Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 Lucia Malfoye opravdu potěšilo, když madame Bunsvilová téměř okamžitě souhlasila se žádostí o schůzku, ačkoliv ho zároveň obestírala hrůza z toho, že ji opět uvidí ne až za několik dní, jak původně očekával, ale již za několik hodin. Bystrozor Stark mu předal složku dokumentů a potvrdil, že v objasnění případu neučinili žádný pokrok, a dostal také hůlku mrtvého muže.

Spojení mezi rádoby vrahem a rodinou vládnoucí Indii bylo zvláštní, třebaže zpráva o ohledání mrtvoly uváděla, že pyl a prach nalezený v mužových šatech byl poškozený a hodně vysušený. Bylo s podivem, proč se bystrozoři soustředili zrovna na tento detail, zatímco jiné zcela opominuli. Lucius nikdy netoužil stát se bystrozorem, ale přesto se zamyslel, jaký další krok by ve vyšetřování případu učinil, kdyby jím byl. Bystrozoři měli příliš svázané ruce - měl k dispozici možnosti, o kterých si oni mohli nechat snít, a nedokázal si představit, kdyby se jich musel při vyšetřování vzdát.

To ho v myšlenkách přivedlo zpět ke schůzce s madame Busnvilovou. Vzkázala mu, že letaxové připojení do jejího domu v Londýně mu bude zpřístupněno dnes ve čtyři hodiny odpoledne, pokud by chtěl přijmout její pozvání na šálek čaje. Byly za minutu čtyři.

Lucius si naposledy uhladil své pečlivě učesané vlasy, potřetí si narovnal hábit, a když jeho starožitné mudlovské hodiny začaly odbíjet čtvrtou, vhodil do ohně letaxový prášek a vstoupil do krbu.

Lucius nikdy předtím nebyl v domě madame Bunsvilové. Viděl ji mnohokrát, ale vždy doma na Malfoy Manor. Vystoupil ve velkém a dobře osvětleném salónu zařízeném v béžových a zlatých barvách, s občasným detailem v karmínové a tmavě zelené. Nábytek byl starožitný, doplňky honosné a koberce na zemi byly pravé peršany.

Očekával strohý, přísný pokoj v tmavých barvách. Tohle vypadalo jako apartmán některé z vážených žen rodiny Malfoyů a nikoliv děsivé ženy, kterou byla madame Bunsvilová v jeho vzpomínkách. Mírně v rozpacích přešel k velké prosklené vitríně, aby si prohlédl v ní vystavené předměty.

Jeho hostitelka už na něj čekala, ale cítila, že mu musí dát chvíli o samotě, než se k němu připojí. Nyní dávala přednost tomu, přijímat své klienty u sebe doma. Z tohoto důvodu svůj salón vyzdobila tak, aby vytvářel opulentní dojem. Ke svým zákazníkům se vždy připojovala minutu nebo dvě po jejich příchodu. Nechtěla být hrubá, ale chtěla, aby se dostali do té správné nálady, než je přivítá.

Jakmile dvě minuty uplynuly, pevněji kolem ramen stáhla hedvábný šál a kulhavou chůzí vešla do salónu. Celá vypadala jako zvláštní mix skutečné dámy a bohémské věštkyně. Měla královský postoj a nosila velkolepé šperky, ale nyní šedé vlasy nosila rozpuštěné a přes své brokátové šaty si přehazovala hedvábný šál místo tradičního kouzelnického hábitu. Když vstoupila, potěšilo ji, že její host si prohlíží některé z jejích tretek.

"Ach, mladý pan Malfoy, ačkoliv nyní to již bude lord Malfoy, že?" začala s úmyslem vytvořit ovzduší sdílené minulosti. "Už je to tak dlouho... Jak se máte, chlapče?"

Lucius se velmi neelegantně otočil a s rukama sevřenýma v pěst se pokoušel udržet si sebevědomý postoj. Vyloudil na tváři arogantní úsměv, krátce pohlédl do tváře své hostitelky a mírně se uklonil.

"Madame Bunsvilová - poznal bych vás okamžitě, jako by ani od té doby neuplynul vůbec žádný čas. Mně i mé rodině se daří dobře."

Madame Bunsvilová si jeho pohledu všimla a v duchu se usmála. "Už nejsem tak... aktivní, jako jsem kdysi bývala, ale očekávám, že vám budu schopna poskytnout všechny informace, mladý muži. Posaďte se," ukázala na sofa u zdi, "ať si můžeme promluvit o situaci, kvůli níž jste mě kontaktoval."

Lucius, rád, že má něco, co mu pomůže zbavit se nezvyklého nepohodlí, cíleně přešel k onomu kusu nábytku, usadil se na něj a pak z kapsy hábitu vyndal bystrozorskou složku a hůlku mrtvého muže. Když se madame Bunsvilová usadila do křesla, začal mluvit.

"Ministerstvo kouzel mě požádalo, abych pomohl bystrozorům při vyšetřování záležitosti, s níž se jim nedaří pohnout. Jistě jste slyšela o pokusu o vraždu Severuse Snapea na recepci, při níž mu byl udělen Merlinův řád první třídy?" Na vteřinu nebo dvě se odmlčel, pohledem stále spočíval na složce dokumentů a ani nezdvihl zrak, aby se přesvědčil, jestli madame Bunsvilová přikývla. Potom pokračoval: "Bystrozoři neučinili žádný pokrok v identifikaci toho muže. Mám dobrý důvod domnívat se, že Harry Potter nad tím vyjádřil znepokojení. Proto mě sama ministryně Bonesová požádala o pomoc. Mám tu předběžné výsledky vyšetření jeho pozůstatků. Existuje podezření, že si muže najala rodina Rakshasha z Indie. Existuje také důkaz, že muž v Indii byl, ačkoliv se neví, kdy přesně. A mám též k dispozici jeho hůlku."

Lucius se letmo podíval na bradu madame Bunsvilové, protože pohledu do jejích očí se chtěl za každou cenu vyhnout, a předal jí celou složku i s hůlkou.

Madame Bunsvilová bystrozorskou zprávu odložila na stolek, ale hůlku dlouhou dobu držela ve svých kostnatých prstech a něco si potichu mumlala.

Opravdu se jednalo o hůlku někoho, kdo disponoval zvláštní magií, možná dokonce s unikátními magickými schopnostmi. Určitě nebyl z Indie - v té části světa neměl nikdo tento druh magie. Nebyl to ani žádný Asiat. Docela určitě pocházel z Evropy. Nemohl být od Středozemního moře, jejich magie vyzařuje charakteristické bodnutí. Nejspíše byl ze střední Evropy. Rumun, možná Transylvánec, nebo snad Maďar? Z té oblasti pocházelo několik rodin známých svými neobvyklými magickými schopnostmi. Ale v hůlce bylo ještě něco jiného - něco malého, o čem by přísahala, že pochází ze Skotska. Podivné, ale pravděpodobně se nijak nevztahující k identitě nebo místu původu muže.

Podívala se na svého hosta a všimla si jeho nové taktiky - nyní studoval její bradu, aby se jí nemusel dívat do očí. Přišel čas k prodiskutování jejich obchodu.

"Co byste si přál vědět, lorde Malfoyi? Jeho jméno? Jeho původ?" zeptala se rovnou.

"Myslím, že potřebujeme znát i jméno i původ, a kromě toho cokoliv o jeho magii či jinak zajímavého."

Madame Bunsvilová přikývla. "Chápu." Už jen hůlka toho muže jí umožnila poměrně přesně vystopovat, odkud pocházel, a to dokonce do té části světa, s níž byla dobře obeznámená a kde měla četné kontakty. Bylo překvapivé, že na to bystrozoři nepřišli sami. Jedinými problémy by bylo, kdyby lord Malfoy potřeboval odpověď ihned nebo kdyby se onen malý kousek skotské magie ukázal být klíčovým bodem pro identifikaci muže.

"Jak rychle potřebujete znát odpovědi, drahý?"

Lucius si tím nebyl zcela jistý, proto odpověděl mírně vyhýbavě: "Rád bych informace předal dál co nejdříve, takže řekněme tak do týdne, pokud je to možné."

"To by neměl být problém. Prostuduji si zprávy, které jste přinesl, trochu pečlivěji prozkoumám hůlku a pošlu jednu nebo dvě sovy. Zítra budu vědět lépe, jak dlouho mi bude získání informací trvat. Pošlu vám zprávu. Je možné, že budete vše vědět již za den nebo dva, ale také to může trvat trochu déle."

Všimla si, že si Lucius oddechl. Jeho otec vždy dal hodně na tituly a postavení, a jeho syn určitě nebyl jiný. To, že se stal členem Starostolce, byl vynikající tah k získání respektu. Nebylo pochyb, že to byla první přímá žádost ministryně kouzel o jeho pomoc, a on na ni chtěl udělat dojem.

Lucius se upjatě usmál, ale neodvážil se podívat jinam než na špičku jejího nosu.

"Také si musíme promluvit o vaší odměně," poznamenal.

Stará žena si povzdechla. "Můj trezor u Gringottů obsahuje více zlata, než kolik ho pravděpodobně budu schopná do konce života utratit, a také už mám veškerý nábytek a koberce a jiné drobnosti, kolik se mi jich sem vejde. Vaše žádost je velmi jednoduchá, lorde Malfoyi, nevyžaduje příliš mého času či peněz. Nežádám žádnou odměnu. Budu ale chtít uhradit všechny náklady, které by mohly vzniknout, a chci být pozvaná na křtiny vaší dcery."

Lucius se začal znepokojovat. Spoléhal na tuto ženu, jež byla známá tím, že toho spoustu věděla. Dotklo se ho, že zřejmě netuší, že má syna, nikoliv dceru, dokonce mladého muže dost starého na to, aby se mohl sám nedávno oženit. Doufal, že tohle nebyla první známka stařecké demence, ale rozhodl se, že veškeré informace, které mu poskytne, si raději ještě prověří.

"Děkuji vám, madame Bunsvilová. To je od vás velice velkorysé. Prosím, napište mi ihned o všech výdajích, které byste mohla mít, a my vás již brzy pozveme na Malfoy Manor."

Možná jí scházela společnost? Možná pozvánka na akci, kde bude i ministryně, ji uspokojí? Musí si o tom promluvit s Narcisou.

Když odešel, madame Bunsvilová si odnesla bystrozorské zprávy a hůlku k pracovnímu stolu a seslala kouzlo Lumos! Na rtech jí přitom pohrával úsměv a v oříškových očích jí jiskřilo.

Očarovala Lucia, když mu byly čtyři nebo pět let, aby u ní viděl děsivé černé oči. Byl to otravný spratek a ona tenkrát potřebovala peníze, které dostávala za své služby od jeho otce a jiných lidí. Lucius a jeho bratranec si dělali legraci z jejího vzhledu, a ji to rozrušovalo a znervózňovalo. Bála se, že by ztráta kontroly a soustředění mohla negativně ovlivnit její práci a mohla by přijít o své klienty. Proto oba chlapce očarovala tak, že její oči vnímali jako celé černé, bez bělma. Splnilo to svůj účel - báli se jí. Jen neradi se zdržovali v její blízkosti, báli se na ni jen podívat a chovali se velice zdvořile. Rodiče si všimli změny v chování u svých synů a jejich dojem z jejích schopností ještě vzrostl. Umožnilo jí to pracovat s rodiči ve svůj vlastní finanční prospěch a jim zase pomáhaly její informace.

Je ohromující, že to malé kouzlo vydrželo tolik let! Nikdy ji nenapadlo, že by ji s černýma očima mohli vidět i v dospělosti. Byla na sebe pyšná.

Půl hodiny pročítala zprávy, které potvrdily její první dojmy z hůlky, kterou pak znovu pečlivě prozkoumala. Byla si docela jistá, že její vlastník pochází z jednoho klanu, žijícího už několik století v Karpatech. Napsala dvě krátké zprávy svým přátelům v té oblasti a poslala je po sovách. Pak si šla připravit lehkou večeři. Stále ještě bude muset vyřešit záhadu toho kousku magie, který má jednoznačně skotský původ, ale to jí pravděpodobně také nebude trvat dlouho.

Možná bude mít pro Lucia odpovědi už zítra.

- - - - -

Vernon Dursley prožíval úžasný týden.

Zrovna toto pondělí u snídaně mu Petunie sdělila své obavy, že jeho nadřízení v práci nebudou příliš nadšeni množstvím času, jež tráví mimo kancelář. Dokonce i slečna Enderleeová se na něj nesouhlasně podívala, když včera odcházel hned po obědě. Ženský tomu prostě nerozumí.

Jeden z těch, kdo se pravidelně účastnili protikouzelnických setkání, byl sir Harold Beckwith, velmi, VELMI bohatý továrník z Nottinghamu. Náhodou se ukázalo, že vlastní mnoho výroben, které spotřebují hodně vrtaček. Opravdu hodně vrtaček. Včera při večeři s ním Vernon uzavřel exkluzivní smlouvu na dodávku vrtaček na příštích deset let. Jednalo se vůbec o tu největší smlouvu v celé historii Grunnings. Měl daleko k vyvrhelovi kvůli tomu, jak málo času trávil v kanceláři. Teď byl naopak hrdinou. Firma mu letos vyplatí vůbec největší bonusy. Už dokonce začal plánovat, co všechno koupí, až ty peníze dostane.

A to nebylo všechno. Dost mužů, které na setkáních potkával, vlastnilo nějaký podnik, a všem se zmínil, že pracuje pro Grunnings. Sir Harold byl něco jako celebrita, a když Vernonovi jakoby mimochodem uklouzlo, že s ním uzavřel smlouvu, věděl, že ostatní na něj budou brzy stát řadu.

Sir Harold byl také hlavním lídrem jejich skupiny a měl dost prudkou povahu. V posledních týdnech se na jejich setkáních ukazoval pravidelně a začal se účastnit schůzek, na kterých Vernon, Karel Frost a Reggie Mason diskutovali další strategii s jedním z Raddleových bratranců. Sir Harold požadoval, aby Karel Frost vše urychlil a zaútočil na kouzelnickou pevnost.

Karel měl nějaké lidi, zaměřené na akci proti tomu strašnému hradu ve Skotsku, kde byli všechny ty zrůdy zalezlé, ačkoliv byl velmi opatrný ve sdělování dalších informací. Kupodivu Raddleovi, kteří se sami nezdáli být příliš chytří, s ním v tomto bodě souhlasili. Měli určité obavy ohledně zbraní, jež by byly účinné proti kouzelníkům, a dokonce naznačili, že armádní zbraně by na to nemusely stačit!

Sir Harold však ztrácel trpělivost - na jejich dnešní schůzce výboru pro strategii panovala výbušná nálada.

"Mám k dispozici celý arzenál, slyšíte, arzenál!" rozčiloval se sir Harold, jenž nebyl zvyklý, aby s ním ostatní ihned nesouhlasili. "Ne jen střelných zbraní a nábojů na vyřazení všech obyvatel hradu hned natřikrát, ale také tanky a děla! Vlastním dokonce pět helikoptér Apache!1) Dokážu to místo srovnat se zemí za několik hodin! Můžu hned teď vybavit celou armádu! Froste, jediné, co musíte udělat, je dát nám souřadnice, a my shromáždíme dobrovolníky. Mám lidi, kteří je za týden dokáží vytrénovat na prvotřídní vojáky, a můžeme vyrazit na kouzelníky."

Karel se trochu uvolnil, ale chvíli si v zamyšlení mnul bradu, než nakonec přikývl. "Mám k tomu plánu silné výhrady, ale nebudu vám stát v cestě, sire. Pokud si přejete dát dohromady armádu a připravit ji k boji, pomůžu vám s určením polohy hradu. Jsou velmi dobře ukrytí, ale když víte, kde jsou a co hledat, nebudete mít problémy je uvidět."

Sir Harold radostí praštil pěstí do stolu. "Každému u stolu tu nejlepší whisky! Boj! Tomu se nic nevyrovná!" zajásal.

Vernon zářil. Došel k závěru, že Frost je dobrý muž, rozhodný a pečlivý, ale také opatrný. To byl podle něj dobrý mix vlastností. Byl ve středu dění něčeho velice významného a byl hrdý, že zná tyto muže.

Kornelius si v duchu povzdechl. Nechá toho blázna sira Harolda vyzbrojit a vytrénovat bandu mudlů. Koneckonců jsou nahraditelní, a že zemřou, nebo alespoň naprosto ničeho nedosáhnou, tím si byl zcela jistý. Jeho ukvapenost mu naopak nahrávala do jeho plánů. Neurčitě vyjádřil své pochybnosti, předstíraje, že nemá představu o tom, jak by magie mohla ovlivnit typické mudlovské válečné plány. Samozřejmě věděl, že kouzla většinu jejich zbraní okamžitě vyřadí z provozu a že hradní ochrany každému zabrání přiblížit se příliš blízko. A kdo ví, s čím dalším kouzelníci ještě přijdou? Ne, tímhle ničeho nedosáhnou. Ten sir Harold nemá žádnou šanci na úspěch, to bylo jasné, otázkou pouze zůstávalo, co je to bude stát? Bude bitva vypadat jako krvavá lázeň, nebo se mudlové ukážou jako naprosto neschopní a prostě se sbalí a odejdou?

Stáhne se a "poučí se" z toho debaklu. Potom bude mít ještě výhodnější pozici vést zbývající mudly do útoku, který bude mít šanci na úspěch.

Prohlédl si své společníky u stolu. Sir Harold byl ztracený případ. Dursley byl bezpáteřní ropuchou, ale zdálo se, že Kornelia přijal jako svého vůdce, což bylo dobré, protože Reggie Mason byl nepoužitelný ve všem, co vyžadovalo víc než rychlou organizaci shromáždění. Nakonec se podíval na Hirama Raddlea.

Všichni Raddleové vypadali přijatelně, ačkoliv rozhodně nepatřili k nejbystřejším. Akceptovali jeho varování ohledně magie a souhlasili s ním, že bude možná nutné opatřit si zbraně odlišného druhu. Pár z nich mu dokonce řeklo, že našli způsob, jak získat starodávné zbraně, které by mohli být mudlům k dispozici, pokud sir Harold neuspěje, a že už dokonce udělali několik diskrétních nákupů. Šikovní chlapíci!

- - - - -

Dotyčný Hiram "Raddle" podával ten samý večer v Malém Visánku zprávu Pánovi Zla.

"Navzdory našemu snažení se objevil jeden mudla, který chce vést tradiční mudlovský útok na Bradavice, můj Pane. Karel Frost byl proti tomu a podle mé rady argumentoval tím, že pro takový útok nejdřív potřebují lépe porozumět magii samotné a tomu, jakým způsobem by mohla ovlivnit mudlovské zbraně. Samozřejmě jsem ho podpořil. Ale ten mudla, sir Harold Beckwith, odmítá všechny rady," pokračoval Hiram a nervózně přitom mnul rukama. Nejhorší část na jeho zprávě byla totiž ta, že nebyl schopný předpovědět, jak Temný pán zareaguje na novinky, které mohou, ale také nemusí odpovídat tomu, co chtěl slyšet. Když se jeho Mistr usmál, uvolnil dech, o němž ani nevěděl, že ho zadržuje.

"Jsou to jen mudlové, a ještě ke všemu hloupí," zasyčel Voldemort. "Bude zábavné sledovat, jak se svými mudlovskými zbraněmi snaží zaútočit na kouzelný hrad. Nebudou mít vůbec žádný úspěch."

Voldemort se dýchavičně zasmál a všichni přítomní Smrtijedi ho napodobili. Náhle přestal a pokračoval v řeči: "Uvažuji, co udělá Ministerstvo kouzel, vzhledem k tomu, že útok bude na Bradavice. Možná si způsobí víc potíží, pokud zareagují příliš zbrkle. Dobrá práce, Hirame."

Ostatní u stolu nechtěli být zahanbeni, a tak začali vyprávět své vlastní příběhy o ovlivňování jiných skupin a o pokroku, který v nich učinili.

Voldemortovi nakonec došlo, že více jeho následovníků použilo stejné příjmení, Raddle.

"Nevznesl nikdo dotaz, proč tolik z vás má stejné příjmení, přátelé?" zeptal se. Navzdory slovu, jež použil, jeho hlas nezněl vůbec přátelsky.

Hiram se ozval jako první. "Ne, můj Pane, řekli jsme jim, že jsme bratranci. Většina z mudlů potkala maximálně dva nebo tři z nás, takže naše vysvětlení přijali. Všeobecně nám říkají 'Raddleovi bratranci'."

Voldemort zaklonil hlavu a začal se smát tomu, jak jednoduše jeho služebníci obalamutili mudly.

V tu samou dobu se sir Harold Beckwith sešel s týmem záložníků na své usedlosti ve Skotsku. Připravovali poslední opatření, aby mohli naverbovat nové muže pro tuto polovojenskou akci, plánovali jejich trénink a také útok. Usedlost se nacházela v málo obydlené oblasti. Sir Harold tu během let shromáždil všechny možné zbraně kvůli obavám ze spiknutí nebo jiných událostí, jež by mohly negativně ovlivnit jeho rozsáhlé obchody. Byl rád připravený a rád to vykládal každému, kdo byl ochotný poslouchat.

Poradu vedl jeho vojenský poradce. Sir Harold ho najal, když muž odešel z aktivní služby u Královského námořnictva, aby mu pomohl být připravený na válečný konflikt. Brigádní generál nejprve váhal stát v čele něčeho, co bylo v podstatě soukromou armádou, a odmítl. Sir Harold však odmítl na jeho "ne" slyšet a zvýšil svou snahu ho získat. Přesvědčila ho až nabídnutá částka a umístění zbrojnice v idylické venkovské krajině. Napomohlo tomu i ohromení nad množstvím zbraní, z nichž k některým se průměrný člen Královského námořnictva vůbec nikdy nedostal. Zhruba po dvou měsících, kdy se seznamoval s místem a prováděl inventuru, aby se ujistil, že mají k dispozici nezávadné náboje, byla zbrojnice v pohotovosti. Jakmile toto všechno dokončil, muž většinu času (kromě toho, který prospal pod vlivem kouzla) trávil rybařením. To byla jedna z věcí, která mu v aktivní službě opravdu chyběla. Dnešní jednání viděl jako příjemné rozptýlení z jinak tichého života na venkově.

"Dobrá tedy, přátelé, jestliže naším cílem je hrad v odlehlé části Skotska, budeme potřebovat nějaké těžké dělostřelectvo. Také bude chvíli trvat, než vyškolíme lidi k jejich obsluze. To samé platí pro tanky - to není jako udělat si silniční závod rodinným autem. Máme sice helikoptéry, ale bez kvalifikovaných pilotů nevzlétnou." Brigádní generál se podíval na tváře kolem stolu a čekal, jestli někdo nevznese nějaký návrh, jak tyto specialisty získat.

Promluvil nervózní mužík, který vypadal spíš jako účetní: "Mám známé - vím, kde můžeme najmout piloty vrtulníků. Co se týče osádky tanků a dělostřelectva, tak tím si nejsem jistý."

Další muž přikývl a dodal: "Sire Harolde, může se jednat o vysloužilé vojáky? Mohli bychom přinejmenším využít jejich znalosti z armády, pokud se nám podaří nějaké najít."

Než mohl sir Harold odpovědět, promluvil brigádní generál: "Pokud získáme nevycvičené muže, jsem schopný je naučit zacházet s běžnými zbraněmi a fungovat jako sladěná jednotka - na to mi postačí týden. Ale naučit je technické dovednosti, jako je ovládání velkých zbraní, tanků a tak, na to nemáme dost času. Pokud v našem bojovém plánu budeme počítat s nasazením tanků a dělostřelectva, musíme být i schopni se na ně stoprocentně spolehnout."

Sir Harold byl nadšený plánováním vojenské operace. Už od dětství snil o tom, že jednoho dne povede armádu, a teď to měl na dosah ruky.

"Nedělejte si starosti, generále." Muži, který vypadal jako účetní, pak řekl: "Využijte své kontakty a sežeňte nám pět pilotů helikoptér Apache. Zaplaťte jim, kolik budete muset. Potřebujeme je."

Pak se otočil k ostatním u stolu a pokračoval: "Muži, kteří se na mě dosud obrátili, nejsou vycvičení - byl bych opravdu překvapen, kdyby měli za sebou nějaké vojenské zkušenosti. Ale je jich asi deset a jsou našemu cíli naprosto oddáni. Generále, potřebujeme, abyste se jich ujal, aby byli schopní boje. To nám zabere většinu času, takže začněme s tímhle a já se mezitím podívám, jak bychom mohli přilákat profesionální vojáky."

"A víme, kde zaútočíme, sire Harolde?" zeptal se generál. "Naše plány se budou odvíjet od toho, jestli se bude jednat o rovinu, jezero, les, hory, jestli najdeme přirozené úkryty, takové věci. Nenašel jsem to místo na žádné z našich map."

"Gentleman z naší skupiny mi potvrdil, že to místo zná. Není odsud vlastně vůbec daleko, ale není zaneseno na žádné mapě. Tihle kouzelníci mají nějaký způsob, jak se udělat neviditelnými. Každopádně řekl, že hrad uvidíme, když víme, kde a co hledat, a že nám všechny potřebné informace dá. Nejsem si jistý, jestli nás pan Frost tady navštíví nebo najde jiný způsob, jak nám to říct, ale nedělejte si starosti, generále, brzy to již budeme vědět. Zmínil se, že nedaleko hradu je jezero a les, takže si to představuji nějak podobně jako tady."

Zbytek večera strávili diskusemi o naverbovaných mužích, kteří se tu měli již brzy objevit, a co všechno je nutné zařídit, aby je mohli ubytovat, ošatit a živit, zatímco se budou cvičit. Někteří dostali úkoly ke splnění a generál začal s předběžným konceptem bitvy, které sám pro sebe říkal "operace Kouzelný hrad".

- - - - -

Harry měl velké problémy se soustředit. Na hodině kouzelných formulí ho opět navštívili havrani a začali mu šeptat svá tajemství. Zkusil se s nimi hádat a navrhl jim, jestli by nemohli počkat do polední přestávky. Možná člověk nemůže něco podobného navrhnout kouzelným tvorům, ale zkusit to může, ne?

Ke svému překvapení při vyjednávání uspěl a havrani ztichli. Jenže teď se musel vyrovnávat s nejistotou - venku se něco dělo a on nevěděl co. To bylo jeho břemeno po zbytek vyučování, než mohl jít konečně na oběd.

Na konci hodiny lektvarů se zeptal Severuse, jestli by mohli jít na chvíli do jeho kabinetu. Severus s tím neměl žádný problém, ale začal být zvědavý, protože se obvykle v průběhu školního vyučování nevyhledávali.

Harry ho dlouho nenapínal. "Severusi, havrani se vrátili. Objevili se dneska ráno, během kouzelných formulí, a tak jsem je požádal, jestli nemůžou počkat až do oběda, protože jsem se jim nemohl věnovat."

Severus se při jeho prohlášením malinko zasmál, ale pak si vzpomněl, jak ho země poslechla, když zavíral Studnu zoufalství. Jestliže ho poslechla sama země, proč by to neměli udělat také legendární magičtí tvorové?

"Přemýšlel jsem, že u těch vizí musí být nějaký efektivní způsob, jak je donutit fungovat. Každopádně to fungovalo," pokračoval Harry. "Předpokládám, že mi chtějí něco říct a to teď taky udělají. Myslel jsem, že bude lepší, když mi to řeknou tady, než abych je musel poslouchat ve Velké síni. Stejně bych ti o tom řekl tak jako tak. Možná najdu způsob, jak se s těmi informacemi s tebou efektivněji podělit, takže kdybych na něco zapomněl, tak bych mohl..."

Harryho náhle přestal hovořit, když ho nečekaně zasáhla vize. Nejprve si myslel, že se jedná o opakování předchozí vize o vojenském útoku, ale pak si všiml, že muži nemají uniformy. Jinak si obě vize byly velice podobné. Zatímco byl do ní ponořený, uvědomil si, že jeho manžel sedí hned vedle něj, a tak začal nahlas popisovat, co vidí.

"Vidím helikoptéry přistávat nedaleko Prasinek a v nich vojáky... ne, přistávají blíž k jezeru. Mají helikoptéry a ty... tanky. Všechny jedou směrem k Bradavicím - jo, určitě jedou ke hradu, vidím Hagridovu hájenku a myslím, že to je kentaur, kdo vykukuje z lesa. Myslím, že ty věci tamhle jsou děla. A vojáci nesou na ramenou velké pušky, nevím, co jsou zač. Není jich mnoho, těch vojáků myslím, jen pár. Ale všichni se rozhodně dívají na hrad."

Severus se postavil těsně vedle Harryho. Netušil, jestli ho Harry vidí nebo slyší, ale doufal, že ruka položená na jeho rameni ho trochu uklidní. Naslouchal jeho popisu a zuřivě přemýšlel. "Harry, jsou to vojáci?" zeptal se. Vhledem k tomu, co se událo při poslední plánované mudlovské vojenské akci proti Bradavicím, bylo překvapivé, že by teď nikdo kouzelníky nevaroval.

"Nevypadá to, že mají uniformy, ani žádné odznaky nebo pásky na rukávech nebo tak. Jenom tmavé mudlovské oblečení," odpověděl Harry překvapeně.

"Jsi si jistý, že se jedná o Bradavice?" zeptal se opět Severus.

Harry se snažil svýma nevidoucíma očima zaostřit a pak rezolutně odpověděl: "Ano."

"Dochází k poškození hradu?" Severus ale předpokládal, že pokud se opravdu jedná o útok mudlovskými zbraněmi, ochrany by vše odklonily.

Harry se nepatrně zavrtěl. Ne že by se ve skutečnosti nějak hýbal, to se jen zřejmě ve své vizi otáčel. "Ne, vidím zbraně vystřelovat, ale nezdá se, že by hrad vůbec zasáhly." Ještě několik minut pozoroval vizi. Když skončila, zabořil se ochable do křesla.

"Díky, že jsi mi kladl otázky, Severusi, hlavně tu o hradu," začal hovořit. "Chtěl jsem zjistit, kdo to je. Byl jsem si docela jistý, že se jedná o Bradavice, ale bylo dobré si uvědomit, že jejich útok Bradavice nijak nepoškodí."

"Takže jsi teď v pořádku?" zeptal se Severus. "Vize nemají žádný přetrvávající dopad?"

Harry chvíli přemýšlel. "V minulosti mě děsily víc než cokoliv jiného. Přicházejí tak náhle, bez nějakého varování - najednou se ocitnu uprostřed bitvy nebo něčeho jiného. Myslím, že to byla vždycky ta nejhorší část. Ale teď je mi fajn."

"Domluvím s ředitelem schůzku hned po obědě, pokud chceš," navrhl Severus ustaraným hlasem. "Možná by se jí mohl zúčastnit i někdo z ministerstva, pro případ, že v mudlovském světě došlo k nějakému nečekanému vývoji, o kterém nám zapomněli říct."

Harry se zasmál. Severus Brumbálovi neodpustí, že se s ním okamžitě nepodělil o informace ohledně sílícího protikouzelnického hnutí, ačkoliv teď se zdálo, že jeho hněv je spíš namířený na Ministerstvo kouzel než na Albuse.

Když se Severus usazoval na své místo u stolu ve Velké síni, vyměnil si s ředitelem šeptem pár slov a pak se na Harryho významně podíval, zatímco si chlapec sedal vedle Nevilla u nebelvírského stolu.

Harry přikývl na znamení, že rozumí. Pak si na talíř naložil kuře a brambory a zapojil se do hlučného rozhovoru se svými kamarády. Poslechl si Seamusův úspěch při dvoření se hezké dívce z Mrzimoru, průběh několika famfrpálových zápasů, v nichž zazářil Ron, a drby o nehodě jednoho druháka v hodině kouzelných formulí, kterou měli společně Nebelvír a Zmijozel a kvůli níž skončilo pět studentů na ošetřovně.

Cítil, že ho Hermiona pozoruje. Pokud si myslel, že se po prodělané vizi chová naprosto normálně, podcenil ji. Dívka nic neříkala, téměř jako by ho povzbuzovala, aby si přestávku na oběd užil se svými přáteli - odchytne si ho později a zjistí, proč vypadá tak unaveně.

Když viděl, že Severus dojedl, pokusil se dostat z Velké síně tak rychle, jak jen dokázal, ale hned za dveřmi ho Hermiona odtáhla do kouta.

"Co se děje, Harry? Vypadáš otřesně."

Harry jí s úsměvem odpověděl: "Díky, Hermiono, je od tebe pěkné, že sis všimla." To mu vysloužilo plácnutí přes ruku.

"Víš co myslím. Jsi bledý a kůži kolem očí máš napjatou. A měl jsi sevřené rty, když sis sedal. Co se děje? Jsi v pořádku?"

"Jsem OK, Miono, vážně. Měl jsem další vizi, vypadalo to, že se plánuje další mudlovský útok na Bradavice. Není to armáda, aspoň myslím, ale docela určitě měli zbraně. Severus požádal ředitele, jestli se za ním můžeme zastavit, proto jsem tak rychle odešel. Řeknu ti, jestli se něco nového dozvím."

S pohledem 'to-mi-tedy-řekneš-jestli-víš-co-je-pro-tebe-dobré' ustoupila Hermiona stranou a nechala ho odejít.

V ředitelně se Harry připojil k Severusovi a Albusovi. Albus měl radost, že se mu podařilo zařídit schůzku s Kingsleym Pastorkem a Starkem, ale měl pocit, že Harryho kancelář je pro to vhodnější - kvůli reprezentaci a tak.

Když zaslechli hučení letaxu, všichni tři se postavili a přešli do druhé místnosti, aby přivítali nové příchozí.

Harry se ujal role hostitele. "Děkuji vám, že jste přišli. Před polednem jsem měl vizi a Severus se domnívá, že vás o ní musíme ihned informovat."

Popsal útok mudlovské armády na Bradavice a jejich zbraně se všemi podrobnostmi, na které si vzpomenul. Popsal, kde přistály helikoptéry, ačkoliv si nebyl jistý, jak se tam dostaly tanky a děla. Na závěr jim řekl, že se nezdálo, že by došlo k nějakému poškození hradu.

Stark přemýšlel. "Mudlovská vláda nám denně podává zprávy o protikouzelnickém hnutí." Kývnul hlavou směrem k Severusovi a dodal: "Mezi lídry toho hnutí se nám podařilo identifikovat asi půl tuctu kouzelníků. Samozřejmě jsme to mudlům neprozradili. Popletal se s konečnou platností vrátil a spojil se s mudly, ačkoliv nevíme proč. A profesor Snape identifikoval pět kouzelníků jako Smrtijedy. Nic ale nenaznačuje, že by Popletal o jejich existenci tušil nebo naopak."

Pak se obrátil k Harrymu a zeptal se: "Pane Pottere, jste si naprosto jistý, že do toho není zapojena oficiální mudlovská armáda?"

Harry zavrtěl hlavou. "Nejsem žádný expert, ale ti muži na sobě neměli uniformy - žádné nárameníky, odznaky a tak. Nemyslím, že by něco takového bylo na tancích, ale nejsem si jistý, jestli obvykle na sobě vůbec nějaké nápisy mají. Když jsem měl vizi o útoku skutečné mudlovské armády, byla tam spousta vojáků, ale v této poslední vizi bylo těch mužů jen pár. Nemyslím, že by se jednalo o tytéž lidi."

Stark chvíli přemýšlel. Pak zatřásl hlavou a řekl: "Mudlovský premiér nám dnes sdělil - a tu informaci máme potvrzenou bystrozorem, který pro něj pracuje - že mudlovská armáda nevyvíjí žádnou aktivitu. Mudlovská vláda samozřejmě stále pečlivě sleduje protikouzelnické hnutí. Zmínili se, že jeden velice bohatý průmyslník se do hnutí zapojil asi před dvěma týdny. Dělá jim to starosti. Vyrozuměl jsem, že je něco jako odpadlík a poněkud labilní. Nejsem si jistý, jestli to, co jste dnes viděl, pane Pottere, je s ním nebo jeho skupinou nějak spojeno. Požádám ministryni, aby vznesla oficiální dotaz, zda neodhalili nějaké neautorizované vojenské aktivity, a případně podotkla, že máme důvod si myslet, že se plánuje další útok. Netuším, kolik toho bude ochotná prozradit o důvodu, proč si to myslíme, ale může nadhodit udičku a nechat je, aby se sami porozhlídli."

Po skončení schůzky Kingsley doprovodil Starka do kanceláře detašovaného ministerského pracoviště dole vedle Vstupní haly. Jakmile odešli, Albus požádal Harryho a Severuse, zda by se nemohli ještě chvíli zdržet.

"Říkal jsi, Harry, že hrad nebyl útokem poškozen?" zeptal se.

"Ano, pane. Severus mě požádal, abych si to ověřil, dokud vize trvala, a tak jsem se schválně podíval. Ochrany hradu udržovaly mudly daleko, stejně tak jako jejich tanky a děla. Měli taky raketu, protože na nás stříleli všechny možný věci."

Při posledních slovech Severus zdvihl obočí - neměl totiž takový způsob vyjadřování rád.

Harry pokračoval: "Ať už na nás stříleli čímkoliv, nic neprolomilo ochrany. Hrad zůstal nedotčený. Dokonce i pozemky před hradem zůstaly nezasažené. Stejně tak Hagridova hájenka a zahrada."

Ředitel se uvolnil.

"Ochrany hradu jsou staré a velmi mocné a mám v ně plnou důvěru, ale neznám mudlovskou technologii a mám neustále strach, že jednou mudlové přijdou s něčím, co pronikne ochrannými kouzly. Je uspokojující slyšet, že jsme stále v bezpečí."

Minulý měsíc skřítkové přestěhovali všechny stany z nádvoří do více chráněných míst. Mělo to spíš co dělat s chladnými větry, vanoucími sem od jezera. Severus přesto podotkl: "Měli bychom se teď víc zajímat o stany, Albusi. Nacházejí se stále nějaké mimo hradní pozemky?"

Albus se usmál radostí, že Severus vyjádřil o tyto rodiny starosti. "Venku je pár stanů blízko hradeb, ale všechny jsou uvnitř pásma ochrany. Chrání nás kouzla, nikoliv hradní zdi, takže myslím, že je rozumné, že jsme našim hostům umožnili přestěhovat se na místo více chráněné před větrem. Pokud se situace změní nebo vzniknou obavy, že by mohlo dojít k prolomení ochran, přestěhujeme je všechny dovnitř, za hradby, a necháme hrad, aby se sám vypořádal s dostatečným prostorem pro všechny. Pro teď bych je nechal tam, kde jsou."

Harry stále přemýšlel nad skupinami protikouzelnického hnutí. "Jak dobří jsou podle vás mudlové při sledování činnosti protikouzelnických skupin?" zeptal se.

Severus se podíval na Albuse, který pokrčil rameny. "Nemám ponětí. Předpokládám, že mají vhodné prostředky ke sledování svých vlastních lidí."

"Neměli bychom jim navrhnout, že použijeme nějaká kouzla, abychom jim s tím pomohli? Nebo, pokud s tím nebude Ministerstvo kouzel souhlasit, může něco udělat Řád?"

Albus zamyšleně pokýval hlavou. "Pokud bychom věděli, že mezi nimi není žádný kouzelník, stačilo by seslat odposlouchávací kouzlo, přestože existuje zákon, který Ministerstvu tuto úroveň zapojení do mudlovských záležitostí zakazuje."

Harry zčervenal a napadlo ho, jestli se profesor Binns o tom někdy na svých hodinách zmiňoval. Severus se usmál, protože uhodl směr jeho myšlenek.

"Pokud ale v těch skupinách budou kouzelníci, bylo by to velmi riskantní, Harry," pokračoval ředitel. "Mohli by nás odhalit. Mnoho kouzelníků, dokonce i těch slabších, vnímá magii nebo seslání kouzla. Často jsou senzitivní pouze na jeden druh magie, ale jakmile bychom v nich vzbudili nějaké podezření, přestali bychom být ve výhodě. Nejlepším řešením bude pravděpodobně nechat mudlovskou vládu, ať sama zjistí, co její občané dělají. Můžeme jim říct naše domněnky, pokud pro ně budeme mít dobrý důvod."

Když se postavil, aby se vrátil zpět do ředitelny, řekl: "Děkuji vám, chlapci, že jste nás o té vizi informovali. Pokud očekáváme, že se s námi bude Ministerstvo dělit o své informace, musíme jim nabídnout něco na oplátku. Myslím, že dnešní schůzka nám v budoucnosti velmi pomůže."

- - - - -

 Mudlovský premiér se vůbec neznepokojil, když ten otravný mužík z obrazu ohlásil návštěvu jeho kouzelnického protějšku. Ministryně Bonesová byla pravým opakem toho žvanila Popletala. Vždy se chovala nanejvýš profesionálně a vůbec na nic si nehrála. Vnímal ji spíš jako svého spojence nebo téměř přítele.

 Postavil se hned, jak se v krbu objevily zelené plameny, a přivítal ji.

 "Dobrý večer, paní ministryně." Rukou ukázal na křesílko u malého stolku a sám se posadil do druhého. "Dáte si čaj? Brandy?"

 "Ne, děkuji vám, pane premiére," odpověděla. Snažila se být srdečná, ale potřebovala se co nejrychleji dostat k věci. "Máme důvod věřit, že se chystá neoficiální vojenská operace, bez účasti vaší armády. Plánovaný útok se velice podobá tomu, který se snažil iniciovat pan Popletal, ale nejedná se o stejné lidi. Zajímalo by nás, jestli se protikouzelnické hnutí dostalo do bodu, kdy by provedli skutečný útok. Naznačuje jejich sledování z vaší strany něco takového?"

 Premiér při slovech 'máme důvody věřit' začal cítit znepokojení. Co věděli, nebo spíš, jak se to dozvěděli? Pořád byl trochu nervózní, když byla do věcí zapletená magie.

 "Důvod věřit... viděli snad vaši lidé něco?" zeptal se.

 Amélie věděla, že se na to premiér zeptá, ale nechtěla to rozebírat do přílišných detailů. "Ne na vlastní oči, ale jedná se o spolehlivé známky, že se něco chystá, nebo přinejmenším plánuje. Chtěla bych vás požádat, abyste mi v tomto věřil, pane premiére."

 Muž zaváhal, nechtělo se mu příliš jednat na základě tak vágního "důvodu".

 Amélie vycítila jeho váhání a pokračovala: "Mezi kouzelníky jsou také věštci a jasnovidci. Přišla jsem se vám představit, když jsme se od nich dozvěděli o vašich plánech na Popletalovo naléhání, a teď jsme se ze stejného zdroje dozvěděli, že nějaká jiná skupina plánuje další útok."

 Premiér se při zmínce o jeho účasti na prvním útoku zarazil. Opravdu plánoval útok a ona zasáhla dřív, než vůbec k něčemu došlo.

 "Požádám vedoucí týmů sledujících protikouzelnické hnutí, aby speciálně hledali cokoliv, co by mohlo naznačovat vojenskou akci. Mám za to, že o nedávném zapojení sira Harolda Beckwitha jsem vám již řekl?" Počkal jednu nebo dvě vteřiny, jestli na to jméno zareaguje. Každý ve Velké Británii znal sira Harolda díky jeho obrovskému majetku, jež se téměř vyrovnalo královninu, jeho obchodním úspěchům a excentrické povaze. Bylo zřejmé, že o tom muži nikdy neslyšela.

 "V podstatě, madame, než se objevil Karel Frost, celé hnutí nebylo nic jiného než hlasitý dav. Frost jim očividně dal směr a vizi, ale i pak hnutí nemělo moc šancí udělat něco konkrétního. Prostředky a možnosti něco dělat jim přinesl sir Harold. Je to pravděpodobně nejbohatší muž v Anglii, téměř tak bohatý jako královna. Zlatý hoch v podnikání, ale trochu výstřední, pokud to tak mohu říci. Je poněkud paranoidní. Vždy se obával fyzického útoku na svou osobu. Je to jeden z těch lidí, kteří mají doma velice komplikované bezpečností zařízení, a údajně je prý posedlý zbraněmi."

 Ačkoliv ministryně přemýšlela, co je to 'bezpečnostní zařízení', měla teď k dispozici celkový obrázek situace. Peníze, paranoia a posedlost zbraněmi mluvily za všechno.

 "Zní to jako někdo, na koho by bylo radno dávat pozor, pane premiére."

 "A my dáváme, madame Bonesová. Máme ho pod stálým dohledem. Právě teď je ve svém domě ve Skotsku, odjel tam před několika dny."

 Pokud tím chtěl ministryni uklidnit, nepovedlo se mu to. Pokud byl sir Harold opravdu tím mužem, stojícím za malou soukromou armádou, znamenalo to, že je mnohem blíže k Bradavicím. Najednou zprávy bystrozorů o přesunech všemožných dopravních prostředků dávaly větší smysl.

 "Jak si jistě vzpomínáte, pane premiére, Bradavice jsou ve Skotsku, a to je činí tím nejpravděpodobnějším cílem útoku. Prosím nespusťte z toho muže oči a o všem nás informujte. Pan Entwhistle mě může kdykoliv kontaktovat, kdybyste potřeboval se mnou mluvit. Pokud by nebyl k zastižení," pokračovala, zatímco vyndávala něco z kapsy hábitu, "můžete použít tohle."

 Premiér se podíval na legrační uzávěr od lahve, podobný tomu, který ho přenesl z Bradavic do jeho kanceláře, když tam byl nedávno na návštěvě. Vzal ho obezřetně do ruky, jako kdyby ho to mohlo kousnout.

 "Pokud budete mít nějaké novinky, podržte tento uzávěr v ruce a řekněte 'Ministerstvo kouzel'. Budu zpravená o tom, že se mnou potřebujete mluvit, a během několika minut budu u vás. Takže to prosím použijte někde v soukromí, někde, kde mé náhlé objevení se nezpůsobí rozruch."

 Premiér s úzkostným výrazem v očích přikývl a uložil podivný kousek kovu do kapsy své vesty.

 Když jeho host zmizel v krbu, zavolal si k sobě Martina Entwhistlea.

 "Entwhistle, toto je velmi tajné. Okamžitě informujte tým sledující aktivity ve Skotsku, že existuje podezření, že se tam něco připravuje. Ať si dají zvláště pozor na cokoliv, co by mohlo vypadat jako příprava na nějakou vojenskou operaci. A ať mi ihned pošlou zprávu, pokud zjistí cokoliv zajímavého."

 Bystrozor věděl, že premiéra před chvílí navštívila madame Bonesová, a pochopil, že se jedná o něco velice důležitého a naléhavého. Přál si, aby kouzelníci mohli udělat něco, co by mudlovské sledování učinilo efektivnějším. Přestože jejich technologie byla udivující, měla své limity. Znal zákon a hodlal se jím řídit, ale jestli někdy nastal čas pro malé odposlouchávací kouzlo, bylo to právě teď.

 

Pozn. překladatele:
1) Americký bitevní vrtulník určený pro boj proti obrněné technice.

 Nejpodivnější spojenci – 126. kapitola

 Odhalení – 128. kapitola

Komentáře   

0 # Odp.: Operace Kouzelný hrad – 127. kapitolaVai 2015-07-07 20:17
No tak snad toho lorda trefí dříve než se něco semele, více si přát asi nemůžeme. :D Jinak moc děkuji za překlad a budu se těšit zase na další...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Operace Kouzelný hrad – 127. kapitolaAbequa 2015-06-20 23:19
Děkuji za překlad ačkoliv musím říct, že tohleto vojenské moc nebaví a strašně mi tam chybí něco romantického... tak snad se dočkám v příští kapitole :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Operace Kouzelný hrad – 127. kapitolaalca 2015-06-17 10:21
Moc děkuju za překlad :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Nejpodivnější spojenci – 126. kapitola (2)sisi 2015-06-14 22:32
No to je z vojenského a strategického hlediska fascinující. V Bradavicích by měli povolat do ředitelny Ronalda. aby se ujal své pozice u plánování. Trochu mi tu chybí nějaké pěkné nebo romantické detaily ze života Harryho a Severuse. Dík za překlad, máte u mně plný bodový stav. Přeji brzké uzdravení zraku.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat