Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Severus, po snídani s Lupinem, scházel se schodů, a náhle se před ním vynořilo několik stovek lidí shromážděných ve vstupní síni, a snad všichni se hlučně dožadovali s ním mluvit. Nebo spíše, mluvili na něj, a ani na okamžik se mu nelíbilo, co prohlašovali.

„Támhle je, to je on,“ kdosi pronesl drsným hlasem. „To je ten, kdo zotročil Harryho Pottera.“

„Hanba,“ kdosi jiný zahučel. „Neměli byste nechávat Smrtijeda kdekoli v blízkosti zachránce, našeho drahého chlapce.“

Kdosi jiný zakřičel: „Kde je, ty parchante? Cos udělal s Harrym Potterem?“

Ale v tu chvíli k němu na úpatí schodiště, mnohem rychleji než by měl člověk jeho věku být schopný, přišel Albus.

Zvedl ruce, aby zjednal klid.

„To už by stačilo,“ pronesl s vážnou tváří a nezlomným odhodláním v očích. „Profesor Snape si nezaslouží vaše zavržení. On zachránil pana Pottera ze strašlivého zajetí. Mezi nimi skutečně existuje pouto, což se snažíme změnit, a pan Potter je v bezpečí a v pořádku.“

Když Brumbál domluvil, Popletal vykročil vpřed: „Nu, jak říkáš, Albusi, jak říkáš. Ale kde je? Chlapec by mě být tady dole, pokud je tedy v pořádku a v bezpečí. Já sám ho chci vidět.“ Dav souhlasně zahučel. „Pokud existuje pouto, pak si nemyslím, že by měl zůstat pod kontrolou Smrtijeda. Hoch je příliš důležitý. Jestli je Vyvolený, pak by měl být vzat do ochranné vazby.“ Hruď se mu nadmula domýšlivostí. „Jsem ochoten na sebe vzít to pouto, pro dobro kouzelnického společenství.“

Z davu se ozvalo několik ojedinělých zajásání. V davu byli většinou ministerští úředníci a tisk, ale mezi nimi bylo i několik ‚ustaraných rodičů‘ a pěkná řádka, nebylo pochyb, těch, kdo zde byli jen proto, aby zahlédli chlapce - zachránce.

Albus zvedl ruce, aby opět zjednal klid, ale tentokrát nikdo zjevně nechtěl slyšet, co musel říct a Popletal mezitím vypadal nadutěji než kdy jindy.

Severusovi pokleslo srdce. Nebyl jiný způsob, jak by někdo z přítomných dostal do rukou jeho chlapce! Přemýšlel o tom, co by musel Popletal učinit, aby si na Farida uplatnil nárok, a udělalo se mu špatně od žaludku. Čaroval by a utekl, kdyby musel, ale, až do tohoto okamžiku, si opravdu myslel, že se situace změní a že Farid bude v bezpečí.

Právě se chystal něco říct, a pokusit se obhájit, když někdo k němu přistoupil na schodišti. Otočil se, aby se podíval, kdo to je, a spatřil, ke svému zděšení, samolibou, hnusnou tvář Siriuse Blacka.

Severus měl chuť se vzdát. Nehledě na nejistou dohodu, k níž včera s Blackem došli, věděl, že tento muž ještě není přítel a tohle může být příležitost, na niž čekal. Kdyby si nárokoval Farida před tímto davem, bylo by velice obtížné, ne-li nemožné postavit se mu.

„Děkuji vám, pane ministře,“ pronesl Black úlisně, což Severuse přimělo připomenout si, že tento muž je čistokrevný, a že, chtěl-li manipulovat touto situací ve svůj prospěch a získat Farida pro sebe, skoro jistě bude mít úspěch. „Rád vidím, že ministerstvo má s mým kmotřencem dobré úmysly. Ale Harry je právně dospělý a zvolil si zůstat se Severusem. Věřím, že ho velice miluje.“

Severus se málem udusil při Blackově nenuceném užití jeho křestního jména, zvláště potom, kdy mu to jen včera zamítl. Ačkoli, ze všeho nejvíc, to byla jeho neočekávaná obrana, jež ho skutečně šokovala. Místo, aby si nárokoval Harryho a přede všemi jej pranýřoval, jak Severus zpola čekal, řekl Black shromážděným před nimi něco, co jím otřáslo až do hloubi duše.

„Ale, jak můžeme vědět, že chlapec učinil správnou volbu? Od dětství byl v zajetí. Mohl by být ovlivněn tím… tím…“ Popletal se zakoktal. Bylo zjevné, že hledá urážku, dost zlou na to, aby ho před davem odsoudila, jak si Severus pomyslel.

Black však v tu chvíli do toho opět skočil: „Ujišťuji vás, pane ministře, že můj kmotřenec není vůbec zlomenou a poznamenanou osobou, jak zřejmě předpokládáte. On je silný, duševně způsobilý a zvolil si zůstat se Severusem Snapem.“ v tom okamžiku Black v přátelském gestu položil paži kolem Severusova ramene a Severus se rozhodl, že mu to později oplatí, s dobrým úmyslem! „Severus a já jsme se v minulosti vždy neshodli,“ pokračoval Black, „ale to jsme překonali. Harry je vyčerpaný. Potřebuje odpočinek, a Severus a já musíme být dnes někde jinde.

A pokud jde o to, že je Severus Smrtijed, všichni víte, že byl nedávno odhalen jako špeh.“ Severus zuřil. Black se příhodně opominul zmínit, že to on, Black, stojí za tím odhalením. „Severus skoro dvacet let odvážně bojoval za stranu Světla!“

„Jednou Smrtijed, navždy Smrtijed!“ vykřikl kdosi z davu.

„Ó, můj drahý pane, to si nemyslím!“ odvětil Black. Otočil se k Severusovi a s mírnou úklonou napřáhl ruku.

„Smím, Severusi?“ zeptal se. Severus krátce kývl a Black uchopil jeho paži, vyhrnul rukáv a všem ukázal holou, nepoznamenanou kůži.

Dav se zajíkl překvapením.

„Harry odstranil Znamení,“ pokračoval Black. „Severus nemá žádné spojení se zlem. Je velice statečný muž a hodný stýkat se s mým kmotřencem! Teď, pokud nás omluvíte, musíme být někde jinde.“

A s tím vykročil ze síně se Severusem, jenž šel za ním.

Opustili ne moc šťastný dav a Severus v duchu planul hněvem kvůli jeho chování. Počkal, až byli bezpečně ukrytí v Albusově pracovně, a pak vybuchl: „Ty mizero! Užíval sis to, co? ‚Statečný muž‘ vskutku, ‚nedávno odhalený‘. Ty jsi ten hloupý idiot, co mě odhalil!“

„Skousni to, Srabusi,“ ušklíbl se na něj Black. „Co jsem asi měl říct? Vždyť jsem tě bránil, ne? Vážně si myslíš, že se mi líbí, když se k Harrymu úplně lísáš? Přesto se zdá, že to je to, co chce, a já jsem, tak či tak, už dost zvoral vztah, který jsem si s ním mohl vytvořit, Merlin ví jak! Ty a já musíme spolu vycházet. I když je krucinál jasný, že to nebude snadný, protože jsi, a vždy jsi byl, takový sarkastický parchant!“

Oba muži stáli s nosy těsně u sebe a křičeli po sobě. A v tu chvíli do pracovny vešel Albus.

„Výborně, mí chlapci!“ prohlásil se smíchem. „Vskutku výborně! Popletal odešel jako zmoklá slepice, ale asi se bude chtít za několik dní setkat s Harrym. Ale teď, domnívám se, si musíme pohovořit o něčem jiném, že ano?“

Albus si šel sednout za svůj stůl. Zdálo se, že se rozhodl ignorovat skutečnost, že Severus a Black vypadali, že se právě na místě roztrhají na kousky.

„Předpokládám, že jste dnes zvažovali podniknout krátký výlet do Surrey, je to tak?“

Oba muži se k němu otočili a užasle na něj hleděli.

„Je-li tomu tak, mám jeden malý přístroj, který jen málokdy používám. Jistě mi nebude scházet, když si ho vezmete s sebou. Doufám, že tam nedojde k nějakému trvalému zmrzačení nebo viditelným jizvám. Teď nepotřebujeme žádné problémy ve vztazích mezi mudly a kouzelníky, že ne? Nyní musím jít do přízemí na kus řeči s Minervou, ale támhle na stole je kazeta, která by vás mohla zajímat. Instrukce jsou uvnitř.“

S tím Albus Brumbál, ředitel Bradavic, nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čaroděj, Nejhlavnější hlavoun Mezinárodního sdružení kouzelníků, Nejvyšší divotvorce Starostolce, a naprostý šílenec, vykročil ze své pracovny v hábitu v nesourodých purpurových a žlutých barvách.

Sirius se Severusem se na sebe podívali a, poprvé za jejich více než dvacetiletý vztah, v úplné shodě se smáli, až jim po tvářích tekly slzy.

Zobí ulice byla tichá. Bylo půl desáté ráno a mnoho jejích obyvatel už odjelo do práce nebo do školy. Dnes však Dursleyovi záhadně chytili nějaký bacil. Nic opravdu vážného, prostě se rozhodli, že se cítí unaveně a dneska opravdu nemůžou zvládnout pracovat.

Přirozeně to znamenalo, že se Dudley a Vernon nehnuli z postele a Petunie pobíhala nahoru a dolů, z pokoje do pokoje, a obskakovala je. Jenže oba muži byli příliš ponořeni ve své sebelítosti a Petunie byla opravdu příliš zaměstnaná na to, aby slyšeli dvě slabá lupnutí, jež zazněla přímo u vchodových dveří.

Petunie se řítila ze schodů. Dala vařit vodu a chystala se připravit horký čajíček pro Vernona a Dudlánka, když vtom zahlédla dvojici cizinců v černém, jež stáli v dolní části schodiště.

Petunie Dursleyová zaječela.

Vernon vyskočil z postele, oblékl si župan a pospíchal dolů po schodech s překvapivou hbitostí na člověka jeho velikosti.

„Co se stalo, drahá?“ vykřikl, ale hlas se mu vytratil, protože před sebou spatřil dvě zlověstné postavy.

Jak bylo Severusovi řečeno, Lupin navštívil dům na začátku pátrání po Harrym, ale Siriuse Dursleyovi neviděli od svatby Lily a Jamese. Pokud mu bylo známo, jeho neviděli nikdy. Oba muži si pečlivě zvolili náležitý kouzelnický oděv.

Poté, co se vracely dopisy pro chlapce, Hagrid se jako první vydal navštívit rodinu. Když nebyl s to získat o chlapci informace, byl vybrán vlkodlak, protože nejvíce vyhlížel jako mudla. Byl zdvořilý a galantní, ale Severus s Blackem takové ohledy nezamýšleli.

Severus se neubránil myšlence, že Lupinova návštěva byla strašlivá chyba. Kdyby přišel on, nebo i Black, i když opovrhoval tím pokryteckým debilem, dobrali by se pravdy mnohem dříve a Farid by byl možná nalezen dřív a ušetřen tolika bolesti.

Ale pak, opět možná, jen možná, kdyby je ti mizerní mudlové kontaktovali té noci, kdy chlapec zmizel, skoro okamžitě by ho našli. Sledovali by jasnou čerstvou stopu, jež zůstala po jeho zmizení, a Harry, to dítě, které se stalo Faridem, by se nikdy nemuselo potýkat se znásilněním a otroctvím.

Toužil tomu tlusťochovi odtrhnout ruce a mučit ho do nepříčetnosti; pomalu mu stáhnout kůži, samozřejmě začarovat tak, aby poslední chvilky jeho života byly co nejdelší. A podle pohledu urostlého Nebelvíra, Black cítil to samé.

Black právě promluvil: „Á, Petunie, Vernone,“ broukl. „Moc rád vás vidím po těch všech letech. Já jsem Jamesův přítel a Harryho kmotr. Pamatujete si mě? Není to tak dávno, co jsem se dostal z vězení, kde jsem seděl za zavraždění dvanácti mudlů. Dověděl jsem se, jak jste jednali s Harrym a zachtělo se mi vás přijít osobně navštívit!“ Manželé, zcepenělí na schodech, zbledli při tomto prohlášení. Black však pokračoval: „To je můj přítel Severus, on je Smrtijed. Taky miluje mučení mudlů, ale raději zabíjí, že ano, Severusi?“

Severusovi se nedostávalo slov. Nikdy od Blacka nečekal takovou promyšlenou vychytralost, vždy o něm smýšlel jako o chlápkovi, který by je ‚dokopal k souhlasu‘. Ale samozřejmě, jak mohl zapomenout, Black byl zakládajícím členem Pobertů, promyšlené přípravy byly jeho specialitkou, je to tak? To mu mělo být známo, docela často je na něj používal. Takže místo toho se jen usmál. Severusovy úsměvy byly zřídkakdy příjemné, proto nebylo žádným překvapením, když Petunie zase zaječela.

Dudley Dursley se konečně vyploužil z postele a přišel se podívat, co je to za hluk. Black se na něj ďábelsky zazubil: „Á, ahoj!“ pronesl. „Jestli se nepletu, to je Harryho milovaný bratranec. Ten, kdo byl k němu tak milý a starostlivý, i když asi ne.“ Black ukročil stranou. „Doporučuji vám sejít do přízemí a jít s námi do vašeho šeredného obýváku,“ řekl klidně.

„Heleďte,“ začal Vernon, ale Black ho přerušil dřív, než domluvil.

„HNED!!“

O pár okamžiků později rodina seděla na hnědé velurové trojdílné sedací soupravě, jež trůnila v obývacím pokoji. Petunie slabě povzlykávala a Severusovi by jí bylo líto, kdyby nevěděl, jaké hrůzy Farid musel vytrpět kvůli její krutosti a nedostatku péče.

„Doporučuji vám, abyste se uklidnila, madam,“ řekl Severus. „Můj kolega je poněkud prchlivý a nemá rád, když je ve svém hovoru přerušován.“ Poté se, s nově objeveným zlověstným úšklebkem, obrátil na Blacka a řekl hedvábným hlasem:

„Drž se toho, o čem jsme spolu mluvili, Siriusi.“ Black na něj kývl a promluvil:

„Jen nedávno, před několika málo lety, sem můj přítel přišel hledat mého kmotřence. Dali jsme ho k vám a doufali, že bude v dobrých rukou u lidí, kteří by ho milovali, daleko od slídivých očí kouzelnického světa.“

„Ta zrůda! Takové odporné zvířátko, špinavá obludka, a vy jste snad čekali, že se o něj postaráme?“

„TICHO!“ zahřměl Black a mávl hůlkou před Dursleyovými. „Nezasloužíte si mluvit! Nebudete schopni promluvit, dokud vám neřeknu, protože si nepřeji slyšet nic, co můžete říct. Ó, a jen pro případ, kdyby vás to zajímalo,“ dodal zlomyslně, „nebudete schopni se ani pohnout, dokud vás neuvolním, nebo dokud kouzlo nesplní svůj účel!

Vím přesně, jak jste smýšleli o Harrym. Viděl jsem to vyřezané v jeho boku, poznačené na zádech a vypálené na vnitřních stehnech. Vím, co jste provedli Harrymu a teď, moji milí mudlové, to bude vědět taky.

Byl ukraden zlem z prahu vašich dveří, pak mučen a znásilňován. Dítě, odloučené z místa, kde by mělo být v bezpečí. I kdybyste ho nemohli milovat, mohli jste mu dát domov.“

Black se otočil, naklonil se nad Petunií a hleděl jí přímo do tváře, přímo do očí. „Dítě tvé vlastní sestry. Dovolila bys, aby se takové věci staly tvému děťátku?“

Když se narovnal, Severus si všiml, že mu oči jiskří emocemi a lesknou se slzami. Sám se se sotva držel pohromadě a Severus to konečně pochopil, i přese všechno, Black se snažil udělat správnou věc. On hledal dítě svého přítele; dítě, jež opravdu na mnoho let upadlo do nejtemnějšího a nejděsivějšího nebezpečí, a on málem ztratil naději, když ho nenašel. Black nehledal zachránce kouzelnického světa. On jen hledal Harryho.

Severus otevřel kazetu, již jim Albus dal.

„Toto se jmenuje rezonátor,“ vysvětlil. „Ve stěnách i v konstrukci vašeho domu je uchováno to, co se zde událo, jako záznam, paměť událostí. Toto zařízení pouze zachytí incidenty a situace, které byly bolestné nebo zapříčinily nejhorší utrpení těch, kteří je prožili, a opět je přehrává, podobně jak to dělá váš mudlovský video přehrávač.

Ale toto není fikce. To, co uvidíte, uslyšíte a ucítíte, je to, co jste zavinili, co jste dovolili, aby se stalo. Nastavil jsem ho tak, aby se vrátil do doby před šestnácti lety, a běžel dál, až do poslední noci, kterou Harry strávil mezi těmito zdmi. Někde tady je uchována všechna jeho bolest, všechna osamělost a beznaděj, kterými jste ho zahrnovali a vy budete vnímat vše přesně tak, jako Harry.

Za dvanáct hodin to vše skončí. A pak tuto kazetu uklidíte a bezpečně uschováte, protože si jednou pro ni přijdeme. Pokud bude poškozená nebo rozbitá, kdo ví, co bychom s vámi provedli. Uchovávejte ji v bezpečí, mudlánci, dokud se nevrátíme.“

Rezonátor
položil na stůl a aktivoval mávnutím hůlkou. Pak chvilku stál a díval se na ně, zatímco se nad nimi vznášely srdceryvné vzlyky velmi malého dítěte.

„Maminko, maminko, kde jsi, maminko? Je tu tma, maminko, prosím, chci jít domů!“ A uslyšeli zvuk, který mohl být jen od malých ručiček bouchajících zevnitř na dveře přístěnku.

Než se s Blackem přemístili, oba plakali.

„Myslíš, že to byl Harryho pláč, Severusi?“ zeptal se zvěromág.

Severus nemohl mluvit, tak jen pevně přikývl.

Právě byli před bradavickou bránou. Sirius se otočil a praštil zaťatou pěstí do zdi. „Neudělali jsme dost. Za to, co mu udělali, musí trpět víc.“ Nyní klečel a zakrvácenou pěst si držel v klíně.

„Copak jsi to necítil, Blacku?“ poznamenal Severus. „Copak jsi necítil to strašlivé utrpení? Oni ho budou prožívat hodiny, a kdyby to nezabralo, pak se budeme zas a zase vracet, dokud to nezabere.“

„Bude v pořádku, Snape? Harry. Postaráš se o něj? Prosím.“

„Postarám. Vždyť víš, že ho miluji. Víc než svůj život.“

Napřáhl k Blackovi ruku, a klečící kouzelník ji uchopil nezraněnou rukou a nechal ho, aby mu pomohl vstát.

Pak pozvolna, ne tak docela spolu, ale ani ne tak daleko od sebe, jak kdysi byli, se oba kouzelníci vydali ke hradu.

A teď Farid, dospělý a bez vzpomínek na ty dávné slzy, spal stočený vedle Severuse. Severus cítil své vlastní horké slzy stékat po tvářích a do vlasů a uší, kde se rozlévaly a chladly. Opět se naklonil a vtiskl další polibek na hlavu svého chlapce a tiše, i když to nikdy jiný nemohl slyšet, znovu potvrdil svůj slib: „Miluji tě, Faride, vždy se o tebe postarám, vždy, pokud mi to dovolíš.“ Pak i přes svou dřívější předpověď a kvůli tomu, že byl vyčerpaný vším, co se dnes stalo, Severus Snape usnul.

 

Za poskytnuté služby - 26. kapitola

Za poskytnuté služby - 28. kapitola

 

Komentáře   

+2 # tolik slzsisi 2014-04-09 23:35
je mi moc líto, malého Harryho, nedokážu si představit takovou krutost v normálním životě. Každé dítě přece potřebuje lásku, každé dítě nějak dokáže probudit lásku i v tom nejzatvrzelejší m srdci. Nedokážu pochopit Durskeyovi. Nedokážu. Četla jsem zlomek anglické dětské literatury, jako Olivera Twista, nebo Janu Eyerovou, to byli také sirotci ale takové hrůzy se o nich nepsali, jejich příbuzní to buď dovedli lépe zamaskovat, nebo měli něco, čemu říkáme svědomí a nedělali to, nebo, že by autoři nepopsali takové zrůdnosti? Ehm ehm, nevěřím, že by toho byla schopná třeba ježibaba Umbridgeová, ale ta tady není. Ne děkuji. Tyto hrůzy mě velmi nutí plakat. Nemohu si dovolit po nocích plakat. Chci říct, já mám srdce. Vím o něm. Öbčas mu naslouchám, občas je i slyším. Je tam, kde má být.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky