Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Původní název: And a Star Came to Imladris
Autorka: Morgana
Web:
 http://www.paranoid.nl/avalon/star.html
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Erestor/Glorfindel
Rating:  slash, 18+
Varování:  AU, samozřejmě. Je zmíněno zneužívání.
Shrnutí:  Do Imladris přijde vyčerpaný elf, který s sebou nese drahocenné břemeno. Glorfindel je Glorfindel, proto se mu snaží přiblížit.

Prohlášení:  Není to moje. Tyto postavy náleží profesorovi Tolkienovi. Nemám v úmyslu porušovat žádná autorská práva. Tento příběh jsem nenapsala pro peníze.

 


„Dobré ráno,“ pronesl Glorfindel vesele, když se vzbudil s Erestorem pevně k němu přitisknutým. Zbytek Erestorova spánku byl pokojný a Glorfindel se domníval, že to mělo co dělat s jeho přítomností. ´Cítí se se mnou bezpečně.´

„Dobré ráno, Glorfindeli,“ odvětil Erestor, také s úsměvem. Probuzení v Glorfindelově náruči bylo báječné. Elina víčka se zatřepetala a i ona otevřela oči. Elfinka se probudila mezi dvěma hřejícími těly a zavrněla, aby vyjádřila svoji spokojenost.

„Přeji si, abych mohl tento den strávit s tebou, ale na dnešek je naplánovaný Elrondův návrat a Melpomaen a já musíme udělat všechny ty nezbytné přípravné práce.“

„Mohu pomoci?“ Erestor toužil pomáhat, oplatit těmto laskavým elfům jejich pohostinnost.

„Můžeš pomoci tak, že zůstaneš doma, budeš odpočívat, jíst a starat se o Êl. Později, až bude čas na večeři, bych byl rád, kdybyste se k nám ty i tvoje dcera připojili v Síni ohně.“

„Opravdu nemohu pomoci?“

Erestorův prosebný výraz zasáhl Glorfindela, který zesílil své objetí. El, která byla mezi ně vklíněná, se začala vrtět a trošku kopla nohama. Glorfindel se potěšeně převalil na záda a pevně ji objal. „Tobě také dobré ráno, má paní!“

Když viděl, jak přirozeně se Glorfindel věnuje jeho dceři, uvědomil si, že má opravdu budoucnost tady, po Glorfindelově boku. Nevěděl proč, ale bylo zřejmé, že je Glorfindel opravdu přijal jako svou rodinu.

~~~

Elladan zamrkal. Pořád si ještě nebyl jistý, jak ho Erestor dokázal přesvědčit, aby mu dovolil se k němu připojit. Když navštívil Erestora, byl rozhodnutý ujistit se, že tmavovlasý elf bude odpočívat a stráví den s El, ale on ho nějakým způsobem umluvil, aby mu dovolil se k němu připojit. Teď stáli v Elrondově pracovně a připravovali se na Půlelfův návrat. Erestor si El tiskl k rameni; měla oblečené nové šaty, tentokrát v barvě půlnoční modři, stříbrně lemované. Její stále dorůstající vlasy teď pokrývaly celou hlavičku.

„Můj otec se vám bude líbit,“ ujišťoval ho Elladan, zatímco třídil papíry, které ležely na Elrondově stole. „Miluje elfátka. Měl jste ho vidět, když se narodila Arwen. Zbožňoval ji.“

„Já jen doufám, že mi dovolí zůstat,“ odpověděl Erestor nejistě, zatímco hladil záda svojí dcerky.

Elladan zakroutil hlavou. „Kolikrát vás musím ještě ujistit, že jste u nás našel svůj domov?“

Erestor se na něj omluvně zadíval. „Je pro mě těžké uvěřit, že všechny mé problémy byly vyřešeny. Mě se dobré věci nestávají.“

Elladan položil na Erestorovo rameno ruku a lehce je stiskl. „Váš život se změnil.“ Chtěl ještě něco dodat, když jeho pozornost přitáhl hlasitý rozruch přicházející z nádvoří. „To musí být oni!“ Popadl Erestorovu ruku a táhl ho za sebou. „Měli bychom je přivítat!“

Elladan, plný energie, ho táhl za sebou a Erestor neměl na výběr, musel následovat jeho příkladu. El, nadšená z nečekané rychlosti, kterou nabrali, se rozesmála. Neměla žádnou představu, s kým se za několik minut setká.

~~~~

Glorfindel doprovázel Elrondovu společnost na několika posledních mílích. Setkal se s Půlelfem na hranicích a ulevilo se mu, že nedošlo k žádným incidentům. Od té doby, co byla napadena a zraněna Lady Celebrían, se neustále obával o jejich bezpečí. Byl překvapený, když zjistil, že součástí skupiny nejsou Arwen a Elrohir. Zřejmě se oba půlelfové rozhodli zůstat s babičkou o něco déle, zatímco jejich dědeček Celeborn se rozhodl navštívit Imladris a cestoval s Elrondovou společností. Glorfindel doufal, že bude mít možnost promluvit si s Celebornem v soukromí, protože jméno elfího Pána bylo jediné, které bylo Erestorovi nějak povědomé.

„Jsem tak šťastný, že jsem zase doma, Glorfindeli. Přestože Zlatý les má své kouzlo, vždycky budu mít nejraději Imladris!“ Elrond chtěl odjet dříve, ale Arwen i Elrohir ho prosili, aby s nimi pobyl déle. Zůstal další měsíc, ale pak začal pociťovat stesk po domově a toužil vrátit se do svého příjemného údolí.

„Imladris je šťastná, že může zase uvítat svého Pána!“ odpověděl Glorfindel a usmíval se. Pak se obrátil k Celebornovi a zeptal se: „Jak se má vaše Paní, Milorde? Doufám, že je všechno v pořádku?“

Celeborn přikývl. „Potěšilo ji, že má společnost svých vnoučat na delší dobu. Je to škoda, že se k nim nemohl připojit Elladan. Řekni mi, vládl Imladris dobře?“

„Nahradil svého otce dost dobře. Imladris ještě stojí!“ Glorfindel se srdečně zasmál a Celeborn se k němu přidal. Elrond se jen pyšně usmíval.

~~~

„Elladane, raději bych se vrátil do svého pokoje.“ Erestor stál vedle Elladana a jeho neklid rostl s tím, jak narůstal dav, který je obklopoval. Celá Imladris se shromáždila, aby svého Pána přivítala doma.

„Erestore, prosím, zůstaň. Glorfindel za chvíli také přijede a může tě do tvých pokojů doprovodit, když pak budeš stále chtít odejít.“ Elladanovy oči se zúžily ve chvíli, kdy zahlédl skupinu. Jeho elfí oči rozeznaly postavu jeho otce, Glorfindela a, k jeho překvapení, i Celeborna. Takže jeho dědeček se rozhodl je navštívit!

Erestor už také Glorfindela uviděl a zářivě se usmíval, když pozoroval zlatovlasého elfa, který seděl vysoko na svém hřebci, oblečený ve svém společenském oděvu. Zlaté vlasy na slunci svítily a bojovníkův postoj byl plný pýchy. Erestor se zamiloval do Glorfindela stejně prudce jako kapitán do něj, a když tak viděl, jak se Glorfindel blíží, přesvědčilo ho to, aby zůstal o něco déle.

Celeborn se z návštěvy Imladris pokaždé těšil. Elfové tu byli bezstarostní a veselejší než Galadhrim. Celeborn se tu cítil doma. Pohledem přelétl vítající zástup a nakonec rozeznal Elladanovu tvář. Už zvedal ruku, aby na svého vnuka zamával, ale pak ztuhl. Ten elf, stojící vedle Elladana… to nemůže být… Erestor… mohl by? Přitáhl si otěže a jeho kůň se náhle zastavil. Elrond zvedl obočí a divil se, co upoutalo Celebornovu pozornost. Glorfindel přikázal Asfalothovi, aby také zastavil, a sledoval směr Celebornova upřeného pohledu. Celeborn zíral na Erestora, který mu, smrtelně bledý, pohled vracel. „Elronde… Glorfindeli, kdo je ten elf, co stojí vedle Elladana?“ Celeborn potřásl hlavou. Jeho oči ho musely oklamat!

Elrond se zamračil. „Toho elfa neznám.“ Nikdy dřív ho neviděl!

„Jmenuje se Erestor, Milorde,“ odvětil Glorfindel. „Tedy přinejmenším si myslíme, že to je jeho jméno. Nevíme to jistě. Ztratil většinu vzpomínek.“ Glorfindel mimoděk zadržel dech kvůli tomu, co zahlédl v Celebornových očích! „Vy ho znáte?“

Celeborn krátce přikývl. „Ano, znám ho.“ Sesedl a pak se ohlédl na Elronda. „Omluv mě, musím něco vyřídit a nemůže to počkat.“ Celebornův krok byl rychlý a Glorfindel si uvědomil, že Pán Zlatého lesa míří k Erestorovi. Jeden pohled na Erestorovu tvář mu odhalil, že elf propadl panice. Jediné, co drželo Erestora na místě, bylo, že Elladan svíral jeho ruku.

Erestor znal toho stříbrovlasého elfa, který k němu mířil. Jméno se mu ještě nevybavilo, ale znal tu tvář, ty oříškové oči a důvtip, který se skrýval za tím poněkud zasmušilým pohledem. Byl jako zamrzlý a El, která se k němu tiskla, zadržela dech, když ucítila jeho nervozitu.

„Erestore? Jsi to opravdu ty?“ Celeborn se před ním zarazil a zvedl ruku, aby se dotkl havraních vlasů.

„Celeborn…“ konečně si Erestor vzpomněl na elfovo jméno. „Celeborn,“ opakoval, nadšený, že si vzpomněl, a že to byly dobré vzpomínky, jak vycítil. „Znám vás!“

„Měl bys! Jsi můj poradce, Erestore!“ Celeborn byl tak šťastný, že zase našel Erestora, a pevně objal elfa, kterého posledních pět let považoval za mrtvého. Jenže v cestě měl El a ta velice hlasitě protestovala, když ho k sobě Celeborn přitiskl.

Glorfindel sklouzl z Asfalothových zad a spěchal k Erestorovi, aby mu poskytl svou morální podporu, kterou by mohl potřebovat. Skutečnost, že Celeborn Erestora poznal, mu dala naději, že původ tmavovlasého elfa bude odhalen.

Celeborn si všiml kvílení a podíval se dolů, aby zjistil, co způsobuje ty žalostné zvuky. Když uviděl elfátko s velkýma modrýma očima a havraními vlásky, překvapeně zamrkal. „Erestore? Kdo je to?“ Sotva se vzpamatoval z jednoho překvapení a už se na něj hrnulo další.

„To je moje dcera Êl,“ usmál se Erestor na Celeborna. „Musím ti toho hodně vyprávět“. Vzpomínky, které zaplavily jeho mysl, byly naprosto konejšivé a utěšující. Ukázaly mu život, který vedl ve Zlatém lese, kdy byl jeden z nejdůvěryhodnějších Celebornových poradců. Glorfindel se dostal k Erestorovi a majetnicky popadl jeho ruku, čehož si všimli všichni okolostojící elfové.

Elrond, který se až do této chvíle držel zpátky, se rozhodl, že je čas jednat. „Nevím, co se to tady děje, ale trvám na tom, abyste mi to vysvětlili. Glorfindeli, Erestore, očekávám vás za hodinu ve své pracovně.“ Potřeboval čas, aby si promluvil s Melpomaenem a aby ho jeho hlavní poradce o všem informoval.

„Budeme tam,“ potvrdil Glorfindel a třel Erestorovy prsty ve své ruce. El zazívala a věnovala dospělým nespokojený pohled. Byl čas na její odpolední spánek a tihle elfové ji udržovali vzhůru.

„Měl bych ji uložit do postele,“ zašeptal Erestor, když se podíval na svou dceru a všiml si jejího zívnutí.

Celeborn, stále ještě v šoku, sledoval, jak Erestor a Glorfindel ruku v ruce odcházejí. Posledních pět let - velmi dlouhých let - věřil, že je Erestor mrtvý, a teď zjistil, že jeho poradce stále žije. „Elronde, měl bys mi vysvětlit…“ Ale jediný pohled na Elrondovu tvář mu prozradil, že jeho zeť nemá žádnou představu, o čem mluví.

„Celeborne, musíme si promluvit. Melpomaene, připoj se k nám. My tři půjdeme do pracovny - teď hned.“ Elrond převzal vedení a rázně se vydal do chodby. Neměl rád tajemství a chtěl přesně vědět, co se během jeho nepřítomnosti stalo.

~~~

Glorfindel si sedl vedle Erestora, který se posadil na okenní římsu poté, co uložil El do postele. Pečlivě ji přikryl a ona teď spokojeně cucala svůj paleček. „Kolik si toho pamatuješ?“ zeptal se Glorfindel, když uviděl zmatek v tmavých očích.

„Pamatuji si svůj život předtím, než jsem se dostal do Caldarnových rukou. Narodil jsem se ve Zlatém lese. Můj otec patřil k Celebornově osobní stráži a matka byla jednou z Galadrieliných společnic. Vždycky jsem žil ve Zlatém lese a po dosažení plnoletosti jsem se stal poradcem. V průběhu let začal Celeborn mé rady oceňovat a já se stal jeho pravou rukou.“ Erestorovy ruce ležely v jeho klíně a on zíral na podlahu. „Jednoho dne mě Celeborn požádal, abych jednal se skupinou lidí, kteří se usadili blízko Zlatého lesa.“

Erestor se roztřásl a Glorfindel se natáhl pro jeho ruku. Ovinul ji svými prsty a čekal, až bude tmavovlasý elf pokračovat ve svém příběhu, i když tušil, že přijde něco ošklivého. „Lidé nás napadli. Překvapili nás a měli přesilu. Během boje jsem dostal ránu do hlavy a ztratil vědomí. Když jsem se později probral, byl jsem svázaný a poblíž se skrýval Caldarn. Ten dopis, který jsem vezl, byl určený jemu.“ Erestor potřásl hlavou. „Byli jsme neopatrní.“

Glorfindelovy rysy se zkřivily, zatímco si hrál s Erestorovými prsty, hladil je a tiskl. „Tvá stráž byla neopatrná, ano. Měli očekávat útok.“

„Ale stalo se, Glorfindeli. Je zbytečné dávat komukoliv vinu.“ Erestor se zhluboka nadechl a podíval se Glorfindelovi do očí. „Jmenuji se Erestor a pocházím ze Zlatého lesa. Býval jsem Celebornův hlavní poradce.“ Glorfindelovi se nelíbil ten sklíčený tón Erestorova hlasu ani smutek, který se objevil v jeho očích. Něco nebylo v pořádku. „Ale co jsem teď, Glorfindeli? Zneužíval mě pět let! Dovolil jsem mu, aby mě takhle využil. Jsem elf. Měl jsem být schopný se bránit!“ Erestor hněvivě zvýšil hlas, ale protože si uvědomil, že by mohl vzbudit El, znovu ztichl.

Glorfindel zakroutil hlavou. „Ne, Erestore, ty jsi mu to 'nedovolil'. Neměl jsi na vybranou! Ztratil jsi paměť a byl jsi raněný. Ano, využíval tě, ale ne proto, žes mu to dovolil! Neobviňuj se za to, co se stalo!“

Erestor se na Glorfindela vřele usmál. Když utekl z Caldarnova zajetí, nikdy nečekal, že na své cestě najde hrdinu - svého ochránce. „Zůstaneš se mnou, až budu mluvit s Celebornem a Elrondem?“ Potřeboval psychickou podporu.

„Budu tam.“

„Ale někdo by měl dohlédnout na Êl. Nechci ji tu nechat samotnou,“ řekl Erestor.

„Znám tu správnou osobu, která se o ni postará,“ naznačil Glorfindel. „Jen tu na mě počkej.“ Políbil Erestora na čelo a opustil ložnici. O několik minut později se vrátil s bělovlasým elfem v závěsu.

„Tohle je Lindir,“ představil Glorfindel barda Erestorovi. „Často hlídal Arwen, když byla malá. Má ten nejkrásnější hlas, kterým El uspí, kdyby se probudila.“ Erestor delší dobu Lindira studoval. Nesvěřil by dceru jen tak nějakému elfovi a chtěl si být jistý, že je Lindir pro tuhle práci ta pravá osoba.

„Můžete mi věřit, že se o vaši dceru postarám,“ řekl Lindir a konejšivě se usmál. „Získal jsem značné zkušenosti, když jsem dohlížel na paní Arwen, když byla ještě elfátko. Vím, co dělat.“

Erestor se přikláněl k tomu Lindirovi věřit. Koneckonců ho doporučil Glorfindel. „Dejte mi prosím vědět, kdyby mě potřebovala. Nechci ji zbytečně rozrušit.“

„Někoho pošlu, kdybychom vás potřebovali.“ Lindir to, že je Erestor vůči elfátku tak ochranářský, schvaloval. Každý rodič by měl být takto ostražitý.

~~~

„A tak sis myslel, že Erestor zahynul před pěti lety?“ shrnul to Elrond. Melpomaen, Celeborn a Elrond seděli kolem jeho dubového psacího stolu a Elrond se snažil co nejlépe se vypořádat se všemi informacemi, které obdržel.

Celeborn vážně přikývl. „Ano. Poslal jsem záchranný tým, ale našli jenom několik mrtvých těl, spálených k nepoznání. Předpokládal jsem, že Erestor byl mezi nimi. Neměl jsem to dělat. Byla to chyba.“

„Nemohl jste vědět, že byl Erestor raněn a unesen,“ snažil se Melpomaen utěšit ustaraného Pána Zlatého lesa.

„Melpomaene, řekl vám Erestor, co se mu stalo, zatímco byl v zajetí?“ Celeborn pečlivě studoval hlavního poradce a uvědomoval si, že Melpomaen něco tají. „A co jeho dcera? Kdo je její matka?“

„Měl by vám to vysvětlit Erestor,“ odpověděl Melpomaen, který si nebyl jistý, že by měl Celebornovi prozradit podrobnosti o Erestorově zajetí. Ale na druhou stranu, možná by byl Erestor vděčný, že to nebude muset vyprávět sám. „Řeknu vám to,“ opravil se nakonec a doufal, že Celeborn zůstane během jeho vyprávění klidný.

~~~

Celeborn byl šokovaný, když si vyslechl Melpomaenovo strašné vyprávění. „Měl jsem po Erestorovi pátrat usilovněji! Je to moje chyba, že Caldarn… oh, u Valar, ten člověk ho zneužíval!“ Celeborn bouchl pěstí do Elrondova stolu.

„Uklidni se,“ napomenul Elrond svého tchána. „Erestor tě bude potřebovat rozumného a silného, až sem dorazí.“ Elrond pečlivě naslouchal a teď svou pozornost zaměřil zpět na Melpomaena. „Chce tu Erestor zůstat? Nebo si myslíš, že se bude chtít vrátit do Zlatého lesa, když se mu teď vrátila paměť? Nabídni mi svou radu.“

Melpomaen na okamžik o otázce uvažoval. „Věřím, že bude chtít zůstat v Imladris. Nebude se chtít rozejít s Glorfindelem. Během těchto posledních dní se sblížili a Glorfindel zbožňuje malou elfinku.“ Melpomaen se hluboce zamračil. „Elronde, Erestor se obává, že mu přikážeš opustit Imladris.“

Elladan, který zůstával v pozadí, přikývl a dodal: „Musel jsem ho opakovaně ujišťovat, že tady může zůstat.“

Elrond rozzlobeně pozoroval plameny v krbu a zdálo se, že se pod jeho upřeným pohledem rozrůstají. „Ovšemže může zůstat! Co bych to byl za elfa, kdybych mu řekl, aby odešel?“ Zhluboka se nadechl. „Musíme si promluvit s Erestorem.“

„A Glorfindelem,“ dodal Melpomaen.

„Pošli pro ně,“ nařídil Elrond. „Vyřešíme to hned teď.“

~~~

Erestor zůstal stát u dveří a nervózně šoupal nohama. Přestože se mu vzpomínky vrátily a po svém boku měl Glorfindela, stále ještě se cítil přítomností elfích pánů vystrašený. Věděl, co musí Celebornovi povědět, a vůbec se netěšil na to, že se bude muset přiznat ke své hanbě.

„Erestore, posaď se, prosím. Vypadáš bledý, můj drahý starý příteli.“ Celeborn dělal, co mohl, aby prolomil ledy. Vstal ze své židle, přistoupil k Erestorovi a ukázal na pohodlná křesílka poblíž krbu.

„Děkuji ti.“ Erestor se cítil klidnější, jakmile ho Celeborn nazval svým přítelem. Přešel ke křeslům a pevně při tom držel Glorfindelovu ruku. Nechtěl ho pustit. Glorfindel ho následoval a oba elfové se posadili. Elrond se měl ujmout vedení, ale neudělal to. Nejvhodnějším elfem, který mohl tuto situaci zvládnout, byl Celeborn, protože znal Erestora nejlépe. On bude pozorovat a naslouchat.

Celeborn si odkašlal, přitáhl si židli blíž ke krbu a posadil se naproti Erestorovi. „Melpomaen nám vypověděl všechno, co se ti stalo, takže už to nemusíš dělat ty sám.“

Erestor si ulehčeně oddechl. „Děkuji vám,“ oslovil Melpomaena. „Nejsem si jistý, jestli bych to zvládl.“

„Vždycky tu budeš vítán, Erestore. Ale také máš domov ve Zlatém lese. Bez ohledu na to, jak se rozhodneš, budeme tě podporovat.“ Celeborn cítil úlevu, když viděl, jak se Erestorův výraz rozjasnil. Také si všiml způsobu, jakým Erestor držel Glorfindelovu ruku, a usmál se. „A teď máš dceru.“

Erestor se usmál o poznání živěji. „Jmenuje se Êl. Musel jsem ji zachránit, když chtěl Caldarn ukončit její život. Je to ještě miminko. Neudělala nic špatného.“

„Jsem rád, že jsi utekl,“ prohodil Glorfindel. „Dostal jsi se ke mně.“ Zvedl Erestorovu ruku ke svým rtům a políbil ji na hřbet.

Celeborn se srdečně rozesmál, když viděl, jak se Erestor začervenal. Bylo očividné, že se Erestor zotavil díky Glorfindelově péči. Melpomaen mu popsal, v jak špatném stavu Erestor byl, když dorazil do Imladris. „Předpokládám, že bys chtěl zůstat v Imladris s Glorfindelem?“

Erestor pocítil úlevu, že jeho rozmluva s Celebornem šla tak dobře. Pán Zlatého lesa se ujal většiny mluvení a zdálo se, že došel ke správným závěrům. „To bych moc rád.“

Celeborn se natáhl po Erestorově koleni a stiskl ho. „Zůstanu tady několik týdnů. Doufám, že obnovíme pouto důvěry, které mezi námi vládlo v minulosti. Také bych moc rád lépe poznal tvou dceru a možná bys v budoucnu chtěl zase navštívit Zlatý les.“

„Děkuji ti. Vždycky jsi byl laskavý Pán a dobrý přítel,“ usmál se Erestor na Celeborna. „A ano, v budoucnu chci navštívit Zlatý les. Ale právě teď bych rád zůstal s Glorfindelem.“ Skutečnost, že tady našel lásku, pro něj byla příliš vzácná, než aby si ji nechal proklouznout mezi prsty. Bude se jí držet.

Celeborn úsměv opětoval a chtěl Erestora ujistit, že Caldarn už pro něj dál nepředstavuje hrozbu. Kdekoliv Erestor zůstane, v Imladris nebo ve Zlatém lese, stráže se postarají o to, aby se k němu žádný člověk nedostal blíž. Ale nakonec zůstal zticha, protože věděl, že Elladan a zajisté i Glorfindel už Erestorovi slíbili totéž. „Jsem rád, že jsi zpátky, můj drahý příteli,“ řekl nakonec.

Elrond, který souhlasil s Celebornem, přikývl. „Imladris je teď váš nový domov a my všichni jsme šťastní, že máme v Posledním domáckém domě další elfátko.“ Elrond znal sám sebe příliš dobře, takže věděl, že se do malé lady zamiluje. Vždycky se mu to stalo, pokud šlo o elfátka.

~~~

„To šlo dobře,“ okomentoval to Erestor, když se přitulil ke Glorfindelovi. Leželi tváří v tvář a El byla bezpečně zahrabaná mezi nimi. Erestor byl příjemně překvapený, když při svém návratu našel Lindira, jak baví jeho dceru zpíváním. El zřejmě ve zpěvákovi našla zalíbení a Erestor si oddechl, že teď měli pečovatelku, kterou má jeho dcera ráda a které důvěřuje.

„Ano, říkal jsem ti, že ti Elrond bude rozumět. A bylo dobře, že tam byl také Celeborn.“ Glorfindel pohladil Erestorovu tvář a usmál se na svého nového milence. „Kolik si toho pamatuješ? Všechno?“

Erestor pozvedl hlavu tak, aby se mohl tváří otřít o Glorfindelovy prsty. Vychutnával si laskání. „Vzpomněl jsem si na všechno. Je to moc dobré mít zpátky své vzpomínky, ale…“ Zavřel oči a usilovně polykal. „Dal bych všechno za to, abych mohl zapomenout posledních pět let.“ Cítil se poskvrněný, zničený a nebyl si jistý, jak bude reagovat na Glorfindelovy pokusy o prohloubení jejich vztahu. „Cítím se… neúplný. Caldarn mi něco vzal: potěšení z milování.“

Glorfindel bojoval s pocitem hněvu, který se ho pokoušel zmocnit. Tak rád by si vyrovnal účty s Caldarnem za to, jak zacházel s Erestorem! Zhluboka dýchal, aby se uklidnil, a omotával si kolem prstu pramen Erestorových havraních vlasů. „Nemám vůbec v úmyslu na tebe spěchat, Erestore. Máme všechen čas, který potřebujeme.“

Glorfindelova slova Erestora uklidnila a on spočinul svou hlavou na kapitánově rameni. El tvrdě spala a její prsty byly zabořeny do Erestorovy noční košile. Pokud se jí týkalo, spát mezi Erestorem a Glorfindelem byla ta nejlepší věc na světě.

 

 

Hvězda přišla do Imladris - část čtvrtá

Hvězda přišla do Imladris - část šestá

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat