Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Příštích pár týdnů bylo nejrušnějších, na jaké si Severus pamatoval, alespoň pokud šlo o Farida. V některých dnech chlapce skoro neviděl, a bylo pro něj těžké se s tím vypořádat. Někdy mu zoufale chyběl a často vyhledával útěchu ve společnosti Remuse. Opravdu si začínal budovat přátelství s vlkodlakem a litoval let, kdy si od něj udržoval odstup, poněvadž měl strach z toho, čím je. Remus byl vzdělaný, uvážlivý a měl suchý humor. Zatímco Farid se zdál stále více zaměstnaný svými spolužáky a vytvářením nového přátelství se Siriusem Blackem, Remus pomáhal Severusovi vyrovnat se s jeho osamělostí a žárlivostí. Žárlivostí, jež Severuse stále více přepadala.

Chtěl pro Farida vytvořit život mimo otroctví, protože to bylo jediné, co chlapec dosud znal. Chtěl, aby se přátelil s dětmi svého věku. Silou potlačoval negativní emoce při pohledu na Farida, jak jedná s ostatními. S Blackem to však bylo o dost složitější. Poněvadž, i když se z něj v posledních týdnech stal téměř spojenec, Severus ho jednoduše neměl rád. A věděl, že nikdy nebude. Mezi nimi bylo prostě příliš mnoho nepřátelství. Až do nedávna Farid projevoval k Blackovi tu samou nedůvěru, jakou vždy pociťoval Severus. Black se snažil mnohými způsoby přiblížit chlapci, bez úspěchu. Pak ale Black viděl Farida létat.

Poprvé, když Black sledoval chlapce létat na koštěti, byl uchvácen. Běžel školou a křičel na Albuse a Lupina, jako by mu byl v patách samotný Kerberos.

Vytáhl půlku Bradavic ven, aby viděli podívanou, již Farid předváděl, včetně většiny duchů a domácích skřítků. Severus však už viděl Farida létat a věděl, že jeho hoch se právě v ten den ani nijak moc nesnažil. Jen pomalu kroužil, občas se řítil střemhlav k zemi, pak se zpříma vznesl a zamířil zpátky k modré podzimní obloze. Severus zbožňoval pohled na létajícího Farida. Nevěřil, že v kouzelnickém světě je někde kouzelník, jehož by nedojal pohled na chlapce ve vzduchu. Black byl skoro bez sebe radostí a Severusovi netrvalo dlouho zjistit proč.

S Lupinem to mnohokrát probírali.

Farid a všechno, co představoval, příliš zraňovalo tohoto muže. Nikdy nebude s to přijmout chlapce kvůli tomu, čím je a čím byl, pomyslel si Severus. Black mu nikdy neodpustí, že nezachránil chlapce dřív a patrně nebyl schopný ve Faridovi rozpoznat kvality, jež všichni viděli tak jasně. Navenek byl Farid pro Blacka moc dětský a ženský. Black se však mýlil. Farid projevoval dětskou nevinnost, která byla velmi odzbrojující, jenže také, jak Severus poznal, byl mistr manipulátor. Vždyť hoch dokonce vyhrál nad cynickými, znuděnými médii kouzelnického světa, což nebylo lehké, jak Popletal nedávno zjistil na své náklady.

Jisté vzorce chování, k nimž byl Farid vycvičen, aby ukazoval světu, ho také činily zdánlivě slabším, než byl. Toto byla opět chlapcova taktika přežití. Skrýval to většinu svého života a upírům dovolil vidět jen to, co chtěli vidět: slabého, pokorného otroka. Severus věděl, že takový opravdu s nikým nebyl, ani se svým pánem. Vždyť Severus byl v upíří pevnosti. Viděl kruté podmínky, v nichž Farid přežíval a jež překonával. Věděl, jak je hoch statečný a miloval a obdivoval chlapcovo lví srdce.

Faridovo umění na koštěti bylo to jediné, čeho se mohl Black chytit, aby si s chlapcem porozuměl a měli něco společného. Strávil hodiny tím, že ukazoval Faridovi knihy o famfrpálu a četl mu úryvky textů (to proto, že ačkoli se Farid ve čtení docela zdokonalil, stále měl co dohánět), nebo mu líčil hry, jakých se před lety s Jamesem Potterem účastnili. Farid byl nadšený. Dověděl se o svém otci, jaký byl jako kluk. A nacvičoval famfrpálové manévry. Nikdy však, pokud Severus mohl vypozorovat, se dvojice nebavila o emocích nebo o tom, jak jim bylo. Poněvadž Black by se neodhodlal ani pomyslet na všechno to, co mu vířilo v nitru, a Farid by byl zcela ohromený Blackovou starostlivostí, kterou projevil v onen den v Albusově pracovně.

Severusovi bylo docela líto tohoto muže. Viděl, jak byl Black na zhroucení po jejich společné návštěvě u Dursleyových, ale nedokázal překonat závist, jež byla na něm stále zjevnější pokaždé, když hoch strávil víc než pár minut v Blackově společnosti.

Zrovna je oba sledoval. Stál u medově zbarveného oválného stolu v Remusových pokojích u okna, odkud bylo vidět na famrfpálové hřiště. I odtud mohl říct, že Black šaškuje, aby pobavil Farida a jeho přátele, a právě tak mohl vidět, že se chlapec směje. Přestože se Farid pravidelně díval na okno, za nímž Severus stál, ještě ho to nepřimělo k návratu.

Podle Severusovi řeči těla muselo být jeho společníkovi jasné, jak se cítí, poněvadž zatínal a rozevíral pěsti a v čelisti napínal svaly. Nebo možná vlkodlakovy smysly byly citlivější než u většiny kouzelníků, protože Severus skoro viděl, jak mužem ve vlnách proudí porozumění. Díval se, jak vlkodlak každému nalil whisky a pak obrátil pozornost zpátky na Farida.

„On tě miluje, Severusi, víš to?“ pronesl Remus, když k němu přistoupil a pokynul ke vzdáleným postavám na hřišti dole. „A tohle je jediná možnost, jak se Sirius může popřípadě přiblížit Faridovi. To víš, viď?“

Severus pevně přikývl: „Ano, přeji si, aby poznal Blacka. Vždyť ty a on jste vše, co chlapci zbylo po jeho rodičích. Ale neubráním se tomu, jak mi je. Celé roky jsem vás oba nenáviděl, a… a dělit se o Farida je hrozně těžké, zvláště s ním.“

Remus se usmál, posadil se do blízkého křesla a podal Severusovi sklenku Taliskeru, který přinesl. „Myslím si, že jsi pozoruhodný muž, Severusi, říkal jsem ti to?“ prohlásil. „Po léta jsme se všichni nenáviděli, jakými blázny jsme to byli. To, že jsme to překonali, je především díky tobě. Nemysli si, že si toho nevážím. Oba jsme tvoji dlužníci.

Vidím to, v čem Sirius zřejmě Farida nepochopil: Jak je opravdu jedinečný. Takový význam má jeho jméno, že ano, Severusi?“

„Ano,“ odvětil Severus. „Ano, to má. Ale nikdy mu neříkám ‚Harry‘.“ Ironicky se usmál. „Nikdo mu tak neříká, vyjma Brumbála, Blacka a občas i tebe. Ani o něm většinou nesmýšlím jako o Harrym Potterovi, víš? Vím, kdo je. Vím, jak je pro nás všechny důležitý, jak je pro vás oba důležitý, jenže on není takový, jaký jsme čekali, že bude, když jsme ho začali hledat, co?“

Remus se zasmál: „Jistěže není! Myslím, že jsme všichni čekali Jamesův klon. Je hodně podobný svému otci, ačkoli jeho rysy jsou pěknější, a tak nějak jemnější. Ale mnohem víc je jako Lily, nemyslíš? Má vnitřní oheň, a jak se zdá, hlad po vědění. Jeho vlídnost, laskavost, šlechetnost, vášeň, to vše je také z Lily. Sirius ji nikdy doopravdy nepoznal, ne jako my, proto nevidí, že Farid má se svou matkou společných mnoho předností. On a James trávili mnoho svých školních let dosahováním jejich představy ‚macha‘, což je dostávalo do všech možných potíží. Ani jeden z nich neměl v těle jedinou rozvážlivou kost!“

Jejich oči se střetly s porozuměním a Severus si uvědomil, že tohoto milejšího a laskavějšího Pobertu také někdy rozčilovalo jednání jeho přátel.

„Uvědomuješ si, že nás sem dostal Farid? Tebe a mě dostal na místo, kde můžeme být jeden vedle druhého a bavit se takto o minulosti,“ dumal Remus. „On je vážně jedním z nejpozoruhodnějších lidí, jaké jsem kdy potkal.“

Albus zařídil pro profesora obrany proti černé magii, aby poskytoval Faridovi třikrát týdně soukromé hodiny, a svým vlastním způsobem si také s Faridem vytvářeli vztah. Severusovi to však nijak zvlášť nevadilo. Vlkodlaka měl rád, respektoval ho a ještě před několika málo měsíci by ho nenapadlo, že to může připustit.

„Není to jen jeho magie, která je tak silná,“ pokračoval Remus. „Má nejpodivuhodnějšího ducha a nejšlechetnější duši.“ Hleděl do prázdna a Severus si říkal, co se asi mezi těmi dvěma událo, že je vlkodlak tak přemýšlivý. Farid docházel na hodiny jen krátce a něco se muselo stát, že to vyvolalo takové prohlášení. A i když mlčel, tušil, co Remus poví, proto nechal muže pokračovat.

„Ví o mně, Severusi. Ví, čím jsem. Neřekl jsem mu to. Bál jsem se... bál jsem se, že by mě mohl zavrhnout a to bych neunesl.“

Remus se při řeči díval na podlahu. Skoro to vypadalo, že nechce pohlédnout do Severusových očí.

„Nejprve jsem si myslel, že jsi mu prozradil, čím jsem, ale ujistil mě, že ne, protože ve mně vidí vlka. Musel to vědět od okamžiku, kdy mě uviděl. Řekl, že jsem úžasný, alfa, a že bych měl přijmout svůj osud, ne s ním bojovat. Řekl, že právě ten boj mi každý měsíc způsobuje bolest, a kdybych se se sebou smířil, pak by přeměny nebyly tolik traumatizující. Věděl o bolesti, nevím jak, ale přece. Řekl, že vlk je ušlechtilé zvíře a že na ušlechtilosti není nic ostudného, že vlk neumí zapřít svou povahu a že bych se neměl stydět.“

Když se na něj Remus znovu podíval, oči se mu leskly slzami.

„Víš, vždycky jsem se cítil špinavý, celý svůj život, od té doby, co jsem byl malý kluk, protože se každý měsíc přeměňuji v netvora. Ale Farid, Farid řekl, že nejsem o nic víc netvor, než je kouzelné zvíře. O nic víc než testrál nebo drak,“ Remusovo poslední slovo byl téměř vzlyk. „Řekl, že pokud mi Vlkodlačí lektvar umožňuje zachovávat moji lidskou mysl, pak bych si měl užít svou přeměnu, stejně jako kterýkoli zvěromág. To slovo samozřejmě neznal. Nazval to ‚měnivec‘.

Podle něj bych měl být víc jako Sirius a dobře se bavit se svým psím přítelem, když bude měsíc v úplňku.

Věděl to, Severusi. Nic jsem neřekl, prostě to věděl. Stačí, když se podívá do něčích očí a pozná, je-li zvěromág. Myslel si, že to každý umí. Poznal, že Sirius je pes a Minerva kočka,“ říkal se smíchem. „Věděl jsi, že Rita Holoubková je brouk? I když asi není registrovaný zvěromág.“ Potom na Severuse povytáhl obočí. „Může to být užitečné, pokud by se rozhodla psát o chlapci něco, co by nebylo moc lichotivé. A Albus je také neregistrovaný zvěromág. On je čmelák! To jsi netušil, co? s tím kolik toho zná a dokáže se přeměnit do takového tvorečka, má skvělé schopnosti na špehování, nemyslíš? To je pravděpodobně důvod, proč se nezmínil o zvěromágských přeměnách Pobertů. On vlastně ani nemohl, že?“

Severus žasnul. Jen pomyšlení na to, co všechno ví o Faridovi, a přesto chlapec podle všeho přišel s něčím, co ho ještě překvapilo. A po všech těch letech by to do Albuse nikdy neřekl. Už se nemohl dočkat, až se při nejbližší příležitosti o tuto novou informaci podělí s ředitelem.

„Jeho magie je také silná,“ pokračoval Remus, „velice mocná, ale tolik odlišná od čehokoli, co jsem poznal. Zdá se, že má schopnosti, o nichž jsem jakživ neslyšel, a na magii kolem sebe reaguje zcela intuitivně. Asi ji potlačoval, když žil se svým strýcem. Ale později, když poznal, jak si upíři cení magických schopností, nechal ji růst, pohrával si s ní a potajmu experimentoval a vybrušoval své dovednosti. Přitom nevěděl, jak se ovládá, a tak přišel na vlastní způsoby, které nikdo z nás vůbec nečekal. Což mě nutí přemýšlet o tom, jaký by byl jeho život, pokud by vyrůstal s Jamesem a Lily, kdyby nezemřeli. Byl by taky tak mocný? Tak neočekávaně?“

„Kdyby vyrůstal s Potterovými, pokud by nebyl unesen, nebyl by nikdy se mnou,“ zašeptal Severus. Tohle bylo jeho nejtemnější tajemství a jeho nejhlubší stud. Věděl, že si skoro každý přeje, aby se věci pro Harryho Pottera vyvíjely jinak a to si také přál, no, trochu. Ale stalo se, že chlapec byl přeměněn na Farida a osud ho pak svázal s ním, a toho nelitoval. V skrytu duše se těšil z jejich pouta, i přes občasné komplikace. I když si přál, aby byl chlapec jednou volný, a to si opravdu přál, nelitoval by toho, jak došlo k jejich vztahu, a sotva si dokázal představit, jaký by byl jeho život bez Farida. To bylo skoro nemyslitelné.

„Opravdu si to myslíš, Severusi?“ zeptal se Remus laskavě. „Kdo ví, co se může stát? Jste spolu moc šťastní. On tě miluje tolik, že možná proto chce, abyste byli pořád spolu.

Víš, neměl by ses vinit, nikdy se neobviňuj za to, co cítíš, za to, co musíš. On je, čím je, a ty mu pomáháš stát se volnějším a umožňuješ jeho duchu jasně zářit. Neměl by ses stydět, že ho potřebuješ ve svém životě. Mění tě Severusi, pomalu a jistě mění nás všechny, i Siriuse. Možná tohle je největší moc, co má? Tak, i přese všechno čím prošel, nebo možná kvůli tomu, přijímá život, vychutnává si s údivem a radostí každý jeho okamžik. Asi se nám občas jeví slabý, ale on je vážně, vážně tím nejsilnějším z nás všech.“

Pak tím zamyšleným byl naopak Severus. Remus má pravdu; teď je jiný, laskavější a už není tolik nevrlý. Farid nevědomky změnil Bradavice, a úplně každého z nich, k lepšímu. Od jeho střetu s Voldemortem, dokonce i Zmijozelští ho patrně přijali, všichni kromě nenáviděného Notta samozřejmě. Draco byl opět vítán v koleji hada, díky Faridově dočasné porážce Temného pána. Válka přesto zdaleka neskončila, ale alespoň většina Zmijozelů si mohla představit jiný konec toho, jehož se obávali.

Jeho chlapec si zřejmě nevšiml, jak kdysi byly oddělené koleje, a rozčleněné. V prvních dnech v Bradavicích se řídil Severusovou radou a spřátelil se skoro s každým, koho poznal. Jednoduše si myslel, že všichni spolu vychází, protože nebyla žádná rivalita, nenávist, a nějak to fungovalo. Rozkoly rychle vymizely a zbytek školy následoval příkladu svých nejstarších studentů.

V posledních týdnech, od Dracova nečekaného přijetí Nebelvírskou kolejí, se děti mezi sebou dost stýkaly. Zabini začal chodit s Levandulí Brownovou, Pansy byla vídána s Erniem Macmillanem a Dafné Greengrassová zřejmě navázala přátelství s Patilovými dvojčaty a Hermionou Grangerovou. Dokonce Ron Weasley, další typický Nebelvír, odhodil hněv a nenávist ke Zmijozelu, jež kdysi poznamenala jeho osobnost a snad inspirovaný svým přátelstvím s Dracem, následně navázal přátelství s Vincentem Crabbem, který podle všeho má společnou lásku k šachům s rusovlasým chlapcem.

Tohle všechno, každá změna, byla Faridova zásluha, a hoch se stal miláčkem všech. Zdá se, že co se toho týče, žil v blažené nevědomosti, ale bylo to něco, z čeho Severus měl i neměl radost, poněvadž byl pyšný na chlapce a přesto se opravdu nechtěl o Farida s nikým jiným dělit.

Rozhovory s Remusem však pomáhaly. Stejně jako večery s chlapcem v soukromí. Nyní každý večer, po večeři ve Velké síni, Severus sedával, s Faridem schouleným u sebe, na velké pohovce v obývacím pokoji, a společně si pročítali Denního věštce. Nedávno se ve vydání objevilo hodně toho, co je oba zajímalo.

Den poté, co se Farid setkal s novináři, se objevily spousty květnatých článků o chlapci, a o tom co přetrpěl. Také se objevila řada krátkých článků o Popletalovi. Pár z nich naráželo na jisté ‚fyzické problémy‘, jež snad jsou příčinou toho, že Popletal není tolik schopný jako ministr. Popletal byl zlostí rozpálený do běla, když vyšly tyto komentáře. Vřítil se do Albusovy pracovny, a osočil ho za reprodukování Faridových slov. Nikdo z nich nebyl s to pochopit, jak je možné, že Faridovo prohlášení uniklo, ale Severusova nová informace o Holoubkové zvěromágské podobě, mu dávala docela dobrou představu o tom, jak k tomuto ‚úniku‘ došlo. V duchu se ušklíbnul a zařekl se, že, jakmile to bude možné, trochu si pohovoří s dotyčnou dámou.

Popletal rozhodně nebyl šťastný, poněvadž mu tisk připravil perné chvíle pro jeho postoj k Severusovi a grilovali ho kvůli Faridovým mudlovským příbuzným a situaci v Kazachstánu. Den co den se objevovaly fotografie prchajících Dursleyových z různých míst, krčících se pod dekami, když se snažili uniknout kouzelnickému cirkusu, který je podle všeho pronásledoval celým světem, a kolovaly různé zvěsti o tom, že rodina možná bude čelit trestnímu stíhání pro ohrožování dítěte. Starostolec v současné době rokuje o tom, zda mohou nebo nemohou být mudlové posláni do Azkabanu.

Upíři v Kazachstánu se také rozhodli propustit své otroky. Všichni zajatci byli osvobozeni a různé světové kouzelnické vlády vystoupily a vyvíjely nátlak na klany, aby se nadále vyvarovaly odchytu a zabíjení mudlů kvůli jídlu, a aby se zapřisáhly pouze popíjet darovanou nebo nabídnutou krev podle upírských smluv kdekoli jinde na světě.

Americký zpravodajský fotoreportér Adrian Barnard figuroval v různých publikacích jako předvoj nově vzniklých mezinárodních nátlakových skupin. A zároveň vyvíjel tlak i na britskou kouzelnickou vládu, aby požadovala vydání jistého osmisetletého upíra známého jen jako Jusuf, za zotročení, mučení a znásilnění kouzelnického dítěte. Dotyčný upír v současnosti pobýval na neznámém místě.

Severuse vskutku ohromovaly události, jež se odehrávaly od Faridova improvizovaného rozhovoru s tiskem. Ani jeden z nich si neuměl představit dopad, jaký mohla mít jeho prostá slova, a Severus nemohl jinak a radoval se z nynějších útrap provázejících Dursleyovi. Farid byl zdánlivě lhostejný k většině článků. Prohlížel si fotografie své bývalé rodiny, aby zjistil, jestli vypadají tak, jak si pamatoval a pak ho přestaly zajímat. Fotografie osvobozených otroků v Kazachstánu si však prohlížel podrobněji a vydával slabé výkřiky, kdykoli někoho poznal. Severusovi říkal jména osob a jak je znal. Mnoho příběhů, o nichž se dověděl, bylo tak špatných, ne-li horších, než Faridův, a Severus byl pyšný, že jeho chlapec dokázal iniciovat současné změny.

Samozřejmě, že nebyly žádné fotografie upírů a čtenářská veřejnost se musela spokojit s ‚uměleckými kresbami‘. Severus také dostal úplné popisy mnoha těchto osobností a dověděl se mnohem víc, než si kdy pomyslel, že bude potřeba, o upírech a jejich sexuálních sklonech. Farid si také začal dopisovat se svým novým přítelem Adrianem. Severus mu s psaním dopisů pomáhal a pak luštil odpovědi. Farid byl pořád lepší ve čtení tištěných slov, přinejmenším, pokud četl pomalu, ale byl ztracen, když se snažil číst rukopis. I když však nemohl číst, co bylo napsané, mohl často poznat autora jen z pár slov a vždycky ho nadchlo, když poznal jeden z Adrianových upovídaných dopisů.

Severus si říkal, že jen trochu přispěl, aby pomohl chlapci se čtením a psaním, ale po pravdě, miloval, když byl Farid na konci dne stulený vedle něj, zatímco se bavili o změnách a jiných dalších článcích, které je zajímali.

Také miloval to, že vždycky brzy skončili v posteli. Severus už chlapci nenařizoval, aby cítil potěšení. Farid se zjevně vzrušoval jen při Severusově doteku, někdy stačila jeho pouhá blízkost. Jeho jedinou starostí nyní bylo, aby dokázal dál uspokojovat svého vášnivého, smyslného osmnáctiletého milence.

I přes jeho současné záchvaty žárlivosti, s nimiž se dál potýkal, a Faridovu zvyšující se popularitu, a záležitostmi jinde, Severus byl šťastnější, než kdy si vzpomínal, že v životě byl. Což, když nad tím mnohem později přemítal, jak měl vědět, bylo něco, co se pokazí.

 

Za poskytnuté služby - 29. kapitola

Za poskytnuté služby - 30. kapitola

 

Komentáře   

+1 # Odp.: Za poskytnuté služby - 30. kapitolaCatherine 2013-09-02 19:58
Ahoj chci se zeptat, jestli budou další díly? :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat