Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Draco, ať už měl na své zkušenosti jasné vzpomínky či ne, předvedl jak zručnost, která byla naprosto udivující, tak i zcela bezuzdné nadšení. Jeho jediným cílem, jediným, na který se dokázal soustředit ve svém zmateném stavu, bylo vyslat Harryho rozkoší až do sedmého nebe, a beze zbytku ho uspokojit. Z uplynulého roku měl jen hořké vzpomínky na podobné úkony, ale tohle… tohle bylo naprosto jedinečné. Draco ani na minutu neuspokojoval chutě někoho jiného, jen svoje, a i když Harry nebyl ve stavu, aby něco řekl, Draco si užíval každičkou vteřinku stejně intenzivně jako Harry.

Harryho tlumené steny a zadržovaný dech pro něj byly tajemnou symfonií, a on se zcela soustředil na svou činnost. Když to bylo v minulosti nutné, jeho pohyby byly mechanické, ale tady a teď Draco předváděl všechno své umění, rty, jazyk, krk a ruce, všechno spolupracovalo jako jeden celek, ve snaze poskytnout rozkoš někomu, koho miloval. Harry byl zredukován na občasné vzdechy a Draco co chvíli pozvedl hlavu a zlomyslně se usmál aby svou pozornost hned obrátil zpět k úhlednému zrudlému kopí, které vyčnívalo z jeho dlaně.

Dracovi naprosto neunikala důležitost, která v jeho jednání byla. Nestyděl se pro to, co dělal. Nebyl to žádný zdráhavý rituál za nějakou nicotnou odměnu. Byl to projev lásky, výraz touhy a symbolika tkvící v přijetí těla milence do vlastního těla byla mocnou a opojnou událostí. Zatímco jeho jazyk zkoumal každý milimetr kůže po celé délce Harryho penisu, Draca zcela obklopila Harryho vůně, lehké pižmo zdravého mladého muže, který zrovna před chvílí běžel, a běžel rychle a překypoval adrenalinem.

Zde byl Draco pánem. Už nebyl sluha nebo otrok, byl nespoutaný a svobodný, aby jednal podle své vůle, a Draco Harryho účinně vedl dle své libovůle, čímž si nejmocnějšího kouzelníka na světě úplně podmanil. V tu chvíli byl Harryho Bůh a celý Harryho svět se skláněl jen před Dracem. Bylo to mnohem opojnější než jakákoliv droga nebo lektvar mohly kdy doufat a Draco si to vychutnával i přes svůj stav blízký deliriu.

Harry takovéto pocity ještě nikdy nepoznal. Jeho milenec ovládal ty nejintimnější a nejsoukromější části jeho těla, současně něžně a divoce. Pocity tepla a vlhka, něžné sání a dráždivé tření sametovým jazykem ho přemáhaly. Po tom, co byl téměř celý svůj život v celibátu, přemáhaly ho úžasné rozkoše, které si nikdy předtím ani nepředstavoval. Když nastala ona chvíle, Harry si uvědomil až v poslední vteřinku, že byl v domě, kde se někde poblíž pohybovala i Molly a on na jejich pokoj nepoužil ztišovací kouzlo. Když ho přemohl orgasmus, kousal se do ruky, naříkal a divoce mumlal.

Dracův obličej měl blažený výraz. Jeho oči byly zavřené, na rozdíl od Harryho, které byly doširoka rozevřené a jak Harry vzhlížel k Dracovi, tak smaragdově zářily z pod Dracova těla při pohledu na ten každodenní zázrak, který se v tu chvíli odehrával. Draco lenivě hladil a sál Harryho slabiny, jedno po druhém si vzal do úst jeho varlata, oči přimhouřené a v pohodě ve svém vlastním světě. Harry se už nedokázal udržet, stiskl víčka a zvrátil hlavu dozadu, zuby stále zatnuté do své ruky, aby ztlumil výkřiky, které by mohly rozrušit Molly, zatímco jeho genitálie tepaly a pumpovaly semeno do Dracových dychtivých úst. Jeho stehna a nohy se napjaly a jeho volná ruka sevřela prostěradlo, dokud neměl v pěsti zachumlaný uzel látky a po celou tu dobu Draco jemně lízal a tahal, neposkytoval mu úlevy, dokud si pro sebe z Harryho nevyždímal poslední kapičku.

Draco se konečně odtáhl od jemné špičky Harryho vyčerpaného a ochablého penisu a ponechal ho odpočívat Harrymu na břiše, zatímco Harry sám se naprosto uvolnil, stále lapal po dechu a snažil se získat zpět schopnost řeči a jasnou mysl. Draco se usmál lenivým a smyslným úsměvem, teatrálně si olizoval rty, které byly trochu nateklé a červenější než jeho zrudlé tváře. Po vteřinovém zaváhání si stáhnul tanga, která už nějakou chvíli omezovala jeho vlastní svobodu a pohodlí, a pak si obkročmo sedl na Harryho v úrovni pasu, provokativně a pohodlně se usadil na jeho rychle ochabující mužství. Opřel si dlaň o Harryho potem zbrocený hrudník, druhou rukou opatrně sevřel svůj vlastní bolestivě ztopořený penis a začal se pomalu kolébat, zatímco se zároveň smyslně hladil.

Draco byl víc než jen vzrušený, neopájela ho tolik přítomnost veritaséra v jeho nervovém systému, jako spíše pocit Harryho penisu, klouzajícího mezi půlkami jeho zadku, občas něžně přejíždějícího přes ta nejcitlivější místa a přivádějící ho k šílenství touhou po vyvrcholení.

Harry se vzpamatoval natolik, aby si uvědomil, že se Draco nakláněl ke straně, stále ještě nemotorný z vlivu lektvaru, a uchopil rukama obě Dracova stehna, aby mu poskytl oporu a ten okamžitě vydechl rozkoší. Pokud se Draca týkalo, už bylo dávno na čase, aby se ho Harry dotýkal, mělo se to stát už dávno. Něžné ale silné mozolnaté ruce lenivě přejížděly jeho kyčle, stehna a pas a Draco rychle ztratil kontrolu.

Perleťové kapičky se rozstříkly po Harryho břichu, stékaly Dracovi po kloubech, zatímco Draco se o Harryho úporně třel. Draco se několikrát zachvěl, dlouze si lenivě zavzdychal, naklonil se a objal rukama Harryho okolo krku, omámený, uspokojený a naprosto šťastný. Harry si nemohl pomoci a také Draca něžně hladil než popadl dech, stále ještě ohromený tím, co se zrovna právě přihodilo. Myšlenky mu v hlavě divoce vířily a jemu právě sotva začínalo docházet, že to, co se zrovna stalo, byl skutečný sex. Právě měl sex! S jiným klukem! Specificky s Dracem… a bylo to neuvěřitelné! Draco se hned stulil pod Harryho bradu a Harry povzdechl a zachvěl se spokojeností a radostí.

Duch, který v Harrym pobýval, se odtáhl odporem. Ta věc, kterou tolik nenáviděl, byla všudypřítomná, v bytosti, do které se uchýlil, se jí přelévaly celé vlny. Bylo to nesnesitelné! Strach a nenávist byly potravou a nápojem tohoto tvora a jeho výměšky byly zloba a destrukce. Voldemort bojoval jediným způsobem, kterým mohl, snažil se vzbudit pocity pochyb a strachu, a i když byl oslabený náporem lásky a štěstí, jeho úsilí nebylo marné.

Harry byl ve svém světě, v pohodě, a trochu ulepený a důkladně uspokojený Draco napolo dřímal na jeho hrudníku, když Harryho nemilosrdné podvědomí začalo chrlit pochybnosti nad tím, co zrovna udělali.

Mohl sám přestat a počkat, až lektvar vyprchá a Draco vystřízliví, ale neudělal to. Draco byl naprosto zmatený a Harry mu ani moc neodporoval. Možná, že to vzdal, jen aby se udělal. Tolik si to užil, i když Draco pravděpodobně neměl nejmenší představu, co dělal. Harry na to nepomyslel ani vteřinku, od chvíle, kdy se Dracova ústa sevřela okolo jeho penisu. Nebyl o nic lepší, než jak se viděl ve svých představách dnes ráno. Stejně dobře mohl svého přítele znásilnit, jakýmkoliv způsobem, co si při tom všem mohl Draco představit.

Mohl upřímně říct, že nad to byl povznesený, udělat něco takového? Jen Draco mu znemožnil, aby napadl Kingsleyovu mysl. Zabíjel lidi, a nebylo jich málo ale tucty. Byl zatvrzelý zabiják a k tomu ještě dobrý. Neměl důvod věřit, že by Dracovi neublížil… kdyby se příliš rozohnil.

Harry celý život snášel lidi, kteří mu předhazovali jeho chyby a nedostatky. Vernon a Petunie Dursleyovi, Severus Snape a nekonečný proud spílání v tisku a od zástupu lidí, kteří to mysleli dobře. Mezi obvyklá témata patřila jeho nerozvážnost a bezohlednost, stejně jako opakovaná tvrzení, že se sám dohání ke vzteku, vyhledává pozornost, že je nečestný a naprosto zaujatý jen sám sebou. Celá léta ta tvrzení odsunoval stranou, jelikož většina lidí, od kterých pocházela byla předpojatá, ale občas… občas si Harry říkal, jestli neměli pravdu. Tohleto byla jedna z těch chvil. Harryho bolelo břicho a začínala ho bolet hlava, jak mu v ní tepalo. Zrovna když se chystal ponořit se s plným zaujetím do vln upřímné sebenenávisti, Draco se pohnul.

Dracova hlava se pozvedla, a když se lehce zamžené šedé oči zabodly do jeho vlastních, Harry přestal přemítat. Draco položil prst na Harryho ústa a vypadal tak vážně a náruživě, že Harry ztratil nit svých myšlenek a zcela se soustředil na Draca.

„Pšššt, lásko. Sím… sím ti něco říct. Důležitý. Odpusť… odpusť, Harry. Je tu… temnota… ve tvém srdci. Musíš ji nechat odejít. Jen láska... jenom láska a ty. Miluju tě, Harry.”

Draco neobratně políbil Harryho přímo na ústa, a pak mu znovu vklouzl do náruče. Dýchal měkce a pravidelně a příležitostně mumlal nesmysly. Jeho slova, jakkoliv zmatená, zněla Harryho uším jako zvon a Harry se nemohl ubránit pocitu, že se zrovna přihodilo něco velmi důležitého. Něco do sebe prostě správně zapadlo, co se jich dvou týkalo, a i když si to Harry neuvědomoval, ta slova byla vyryta do jeho duše.

Jeho bolest hlavy polevila a připomínka, že ho Draco miloval, usnadnila Harrymu na chvíli odsunout bokem všechny obavy. Nebylo snadné, myslet si sám o sobě takové strašné věci, když pozoroval lehký úsměv na Dracově spící tváři. Draco nevypadal znásilněný nebo vyděšený, jen unavený, šťastný a zatraceně rozkošný. Harry pozoroval pomalé zdvihání a klesání Dracova hrudníku a naslouchal tichým zvukům spánku svého milence, až se sám také poklidně poddal spánku.

Stvoření zakořeněné v Harryho duši žehralo na své podmínky. Obklopeno city, které svědily a pálily a vřely, ustupovalo do nitra, ukrylo se hluboko, aby odolalo záplavě vlídných citů, které tak velice nenávidělo. Budou jiné časy, jiná místa, kde bude moci udeřit. Bylo natolik zesláblé, že nemohlo dělat nic jiného, než čekat a doufat, že nastane vhodný spouštěcí impulz. Jako všechny přílivy a odlivy lidských emocí, tyto pocity nemohly přetrvávat navěky. Jednou se zloba vznítí znovu a ono bude připraveno vzepnout se po stoupajícím přílivu.

------------------------------------------------------

Draco se probudil první, nejistý a trochu mrzutý, ale ne znepokojený. Pomalu si začal uvědomovat okolní prostředí a skutečnost, že je nahý a zpola natažený přes stejně nahého Harryho dostihla jeho probouzející se mysl.

‘Oh. K sakru. Co se to, do prdele, stalo? Mmm. Ne, že bych si stěžoval, ale bylo by pěkné… počkat! Příčná ulice! Dawlish… veritasérum! Ach, podělaný Merline! Co jsem to právě udělal?’

Jedním z rysů, které odlišovaly otravu alkoholem od předávkování veritasérem byla naprostá absence bolesti hlavy. Dalším byla skutečnost, že se Draco rychle rozpomněl na všechno, co se přihodilo… v naprosto jasných detailech. Jeho řeč a pohybové schopnosti byly dočasně poškozené, a jeho zábrany drasticky snížené, ale jeho paměť nijak postižena nebyla. Bleskově se mu vše vybavilo.

Drmolil jako idiot před Tonksovou a Remem Lupinem, a ani jim nepoděkoval, že ho zbavili toho podělaného Dawlishe, ale to nebylo to nejhorší. Když se dostali domů, bezohledně zacházel s Harrym a… a on sám byl pořád ještě trochu ulepený důkazem jejich činnosti. Fůůj! Na druhou stranu se neprobudil se zanedbanou erekcí, a Harry vypadal tak pokojně, jak jen bylo možné, takže to nemohlo být tak zlé. Na jeho vlastním obličeji se ještě nacházela vůně Harryho těla a jeho rty a čelisti byly stále trochu obolavělé stejně jako jeho krk. Pořád ještě cítil chuť Harryho semene a Draco zápasil se smíšenými pocity rozpaků a vzrušení, zatímco si vychutnával vzpomínku na to, co udělali. Neměl v úmyslu pokročit s Harrym tak daleko, ale tolik moc si to užil!

Jak tak Harryho znal, a on byl zcela přesvědčen, že ho zná, ten hrdinský hlupák by se možná staral o nesmysly jako ‘zneužití’ nebo něco v podobném smyslu. Draco mu to zarazí, hned jak budou oba pořádně probuzeni. Harry byl tak perfektní gentleman. Vzpomínka na to, jak byl nesen v Harryho náruči stále přetrvávala v jeho mysli, a bylo to téměř stejně rozkošné, jako vzpomínka na Harryho nádherné nahé tělo, na které ani nepotřeboval vzpomínat, jelikož právě přes něj zpola ležel. Když se Draca dotýkal, bylo to se stejnou něhou a respektem, jako když byl Draco léčený. On prostě věděl, že Harry bude takový a nezmýlil se. Když se ho Harry takhle dotýkal, všechno se zdálo správné a dobré namísto jen špatné nebo hanebné.

Pak zde byla Harryho slova. Draco se mu svěřil s obavami, které to ráno měl a Harry řekl všechny správné věci, které mohly být řečeny, aby Dracovy nejhorší obavy ukonejšil. Samozřejmě, že to ovlivnilo to, co pak následovalo, takže svým způsobem to byly Harryho činy, co Draca přivedlo do tak ‘romantické’ nálady. Věděl, že ho Harry miluje, i když to začali vyslovovat nahlas teprve nedávno, ale bylo to uklidňující a rád to slyšel. V jeho rodině si takové věci nikdy vzájemně neříkali, a když ta slova slyšel, vždy mu proběhlo tělem atavistické nadšení.

Měl velké štěstí, že na místě neprozradil vše, co věděl. Kdyby Dawlish nebyl takový zlý mizera, nadávkoval by mu veritasérum pořádně a Draco by mu s jasnou hlavou vyklopil všechna svá tajemství. Tak jak to bylo, dostal z něj jen pár informací, které byly příliš nejasné na to, aby je mohl pochopit, ale tajemství viteálů bylo v bezpečí a Harry stále ještě neměl představu, jak daleko Draco zašel ve své snaze pomoci mu vypudit nepřátelské zbytky Voldemorta. Bylo to skutečně o chlup, a Draco děkoval svému osudu, že se věci přihodily tak, jak se přihodily.

Hodiny ukazovaly už téměř šest večer. Za malou chvilku bude připravena večeře a Draco potřeboval sprchu… z několika důvodů. Měl za sebou namáhavý den, a bylo by pěkné uvolnit se a smýt ze sebe staré starosti, ale hlavně se chtěl ujistit, že se ke stolu nedostaví neupravený a zmačkaný a páchnoucí potem a sexem. Sex. Harry. Kromě ranní masturbace, to, co udělal odpoledne bylo mnohem blíže skutečnému poprvé. Byl to velmi skutečný a reálný sex a on si to užil, protože to chtěl. Bylo mu devatenáct a jeho první sex se udál to ráno, s Harrym. To… to byla šťastná myšlenka, s jakou se probudit. Draco hladil rukou Harryho po hrudi, líbil se mu způsob, jakým jeho ruka snadno klouzala po hebké kůži.

„Probuď se, Harry. Už je skoro večeře.”

Harry sebou velmi lehce zavrtěl, oči se mu otevřely a rychle zaostřily. Také on si náhle uvědomil, že byli oba zcela nazí a vypadal na vteřinu zcela přemožený, než se s lehkým nervózním úsměvem znovu vzpamatoval.

„Zdá se, jako by veritasérum už vyprchalo. Jsi v pořádku, lásko? Předtím jsi byl … trochu… ‘mimo’.”

Draco se usmál a opřel se dlaněmi po stranách Harryho obličeje, aby se ujistil že se Harryho pohled nevyhne jeho vlastnímu.

„Jsem víc než v pořádku. Cítím se báječně. Mám stále pocit, jako bych měl hlavu plnou vaty, ale myslím si, že jsou to následky Snapeovy práce a ne lektvar. Víš, že jsi můj hrdina, že?”

Harry se trochu začervenal a skromně se snažil odvrátit hlavu.

„Nemyslel jsem… víš… měl jsem…”

„Tiše, Harry. Byl jsi každým coulem perfektní gentleman. Vzpomínám si na všechno. Všechno. Spěchal jsi, abys mi pomohl, dostal jsi mě zpět domů, řekl jsi mi ty nejkrásnější věci a snažil ses udělat všechno, abys ochránil ten drobeček ctnosti, který mi teoreticky ještě zbyl… přede mnou samotným… zatímco já jsem se ze všech sil snažil se ho zbavit. Jestli tohle není definice hrdiny, tak pak nevím, co by to mělo být.”

Draco se přitáhl blíž, až se špička jeho nosu téměř dotýkala Harryho.

„A kdybych mohl všechno, co jsme spolu udělali, udělat znovu, bez veritaséra, udělal bych to… přesně… stejným… způsobem. Možná i víc. Ani si nedokážeš představit, jak moc se mi líbilo, jak se mě dotýkaly tvoje ruce. Už se vůbec nebojím, Harry. Možná, že jsem občas trochu nervózní, a vím, že se snažíš být na mě opatrný, protože jsem byl tak dlouho taková troska, ale to je pryč. Tohle dokážu snést. Jen se uvolni a miluj mě, Harry, a já budu šťastný. Dobře?”

Harry se nacházel jen deset centimetrů od páru rozhodně vypadajících zamlžených šedých očí, a neotřesitelná jistota v Dracově hlase ho zasáhla rovnou do duše. Draco měl pravdu. On sám zvažoval každé rozhodnutí za posledních pár měsíců, ale před několika dny se vše změnilo a pro Draca to bylo v pohodě. Jen Harry zaostával. Nyní to ale rychle doháněl. Harry pohladil znovu Draca po kyčlích, tentokrát bez ostychu ze způsobu, jakým si užíval doteků svého milence. Dracovi se překvapením trochu rozšířily oči, ale rychle nasadil výraz potutelného potěšení, zatímco mu Harry odpovídal.

„Občas to je těžko říct, ale jakmile pochytím základy, učím se opravdu rychle. Myslím si, že budeme v pohodě, lásko.”

Jejich polibek trval tak dlouho, dokud Molly zdola nezavolala, aby jim oznámila, že večeře je téměř hotova, čímž je podnítila ke spěšnému zmatenému používání čistících kouzel, aby si tím vynahradili nedostatek času k osprchování. Draco po dobu večeře nedokázal potlačit úsměv a nikoho tím neobalamutil, nejméně Artura a Molly, kteří viděli každé z jejich dětí čerstvě zamilované a příznaky dobře rozeznali, ale nikdo z nich by mu nikdy city, které choval, nevytkl, a i když on to nevěděl, ve skutečnosti se oba v duchu radovali.

59. kapitola - Z bláta... do louže

61. kapitola - Dnes v noci

Vyhledávání

Štítky