Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Severus pokynul Minervě, zatímco vedl Harryho do soukromého pokoje, kam vzal Brumbál Popletala. Žena okamžitě pochopila a postavila se na stráž ke dveřím, aby zabránila Luciovi Malfoyovi následovat je. Severusovi neuniklo, jak Lucius zíral na Harryho - neměl v úmyslu umožnit mu jakkoliv se přiblížit k Harrymu.

Zatímco si Popletal a madame Bonesová sedali na místa, která jim Brumbál nabídl, zapálila Molly Weasleyová oheň v obrovském krbu. Severus sledoval, jak se jeho sestra uvítala se svým manželem. Rychlý stisk rukou a výměna pohledů bylo všechno, co si dovolili, ale Severus přesto za jejich pozdravem viděl dojetí. Diana se opravdu obávala, že by už nikdy Alrika nemusela spatřit; úleva byla na její tváři jasně patrná.

Zbytek Weasleyových se vhrnul do komnaty spolu s Hermionou Grangerovou a několika členy bradavického osazenstva. Harrymu se dostalo drtivého Hagridova objetí, které každého pobavilo. Dokonce i bystrozor Stark se pobaveně culil, když Harry poklepával poloobra po zádech a pokoušel se ho ujistit, že je v pořádku, zatímco si chránil plíce, aby nebyly rozmačkány mužovým sevřením. Minerva čekala, dokud nebyli všichni v místnosti, než vstoupila a pevně za sebou zavřela dveře. Severus ucítil, jak se zvedlo několik osobních ochranných kouzel - nepochybně proto, aby zabránila úniku informací novinářům, kteří se mohli nenápadně zdržet na hradě.

Kupodivu to byl Harry, kdo zahájil konverzaci, když ho Hagrid pustil. Obrátil se nečekaně na ministra: „Před stopadesáti lety přišlo ministerstvo do Zimních zemí, otevřelo Studnu zoufalství a začalo sbírat mozkomory pro Azkaban. Proč zůstala Studna otevřená? Proč byly žádosti Zimních zemí o pomoc ignorovány?“

Rychlé zhodnocení výrazů v pokoji vedlo Severuse k tomu, že jen několik lidí má vůbec tušení, o čem to Harry mluví. Samotný Brumbál vypadal překvapeně a ohlédl se na Percyho Weasleyho, který se hluboce mračil a probíral se dosti velkou hromadou papírů, kterou s sebou nosil.

Popletal na druhou stranu se při Harryho slovech jenom ošklíbal. „Protože jsme věděli, že tam neexistuje žádná bezprostřední hrozba.“

Alrik při tom vyskočil na nohy navzdory Dianině ruce, kterou mu položila na paži. „Žádná hrozba! Byli jsme zaplaveni mozkomory!“

Popletal se na muže jen pohrdavě ušklíbl a zakroutil hlavou. „Nebuďte směšný! Ministerstvo udělalo studii o dopadu na životní prostředí. Bylo odhadnuto, že jsou Zimní země schopné pojmout 500 mozkomorů, než budou vůbec představovat nějakou hrozbu pro lidské obyvatelstvo. Jeden mozkomor na 200 čtverečních mil země není pro kouzelnické obyvatelstvo žádná hrozba.“

Po tomto sdělení všichni zůstali na Popletala nedůvěřivě zírat.

Byl to Hagrid, kdo ho opravil. "Mysleli ste si, že zůstanou na tom svým kousku země, že jo?"

Alrik se zuřivě zadíval na Popletala: „Napadlo někoho na ministerstvu, že by mohli lovit společně ve smečce a jít tam, kde je přirozený zdroj jejich potravy? Živí se dušemi - tak šli tam, kde byli lidé. Co jsme podle vás měli dělat, zůstat neustále zavření v našich tvrzích?“

Ale Popletal stejně odmávl ten protest, jako by to byl nesmysl. „Nepotřebovali jít po lidech. Měli přiměřený zdroj potravy daleko od lidské populace.“

Severus, spolu s ostatními v pokoji, neměl žádnou představu o tom, co by mohl myslet přiměřeným zdrojem potravy. Pokud věděl, živili se mozkomorové dušemi lidí - ale z výrazu v Harryho očích poznal, že on pochopil, co muž říkal.

„Myslíte wyrmy?“ Chlapec vypadal zhnuseně, když si to uvědomil, a Severus teď zatoužil, aby si našel čas zeptat se Harryho, co to řekl wyrmům, že je odvrátil od boje. Tehdy se nestaral o nic kromě toho, že bitva skončila. Nemohl si pomoci, aby si nevzpomněl, jak se wyrmové jako jeden obrátili a uctivě se chlapci uklonili. „Jak můžete takhle lehkovážně obětovat draky? Myslel jsem si, že draci jsou chráněný druh?“ Pohlédl na Charlieho Weasleyho pro potvrzení. Ale ministr mu skočil do řeči dřív, než mohl Charlie odpovědět.

„Oni nejsou draci!“ dupnul nohou ministr. „Jsou to zvířata. V Listině pro klasifikaci kouzelných tvorů jsou uvedeni jako zvířata, nic víc.“

Ale Harry zakroutil hlavou. „Jsou to inteligentní bytosti schopné řeči. Jestliže jste je označil jako zdroj potravy pro mozkomory, musíte si být vědom toho, že mají duše. A co víc, oni vědí, že mají duši a bojí se její ztráty stejně jako lidé. Nadto jsou schopni soucitu - a odpuštění. Zaútočili na nás, když jsme bojovali s mozkomory, ale když jsem jim vysvětlil, že jsme mozkomory uvěznili ve Studni a zapečetili jsme ji, odvolali svůj útok a vrátili se domů.“

Popletal při tom ztuhl a vykulil oči. „Co myslíš tím, že jste mozkomory uvěznili a zapečetili Studnu?“

„Zabíjeli lidi,“ prohlásil Harry. „Hltali jejich duše. Mužů, žen i dětí! Co jste si myslel, že bychom měli udělat jiného?“

„Ty hloupý kluku!“ zařval Popletal a zdálo se, že na chvíli zapomněl, že je tam ještě někdo jiný. Severus strnul a natáhl se po své hůlce, protože se obával, že by mohl Popletal ve svém vzteku Harryho napadnout. „Máš vůbec tušení, co jsi udělal?“

Ale Severus nebyl ochoten připustit, aby byl za to Harry napadán - ne za něco, co muselo být uděláno, něco, co mělo udělat ministerstvo. „O čem to mluvíte?“

„Ty mozkomory potřebujeme!“ Popletal obrátil svůj dost zdivočelý pohled na Brumbála, jako by u něj hledal nějakou pomoc. „Vy-víte-kdo shromažďuje armádu. Ty to víš, Albusi. Potřebujeme ty mozkomory, aby bojovali.“

Brumbál jen potřásl hlavou, modré oči za brýlemi byly tvrdé. „Už jsem tě varoval dřív, Kornelie. Mozkomorové jsou stvoření temnoty. Nebudou podporovat ministerstvo. Jestli je zavolá Voldemort, půjdou tam, kam jim přikáže on.“ Většina lidí v místnosti sebou trhla, když byl jmenován Pán Zla, a Popletal zděšeně ucouvl.

„Pracují pro ministerstvo už stopadesát let,“ trval na svém ministr. „Nemáme žádný důvod věřit, že se obrátí proti nám. Nemáš o tom žádný důkaz, Albusi.“

Ale Harry nebyl ani zviklaný, ani zastrašený a jeho oči planuly hněvem. „A skutečnost, že zabíjejí lidi v Zimních zemích, vám nevadí?“

„Nemáme o tom žádné svědectví,“ oznámil mu Popletal s bledou tváří.

Alrik se tomu nedůvěřivě zasmál. „Žádné svědectví! A co všechny ty formální žádosti o pomoc, které jsme rok co rok posílali na ministerstvo! Byly prostě ignorovány?“

Popletal se na muže povýšeně usmál. „Všechny byly přijaty a odhlasovány Starostolcem. Ujišťuji vás, že moje administrativa žádosti neignoruje. Všechno bylo zcela legálně vyřízeno.“

Brumbál i madame Bonesová, kteří po tomto prohlášení vypadali pobouřeně, se na sebe a zmateně podívali. „O čem to, ve jménu Merlina, mluvíte, ministře Popletale?“ dožadovala se madame Bonesová. „Nevzpomínám si na žádnou takovou žádost.“

Brumbál souhlasně přikývl. „Jsem členem Starostolce už sedmdesát let. Neviděl jsem ani jedinou takovou žádost o pomoc.“

Překvapivě to byl Percy Weasley, kdo pak promluvil, zvedaje několik velkých balíčků papíru a svitků. „Vlastně, pane, mám právě tady nejposlednější petici ze Zimních zemí. Poté, co prošla překladatelským oddělením, byla odhlasována Starostolcem.“

„Přeložena?“ zmateně se zeptal Alrik, zatímco rychle kráčel k Percymu a popadl dokument. Začal procházet stránkami, oči šokem rozšířené. „Tohle je napsáno starou angličtinou!“

Percy přikývl na souhlas. „Všechny žádosti jsou napsány starou angličtinou. Protože jí rozumí jen málo členů Starostolce, musí se nejprve přeložit, což způsobuje trochu zdržení.“

Ale Alrik vypadal pobouřeně. „Žádná z našich žádostí nebyla napsána ve staré angličtině! Mnoho z nich jsem napsal osobně - v moderním jazyce! Tohle dokonce není ani můj rukopis!“

Brumbál postoupil vpřed a vzal papíry vztekajícímu se Vikingovi, rychle prolétl dokumenty. Madame Bonesová mu do spisu nakukovala přes rameno. „Tohle není žádost o pomoc,“ oznámil Brumbál. „To, o čem se hlasovalo, bylo prodloužení statusu Chráněné přírodní rezervace.“

„Přírodní rezervace?“ Alrik byl zděšený a Severus, sám pohoršený, měl pro něj pochopení.

„Takže co - mozkomorové jsou chráněný druh?“ naléhal Severus na ministra. „A lidé a wyrmové jsou jejich přirozený zdroj potravy?“

„Kdo to mohl udělat?“ dožadoval se Alrik. „Jak se tohle mohlo stát?“

„Pokračujme,“ přerušil ho Popletal, který se znovu ovládal. „Jsem si jistý, že v tom není nic nepoctivého. Chyby se stávají, když je dokument špatně přeložený.“

„Tam nebylo nic na překládání!“ zařval na něj Alrik. „Řekl jsem vám, že my nic ve staré angličtině nepíšeme!“

„To tvrdíte,“ Popletal jen pokrčil rameny.

Harryho hlas je všechny zaskočil nepřipravené. Byl hluboký a plný tichého hněvu, který naplnil místnost. „Vy jste věděl, že to není v pořádku. Věděl jste přesně, o co šlo, a nezastavil jste to!“

Popletal se obrátil k chlapci. „Co vím, je, že se pokoušíte zasahovat do záležitostí, o kterých nic nevíte. A my na ministerstvu nebereme únos - falešný nebo ne - na lehkou váhu!“

„A já neberu na lehkou váhu vraždy nevinných - mužů, žen a dětí!“ zavrčel Harry a, jak se často stávalo, když se Harry rozzuřil, jeho magie proletěla pokojem a všechen nábytek se začal na svých místech divoce třást, ať už byl obsazený nebo ne. Popletal vystrašeně couval od Harryho a jeho tváří probleskly obavy.

„Starku!“ zaječel, jak bystrozorovi přikazoval, aby ho chránil. Ale Connor Stark nebyl o nic hloupější než kdokoliv v tomto pokoji; odstoupil od Harryho a zvedl obě ruce, jako by mu ukazoval, že netasí hůlku.

Byl to Brumbál, kdo vykročil a čelil Harrymu. Položil ruku na chlapcovo obrněné rameno, modré oči soustředěné na jeho tvář. „Harry,“ pronesl laskavě a nábytek se uklidnil, jako by se něco natáhlo a vtáhlo Harryho moc znovu pod kontrolu.

Brumbál obrátil vážný pohled k Popletalovi. „Kornelie,“ pronesl a upoutal mužovu plnou pozornost hněvem, který byl v jeho vlastním hlase - Brumbál se tak zřídkakdy rozzlobil. „Věděl jsi o tom? Věděl jsi, co se děje?“

Popletal prudce kroutil hlavou. „Albusi, samozřejmě, že ne! Já prostě dělám svou práci! Dělám, co se ode mě očekává.“

„A to je jediné, o co se staráte, že ano?“ domáhal se Harry. „Vaše práce. Vůbec se nezajímáte o lidi, o kterých se předpokládá, že je máte vést a chránit. Nestaráte se o životy, které byly zmařeny. Jediné, o co vám jde, je být znovuzvolen.“

Popletal zlostně hleděl na Harryho. „Pane Pottere, já nebudu mít-“

„Vy nebudete mít ode mě nic, ministře!“ přerušil ho Harry a Severus se nervózně napjal, když uslyšel neodvolatelnost v Harryho hlase, a věděl, že cokoliv by nyní chlapec vyhlásil, bude je to všechny držet na společné cestě. Nebelvír si ještě neuvědomil, jaká síla za ním stojí.

„Žádnou podporu, žádné hlasy!“ pokračoval Harry a jeho slova jasně potvrdila, že Brumbál, Severus, Sirius, Kratiknot a McGonagallová, kteří všichni drželi značné množství hlasů, nebudou ani jeden podporovat Popletala - madame Bonesová byla samozřejmě vždycky jeho soupeřkou a situace se pro ni nyní drasticky zlepšila. Severus hádal, že ani Zimní země, kde je mezi různými lordy množství hlasů, je nepošlou Popletalovi. Ale zase jednou ho jeho švagr překvapil, když vykročil o krok vpřed.

„Nebudete mít také nic ze Zimních zemí,“ oznámil mu Alrik. „Od tohoto okamžiku převádíme náš protektorátní status na pana Pottera.“

Severus klesl do křesla, které mu Bill Weasley nevtíravě přistrčil, zatímco Popletal šokovaně vyhrkl.

„Tohle nemůžete udělat!“ protestoval ministr. „Pan Potter není stát! Nemůže mít protektorát!“

Severus mohl říci podle výrazu na Harryho tváři, že nemá vůbec žádnou představu o tom, co se tu právě odehrálo, ale Severus rozuměl nuancím vikinského práva natolik, aby odhadl, co tím chtěl Alrik říct. „Ani ne před třemi hodinami všichni lordi Zimních zemí složili panu Potterovi přísahu věrnosti. Podle zákona Zimních zemí mu to dává postavení krále, čímž je více než způsobilý vlastnit protektorát. Jestliže chcete cokoliv od Zimních zemí - naše plodiny, brnění, která vyrábíme pro vaše jednotky bystrozorů, rudu, kterou dolujeme na kouzelnickou ocel, nesčíslné přísady do lektvarů, které dodáváme do vašich nemocnic - musíte si to znovu vyjednat. Od této chvíle jsou všechny smlouvy mezi Zimními zeměmi a Británií anulované a neplatné.“

Popletal vypadal šokovaně, což, jak měl Severus podezření, bylo přesně tak, jak se v této místnosti cítili všichni, jeho nevyjímaje. „Tohle nemůžete udělat!“ protestoval znovu ministr. Obrátil se na Brumbála. „Albusi?“

Brumbál jen potřásl hlavou. „Obávám se, že může, Kornelie.“

„Ale to je totéž jako vyhlášení války Británii!“ zvolal Popletal a nevěřícně zíral na Alrika.

Alrik jen pokrčil rameny a výsměšně se na muže zadíval - jak se zdálo, užíval si jeho potíže. „Ach, já si myslím, že si sotva musíme dělat starosti, pokud jde o válku s Británií. Jak už jste řekl, máte tu jinou válku, o kterou se musíte postarat v první řadě. Nemůžete si dovolit bojovat proti nám i Pánovi Zla.“

„A jestliže se Vy-víte-kdo rozhodne zaútočit na Zimní země, co si počnete bez ochrany Ministerstva kouzel?“ naléhal Popletal.

„Ministerstvo už dokázalo, a to dost účinně, že nemá nejmenší chuť nás ochraňovat; právě naopak, obětují nás, aby ochránili sami sebe,“ odpověděl ledově Alrik. „Nevím, jestli se dá Pán Zla porazit. Ale vím, že pokud ano, neudělá to ministerstvo, ale Harry Potter a ti, kdo jsou s ním.“

Rozzuřený Popletal se otočil ke Starkovi a prstem ukázal pánovitě na Alrika. „Starku, zatk-“

„Doufám, že se mi nechystáte přikázat, abych zatkl zahraničního hodnostáře, ministře Popletale,“ přerušil ho rychle Stark. „Čímž, jestli správně rozumím zákonům, se právě před několika okamžiky lord Brand stal.“ Pohlédl na Brumbála pro potvrzení a obdržel pobavené přikývnutí. „Tak vidíte,“ pokrčil rameny. „Bez formálního vyhlášení války Zimním zemím by takový příkaz k zatčení byl nezákonný.“

„Dobrá, tak já tedy formálně -“ začal Popletal, jenom aby byl přerušen Brumbálem.

„Nemůžeš formálně vyhlásit válku bez souhlasu Starostolce, který, jak tě ujišťuji, nedostaneš.“

„Ne, nedostanete,“ potvrdila madame Bonesová. Zdála se být rozpolcena mezi otřesem a pobavením tím vším, co se před ní událo. „U Merlina, Kornelie, myslím, že jste prvním ministrem po mnoha staletích, který připravil Británii o protektorát. Tisk bude mít dneska svůj den!“

Popletal jen šokovaně civěl na madame Bonesovou, která se obrátila na Brumbála a dost samolibě se na něj usmála. „Musíš mě omluvit, Albusi. Mám pocit, že je mou občanskou povinností informovat veřejnost o tom, co se dnes večer odehrálo. Věřím, že novináři jsou stále ještě dole v Prasinkách.“

„Naprosto tě chápu,“ ujistil ji Brumbál, jeho modré oči vesele zamrkaly. Madame Bonesová zamířila přímo ke dveřím, v jejím kroku byla překvapující živost.

„Ale, ale, ale! Počkejte!“ vykřikoval Popletal, zachvácený panikou, a když se nezastavila, rozeběhl se za ní a zmizel za dveřmi.

„Dobrá, to by bylo,“ prohlásil Stark. „Myslím, že seberu svoje bystrozory a vrátím se ke skutečné práci.“ Uctivě pokývl Brumbálovi. „Albusi.“

„Přeji ti dobrý večer, Starku,“ usmál se Albus.

Muž se před odchodem na okamžik zastavil a věnoval Harrymu rychlý úsměv. „Pane Pottere, jako vždy mi bylo potěšením.“ A pak také odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.

Po jeho odchodu následovalo hluboké ticho, dokud se Harry bezradným hlasem nezeptal: „Co se to tady zrovna stalo?“

Po jeho slovech následoval výbuch smíchu, který zlomil napětí. „Právě jsi povýšil, kámo!“ zasvětilo ho jedno z Weasleyových dvojčat. Druhé okamžitě přizvukovalo: „Skvělé divadlo, Harry!“

Nicméně Harry vypadal vyděšeně, když obrátil svůj pohled na Alrika. „To nemyslíš vážně s celou tou královskou záležitostí!“

„Uklidni se, Harry,“ položil Brumbál Harrymu ruku na rameno. „Není to tak zlé, jak to vypadá.“

Když Harry začal blednout, Charlie postrčil vpřed židli a chlapec na ni žuchnul. „Co to tedy mělo znamenat?“

Alrik se jen smál. „Byli jsme autonomním národem po staletí, Harry. Tohle nic nemění.“

„Takže ten titul je pouze čestný?“ zeptal se Remus, který se chtěl ujistit o tom, co si všichni mysleli. Ale Severus věděl, že v tom je víc než jen tohle.

Alrik si povzdechl. „Ne tak úplně. Jsme národ válečníků. Jestliže nás Harry povolá, přijdeme a budeme za něj bojovat. Ale nevyžaduje to žádné vládnutí nebo řízení. Budeme prostě žít tak, jako doposud.“

„A co když vás napadne Voldemort?“ zeptal se ho otřesený Harry. „Meče a brnění jsou úplně v pořádku a dobré proti grendlingům, ale nestačí na armádu Smrtijedů. Nemůžu vás chránit sám a nemám žádné posily, které bych povolal!“

Na chvíli v místnosti zavládlo ticho, když všichni zírali na chlapce, který před nimi seděl, oděný jako mladý princ v zářícím brnění, ale hlavu skloněnou, jako by na jeho ramenou spočívala tíže světa. A možná to tak bylo, pomyslel si Severus, kterého znovu napadlo, že to, co by kdokoliv jiný viděl jako privilegium, které může využít, viděl Harry místo toho jako povinnost - možná dokonce posvátný závazek, a byl vyděšený možností, že selže.

Alrik si povzdechl, laskavě se usmál a pak poklekl na koleno vedle Harryho. „Harry, můj otec i já jsme tohle probírali s ostatními lordy Zimních zemí minulou noc. Všichni jsme znali rizika.“

Harry pak vzhlédl, zelené oči rozšířené obavami. „Takže jste to plánovali?“

„Ne,“ zakroutil Alrik hlavou. „Ale hovořili jsme o možnosti, že se naše nejhorší obavy potvrdí a ministerstvo nás opustí. Ale oni udělali mnohem víc, než že by nás jenom opustili, oni nás zradili, Harry, tím nejhorším možným způsobem. Věděli jsme, že taková akce je riskantní, ale nemyslím si, že je to riziko až tak velké. V naší zemi jsou jenom dvě věci, které by mohly Temného pána zajímat - mozkomorové a ruda na kouzelnickou ocel. Mozkomorové jsou nyní díky tobě pryč, a jestliže si přijde pro naši rudu, zasypeme naše doly a ustoupíme do hor. Přineslo by mu to mnohem více problémů, než aby to stálo za útok. Pro Smrtijedy by bylo daleko snazší koupit hotové zbraně z jiných zdrojů.“

Jeho slova, zdá se, Harryho poněkud uklidnila, i když výraz štvance z chlapcových očí tak úplně nezmizel. Alrik ho lehce poklepal po rameni, vstal a podíval se přímo na Brumbála.

„Měl bych se vrátit ke svému otci a informovat ho o tom, co se stalo, pane,“ řekl uctivě.

Brumbál přikývl a z jedné vnitřní kapsy svého tmavě modrého hábitu vytáhl malý váček. „Tohle by vám mohlo cestu trochu usnadnit.“

Alrik váček otevřel a vysypal si do dlaně velké množství něčeho, co vypadalo jako zátky od Máslového ležáku. Zmateně na Brumbála pohlédl.

Starý kouzelník si jen pohladil dlouhý bílý plnovous a pokrčil rameny. „Přenášedla,“ vysvětlil. „Odnesou vás přímo k branám Bifrost Hall.“

Alrik vyděšeně hleděl na množství uzávěrů a počítal, kolik lidí by se s nimi dalo přepravit.

„No,“ pokrčil Albus nevinně. „Nebyli jsme si jistí, co se Harrymu stalo. Mysleli jsme si, že by Severus a ostatní mohli potřebovat trochu výpomoci. Právě jsem se chystal svolat Řád.“

Alrik obrátil šokovaný pohled na Severuse: „Ty jsi nežertoval, když jsi mluvil o armádě rozzlobených čarodějů?“

Severus nad svým švagrem jenom potřásl hlavou.

„Albusi,“ vložil se Remus. „Co se Siriem? Až se novináři dozvědí, co se tu dnes večer stalo, budou tady všude kolem slídit.“

„Máš samozřejmě pravdu,“ přikývl Albus a bystře se zadíval na Alrika. „Možná byste mohl být tak laskav a vzít Siria s sebou, až se budete vracet do Zimních zemí - alespoň na pár týdnů.“

„Jistě,“ souhlasil Alrik. „Můj otec už mu zaručil azyl. A po událostech dnešního večera je uvnitř našich hranic v podstatě svobodným člověkem. Může zůstat tak dlouho, jak to bude nezbytné. Upřímně, uvítáme někoho jeho síly, aby nám pomohl dostat zase situaci do normálu.“ Letmo pohlédl na Rema a ujistil ho pokývnutím. „Vyzvednu ho, až budu odcházet.“

„A pokud jde o vás,“ oznámil Brumbál ostatním. „Měli bychom dostat Harryho, Rona, Ginny a Hermionu do postele - zítra mají vyučování. Severusi, mohl bys doprovodit Harryho do vašich pokojů a snad dvojčata by mohla vzít Rona, Ginny a Hermionu nahoru do nebelvírské věže. Ocenil bych, kdyby mi ostatní pomohli vyprovodit všechny zbývající návštěvníky z hradu.“

Když Severus vstával, aby odvedl Harryho do jejich bytu, zachytil Albusovo pokývnutí a pochopil, že se všichni později sejdou, aby si o této záležitosti ještě promluvili. Nepochyboval, že Albus umírá touhou dozvědět se, co se v Zimních zemích stalo, že to přimělo jejich lordy odpřísáhnout věrnost chlapci, kterého právě unesli.

Severus vyvedl Harryho z pokoje a pokračovali chodbami dolů do bradavických sklepení, na zmijozelské území. Mladík byl tichý a jeho tvář měla našedlý nádech, který se Severusovi nelíbil. Odhadoval, že se chlapec právě dostal na konec svých sil - nebo přinejmenším na hranici svých schopností vypořádat se se zmatkem ve svém životě. Severus mohl jenom doufat, že tohle je prozatím konec všech překvapení. Nebyl si jistý, o kolik víc by ještě chlapec dokázal přijmout. Upřímně, měl chuť zamknout Harryho v jejich bytě a zakázat mu odejít - alespoň na rok nebo tak nějak.

Dorazili k portrétu a Severus tiše zamumlal heslo. Harry vstoupil do pokoje s podivným povzdechem úlevy, jako kdyby byl i on rád, kdyby tu mohl zůstat a nikam nevycházet.

Chlapec přešel ke krbu a klesl na pohovku. Kovové šupinky o sebe zacinkaly, když si sedal.

„Dovol, ať ti pomůžu s tím brněním,“ nabídl se Severus. Harry nijak neprotestoval, když si před něj Severus klekl a začal rozepínat řemínky. Netečně seděl, zatímco Severus odstraňoval brnění, kterým ho on a Black dříve toho dne obložili. Nejprve holenní chrániče, pak loketní.

„Vstaň,“ přikázal a mladík se poslušně postavil na nohy a zvedl ruce. Severus uchopil okraj šupinaté košile a hladce ji vytáhl nahoru a přes jeho hlavu, opatrně ji přitom zvedal z jeho těla. Ačkoliv brnění téměř nic nevážilo, přesto nezvykle tlačilo na tělo a vycpávka pod ním ukazovala známky opotřebení. Severus si nemohl pomoci, ale musel přemýšlet, jestli bude tělo pod ní také pohmožděné - nevěděl, jestli během dnešní bitvy Harryho něco neudeřilo.

„Jsi někde zraněný?“ najednou se ustaraně zeptal.

Ale Harry zakroutil hlavou. „Několik modřin. Jsem v pořádku. Myslím, že prostě půjdu spát.“

„Dej si předtím horkou koupel,“ radil mu Severus. „Půjdu pomoci Albusovi vyklidit hrad. Vrátím se později. Nikoho nevpouštěj do bytu. Jestli budeš něco potřebovat, zavolej toho zatraceného domácího skřítka, který tě tolik miluje.“

Harry jen pokyvoval a pokračoval ke dveřím ložnice a Severus si uvědomil, že ho znepokojeně sleduje. Byl tichý a uzavřený - stav, který byl pro Nebelvíra nepřirozený. A Severus nepatřil právě k těm, kteří vědí, jak se vypořádat s citovými otřesy. Možná Remus by byl vhodnější osobou, která by se o něj měla právě teď postarat, přestože si něco takového Severus přiznal s nechutí.

Čekal, dokud se dveře do ložnice nezavřely, a teprve pak zavolal domácího skřítka. Zjevilo se před ním podivné malé stvoření, které bylo, jak se zdá, oblečené ve zbrusu novém Weasleyovském svetru s velkým modrým 'D' vpředu. Severus mu hodil horní díl brnění: „Vyčisti tohle i zbytek brnění,“ nařídil skřítkovi. „A zůstaň v této místnosti. Harry se koupe. Očekávám, že ho budeš střežit a přineseš mu všechno, o co požádá. Dnes večer bylo na hradě příliš mnoho cizinců a já nechci, aby se sem některý z nich dostal a chlapce rušil. Rozuměl jsi?“

Skřítek vykulil oči a jeho uši se natočily vpřed. „Dobby rozumí, profesore Snape. Dobby bude chránit Harryho Pottera celým svým životem!“

„Hleď, aby to tak bylo!“ přikázal Snape a pak zamířil ke dveřím. Čím dříve skončí s Brumbálem a zbytkem Řádu, tím dříve se bude moci vrátit.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Pro ty z vás, které to zajímá - podle počtu mozkomorů na čtvereční míli jsou Zimní země velké přibližně 100 000 čtverečních mil. To je asi stejně jako Island (nebo třetina velikosti Irska). Sice si nemyslím, že by Zimní země měly příliš mnoho obyvatelstva (koneckonců nejsou tam žádní mudlové), přesto je to pořád ještě dost působivý kus země, nad kterým ztratili kontrolu. Šance ministra Popletala na znovuzvolení vypadají o dost menší.

'Protektorát' je obvykle samostatný národ, který uzavřel dohodu se silnějším státem - v tomto případě Británií. Tím se vzdali určité části samostatnosti, ale na oplátku chrání silnější stát jejich hranice. Někdy je toto uspořádání oboustranné - slabší země se přidají k silnějším. Někdy je to vynucené - silnější stát jednoduše oznámí slabší zemi - 'nyní jste náš protektorát' a není toho tak moc, co by proti tomu slabší země mohla udělat.

Příště: zamotá se do všeho dosti nečekaná zápletka (já prostě miluji Malfoyovy!).

 Druhá strana - 37. kapitola

Rodinná čest - 39. kapitola

Komentáře   

+1 # Odp.: Politika - 38. kapitolasisi 2018-10-24 10:00
Asi by se "kouzelník dobrodruh" dostal pěšky přes oceán díky nezakreslitelný m hrabstvím, ostrovům Zimní země a dalšími částmi zemského mostu téměř suchou nohou. Dokonce to vypadá, že ani Atlantida se v této části světa nepotopila a žije dál svým starým způsobem. Naštěstínikde jindena zemi nežijí grendlingové, nebo je to také nějaký předobraz humanoidních tvorů?
Děkuji za kapitolu. Popletal dostal na prdel!! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat