Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Nebylo pochyb, že ten chlapec byl krásný. Byl nesporně tím nejkrásnějším stvořením, které kdy Severus viděl, a také dobře vycvičeným. Jeho tělo bylo ozdobeno jednoduchým stříbrným obojkem, náramky a několika strategicky umístěnými piercingy, které mohly sloužit k ozdobě, nebo přinášet potěšení či bolest, podle volby jeho pána. Chlapec byl vycvičený, aby byl dokonale poslušný v každém směru. Klečel na podlaze, ruce měl sepjaté za zády, kolena roztažená, a tmavou hlavu, na níž byly řady silných copů, držel skloněnou. Nabízel se Severusovi, aby ho použil, jak se mu zlíbilo.

A Severus byl v pokušení. Seděl tady a popíjel medovinu, kterou ho otrok právě obsloužil a prohlížel si svůj dárek. Chlapcovy oči vypadaly jako tekutá čokoláda a jeho kůže byla jako bílá káva. Nakonec Severus nemohl odolat: měl rád sladké zákusky a tento chlapec byl v nabídce. Věděl, že ho Brumbál zabije, když to zjistí, ale naproti tomu, byla to především Brumbálova vina, že je zde, že ano?

Byl zde, v zatraceném zapadákově, s jakýmsi upírským klanem, zatímco se Lupin vydal do Ameriky, aby našel mladého Pottera. Konečně po těch všech letech narazili na vodítko k Harrymu, když se dověděli zvěsti o tmavovlasém a zelenookém chlapci, který byl adoptován nějakou rodinou na středozápadě. Severus by dokonce dal přednost pátrání po spratkovi Jamese Pottera, než být tady v zaostalém Uralu, ale Brumbál na tom trval.

„Musíme je mít na naší lodi, Severusi,“ řekl svým žoviálním způsobem. „Pokud je nepřivedeme k nám, pak budou na Voldemortově straně a to nemůžeme dopustit. Potřebujeme tolik spojenců, kolik můžeme získat.“ A tak byl zde, v Někdestánu, a byla mu nabídnuta malá sexuální hračka za to, že pomohl vhodným lektvarem vyléčit nynějšího vůdce, který byl mimořádně ošklivě spálený od slunce. Hoch, jak byl ujištěn, měl přes osmnáct let, poněvadž Severus by se nikdy nedotkl někoho mladšího. Přesto mohl poznat, že mladík před ním nebyl panic a byl víc než zkušený.

Severus byl Zmijozel; věděl, že chlapec byl na tomto místě dlouho a svým schopnostem se nepochybně naučil mnohem dříve než v osmnácti. Kdyby si dnes v noci chlapce nevzal, udělal by to někdo jiný, řekl si, a to by byla škoda. Severus věděl, že je poměrně neatraktivní pro jiné lidi – hlavně kvůli svým mastným vlasům a jízlivé osobnosti – kromě toho to znamenalo, že neměl dost příležitostí strávit noc s ochotným partnerem a nikdy s někým tak příjemným jako s otrokem, který byl právě teď před ním.

Chlapec nemohl odmítnout; Severus mu mohl udělat cokoli chtěl, a on by to přijal, ještě se usmál a poděkoval mu, protože tohle bylo to, jak byl naučen se chovat. Tento klan držel otroky, mudlovské otroky, a cvičil je od dětství, aby mu sloužili. Kouzelníky přeměňovali a přijímali do řad klanu, ale mudly si drželi do té doby, než ztratili svou přitažlivost nebo se přežili, a pak jim vysáli krev. Tento byl v dětství vzat od rodiny nebo vychováván v kotcích klanu a tak nepoznal nic jiného než otroctví po většinu nebo celý svůj život.

„Pojď sem, chlapče,“ řekl tiše. Od Sulimana věděl, že chlapec mluví anglicky. To byl jeden z důvodů, proč byl vybrán jako dárek pro Severuse. Ale vilný pohled a pohlazení chlapcova zadku od podlézavého sluhy, jež v chlapci nevyvolalo jediné ucuknutí, Severusovi řeklo, že musí být i jiné důvody, pro které byl vybrán, aby mu sloužil.

„Ano, páne,“ odpověděl chlapec špatným anglickým přízvukem, když se rychle a elegantně přiblížil a klekl si u Severusových nohou. „Jak může ténto otrrok vám slóužit, páne?“

„No, můžeš začít tím, chlapče, že mě svlékneš a pak se, podle mě, může dát ta tvá pěkná pusinka do práce.“

Nezdálo se to moc dlouho, než chlapec smyslným způsobem svlékl ze Severuse většinu oblečení, kousek po kousku, když za použití zubů rozepnul knoflíky a zipy. S tím zároveň Severuse uctivě lízal, laskal a líbal. Severus prožíval fantastickou chvíli! Stát nahý a s klečícím chlapcem před sebou už bylo dost obtížné, když mu otrok začal lízat a sát penis. Skutečně byl velmi zkušený. Jazykem s piersiengem přejížděl od shora dolů po délce silného a tvrdého orgánu a pak, když Severus sténal ještě víc, začal ho celého pohlcovat a dál zpracovával Severuse svým jazykem. Tento pocit byl ohromující. Severus se už nedokázal držet zpátky. Chlapcova ústa byla horká a talentovaná a tak ho chytil za výhodný účes, který chlapec nosil, začal do něj prudce přirážet a přitom tlačil mladíkův jemný nos do svého ochlupení. Otrok tím musel mít ztížené dýchání, ale Severuse to ani nenapadlo. Vůbec na nic nemyslel, kromě blížícího se výbuchu orgasmu; a když přišel, Severusovo sperma vytrysklo hluboko do jeho hrdla, a chlapec vše jen v tichosti spolykal.

Když shlédl na chlapce, jakmile jeho orgasmus odezněl, cítil se Severus nesvůj. Jeho penis, nyní ochablý, byl stále jemně držen mezi chlapcovými rty, které, jak viděl, byly trochu oteklé. Jeho tvář byla červená od toho, jak lapal po dechu, ale stále měl sklopené oči a choval se tak, jako by to, co se mu stalo, byla ta nejpřirozenější věc na světě. Pro něj, pomyslel si Severus, to tak pravděpodobně bylo.

Pak si však Severus všiml spermatu v koutku otrokových úst; ještě nezaschlo a lesklo se jako hustá, mléčná slza, která se, z nějakého nepochopitelného důvodu, upínala k němu. Jeho penis se opět rychle nalil a cítil, že prostě musí mít toho chlapce. Hned. V tomto okamžiku. Popadl všestranné copy, jež zdobily chlapcovu hlavu a táhl ho, neodporujícího, k posteli. Hodil chlapce tváří dolů, sedl si obkročmo na jeho stehna, sevřel broskvový zadek, a bez další přípravy se vtlačil dovnitř. Chlapcův konečník byl tak neuvěřitelně těsný! Tak žhavý! Severus do něj tvrdě přirážel, protože zoufale toužil po uvolnění, a i když byl chlapec dobře vycvičený, přesto nedokázal zarazit přidušený výkřik, jenž vypustil, když do něj Severus vstoupil. Tohle samozřejmě zvýšilo Severusovu vášeň; přirážel ještě důrazněji, jeho počínání bylo pro něj snazší, když kňourající chlapec začal krvácet z konečníku a snížilo se tak tření jeho vnikání.




Bylo ráno, když se Severus probudil. V komnatě bylo dusno a šero kvůli zavřeným okenicím, které dovolily jen jedinému paprsku slunečního světla osvětlit tančící částečky prachu. Všude byl pach sexu a krve. Severus se lekl, když ucítil vedle sebe ležet teplé tělo. A pak si vzpomněl na toho hocha! Severus se posadil; nebo se spíš o to pokusil. Měl pocit jako by se jeho hlava měla rozskočit, a jeho penis byl jako stažený z kůže.

„Ksakru,“ pomyslel si. „Jestli se takto cítím já, jak se musí teď cítit to nebohé dítě, které jsem znásilnil?“ Protože tohle je to, co to bylo – znásilnění. Chlapec byl netečný, neodporující. Severus si s ním mohl dělat cokoli, a přesto to, co si vybral, bylo násilné a sadistické. Severus se cítil hluboce zahanbeně. „Možná,“ řekl si, „možná to byl sen, eroticky velice nabitý sen, ale ne skutečný, určitě ne skutečný?“ Severus by nikdy nemohl někoho znásilnit; nikdy nepřijímal tyto druhy Smrtijedských zábav, kterým Voldemort s libostí holdoval. Vždy se držel stranou, k velkému pohrdání svých společníků, ale nikdy, ani jednou, se nepoddal a přidal se k jejich dobrodružstvím; rozhodně ne, až do nynějška.

Váhavě se přinutil otevřít oko, doufal, že se mu to zdálo a navštívil prostituta kvůli drahému, ale v podstatě oboustranně dohodnutému, sexu z předchozí noci. Ale ne, ten, kdo ležel vedle něj, a spal stále na břichu, byl otrok z předešlého večera. Na těle měl modřiny a stopy po kousnutí, a na stehnech a hýždích měl krev a sperma, jež uschlo do pevné krusty. Svá zápěstí měl pořád zapletená v dlouhých copech, které zdobily jeho hlavu, přesně v místě, kde si je Severus omotal včera v noci.

Severus kvapem vyskočil z postele, v níž leželi, a hnal se do přilehlé koupelny, kde se násilně a prudce vyzvracel.

Klečel před záchodovou mísou s pocitem znechucení ze sebe sama. Jak to mohl udělat? Jak takto mohl zacházet s tím hochem ve své posteli? Možná ve svém životě neměl tolik partnerů, ale všech si vážil. Byl ohleduplným milencem, tato skutečnost by překvapila mnoho lidí, jež ho znali, ale přesto to byla pravda.

Postavil se a opláchl si obličej, protože doufal, že ho chladná voda nějak upokojí. Pak se otočil a uviděl zářivé, neproniknutelné oči tmavovlasého otroka, jenž se na něj tázavě díval. Podařilo se mu z části k němu otočit a hleděl na Severuse se strachem, který byl patrný v každém rysu stále nahého chlapce.

„Páne?“ zeptal se. „Může ténto otrrok vám pomoci?“

Severus padl na kolena a začal plakat.

Během několika vteřin si chlapec k němu klekl, a se stále svázanýma rukama se neúspěšně snažil hladit a utěšit muže před sebou.

„Páne, páne, může ténto otrrok vám slóužit? Může ténto otrrok vám pomoci? Páne?“ Jeho hlas byl zoufalejší a jeho dýchání rychlejší a přerývanější. Severus si uvědomil, že představa upírského klanu o plynné angličtině byla velmi odlišná od skutečnosti. Pochopil, že chlapcovo porozumění jazyku je dost mezerovité.

Ten nebohý chlapec ani nevěděl, co se stalo. Byl mu dán úkol, který měl vykonat; byl dán Severusovi, aby ho pobavil a pokusil se pro to udělat vše. Ale teď jeho prozatímní pán klečel a plakal, a chlapec si myslel, že udělal něco špatně. Potom, jak se Severus choval včera v noci, se nepochybně obával trestu, který mohl nastat.

Takže se Severus s velkými obtížemi vzchopil a podíval se na chlapce vedle sebe. Otrok měl zase sklopené oči, ale svými malými, bílými zuby si skousával spodní ret. „Může ténto otrrok vám slóužit, páne?“ zeptal se znovu a tázavě se díval na Snapea přes inkoustově černé řasy. Pak Snape udělal něco, co by šokovalo jeho studenty až do morku kostí, kdyby někdy měli příležitost toto vidět: díval se na chlapce, jenž klečel vedle něj a usmál se; byl to ten typ jemného úsměvu, při kterém oči olemovaly vějířky vrásek a změnil se tak výraz celého obličeje.

„Ne, dělal jsi to dobře,“ řekl. „Pán je s tebou spokojený. Jsi hodný kluk.“

Nyní se chlapec také usmíval: „Ténto otrrok to udělal dobře?“

„Ano,“ přitakal Severus a kývnul, aby dal důraz svým slovům. „Vstanem a umyjeme se. Ty a já, jsme dost špinavý.“ Natáhl se, vymanil chlapcova zápěstí ze svých vlasů a pomalinku je dal dolů, když si všiml lehkého ucuknutí bolesti, které se chlapec pokusil okamžitě skrýt.

„Ššš,“ řekl, a něžně přitiskl svůj prst na chlapcovy rty, protože doufal, že tento zvuk a gesto jsou univerzální, a chlapec pochopil, že není rozzlobený. Pak Severus vzal jeho útlou ruku do své větší a pomalu ho vedl do koupelny.

Místnost byla krásná; nacházeli se na nejvyšším místě hradu, v jedné z věží s výhledem na jezera a hory. Koupelna se honosila obrovskou bílou, porcelánovou vanou a třpytivými mozaikovými kamínky. Severus napustil vanu horkou pěnovou vodou, do níž přidal několik kapek jednoho z léčivých lektvarů, které si vždy nosil s sebou. Když byla připravena, vkročil do vany a lehce pobídl velmi zmateného otroka, aby se k němu připojil. Chlapec tak učinil bez protestů, a pak si sedl na paty. Mírně sebou trhl, když mu ukázal, aby si sedl; samozřejmě, že měl bolesti, ačkoli se to snažil vší silou, jak se zdálo, ignorovat.

Severusovo srdce se sevřelo. Věděl, že si nikdy nebude s to odpustit, co provedl včera v noci. Nezáleželo na tom, že chlapec před ním nepůsobil příliš znepokojeně tím, co se stalo, což pro něj znamenalo, že takové zacházení nebylo nezvyklé. Severus byl ale zhrozený svým vlastním chováním a pokusil se odčinit své jednání vůči tmavovlasému otrokovi.

„Jaké je tvé jméno, chlapče?“ zeptal se ho tiše. Mladík se na něj jen nechápavě díval. Proto ukázal na sebe a řekl: „Severus. Pánovo jméno je Severus. Jaké je tvé jméno?“

Chlapec si zase skousával spodní ret, zjevně to byl jeho zvyk. Možná mu to jeho cvičitelé dovolili, protože to bylo docela roztomilé. Po pár vteřinách chlapec vypadal, že sebral odvahu, aby tentokrát promluvil, i když tak tiše, že Severus musel napínat uši, aby ho slyšel.

„Farid,“ řekl. „Je to jméno Farid.“

 

Za poskytnuté služby - 2. kapitola

Komentáře   

+1 # Odp.: Za poskytnuté služby - 1. kapitolaDaniela 2019-01-05 18:04
Ahoj, veľmi pekný preklad. Pred pár rokmi som ju už čítala ale rozhodla som si to zopakovať. Je nejaká šanca že by si ho ešte niekde mala uložený v pdf, dokumente alebo podobnom súbore? :) Rada by som si ju prečítala na čítačke. Ďakujem :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky