Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Druhého dne u snídaně přitáhl Denní věštec více pozornosti, než bylo obvyklé. Jeho výtisky putovaly podél kolejních stolů, ačkoliv tentokrát se více zajímali o to, co v novinách nebylo. Nikde totiž nebyla ani zmínka o včerejší události. Vzhledem ke sklonu kouzelnického tisku vymýšlet si zprávy ve dnech, kdy se nic nedělo, bylo zvláštní, že útok mudlovské armády na nejlepší kouzelnickou školu v Británii byl zcela opominut.

U nebelvírského stolu se toho dne sešlo mimořádně mnoho rudých hlav. Dvojčata měla v úmyslu se po snídani odletaxovat do svého obchodu v Příčné ulici a Percy se chtěl odletaxovat do práce. Charlie chtěl strávit čas s Dracem a popovídat si se svými bratry a sestrou, vždyť třeba Billa viděl naposledy skoro před rokem. Harry, Hermiona a Draco mezi všemi těmi zrzavými hlavami svou barvou vlasů vyčnívali a sotva se vůbec dostali ke slovu.

Harry doufal, že se bude moci pobavit trochu soukromě s Hermionou, aby jí řekl o Severusově 'předpovědi', ale během snídaně to prostě nešlo. Řekl si, že bude mít další příležitost během dne, možná při obědě nebo později odpoledne.

Hlasitý šum rozhovorů ve Velké síni byl přerušen krátce před koncem snídaně ředitelem. Když se postavil, zlatý orel roztáhl křídla a hrozivě se zadíval na ty studenty, kteří se stále bavili. Během několika vteřin zavládlo naprosté ticho.

"Dobré ráno vám všem!" pozdravil je nadšeně Brumbál. "Nebudu vás dlouho zdržovat, určitě nikdo z vás nechce přijít pozdě do vyučování. Chtěl jsem vám jenom oznámit změnu ve vašich dnešních hodinách kouzelných formulí. Někteří mudlové, kteří se zatoulali příliš blízko k Bradavicím, zde zanechali své přístroje. Potřebujeme je přemístit na louku u mudlovské silnice asi tři a půl kilometru odsud. Je to skvělá příležitost potrénovat se v nadlehčovacích, zmenšovacích a levitačních kouzlech! Proto si každý vezměte plášť a místo v učebně kouzelných formulí počkejte ve vstupní hale. Děkuji vám. Přeji vám hezký den."

Když se ředitel posadil, celá Velká síň vybuchla v hlasitém hovoru.

Harry se krátce podíval k učitelskému stolu. Výraz mírné nevolnosti mu napověděl, co si o tom jeho manžel myslí. Severus se nezmínil, jak to ředitel hodlá vysvětlit, ale možná že doufal v to, že změní svůj názor nebo přijde s něčím lepším.

Mudlorození studenti poznali, že se jedná o vojenská vozidla a že došlo i na použití zbraní. Teď se po celé škole nesly zvěsti, že vojáci na školu zaútočili. Copak ředitele nenapadlo, že studenti o tom, co se stalo, napíšou domů? 'Zatoulali' nebylo zrovna to správné slovo, jak to popsat.

Fred se podíval na George a oba protočili oči.

"To nevypadalo zrovna jako přátelské setkání..."

"Pro ty, kteří jsou ochotní tomu uvěřit, to byla jen společenská návštěva."

Než se mohli dostat do svého 'jednou-Fred-pak-George' stylu řeči, přerušil je Draco.

"Domnívám se, že ředitel to dokáže ututlat." Z jeho tónu řeči se dalo poznat, že tím není příliš nadšen – pořád ještě to byl Malfoy a to znamenalo, že nebyl fanouškem výstředního Brumbála. Díval se na své přátele, kteří byli jeho prohlášením překvapeni a očividně čekali na odůvodnění.

"Uvažujte," začal učitelským tónem. "Nikdo z čistokrevných kouzelníků nepoznal, že to jsou vojenské stroje. Měli létající stroje, to bylo zajímavé. Výbuch světla, který způsobily? Neměli ani ponětí, co to bylo zač. Pak tam byli muži v několika druzích zvláštně vypadajících strojů. Nikdo nepochopí, proč vyrábějí takové těžkopádně vypadající věci. Sotva v nich můžou poznat, kam se pohybují, ale hádám, že mudlům to dává nějaký smysl. A muži, kteří šli pěšky a nesli různé věci. Těžko si umím představit, co všechno to vybavení dělá. A znovu – ty výbuchy světla, které jsme viděli – nemám ani ponětí, odkud se vzali."

Draco se nadechl. Jeho přátelé natahovali krky, aby ho dobře slyšeli. Ta pozornost se mu líbila, a tak dodal: "Jestli něco, tak ta nejskandálnější a největší otázka, kterou by se někdo mohl ptát, je, jak to, že viděli hrad? Mudlové nevidí Bradavice, dokud jim někdo neřekne, co mají hledat. To, že věděli, kde škola je, je tou největší záhadou."

Billa Dracovo porozumění problému překvapilo. "Ale nemyslíš, že Denní věštec si něco o jejich strojích domyslí? Proč si myslíš, že se o to nebudou zajímat?" Podle jeho zkušeností tisk miloval věci, kterými mohl vyvolat kontroverzní diskuse v celé kouzelnické společnosti.

Draco přezíravě mávnul rukou. "Pochybuju, že by se o to Denní věštec zajímal. Nikdo uvnitř hradu nic neslyšel, jenom jsme viděli přicházet mudly a jiskřit ochrany hradu. Brumbál s několika dalšími dospělými šli ven a ujistili se, že žádná z mudlovských věcí nedopadla na zem příliš tvrdě, a pak si s nimi popovídali. Teď tvrdí, že to byla skupina mudlů, která se sem nějak zatoulala. Jediní lidé, kteří ty jejich přístroje poznali, byli mudlorození nebo alespoň ti, kteří vyrůstali v mudlovském světě," dodal Draco s rychlým pohledem na Harryho.

Hermiona jako první pochopila, co tím Draco myslí. "Máš na mysli, že nemáme důvěryhodné svědky pro to, že se jednalo o útok, že?"

Ačkoliv se mu nelíbilo, že s ní souhlasí, přikývl. "To je hlavní důvod. Zaprvé, jen čistokrevné rodiče by napadlo se spojit s Denním věštcem. Pokud studenti řeknou svým rodičům, že hrad byl pod útokem, zeptají se jich na to. Pak zjistí, že tato informace je založená na názoru mudlorozených a vychovaných u mudlů. Průměrný čistokrevný rodič si dvakrát rozmyslí, jestli bude kontaktovat tisk s takovým druhem informací. Zadruhé, pokud někdo tisk informuje, víme, co na to odpoví ředitel. Denní věštec zjistí, odkud teorie o útoku pochází, a ujišťuju vás, že šéfredaktor Věštce nikdy, za žádných okolností, nebude věřit víc mudlorozeným než kouzelníkům, včetně Brumbála."

Hermiona byla znepokojená, dokonce i když už sama na vlastní kůži poznala předsudky, protože se nenarodila v čistě kouzelnické rodině.

Harry podle svých zkušeností z minulosti poznamenal: "Já jsem si myslel, že Věštec skočí po příležitosti kritizovat Brumbála."

"Ach, tohle mělo na svědomí ministerstvo," odpověděl rychle Draco. "Popletal byl blázen, který se bál Brumbála, a tak tlačil na Věštce, aby zaujal stejný postoj. Znám šéfredaktora – chodí k nám často na večeři. Je to čistokrevný fanatik. Samozřejmě, že to nebude vytrubovat do světa, ale věřte mi, že je zaujatý."

"Měli bychom jít – jako první hodinu máme kouzelné formule, a musíme si ještě dojít pro pláště," řekl Ron, který si všiml, že studenti začínají odcházet.

Hermiona se na něj podívala jedním ze svých pohledů a namířila svou hůlku ke dveřím. "Accio plášť Hermiony Grangerové!" Ron a Harry ji rozpačitě napodobili.

Všichni museli zůstat ještě několik minut sedět, protože všude kolem poletovaly pláště studentů ranní hodiny kouzelných formulí, než se mohli rozejít každý za svým.

-----

Do oběda se věci poněkud uklidnily.

Hodiny kouzelných formulí zaznamenaly obrovský úspěch. Skupinky studentů odcházely za doprovodu válečníků ze Zimních zemí mimo hradní ochrany. Profesor Kratiknot strávil polovinu hodiny nebelvírských a zmijozelských sedmáků tím, že je učil kouzlo Leviosa maximus, a druhou polovinu hodiny si ho studenti procvičovali na různých mudlovských strojích. Většina kouzlo zvládla velice dobře, a tak se spárovali s těmi spolužáky, kteří s ním potřebovali pomoci. Na konci hodiny byly všechny mudlovské stroje včetně helikoptér přesunuty do několika úhledných řad.

Šesté ročníky Havraspáru a Mrzimoru zmenšily stroje na velikost dětských hraček. Zmenšovací kouzlo se učilo už v pátém ročníku, a tak s tím studenti neměli žádné problémy. Po nich nastoupila třída havraspárských a zmijozelských čtvrťáků, kteří si procvičili na některých menších přístrojích nadlehčovací kouzlo. Hagrid pak posbíral všechny stroje kromě rozbitého vrtulníku (ten Artur Weasley zabavil a schoval do své kapsy s poznámkou, že mudlové ho stejně nebudou chtít) a naložil je do trakaře.

Hermiona si během přenášení strojů všimla, že kolem nejsou vůbec žádné zbraně. Předpokládala, že učitelé to tu předtím prohlídli a odstranili vše, co by mohlo způsobit někomu zranění. A přesně tak to také bylo.

Ještě za úsvitu je Hagrid všechny naložil na jiný trakař očarovaný tak, aby se náklad jevil nepovolaným očím jako obrovská kupa dračího hnoje. Po obědě všechno s profesorkou McGonagallovou a za doprovodu bojovníků ze Zimních zemí odvezli na vybrané místo nedaleko mudlovské cesty. Profesorka je na místě zvětšila do jejich původní velikosti a umístila na ně krátkodobě působící zastírací kouzlo, aby až do zítřejška zůstaly skryté. Zítra ráno pošlou mudlům zprávu, kde si je mohou vyzvednout.

Hermiona a Harry měli odpoledne volnou hodinu mezi vyučováním. To byla první příležitost, kdy si Harry mohl s dívkou promluvit soukromě. Hermiona měla napilno pročítáním svazku pergamenů a připisováním dalších poznámek ke svému článku.

"Jak to jde s tím článkem, Miono?" zeptal se Harry, když se posadili naproti sobě u nebelvírského stolu.

"Podle očekávání," odpověděla nepříliš nadšeně. "Jsou sice nadmíru spokojení s mým výzkumem, ale jsou dost pragmatičtí. Většina jejich čtenářů vnímá působení magie úplně jinak, takže chtějí důkaz za důkazem, dokud nebudou cítit, že to můžou vytisknout. Je to marné, už jsem jim dodala tolik důkazů, ale oni pořád požadují další."

Harry chápavě přikývl. "Mám pro tebe něco, co by s tím mohlo souviset, a chtěl bych slyšet tvůj názor."

Hermiona se na něj se zájmem podívala.

"Je to něco, co mi řekl Severus," začal Harry s obavou, že je to možná něco naprosto triviálního a že ji to zklame. "Včera večer jsme se bavili o tom, jak se cítím frustrovaný, že možná začala válka a mě přitom ředitel nepustí ven z hradu. Řekl mi, že si je jistý, že budou celkem tři bitvy a že se zapojím teprve do té poslední. Netušil, proč si to myslí, ale byl si tím dost jistý."

Hermiona ho pozorně poslouchala, ale nezdála se být nějak ohromená. "Nemohlo to být proroctví? Už jsi nějaká slyšel, podobalo se to nějakému z nich?"

Harry se zasmál. "No, jediné proroctví, které jsem slyšel, bylo to od profesorky Trelawneyové, a její hlas při tom zněl úplně jinak než normálně. Nic takového se u Severuse nedělo."

Hermiona se usmála při zmínce profesorky věštění – vždycky ji považovala za podvodnici. "To tedy doufám, že ne!" odpověděla.

Nato se Harry věnoval eseji do lektvarů, zatímco Hermiona se vrátila k poznámkám o muži, který se pokusil zabít Harryho, jež jí ráno předal Kingsley. Bylo by úžasné, kdyby měl nějakou neobvyklou schopnost, mohla by se pak po té vlastnosti podívat u Harryho. Nic však o něčem takovém nenasvědčovalo. Podrážděně si povzdechla a začala také psát esej do lektvarů.

-----

Ve dvě v noci se Severus připojil k řediteli, Pošukovi Moodymu, Kingsleymu a Hagridovi, kteří již čekali u dveří do Velké síně.

"Kingsley, máš mudlovské mapy a víš přesně, kde se nacházejí?" potvrzoval si Albus. Podle Pastorkova výrazu tváře bylo poznat, že tato otázka nepadla poprvé.

"Ano, Albusi, mám mapu a vím, kde jsou. Minulou noc jsem si tam zaletěl, abych se ujistil, že tam opravdu trefím. Je to obrovský, dobře izolovaný a skrytý pozemek. Vypadá to, že na jižní části mají postavené stany. Podle rozsvícených světel si jsem jist, že tam se bude nacházet většina mudlů. Na pozemku stojí také obrovské sídlo a kolem jsou rozmístěné mudlovské hlídky a bezpečnostní zařízení. Viděl jsem muže se psy hlídkovat podél zdi, která se táhne kolem celé usedlosti. Domnívám se, že Sir Harold bude přebývat v sídle, takže se budeme muset postarat o dvě lokality."

Albus se usmál. "Budeme v pořádku. Očekávají nájezd ze země, nikoliv ze vzduchu. A navíc se musíme dostat jen k jednomu mudlovi, tomu, který se díval démonovi do očí. O všechno ostatní se postarají kouzla seslaná na dveře. Může to chvíli trvat, ale během jednoho dvou dnů každý projde nějakými dveřmi či vchodem do stanu a nebudou si pamatovat, že tu vůbec někdy byli."

Moody jim vysvětlil plán. "Hagrid a Severus budou chodit po stanech a hledat toho muže, o kterého se pak, Severusi, postaráš. Jsem si jistý, že dokážeš zvládnout kohokoliv, kdo by se probudil nebo vám zkřížil cestu?"

Moody to řekl lehce vyzývavým hlasem, ale Severus pouze prostě přikývl: "Samozřejmě."

Pošuk pokračoval: "Kingsley, Albus a já budeme sesílat slabší matoucí a paměťová kouzla na všechny vchody do stanů, přesto dost silná na to, aby vydržela den nebo dva a vymazala paměť každému, kdo tamtudy projde, takže si nikdo nebude pamatovat Bradavice a všechny ostatní vzpomínky na posledních několik týdnů budou mít zamlžené. Pak se přesuneme k sídlu a to samé provedeme i tam."

Albus si vesele poklepal na kapsu. "A já mám pro toho Sira Harolda dopis napsaný na nějakém zbytku papíru z toho stroje Grangerových, kde mu píšu, že jeho muži zapomněli nějaké stroje na jedné ze svých výprav, s popisem místa, kde se nacházejí. Očarovali jsme to tak, aby to vypadalo napsané jedným z mudlovských psacích strojů. Myslím, že se nám to docela podařilo."

Celá skupina pak vyšla před hrad, kde na ně už čekaly jejich dopravní prostředky, které Hagrid shromáždil během večera. Severus a Kingsley měli normální košťata, Pošuk Moody měl své koště vyrobené na zakázku a Hagrid měl svůj očarovaný motocykl se sajdkárou, ve které poveze ředitele. Po chvíli dohadování se za řidítky očarovaného motocyklu usadil Pošuk a Hagrid dostal jeho koště s varováním, že jestli se mu něco stane, bude litovat, že se vůbec narodil.

S Kingsleym v čele letěli asi půl hodiny, než se dostali k pozemkům Sira Harolda. Pastorek jim krátce vysvětlil rozmístění budov, stanů a dalších význačných míst a pak se rozdělili – Kingsley odešel s Pošukem a Albusem sesílat kouzla a Severus s Hagridem přistáli u nejbližšího stanu a začali hledat zraněného vojáka.

Severus zmenšil jejich košťata, schoval je do kapsy a pečlivě na ně oba seslal ochranné štíty, aby nebyli ovlivněni matoucími a paměťovými kouzly, protože bylo jasné, že dříve či později nějakými očarovanými dveřmi projít musí.

Severus byl více než schopný zůstat nepozorován, vzhledem k létům stráveným ve službě Voldemortovi a jako ředitel Zmijozelské koleje, kdy se musel pravidelně ujišťovat, že studenti nebudou dělat věci, které nemají. Hagrid byl jeho úplný opak. Dokonce i když přestal s neustálým komentováním věcí okolo sebe a vydáváním různých jiných zvuků, což udělal, až když mu Severus pohrozil, že ho rozporcuje na přísady do lektvarů, jestli s tím nepřestane, jeho tělesná konstituce a nemotornost způsobovaly, že tu pod ním praskla větev, onde zavrzala dřevěná podlaha či převrhl věci, které měli mudlové rozmístěné po táboře.

Než stihli zkontrolovat třetí stan, Severus musel seslat Petrificus totalus na tři strážné, které přilákal hluk. Psy uklidnil jedním mávnutím hůlky a měl velké štěstí, že mudly mohl zpacifikovat předtím, než ho zahlédli, jinak by musel měnit paměť více lidem.

Onoho zraněného vojáka našli osamoceného ve čtvrtém stanu, jak se neklidně převaluje v posteli. Severus si nebyl jistý, jestli se jedná o stan léčitelů nebo je to jen výsledek toho, že nikdo další netoužil poslouchat noční můry jejich kamaráda.

Hagrida nechal pro jistotu na stráži u vchodu, kdyby někdo chtěl zkontrolovat zraněného muže. Už mnohokrát násilně vstoupil do mysli mudlů, často v přítomnosti kouzelníků, kterým nejen že nevadily výkřiky, ba naopak si tu podívanou užívali. Dnes vkouzlil do žaludku muže uspávací lektvar, aby zabránil jakémukoliv hluku. Mohl samozřejmě seslat i tišící kouzlo, ale protože nevěděl, co všechno bude muset udělat, aby z mužovy mysli odstranil temnotu po démonovi, nechtěl použít žádnou magii. Jakmile si byl jistý, že se voják neprobudí, vytáhl hůlku a vstoupil do jeho mysli.

Muž byl mladý a dost neukázněný, vzhledem k chaosu v jeho myšlenkách. Po několika minutách procházení náhodných vzpomínek zaznamenal shluk myšlenek, které jakoby se snažily něco obklopit. To samé našel tenkrát i u Harryho. Vojákova mysl byla velice slabá, ať už co se týkalo jejích pokusů ochránit se, nebo – naštěstí – i ohledně síly zakořenění temnoty v mysli. Ale i tak to byla obtížná práce. Severus musel smotek vzpomínek rozplést a obnažit temnotu a zároveň musel chránit sám sebe. Po hodině práce byl zpocený po celém těle a těžce dýchal, ale konečně temnotu izoloval a kouzlem ji zničil.

Chvíli odpočíval, než ještě naposledy vstoupil do mužovy mysli, aby se ujistil, že všechna temnota je pryč. Potom na něj seslal kouzlo, jež způsobí, že muž bude spát celý den. Možná to jeho přátele vyděsí, ale zaspí tu nejhorší bolest, kterou mu nitrozpyt způsobil, a sám se probudí nejdéle za dvacet čtyři hodin, pokud ho nikdo mezitím nenajde.

Potom vyndal z kapsy zmenšená košťata, zvětšil je a on i Hagrid odletěli zpět do Bradavic.

Severus potlačil zazívání, když po nočním dobrodružství a krátkém rozhovoru s Albusem u vchodu do hradu vešel do svých komnat. Právě se rozhodoval, jestli stojí za to se svléci a jít si na hodinu lehnout nebo jestli si má raději nechat přinést konvici čaje a věnovat se opravování esejí, když uslyšel, že ho volá Harry.

"Severusi, jsi to ty? Kde jsi byl?"

Severus zrovna věšel na věšák u dveří svůj hábit, když do obývacího pokoje vstoupil Harry zabalený do deky, aby se chránil před chladem. Mladík si všiml hábitu a odpověděl na svou vlastní otázku: "Byl jsi dneska za těmi mudly, že? Jak to šlo?"

Severus se zhluboka nadechl. "Tvůj přítel Hagrid a já jsme našli toho mladého muže, co se díval na démona. Zničil jsem v jeho mysli temnotu. Trvalo mi to hodinu, takže ostatní se vrátili dávno před námi."

Harry se na něj nepřestával dívat, a si Severus uvědomil, že se ptal na víc než jen tohle. Začínal toho mladíka znát dost dobře na to, aby uhádl, co chce vědět. "Nikdo nebyl zraněný, ani na naší, ani na jejich straně. Na toho mudlu, co jsem na něm pracoval, jsem uvalil kouzlo spánku, takže se neprobudí dřív než za dvacet čtyři hodin. Prospí tu nejhorší bolest. Albus, Kingsley a Moody seslali kouzla na dveře hlavního sídla a na vchody do všech stanů, které způsobí, že každý, kdo jimi projde, zapomene, že kdy vůbec byl v Bradavicích."

Harry k němu přistoupil, objal ho v pase a vdechoval jeho vůni. Severus obtočil své ruce kolem Harryho ramen, šťastný, že ten dlouhý den dobře skončil. Podíval se dolů na svého manžela a prsty jemně projel Harryho neuspořádanými vlasy.

V tu chvíli k němu mladík zdvihl hlavu a s úsměvem mu řekl: "Och, zapomněl jsem ti říct. Večer jsem mluvil s panem a paní Weasleyovými. Chtějí svoje dítě pojmenovat Harry a požádali mě, abych se stal jeho kmotrem!"

Úklid - 130. kapitola - část první

Kmotři - 131. kapitola - část první

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat