Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Autor: Jean-Paul
Web:
 http://jean-paul-slash.narod.ru/holmes/collections.html
Překlad:  Pavel
Beta-reader:  Istar Halabába, Mandragora
Párování:  Sherlock Holmes / John Watson
Rating:  pre-slash, 13+
Shrnutí:   Náčrtek ze života Watsona.

 


Přijeli jsme na návštěvu k lordu Howardu. Sám nás pozval. Během minulých dvou týdnů u něj policie vyšetřovala dva případy vloupání. Informace o jeho rozsáhlých sbírkách samozřejmě vzbuzují zájem nejrůznějších zločinců, zvlášť když odborný tisk v posledních dnech podrobně popisuje jednotlivé kusy sbírek, které si majitel přivezl z jižní a východní Evropy, z Indie, Egypta a Řecka.
Holmes si zamyšleně prohlížel dům, ale když nás lord Howard zavedl do své pracovny, zpozorněl. Vždy se zajímal o umělecké předměty, zvláště o zbraně a rukopisy.
„A toto je perla mých sbírek keramiky,“ dovedl nás lord Howard k nevelké vitríně. Holmes si však stále zaujatě prohlížel zbroj rozvěšenou na dřevěných kůlech. Majitel domu se k němu otočil: „Pane Holmesi, čekáme na vás...“
„Aaa-no,“ neochotně se k nám připojil a zůstal stát Lestrademu za zády.
„Před vámi je nádoba určená k pití vína. Je vyrobena zcela obyčejným způsobem, ale zároveň je neobyčejná díky své výzdobě. To, co na ní vidíte, není nijak zvláštní. Je to Zeus. Drží v rukou hůl a kolem něj jsou ostatní bohové Olympu. Hovoří spolu, avšak jejich rozhovor my bohužel už neuslyšíme. Ale právě pro vás, pánové, pohár odkryje své tajemství,“ pokračoval s úsměvem a blýsknul žlutými zuby, „říkám vám to, abyste pochopili, že to není jen tak ledajaká napodobenina, ale originál, unikátní umělecký kousek. Ovšem musím vás upozornit, že vkus starých Řeků byl trochu jiný než náš. Předpokládám, že pochopíte, o čem mluvím.“
Lord Howard vyndal svazek klíčů, otevřel vitrínu. Opatrně vytáhl pohár a postavil jej na stůl. „Toto je důkaz zkaženosti řecké civilizace,“ pronesl okázale a ustoupil od stolu. Shlukli jsme se kolem a začali si prohlížet zdobení na vnitřní straně poháru.
Sbírky „Bože můj, jaká odpornost!“ vykřikl Lestrade.
„Ano,“ přikývl Howard. „Odpornost. Přesně tak.“
„Zrůdné! Příšerné! Děsivé! Odporné!“ překřikovali se hosté.
„Je to skutečný vzor antického umění,“ vážným tónem pronesl pan Long. „Viděl jsem i horší, ale tam byly ženy. Což není tak strašné, jako to, s kým...“
„Teď vidíte, jak výjimečná je má sbírka,“ řekl lord. „A nyní mi dovolte, abych ukázat vám skutečnou drahocennost ze sbírky Sulejmanovy. Pojďte, prosím, se mnou do vedlejšího pokoje,“ otevřel malé dveře částečně skryté květinami. Hosté jej následovali.
„Co si o tom myslíte, Watsone?“ zeptal se Holmes, když jsem přešel až k němu. Zkoumal dosud zvláštní pohár.
„Nemyslím si, že by chtěli ukrást zrovna tohle. Kdo v současnosti potřebuje pohár na víno, navíc s takovým odporným obrázkem?“
„No, úchyláků je mnoho. Také mezi sběrateli starožitností se může najít dost vyznavačů olympských zábav.“
„Myslíte?“
„Ale teď už pojďte, neviděli jsme celou sbírku. I když nemůžeme vyloučit, že zlodějům jde zrovna o tento kousek.“
„Není to jen obyčejný pohár. Je to romantická záležitost pro zamilované.“
„Romantická? Máte zvláštní představu o romantice, Watsone.“
„Romantiku si představuji úplně normálně. Ale četl jsem hodně o starých zvycích. Tady, vidíte na kraji to ohlazené místo? Z toho místa se pilo. Byl to rituál. Nejdříve se napijete vy, po vás ten, koho milujete a to symbolizuje, že vás líbá. Chápete? Polibek přes pohár.“
„To je nějaký svatý obřad, nebo se pouze tak zvláštně líbali? Nebo jen v tomto špatném vztahu?
„To nebo ono, i když, tehdy by to těžko nazývali špatným vztahem.“
„Jste znalec, Watsone! Tak proč je tam zrovna tento obrázek?“
„Myslím, že tak se to má dělat, aby bylo dosaženo božského uspokojení. I když, pokud si dobře vzpomínám, tehdejší filosofové měli za to, že tímto se jen těžko dosáhne čehokoli božského. Láska má být platonická. Ale to je jen mé vysvětlení.“
„Jen jedno nechápu. Komu patří ten třetí orgán? Proč myslíte, že ten umělec nedomaloval zbytek člověka? A proč je obrácený? Určitě proto, že dva Diové se do jednoho poháru nevejdou.“
„Asi ne. Prostě by tam napsali jméno 'Zeus' a bylo by to pochopitelné. Spíš je to virtuální penis, který se tak často objevuje v popisech bakchanálií.“
„Neuvěřitelné, Watsone! Mluvíte o takových věcech a vůbec se nečervenáte!“
„A vy snad ano?“ zasmál jsem se.
„Ne. Mě to do rozpaků neuvádí,“ zarazil se. Ale já pochopil, že ve skutečnosti v rozpacích je a snaží se to zakrýt. Proto jsem klidně pokračoval. „Mě také ne. Ale jsem lékař, jak jistě víte. Četl jsem o tom. I o jiných věcech.“
„Bože, jste tak zvrácený, Watsone. Pojďme dál,“ postrčil mě směrem za lordem Howardem a ostatními hosty.
„Proč bych měl být zvrácený, Holmesi?“ poslechl jsem neochotně. „Mohu vám vyprávět o strašných i směšných či nepohodlných, ale skutečných případech chirurgických zákroků následujících po případech nejrůznějších sexuálních aktivit.“
„Ušetřete mě toho.“

+++++

Pustil jsem Watsona před sebe a ještě jednou se podíval na Ganiméda a Dia. Takže, když se dotknu svými rty místa, ze kterého pil, políbím ho. Zajímavá myšlenka, ale slabá útěcha. To místo je potřeno jedem.

 

KONEC

 

 

 

Vyhledávání

Štítky