Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

„Je to moje vina,“ prohlásil Rúmil, který se cítil mizerně a provinile. Haldir ho vzal zpět do jejich talanu a usadil ho na postel. Rúmil si mačkal ruce a klopil zahanbeně hlavu. „Moje vina.“

Haldir byl v rozpacích, protože nevěděl, co se s jeho mladším bratrem děje, proto se posadil vedle něj. Objal zoufalého Rúmila kolem ramen a zeptal se: „Co je tvoje vina?“

„To, že Erestor přišel o své děti.“ Rúmil se najednou podíval do Haldirových očí, jako by ho prosil: „Já to nevěděl! Opravdu jsem nevěděl, že nosí Elrondovy děti! Kdybych to věděl, nikdy bych ho s sebou neodvlekl!“

„Odtáhl jsi ho k Teluovi?“ Konečně začala Rúmilova úzkost a deprese dávat Haldirovi smysl.

„Ano! Erestor vyléčil Orophina a tak jsem si myslel, že by mohl také uzdravit Telua! Ani jsem nepočkal, jestli řekne ano! Prostě jsem ho odtáhl s sebou a pak šlo najednou všechno špatně!“

Haldir trpělivě naslouchal bratrovu horečnatému vyprávění, protože si uvědomoval, že to ze sebe potřebuje dostat. „Pokračuj.“

„Seregon převzal velení a přiložil svou dýku Erestorovi na krk. Erestor vůbec neměl na vybranou! Proto, muindor-nin, přišel o děti! Věděl jsi, že--“

Haldir konejšivě stiskl Rúmilovo rameno. „Ne, nevěděl jsem to.“

„Kdyby se nám jenom svěřil! Haldire, proč nám to neřekl? Nedůvěřuje nám? Vím, že jsme k němu v minulosti nebyli laskaví, ale… Myslel jsem si, že si začínal uvědomovat, že to s ním myslíme dobře!“ V jeho očích se nahromadily slzy a on si rukávem utřel nos. „Nikdy jsem nechtěl Erestora vystavit nebezpečí. Já to nevěděl! Nevěděl jsem to!“

Haldir nyní začal Rúmilem jemně pohupovat, což mu připomnělo dobu, když byl Rúmil elfátkem. Tehdy ho také utěšoval, když se mu stýskalo po rodičích. „Nebyla to tvoje chyba, Rúmile. Vinen je Seregon. Nebyla to tvoje chyba.“

„Ale on je ztratil!“ Rúmil zvedl pravou ruku, sevřel ji v pěst a udeřil svého staršího bratra do hrudi.

Haldir ránu sotva zacítil, zesílil sevření a pohupoval Rúmilem intenzivněji. „Je mi líto, že se to stalo, ale není to tvoje vina. Musíme vložit naši důvěru v Celeborna a Camfaela a doufat, že Erestor najde sílu a vůli vrátit se k nám.“

„Co s ním tohle udělá, Haldire?“ Rúmil zvedl své uslzené oči a prosebně se zadíval na svého bratra. „Trvalo mu tak dlouho, než začal opouštět svou ulitu a zrovna nám začínal důvěřovat. Opravdu ho právě teď ztratíme?“

„Nevím, Rúmile,“ řekl Haldir upřímně. „Jediné, co můžeme dělat, je modlit se k Valar o jeho přežití… a pak čekat.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Orophin neměl stání a byl rád, když jeho hlídka skončila. Jeho instinkty ho pobízely ke spěchu, a tak rychle dorazil k talanu, který sdílel se svými bratry. Když vstoupil do ložnice, našel Haldira a Rúmila v posteli. Haldir byl ochranně stočený kolem jejich bratra, jehož oči byly stále ještě zarudlé od pláče. „Co se tady stalo?“ V rozpacích se posadil na kraj postele.

Ten pohyb probudil Haldira, který si rychle uvědomil přítomnost svého bratra. Nebylo pro něj žádným překvapením, že Orophin zachytil Rúmilovu úzkost. Všichni tři si vždycky byli blízcí.

„Proč je Rúmil rozrušený?“

Haldir potichoučku šeptal, aby neprobudil Rúmila, a vyprávěl Orophinovi, co se stalo. V očích svého mladšího bratra objevil Haldir výrazný pocit porážky. „Erestor to neřekl nikomu. Rúmil nevěděl, že byl těhotný, a teď sám sebe obviňuje.“

„To jsou opravdu smutné novinky,“ zašeptal Orophin nešťastně. „Je to, jako by se Rúmil obviňoval za něco, nad čím neměl žádnou kontrolu. Jsou už nějaké nové informace o Erestorově stavu?

„Ne. Ráno se zeptám Camfaela. Každopádně není nic, co můžeme teď udělat.“ Haldira bolelo srdce pro Erestora, ale byl dost realistický, aby si uvědomoval, že mu nemůže pomoci. To, co Erestor potřeboval, byl zkušený a odhodlaný léčitel. „Pojď, připoj se k nám. Rúmil nás potřebuje mít blízko.“

Orophin odložil zbraně a plášť, pak ulehl před Rúmila a objal ho. „Cítím smutek s Erestorem.“

„Sdílím tvůj žal,“ řekl Haldir mírně. Rúmil ve spánku zanaříkal a Haldir konejšivě pohladil vlasy svého mladšího bratra. „Kdybychom to jenom věděli. Zdá se, že dokonce ani Celeborn to nevěděl. Byl v šoku, když mu to Camfael řekl.“

Náhlý hněv ovládl Orophina. „Především je to vina Celeborna a Galadriel! To oni přikázali Erestorovi, aby se připoutal k Elrondovi, aniž by to Půlelf věděl! A pak mu nařídili, aby se vrátil do Lothlorienu poté, co se spojil s Elrondem. Erestor měl být v Imladris s Elrondem a ne tady! Možná by Elrond udržel Erestora v bezpečí.“

Haldir přikývl. „Nemůžu si pomoct, ale uvažuju, jaké měl Erestor s dvojčaty záměry. Doufal snad, že je porodí, aniž by se o tom někdo dozvěděl, a pak je propašuje do Imladris?“ Jakou roli v tom hrál Camfael?

„Je to možné, ano. Kdyby požádal mě, vzal bych dvojčata do Imladris, aby byla s jejich druhým rodičem.“ Orophin zjistil, že je pro něj těžké smířit se s tím, že se během jeho nepřítomnosti odehrála taková tragédie.

„Zajímá mě, jestli Galadriel a Celeborn mají v plánu říci Elrondovi, že přišel o dva syny.“ Haldir byl znechucený. Měl pocit, že by to měl Elrond vědět, ale zároveň by tato vědomost mohla zotavujícímu se Půlelfovi způsobit ještě více bolesti.

„Pochybuju,“ pronesl Orophin. „Proč by měli?“ Cítil smutek i hněv zároveň a toužil, aby mohl Erestora chránit před plány Pána a Paní, ale byl pouhý strážný.

Jako by četl Orophinovy myšlenky, Haldir řekl. „Uděláme to nejlepší, co budeme moci. Budeme tady pro Erestora… jestli přežije… a já se modlím k Elbereth, aby přežil!“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celeborn pokryl Erestorovo ledové tělo několika teplými přikrývkami a pak odstoupil, aby studoval propadlé rysy tmavovlasého elfa. Erestor byl doslova zbavený svojí životní energie, když vyléčil Telua, a jeho vnitřní světlo bylo sotva dost silné na to, aby ho udrželo na živu. Celeborn se pokusil půjčit Erestorovi svou sílu - ale pouto, které vytvořil s Elrondem, tomu bránilo - nedovolilo mu vytvořit dočasné léčivé pouto s lordem ze Zlatého lesa.

Camfael tiše vstoupil do místnosti, protože nechtěl rušit Celebornovo zadumání. Operace jim zabrala mnoho hodin. Odstranili plody, což způsobilo hroznou ztrátu krve. Několikrát se během operace obával, že Erestora ztratí, ale tmavovlasý elf nějak přežil. Erestor byl nyní doživotně poznamenaný; nehezká jizva na jeho břiše mu navždy bude připomínat jeho potrat.

„Prosím za odpuštění, že ruším vaše myšlenky,“ začal Camfael a uctivě sklonil hlavu, protože věděl naprosto jistě, že bez Celebornových znalostí a zkušeností by Erestor zemřel už před několika hodinami. „Ale potřebuji vědět, co udělat s… mrtvými dětmi.“ V osmi měsících, téměř devíti, se plody daly snadno určit jako chlapci. Erestor ztratil dva syny.

Unavený a s pocitem prohry se Celeborn zadíval na léčitele. „Co mi radíš?“

Camfael si navlhčil rty. „Za předpokladu, že Erestor přežije, by mu mohlo pomoci v zotavení, kdyby měl místo, kam by mohl chodit truchlit nad smrtí svých synů. Možná malá hrobka v nějaké odloučenější části Zlatého lesa?“ Doufal, že Celeborn jeho radu poslechne. Dvojčata si zasloužila důstojné místo odpočinku.

„Ano,“ souhlasil Celeborn a přikyvoval hlavou. „Postarám se o to.“ Pomalu, protože se cítil starý a vyčerpaný, se postavil na nohy. „Musím si teď promluvit s mou manželkou, ale zítra Erestora navštívím.“

„Pokud ovšem bude ještě naživu.“ Když sebou Celeborn trhnul, pocítil Camfael podivné uspokojení. „Jestliže znáš totožnost otce, důrazně ti radím, abys mu řekl, co se stalo. Měl by být po Erestorově boku a podporovat ho. Erestor by to neměl zvládat sám.“

Celebornovi poklesla ramena. „Uvážím to.“ Položil dlaň své ruky na Erestorovo čelo a zamračil se, když zjistil, jak je jeho kůže ledová. „Dobře se o něj starej.“

„Budu.“ Camfael sledoval, jak Celeborn odchází, a říkal si, že v jeho pokleslých ramenech vidí porážku. Přitáhl si židli, posadil se vedle lůžka a uchopil Erestorovu ruku. Poprvé ve svém životě zatoužil, aby měl Erestorův vrozený léčivý talent, aby opravdu mohl svému svěřenci pomoci. Vše, co mohl dělat nyní, bylo čekat.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Galadriel nebyla potěšená, když do jejích soukromých pokojů nečekaně vstoupil Celeborn. Bylo s ní několik jejích dam a ona nevlídně pohlédla na svého manžela. Řekla mu při několika příležitostech, že potřebuje tyto soukromé chvíle bezmyšlenkovitého švitoření. Bránilo jejím myšlenkám v trysku a dovolilo jim zpomalit. Přinutila se jednat zdvořile, uvítala ho a své dámy propustila.

„Musíme si promluvit.“ Celeborn vycítil její nespokojenost a uvědomil si, že tento rozhovor špatně začal, ještě než promluvil.

„O čem?“ Neochotně vstala z lenošky a připojila se k němu, když upřeně zíral z okna na starobylé mallorny.

„Erestor.“

Vycítila emoční bouři svého manžela a uvědomila si, že musí postupovat opatrně. „Proč si musíme promluvit o něm?“

„Utrpěl potrat a přišel o Elrondovy syny.“ Celeborn se na ni zadíval a uvažoval, jestli o tom věděla.

Zvedla obočí, ale neukázala žádné dojetí, když se to dozvěděla. „Potom to byla vůle Valar a bylo dobře, že jsme nevěděli, že se to stane.“

Celeborn na ni nevěřícně zíral. „Jak můžeš být tak… klidná?“ ‚Chladná?‘ „Rezervovaná? Jako by se tě to nedotklo.“

„Nezáleží mi na tom, že potratil. Erestor posloužil svému účelu, když se spojil s Elrondem.“

„To je tvůj jediný zájem?“ Celeborn okamžitě pochopil její logiku. „Chceš Erestora naživu, aby mohl udržovat Elronda, ale jeho osobní blaho tě nezajímá?“

„Je to vrah, Celeborne. Kdy jsi se začal starat o bratrovraha?“

Chloupky na krku se mu postavily, když uslyšel její hlas, který byl zbavený všech emocí. Otřásl se a odvrátil oči, protože nebyl schopen dál vydržet její pohled. Obrátila se a opustila pokoj. Celeborn ve skutečnosti pocítil ulehčení, že odešla, a zhroutil se do křesla. Nechtěl si to připustit, ale občas ho Galadriel děsila. Občas se stalo něco, co mu připomnělo, že je příbuzná s Fëanorem. Jejími žilami proudila krev stejně tak chladná a úskočná. Tohle byly okamžiky, kdy si říkal, kam se poděla ta vznešená dáma, do které se zamiloval.

Miloval ji, opravdu ji miloval, ale také ho děsila. Otázka byla, jestli ji miluje dost na to, aby podporoval její rozhodnutí a zůstal s ní?

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Následující ráno nalezlo Camfaela stále ještě bdícího u Erestorova lože. Během noci se pacient nepohnul a ačkoliv se ho léčitel pokusil přimět, aby se napil vody, tmavovlasý elf nespolupracoval. Začínal si uvědomovat, že možnost, že Erestora ztratí kvůli Mandosovi, se rychle stává realitou.

Když vstal ze židle, protáhl se a zavolal si pro občerstvení. Posadil se na paty vedle Erestorovy postele a zkoumal pacientův prázdný pohled. V průběhu mnoha staletí získal množství zkušeností a měl podezření, že je Erestor při vědomí, jen prostě nereaguje. Tmavovlasý elf neměl žádný důvod, aby to potvrdil, protože pravděpodobně stále ještě toužil po Síních čekání. „Prosím, vrať se ke mně, Erestore. Ještě nepřišel tvůj čas, to vím. Tvé poslání ve Středozemi nebylo ještě naplněno.“ Ale Erestor neodpovídal.

Camfael něžně pohladil Erestorovy provlhlé vlasy. „Já vím, že mě můžeš slyšet. Jsi jen příliš tvrdohlavý, než abys odpověděl.“ Zhluboka se nadechl a učinil poslední pokus. „Můj syn už dávno dosáhl dospělosti, vzal si milou dívku a nechal mě tu osamoceného. Co jsi tady začal studovat, zjistil jsem, že mi tvoje společnost dělá radost a já se těším na tvoje návštěvy. Prosím, nenechávej mě zase samotného.“

Erestor mírně zasténal, ale slovně neodpověděl.

„Potřebuji se trochu najíst a informovat našeho Pána o tvém stavu, ale slibuji, že do hodiny budu zpátky.“ Erestor jen zíral na zeď, což Camfaela stále víc znepokojovalo. „Nechceme tě ztratit.“

Ale zdálo se, že se Erestor už rozhodl a odmítal se k nim vrátit.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Haldir čekal na Camfaela na chodbě a když se léčitel konečně objevil, zasypal ho otázkami. „Předpokládám, že je Erestor ještě naživu? Už se probudil? Mluví? Ví, že přišel o dvojčata? Je něco, co bych mohl udělat, abych pomohl? Jak---?“

Camfael Haldira zarazil zvednutím ruky. „Příliš mnoho otázek… Proč nejdeš dovnitř a nenavštívíš ho sám?“ Doufal, že Haldirova přítomnost by mohla Erestora přitáhnout zpátky z jakéhokoliv osamělého místa, kde se jeho mysl ukrývala. „Možná ti nebude odpovídat, ale nevzdávej se.“

Haldir ztěžka polkl. „Stáhl se do sebe?“

„Ano,“ přikývl Camfael. „Mohl bys s ním zůstat, než se vrátím? Potřebuji se najíst, odpočinout si a převléknout se do čistého.“ Od chvíle, kdy Erestora operovali, ještě neměl čas na odpočinek.

„Zůstanu s ním. Nemusíš spěchat.“ Haldir -- stále nervóznější, když teď měl stanout Erestorovi tváří v tvář -- pomalu vstoupil do místnosti.

Camfael za strážcem zavřel dveře a zadoufal, že by se Haldir k Erestorovi mohl dostat.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Haldirovo srdce se sevřelo dojetím, když uviděl zoufalství v Erestorových očích. „Oh, meldir!“ Spěchal k tmavovlasému elfovi a usedl na židli, kterou před chvílí uvolnil Camfael.

„Přál bych si, abys nám řekl, že jsi těhotný. Chápu, proč jsi to neudělal, proč sis myslel, že to musíš zvládnout sám, ale přeju si, aby se věci udály jinak.“ Posunul se na židli blíž a jemně pohladil Erestorovy vlasy. „Zachránil jsi Orophina před jistou smrtí a během těch posledních devíti měsíců jsi se nám stal drahým. Přál bych si, aby ses k nám neobracel zády, když ti nabízíme pomoc.“

Zadržel dech, když uviděl, jak se beznaděj v Erestorových očích tříští a místo ní se objevily slzy. Teprve teď si uvědomil, že se Erestor objímá kolem pasu a jednou rukou si hladí břicho, jako by se pokoušel přesvědčit sám sebe, že o své děti nepřišel.

„Ach, mé srdce se rmoutí s tebou.“ Přemožený emocemi se Haldir přesunul na postel, lehl si před Erestora a pomalu kolem něj ovinul své paže. Čekal s obavami, nejistý, jestli Erestor přijme nabízenou útěchu. „Neumím si představit ztrátu, kterou cítíš, ale prosím, přijmi to, co nabízím.“

Na jeden dlouhý, zdánlivě nekonečný okamžik se nestalo nic. Pak se o něj Erestor opřel a začal vzlykat.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Hráz se protrhla a Erestor uvolnil záplavu zoufalství, strachu, hněvu a hlubokého žalu, které cítil. Pokusil se před nimi uzavřít. Zamknout se před Camfaelem bylo těžké, ale zvládl to. Nicméně teď, když ho Haldir držel - utěšoval ho - nemohl ho dál ignorovat.

Prudce vzlykal v Haldirových pažích a tiskl své chladné tělo k teplu strážce. Nebyl schopný zastavit sám sebe, ovinul své paže kolem Haldira a stiskl tak pevně, jak dokázal - což nebylo nijak nepříjemné, protože byl po operaci stále ještě příliš zesláblý.

Proč za ním musel Haldir přijít? Chtěl vyblednout a konečně vstoupit do Síní čekání. Teď, když přišel o svá děťátka, cítil se ztracený a osamělý. Když se poprvé dotkl svého plochého břicha, myslel si, že na místě zemře, ale Mandos ho nechtěl a přinutil ho dál prodlévat na Ardě.

Haldir konejšivě hladil jeho vlasy a tichounce mumlal slova útěchy.

„Ne… Prosím, ne…“ Nechtěl slyšet, jak ho Haldir nazývá přítelem a nabízí mu podporu. Chtěl opustit Ardu, ale jak mohla jeho fëa uprchnout, když Haldir dělal to nejlepší, co mohl, aby ho přiměl zůstat? „Nech… m-mě… jííít…“

„Je mi líto, ale to udělat nemohu.“ Haldir hladil Erestorovo chladné a třesoucí se tělo v pokusu přesvědčit zarmouceného elfa, že mu na něm záleží. „Musel jsem Rúmilovi i Orophinovi zakázat, aby přišli se mnou, protože jsem věděl, že jejich přítomnost už by pro tebe byla příliš, ale cítí s tebou. Nejsi sám.“

Erestor zavřel oči, ale slzy se dál hrnuly zpod jeho víček. „J-jak m-můžu… žít dááál… bez… n-nich?“ Jak mohl najít cestu zpět, když ho do sebe vtahovalo moře osamění? Cítil se, jako by nemohl dýchat, jako by se dusil, když ho vzlyky doslova trhaly na kusy.

„Och, meldir, jen se mě drž a dovol mi, abych byl tvou oporou. Kdybys nebyl spojený s Elrondem Půlelfem, sám bych se k tobě připoutal, abys mohl čerpat z mé životní energie. Mým bratrům i mně na tobě velice záleží a chceme, aby ses uzdravil. Vím, že to pro tebe bude jako celý věk, než se vyléčíš, ale čas zhojí všechny rány.“

„N-ne… m-moje…“

„Dokonce i tvoje, bez ohledu na to, jak ohromná tvá bolest je.“ Haldir teď cítil mírné ulehčení, když s ním Erestor mluvil. „Je mi to tak moc líto, že jsi ztratil své syny. Jsem si jistý, že by z nich jednoho dne byli stateční válečníci… nebo nadaní léčitelé.“

Haldirova slova způsobila, že se Erestor rozplakal ještě silněji, což ho nutilo uvolnit bolest, kterou držel uvnitř. Lpěl na ní, protože doufal, že díky ní vybledne. „S-syno-vé…“ Jeho instinkty byly tedy správné. Nosil pod srdcem syny. Syny, které nikdy nebude držet, chovat v náručí a sledovat, jak rostou. „Proč? P-proč?“

„Život není fér,“ řekl Haldir nakonec. „Já nevím proč. Přál bych si, abych měl pro tebe lepší odpověď.“ Pohupoval Erestorem, stejně jako nedávno kolébal Rúmila, a začal pozpěvovat tutéž ukolébavku, kterou jim zpíval Celeborn, když on a jeho bratři byli dětmi. Tenkrát je to uklidňovalo a tak doufal, že by nyní mohla utišit i Erestora.

Erestor se roztřásl jako list, když tu ukolébavku poznal; Elwing ji používala, když ukládala ke spánku Elronda a Elrose. ‚Elronde, pokusil jsem se udržet naše děti naživu, ale selhal jsem. Kdybych byl býval silnější, řekl bych Seregonovi ne, ale já jsem zbabělec. Doufal jsem, že dokážu svou sílu rozdělit a udržet je také naživu.‘ Prosil Niennu, žebral u mocné Valy, aby tohle před Elrondem utajila až do konce Ardy. ‚Prosím, ať Elrond nikdy nezjistí, že jsem zabil naše děti. Měl jsem být silnější, měj jsem odmítnout, měl jsem…‘

„Ššššš, zkus si odpočinout. Zkus spát. Jsi vyčerpaný - fyzicky i psychicky. To není správná chvíle, abychom o tom mluvili. A prosím, Erestore, neobviňuj se za to.“ Haldir pozvedl Erestorovu tvář tak, aby se jejich oči setkaly, v tu chvíli mu připomněl Rúmila s jeho sebeobviňováním. „Seregon - ten hlupák - je za to zodpovědný, ty nikdy! Ty jsi chtěl pro své děti to nejlepší.“

Ale Erestor nemohl - nedokázal - Haldirovi uvěřit. Věděl, že byl slabý a proto zodpovědný za ztrátu jejich synů. Bude za svou zbabělost platit po zbytek svého života.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Když se o několik hodin později Camfael vrátil, našel Erestora, jak tvrdě spí s Haldirem ochranitelsky zkrouceným kolem něj. Okamžitě si všiml Erestorových rudých očí a pocítil úlevu, když zjistil, že jeho svěřenec nechal některým svým emocím volný průběh. Možná tu přece jen byla ještě naděje. Možná by Erestora mohli ještě získat zpět.

„Jak se mu daří?“ Mluvil potichu, protože nechtěl probudit Erestora z toho, co se zdálo být prvním stupněm hojivého spánku. Na vedlejší stůl položil podnos naplněný bylinkovým čajem a chlebem a posadil se. Doufejme, že bude později Erestor schopný něco vypít a sníst.

„Otevřel se mi a rozplakal se v mém náručí. Je tak křehký, že se o něj bojím.“ Haldir vůbec nechtěl Erestora pustit, ale při západu slunce mu začínala hlídka. ‚Možná by mohl s Erestorem posedět Orophin, než se vrátím.‘ Nechtěl se ptát Rúmila, který byl také citově vykolejený. Ale zase, nemohli nechat samotného ani Rúmila. Povzdechl si, když si uvědomil, že je to mnohem složitější, než si původně myslel.

„Teď na něj budu dohlížet já,“ řekl Camfael, „ale můžeš ho navštívit, kdykoliv budeš chtít. Doufám, že tě tu uvidím často, protože se zdá, že tvoje přítomnost pomáhá Erestorovi při zotavování.“

„Budu tu tak často, jak budu moci. Mohu ho ještě chvíli držet? Rozhodně však musím do hodiny odejít.“ Haldir dál hladil Erestorova záda, jak se pokoušel vytvořit nějaké teplo, a jeho svěřenec se mu v náručí přisunul blíže, viditelně si vychutnávaje ten pocit. ‚Měl by tu být Elrond, aby tě utěšoval, ne já.‘ Pobavila ho myšlenka na to, že by Elrondovi poslal vzkaz, ale jeho loajalita vůči Pánovi a Paní mu zabránila tento plán uskutečnit. Nemohl to provést za jejich zády.

„Podporu by mu měl nabízet ten, kdo je otcem jeho dětí.“ Camfaelovy oči se zúžily. „Ty víš, kdo dvojčata zplodil?“

S pocitem, že je zahnaný do kouta, odvrátil Haldir oči. „Ano, vím, ale nemám dovoleno ti to povědět. Přísahal jsem naší Paní, že to udržím v tajnosti.“

Camfael je za tohle utajování nenáviděl. „Celeborn mi to také odmítl prozradit. Nechápu proč. Kdyby tady měl Erestor svého druha, velice by mu to při jeho zotavení pomohlo. To, že na čas znovu nabyl vědomí, ještě neznamená, že se uzdraví. Nejprve musí přijmout smrt dvojčat a pak musí projít dlouhým a obsáhlým procesem truchlení. Bude potřebovat veškerou podporu, kterou může dostat.“

Předtím, než položil následující otázku, se Haldir ujistil, že Erestor stále tvrdě spí. „Co ti nařídil Celeborn udělat s jejich… tělíčky?“

„Poradil jsem našemu Pánovi, aby zbudoval malou hrobku, do které jejich pozůstatky uložíme. Erestor se bude potřebovat rozloučit a pomůže mu, když bude mít místo, kam bude moci chodit truchlit.“

Haldir si povzdechl. „Souhlasím. A řídil se Celeborn tvou radou?“

„Myslím, že ano. Byl dost otřesený, když zjistil, co se stalo. Zřídkakdy jsem ho viděl tak sklíčeného, jako když mi během operace pomáhal. Celeborn sám je otec a pomyšlení na ztrátu Celebrían ho nepochybně naplnilo děsem. Což mi připomnělo,“ dodal mírně Camfael, „Celeborn brzy Erestora navštíví. Také požádal, abych ho pravidelně informoval o Erestorově stavu. Po tom všem by zřejmě Erestor mohl v Celebornovi nalézt ochránce.“

„Celeborn je spravedlivý a moudrý vladař.“ Nechtěl říct nahlas, že Galadriel ho občas děsí. Bylo v ní něco nemilosrdného, co ho varovalo, aby se jí nikdy nepletl do cesty.

„Ano, to je.“

Haldir, který zpozoroval, že Arien sestupuje z oblohy, poznal, že je čas, aby Erestora opustil a připojil se ke svým mužům. Litoval, že se musí vyprostit z jeho objetí, protože by ho raději držel tak dlouho, dokud by ho potřeboval. „Vím, že se o něj dobře postaráš.“

„To udělám,“ slíbil Camfael.

Erestor zanaříkal na protest, když Haldir opustil lože a on se divoce roztřásl, protože znovu začal chladnout. Haldir kolem Erestorovy chvějící se postavy zastrkal pokrývku a pocítil vinu, že ho takhle opouští. „Pospíším si k tobě zpátky,“ slíbil laskavým tónem.

Ale Erestor ho neslyšel a tichounce zafňukal. Přitáhl si kolena k hrudi, ovinul kolem nich paže a zůstal ve fetální pozici.

Haldir si s Camfaelem vyměnili ustarané pohledy. „Udělal bys lépe, kdybys ten slib dodržel,“ řekl nakonec léčitel. „Právě teď jsi to jediné, co ho drží s námi na Ardě.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celeborn si odkašlal, když vstupoval do Erestorova pokoje, protože nechtěl truchlícího elfa vylekat. Ale když se přiblížil k posteli, uvědomil si, že Erestor nereaguje a jenom slepě zírá do zdi. Vedle postele seděl Camfael, který teď na noční stolek odložil šálek čaje.

„Camfaeli?“ Celeborn se zastavil přímo před postelí a navázal s hlavním léčitelem oční kontakt.

„Je si naší přítomnosti vědom, ale nechce s námi komunikovat.“ Camfael vstal ze své židle a pokynul Celebornovi, aby ho následoval do rohu místnosti. Erestor se nezajímá, co říkají, a ani by jim nenaslouchal tajně, ale on ho nechtěl jejich hovorem rušit. „Erestor odmítá pít a jíst a nemluví se mnou. Jedinkrát, kdy ukázal nějakou emoci, bylo, když tady byl Haldir.“

„Haldir?“ Celeborn se zamračil.

„Ale musel odejít kvůli hlídce. Můj pane, jestli je to možné, uvolněte prosím Haldira na nějakou dobu z jeho povinností. Jestli chcete Erestora udržet na živu, mohlo by mu pomoci, kdyby měl nablízku Haldira.“

„Zařídím to.“ Celeborn se rozhodl neprozradit Camfaelovi, jak jeho manželka reagovala na novinky, a místo toho se zeptal: „Je ještě něco jiného, co bych mohl udělat, abych pomohl?“

„Ano, je tu něco.“ Než pokračoval, Camfael ztišil hlas. „Dvojčata…“

„Druzí léčitelé je zabalili do nejměkčí látky, kterou mohli najít, a já už nařídil, aby začala stavba jejich hrobky. Můžeme je s respektem uložit za dva dny.“

Camfaelovy oči se naplnily soucitem s Erestorem. „Pochybuji, že bude schopný přijít.“

„Rozumím. Převezmu tedy jeho místo a uložím ty maličké k věčnému odpočinku.“

Camfael rozpoznal v hlase staršího elfa smutek a lítost. „ Ještě je tu jedna věc, kterou bys mohl pro Erestora udělat.“

Celeborn trpělivě vyčkával.

„Erestor potřebuje mít nablízku svého druha. Vyrovnat se se ztrátou svých dětí může být pro něj nemožný úkol, pokud to bude muset zvládat sám.“

„Přál bych si, abych to mohl jejich otci říci, ale nemohu,“ zašeptal Celeborn, který litoval svých minulých rozhodnutí. Neměl nikdy souhlasit s Galadrieliným plánem, jak zachránit Elronda. Cena, kterou platil Erestor, byla příliš vysoká. Když viděl Camfaelův nesouhlasný výraz, pokusil se mu to vysvětlit. „Otec dvojčat je také ve špatném stavu. Přestože se už zotavuje z traumatické události, pořád ještě nemá sílu, aby Erestora podporoval. Je to na nás, abychom ho tím provedli.“

Camfael si uvědomil, že mu Celeborn totožnost otce neřekne a věděl, kdy má přestat naléhat. Zaklepání na dveře mu dodalo potřebné odvrácení pozornosti. „Vstupte!“

Do místnosti váhavě vstoupili Rúmil a Orophin. Rúmil se vykoupal, převlékl a cítil trochu větší kontrolu nad svými emocemi, ale když uviděl Erestorovu pomuchlanou postavu, v krku se mu vytvořila hrouda emocí. ‚Nechtěl jsem, aby se to stalo. Je mi to moc líto.‘

Orophin, který vycítil, že Rúmil znovu sklouzává do pocitu viny, rychle stiskl bratrovo rameno. „Uvažovali jsme, jestli Erestor přijímá návštěvy. Budeme potichu. Jenom s ním chceme posedět.“

Když si Camfael připomněl léčivý vliv, jaký měl na Erestora Haldir, přikývl na souhlas. „Můžete u něj sedět. Pokuste se ho přimět něco sníst a vypít.“

Rúmil a Orophin přešli k Erestorově posteli. Jeden z nich se posadil na postel, zatímco ten druhý teď zabral křeslo. Budou sedět u Erestora, dokud se nevrátí Haldir, aby se ujistili, že nikdy nezůstane sám.

Celeborn je sledoval. Galadriel a on vychovali Haldira, Rúmila a Orophina, jakoby to byly jejich vlastní děti, a všechny je velice miloval. ‚Nevím, jak bych se zachoval, kdybych o ně přišel. Ach, Erestore, ublížil jsem ti!‘

Celeborn byl odhodlaný odškodnit zarmouceného elfa. ‚Nevzdáme se tě.‘



fetální - embryonální muindor-nin - můj bratře
meldir - přítel

 

 

Srdce v okovech - kapitola 9.

Srdce v okovech - kapitola 11.

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat