Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Farid se plížil k ředitelově pracovně, když sledoval svého pána. Severus se hnal z Velké síně s vlajícím pláštěm za sebou, aby dostihl ty dva nové příchozí. Farid si všiml, jak je rozčílený. Chrlič při jeho příchodu ustoupil jako vždy a pak se Farid schoulil na nejhořejším schodu, těsně u dveří. Podle Faridových zkušeností byly dveře pro otroky velice zřídkakdy zakázané, poněvadž oni nebyli důležití a beztak nemohli prozradit pánova tajemství, ale netušil, jak to chodí tady, všechno pořád vypadalo v mnoha směrech zvláštní.

Pán však byl rozčílený a Farid musel vědět proč, aby ho mohl utěšit. Proto se rozloučil s ostatními a šel za ním. Ale kvůli křiku, hněvu a magické energii, jež jiskřila ve vzduchu, nedokázal sebrat dost odvahy na to, aby vstoupil do místnosti.

Muži v Brumbálově pracovně na sebe křičeli a divoce běsnili jako smečka psů. Jediný z této čtveřice, jenž nezvyšoval hlas, byl Brumbál, ale zdál se být neskonale smutný.

Farid slyšel pánův hlas, který byl hlasitější než ostatních, a tak se víc zaposlouchal.

„…ně zřejmé, že se ten kluk už nenajde. Celou tu dobu, hrom aby do něho, skoro šest měsíců to byla zbytečně vynaložená námaha!“

„Jsi jen zahořklý, Srabusi, protože je to Jamesův syn, kterého hledáme a tys na něj vždycky žárlil,“ promluvil na jeho pána břitký a vytříbený mužský hlas.

„Uklidni se Siriusi a ty taky Severusi, všechny nás to zklamalo, ale nepomůže nám, když se začneme navzájem pranýřovat.“

„Dobře řečeno, Remusi!“ opět Brumbál. „Vím, že jsme zklamaní, jsme všichni moc zklamaní, ale musíme to zkoušet dál, protože Harry je jediný, kdo nás může zachránit, a nyní, když Severus našel Farida, zničili jsme všechny viteály až na hada, Tom může být konečně zabit!“

„A jak můžeme vědět, že tomu Snapeovu objevu můžeme věřit, Albusi, že se nepřivalí k Temnému pánu s povídačkou o viteálech, a proč nemůžeme najít Harryho?“ křičel znovu ten hulákající muž, hlasitěji než předtím.

„Farid je otrok, je svázán se Severusem a je velmi loajální.“

„Otrok, nějaká malá děvka, která nakrucovala prdel před upíry bůhvíjak dlouho. Jak víte, že mu můžeme věřit? Všichni víme, že ho nastrčil Voldemort, vy víte jaký je Snape. Snadná oběť, neudrží svý péro v kalhotách!“

„JAK SE OPOVAŽUJEŠ…“ pánův hlas, velice rozzlobený.

„Siriusi, prosím, není nutný takový jazyk nebo takové osobní urážky. Potřebujeme vědět, jak dál s Harrym, nejsou žádná další vodítka. Ti lidé nic nevěděli?“

Klidnější muž opět promluvil: „Bezesporu s nimi žije dítě, zdravý mladík, původem Angličan, jenže bez nejmenších pochyb to není Harry, jak si to Fawkes ověřil. Nejen, že jeho oči jsou modré a na čele nemá jizvu, ale také nemá magii, vůbec žádnou a podle všech zpráv, které máme od Lily a Jamese, byl Harry skutečně velmi magicky nadaný. Určitě to musíme zkoušet dál.“

„A jaký to má smysl?“ opět pán. „Hledali jsme skoro posledních sedm let a ještě jsme ho nenašli. Ti mudlové museli lhát, že Potterovic kluk je v Americe. Měl bych zjistit pravdu. Mně nebudou lhát a dělat si ze mne blázny.“ Poslední věta byla proceděna mezi zuby.

Farid věděl, že je čas všem říct, kdo je. Chtěl to prvně říct pánovi, jenže ti muži jsou strašně rozzlobení. Možná by měl jít dovnitř a poprosit, jestli může mluvit s pánem a pak to vysvětlit Albusovi a možná prostě, možná mu odpustí a nebude ho nenávidět. Cítil, jak mu srdce vynechávalo, ale přiměl se postavit na třesoucí se nohy a zvedl pěst, aby zabouchal na dveře.

„Jsi rád, že ho nemůžeme najít, co, Srabusi? Tak můžeš dál pokračovat v tom svém převelice důležitým špehování?“ řekl hulákající muž kousavě.

Pán však teď nekřičel: „Dost se mýlíš, Blacku,“ poslední slovo vyplivl, jakoby odporně chutnalo. „Chci stejně tak moc, aby bylo po válce, ne-li víc než ty. Byl bych potěšen, kdybyste toho zatraceného kluka našli, protože mi chyběl Potter, abych ho nenáviděl!“

Prudce otevřel dveře a střetl se s překvapeným Faridem. Popadl chlapcovu zvednutou paži, zřejmě se chystal zaklepat na dveře, a spěchal dolů po schodech s chlapcem, jenž za ním běžel. Hnal se chodbou, jenže jeho útěk zastavila masa studentů, která po obědě proudila ze síně.

Black je však dohnal a Brumbál s Lupinem byli těsně za ním.

„Neutíkej přede mnou, ty podělanej zbabělče!“ křičel Black. Děti se zastavovaly, otáčely se a dívaly se na dvojici mužů a zajímavou podívanou, kterou přinášeli. A tam chycen mezi nimi, bezmocně mluvil a snažil se marně dostat pryč - Farid.

Black měl teď tvář těsně u Severusovy, ale Severus postrčil Farida za sebe, jak se ho zoufale snažil chránit před zuřivou tirádou, kterou Black hodlal rozpoutat. Měl zůstat v Brumbálově pracovně, jak si příliš pozdě uvědomil. Toto místo bylo příliš veřejné a Black byl příliš rozezlený, a proto nejspíše bude indiskrétní. Farid si to zřejmě rovněž myslel, když zavřel oči a úzkostlivě čekal na to, co přijde.

„Tak tohle je teda on, tvá malá sexuální hračka? Nikde nemůžeme najít Harryho, ale tebe to nezajímá. Jsi rád? To tolik nenávidíš Potterovi? Víš, kdo potřebuje Harryho Pottera? My, ty podělanej debile! Ale tobě je to jedno, co? Jsi tak zatraceně zaslepený tou svou nenávistí! Je ti fuk, že náš svět míří do pekel, protože si strašně moc užíváš zábavy, když si hraješ se svým zajíčkem. Musí se ti dost líbit vrazit svůj penis do jeho pěkné prdelky, co, Srabusi?

Nejdřívs dolízal za Lily. Pak Frankem Longbottomem, pak nakonec za Jamesem, a oni tě odmítli, protože jsi ošklivej, umaštěnej podělanec! Taks šel a našel otroka, který tě nemůže odmítnout, když chceš, aby ti vykouřil penis! Je dobře cvičený, Snape, a říká ti pane, když ho šukáš a cítíš se pak jako velkej chlapák, místo toho tvého žalostného nedůležitého špehování, co?“

Nastalo naprosté ticho.

Brumbál v hrůze řekl: „Siriusi, jak jsi mohl?“

Z Blackovy tváře se vytratila krev, když si patrně opožděně uvědomil, kde se nachází a co právě řekl.

Severus se k němu otočil.

„Jsi zasraný hlupák,“ zařval. „Uvědomuješ si, že jsi právě podepsal nejen můj ortel smrti, ale také jeho?“

Severus se třásl hněvem.

„Sakra!“ řekl Black. „Je mi to… moc lí…“

„Neopovažuj se, Blacku, nemluv na mě. Víš ty vůbec, čím si prošel? Jak těžce jsem se ho snažil chránit?“ Severus byl vzteky bez sebe, naléhavě sáhl za sebe, aby našel Farida, ale otrok byl pryč. Severus byl natolik soustředěný a zaměřený na to, co Black říká, že si nevšiml, že se vytratil.

Jenže Theodor Nott a jeho tři kumpáni ze sedmého ročníku si všimli.

Farid běžel a plakal, protože selhal. Pán řekl, aby nedal nikomu znát, kým je a teď to ví celá škola. Všichni to vědí. A Farid si uvědomil, že to je všechno jeho vina! Kdyby vešel do pracovny, pak by pán nebyl na chodbě. Jenže když slyšel pánova poslední slova, vyděsilo ho to. Pánovi chyběl Potter, aby ho nenáviděl. Farid byl sklíčený a zoufalý. Netušil, co si má počít. Neobvyklost a znepokojení z posledních týdnů přesahovalo jeho zkušenost a občas mu málem chyběla předvídatelnost jeho starého života, a zároveň měl absolutní hrůzu, že ho teď pán pošle zpátky. Selhal v jedné věci, která mu byla řečena, aby udělal. Nejen to, po celou dobu byl kluk, jehož pán nenáviděl víc než kohokoli jiného.

Někdo na něj volal, proto se zastavil a otočil se. Uviděl, že to je Zmijozel, před nímž ho Draco varoval, Nott. On a jeho dva přátelé ho doháněli, funěli, jak popadali dech, ale i když byl dost rychlý, nakonec ho dostihli.

Farid byl vyděšený, cítil jejich vzrušení, protože znal dost dobře ten pronikavý pach a věděl, co po něm chtějí. Nott došel k němu a rázně ho přitlačil ke zdi. „Takže ty seš nakonec malá sexuální hračka?“ ušklíbl se a ruku si zamotal do Faridova dlouhého copu a pevně si ho natáčel, stejně jak to dělal občas pán, pak za něj silně zatáhl a zvrátil Faridovu hlavu, aby se díval nahoru do Nottovy tváře. „Vsadím se, že seš dost zkušený v kouření penisu, tak proč bys mi to nepředvedl? Protože se vsadím, že tě teď tvůj pán nechce. Celá škola ví, že seš špinavá malá děvka, a když mě poprosíš, možná, jen možná, tě nenechám poslat zpátky!“ a pak pomalu ale neústupně začal Farida nutit, aby si klekl.

Severus panikařil, netušil, kudy chlapec odešel. Brumbál převzal situaci: „Začněte hledat, děti,“ řekl klidně. „Farid se ztratil a po tom drobném incidentu je určitě rozrušený, prosím, pomozte nám ho najít.“

Studenti se začali rozdělovat do skupinek a postupně odcházeli z chodby. Někteří, jak se zdálo, hledali ztraceného hocha, a jiní byli pořád šokování tím, čemu byli svědky a patrně byli kvůli tomu zabraní do diskuze.

V tu chvíli Hermiona přišla k jejich hloučku a prosebně se dívala na Severuse: „Pane profesore,“ řekla. „Potřebuji s vámi naléhavě mluvit. Vy opravdu hledáte Harryho Pottera?“

Severus ji okřikl: „Slečno Grangerová, Farid je rozrušený a já ho musím najít. Teď nemám čas o tom diskutovat.“

„Promiňte, pane, ale když tolik nenávidíte Harryho Pottera, pak je skoro jisté, že existuje víc důvodů, proč je Farid tak rozrušený.“

„Grangerová, o čem to pro všechno na světě mluvíte?“ sykl, a Albus, Black a Lupin stočili pohled na dívku, jež pod jejich intenzivním zkoumavým pohledem trochu couvla, ale Hermiona byla v Nebelvíru z nějakého důvodu a teď se nehodlala vzdát: „Prosím, pane,“ řekla poněkud kousavě, jak si pomyslel. „Ronovi rodiče jsou…“ a teď zašeptala, „se starou partou. Víme, že hledáte Harryho Pottera, a chvíli jsem měla podezření, že Farid je přece jenom dost magicky mocný…“

„Grangerová, přejděte k věci dřív, než nakonec zůstanete po škole až do svých pětačtyřiceti let!“

Hermiona polkla.

„Prosím, pokračujte, slečno Grangerová,“ řekl Brumbál klidně.

„Dnes ráno, když jsem měla s Faridem jeho další hodinu čtení, šlo mu to velmi dobře a naučil se písmena, která jsme zkoušeli psát, tak jsem si dnes myslela, že by mohl zkusit napsat své jméno. Řekl, že si pamatuje, jak se psalo jeho jméno dřív, když žil se svou tetou a strýcem. Navrhla jsem, aby mi ho napsal a ukázal. Už jsme neměli čas si o tom promluvit, protože hned poté přišel Draco. Chtěla jsem se ho na to zeptat, až budeme sami, ale…“ a sáhla rukou do kapsy svého hábitu, a o pár chvil nato ji vytáhla a svírala kousek papíru, který předala Severusovi. Na papíru bylo jen jediné slovo psané kostrbatými tiskacími písmeny:

H A R R Y
.

„Pane profesore! Našli jsme ho, ale nemůžem se k němu dostat blíž, je v učebně obrany,“ ozvali se Ron s Nevillem, když se přiřítili, popadali dech, a tvářili se nadšeně a měli radost, protože našli ztraceného chlapce.

Severus strčil papír do Albusovy ruky a běžel, a nestaral se o to, kdo za ním je. Cítil, že se musí dostat k Faridovi. Obejmout ho, utišit a zjistit pravdu.

O několik minut později se dostal ke dveřím učebny ve druhém poschodí. Před nimi stál Theodor Nott s krvácejícím nosem a svíral si choulostivá místa. „Ten malej parchant se zcvokl!“ vyplivl. „Jen jsem se mu snažil pomoct.“ Severus popadl chlapce za klopu jeho hábitu.

„Jste si jistý, že jste se nesnažil pomoct sobě, Notte?“ sykl Severus. „Buďte velmi opatrný, skutečně velmi opatrný, chlapče! Nedotýkejte se toho, co je mé!“ odstrčil chlapce stranou a zhluboka se nadechl.

Pomalu a váhavě otevřel dveře do učebny a skoro okamžitě skočil nazpět, když kolem proplula velká nádrž s vodou s velice překvapeně vyhlížejícím ďasovcem. I přesto, že měl obavy, docela rád viděl, že voda z ní Blacka smáčela, když proletěla kolem.

Učebna byla plná poletujících věcí. Gramofon přehrával nějakou desku, mudlovský telefon vyzváněl a klec plná cornwallských rarachů se točila.

„Faride, zastav to. Hned s tím přestaň. Je tu pán!“

V tu chvíli se vše zastavilo a spadlo a slabý, vystrašený hlas třaslavě řekl:

„Páne?“

„Nechte mě jít dovnitř,“ řekl Black. „Pokud je to Harry Potter, je to můj kmotřenec. Mám na to právo. Nechte mě projít.“ Brumbál ho však zadržel, když mu překvapivě pevně sevřel paže.

„Domnívám se, že jsi na jeden den udělal už dost škody, Siriusi, nemyslíš? Asi bychom měli nechat Severuse a Farida na chvíli o samotě. Počkáme na chodbě, jsem si jistý, že si s ním později můžeme promluvit, pokud bude Severus souhlasit.“

Ředitel pak Blacka odvedl, i když hlasitě protestoval, ale ještě předtím, než odešel, obrátil se na Severuse a řekl: „Buď na něj milý, Severusi, potřebuje tvou podporu, a pokud je to, co si slečna Grangerová myslí skutečně pravda, pak ho budeme potřebovat!“

Severus byl rozzlobený. Farid je jeho. Našel ho, zachránil ho. Neplánoval se o něj s nikým dělit a to, co si Grangerová myslela, nemůže být pravda, jistěže ne. Pak si vzpomněl, jak se Farid choval, kdykoliv bylo zmíněno Potterovo jméno a jeho srdce pokleslo. Pokud Farid je Potter, pak mohl mít velký strach mu to říct, stejně jako když měl z počátku velký strach zmínit se o své magii. A odkud vlastně pochází všechna ta mocná magie? Dřív o tom vážně nepřemýšlel, ale moc, již Farid projevil, by zapadala do toho mála, co vědí o pohřešovaném Potterově klukovi. Severus, muž, jenž nebyl známý pro svůj takt a diplomacii, těžce polkl a pomalu vešel do učebny obrany.

„Faride?“ Zprvu chlapce neviděl, protože učebna byla v naprostém nepořádku, a tak šel po zvuku slabého vzlykání. Severus to skoro překonal, ať už ten chlapec je kdokoli, pořád to je Farid, Severusův Farid, a on se spoléhal na Severuse, že se o něj postará. Proto se opanoval, polkl své předsudky, potlačil svůj hněv a klekl si na čtyři a vlezl pod stůl, kde konečně spatřil chlapce.

„Šss, můj chlapče. Je to v pořádku, nezlobím se na tebe.“ Chlapec byl stočený do klubíčka a byl přitisknutý v rohu tak daleko, jak mohl, i když koukal na Severuse.

„Prrosím, páne, nepósílejte mě zpátky, je mi to líto, moc líto!“

Severus byl zhrozený; Farid si myslel, že ho pošle zpátky? Není divu, že byl tak vystrašený.

„Můj milý, neboj se, nepošlu tě zpátky. Faride? Ty se tam nikdy, nikdy, nikdy nevrátíš. Ať se stane cokoli, nikdy se nevrátíš k Jusufovi!“

Chlapec vydal další vzlyk a doslova se vrhl na Severuse, třásl se dojetím, překonán strachem a hrůzou, jež cítil.

„Dékuji vám, dékuji vám, neposílejte mě zpátky.“

A chvíli tam jen seděli. Farid se uvelebil na Severusově klíně a mumlal o Nottovi, a že zklamal svého pána a je děvka. Severusovo srdce málem puklo ve dví. Tolik miloval tohoto chlapce, byl vůči němu tak starostlivý, ale co když je to Harry Potter? Co bude pak?

Musel to však vědět, musel to zjistit, proto řekl tak laskavě, jak dokázal: „Proč jsi mi to neřekl, Faride? Proč jsi mi neřekl, kdo jsi?“

Farid ztuhl a stočil oči naplněné strachem nahoru na pánovu tvář.

„Nevím, páne,“ šeptl. „Prrómiňte, a když to říct, néchtjel jsem, abyste mě nenáviděl. Prosím, néchci, abyste mě nenáviděl, páne!“

Severus cítil, jako by se jeho tělo změnilo v kámen. V jeho náruči, chlapec, jenž s ním sdílel postel, chlapec, jehož svázal a znásilnil a souložil s ním téměř denně od chvíle, kdy ho našel, chlapec, od dětství zotročovaný, je zachráncem kouzelnického světa. Co teď ksakru bude dělat? Ale místo toho vtiskl něžný polibek na Faridovu, ne Harryho, hlavu a řekl:

„Nebudu tě nenávidět, milý, jen se mi ukaž.“

A náhle byla Faridova pleť bledší, tváře zrůžovělé z toho všeho jeho létání za posledních pár dnů, na jeho čele přibyla jizva ve tvaru blesku, a oči, no ovšem, jeho oči nebyly vůbec hnědé, ale zářivě smaragdově zelené.

 

Za poskytnuté služby - 17. kapitola

Za poskytnuté služby - 19. kapitola
 

Komentáře   

+1 # Odp.: Za poskytnuté služby - 18. kapitolasisi 2019-11-26 07:46
Nott si zasloužil každé potrestání, pokud neuznával základní zmijozelské hodnoty - jak řekl Snape: " Co je mé, to si pohlídám, mým zůstane."
Děkuji za překlad
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat