Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 14
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

O několik hodin později seděl Severus vedle Rema Lupina u dlouhé dřevěné tabule v hlavní síni. Ta byla plná lidí - bojovníků, kteří dorazili z dalších tvrzí v Zimních zemích na Asgeirovu výzvu - a všichni družně hodovali před zítřejší velkou bitvou.

Ačkoliv vypadal Harry vyčerpaně, seděl vedle svého kmotra a okouzleně naslouchal příběhu, který Sirius vyprávěl skupině válečníků; o nějakém dobrodružství, svém a Jamese Pottera, když byli před mnoha lety bystrozory. Sirius byl naprosto ve svém živlu - obklopen obdivovateli, kteří viseli na každém jeho slově. Severus stále ještě mohl vidět toho zářivého mladíka, kterým býval tehdy v Bradavicích - zdálo se, jako by dokonce ani všechny ty roky v Azkabanu nedokázaly zcela uhasit ono světlo, které tolik okouzlilo Rema Lupina.

A opravdu, vlkodlak ho sledoval s lesknoucíma se očima, jeho pohled nikdy neopouštěl Siriovu tvář, přestože byl dost opatrný a nastavil svůj výraz do něčeho méně zřejmého než uctívání hrdiny. Upřímně, Severus shledával celou tuhle záležitost rozčilující - dokonce i Harry vypadal, že je uchvácený Pobertou, a to způsobilo, že v Severusovi se rozhořelo cosi nápadně podobného žárlivosti.

Obrátil raději své myšlenky k rozhovoru, který měl předtím s Harrym, s myslí stále ještě zaměřenou na ten kámen. Podle jeho odhadu musel vážit něco mezi čtyřmi a pěti tisíci librami - možná dokonce i víc. A Harry je ujistil, že ho zvedl jen s malými obtížemi. Nijak nepochyboval, že by Albus dokázal takovou věc udělat, nebo Kratiknot. Ale oba ti muži byli mistři zaklínadel. Harry nebyl mistr. Samozřejmě ví, že je chlapec silný - všichni to vědí. Ale tohle bylo víc, než čekal.

„Lupine,“ přerušil vlkodlakovo romantické zadumání. „Mohl bys zvednout ten kámen?“ Lupin byl v zaklínadlech lepší než on - vždycky byl. Byl v tomto předmětu špičkou v jejich ročníku.

Remus se potichu zasmál pod vousy. „Ani ve svém nejlepším dni,“ přiznal a pohlédl na něj s pobaveným výrazem v očích. „Celý večer přemýšlím o tomtéž. Jednou jsem levitoval malý mudlovský automobil, ale to nemohla být ani polovina váhy toho kamene a vyžádalo si to všechnu mou sílu.“

Severus zjistil, že chápavě přikyvuje – i on ve svém životě zvedl spoustu těžkých předmětů, i když ne automobil.

„Myslel jsem na to, že Harrymu něco povím,“ pokračoval Remus. „Ale když řekl, že to udělá, tak vím, že to zvládne, a já se obávám, že kdybych mu cokoliv řekl, mohl by o sobě zítra pochybovat.“

„Myslel jsem si to samé,“ souhlasil Severus a měl podezření, že Sirius zůstal zticha z téhož důvodu. „Jaký je tvůj Patron?“

„Přiměřený,“ pokrčil rameny Remus. „Ne jako Harryho, samozřejmě, ale svou práci udělá.“

„A co Black?“ vyptával se Severus. „Nikdy dřív jsem ho neviděl žádného vykouzlit.“

„Ani já ne,“ připustil Remus. „Ale věřím mu. Jestliže tvrdí, že to zvládne, tak vím, že to dokáže.“

Taková víra. Bylo to tak pateticky nebelvírské, že měl Severus chuť se za to muži vysmát. Ale pomyslel si, že místo toho řekne něco o dost kousavějšího. „Nu, soudě podle způsobu, jakým se na něj dívají tamty ženy, nepochybuji, že z dnešní noci bude mít Black tolik šťastných vzpomínek, kolik bude potřebovat.“

Remus okamžitě otočil hlavu ke svému druhovi, jako by dostal políček. Jantarový pohled ihned vyhledal ony zmíněné ženy. Opravdu tam byla skupina mladých, dost dobře obdařených žen, které sledovaly proslulého psance a jejichž oči se leskly chtivým hladem. Ale navzdory Severusovým slovům se nezdálo, že by si jich Black zatím povšiml. Remus však, přestože předvedl reakci, kterou Severus očekával, nebyl takový hlupák, jak si Zmijozel myslel.

„Řekl bych, že Sirius není jediný, kdo upoutal oči místní fauny,“ poznamenal poněkud jedovatě, zatímco pokývl hlavou ke skupince mladších děvčat bližších Harryho věku.

Severus zúžil oči - skupina dívek zahrnovala možná čtrnáctileté až přinejmenším dvacetileté a všechny si prohlížely mladíka dost lačně. A zatímco děvčata v Bradavicích byla při jednání s chlapci stejného věku dost rezervovaná, byl si Severus moc dobře vědom toho, že tyto dívky, dokonce ani ty nejmladší, takové zábrany nemají. Toto společenství mělo sklon k tomu žít tvrdě a rychle, a kdyby jim Harry nabídl jakýkoliv náznak povzbuzení, skočily by po možnosti sdílet s ním dnes v noci lože. Nepochyboval také, že mnoho jejich matek jim dalo lektvar plodnosti a vybízelo je nalákat některého z návštěvníků do své postele. Mít dítě s Chlapcem, který přežil nebo s jedním z jeho společníků by v takovéto komunitě bylo považováno za požehnání.

Severus vrhl chmurné zamračení na vlkodlaka, který mu vracel zlobný pohled. Takže oni dva nebyli tak rozdílní, což neznamenalo, že by se kvůli tomuto předmětu museli spřátelit. A už určitě nehodlal diskutovat o své žárlivosti s Nebelvírem. Jeho city zůstanou rozhodně tam, kde vždycky byly - hluboko ukryté.

- - -

Zatímco Sirius zasypával zástup válečníků historkami, Remus zjistil, že většinu večera strávil jako cíl dobromyslného škádlení okolních bojovníků. Na rozdíl od svých společníků byl Remus pro tento houf neznámou veličinou. Všichni znali Harryho Pottera a každý slyšel o Siriovi Blackovi a Severusovi Snapeovi. Uznávali je jako válečníky a jednali s nimi s respektem odpovídajícím jejich postavení, ale neměli žádnou představu o tom, co si myslet o Removi Lupinovi. Nakonec, jak se zdálo, usoudili, že se od zbytku trochu liší, i když si zaslouží úctu díky společnosti, ke které náleží. To jim umožnilo dobírat si Rema mnohem víc, než museli snášet jeho společníci.

Jádrem jejich žertování byla, zdá se, jeho volba zbraně. Více než jeden muž okomentoval velikost palice, jež se opírala o stůl vedle jeho židle. Jedna odvážná duše se konečně rozhodla sama otestovat její váhu - něco, o čem pochyboval, že by se odvážili udělat Severusovi nebo Siriovi. Onen muž, blonďák, svalnatý obr, i když mu nejspíš nebylo víc než dvacet pět let, zdvihl obouruč těžkou palici a zašklebil se na své druhy, když potvrdil, že váží tolik, kolik odhadovali - příliš mnoho pro někoho jako Remus, aby ji zdárně mohl ovládat.

„Vybereme ti jinou zbraň, hochu,“ ušklíbl se bojovník na Rema vzdor tomu, že Remus byl přinejmenším o dekádu starší nežli on. „Moje sestra má ostří, které má tu správnou velikost pro tebe.“ Jeho slova vyvolala u ostatních výbuch smíchu. Remus se na muže jenom usmál a natáhl se, aby si od něj palici vzal. Zvedl těžkou zbraň z bojovníkova sevření jen jednou rukou a krátce ji vyhodil do vzduchu, jako by nevážila víc než dýka. „Ne, děkuji,“ odpověděl, když znovu pokládal palici vedle sebe. „Ta palice mi skvěle vyhovuje.“

Muž v úžasu vykulil oči a i několik dalších válečníků se předklonilo, aby se na něj lépe podívalo, jako by nemohli uvěřit, že udělal něco takového. Mladý bojovník, který měl daleko k tomu, aby byl rozzlobený nebo v rozpacích, se jenom široce usmál a posadil se naproti němu, přičemž si jednu ruku opřel o stůl. „Jsi silnější, než vypadáš. Musíme se spolu přetlačovat!“

Zatímco Remus na muže jenom nevěřícně zíral, shromáždil se kolem nich tucet dalších a všichni si, jak se zdá, mysleli, že je to fantastický nápad. Měl podezření, že v takovéto společnosti je přetlačování považováno pravděpodobně za zábavu. „Prohraješ,“ varoval muže.

Ale bojovník se jen výsměšně ušklíbl: „Dokaž to.“

A tak, zatímco Sirius bavil jednu polovinu davu divokými báchorkami, Remus se přetlačoval s jedním bojovníkem za druhým, protože všichni chtěli proti němu vyzkoušet svou sílu. Kupodivu, navzdory tomu, že jeden po druhém prohrávali, a to bez žádného viditelného úsilí na Remově straně, nikoho to neodradilo. Několik mužů se dokonce několikrát vrátilo, aby to zkusili znovu. Pro Rema to bylo nepochopitelné.

Nakonec to vzdali, přinesli mu za jeho úsilí jídlo a pití a jeden po druhém ho popleskávali po zádech, jako kdyby byli nyní dávnými přáteli. Zmatený Remus raději místo toho obrátil svou pozornost ke svým druhům a viděl, že Sirius, Harry a Severus nyní poslouchají Alrika, který opakoval příběh o Harryho boji s mozkomory minulou noc. Bojovníci, kteří příběh ještě neslyšeli, viseli na každém Alrikově slově, a mnozí se obrátili a upřeně zírali na nyní se červenajícího Chlapce, který přežil, když Alrik popisoval Harryho Patrona jako 'královského bílého jelena'.

Tito muži, jak si Remus všiml, dostali přenesený obraz, ale jemu ten popis podivně zazněl v uších. Byl vhodně popsán - on sám Dvanácteráka viděl a věděl, jak působivý dokáže být. Ale 'královský bílý jelen' byla fráze, kterou Remus určitě četl v nějaké knize. Ta vzpomínka se dala ale jenom obtížně uchopit.

Severus, jak zaznamenal, také naslouchal příběhu s neznámým zábleskem v očích - jako by v tom popisu rovněž něco poznal. Ale možná byl jen rozčilený kvůli nespočtu dívek, které byly odhodlané přinést Harrymu víc jídla a pití v okamžiku, kdy se dotkl čehokoliv na svém talíři.

Nebylo to poprvé, kdy Remus ucítil žárlivost nebo chtíč, které vycházely ze Severuse, když se zaměřil na Harryho. Možná by mu to dělalo starosti, kdyby neviděl to odpoledne před hradem způsob, jakým Severus Harryho objal - jako by se mu v tu chvíli vrátil život. Severus mohl mít možná ve svém životě sklon k temnějším emocím, ale bylo zřejmé, že Harry z něj vynesl na povrch také ty světlejší.

Navzdory předsevzetí mu pohled zalétal k Siriovi. Zas a znovu zjišťoval, že není schopný odvrátit pohled od Poberty, vlk v něm se cítil k muži majetnicky navzdory tomu, že si ho nevzal jako svého druha. Zdá se, že vlkovi na tom nezáleželo. Upřímně, ani muži na tom nezáleželo. Přestože si se Siriem nevyměnili žádné sliby a nepovzbuzoval jeho flirtování, věděl až příliš dobře, že pro něj není na světě nikdo jiný nežli Sirius. Modrooký muž mu ukradl srdce před mnoha lety, když ho poprvé spatřil při jejich rozřazování ve Velké síni v Bradavicích. Toho dne Sirius získal jeho srdce - a o pět let později, když našli způsob, jak se stát zvěromágy, takže mohli dělat vlkodlakovi společnost, se naprosto spolehlivě zmocnil Removy duše.

Ale Sirius jeho mládí byl přelétavý a nestálý, když došlo na lásku, a Remus nemohl riskovat jejich přátelství jenom proto, že vlk chtěl svého druha. Celý svůj život strávil popíráním vlka; bude v tom pokračovat i nadále.

Ale Severusova slova na začátku večera zasáhla a Remus vrátil bodnutí stejně tak ostře. Problém byl, že si Severus mohl být docela jistý, že může této noci odehnat všechny Harryho mladé ctitelky. Přes svou dospělost nemyslel Harry toužebně a usilovně na romantiku tak, jako ostatní mladíci. Ron Weasley určitě věnoval více než jen přechodnou myšlenku děvčatům, která znal - ale Harry, jak se zdálo, byl příliš pronásledovaný nebo možná příliš lovený, než aby se nějak moc dlouho zabýval takovými věcmi.

Ale Remus takovou jistotu neměl. Sirius se opravdu oddával pozornosti, kterou přitahoval, hrál na dav, který ho obklopoval. Dokonce i nyní ho slyšel vyprávět ženám, jež seděly po jeho boku, o jednom ze svých odvážných úniků před mozkomory, kteří pronásledovali proslulého psance. Harryho prohlášení o Siriově nevinně dodalo Siriovi Blackovi postavení Robina Hooda. Již teď mohl Remův přespříliš citlivý sluch zaslechnout hašteření několika žen kvůli tomu, která se Siriem ulehne tuto noc. Mladá plavovláska, která Removi nepříjemně připomínala jednu ze Siriových starých přítelkyň, se zřejmě stala předskokanem v tomto boji. Momentálně seděla vedle tmavovlasého muže a zbožně mu hleděla do tváře. Remus dělal všechno, co mohl, aby tam nešel a neodstrčil ji.

Když uviděl, jak dívčina ruka sklouzla na mužovo stehno, cítil, jak se mu ježí chlupy, a sevřel pohár tak silně, že kov promáčkl.

Dívka se svými záměry nijak netajila a přestože svá slova Siriovi šeptala, Remus ji slyšel zřetelně. „Chtěl bys na dnešní noc společnost?“

Jediné, co musel Sirius udělat, bylo usmát se a dohoda by byla uzavřena. Remus nemohl udělat nic, aby to zarazil. A možná to bylo od něj hanebné, že něco takového Siriovi vůbec záviděl - ačkoliv byla Severusova slova míněna jako popíchnutí, měla v sobě kus pravdy. Remus ze všech lidí nejlépe věděl, že čelit zítra těm mozkomorům bude pro Siria utrpením. Jak by mu mohl závidět vzpomínku, kterou bude možná potřebovat, aby prošel bitvou?

Nebyl schopný vzhlédnout, ale stejně tak nebyl schopný nečekat na Siriovu odpověď.

„Lituji, má paní,“ zaslechl Siriův tichý hlas. „ Mé srdce náleží někomu jinému.“

Remus šokovaně vzhlédl a jeho pohled zachytil obraz před sebou. Sirius si, jak se zdá, jeho zkoumání nevšiml. Stejně tak ani ženy, i když několik z nich si povzdechlo nad romantickou povahou jeho prohlášení. Blondýnu tím však neodradil a Removy oči se zúžily, když viděl, jak se její štíhlá ruka posunuje výš po jeho stehně, jako by hledala důkaz, že nemá zájem. „Není to vaše srdce, po čem toužím,“ řekla mu dívka.

Sirius popadl dívčinu potulující se ruku a dal ji stranou dřív, než dosáhla svého zamýšleného cíle. Blýskl po dívce i těch kolem ní vítězným úsměvem. „S mým srdcem odešla i schopnost oddělovat takové věci. Děkuji ti, ale musím odmítnout.“

Pokud vůbec něco jeho slova způsobila, tak to, že ženy znovu povzdychly, tentokrát ještě zamilovaněji. Removo srdce v hrudi se skutečně rozbušilo. Věděl Sirius, že ho pozoruje, nebo byla jeho slova upřímná? A možná to byl vrchol domýšlivosti předpokládat, že by se mohl Sirius odvolávat na něj. Možná jen neměl zájem o žádnou z těch nabídek a hledal snadný způsob, jak se jich zbavit.

Ale rychlý pohled na dívky způsobil, že o poslední myšlence zapochyboval - byly krásné a bylo jich dost, aby si vybral. Ostatně, pokud by Sirius preferoval na tuto noc jinou společnost, bylo tu na výběr také dost mužů - více než jeden si ho prohlížel dost lačně. Nebo možná by se jen Sirius necítil dobře, kdyby nechal Harryho této noci nestřeženého - i když jistě věděl, že by Severus nepustil Harryho z dohledu? Pokud to nebyl Severus, komu nedůvěřoval?

Removo srdce stále ještě dunělo, a stejně tak nyní i jeho hlava. Nikdy neměl schůzku, nikdy neflirtoval ani nehrál hry, které lidé hrávají se svými příležitostnými milenci. Nevěděl, jak se vypořádat s emocemi, které cítil, a jediná osoba, za kterou by normálně šel, aby si s ní o tom promluvil, byla právě ta osoba, která to všechno způsobila.

A pak tu byl vlk v něm, který vrčel a říkal mu, že je hlupák. Řekl mu prostě, že Sirius je jeho, měl by si ho vzít a skoncovat s tím. Vlk žádné problémy neměl a někdy mu Remus jeho jednoduchost záviděl.

„Reme?“ vzhlédl ze zadumání a spatřil, že Sirius, Harry a Severus na něj čekají, očividně připravení vzdálit se na noc.

Rychle popřál svým společníkům dobrou noc, popadl svou palici a připojil se k nim. Starší žena čekala, aby je zavedla do komnat na spaní, a jak opouštěli síň, hleděl za nimi víc než jeden zklamaný pohled. Severus, jak si Remus všiml, položil majetnicky Harrymu ruku na rameno a vedl ho z místnosti; zastavil se jen krátce, aby za sebe vrhl zlobný pohled na některé z dívek, jež sledovaly jeho manžela.

Remus srovnal krok se Siriem. „Přetlačování?“ zamumlal Sirius polohlasem a když na něj Remus pohlédl, všiml si na jeho tváři pobaveného úšklebku.

„Nebyl to můj nápad,“ hájil se. „Nechtěli mě nechat být. Několik z nich se vrátilo víc než jednou.“

„Dalo jim to záminku, aby se tě mohli dotýkat, že ano,“ řekl mu Sirius a Remus v jeho hlase zaslechl něco zvláštního, co způsobilo, že se na svého přítele zadíval pozorněji. Ačkoliv se Siriova ústa stále usmívala, v jeho očích byl záblesk, který nebyl tak úplně pobavením.

„Cože?“ zeptal se popleteně.

Sirius jen nedbale pokrčil ramenem, ačkoliv napětí v jeho těle mluvilo o něčem méně lhostejném. „Určitě sis všiml, jakou pozornost jsi přitahoval? Myslím, že to blonďaté stvoření se chystalo tě svést.“

Na jeden matoucí okamžik se Remus pokusil představit si tu blondýnu, která se dotýkala Siriovy nohy, jak se ho pokouší svést. A pak mu došlo, že Sirius ve skutečnosti odkazuje na mladého, plavovlasého bojovníka, který si pohrával s jeho palicí. A ten podivný pohled v Siriových očích najednou dával smysl. Sirius Black žárlí! Removým tělem projelo ohromení. Bylo to neuvěřitelné.

Ale soudě podle výrazu v Siriových očích - ostražitý a poněkud ustaraný pohled, který měl Remus problém pochopit - muž od něj očekával nějaký druh odpovědi. Nebo možná doufal v nějakou odpověď, o které Remus nevěděl, jak ji vyjádřit.

„Já…“ chtěl pronést něco romantického a krásného, jako ty věci, které Sirius říkával dívkám, něco, co by způsobilo, že by se Siriovo srdce rozbušilo z naprosto jiného důvodu. Ale pro jednou ho slova zcela opustila a ponechala mu jen prostou pravdu. „Nevšiml jsem si toho,“ přiznal, uvnitř zklamaný tím, že nenašel něco mnohem víc uklidňujícího.

A kupodivu se zdálo, že pravda byla přesně to, co Sirius chtěl, protože se na něj rozzářil oslňujícím úsměvem. „Jo,“ zasmál se. „Tak nějak jsem si to myslel.“ A když jeho ruka vklouzla Removi kolem pasu a přitáhl si ho blíž, Remus neudělal nic, aby mu v tom zabránil.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky: Můžete se na to dívat takhle… Severus a Remus stojí oba uprostřed Řeky popření a nejen, že si to oba uvědomují, ale docela radostně se v ní ráchají.

Potíže růstu - 32. kapitola

Před spaním - 34. kapitola

Komentáře   

0 # Odp.: Historie - 33. kapitolasisi 2019-04-13 11:38
Blahoslavená řeka Popření, kluci se v tom řádně vymáchají, užívají si pocit nebýt zaškatulkovaným v každém ohledu. Tohle je úplně nová společnost, která trpí vlastními činy a předsudky a trpkým dědictvím, ne však zdrženlivostí. CO neurvou dnes, zítra nebude. Takže by to Siriuse i Remuse mělo více blížit.
Děkuji za překlad, moc pěkně se čte.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat