Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  Angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Harry byl bez sebe, že Severus a Sirius dovedli svou nechuť k sobě navzájem až k souboji. Jak se mohli opovážit! Pochodoval po obývacím pokoji sem a tam, protože nebyl schopný klidně sedět. Hábit se mu vlnil kolem kotníků způsobem, který velice připomínal druhého obyvatele sklepních místností. Dva lidé, na kterých mu nejvíc záleželo, se snaží zabít jeden druhého! Když pokládal jejich hůlky na stůl, byl rád, že jim je sebral a muže znehybnil. I když si myslel, že by si mohli v pěstním souboji navzájem ublížit, pořád to bylo lepší než kouzla, která na sebe sesílali. Aspoň se zdálo, že se uklidnili, když je seřval. Neměl moc obavy z toho, že zrušil svoje kouzlo a nechal je tam samotné, přestože byl připravený si pro ně dojít, pokud se během několika minut neukáží.

 

Když oba dva vešli o chvíli později, pořád se tvářili rozmrzele, ale jinak byli klidní. Harry se zastavil v půlce otočky. "Už jste se uklidnili?" zeptal se kousavě.

 

První se k němu natáhl Sirius. Jednou rukou si vzal svou hůlku, druhou si ho přitáhl do objetí a políbil ho na vršek hlavy. "Jasně, Dvanácteráku. Jsme díky tobě v pohodě."

 

Severus si vzal svou vlastní hůlku a nesouhlasně se podíval na muže nestydatě osahávajícího jeho manžela. Možná už nebyl naštvaný, ale jeho mysl rozhodně nebyla klidná. Rozhodl se Siria ignorovat. "Chtěl jsi se mnou mluvit, Harry?" zeptal se.

 

Harry se odtáhl od svého kmotra a podíval se na oba dva. "Vlastně ano. Před obědem mě navštívili havrani. Požádal jsem skřítky, aby mi sem přinesli sendviče, a já tak mohl sepsat všechno, na co jsem si vzpomněl. Severusi, ty jsi mi vždycky hodně pomohl při vzpomínání na různé detaily, tak doufám, že jsem nic nezapomněl. Nečekal jsem, že po včerejšku se objeví i dnes, a když to začalo, nemohl jsem už jít za tebou."

 

Sirius se tvářil zmateně a ustaraně. "Havrani? Pořád ještě se tu objevují?" Z rozhovorů s Harrym měl o nich obecnou povědomost, ale vůbec netušil, že se stali jeho pravidelnými společníky.

 

"Jo, Tichošlápku. Už chvíli za mnou zase chodí. Předtím mě většinou přepadli na vyučování, tak jsem je požádal, aby chodili před obědem."

 

Sirius se podíval na Severuse, který se na něj zaškaredil, ale pak pokrčil rameny - ano, tito Harryho důvěrníci se přizpůsobili jeho přání.

 

"Před obědem se obvykle stavím v Severusově kabinetu a popisuju mu, co vidím, a on se mne ptá na různé detaily, pokud něco není jasné. Dneska jsem je nečekal. Stále ty samé starodávné zbraně - luky a šípy, tyhle věci. Stejně jako včera - asi 50 mužů bez uniforem se je učili používat. Bylo to podobné tomu prvním případu, myslím před tím prvním útokem. Žádný pocit naléhavosti - tohle je vlastně ten nejsilnější dojem, který mi havrani předali. Muži se učí a pravděpodobně plánují, ale není to nic, co by se mělo stát v bezprostřední budoucnosti."

 

Severus se nad tím zamyslel. "To je dobré vědět. Oznámím to ředitelovi." Pohnul se směrem ke dveřím, ale Harry ještě neskončil. Pečlivě volil svá slova, protože tu nebyli sami. "Vlastně jsem ti toho chtěl říct víc. Chtěl bych tě požádat o laskavost. Chtěl bych, aby ses společně se mnou a Hermionou setkal s tou paní, kterou pan Malfoy požádal o identifikaci muže, jenž na tebe zaútočil."

 

Sirius se opět zatvářil ustaraně. "Nevěřil bych nikomu, kdo spolupracuje s Malfoyem," vyprsknul.

 

"Ona tu už ve skutečnosti byla, Blacku. Madame Bunsvilová - říká ti to jméno něco?" Severus se ho zeptal ostrým tónem, jistý si tím, že i jediný Nebelvír ze starobylé zmijozelské rodiny toto jméno okamžitě pozná. Jeho předpoklad byl správný.

 

"Ona! Ona byla v Bradavicích? Co si Albus myslí? Můj zatracený děd i otec si ji považovali, což je sotva něco jako doporučení. Vždycky byla nějak zapojená do jejich obchodů. Umíš si jistě představit, co obnášely!" chrlil ze sebe rozrušeně Sirius.

 

"Uklidněte se, oba dva," převzal Harry znovu kontrolu nad konverzací. "Madame Bunsvilová se setkala s Hermionou. Ve skutečnosti udělala na Hermionu velký dojem. Má nějaký zvláštní talent - dokáže podle magie vycítit o lidech různé věci. Vydělává si na živobytí pomáháním některým starobylým rodinám." Tady mávnul rukou, aby umlčel Siria, který se chystal vybuchnout. "Ano, většinou zmijozelským rodinám, posuzovala lidi, se kterými chtěli navázat obchodní kontakt nebo kteří se měli do rodiny přiženit či přivdat."

 

"Proč by s ní Grangerová chtěla mluvit?" zeptal se Sirius, teď už bez výbušné reakce na starou známou všech Zmijozelů.

 

"Hermiona má teorii, že se magie může uvolnit a být vstřebána někým jiným, když dojde k násilné smrti. Takhle jsem podle ní získal od Voldemorta schopnost mluvit Hadím jazykem a z Odinova oka mám havrany. Zkoumala i další případy. Poslala svůj článek do jednoho časopisu a šéfredaktor po ní chce další důkazy. Napadlo ji, že ten muž, co zaútočil na Severuse, zemřel násilným způsobem, takže mohlo dojít k uvolnění jeho magie. Mysleli jsme si, že jsem ji vstřebal já. Chtěla se o magii toho muže dozvědět co nejvíc, abychom věděli, co hledat, pokud bych já nebo někdo další vykazoval znaky té magie. Bystrozoři s tím nemohli pohnout, tak pan Malfoy požádal o pomoc madame Bunsvilovou, a ona toho muže identifikovala. Hermiona samozřejmě chtěla vědět víc než jen jeho jméno, a tak ji požádala o setkání. Madame Bunsvilová tu byla někdy minulý týden, setkaly se v ředitelně."

 

Severus si mnul bradu, zatímco sledoval vychládajícího Siria. Zvláštní. Jeho emoce se měnily tak rychle - stačilo opravdu málo, aby se neskutečně naštval. Ale za chvíli bylo stejně rychle po všem, pokud mu někdo odpověděl. Tahle konkrétní odpověď měla vyvolat další otázky, když už ne další nával vzteku, a přesto tady stál docela spokojený Black, který měl intelektuální úroveň tlustočerva.

 

Samozřejmě že Sirius se rozloučil se zcela neužitečnou poznámkou: "No, měl bys být opatrný, vzhledem ke vztahům, které ta ženská v minulosti udržovala."

 

Když se za ním zavřely dveře, Severus obrátil svou pozornost zpět na Harryho. "To nemělo moc společného se zprávami od havranů."

 

Harry mu podal popsaný pergamen. “Možná je tam toho trochu víc, co ty a ředitel dokážete vydolovat. Napsal jsem všechno hned, jak havrani odešli. Ale ten hlavní dojem od nich je, že tohle je jen příprava, ne bezprostřední útok.”

 

Severus přikývl a vzal si pergamen, ale nespustil při tom oči z Harryho. “Víš ještě něco o té Bunsvilové? Proč jsi o tom vůbec začal mluvit před Blackem?”

 

Harry se dovtípil, že ho Severus prokouknul, ale sebral odvahu a pokračoval: “Vlastně jsem o tom chtěl mluvit s tebou, ale Sirius byl tady taky. Nemyslel jsem si, že to vyvolá zrovna takovou reakci, ale je to důležité. Opravdu potřebuju, aby ses setkal s madam Bunsvilovou. Chtěl bych domluvit setkání, kde budeme ona, ty, já a Hermiona, jestli to nevadí? Ředitel prý Hermioně řekl, že se studenti nesmí soukromě scházet s někým, kdo není jejich příbuzným, bez dohledu nějakého profesora.”

 

“Mám vám dělat garde?” zeptal se zmateně a s rostoucím podezřením Severus.

 

“Ani ne.” Harry si uvědomil, že ničeho nedosáhne, pokud nebude upřímný, a povzdechl si. “Myslíme si, že víme, co se asi stalo s uvolněnou magií toho vraha. Oddělila se, když umřel, a já si myslím, že ji někdo absorboval. Může se to ukázat jako opravdu důležité pro boj s Voldemortem, takže chci, abychom si byli všichni jistí a opravdu porozuměli tomu, co se stalo.”

 

Severus se na něj dál díval, ale teď jeho pohled přímo přikazoval, aby mu to Harry vysvětlil. Mladík si uvědomil, že bude muset pokračovat.

 

“Madam Bunsvilová řekla Hermioně pár věcí o magii toho muže. Nedávno jsem viděl projevy té magie a chci, aby mi potvrdila moje podezření. Pokud to je skutečně tak, musíme o tom vědět a zjistit, jak toho využít.”

 

Severusův pohled mu řekl, že jeho manžel nepovažuje jeho odpověď za dostatečnou, přestože nic neřekl.

 

“Myslím, že část jeho magie jsi vstřebal ty, Severusi.”

 

Harry zadržoval dech, zatímco sledoval mužovu reakci. Jednalo se o zajímavou kombinaci emocí v jinak naprosto kamenném obličeji: hodně vzteku, trochu nechuti, ale také měl pocit, že zahlédl strach a nepřekvapivě i zlost, vzhledem k tomu, že tohle byl Severus.

 

Severus chvíli bojoval o kontrolu. “Tohle je nesmysl. Moje magie se vůbec nezměnila. Ty i ta tvoje malá přítelkyně jste úplně mimo,” ušklíbl se a prudce se otočil k odchodu.

 

Harry vystartoval, aby mu zatarasil cestu, a promluvil co nejvíce usmiřujícím tónem. “Ne, Severusi, nejsem mimo. Hledali jsme nejdřív u mě, jestli nevykazuji známky magie toho muže, protože jsme kvůli mé minulosti usoudili, že jsem  jeho magii vstřebal já. Ale uvědomil jsem si, že já do toho vzorce vůbec nezapadám. Moje magie nebyla vůbec nijak narušená, zato tvoje ano. Hermiona dostala radu, abychom hledali případy vhledu, kdy si prostě budu něčím jistý, ale nebudu vědět proč - tohle je to, co madame Bunsvilová označila za nejpravděpodobnější projev, pokud k přenosu došlo.”

 

Harry se na vteřinu odmlčel, aby mohl Severus vstřebat jeho slova. Potom pokračoval: “Ty jsi ten, kdo ví, že budou celkem tři bitvy a že já mohu zasáhnout teprve v té třetí.”

 

Starší muž se ostře nadechl. Tohle ho už chvíli trápilo, ta absolutní jistota něčeho, co nedokázal nijak vysvětlit. Vstřebal magii jiného člověka? To bylo skoro jako fyzické znásilnění! Ale vysvětlovalo by to tu vtíravou otázku, kde se ta jistota o věcích budoucích vzala.

 

Harry využil Severusovy zamyšlenosti a za ruku ho odvedl k pohovce, na niž ho usadil. Sám si sednul vedle něj a s jeho rukou ve své se na něj starostlivě zadíval. “Podívej, já vím, že je to tak trochu šok. Ale ono to sedí. Pokud si budeme moci ověřit, co přesně se tu děje, a možná i zjistit, jak tuhle schopnost vědomě používat, hodně nám to pomůže. Nebo ne?”

 

Severus se pokoušel vzpamatovat. Svoje osobní obavy musel odsunout stranou a soustředit se na to ostatní - v tomhle měl hodně praxe. Zíral do plamenů v krbu a přemýšlel. Nakonec se trošku uvolnil. Harry se na něj povzbudivě usmál.

 

“No,” začal Severus pomalu, aby se vzápětí na dlouhou dobu odmlčel. “Nemyslím, že bych měl na výběr. Předpokládám, že by mě mohl uklidnit fakt, že ty už jsi nějakou cizí magii vstřebal a nezdá se, že bys s tím měl nějaké problémy.”

 

Harry se usmál a stiskl jeho ruku. “Madame Bunsvilová Hermioně řekla, že její teorie vysvětluje věci, které už dlouhou dobu sama pozorovala. Víš, ona nevidí jen věci týkající se magie jiných lidí, ale i to, odkud ta magie pochází, z jakého koutu zeměkoule. Svěřila se, ze často posuzovala magii lidí z nějaké části světa, kteří ale někdy disponovali něčím úplně odlišným. Všechno naznačuje, že přenos magie není zase tak vzácný. Setkáš se ní?” zeptal se s nadějí v hlase.

 

Severus neochotně přikývl. “Udělám to, pokud bude ochotná přijít do Bradavic. Ale setkáme se v soukromí. Svěřím se tobě a slečně Grangerové s jejím názorem. Pokud madame Bunsvilová potvrdí, že magie toho muže je ve mně, řeknu vám to. Co se toho ostatního týče… raději bych s ní mluvil sám.” Se zdviženým obočím očekával Harryho odpověď.

 

Co se jeho týkalo, Harry byl víc než šťastný, že Severus souhlasil se setkáním, a to, že ani on, ani Hermiona tam nebudou, mu nemohlo nijak zkazit náladu.

 

“Ne, ne. Jsem vážně rád, že to pro mě uděláš, Severusi. Řekni nám to, co budeš chtít, jen se snaž o té magii zjistit co nejvíc. Mohlo by nám to pomoci.”

 

Harry si všiml dalšího pergamenu, schovaného pod tím jeho s poznámkami o návštěvě havranů. “Co to máš za další pergamen? Nepamatuju si, že bys venku na chodbě nějaký držel. Neměl vlastně i Sirius jeden, když odcházel?”

 

“Jo, tohle.” Severus odložil Harryho zápisky a rozroloval pergamen s posledním královským výnosem. “Vypadá to tak, že samotná Magie interpretovala tvé záměry poněkud formálněji, než jak jsi možná zamýšlel,” odpověděl a podal výnos Harrymu.

 

Harry si ho začal číst, ale pak otevřel údivem ústa. “Co… jak…” začal koktat, nevěda, kde začít.

 

Severus se ušklíbl, ale tentokrát v tom bylo víc pobavení než sarkasmu. “Výřečný jako vždy, pane Pottere. Zdá se, že i když jste výslovně nedeklaroval, že pronášíte nový zákon, Magie to tak pochopila. Když originální zápis zmizel, Black a já jsme dostali každý svou kopii. Co je zvláštní, Black nebyl schopný vyslovit nic, co by poškodilo mou pověst, a já jsem nebyl schopný ho uhodit za slova, která vyřkl předtím.”

 

“Jak přesně to funguje?” chtěl vědět Harry a ukazoval na pergamen. Nebyl příliš potěšený tím, co se stalo, nicméně ho to zaujalo.

 

“Víš, co se stalo, když jsi poprvé vyslovil královský výnos. Tvoje slova se zaznamenala na očarovaný pergamen, který zmizel a nechal za sebou kopii. To, cos řekl, se stalo zákonem, a v důsledku toho se z toho psiska stal svobodný muž. Dnes se stalo vlastně to samé, i když jsi výslovně neuvedl, že pronášíš nový zákon.”

 

“Jak se to mohlo stát? A co to znamená?” pokračoval v otázkách Harry. Pak se mu zablesklo v očích a dodal: “Můžu to nějak využít v boji proti Voldemortovi?”

 

“To jsou dobré otázky, na které ale neznám odpověď. Promluvím o tom s ředitelem. V jeho knihovně mohou být nějaké staré rukopisy, které se o něčem podobném zmiňují,” řekl Severus s lehkým povzdechem. “Jsem si jistý, že je má Albus všechny u sebe, kdyby byly náhodou potřeba.”

 

Severus Harrymu odsouhlasil, aby mu dojednal setkání s madame Bunsvilovou na nejbližší možný termín, a sám se vydal za ředitelem.

 

Brumbál byl dalším královským výnosem naprosto fascinován. “Říkáš, že se to stalo stejně jako poprvé? Ale bez toho, aby Harry pronesl kouzelnou formuli?”


“Ano, přesně tak, jenom bez té formule. Slova se vypálila na pergamen, který se objevil za Potterem. Když skončil, pergamen zmizel a Black a já jsme oba dostali kopii. Jakýkoliv útok na mou čest prostě nebyl možný. Black to zkoušel, ale nedokázal zformulovat slova.” Severus se rozhodl nezmiňovat svůj pokus Blacka praštit - podle svého názoru už dostatečně demonstroval působení královského výnosu, když Blacka uvedl jako příklad.


“Není možné, že Harry kouzlo vyslovil ještě předtím, než vešel do chodby, aby vám zabránil v hádce?” zkoušel to dál Albus.


“Ne, není. Byl naprosto překvapený, když jsem mu pergamen ukázal, zůstal tam stát doslova s otevřenou pusou. A předstírání nepatří k jeho silným stránkám. Jsem si jistý, že se nejedná o nějaký vtip z jeho strany. Tohle je skutečný zákon, vyslovený králem, i když on to tak neoznačil.”


Ředitel se tvářil jako dítě, které dostalo novou hračku. “Musím to víc prozkoumat, chlapče. Podívám se, jestli nenajdu něco o spontánním prohlášení královského výnosu. Možná najdu i něco, co vysvětluje, jak Královský zákon funguje.”


“Harryho zajímalo, jestli by se to dalo využít proti Voldemortovi,” dodal Severus.


“Samozřejmě, samozřejmě. Vzpomínám si, že se ptal na to, jestli by mohl Královské vypuzení použít na Voldemorta. Obávám se, že ohledně Voldemorta neexistují žádná jednoduchá řešení, dokonce ani pro Krále. Ale i tak musíme zjistit co nejvíc o každé neočekávané zbrani, která se nám dostane do rukou,” souhlasil Albus.

 

Návštěvníci - 134. kapitola - část druhá

Ryba na suchu - 135. kapitola - část druhá

Komentáře   

+3 # Odp.: Ryba na suchu - 135. kapitola - část prvníFanny 2016-11-23 16:24
Neviem ci ste postrehli, ale Josephine Darcy je späť! Ach musela som sa o to s niekym podelit, som z toho uplne nadsena :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # SuperLily 2016-11-24 14:21
Opravdu??
Tak to je naprosto úžasné.. Jsem nadšená.. i když to samozřejmě neznamená že vůbec bude uvažovat o pokračování povídky. Můžu se zeptat na které stránce vlastně je, kdy jsi zjistila, že je zpět? Děkuju moc
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: SuperFanny 2016-11-29 14:53
Zistila som to na fanfiction.net, prikladám link k jej poslednej správe :)

https://m.fanfiction.net/s/3484954/78/
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # BezvaLily 2016-11-29 20:34
Děkuji za odpověď
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # Odp.: Ryba na suchu - 135. kapitola - část prvníMorgaina 2016-11-18 11:53
Super.. Jsem ráda že stále přibývají kapitoly... Velmi ráda se k povídce vracím... Děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # Odp.: Ryba na suchu - 135. kapitola - část prvníLaila 2016-11-05 19:40
Může vydat zákon, který Voldymu zakáže útočit na lidi :-), nebo smrtijedům obecně...díky za další skvělou kapitolku.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # bílý králsisi 2016-11-05 18:08
Moc pěkná kapitola, děkuji za krásný překlad. Brumbál si bude lámat hlavičku, jak s králem kouzelnického světa na Voldyho. To je opravdu jako šachová partie. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat