Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Molly Weasleyová se ploužila domem jako omámená, v myšlenkách se zaobírala úvahami o blízkém příjezdu svých dětí. Musely se připravit ložnice, ložní prádlo, vyvětrat deky, utřít prach a udělat spousta dalších věcí. Harry nebyl zrovna v její přízni, zvlášť potom, co se mu podařilo popudit Pastorka a ten ve spěchu odešel, rozčilený a viditelně zklamaný. Pak tu byl ranní Denní Věštec, zdůrazňující Pastorkův veřejný projev dnes ráno. Tisková konference proběhla pro Pastorka dobře, ale na Harrym ponechala podezření, a ta podezření byla oprávněná.

Molly se zastavila u okna v pokoji, který kdysi obýval Ron. Pleť měla podivně napnutou a v tom strašném teple ji děsně svědila. Neměla tu nejmenší představu, jak v tuhle roční dobu může být v domě takové vedro, ale bylo to málem nesnesitelné. Přistoupila k oknu a otevřela ho, aby ji mohl trochu zchladit čerstvý vzduch zvenčí. Venku bylo ve skutečnosti docela chladno a listopad v Anglii nesliboval žádné oteplení, ale v tu chvíli byl chlad osvěžující a příjemný. Molly Weasleyová zadržela dech a dopřála si chvilku odpočinku od všech těch starostí, co se jí lepily na paty, pak okno zavřela a pokračovala v přípravách.

Nalezla Harryho spícího v křesle vedle Dracovy postele, kelímek s mastí neotevřený a málem se do něj zase pustila… a pak spatřila jejich ruce, spojené stejně jako minule, a v hrudi se jí vzbudil lehký záchvěv naděje. Něco se mezi těmi dvěma dělo… něco důležitého… a dobrého. Když viděla takový důkaz, že se její plaché tušení z předešlého týdne potvrdilo, cítila se uklidněná. Výjev, kterého byla předtím svědkem, nemohl být nyní zpochybněn jako šťastná náhoda. Zdálo se, že Harry má Draca opravdu rád, a i když se svých úkolů ujímal jen zdráhavě, a předstíral, že tomu tak není, Draco pro něj něco znamenal, a už to samo o sobě bylo vítězství. Možná, jen možná, pokud by Harry mohl odpustit jednomu starému nepříteli, pak by možná mohl odpustit i těm zbývajícím a konečně překovat meč v radlici, tak, jak to udělal zbývající kouzelnický svět. Molly se vzdálila, nechtěla přerušit takový obraz míru a naděje do budoucna, a pokračovala v přípravě dalších místností na návštěvu svých, nyní už dospělých, dětí.

-----------------------------------------------

To odpoledne spal Draco neobvykle dobře, až byl konečně probuzen močovým měchýřem, který se dožadoval okamžité pozornosti, a sny, které, i když docela příjemné, byly svým způsobem rozčilující. Prostě, probudil se s erekcí, která se třela o přikrývky a visel nad propastí orgasmu. Erotický sen neměl od dob, kdy, před lety, ovládl základy masturbace, ale téměř po celý rok už neměl žádnou sexuální energii, až tento týden. Výsledkem bylo popuzující zmatek a značné rozpaky. Alespoň, že se probudil, než to mohlo dojít příliš daleko. Bylo by to mnohem více ponižující, muset objasňovat znečištěnou přikrývku a pyžamo!

Draco opatrně vytáhl svou ruku z Harryho dlaně a doufal, že se Harry neprobudí, zatímco on vyklouznul do koupelny. Harry dýchal slabě a pravidelně a Draco pocítil podivný záchvěv smutku, když rozpletl své prsty od Harryho a vyklouzl z postele.

Bylo to strašně roztrpčující, myslet na věci jako byly tyto, když ve skutečnosti chtěl svoje představy odvést k bezpečnějším tématům, ale jeho mysl a tělo se zdály rozhodnuty ho zradit v každém případě. Jelikož k tomu posledních pár dní došlo několikrát, začínalo být zjevné, že pokud není ochotný snášet rozpaky nad známkami svých nočních ejakulací, které nemohl očistit, když neměl hůlku, bude se muset uchýlit k masturbaci jako způsobu sexuální úlevy. V tu chvíli nebyl Draco spokojený ani s jedním řešením a v koutku duše si přál, aby mohl na všechno sexuální zapomenout až do pozdější, nespecifikované, doby. Bohužel, nezdálo se, že by to hned tak přešlo.

Draco mířil chodbou ke koupelně a nabíral odvahu ze skutečnosti, že, bez lektvarů, které by snížily jeho rovnováhu a energii, poprvé po několika dnech mohl jít rychle a přímo. Jeho potřeba na záchod byla naléhavá a schopnost pohybovat se rychle byla božím požehnáním. Naneštěstí, když už se tam dostal, jeho erekce byla pořád na místě a znemožňovala mu ulevit si vhodným způsobem.

Do prdele! Bylo mi líp, když se mi tohleto nestávalo. Jak bych se toho mohl rychle zbavit? McGonagallová v tartanovém prádélku? Starý Hagrid v kostýmku komorné?’

Draco se uchechtl, když jeho penis rychle splaskl. Některé věci se nikdy nezmění. Představy jako tyto používal, aby se zbavil erekce během vyučování a stará pravidla stále fungovala. Jakmile se Draco vyprázdnil, namířil si to chodbou zpět do pokoje a zjistil, že Harry zrovna odešel. Už bylo dávno po poledni a pomalu se blížil podvečer. Molly je určitě nechala, aby si pospali. Musela ho vidět, jak drží Harryho ruku. Co si pomyslí? Doufal, že si nemyslela, že to znamenalo něco víc, než to opravdu znamenalo.

I přes všechnu tu zlobu kterou se navenek projevoval, byl Harry skutečně slušný a citlivý, a když nezuřil, Draco se u něj cítil podivně v bezpečí, už jen tím, že byl ve stejné místnosti. Když Harry řekl, že mu tam nikdo neublíží, byla to pravda, protože ta slova podložil reálnou hrozbou své moci a svým rozhodnutím použít ji na ty, kteří ohrožovali jeho domov. Harry nemohl bojovat se sny, nebo vzpomínkami, nebo nočními můrami, ale Draco spal po několik hodin mnohem lépe, jen s vědomím, že je Harry s ním. Ruka v jeho dlani byla spojením k jeho spící duši a stálou připomínkou, že nad ním někdo bdí a je střežen proti všem příchozím, ať už v dobrém nebo ve zlém, a to byl dobrý pocit.

Zatímco se převlékal do čistého, omílal ten problém pořád dokola. Měl více času, aby se probral Mollyinými zásobami a objevil několik kousků menší velikosti, které byly uloženy od chvíle, kdy mladší kluci ukončili školu. Většinou to byly odložené věci po Percym, jelikož byl z nich všech nejštíhlejší.

Čert ví, že by už nikdy nechtěl vidět Harryho zlobu namířenou na sebe! Nemínil tím, že by si myslel, že by pro něj Harry mohl představovat nějaké vážné nebezpečí, ale Harry byl plný energie a mnohem mocnější, než by se byl před léty domníval. Takové množství moci v sobě neslo nebezpečí pro všechny v jeho blízkosti. V okamžiku mimořádné zloby měl v sobě takový potenciál destrukce, na který nemohla být většina kouzelníků vůbec připravena. Byl vděčný, že doposud Harry hrozil jen újmou na zdraví, než by si svůj vztek ventiloval otevřeně, jako to udělal ten první večer na cestě k Doupěti. Dokazovalo to, že Harry bral velice vážně svou snahu o uspokojení Mollyiných požadavků ohledně jednání s Dracem jako s hostem a jeho ochota držet Draca za ruku byla sama o sobě dost výmluvná.

Draco se ujistil, že na tom nebylo nic ‘přitepleného’. To ráno mu tak přineslo pernou chvíli. Od Harryho bylo opravdu pěkné, že se o něj tak staral, toleroval Dracovo patetické chování a nechal ho, aby se na něj věšel jako nějaká buzerantská pijavice. Možná, že by Draca neprohodil oknem, protože je zvrácený a podělaný úchylák a všechno to ostatní, ale ono to tak už bylo. Měl štěstí, že byl v domě, kde by jeho slabé stránky přehlíželi… kdyby se o nich vůbec dozvěděli.

Pořád si ještě dělal starosti kvůli košili a trápil se svými vlastními nezdary, když se Harry vrátil a uchopil nádobku s Jizvomizem, která ležela na malém stolku vedle postele. Než začal mluvit, zhluboka se nadechl, což Dracovi podráždilo nervy, vzhledem k očekávání špatných zpráv.

„Podívej... um... Draco. Molly chtěla, abych... no, svým způsobem mi přikázala, abych... oh, do prdele s tím. Měl jsem tě mazat tímhletím. Dnes. Já na to tak nějak zapoměl, protože jsme byli oba unavení po... však víš, ale já ji skutečně, skutečně nechci rozzlobit, tak kdybys mi řekl, kde s tím chceš začít, mohli bychom odstranit pár jizev a mít pro dnešek hotovo. Co myslíš?“

Draco strnule zíral a doufal, že je to nějaký strašný vtip. Ale Harryho zrudlý obličej a rozpačité přešlapování napovídaly, že to myslí smrtelně vážně a Draco pocítil, jak se ho pomalu zmocňují první lehké známky nevolnosti. Molly skutečně očekávala, že Harry… že se ho bude dotýkat? Nepatrná, třepetavá částečka jeho podvědomí shledala tuto představu… zajímavou, ale zbytek Dracovy psychiky se hlasitě vzbouřil.

„Děláš si legraci. Ona... ona by ne... já...“

Draco se odtáhl, zíral na nádobku s mastí v Harryho ruce a nevěděl, co říci.

DO PRDELE! DO PRDELE! DO PRDELE! On to pozná! Jestli ukážu jakýkoliv náznak, že se mi to líbí, když na mne sahá… tak to, k sakru, pozná. Možná, že v tomhle domě buzeranty snášejí, ale co se týká zvrácených bývalých Smrtijedů, co mají posraně oplzlé, zvrácené myšlenky na Harryho Pottera?! Pád z okna ve druhém patře bych možná mohl přežít, ale nemyslím, že bych dokázal utíkat dost rychle, abych se vyhnul kletbám.’

Harry přerušil jeho zpanikařený myšlenkový pochod.

„Hej. To je v pořádku. Nejdřív si vezmi Uklidňující doušek, jo? Na, vypij to a vzchop se. Jestli chceš, použiju na tebe pár Povzbuzujících kouzel. Můžeme začít s tvojí rukou. Jen toho musíme trochu udělat a Molly bude ráda, že máme nějaký výsledek. Vím, že to pro tebe není lehké, ale ty to dokážeš. Jsi silnější, než by si kdokoliv pomyslel. Já vím, že to dokážeš, Draco.“

Draco uchopil lektvar jako se tonoucí chytá stébla a jedním dlouhým douškem do sebe obrátil trojitou dávku. Tělem mu prostoupila pohoda, tlukot jeho srdce se v několika vteřinách zpomalil a příliv paniky, který jej začínal zaplavovat zmizel téměř okamžitě. Draco zhluboka dýchal, pohlédl Harrymu do očí a začal si vyhrnovat levý rukáv.

„Správně. Silný. Udělej to. Jsme dobří, že?“

Jednoslovné věty byly jediné odpovědi, na které se vzmohl, a Harry si sedl do křesla, zatímco Draco se usadil zpět na postel. Byl rád, že byl kompletně oblečený. Svou obnaženou paži natáhl tak, aby na ni Harry snadno dosáhl a zavřel oči, zatímco se snažil myslet na něco, cokoliv, jen ne na to, co se zrovna dělo. S trochou štěstí se snad před Harrym neztrapní úplně.

Uslyšel zaskřípání, když Harry odšrouboval víčko a téměř cítil, jak se Harryho prsty noří do nádobky. Kupodivu, Harry se ho dotýkal jemně, téměř směšně něžně a dvěma prsty opatrně vtíral krém do Dracovy kůže, tak váhavě, že se zdálo, že je ještě nervóznější než Draco! To Dracovi dodalo trošku důvěry a hlasitě vydechl, neboť od začátku zadržoval dech.

Jen to, že se ho dotýkal, bylo skličující. Cítil by se lépe, kdyby to byl on, kdo se dotýká, bylo by to jako vědomé rozhodnutí, spíše než toto, kdy byl podřízený jednání druhého. Skutečnost, že se ho dotýká Harry, přinášela ještě více komplikací než bylo obvyklé, ale Draco musel přiznat, že s Uklidňujícím douškem to nebylo tak zlé, jak se obával. Byl také příliš strnulý na to, aby pocítil jakékoliv ‘vzrušení’ a to byla velká úleva.

Mozolnaté prsty mu do pokožky vtíraly mast a ve vzduchu visel štiplavý pach směsi bylinek, zatímco se jeho paží rozlévalo neurčité teplo. Otevřel oči a pozoroval, jak jizvy mizí a ve stopách magie zůstává zdravá, i když trochu bledá, kůže. Když Harry nanášel mast na každé ošklivé znamení na Dracově obnažené paži, díval se vytrvale na svou práci a nikdy se mu nepodíval do tváře. Draco si dodal odvahy a pokusil se o trochu konverzace.

„Četl jsi dnešního ranního Věštce? Ministr Pastorek svolal tiskovou konferenci. Moc dobře to nevypadalo. Nemyslím si, že byli s jeho odpověďmi spokojeni, ale myslím, že je dokázal zas na nějakou dobu uklidnit. Co myslíš?“

Harry si odfrkl. „Myslím, že Kingsley dělá nejlíp jak umí, ale s blbci prostě diskutovat nemůžeš. Můžeš se o to pokusit, ale k ničemu to nepovede. Vytisknou jakoukoliv špínu, co někde seženou, a kdyby to bylo jen na nich, Voldemort by řídil celou zemi, než by si vůbec povšimli, že něco někde nehraje. Hlupáci, celá ta sebranka. Jak sis s ním včera večer popovídal?“

„Ve skutečnosti to nebylo tak zlé. Snažil se mi naznačit, že by mohl přimět ministerstvo, aby mi pomohli... kdybych pro ně měl nějakou užitečnou informaci. Já opravdu žádnou nemám, ale i kdybych měl... když nás Snape ministerstvu odevzdal, chovali se ke mně jako ty největší svině. Teď toho nevím o nic víc než jsem věděl tehdy. Kromě toho, důvod, proč mě tehdy pohodili v Londýně byl, že měnili úkryt, aby se ti vyhnuli. Hyde-Pratt myslel, že ho v Příčné ulici poznali, když nakupoval zásoby, tak všechno spakovali, šoupli mě na zadní sedadlo auta a vyrazili. Další, nač si vzpomínám byl MacNair, jak mě vystrčil otevřenými dveřmi a já jsem dopadl obličejem do škarpy. Konec. Jen jména, žádná místa, žádné informace, které by k něčemu byly. To je pravděpodobně jediný důvod, proč jsem ještě naživu. Kdybych věděl o něčem, co by pro ně mohlo být skutečně nebezpečné, vím, že by mě bývali zabili. Posraní hajzlové.“

Harryho dotek se lehce zachvěl. „Oni... nechali tě být... protože se mě báli?“

„Jo. Trochu si na to vzpomínám. Můj strýc byl na Hyde-Pratta velice rozčílený. Řekl, že je ‘ještě příliš brzy na setkání s panem Potterem.’”

Harryho ruka se zastavila a Draco k němu zvědavě vzhlédl. Harry na něj upřeně zíral.

„Příliš brzy? On si skutečně myslí, že by se mi mohl postavit? To je nepříčetný, stejně jako je naprostý idiot, když si myslí, že má dost moci, aby měl nade mnou navrch déle, než pár minut. Máš potuchy, co tím myslel?“

„Skutečně ne. Než jsme se dostali do Londýna, byl jsem docela mimo. Nedokážu ani říct, jak dlouho trvalo, než jsme se tam dostali. Stejně jsem zpola myslel, že to byl jen sen. Nebyl jsem venku skoro celý rok.“

Harry vzdálil Dracovu paži a prohlížel si svoje dílo. Světlejší jizvy úplně zmizely a i ty horší jizvy zřetelně zmatněly. Ještě jedno ošetření a spodní polovina Dracovy paže bude vypadat, jako by nebyla nikdy poraněná. Draco se v údivu usmál. Pokrčil ruku a pozoroval, jak se pod zdravou kůží hýbou svaly a pak si shrnul rukáv dolů.

„Stačí to pro dnešek? Molly nás brzy zavolá k večeři. Cítíš se dost dobře, abys dnes večer přišel dolů?“

Harry trpělivě čekal na odpověď. Draco se posadil a zhluboka se nadechl.

„Jo. Ano, cítím. A... myslím, že ty schody mohu taky zvládnout... ale je příjemné vědět, že na mě dáváš pozor. Děkuju.“

Harry se začervenal. Proč se to Dracovi zdálo roztomilé bylo nad jeho vlastní chápání, ale vědět, že dokázal, aby se nejobávanější muž kouzelnického světa začervenal, bylo svým způsobem příjemné. Možná, že po tom všem, pověstný Malfoyský šarm ještě nebyl mrtvý a pohřbený.

Vyšli z Dracova pokoje a zamířili ke schodům. Pod dohledem a s vědomím, že se mu nic zlého nemůže stát, se Draco dostal dolů, ani se při tom nezapotil. Zdálo se to jako maličkost na to, aby se z ní tak radoval, ale on se radoval z jakékoliv maličkosti. Skutečnost, že se Harry z Dracova úspěchu radoval stejně jako on sám mu také neunikla.

 

19. kapitola - Smůla a noční můry

21. kapitola - Drsná novina a ještě drsnější povaha

 

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat