Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Když opustili tábor, dohlížel Haldir na jejich vězně. Už jen podle pohledu mu řeč Erestorova těla prozradila, že je zraněný. Galadriel a Celeborn mu řekli, aby byl velice opatrný a zajistil, že Erestor neuprchne. Také mu přikázali, aby se do Lórienu vrátili co nejrychleji, proto tiskl paty do slabin svého koně, aby ho pobídl k vyšší rychlosti.

Protože Rúmil stále držel otěže jeho koně, neměl Erestor na vybranou a byl vlečen do cvalu s nimi. Kodrcání mu způsobovalo zle od žaludku a po jeho stehnech stékalo víc krve. Tolikrát si přál, aby dokázal vyhojit sám sebe, ale jeho schopnosti přímo na něj nikdy nepůsobily. Musí toto mučení vydržet a doufat, že dostane šanci na zotavení, jakmile budou zpátky v Lothlórienu.

Haldir si vyměnil pohled s Orophinem. Jeho mladší bratr nenáviděl Erestora od okamžiku, kdy ho našel, jak drží nůž v hrudi Elwinžina osobního strážce. Na rozdíl od Orophina přijal Rúmil jejich úkol a pokoušel se být nezaujatý a jednat s Erestorem nezúčastněně, ale s Orophinem to bylo jinak.

Občas ho přistihl, jak na Erestora hledí se sotva skrývanou záští v očích, a pokoušel se o tom s bratrem promluvit, ale Orophin jednoduše zakroutil hlavou. Viděl Erestora zabít jednoho z jejich rodu a jeho mínění bylo skálopevné; nikdy mu neodpustí.

Noc byla stále šerá a Haldir odhadoval, že by mohli jet ještě několik dalších hodin, než budou koně potřebovat odpočinek. Chtěl Erestora vrátit do Lothlórienu tak rychle, jak jen to bude možné, protože věděl, že ho tam Galadriel chtěla mít zabezpečeného.

Erestor cítil jejich nedůvěru a to jen přidalo k fyzické a duševní bolesti, kterou už trpěl. Utrpení, které vycházelo z dolní části jeho těla, se stávalo neúnosným a on věděl, že by ho nakonec mohlo přemoci, ale chtěl vydržet, jak dlouho to půjde. Být na koňském hřbetě a v bezvědomí nebyla dobrá kombinace. Tak zatínal zuby a dařilo se mu udržet se při vědomí. Nicméně bolest stále zesilovala.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

O několik hodin později; první paprsky Arien se dotkly Středozemě, která byla v tuto chvíli zbavená zla.

Tou dobou byly Erestorovy nehty hluboko zaryty do kůže sedla, jak se pevně držel. Náhle se země pod nimi rozevřela a zmizela v rozšiřujícím se výmolu. Orophina, který jel před nimi, to vymrštilo ze sedla do štěrbiny, která se náhle otevřela u jejich nohou, protože jeho kůň poklesl na všechny čtyři a sklonil hlavu, aby se včas zastavil.

Haldir zděšeně vykřikl, když uviděl, jak jeho bratr zmizel pod zemí. Ohlédl se přes rameno a zjistil, že Rúmil zastavil Erestorova koně včas a oba elfové teď zírají do zející díry přímo před nimi. Také si právě teď všiml, jak je jejich vězeň bledý. Bledý a třese se jako list. To bylo cosi, co musí prošetřit, až získá zpět Orophina. „Rúmile, zůstaň tu s Erestorem.“

Rúmil, který chtěl sesednout, se na svého nejstaršího bratra zamračil. Chtěl také pomoci, ne být odstrčen jako hlídač jejich vězně!

Erestor si přál, aby mohl pomoci, ale věděl, že by ho nenechali - nedůvěřovali mu. Proto, aby je nerušil, zůstal tiše sedět s ulehčením, že drncavý pohyb momentálně ustal. Jeho tělo bylo jako v plamenech.

Haldir sklouzl ze svého koně a opatrně se přiblížil k prasklině. Použil pevné elfské lano, které přivázal k sedlu, aby se spustil do díry.

„Nemysli si, že teď utečeš,“ zasykl Rúmil, „máme rozkaz tě zabít, když to bude nezbytné.“ Nebylo to tím, že by tak moc Erestora nenáviděl, ale pociťoval nutnost zastrašit ho vyhrožováním tak, aby na možnost uprchnout ani nepomyslel.

Erestor přikývl a soustředil se na záchrannou akci. Bylo to hloupé, že byl Rúmil nucen ho střežit, když by byl Haldir značně ocenil jeho pomoc.

Dlouhé a stresující sekundy plynuly, ale pak se Haldir objevil a nesl Orophina přes rameno. Mladší elf byl nehybný a sotva dýchal, ale jeho oči byly otevřené a příliš srozumitelné.

Haldir Orophina něžně položil na zem a kontroloval jeho zranění. „Orophine? Jsi zraněný?“

„Já… nemůžu… hýbat…“ Z Orophinových očí vyzařovaly strach a panika, protože nebyl schopný pohybu. „Můj krk… Upadl jsem… na krk.“

Haldirův dech se na okamžik zastavil. „Ne…“ Jestliže jeho tušení bylo správné a Orophin si zlomil vaz, bude to trvat roky, možná dokonce desetiletí, než se jeho bratr zotaví. Dokonce ani jeho elfské schopnosti nemohly takové těžké zranění vyléčit za několik málo dní. A pak tu bylo nebezpečí komplikací. Co když byla škoda příliš hrozná a kosti nesrostou pořádně?

„Hal…di…re?“ Orophin začal bojovat s dechem. Jeho plíce, které před chvílí fungovaly dobře, teď vynechávaly. Jeho zděšení narůstalo, když pochopil, že umírá. Tohle zranění bylo smrtelné! Jeho oči zběsile kmitaly v důlcích, když cítil, že nemůže popadnout dech.

Haldir, také zachvácený panikou, popadl bratrovu ruku a pokusil se ovládnout své bouřlivé emoce. „Ne, nemůžeme tě ztratit!“

Rúmil, neschopný dál zůstat na hřbetě koně, když jeho bratr umíral, pustil otěže Erestorova oře, seskočil na zem a spěchal k nim. „Ach, muindor-nin, neopouštěj nás!“ Zdrceně poklekl k Orophinovi z druhé strany a také uchopil jeho ruku.

Orophinovy rty pomalu modraly a jeho oči se začínaly zakalovat. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl zemřít takhle! Přijal by smrt v bitvě, ale ne kvůli nějakému sesuvu půdy!

Ztraceni v bolesti a žalu, nevšiml si ani Haldir, ani Rúmil, že se Erestorovi podařilo sesednout. Přitáhl si plášť k tělu a skousl bolest, která mu projela tělem při každém kroku. Byl léčitel a bylo to v jeho povaze pomoci, kde může, dokonce i když raněným byl jeden z jeho žalářníků.

Náhle Haldir zaregistroval třetí pár rukou na Orophinově těle a chtěl se zamračit na Erestora, který rušil Orophinovy poslední chvíle s jeho bratry. Ale pak zarazil svůj jazyk, když uviděl úzkostný výraz těch tmavých očí.

Rúmil chtěl také odstranit Erestorovy ruce, kterými tmavovlasý elf spočinul na Orophinově hrdle, ale něco ho zadrželo.

Orophin byl stále ještě živý, i když se ho hrozivý chlad pokoušel pohltit zevnitř, a jeho oči se rozšířily, když na sobě zacítil Erestorovy hřejivé ruce. Ruce jeho bratrů nebyly tak teplé!

Soustřeďuje se vnitřně, vyvolal Erestor svou vlastní životní energii - to málo, co mu zbylo, když odtáhl Elronda z okraje propasti - a nechal svou zbývající energii proudit do Orophinova těla, přičemž doufal, že je to dost, aby to vyléčilo zranění.

Dlouhou dobu Haldir i Rúmil nedůvěřivě hleděli na Erestora. Pak pohlédli dolů a uviděli hřejivé světlo obklopující Erestorovy ruce. Pak tato zář zmizela v hrudi jejich bratra a oni oba zadrželi dech, když ucítili, jak sebou Orophinovy prsty zaškubaly.

„Muindor?“ Haldirovy oči se rozšířily, jako by se bál uvěřit tomu, co vidí. Orophin se pod Erestorovýma rukama pohyboval! Jeho dýchání bylo znovu normální a Orophin se dokonce pokoušel posadit.

Ale tento pokus byl sabotován, když se na Orophina zhroutil Erestor. Jeho tělo naprosto ochablo.

„Co se stalo?“ Rúmil se také bál uvěřit, že je Orophin uzdravený, ale zase, Erestor byl léčitel. Proč by měl ale jejich vězeň vyléčit někoho ze svých nepřátel? „Haldire? Co budeme dělat?“

„Dejte ho… pryč… nemůžu… dýchat.“ Orophin, ohromený Erestorovým činem, zíral na tmavovlasého elfa, který teď zuboženě sténal.

Haldir byl první, kdo začal jednat. S mimořádnou opatrností vzal Erestora - zachránce svého bratra - do náruče. Po tom, co udělal, si Erestor zasloužil jistou úctu.

„Orophine? Jak je ti, muindor?“ Rúmil pomáhal Orophinovi, když se zvedal do sedu. Tři páry očí teď hleděly na Erestora.

„On mě vyléčil. Proč?“ Orophin zakroutil nevěřícně hlavou. „Proč? Dobře ví, že ho nenávidím.“

„Je to léčitel,“ nabídl vysvětlení Haldir, když uvážil jeho dotaz. „Nemohl se k tobě obrátit zády.“

„Léčitel,“ mumlal Rúmil zamyšleně. „Vždycky jsem se divil, jak mohl být léčitel schopný vzít život.“

„Ale - já ho viděl vést ten nůž do hrudi strážce,“ prohlásil Orophin zmateně. Nemohl ale popřít, že jeho život Erestor zachránil.

„Můžeme si to promyslet později. Nejprve se musíme postarat o našeho léčitele.“ Haldir zvedl bezvědomého Erestora ve svém náručí a nesl ho ke koním. Poté, co ho usadil zpátky do sedla, ustálil ho rukou, podepíraje jeho záda. „Rúmile, pomoz Orophinovi na koně a ujisti se, že se nedostane do blízkosti té jámy!“

Orophin se cítil dezorientovaný a nejistý, když kráčel ke koním, ale ta děsivá otupělost už jeho tělo dál neohrožovala. Jakmile byl bezpečně zpátky v sedle, jeho pohled se znovu vrátil k Erestorovi. ‚Proč?‘

Erestor klesl dopředu a horní polovina jeho těla teď spočívala na krku jeho koně.

Haldir, který si dělal starosti jak kvůli Erestorovi, tak kvůli svému zotavujícímu se bratrovi, se rozhodl vyhledat místo, kde by mohli rozbít tábor. Všichni si potřebují odpočinout.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Po delší době ukázal Rúmil na přiměřené místo a Haldir souhlasil. Pohledem spočinul na Orophinovi. Jeho bratr byl podivně klidný, ale vypadalo to, že se z pádu už zotavil. „Ještě máš nějaké bolesti?“

Orophin zakroutil hlavou. „Jsem spíš unavený, ale necítím absolutně žádnou bolest.“ Ale vzpomínky na chvíle, kdy nebyl schopný jediného pohybu ani dýchání, ho stále ještě pronásledovaly. Erestor tohle změnil. Erestor mu dal znovu život, když byl připravený vydechnout naposledy. Jak na to má reagovat? Co má udělat, až Erestor znovu nabude vědomí? Nenávist, kterou k němu dříve pociťoval, se rychle vytrácela.

Haldir sesedl jako první a přešel k Orophinovi, jen pro případ, že by jeho bratr potřeboval při sesedání oporu. Ale Orophin půvabně sklouzl z koňského hřbetu a začal sbírat dříví. Teď, když byl Sauron poražen, byla oblast poměrně bezpečná a oni mohli riskovat zapálení ohně. Vzdálil se, protože potřeboval čas na to, aby se vypořádal se svým zážitkem blízké smrti.

Rúmil také sesedl a pomohl Haldirovi dostat Erestora na zem. Šokovaně zalapal po dechu, když na sedle uviděl ulpělou čerstvou krev. „Je raněný, Haldire.“

Haldir zavadil pohledem o krev a jeho rysy se svraštily. „Měl bych ho tedy prohlédnout. Pořád ještě se mi zdá zvláštní, že nemůže zhojit sám sebe. Podej mi ho.“ Rúmil uložil Erestora do jeho náruče a Haldir přinesl své břímě blíž k hranici, kterou začal Orophin připravovat.

„Rúmile? Ještě pořád máš v sedlové brašně tu přikrývku? A Orophine, můžeš se nám postarat o nějakou čerstvou vodu? Podívej se, jestli není poblíž potok.“ Orophin by mohl uvítal příležitost být na chvíli sám. Jeho bratr přikývl a ihned odešel.

Rúmil vyňal pokrývku ze své sedlové brašny a teď ji prostíral na studenou zem. Haldir pak na ni uložil jejich bezvědomého svěřence.

„Nejlepší bude udělat to teď, dokud je v bezvědomí.“ Haldir byl překvapený, jak protektorsky se náhle vůči Erestorovi cítil. ‚Zachránil Orophinovi život. Jsem mu zavázán. A chci vědět, proč to udělal.‘

Bratři pomalu odstranili Erestorův těžký plášť z cesty a obrátili ho. Oba se zajíkli, když na jeho šatech uviděli krvavé skvrny. Jejich pohledy se nad jeho tělem střetly, oba mysleli na úplně stejnou věc.

Erestora poslali, aby zachránil Elrondův život, a podle toho, co si dali dohromady, Galadriel mu přikázala spojit se s Půlelfem. Milování nové pouto posílilo a Erestor byl evidentně na přijímacím konci.

„Jízda pro něj musela být naprosté utrpení,“ zašeptal jemně Rúmil. „A on neřekl ani slovo.“

Haldir uvažoval proč. „Možná si myslel, že bychom to krvácení nebrali vážně.“ Nikdy k němu nebyli příliš laskaví.

„Našel jsem vodu.“ Orophin, který také pochopil podstatu Erestorova zranění, zbledl. S pevným předsevzetím položil měch s vodou vedle Haldira a pak se usadil, aby se postaral o oheň, přidávajíc dřevo. Zůstával potichu, protože toho měl hodně k přemýšlení. Erestorův skutek převrátil jeho život.

„Nemáme s sebou nějaké náhradní kalhoty?“ Haldir pohlédl na Rúmila, protože jeho nejmladší bratr si do svých sedlových brašen občas balil přebytečné věci.

„Ne, ale přál bych si, abych měl.“ Rúmil si zoufale povzdechl. „Možná bych mohl pomoci tím, že nasbírám léčivé bylinky?“

Haldir souhlasně pokývl. „Ale nezatoulej se příliš daleko od tábora.“ Upřeně se díval na Erestora a cítil podivnou bezmoc. Bylo toho tak málo, co mohl udělat, aby mu pomohl.

„Můžu uvařit vodu na léčivý čaj,“ řekl nečekaně Orophin.

„Jsem si jistý, že by to ocenil,“ řekl Haldir, „ale hrozně krvácí. Bude je muset použít vnitřně.“

Rúmil se postavil na nohy a zmizel mezi stromy, doufaje, že snadno a rychle najde lístky jitrocele, šalvěje a řebříčku, které potřebují.

„Stále nerozumím,“ zašeptal Orophin, který pracoval s malým kotlíkem, který si vždycky brali na své cesty. Dokonce i elfové občas potřebují jíst.

„Možná bychom se ho měli zeptat, až se znovu probere.“ Haldir si uvědomoval, že je toho málo, čím by mohl pomoci, proto rozepnul svůj plášť a položil ho přes Erestorovo tělo, které se teď začalo třást. „Měli jsme být ostražitější.“

Orophinův obvykle melodický hlas zněl hrubě, když odpovídal na Haldirovu poznámku. „Staráme se teď o něj jenom proto, že zachránil můj život. Kdyby nedošlo k tomu sesuvu půdy, nikdy bychom nezjistili, že je raněný.“

Haldir zahanbeně sklopil hlavu. „Máš pravdu.“ Bylo tak snadné myslet během všech těch tisíciletí na Erestora jenom jako na bratrovraha. Nikdy se neobtěžovali, aby se s ním trochu sblížili.

Orophin napjatě zíral na vodu, jako by ji chtěl uvařit vlastním pohledem. „Měli bychom zajistit větší zásoby. Jediné, co máme, je lembas a voda.“

„Netušili jsme, že bychom mohli skončit se zraněným elfem v náručí.“

„Haldire, já umíral, když se po mně vztáhl. Jeho teplo mě obklopilo, zabránilo mé fëe odejít do Síní čekání. Jak mu kdy vůbec budu schopen oplatit záchranu mého života?“ Orophin se prosebně zadíval na Haldira. „Jak se můžu smířit s tím, že v minulosti někomu život vzal?“

„Nevím,“ odvětil Haldir unaveně. Střežil Erestora po mnoho staletí, ale nikdy se o něj nezajímal. Plnil své povinnosti a když měl volno, nikdy mu nevěnoval jedinou myšlenku. Byl přesvědčený, že si tmavovlasý elf svůj trest zasloužil. Ale teď už si tím tak jistý nebyl, když byl svědkem toho, jak Erestor vyléčil jeho bratra.

Jeho ruka se roztržitě přesunula na Erestorovo čelo, kde se jeho prsty pokoušely uhladit hluboké vrásky, které se tam vytvořily. Nikdy se ho nepokusil poznat a možná bylo na čase to změnit.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Rúmil se bez hlesu přiblížil k táboru a ihned předal Orophinovi polovinu hojivých bylin, které nasbíral, aby připravil čaj. Zbytek podal Haldirovi, který znal jiný způsob, jak tyto bylinky použít. Pohlédl na Erestora a zjistil, že stále ještě spí. „Udělal víc, než jen že Elronda uzdravil, že?“

Haldir přikývl. „Svázal se s Peredhelem a jejich spojení utvrdil tím, že se mu podrobil. Půlelf mohl být trochu víc… ohleduplnější.“ Když zjistil, že jeho ochranitelské pocity k Erestorovi ještě zesílily, uvažoval, co to bude znamenat do budoucna.

Chopil se bylin, které mu Rúmil podával, vložil si je do úst a začal je žvýkat, dokud se lístky nezměnily v hladkou pastu. Jakmile dosáhla té správné konzistence, vložil ji do listů, které původně obsahovaly cestovní chléb, jenž nyní podával svým bratrům. „Najezte se, budeme potřebovat sílu.“ Zdá se, že tato cesta je pronásledovaná osudem.

„Jeho čaj je připravený,“ oznámil Orophin. „Podívej se, jestli ho dokážeš vzbudit.“

Haldir si nebyl jistý, jestli by to měl udělat, ale vyhověl, protože věděl, že Erestorovo tělo potřebuje hojivé účinky rostlin. „Erestore? Probuď se.“ Mírně třásl jeho ramenem a doufal, že nebude při probuzení vystrašený, jak to už vídal v minulosti.

Tentokrát Erestorovy oči jen pomalu získávaly uvědomění a byl skrz na skrz zmatený, když viděl Haldirův starostlivý pohled zaměřený na něj. Pak si začal všechno vybavovat; příchod do Elrondova stanu, bolest, která následovala, a záchranu Orophinova života. To nejmenší, co pro něj mohl Haldir udělat, bylo nechat ho spát. Proč ho budí? Když spal, bylo jeho tělo otupělé, ale teď cítil bolest dvojnásob. „Prosím… Nemohl bych dál spát?“

„Zatím ne,“ odpověděl Haldir, který si rázem všiml prosebného a poněkud dětinského tónu. „Udělali jsme ti trochu čaje.“

„Čaj?“ Co je to za podivný sen? Trojice bratrů nikdy nejevila ani náznak, že by o něj chtěli pečovat. ‚Zachránil jsem Orophina. Zřejmě to dělají proto, že se mi cítí zavázáni.‘

Orophin naplnil hrnek léčivým čajem a teď přešel k místu, kde Erestor odpočíval. „Bude to snazší, když se posadíš.“

Posadit se? Erestor se schoulil; stále měl pocit, jako by uvnitř hořel, a posadit se by nebyl dobrý nápad. „Nepotřebuji čaj. Děkuji vám, že jste ho udělali, ale--“

„Pomůžeme ti,“ řekl Haldir až nápadně jemným hlasem. „Můžeš se o mě opřít.“

Erestor náhle pochopil, že to ví, a okamžitě sklopil oči, sklouzávaje zpátky k chování, které si osvojil ve svém dětství, kdy se obával pohlédnout na Fëanora. ‚Oni to ví! Oni ví, ví, ví.‘ Zpanikařil a přitom se divil, proč se o něj starají, když by bylo mnohem snazší vysmívat se mu.

Prudce ucouvl, když na sobě ucítil Haldirovy a Rúmilovy ruce. Oba elfové ho jemně vytáhli do sedu a když už bolest hrozila, že ho přemůže, Rúmil ho opatrně opřel o Haldira. Náhle zjistil, že je chován proti strážcově svalnaté hrudi. Cítil se ztracený, tak je nechal převzít vedení. Nebyl ve stavu, aby jim mohl nějak vzdorovat.

Vůně několika léčivých bylin mu stoupala do nosu a on snadno určil rostliny, které mají zastavit krvácení a infekci. U Valar, cítil se tak v rozpacích, když teď věděli, že mu Elrond způsobil krvácení. Nepochybně ho teď kromě vraha považují ještě i za děvku!

„Pij, Erestore,“ přikázal Haldir laskavým hlasem. Erestorovo chování ho trápilo, protože si uvědomoval, že kdyby mu věnoval pozornost už předtím, mělo ho to znepokojit už tehdy. Ale on to ignoroval.

Erestor automaticky poslechl; další instinkt, který v něm byl hluboko zakořeněný Fëanorem a Celegormem. Zvedl pohled, prohlížel si Orophina a pokoušel se odhadnout, jestli se naprosto zotavil. Ačkoliv se mu modré oči zdály poněkud otupělé, mohl prohlásit, že neutrpěl žádné trvalé poškození. Jeho léčivá síla byla tedy dost velká na to, aby Orophina přitáhl zpátky. ‚Není divu, že se cítím takhle. Přivedl jsem dva elfy zpět z Mandosových síní.‘

Haldir si odkašlal, protože si nebyl jistý, jak to vyjádřit. „Zpozorovali jsme, že krvácíš - vnitřně,“ Erestorův ruměnec vybledl a místo něj se objevila strašidelná zsinalost. „Myslíme si, že víme, co jsi udělal. Svázal jsi se s Elrondem Půlelfem.“

Jeho tělem proběhlo několik prudkých zachvění, když si uvědomil, že kdyby už nebyl spojen s Elrondem, možná by skončil místo toho ve svazku s Orophinem. Překvapilo ho, že byl schopný přitáhnout ho zpátky, aniž se vytvořilo pouto.

Haldir vzal Erestorovo mlčení jako souhlas a pokračoval. „Rúmil nasbíral léčivé rostliny. Část jsme dali do čaje a já ze zbytku udělal pastu. Jsi léčitel. Předpokládám, že víš, jak ji použít?“ Přikrčil se, když ucítil, jak se od něj Erestor pokouší odtáhnout. „Nedělej si starosti. Nikdo z nás tu pastu nepoužil. To je něco, co musíš udělat sám.“

Erestorovi se ulevilo, že ho ušetřili tohoto posledního ponížení. „Zahojím se i bez toho.“

„Ale bude ti trvat mnohem dýl, než se vyléčíš, a tvoje bolest bude trvat, zvlášť když budeme pokračovat v cestě,“ poukázal Orophin klidně. Jeho změněné pocity ho mátly, nicméně je přijal. Když pocítil Erestorův teplý, léčitelský dotek, instinktivně poznal, že je tmavovlasý elf neschopný způsobit bolest nebo někomu vzít život. Prostě jen nevěděl, jak si toto nové uvědomění spojit se scénou, které byl před tak dávnou dobou svědkem. Erestor toho strážce zabil!

„Možná trochu soukromí by tě přesvědčilo, abys tu pastu použil?“ navrhl Rúmil. Představil si sebe na Erestorově místě, jak se pokoušel porozumět jeho strachu. „Mohli bychom tě na několik minut nechat o samotě. Nikdo tě nebude sledovat.“

Erestor na Rúmila překvapeně zíral. Opravdu se k němu pokoušeli být laskaví nebo to byl jen nový trik, jak ranit jeho city? Obával se uvěřit jim.

„Můžu říct, že jsi raněný,“ zašeptal Haldir měkce do Erestorova ucha. „Zachránil jsi život mého bratra a neutekl jsi, když jsi měl možnost. Místo toho jsi Orophina vyléčil. Věříme ti, že ani teď neutečeš.“

‚Jako bych vůbec byl ve stavu, abych mohl utíkat!‘ pomyslel si Erestor sklíčeně. ‚Nemůžu bez pomoci ani chodit.‘ Pokusil se odtáhnout, když viděl, jak se k němu Haldir natahuje. Byl to starý reflex, který získal, když ho začal Fëanor mlátit.

Haldirovy oči se rozšířily a jeho ruce ztuhly ve vzduchu, když uviděl a správně pochopil Erestorovu reakci. „Nechystám se tě udeřit.“ Čeho jiného si ještě nevšiml, když mu měl věnovat pozornost?

„Měl bys tu nabídku přijmout,“ řekl Rúmil a vstal ze země. Naklonil hlavu a doufal, že jeho bratři porozuměli a budou ho následovat ven z tábořiště.

Haldir položil listy, ve kterých pasta byla, do Erestorovy nejisté ruky a pak opatrně uložil svého svěřence na bok, aby mohl odpočívat tak, aby mu to nezpůsobovalo příliš mnoho bolesti. „Vrátíme se za pár minut. Nejdřív na tebe zavoláme, abychom se ujistili, že už jsi skončil.“

Erestor, třesoucí se po celém těle, sledoval trojici bratrů, jak opouští tábor. Stále ještě nevěděl, jestli jim může věřit, že dodrží své slovo. Co když si s ním zahrávají a vybuchnou smíchy, když bude vkládat pastu do svého zneužitého vchodu? Měl by riskovat další ponížení?

Jakmile byli z Erestorova dohledu, vyměnil si Haldir se svými bratry smutný pohled. Neměli v úmyslu se dívat, chtěli poskytnout Erestorovi soukromí. „Co myslíte? Použije tu pastu?“

„Já nevím, muindor,“ řekl Rúmil a cítil se bídně. Kopl do malého oblázku na zemi, rozzlobený sám na sebe - pocit, který sdílel se svými bratry. „Dáme mu pár minut a pak ho půjdeme zkontrolovat.“

Haldir přikývl. „Musíme zajistit, že o sebe pečuje.“

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Vzadu v táboře Erestor napínal svůj sluch. Pokud mohl říci, bratři dodrželi své slovo a ponechali mu jeho soukromí. Díval se na balíček, který obsahoval pastu, a věděl, že by ji měl použít. Její aplikace mu pomůže se zhojit a udrží bolest na minimální úrovni. S povzdechem učinil rozhodnutí.

Poté, co zvědavě balíček otevřel, nabral trochu pasty na špičku prstu a natáhl se za sebe. Jeho dýchání bylo trhané a jeho smysly zůstávaly zaměřené na trojici bratrů, rozhodnutý zachytit včas náznaky, že se nečekaně vrací.

V okamžiku, kdy zatlačil pastu do zraněné šachty, rozvinuly se její hojivé kvality, ochlazení a umrtvení postižené oblasti. Rychle opakoval ošetření, dokud nepokryl nejvíce postižené oblasti. Se slastným povzdechem nad nepřítomností bolesti si přitáhl šaty zpátky na jejich místo. Najednou si uvědomil, že to je Haldirův plášť, který ho udržuje v teple. Co udělal, že si vysloužil takovou laskavost? Ach, cítí se mu zavázáni kvůli Orophinovi. To nemá vůbec nic společného s tím, že by se o něj chtěli starat. Prostě jen splácí dluh.

Cítil se v depresi a osamělý, když si přitáhl Haldirův teplý plášť blíž k tělu. Měl by si to raději užít, dokud to trvá.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Erestore? Už jsi skončil?“ Haldir jemně zavolal a když nedostal odpověď, zamířil do tábora. Z této vzdálenosti měl dobrý výhled na Erestora, který už zase usnul. Pokynul svým bratrům, aby ho následovali, a zastavili se před jejich spícím svěřencem.

Všichni tři pocítili ulehčení, když zjistili, že Erestor hojivou pastu použil.

„Strávíme tady ještě několik hodin,“ rozhodl Haldir. „Rúmile, máš první hlídku, já si beru druhou. Orophine? Odpočívej, právě jsi se vrátil ze smrti.“

Orophin si odfrkl, ale udělal to potichu, protože nechtěl vzbudit Erestora, jehož tvář byla konečně ve spánku uvolněná, když teď byla bolest menší. Soukromě si slíbil, že od teď se věci změní.

 

 

muindor - bratr
muindor-nin - můj bratře
Peredhel - Půlelf

 

 

Srdce v okovech - kapitola 5.

Srdce v okovech - kapitola 7.

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat