestli je to pro tebe nějaká útěcha, já nechtěl, aby se to takhle obrátilo. Vždycky jsem doufal, že Erestor a onen elf, ke kterému je připoután, se jednoho dne znovu setkají.“
„Právě teď je na to velice malá naděje.“ Camfael přešel ke dveřím, otevřel je a pobídl ho k odchodu.
Celeborn, těžce obtěžkaný vinou, vyhověl.
Camfael se vrátil po bok Erestorovi s větším porozuměním k jeho tragickému osudu. „Hráli a manipulovali s tebou, Erestore. Je to hanba. Myslím si, že by tě Haldir mohl udělat šťastným.“ Ale Erestor už dál nebyl svobodný, aby se mohl s Haldirem spojit. „Přál bych si, aby věci šly jinak, Erestore. Zasloužíš si někoho, kdo tě učiní šťastným.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Rúmile, nech ho spát.“ Orophin se oblékl a teď se připravoval, aby se mohl přidat ke svým kolegům na dnešní hlídku. „Haldir několik posledních týdnů pečoval o Erestora a potřebuje si odpočinout.“
„Ale bude se na nás zlobit, když se vzbudí a zjistí, že u Erestora nikdo nesedí.“
„Camfael se Erestorovi věnuje,“ odpověděl Orophin, který se nyní natáhl pro svůj luk. „Kdyby to záleželo na mně, zůstal bych také, ale jsem na řadě, abych vedl dnešní hlídku. Nebudu zpátky až do zítřejšího večera.“
„Tak potom budu u Erestora sedět já,“ prohlásil Rúmil rozhodně. „Orophine?“ Pohlédl na svého bratra tázavým pohledem. „Všiml sis, jak se Haldir --“
„Dívá na Erestora?“ dokončil za něj Orophin. Ustaraně si povzdechl. „Z toho může vzejít jenom bolení srdce.“
„Myslíš si, že bychom měli Haldira zastavit než --“
Orophin svého bratra přerušil. „Ne, Haldir je dost starý, aby se rozhodoval sám za sebe. Ale budeme tady pro něj, když se všechno rozpadne.“
„Očekáváš, že to bude tak špatné?“ Rúmilovi se nelíbilo, jak to znělo.
Orophin se hluboce zadíval do očí svého bratra. „Dokud bude naše Paní pokračovat ve svých machinacích, bude Erestorovi ubližovat. A teď ublíží i Haldirovi.“ Nechtěl o tom přemýšlet do hloubky. „Navrhuji, abys Haldirovi napsal vzkaz a pak odešel posedět u Erestora.“ Zamával Rúmilovi na rozloučenou a pak spěchal, aby se setkal se svými kolegy.
Rúmil udělal, jak mu Orophin navrhl, a do hodiny seděl u Erestorovy postele. Tmavovlasý elf ještě spal, ale to, co mu dělalo starosti, byl způsob, jakým Erestorovy prsty drápaly po přikrývce. Tohle nebyl léčivý spánek.
Když se o hodinu později Erestor probudil, jeho oči ihned pátraly po Haldirovi. Nejprve se zaradoval, když uviděl vedle postele sedět stříbrovlasého elfa, ale pak se jeho nálada zkalila, když si uvědomil, že to je Rúmil. ´Nechce mě už Haldir víc vidět? Lituje, že mě políbil?´ Složitě se přesunul na posteli, aby přitáhl Rúmilovu pozornost. „Hal… dir?“ Musí znát pravdu, bez ohledu na to, jak tvrdá nebo bolestná bude.
„Haldir spí,“ řekl Rúmil konejšivě. „Byl vyčerpaný.“
To Erestora tak docela neuklidnilo, ale nemohl Rúmilovi odhalit, co mu opravdu dělá starosti. Musí tu nejistotu vydržet.
„Camfael mi přikázal, abych se ujistil, že jsi dneska cvičil,“ oznámil Rúmil, jak se pokoušel Erestora rozptýlit. „Pročpak nezačneme s tvým denním cvičením a pak půjdeme na krátkou procházku?“
Erestor se vzdal osudu a přikývl. Nenáviděl, když byl podrobován těmto cvičením, ale věděl, že jsou tím důvodem, proč byl ještě po tisíciletích katatonie schopen pohybu.
Rúmil odhrnul pokrývku a začal masírovat Erestorovy nohy. Camfael, on i jeho bratři to dělali tolikrát, že se jim to stalo samozřejmostí. Pohyboval rukama a nohama a příležitostně žádal Erestora, aby zatlačil proti němu nebo své končetiny zvedl. „Je to pro tebe snadnější,“ řekl Rúmil potěšeně. Je naděje, že bude Erestor schopný znovu chodit bez pomoci za pár týdnů.
„Nebolí… to … tak moc… déle.“ Poprvé, když s ním Camfael tohle prováděl - poté, co se vzbudil - plakal hořké slzy bolesti, když jeho napjaté svaly protestovaly.
„Výborně,“ prohlásil potěšeně Rúmil. „A teď, co takhle výlet do koupelny? Budu tě podepírat, ale ty musíš tu vzdálenost přejít.“
Erestor si povzdechl, ale věděl, že to Rúmil dělá, protože je to v jeho nejlepším zájmu. „Ano.“ Dovolil stříbrovlasému elfovi, aby mu ovinul paži kolem pasu, a pak, podporovaný Rúmilem, se pomalu postavil na nohy. Camfael mu řekl, že udělal vynikající pokrok, ale Erestor si přál, aby to šlo rychleji. Nelíbilo se mu být takhle bezmocný.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„A teď se nasnídáme,“ oznámil Rúmil, šťastný, že jejich cesta do koupelny skončila. Dokonce i když několikrát Erestorovi asistoval, pořád se cítil trapně, když mu pomáhal ulevit si. A podle výrazu Erestorovy tváře mohl určit, že on to také nenávidí.
Erestor se smířil s dalším mučením, když se pokoušel nakrmit nejistými a škobrtavými pohyby. Jeho prsty začínaly spolupracovat, ale zkoordinovat jejich pohyb k ústům se stále ještě ukazovalo obtížným. Zvládl několik soust a pak si unaveně povzdechl. „Nikdy…se… nenaučím…“
„To není pravda!“ Rúmil rozhodně zakroutil hlavou. „Podívej se na pokrok, který jsi udělal jenom v několika týdnech! Když jsi se probudil, nemohl jsi mluvit, a teď je tvé koktání téměř pryč!“
Erestor věnoval Rúmilovi váhavý úsměv. „Nemohl bych… to zvládnout… bez… vás všech…“ Nakonec jím musí být otrávení, ale mezitím by se mohl těšit z jejich péče.
Rúmil se zeširoka usmál. „To je to, co jsme se ti pokoušeli říct celou tu dobu, mellon. My všichni jsme tu pro tebe.“ Jen doufal, že paní Galadriel zatím nechá Erestora být.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Ospalče? Vzbuď se kvůli mě.“ Haldir ulehčil Rúmilovi a teď seděl na svém místě po Erestorově boku. Studoval bledou tvář a uvědomil si, že Erestor potřebuje víc čerstvého vzduchu. Ale nejdříve se musí zabývat jeho polibkem. Erestorova reakce ho stále ještě zarážela. ´Proč omdlel?´ Když se Erestor nepohnul, zkusil to znovu. „Erestore? Probuď se.“
Haldirův hlas konečně pronikl k Erestorovi a jeho oči se naplnily uvědoměním. Když objevil po svém boku Haldira, okamžitě se uklidnil, ale pak se mu vrátila vzpomínka na polibek a on musel vědět proč. Zatímco se zvedal do sedu, zašeptal: „Proč?“
Haldir pochopil a ztěžka polkl. „Cítil jsem, že to je správné.“ Posadil se na okraj postele a uchopil Erestorovu ruku do své. „Zdá se to tak nespravedlivé, že musíš takhle trpět, zatímco je Elrond šťastně ženatý. Máš také nárok na milující dotek.“
V Erestorově hrdle se vytvořila hrouda emocí. „Skončíš… raněný. Nemohu… se svázat… s tebou.“ Nechtěl vidět Haldira raněného kvůli sobě.
„Vím to, lirimaer, a přál bych si, aby šlo všechno jinak. Stále doufám, že tě jednoho dne Elrond vypátrá a poděkuje ti za všechno, co jsi udělal. Doufám, že vy dva budete spolu, protože pak se budeš zase cítit úplný. Ale mezitím mi dovol, abych tě učinil šťastným.“
Erestor vydal přiškrcené zakňučení. Haldir se mu obětavě nabízel. Byla to nabídka, kterou by měl odmítnout, ale mohl? Toužil po něžném doteku, laskavém objetí a měkkém hlase, který mu řekne, že ho někdo miluje. Po tom, co byl tak dlouhou dobu sám, shledal, že dál už takhle nemůže pokračovat. Jeho největší obavou bylo, že časem Haldirovi ublíží, ale uvědomil si také, že strážce se rozhodl sám a šel do toho s otevřenýma očima.
„Nikdo neví, co se v budoucnu stane,“ pronesl Haldir, jak se naposledy pokoušel přesvědčit Erestora, aby jeho nabídku přijal. „Ale můžeme si čas, který nám zbývá, udělat mnohem příjemnějším. Nabízím se ti upřímně a dobrovolně, Erestore. A pokud by měl vůbec kdy přijít čas, že tě budu muset nechat jít, budu schopný to udělat, protože mi na tobě hluboce záleží.“
Erestorovy oči se naplnily slzami a upřely se do Haldirových. „Ano…“ nakonec zašeptal. Nevěděl vlastně, čemu říká ano. Všechno, co věděl, bylo, že už dál nechce zůstat sám.
Když se Haldir sklonil, aby ho vzal do náruče a vtiskl na jeho rty jemný polibek, přijal tu důvěrnost a přitiskl se k stříbrovlasému elfovi jako tonoucí k plovoucímu kmeni.
meldir - přítel
mellon - přítel
mellon-nin - můj příteli
lirimaer - milý