Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Farid měl právě třetí hodinu lektvarů. Zdálo se, že si za posledních šest dnů docela dobře zvykl. Zmijozelští mu ještě moc nedůvěřovali, nebyli si jistí, zda by jim spřátelením s ním bylo k užitku či ne. Už všichni zjistili, že Farid je Severusův učedník lektvarů, jenže učitel s ním v jejich přítomnosti jednal chladně. Severus si pomyslel, že právě tohle je s každým dnem čím dál náročnější?

Severus si uvědomil, jak je pro něj těžké vidět Farida s Nebelvírskými. Zdálo se, že si ho ti proklatí malí hrdinové zamilovali. Byl jim dán někdo, koho vnímali jako nějakou oběť a stali se vůči němu ochranářskými a milými. A moc nepomáhalo Severusově duši, že v nich Farid uměl dost dobře číst, což byl pro chlapce obranný mechanismus, aby přežil, jistě mu to pomáhalo i zde, poněvadž i Mrzimorští byli absurdně ochranářští a jednali s ním jako s nějakým mazlíčkem nebo maskotem a óchali a áchali skoro u všeho, v čem se snažil. Dokonce Havraspárští, uvážlivý intelektuálové, si Farida oblíbili, poněvadž byl zřejmě velmi bystrý a mohl se ptát téměř na cokoli.

Také to vypadalo, že si spřátelil Draca Malfoye. Stříbrovlasý chlapec byl téměř před dvěma lety zavržen, od doby, kdy jeho otce dopadli na Ministerstvu kouzel, kde se pokoušel získat věštbu o Harrym Potterovi a Voldemortovi. Neuspěl a místo toho byl uvězněn, a další Smrtijedka, Bellatrix Lestrangeová propadla závojem, což byla jednosměrná brána do posmrtného života. Narcisu to zničilo, ale Severus byl docela potěšený, nikdy neměl rád Bellu, která se pořád chovala šíleně. Severus si byl jistý, že kdyby žila, přitáhla by svého synovce k Voldemortovi, a byl by zasvěcen do nějakého nemožného úkolu, který musel splnit. Ale když už tu nebyli ona a Lucius, Severus byl přesvědčen, že to byla nakonec poslední chlapcova šance, aby je nenásledoval v jejich šlépějích.

Musel být v blízkosti Draca opatrný. Sice byl jeho kmotr, ale Severus mu nevěřil natolik, aby ho nechal poznat svou skutečnou stránku, ačkoli ani on ani Brumbál nechtějí vidět tohoto mocného mladého kouzelníka měnit se na temného. Byl dost spratkovité dítě, a dával najevo aroganci a víru ve svou vlastní nadřazenost po většinu svých školních let. Ale když se Draco dostal ze škodlivého vlivu svého otce, ztratil vliv jako vůdce Zmijozelu a loňský rok prožil izolován a sám. Dokonce i jeho rekord v neporazitelnosti, kdy hrál jako chytač za zmijozelský tým, neměl takový účinek, aby si tím získal oblibu svých spolužáků. A Theodor Nott teď nosil pomyslnou korunu, jež kdysi náležela Dracovi. Severus se rozhodl, že se večer zeptá Farida, jak se mohli tak spřátelit, poněvadž se Draco potom připojil k Nebelvírským a po troše postrkování a zlostných pohledů skupinky obklopující Farida, což se rozhodl ignorovat, byl přijat mezi ně společně s jeho chlapcem. Severus se sám pro sebe ironicky usmál, když si říkal, jestli si uvědomovali, jakým vůdcem Farid je, a jak je šikovně zvládl.

V tu chvíli se na něj jeho chlapec podíval přes celou třídu a Severus chtěl jen překonat tu vzdálenost, obejmout ho a přitisknout tvář do Faridových vlasů. Příběh, jejž s Albusem uveřejnili, říkal jen zčásti pravdu. Netajili, co se stalo Faridovi, ale nikomu neřekli o jeho výcviku nebo o skutečnosti, že byl dán Severusovi. Severus věřil, že to bylo příliš nebezpečné, protože někdo byl ještě nedůvěřivý.

Proto Severus na veřejnosti udržoval mrazivé chování, a Farid tuto hru skvěle hrál, když měl tvář bez emocí, kdykoli byl jeho pán nablízku, a dokonce rozšířil oči pohledem dotčení nebo údivu, jestliže ho Severus pokáral. Severus věděl, že je za potřebí mnohem víc, aby nějaká jízlivá poznámka chlapce trápila, ale musel se sám ujistit hned první noc, že Farid na něj skutečně není nazlobený - takového zraněného pohledu byl schopen. Farid pak Severusovi chvatně odpověděl, že Jusufovo jednání a tresty byly vždy o mnoho tvrdší než cokoli, co Severus udělal. Dokonce zašel tak daleko, že popsal některé z nich. A tak tu noc Severus objímal klidně spícího hocha tak pevně, jak mohl, a nechal stékat hořké slzy lítosti nad tím, co Faridovi prováděli ti netvoři, jež ho tak dlouho drželi v zajetí.

Farid právě stál vedle Hermiony Grangerové, a Severus ji v duchu velebil za to, že si chlapce vzala na starost. Tu dívku neměl nikdy rád, když si vzpomněl na její neutuchající přílišnou domýšlivost. I přesto si ji zavolal do učebny lektvarů ráno v první den vyučování a sdělil jí, že Farid neumí číst a psát a požádal ji, aby ho učila a podporovala ho. Byl jako obvykle chladný a sarkastický, ale napadlo ho, jestli neprohlédla jeho projev, když se naň prozíravě zadívala a slíbila to: „Kvůli vám se o Farida postarám, pane.“

„Nechci, abyste se o něj starala, slečno Grangerová, jen chci, aby mi nepřekážel, a zajistilo se, že to ve třídě bude zvládat, protože profesor Brumbál trval na tom, že je dostatečně schopný, aby do ní docházel!“

Ona se však na něj jen usmála a ujistila ho, že s ní Farid bude v dobrých rukou. Sem tam na něj střílela zvědavé pohledy, když se vrátil ke své práci, což shledal poněkud znervózňujícím, neměl zdání, proč by mu to mělo zrovna přijít tak fascinující, proto na ni o to víc hněvivě mluvil. A ona se na něj jen upřeně dívala, když tak promluvil, jako by byla strážcem tajemství, jež zná pouze ona.

Dnes vařili Lektvar na čištění ran a pak ještě tento měsíc přejdou ke Kostirostu. Tato třída, směsice studentů na úrovni OVCE, se učila lékařské lektvary. Severus věděl, že s tímto lektvarem nebude mít Farid žádné problémy, poněvadž to byl jeden z těch, které společně vařili ve dnech před návratem studentů do školy. A též věděl, že Farid má vynikající paměť a bude si pamatovat celý postup vaření. Ale dva studenti pracovali jako tým, hlavy měli sehnuté, když Hermiona četla nahlas přísady do lektvarů, zatímco si je Farid vyhledal a začal pečlivě krájet.

Nemohl si pomoci a několik okamžiků se díval na chlapce, když pozoroval hru světla na jeho mléčně hnědé kůži a prameny jeho vlasů, vždy uvolněné, bez ohledu na to, jak si je Farid vzadu svazoval. Ačkoli volné se mu líbily víc. Sice si musel přiznat, že na jeho copech bylo něco exotického a svůdného, ale takovéto vlasy měl na něm Severus raději, poněvadž zbožňoval projíždět prsty tou jejich sametovou hebkostí a ovíjet si je kolem ruky, když se s chlapcem miloval. Když hoch na něj krátce vzhlédl a věnoval mu nejnepatrnější úsměv, Severus si uvědomil, že se na něj dívá už moc dlouho, a tak pohled odvrátil a díval se na někoho jiného.

Farid měl trošilinku starosti. Díval se na svého pána, jak si ho prohlíží a pak se odvrátil. Přál si, aby mohl jít k němu a obejmout ho. Faridovi scházela objetí, když je potřeboval. Ve svém životě nikdy neměl takový luxus, a skutečně cítil, že ho jeho pán teď rozmazluje. Protože od té doby, co jsou spolu, mu Severus neodepřel pohodlí, ani jednou. Faridovi připomínal skálu, na kterou může vylézt i v bouři a opravdu si přál, aby mohl jít teď k němu. To co mu Draco řekl, mu dělalo starosti a chtěl to říct svému pánovi. Farida by však ani ve snu nenapadlo neuposlechnout Severuse, leda by letěl na měsíc. Pán mu řekl, aby se do ničeho nepletl, pokud nejsou ve svých pokojích, a spřátelil se s ostatními dětmi, a tohle bylo to, co Farid dělal.

Poprvé potkal blonďatého chlapce ve famfrpálovém přístřešku, kde plakal, skloněný nad koštětem. Ron se pokoušel Farida naučit vše o famfrpálu a mnoho hodin strávil kreslením obrázků, aby si udělal představu, jak se hra hraje. Vzal ho i do přístřešku, v němž byla uskladněna košťata, aby si Farid zkusil skutečné živé koště. Farid měl matné vzpomínky na létání, když unikli vlkodlakům. Tyto vzpomínky byly velmi mlhavé, poněvadž v té době byl sotva při vědomí. Až později si Ron uvědomil, že zapomněl svou učebnici přeměňování v přístřešku na košťata. Farid byl vnímavý, když šlo o tělesné záležitosti, a hned poznal, že Ron chtěl strávit asi další hodinu líbáním Hermiony, proto se sám pro sebe usmál a nabídl se, že pro ni dojde.

Ron byl doopravdy vděčný a Farid vesele odpelášil, rád, že nechal svým dvěma přátelům chvilku pro sebe. Opravdu ocenil, jak se o něj starali, od první noci s ním během dne jen málokdy nebyli, pomáhali mu s učením a brali ho kamkoli, kam potřeboval jít a většinou opatřili vše, co potřeboval.

Ač neznal blonďákovo jméno, bylo mu ho líto, poněvadž vypadal ztracený a osamělý a Farid věděl, jaký je to pocit. Také mu trochu připomínal jednoho kluka, s nímž před několika lety byl krátce ve vězení. Nikdy se nedověděl, co se s ním stalo, ale domníval se, že ho nějaký upír zabil, protože jednou v noci slyšel jeho křik a pak už ho nikdy neviděl. Jemu Farid nedokázal pomoci, ale možná může pomoci tomuto klukovi.

„Ahoj,“ řekl. „Prroč pláčeš, chlapče?“ Druhý mladík se při Faridových slovech lekl, zřejmě neslyšel Farida vejít, ale stočil rty do úšklebku a řekl:

„Co je ti po tom, proč se staráš?“

Proto mu Farid řekl: „Připomínáš mi jiného chlapce, kterrého jsem znál, byl zabit, jeho jméno bylo Rrudy, vypadáš trróchu jako on, myslím. Nemohl jsem mu pómoct, ale pómoct můžu tobje?“

Druhý chlapec se tvářil překvapeně: „Och,“ řekl, a pak se honem, dřív, než ztratí odvahu, zeptal: „Opravdu tě znásilnili a upíři tě věznili a zachránil tě profesor Snape?“

„Áno,“ odpověděl Farid.

„Och,“ řekl opět chlapec.

Farid natáhl ruku a řekl: „Jménuji se Farid, chcéš být můj přítel?“

„Draco Malfoy, těší mě.“

Potřasli si rukami a pak Draco smutně řekl:

„Nemůžeš se se mnou přátelit, jsi Nebelvír a ti mě nenávidí,“ a pak mnohem tišeji dodal: „Všichni mě nenávidí; zlomili mi koště, víš? Teda, Nebelvírští ne, asi to udělal někdo ze Zmijozelu.“

A pak Faridovi vyprávěl všechno o minulých dvou letech, o tom, jak se jeho spolužáci k němu otočili zády, o tom, že jeho otec byl uvězněn, a o tom, kolik majetku jeho rodiny bylo zkonfiskováno a teď se s matkou snažili vyjít s penězi. A o tom, že zničené koště byl dárek od otce, dostal ho před lety, když byl ve druhém ročníku. Když domluvil, obrátil se k menšímu chlapci, jenž seděl vedle něj na zaprášené podlaze přístřešku. „Nic z toho nebylo tak zlé, oproti tomu, čím sis v životě prošel ty, že?

Farid se na něj však usmál, poněvadž i dříve, poté, co se s ním přátelé nebo návštěvníci jeho pána vyspali, si Farid musel vyslechnout jejich strastiplné historky o tom, jak měli těžký život, jak byli špatně chápáni, nebo o tom, jak si zasloužili mnohem víc, než měli. Stal se z něj dobrý posluchač, byla to část jeho šarmu. A Draca mu bylo opravdu líto.

„Své prróblémy sis nezpůsobil o nic víc, než já mé, můj příteli,“ řekl a usmál se na blonďáka. „Ukážeš mi to zlómený koště?“

Draco ho držel v náruči. Pruty, jež kdysi tvořily pyšný ocas, byly polámané a popraskané a rukojeť byla zlomená na dva kusy. Farid si ho opatrně vzal a jednou nad ním přejel rukou. Zlomené pruty se spojily a narovnaly, a pak Farid přiložil k sobě obě zlomené části rukojeti a koště bylo v tu chvíli jako nové.

Draco vykulil oči: „Jak jsi to udělal?“ vydechl.

Farid se na něj prostě usmál a odpověděl: „Kouzlo!“

Při nejmenším to bylo až druhý den, kdy se jeho nový přítel přidal k jeho ostatním přátelům, i když to trvalo trochu déle. Zdráhali se ho vzít mezi sebe, ale Farid úpěnlivě prosil a oni nakonec souhlasili, třebaže z počátku trochu neochotně. Měl rád celkem dost ostatních studentů, takže nebyla potíž se s nimi spřátelit a trávit s nimi čas. Ve skutečnosti tohle byl jeden z nejzajímavějších týdnů Faridova života. Farid nikdy dříve nebyl s mladými lidmi. Věděl, že ho litují a i cítil, že jsou starostliví. Jeho neznalost světa ho činila patrně mladším, než byl, a jeho výška a nedostatek znalosti angličtiny pouze rozšířilo tento názor, jak Farid věděl. Ale také věděl, že žádné z těchto šťastných dětí s rozzářenýma očima by nepřežilo déle než týden, pokud by je chytil Jusuf.

Farid to nepovažoval za nějakou přehnanou nafoukanost; prostě znal dost dobře své schopnosti. Věděl, že je pragmatik, i když netušil, jak to slovo říct, a přežil díky ohromnému množství vnitřní síly. Když byl malé dítě, také s ním bylo velice špatně zacházeno a věřil, že mu to, nějakým zvláštním způsobem, pomohlo přežít posledních deset let. V mnoha ohledech byl dost houževnatý. Měl však měkké srdce, a možná to byla přívětivost v jeho povaze, jež ostatní na něm svým způsobem přitahovala.

Ale většinou se snažil nepřemýšlet o minulosti. Miloval svého pána a těšil se z každého nového dne. Farid také miloval tento svět a věděl, že by raději zemřel, než by se vrátil do toho starého. Udělal by skoro cokoli, aby ho jeho pán nebo Albus chtěli a aby ho neposlali zpátky. A Farid nebyl hloupý a tohle nehodlal starému kouzelníkovi říct. Ačkoli se mu zdálo, že poprvé za celý svůj život, Farid Prince, též známý jako Harry Potter, a minimálně ten zvláštní stříbrný kouzelník a rozedraný starý klobouk jsou konečně šťastní.

 

Za poskytnuté služby - 15. kapitola

Za poskytnuté služby - 17. kapitola 

 

Komentáře   

0 # Odp.: Za poskytnuté služby - 16. kapitolasisi 2019-11-25 22:29
děkuji za překlad. Tyto kapitoly si příliš neužívám, Farid vypráví moc smutných věcí a ten kdo to nezažil asi nepochopil, i když všichni okolo se hodně snaží, prostě nemohou mít reálnou představu. Jen špatný básník mluví o zkáze, doufám, že přijdou veselejší chvilky a Farid se dobře zabydlí ve sklepení. :-?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat