Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka

Párování:  Harry Potter/Draco Malfoy
Rating:  slash, 18+

Ruce. Dotýkaly se ho ruce. Nebyla v nich laskavost, ani teplo, ani něha. Tyto ruce jen dobývaly a braly, plenily a rvaly. Sotva se mohl pohnout, nemohl bojovat a zachvátila ho panika, i když se chabě zmítal v poutech utažených tak, že už to samo o sobě bylo mučení. Nebylo to poprvé ani naposledy. Dny už nepočítal, bylo to už tak dlouho, že týdny i měsíce už ztratily jakýkoliv význam.

Jeho život sestával z břečky místo jídla, nepokojného podřimování v podzemní kobce a ty strašlivé chvíle, kdy byl přemisťován do jiné cely. Toto byla jen jedna chvíle mezi stovkami jiných, a každá z nich znamenala bolest. Bolest, až mu krvácel krk z nekonečného zmučeného řevu, který zněl jeho mučitelům jako hudba. Kouzla ho držela při vědomí, když se zhroutil vyčerpáním, a už dávno zjistil, že bolest má svou hranici, po jejímž překročení se už nic horšího nemohlo stát a plíživá otupělost mu zastřela jeho realitu. Jen v tu chvíli se stal zbytečným a dostal se, napůl zhojený, zpět do své kobky.


Vylízal se z toho a vděčně chlemtal svou břečku z misky, aby ani kapka nepřišla na zmar, spal stočený v jediné dece, která páchla po krvi a špíně a existoval díky chabé naději, že tentokrát bude mít před cestou do tamté místnosti delší přestávku.


Naděje nic neznamenala. Vždycky se vrátili. Někdy se zdálo, že uběhly jen hodiny, jindy měl pocit, že to byly dny. Vždycky se vrátili. Hrubé ruce jej vlekly, ochablého a naprosto bez ducha, krutě krátkou chodbou a do místnosti, ze které se naučil mít hrůzu.

Draco si ani nebyl vědom, že se probudil. V uších se mu neustále ozýval jeho vlastní řev, a když se ruce pokusily dotknout jeho rukou, drápal se na druhou stranu místnosti, kde se schoulil v rohu a žalostně naříkal. V tu chvíli se naprosto podřizoval svému instinktu a ne rozumu. Nedalo se rozpoznat, že nebyl při vědomí dokud jej nezasáhla zaříkání a krkem mu nestekl opatrně nadávkovaný lektvar. Projelo jím kouzlo, které zastavilo jeho zrychlený dech, způsobený panikou, utlumilo jeho nutkání křičet a zpomalilo jeho na poplach tlukoucí srdce. Ještě několik pomalých a slabých nádechů a výdechů a Dracův svět se ponořil do blahé temnoty.

-----------------------------------------------------

Harry se zhroutil do své postele. Byl z části velice rozhořčený, že ho Draco probudil z hlubokého spánku, ale surrealistická vzpomínka na to, jak ho našel spoutaného vlastním prostěradlem, kvílejícího jako Smrtonoška, spícího i s otevřenýma očima, polapeného v jakési říši přízraků zcela mimo kontrolu, se mu stále vracela. Byl dalším břemenem pro domácnost i pro Harryho a další zátěž opravdu nepotřebovali, ale Harry nemohl cítit nic jiného než šok, po tom, co viděl Draca Malfoye v takovém stavu.

Molly měla pravdu, cokoliv se Dracovi přihodilo, bylo tak strašné, že to ani nedokázali pochopit a dnešní noc tomu byla dostatečným důkazem. Harry Dracem třásl, aby ho probudil a bledý, plavovlasý chlapec vybuchl v záchvatu paniky, vydrápal se z postele a schoulil se do klubíčka v rohu místnosti, kde kňučel jak poraněné zvíře. Harry musel použít několik kouzel, než ho znehybněl a zklidnil, aby jej dostal zpět do postele, a Doušek bezesného spánku, aby tiše usnul. Méně příjemné už bylo, že musel použít Pulírexo na prostěradla, která Draco ve stavu šíleného strachu pošpinil.

Pak poslal Molly a Artura zpět do jejich ložnice, jelikož dorazili zrovna když končil. Než se Molly odbatolila zpět do postele, mile mu poděkovala. Srdce mu z celé té záležitosti bušilo jako o závod a zdálo se nepravděpodobné, že by dokázal zas brzy usnout a tak, zatímco se snažil relaxovat, přemýšlel o záležitosti Draco Malfoy.

Darco, kterého kdysi znal, byl nebezpečný kvůli své povýšenosti, svému pohrdání ostatními a kvůli své ošklivé povaze. Neexistoval způsob, jak se ujistit, které rysy se jej ještě týkaly a které se změnily. Draco se jevil jiný, ale Harry, než ho prohlásí za ‘neškodného’, chtěl vědět mnohem víc. Bylo rozumné dopřát Dracovi trochu prostoru, ale případně bude muset více přitlačit, aby z něj dostal podrobnosti, i kdyby neměly být příjemné. Smrtijedům, kteří s oblibou mučili ostatní, nesmělo být povoleno se volně pohybovat a Harry měl schopnosti, nástroje a styky, které ani Ministerstvo nemělo. Stačily nějaké informace od Draca a počet Smrtijedů v Anglii se mohl zas o trochu přiblížit nule.

‘Co mu to, k sakru, mohli udělat… že ho nechali v takovém stavu? Vždycky byl tak trochu usmrkaný, ukňouraný, malý simulant, kdykoliv přišel k sebemenší úhoně, ale dnes v noci určitě nic nepředstíral. Poslední, koho jsem viděl tak blízko šílenství byl Ron… když zavraždili Hermionu. Draco je ve špatném stavu, ale já musím mít ta jména. To, co ví, může zachránit životy… ale já mu nechci ublížit.’

Jeho poslední myšlenka jej přivedla k vystřízlivění. NECHTÍT ublížit Dracu Malfoyovi?! Do prdele, více než dva roky snil o tom, jak Malfoyovi ubližuje. Když pozoroval, jak ten zmetek vyšel z Ministerstva s pouhým napomenutím a zabavením Malfoyovic panství jako trest, vřela v Harrym krev. Ublížit Dracovi za všechno co udělal by býval byl božský pocit, a on se cítil tak dobře, když ho před Doupětem zbil. Byl téměř oslepený zlobou, když se Draco zmínil o Albusovi a Harry se cítil jak Bůh pomsty, když do něj bušil. Jak se mohly věci tak strašně změnit za jediný den?

Pohled na Draca jej stále rozhořčoval a to vtrhnutí do jediného mírumilovného místa v jeho životě nesl nelibě, ale když se nad tím zamyslel… skutečně zamyslel, už Draca nechtěl zabít. Teď už ho ani nechtěl zbít nebo mu ublížit. Ještě nikdy neviděl člověka tak bezezbytku přemoženého strachem a bylo téměř nemožné spojit upřímné přání ublížit nebo vylekat s někým, kdo byl v takovém stavu… i když ten člověk byl někdo, koho nenáviděl více než osm let.

Tlukot jeho srdce se zvolnil a pomalu se jej zmocňovala dřímota. Harry zavřel oči a pomalu nechal plynout myšlenky částečně ovlivněné stále se navracející vzpomínkou na Dracovo naprosté zděšení.

Krev. Krev na zdech. Na jeho rukou. Dokonce i podlaha byla kluzká krví... Cítil její kovovou chuť při každém nadechnutí. Dusilo ho to, ale také přitahovalo. Odpuzovalo a přitahovalo zároveň. Krev znamenala život a on měl moc jej dát i vzít. Stoupalo mu to do hlavy, bylo to opojné, sladké jako med a zároveň hořké jako pelyněk.


Jedno zmrzačené a zničené tělo bylo stejné jako druhé… a třetí… a další… a další… a další. Bez konce. Koloběh ničení potřebný kvůli vrozeným slabostem lidstva. I kdyby zabíjel a zabíjel až do soudného dne, svět bude produkovat dalšího zločince za zločincem a navždy jej tak vtahovat do koloběhu násilí. Krev byla v jeho minulosti a krev byla jeho budoucností.


Místnost se jí rychle plnila, dmoucí se rudý příliv, který jej omračoval. Vznášel se na přílivu krve, strop se zdál stále blíž a vzduch byl čím dál řidší. Tisklo ho to na strop, sál poděšené nádechy z několika centimetrů zbylého vzduchu a ten najednou úplně zmizel. Slepý v rudém moři, nejasně si vědom odporných přízraků, které se o něj otíraly, bezdomovci smrti. Konečně se instinktivně nadechl a jeho plíce zaplnila krev. Vzduch. Vše za vzduch! Temnota.

Harry se probudil zalit chladným potem, pěsti zatnuté a svaly napjaté. V hlavě mu nemilosrdně bušilo a on se natáhl po všeléku na bolest hlavy, který měl v tyto dny stále po ruce. Jeho noční můry začaly potom, co zabil Voldemorta a zahájil své malé křižácké tažení proti zbývajícím Smrtijedům. Od té doby se objevovaly pravidelně, někdy zlé, někdy horší. Aspoň dnes v noci to nebyly tváře jeho mrtvých přátel, prosících ho, aby je pomstil.

Neměl naději, že dnes v noci znovu usne. Harry se skulil z postele, a i přes ustupující bolest hlavy se přinutil udělat padesát sklapovaček. Pak vklouzl do oblíbeného županu, obnošeného a zaplátovaného a vydal se do chodby. Harry se zastavil u dveří Dracova pokoje a nahlédl dovnitř, na chlapce, kterého dvakrát téměř zabil. Draco stále ještě spal dost poklidně, ale na tváři měl pořád ten napjatý, zbědovaný výraz. I v dřímotě beze snů, chráněné lektvarem, neodpočíval v klidu.

Harry se usadil na židli vedle Dracovy postele. Na stole ležely Mollyiny pletací jehlice a také se tam nacházel nový bestseller. Nebyla to Harryho oblíbená četba, ale na zabavení to postačí. Poslední hodiny do úsvitu se vlekly bolestivě pomalu, až Harry konečně zaslechl pohyby Molly a Artura. Kniha se vrátila na stůl a Harry zamířil zpět do svého pokoje, aby si tam vzal nějaké čisté oblečení a pak do koupelny, aby se osprchoval.

Zatímco si sundával župan a trenýrky, nechal Harry téct vodu, aby se ohřála. Studený pot jeho nočních můr zanechal na jeho kůži nepříjemný svědivý pocit a ranní sprcha to všechno napraví. Možná, jestliže byl Malfoy opravdu tak neškodný, jak se on sám nyní domníval, mohl by si dopřát rychlou cestu do města a zpět.

Harry se zlepšil nejen co se týče kouzelnické moci ale i fyzicky, pravidelným cvičením, a intelektuálně, pomocí nitrozpytu a nitrobrany. Před lety se mu Snape vysmíval a zesměšňoval ho kvůli jeho přístupu ke studiu. Vysmíval se Harrymu i ve chvíli kdy utíkal z Bradavic, s Dracem v závěsu, po tom, co chladnokrevně zavraždil Albuse Brumbála. I když byl ten umaštěný bastard z Anglie už dávno pryč, aby se už nikdy nevrátil, Harry se bavil vědomím, že Snape vzal jeho výhrůžky vážně. Znamenalo to, že dokonce i Snape pochopil, že se smrtí Voldemorta Harry jasně dosáhl vrcholu své kouzelnické síly a už dávno nebyl ten polovzdělaný, nemotorný chlapec.

Harry vklouzl do sprchy a užíval si horké páry a způsobu, jakým voda, smývala z jeho těla pot a chmury. Namydlil se pořádně mýdlem a jeho vůně zahnala z úst poslední zbytky vzpomínek na krev a strach. Harryho netrpělivý penis se začal neodbytně zvětšovat jak žádal o pozornost.

Někdo má ve zvyku masturbovat před spaním, ale Harry tím začínal den už dávno, protože, co se jej týkalo, byl to perfektní způsob, jak se uvolnit než začne den, a dnes se, k sakru, potřeboval uvolnit. Opřel se o stěnu sprchy a prsty pravé ruky objal špičku svého rychle se topořícího penisu.

Většina lidí se ukájí nad různými představami a právě tak, jak se od jiných lišil tolika dalšími způsoby, Harry byl i v tomto odlišný. Neměl moc toho, čemu by se dalo říci ‘představy’. Když masturboval, jeho myslí se míhaly pouze představy intimity. Jaké by to bylo, kdyby měl vedle sebe další teplé tělo, nebo vzpomínka na rty líbající jeho vlastní, tentokrát rty milence, který jej dobře znal a ne nějaká nudná pubertální zamilovanost, odsouzená k zániku. Harryho tyto představy vzrušovaly a představovat si pocit upřímného intimního sblížení s jinou osobou bylo opojnější více než obyčejný sexuální styk.

Když se přiblížilo vyvrcholení, Harry se napjal, oči pevně zavřené. Už se dostal příliš daleko na to, aby se zastavil, otrok zvedající se vlny orgasmu, když jeho myslí proběhlo několik dalších, posledních, představ. Jemná, sametová pokožka, bílá téměř jako mramor, na které byly jeho tmavé, mozolnaté ruce v ostrém kontrastu. To vše bylo v pořádku, dokud se na alabastrové kůži před jeho očima neobjevila vybledlá jizva.

Harry ukončil své sprchování během několika vteřin, uchopil ručník a razantně se osušil, oblékl se a vtrhl do chodby s úmyslem, že jakmile se dostane ke dveřím, půjde si zaběhat. Ale půl metru od dveří svého pokoje ležel na zemi na chodbě Malfoy a bezostyšně plakal.

„Zatočila se mi hlava.“ Malfoy žalostně popotáhl, zčervenalý studem, zatímco Harry omráčeně zíral.

„A co vůbec děláš venku z postele? Jsi pod vlivem hromady kouzel a lektvarů. Co si, do prdele, myslíš, že se stane!?“

Malfoy, podrážděný pocitem marnosti, se na Harryho díval s popuzeně našpulenými rty. „Jen jsem potřeboval do koupelny. Nechci nočník! Nedokázal jsem udělat ani pět podělaných kroků než jsem upadl. Prosím, pomůžeš mi vstát?“

Harry ztuhl. Toto nebyla ideální chvíle, aby Draco potřeboval pomoci… od Harryho. Bledé tělo z jeho představ, zohyzděné krutostí, bylo nyní skutečně před ním a Harry v šoku znehybněl, nejistý, co má dělat.

Draco to pochopil jako odmítnutí a vypadal tím velice zraněn. „FAJN! Nepotřebuju tě... nepotřebuju pomoc. Dokážu to. Já to... dokážu.“

Harry pozoroval, jak se Draco vlekl po rukou na podlaze, ne docela po kolenou, držel se předkloněný a u zdi, aby udržel rovnováhu. Celou tu dobu si pro sebe drmolil a Harryho naprosto ignoroval. Harry se vytrhl ze svého snění a přistoupil před Draca, který k němu mrzutě vzhlédl, napolo očekávaje výsměšný úšklebek, aby uviděl Harryho nataženou ruku, jak na něj čeká.

„Omlouvám se, jen jsem... chvilku jsem nevěděl co říct. Opři se o mě.“

Draco na něj nejistě zíral, v obličeji se mu zrcadlila směs rozmrzelosti a strachu.

„To je v pořádku, Malfoyi. Chci ti pomoci... doopravdy. Už jsem ti řekl, co jsem potřeboval, a tak dlouho,dokud se toho budeš držet, bude všechno v pořádku, tak se mě v klidu chytni za ruku a nějak tě tam dostanem... jo?“

„Draco... ne Malfoy. Jen Draco. Prosím.“

Draco vzal nabízenou ruku, ale byl překvapen podivným výrazem na Harryho tváři, když se jejich ruce setkaly. Harryho silná, tmavá a mozolnatá tlapa svírala jeho bledou pravou ruku a Draco byl překvapen kontrastem mezi nimi. Také si myslel, že pohled na Harryho tváři rozeznal; vypadalo to jako směs odporu a hrůzy. Použil svou druhou ruku, aby se přidržel stěny a udržel rovnováhu, a pak ji posunul Harrymu na rameno, aby vyššího chlapce použil jako oporu.

„Já to tak zatraceně nenávidím. Nenávidím, jak jsem. Je to podělaný stav. Já... nic s tím nenadělám.“

Napolo mluvil k sobě, ale byl si vědom, že jej Harry poslouchá, jak se pomalu pohyboval vedle něj a nechal Draca, aby sám určil rychlost a celou dobu se díval jinam, i přes to, že měl teď Draco na sobě staré pyžamo, které mu Molly nachystala. Jak se zdálo, byl tak ošklivý, že se na něj Harry Potter nemohl ani podívat. Jak zasraně patetické. Nakonec Harry promluvil první a na vteřinu tak zlomil napětí mezi nimi.

„Já vím. Já... omlouvám se za minulou noc. Neměl jsem... no... sakra... neměl jsem se přestat ovládat, ale stalo se. Nemůžu to vrátit zpět, ale můžu se snažit, aby se to už nestalo znovu. No tak, vzhledem k naší minulosti, dalo se čekat něco jiného?“

Draco se nezmínil, že co ve skutečnosti nenáviděl bylo nemít na výběr a muset se dotýkat někoho jiného. Nenechal svou mysl zabývat se dlouho kajícím se Potterem. Aby byl upřímný, neočekával žádné nadšené přivítání a ve skutečnosti tak trpěl horečkou, že si ani nedokázal přesně vzpomenout, kdy jej vlastně napadlo, že by měl Harryho vyhledat.

„Ne. Ani ne. Já... myslel jsem... doufal jsem, že mě zabiješ.“

Dracův hlas zněl tence, ale strašně věcně. Naštěstí se dostali do koupelny a tím odpadla potřeba další konverzace, jelikož po takovém prohlášení ani jeden z nich nevěděl, co říci. Draco vklouzl dovnitř a nechal Harryho zavřít dveře, pak se vlekl podél skříňky, až se dostal k záchodu. Měl závrať a potil se po celém těle, ale aspoň nedřepěl nad nějakým děsným nočníkem jako naprostý invalida.

Draco se věnoval svým záležitostem, a když byl připravený odejít, dotápal ke dveřím, a držíce se zárubně jako opory, je otevřel.

Harryho Pottera nebylo nikde vidět.

‘Ten posraný bastard! On mě tu, do hajzlu, nechal. Do prdele! Já to zkurveně dokážu sám. A jestli budu muset lézt po čtyřech, tak to udělám!’

Když se dostal zpět do postele, byl zpocený a stálo ho to deset minut života, o kterých doufal, že je už nebude muset opakovat, ale dokázal to. Potter byl hajzl a to bylo všechno. Příležitostně vraždící, necitlivý a domýšlivý hajzl.

Tak proč to tolik bolí… vědět, že se na mě díval s odporem?’

 6. kapitola - Lámání chleba, zlomená srdce

8. kapitola - Na rozcestí

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat