Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Srpen byl tím nejlepším prázdninovým měsícem, jaký kdy Harry zažil, navzdory tomu, co se dělo ve světě.

Obvykle se už cítil unavený ze vší té práce na zahradě u Dursleyů, samého uklízení, příliš málo jídla a nedostatečného spánku. Přežít mu pomáhal dort a jiné sladkosti, které mu na narozeniny posílala paní Weasleyová, ale jelikož nikdy nevěděl, kdy bude moci odjet, vždycky se snažil toho sníst co nejméně, aby mu to vystačilo až do konce prázdnin. Ale tohle všechno teď bylo minulostí.

Jídlo bradavických skřítků bylo vynikající a bylo ho hodně. A včera večer si on a Severus uvařili jídlo sami. Vlastně skoro celou večeři udělal Severus ve velkém, podivně vypadajícím hrnci na zvláštním kruhovém podstavci nad ohněm. On mu jen pomohl připravit suroviny. Jídlo bylo čerstvé, lahodné a ochucené nějakým zajímavým kořením a bylinkami. Teta Petúnie by něco takového rozhodně neuměla udělat a také se to nikdy neobjevilo při obědě nebo večeři ve Velké síni.

Měl dost pohybu z létání na koštěti, plavání v jezeře a procházek po pozemcích. Za celé léto nevyplel ani jedinou rostlinku v květinovém záhonu, a to mu připadalo báječné. Pokaždé zčervenal, když si vzpomněl na "cvičení", které měli on a Severus, ta intimita daleko přesahovala všechno, co by si dokázal představit, ale stále ho to přivádělo tak trochu do rozpaků.

Také už nemusel spát na staré příliš tenké matraci pod dekou, která štípala, a nemusel se bát, že jeho noční můry probudí Dursleyovy. Místo toho sdílel se Severusem pohodlnou velkou postel. Povlečení bylo kvalitní a vždy čisté, přikrývka byla teplá a nadýchaná, a když měl náhodou nějakou noční můru, Severus tam byl vždycky pro něj s přichystaným lektvarem na bezesný spánek.

Harry o tom všem přemýšlel jedno odpoledne, když si Severus udělal pauzu od práce v laboratoři a navrhl mu, aby si šli zaplavat do jezera.

Byl nádherný slunečný den, vál jen mírný větřík, bylo téměř horko, ale teplota byla ještě příjemná. Ve skutečnosti dokonalý den na plavání.

Na pruhu trávníku u jezera, hned před hradem, byla kupa skotačících dětí, studentů a dospělých, všichni pod Hagridovým dozorem. Domácí skřítci postavili velké stany, které sloužily jako převlékárny, a profesor Kratiknot vyčaroval v jezeře jakousi bariéru, která mu umožnila vodu v ohraničené části jezera ohřát na příjemnou teplotu. Harry předpokládal, že právě tam mají namířeno, a tak překvapeně vzhlédl, když ho Severus vedl jinam.

"O kousek dál je lepší místo, Harry. Je tam trochu víc soukromí a je určitě tišší," vysvětlil mírně se usmívající Severus.

Harry nadšeně souhlasil. Ačkoliv si užil dost legrace při plavání s přáteli v tlačenici, která byla tady, stále přitahoval příliš velkou pozornost na to, aby si to mohl doopravdy vychutnat.

V tichosti kráčeli podél jezera až tam, kde pěšina prudce zahýbala do lesa, aby se k pobřeží vrátila o pořádný kus dále. Severus tady odbočil na mnohem méně viditelnou pěšinku, po níž došli na malou pláž posetou drobnými kamínky s nádherným výhledem na vodu třpytící se v odpoledním slunci. Byli zcela mimo dohled a doslech hlučného zástupu lidí, obklopeni ze dvou stran hustým lesem a ze třetí několika velkými balvany.

"Jak jsi tohle místo našel, Severusi? Je to tu nádherné," řekl Harry, jakmile vešel na úzký pruh písku a kamínků, aby měl lepší výhled na jezero.

Starší muž zatajil pravdu. Ve skutečnosti toto místo bylo jeho útočištěm před těmi zatracenými Poberty, kteří ho tu nemohli najít, a tak si mohl od nich aspoň na chvíli odpočinout.

"Našel jsem to tu jako student, když jsem hledal nějaké místo, kde bych se mohl učit. Je dost daleko na to, aby se většina ostatních namáhala sem jít, a pokud zajdou až sem, půjdou stejně dál po hlavní pěšině." Severus doufal, že jeho upravená verze nebude příliš nápadná, a ulevilo se mu, když to Harry nekomentoval. Jen pro jistotu seslal kolem pláže Obscuro, aby jim zajistil soukromí.

Harry byl už bos a měl rozepnutou košili, když si Severus začal svlékat svůj hábit. Netřeba zdůrazňovat, že byl Harry svlečený jako první. Právě se chystal přeměnit si své spodní prádlo na plavky, když za sebou uslyšel, jak si Severus odfrknul.

"Myslím, že jsi pořád trochu moc oblečený." Zcela nahý prošel kolem Harryho do vody.

Harry zčervenal, ale nakonec, i když váhavě, následoval příkladu svého manžela. Jestli se Severus cítí na to, aby tu plaval nahý, poskytuje tohle místo skutečně soukromí. Vyklouzl z trenýrek a skočil do vody.

"Ááááá - je ledová!" zavřískal, jakmile se do ní ponořil.

Severus, který plaval již několik metrů od pobřeží, potřásl hlavou, aby dostal z obličeje několik pramenů svých vlasů, a začal se smát. "Jen plav. Když se budeš hýbat, zahřeješ se."

Aby dokázal, že má pravdu, několikrát mocně zabral rukama směrem od břehu a pak se ponořil. Voda byla dost čistá na to, aby ho Harry pod hladinou viděl, a tak si všiml, že se Severus pod vodou obrátil a přibližoval se k němu. Zhluboka se nadechl právě včas, protože vzápětí ho Severus uchopil za kotník a stáhl pod hladinu.

Severus byl vynikající plavec. Harry ne. Když mu díky žaberníku narostly žábry a plovací blány mezi prsty, šlo mu to ve vodě docela dobře, ale takhle byl jen průměrný plavec, neschopný udržet se Severusem tempo. Ale k jeho překvapení na tom vůbec nezáleželo. Potápěli se a cákali, Severus honil Harryho a Harry se snažil chytit Severuse... nevzpomínal si, že by někdy takhle dováděl ve vodě, a nedokázal uvěřit, že to dělá se Severusem.

Po chvíli se Severus vynořil vedle Harryho a pozorně si ho prohlížel. "Čas vylézt ven. Máš modré rty, Harry."

Harry plaval po jeho boku a opatrně vylezl ven na kamínkovou pláž a přešel k padlému kmeni stromu, kde si nechali oblečení. Než mohl uchopit tričko, aby ho použil místo ručníku, Severus ho zezadu objal kolem pasu a odtáhl ho k velkému balvanu hned u vody. Byl zalitý slunečním světlem, jen sem tam na něm stín vytvářel skvrny, jak paprsky procházely listovím stromů nad nimi. Mávnutím hůlky Severus změkčil jeho povrch a posadil se, s Harrym sedícím mezi jeho nohama a opřeným zády o jeho hruď.

Harry si užíval teplé sluneční paprsky shora, vyhřátý kámen zdola a teplo Severusovy náruče za sebou. Zavřel oči a nastavil obličej slunci, na rtech mu pohrával malý úsměv, zatímco mu Severus hladil paže. Nakonec hlasitě zasténal.

"Jsi v pořádku, Harry?" zeptal se starostlivě Severus.

"Nikdy jsem se necítil lépe," odpověděl mladík. "Bylo to úžasné." Zachichotal se a dodal: "Opravdu to byl velký rozdíl, plavat nahý, dokonce i když jsou plavky tak malým kouskem oblečení."

Severus potlačoval smích. "Doufal jsem, že tě seznámím i s některými dalšími výhodami, ale voda je trochu moc studená. Jednou pojedeme někam, kde je teplo a kde podobné aktivity budou mnohem pohodlnější."

Harry se usmál. Severus ho seznamoval s "výhodami" všech druhů od jeho narozenin neustále. Nikdy ani netušil, jak vzrušující a pestrý může být milenecký vztah se Severusem, a to byli spolu takhle jen několik týdnů! A co se jeho obav týče, že on bude "manželkou" - jejich vztah by překvapivě oboustranný. Uchopil Severusovy ruce a zatáhl za ně, dokud ho neobjímaly.

"Už se nemůžu dočkat."

Několik minut tiše seděli, vyhřívali se ve slunečních paprscích a čekali, až uschnou. Potom Severus měkce zašeptal do Harryho ucha: "Vlastně, když mluvíme o výhodách koupání se tak, jak nás pánbůh stvořil, i usychání na slunci má své vlastní výhody. Důvěrný styk venku může být extrémně příjemný. Nehrozí, že by nás tu někdo viděl."

Jazykem vjel Harrymu do ucha a dodal: "Samozřejmě, někdy i představa toho, že nás objeví, může být vzrušující, ale nemyslím, že bys to ještě dokázal ocenit."

Harryho zájem rostl s každým Severusovým slovem a cítit jeho jazyk ve svém uchu ho přivedlo k plnému vzrušení. Sex venku byla opojná představa, zvlášť když ho Severus ujistil, že je nikdo neuvidí. Při myšlence na to, že by je při tom někdo nachytal, zrudl. Pochyboval, že by si tohle riziko mohl někdy užívat, ale Severus byl dobrý učitel, takže kdo ví? Teď mu v hlavě ležely jen vyhlídky na další "potěšení".

Severus přejel rukama přes jeho hruď na břicho a Harry se v jeho náruči natočil tak, aby dosáhl na jeho ústa. Vášnivě se líbali, zatímco si lehali.

O chvíli později už Harry ležel natažený na kameni, lapal po dechu z vyčerpávajícího uvolnění a nijak se nesnažil zakrýt své nahé tělo. Spokojeně podřimoval, vychutnával si pocit teplých slunečních paprsků a jemného vánku na nejcitlivějších místech svého těla a přemýšlel o tom, jaké má v životě velké štěstí.

Pocit klidu a míru nezmizel, ani když se společně vraceli do hradu, aby se před večeří převlékli ve svých komnatách, a nezničil ho ani vzkaz na stolku v obývacím pokoji se žádostí, aby zítra ráno na hradě Balmoral nahrál další zprávu pro mudly.

V mudlovském světě to začínalo vřít. Ale pro Harryho byl dnešek tím nejkrásnějším dnem jeho života.

- - - - -

Srpen byl úžasný i pro Hermionu. Samozřejmě že nikdy netrávila prázdniny manuální prací jako Harry; její rodiče v srpnu na pár týdnů zavřeli zubní ordinaci a všichni jeli na dovolenou. Tento srpen ale Hermiona uspokojila svou vášeň pro výzkum, společně se svou vášní pro jednoho zrzavého mladíka. 

Její teorii o magickém přenosu bylo obtížné dokázat. Lékouzelníci, s nimiž se seznámila v knihovně v nemocnici u Sv. Munga, měli pro ni pochopení, protože byla bradavickou studentkou, ale vůči jejím předpokladům byli skeptičtí. Koneckonců, léčitelé v těch případech, které studovala, neměli nikdy pocit, že by došlo k přenosu magie, takže se to stát nemohlo. Její zápal pro to, aby svou teorii obhájila, byl násoben i její touhou dokázat, že se oni mýlí.

Náhodné setkání s Kingsleym Pastorkem ve frontě před krbem, když se chtěl jednoho rána odletaxovat na ministerstvo, vedlo k seznámení se s několika služebně staršími bystrozory, a to zase mělo za následek, že si s nimi mohla popovídat o jejich případech. A právě tohle se ukázalo být tím bodem zvratu. Jedno ráno strávené s bystrozory jí přineslo seznam případů (z nichž dobrá polovina se nikdy z různých důvodů nedostala na stránky Denního věštce), zahrnujících násilnou smrt a přeživšího náhodného svědka. Měla jména, data a přístup k bystrozorským zprávám, pokud by potřebovala znát podrobnější informace. Takto vybavená nyní nahlížela na lékařské zprávy z jiné perspektivy. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

Během krátké doby shromáždila záznamy o třiceti sedmi jedincích, kteří byli přítomni smrti někoho jiného s mimořádnými magickými schopnostmi a přežili. Zjistila, že u nejméně dvaceti z nich se během několika měsíců projevila ona magická schopnost zavražděného.

Jak madame Pomfreyová, tak profesor Snape její výzkum přezkoumali a oba byli ohromeni. Profesor Snape jí dokonce povzbuzoval v tom, aby své nálezy sepsala a zveřejnila!

Když dala na jeho radu a začala všechno sepisovat, Hermiona zjistila, že psaní ji baví stejně jako výzkum. Tohle bylo ještě lepší než psaní článků s paní Longbottomovou. Její rodiče na ni budou pyšní, pokud bude svou práci publikovat, ale uvědomila si, že se to stalo i jejím osobním cílem. Četla cokoliv, co jí přišlo pod ruku, už od raného dětství, ale dokud nezačala dávat dohromady svůj vlastní článek, nikdy ji nenapadlo, že by někdy mohla nasbírat dost vlastních poznatků, jež by stálo za to vydat, aby si je někdo mladší mohl přečíst a inspirovat se jimi stejně, jako kdysi ona.

Dokonce něco v tom smyslu řekla Ronovi jednou večer, když se povalovali ve velké posteli v Komnatě nejvyšší potřeby. Chvíli předtím se milovali a oba se snažili oddálit okamžik, kdy budou muset vstát a vrátit se ke svému každodennímu životu v Bradavicích. Řekla mu o svých pocitech, které měla při psaní, a napůl očekávala, že se jí vysměje.

Ačkoliv bylo očividné, že Rona nikdy nenapadlo, že by někoho mohlo naplňovat psaní, měl rozhodně radost z toho, že ji to bavilo. Povzbudil ji, aby v tom pokračovala. Ten večer si uvědomila, že v Ronovi našla ochránce.1)

- - - - -

Také Ron si srpen užil, přestože se nijak výrazně nelišil od prázdnin v Doupěti. V Bradavicích bylo hodně členů jeho rodiny. Charlie přijel za Dracem, a dokonce i Bill a dvojčata přišli, aby navštívili svého bratra a své rodiče. O víkendech přicházel za Molly její manžel, a i když byla madame Pomfreyová velmi spokojená s průběhem jejího těhotenství, Molly se do Doupěte vrátí až po porodu.

V Doupěti by Ron musel plít záhony a odtrpaslíkovávat zahradu, ale tady ne. Tady byl hlavní podporou madame Hoochové v lekcích létání. Strávil obrovské množství času na koštěti, což by ve svém volném čase o prázdninách dělal tak jako tak.

A pak tu byla Hermiona! Nedokázal uvěřit svému štěstí, že tak krásná a chytrá čarodějka chtěla trávit svůj čas s ním. Využívali Komnatu nejvyšší potřeby tak hodně, jak to jen šlo. Často se pozdě odpoledne nebo po večeři plížili bradavickými chodbami. Kdysi si byl jistý, že takové romantické věci nikdy nezažije, ale Harryho návrh využít Komnatu byl ten nejlepší nápad, jaký kdy slyšel.

Hermiona si dokonce rozuměla s jeho rodinou. To bylo něco, co mu v minulosti občas dělalo starosti. Samozřejmě je všechny miloval, ale někdy jich bylo až moc. Hermiona však mezi ně zapadla, jako kdyby byla už od narození Weasleyová!

Jistě, pořád to byla Hermiona. Kdyby ji on nebo Harry pravidelně nevytáhli ven z knihovny, byla by bílá jako duch. Obvykle souhlasila s tím, že si na chvíli zaplavou, nebo si sedla na trávu na sluníčko a sledovala, jak létají na koštěti. Nedokázal pochopit, jak si může opravdu užívat pobyt v knihovně, dokud mu jednoho večera nevysvětlila, jak ji psaní naplňuje. Oči jí přitom zářily nadšením a z celého těla jí tryskala taková radost, že okamžitě věděl, že ji v tom musí podporovat. Přestože on považoval slunečné odpoledne strávené v knihovně za prokletí, ona to očividně milovala. Jestli ji to udělá šťastnou, on jí v tom bránit nebude.

- - - - -

Severus měl toto léto nejvíc práce, co si dokázal vzpomenout. A také v něm prožil nejvíce radosti.

S ředitelem pravidelně pomáhal Harrymu naučit se bezhůlkovou magii. Podařilo se mu vylepšit techniku samostudia a byl udiven, jak rychle Harry všechno pochopil a jak rychle se učil. Také velmi pečlivě kontroloval jeho magické dráhy a byl rád, že nic z toho, co dělali, na ně nemělo negativní vliv, navzdory tomu, že Harry byl podle obecných standardů na bezhůlkovou magii příliš mladý. Po jejím procvičování Harry obvykle nahrával s motáckými princi zprávy pro mudly nebo venku pomáhal na lekcích létání, takže Severus měl spoustu času, který trávil v laboratoři.

Vždycky trávil ohromné množství hodin v laboratoři, ale byl ohromený tím, jak příjemné je být sám, když ví, že na konci dne bude s Harrym. Někdy společně vařili večeři nebo, když byl obzvlášť krásný večer, si udělali piknik venku na trávě. Dokonce i když večeřel ve Velké síni u učitelského stolu, zatímco Harry seděl se svými přáteli, věděl, že pak budou spolu. Uvědomil si, že pro tyhle okamžiky stálo za to žít.

I přístup Harryho k jejich mileneckému vztahu ho příjemně překvapil. Jakmile mu ukázal některá z potěšení, jež intimní vztah nabízel, neexistovala cesta zpět. Harry byl plný energie a mnohem svolnější k dobrodružství, než by kdy předpokládal.

I Harryho přátelé ho překvapili a kupodivu se stali i nedílnou součástí jeho letních dní.

Slečna Grangerová nejen poskytla inspiraci pro jeho vlastní výzkumný projekt, kdy chtěl kriticky přehodnotit tradiční přístup a prozkoumat dráhy, jimiž magie protéká tělem, ale ona ho dokonce požádala o pomoc v jejím vlastním výzkumu. Její návrhy byly neobvyklé, její výzkum dokonalý a její závěry logické a dobře zdůvodněné. Neměla z ničeho strach, což nebylo překvapivé, protože byla z Nebelvíru. Chtěla co nejrychleji prokázat, že má pravdu, ale zároveň byla dost pragmatická na to, aby pochopila, že prokázání pravdy ještě nepřesvědčí zastánce staré teorie, aby změnili názor.

Jednoho večera se k němu a Harrymu připojila, aby probrali, jak její práce postupuje kupředu. Zvážili několik možností a ona se nakonec rozhodla, že nejlepší bude napsat článek do vědeckého časopisu všeobecného zaměření než do specializovaného lékouzelnického periodika. Věděla moc dobře, jaký mají lékouzelníci postoj. Harry - zrovna on ze všech možných lidí - navrhl, že by měli její výzkum představit širšímu okruhu čtenářů.

Slečna Grangerová byla ochotná výsledky svého výzkumu sepsat, ale potřebovala pomoci při přípravě článku. Severus byl tak ohromen kvalitou její práce, že jí dal několik tipů ohledně struktury textu a dokonce strávil několik odpolední a večerů pročítáním a úpravami prvního konceptu článku.

Tím druhým překvapením, dokonce ještě větším, byl Neville Longbottom.

Neville splnil svůj slib a představil ho jedné léčitelce ze Zimních zemí. Její magické schopnosti byly omezené, ostatně jako u většiny obyvatel Zimních zemí, ale měla mimořádný cit pro pochopení kouzelných vlastností řady místních druhů rostlin, z nichž některé byly ve Velké Británii neznámé. Několikrát mu po Nevillovi poslala lněné pytlíčky se sušenými vzácnými bylinkami nebo malé zašpuntované lahvičky se svými tinkturami, pokaždé doprovázené jejími poznámkami napsanými drobným, úhledným písmem, v nichž rostlinu i její vlastnosti a použití popsala.

Den, kdy se připojil k Nevillovi, aby se přenesli do Zimních zemí a setkali se se starou ženou, již každý znal jako Tetu, byl úžasný. Bylo očividné, že Neville byl tamními farmáři považován za někoho hodně podobného národnímu hrdinovi, protože jim pomohl znovu zkulturnit jejich pole. To nebylo překvapující. Byl však šokován, že k němu se chovali podobně.

Když se přenesli k Tetině malé chaloupce poblíž vesnice, malá žena byla téměř bez sebe z toho, že se s ním setkala. Nevilla znala dobře a srdečně se s ním přivítala, ale na něj hleděla s úctou, která se ještě zvětšila, když jí předal několik pečlivě zabalených svazečků vzácných bylinek z jeho vlastní lektvarové zahrádky v Bradavicích. Předtím se poradil s Nevillem, které rostlinky jí už dal on sám a které tu mají běžně k dostání, a vybral ty, o nichž si byl poměrně jistý, že je žena ocení.

Obličej malé léčitelky zářil radostí, když je přijímala, a trvala na tom, že jim oběma ukáže svou pracovní místnost v boudě několik kroků od vchodu do chalupy.

"Lorde Snape, myslím, že tohle oceníte," řekla Teta s tichou pýchou, když otevřela dveře do boudy.

Severus to vskutku ocenil. Stěna naproti dveřím byla ze skla a stála u ní velká policová skříň z hrubě opracovaných prken se spoustou rostlinek a bylinek v květináčích, jež ve slunečních paprscích doslova bujely. Ostatní stěny byly pokryté dalšími policemi s jinými rostlinkami nebo sklenicemi naplněnými sušenými bylinami. Pod stropem byla zavěšena dlouhá bidla, na nichž visely svazky bylin, které pomalu schly v mírně proudícím vzduchu. Ve středu místnosti byl velký dřevěný stůl a z jeho zařízení bylo jasné, že Tetiným zájmem byla práce s rostlinami, nikoliv vaření lektvarů. Ležely na něm laboratorní svorky, kádinky a kotlíky, ale také mnoho dalších věcí určených pro pěstování a sklizeň rostlin.

Severus se na Tetu rychle podíval, aby se ujistil, že má její svolení, a pak systematicky prozkoumal celou místnost. Prohlédl si zařízení i sklenice a některé vzácné či neobvyklé věci i okomentoval. "Madam, je tohle opravdu Centella asiatica?2)" nedůvěřivě se zeptal a ukazoval přitom prstem na červeně kvetoucí rostlinu na jedné z polic. "S touto rostlinou právě teď sám pracuji a podařilo se mi získat sušené okvětní plátky z Madagaskaru. Neměl jsem tušení, že je možné ji pěstovat takhle vysoko na severu!"

Teta se potěšeně zasmála. "Ach, lorde Snape, říkejte mi Teto. Každý mi tak říká. A ano, s dostatečnou péčí lze Centellu přemluvit k růstu dokonce i tady. Mám neustále po ruce nějaké její sušené okvětní plátky a listy, ačkoliv občas je nutné použít ji v čerstvém stavu. Například," pokračovala, zatímco odtrhla jeden červený květ a opatrně před ním rozevřela okvětní plátky, "tyčinky jsou mnohem účinnější než okvětní listy, pokud chcete posílit cévy a krevní oběh."

Severus se naklonil blíž, aby si prohlédl malé tyčinky rostoucí ve středu květu. Nikdy se s nimi v prodejnách nesetkal, ani s čerstvými, ani se sušenými. Spokojeně zapředl: "Teto, potom trvám na tom, abyste mně říkala Severusi. Tohle je opravdu úchvatné." Ve skutečnosti ani lékárníci v Příčné ulici nedisponovali takovým množstvím ani kvalitou rostlin, které tu Teta měla.

Ještě chvíli obdivoval všechny rostliny malé ženy a pak se k ní a Nevillovi připojil na výlet do lesa, kde si chtěli prohlédnout některé větší druhy, jež musely zůstat venku v přírodě, včetně obrovské mucholapky podivné, která byla tak velká, že by dokázala spolknout tři dospělé muže.

Návštěvu zakončili posezením u čaje. Mistr lektvarů se vpravil do role studenta, protože stará čarodějka pokračovala ve výkladu o vlastnostech mnoha rostlin, jež dneska viděl. Neville se zdál trochu ztracený v konverzaci točící se kolem lektvarů, ale jakmile se bavili o rostlinách jako takových, okamžitě se zapojil. Výsledkem celé návštěvy bylo, že Severus Tetě slíbil poslat několik exemplářů ze své soukromé zahrady, a ona jim na rozloučenou dala několik svých sazeniček, včetně Centelly, a několik tinktur připravených z vzácných rostlin rostoucích v Zimních zemích.

Během dalšího dne Neville přivezené rostlinky zasadil v jednom z bradavických skleníků. Severus se s radostí pečlivě seznámil se všemi novými rostlinami za Tetiny pomoci ohledně jejich možného využití v lektvarech. Už léta používal rostliny ze Zimních zemí, ale nabídka byla omezená a on až dosud neměl ani tušení, že tam roste tak široká škála rostlin.

Severus se také zeptal Nevilla na jiné obyvatele Zimních zemí, kteří by mohli mít podobné znalosti o místní flóře jako Teta. Ale když mu Neville potvrdil, že tam nikdo takový už není, šel hned za Pomonou Prýtovou a sdělil jí, že bude potřebovat najít učedníka nebo pomocníka. Teta byla už opravdu hodně stará a všechny svoje znalosti o rostlinách Zimních zemí měla uložené ve své hlavě. Severus opravdu nemohl snést pomyšlení na to, že až umře, všechny ty vědomosti odejdou zároveň s ní. Pomona s ním souhlasila.

V málokdy viděné shodě vznesli ředitel Zmijozelu a ředitelka Mrzimoru u Brumbála žádost, aby jim pro jejich návrh zajistil na Ministerstvu kouzel podporu. Jeden z bývalých Pomoniných studentů pracující v oddělení kouzelných rostlin by byl dokonalým kandidátem.

Albus byl vždycky rád, když jeho zaměstnanci spolupracovali i mimo školu. Slíbil, že požádá ministryni, aby ten mladý muž mohl odjet do Zimních zemí. Využil té příležitosti k tomu, aby madame Bonesové připomněl tu nešťastnou situaci s mozkomory, která měla za následek převedení protektorátního statutu na pana Pottera, a naznačil, že spolupráci zaměstnance ministerstva neocení pouze Harry, ale také by to mohl být způsob, jak si vylepšit pověst a znovuobnovit vztahy se Zimními zeměmi. Nikoho nepřekvapilo, že tu žádost ihned schválila.

O několik dní později Neville navštívil Tetu. Přivezl jí rostliny, které jí Severus při své návštěvě slíbil, a řekl jí o jejich plánech - že za ní přijede mladý bylinkář a bude s ní pracovat. Byla nadšená; sama už prosila mladé lidi, aby k ní šli do učení nebo u ní přijali i placené zaměstnání, ale nikdo neprojevil zájem.

- - - - -

Sirius nedokázal uvěřit, jak rychle vyměnil hrozný život azkabanského vězně a jen o něco méně hrozný život uprchlíka před zákonem za směšný život kolečka v ministerském soustrojí.

Remus se velmi rychle vypořádal se svou rolí člena Starostolce a dokonce přijal pozici ve firmě, kterou založili Merik Volpine a Lucius Malfoy.

Sirius byl nejšťastnější, když spolu s Remem úplně na začátku vyrazili ven mezi týmy zachraňující mudly. Od té doby šlo všechno jenom z kopce. Odmítl všechny formální funkce na ministerstvu, dokonce i když jeho přihláška do Mezinárodního sdružení kouzelníků byla schválena, ze strachu, že by se příšerně nudil. Jenže tím se výrazně omezilo množství úkolů, jež by mohl vykonávat. Ty, které dostával na starost, byly nudné, a on měl pocit, že ničemu nijak nepomáhá. Dokonce i ty nejméně oficiální úkoly vyžadovaly víc papírování, než kolik stálo za tu námahu.

Remus vycítil jeho neklid. Zpočátku byl dost sklíčený, protože si myslel, že se Siriovi omrzel. Naštěstí před tím, než jeden z nich nebo oba mohli udělat něco, čeho by pak litovali, spadlo jim do klína řešení.

V půlce srpna se konalo zasedání správní rady Luciovy a Merikovy firmy, na níž se Remus seznámil s mužem, jenž se živil vyhledáváním exotických rostlin pro různé lektvarové výrobny. Thurston Landon začal být znepokojený, protože jeho syn, jenž mu až dosud pomáhal, se oženil a chtěl si založit rodinu. Právě svému otci sdělil, že by chtěl práci, která ho nebude odvádět tak daleko od rodiny. Thurston měl několik zaměstnanců, ale odchod jeho syna byl pro jeho firmu velkou ranou. Jak jeho podnik rostl, sám se věnoval spíše organizování a vztahům se zákazníky, a nijak netoužil znovu cestovat po celém světě.

Během rozhovoru si Remus vzpomněl, že Sirius měl z bylinkářství dobré známky. Tahle práce by byla pro něj ideální, i když bude potřebovat naučit se věci specifické pro tuto firmu. Cestoval by po světě a potkával nové lidi. Nemusel by sedět v kanceláři, což pro něj bylo hotové peklo. Tiše navrhl Thurstonovi, aby ho druhého dne navštívil v jeho kanceláři.

Večer řekl Siriovi o svém nápadu.

"Nejsi blbej? Dobře, z bylinkářství jsem neměl špatné známky. Ale proč si myslíš, že bych chtěl takhle cestovat a pracovat zrovna pro tuhle firmu?" vypálil podle očekávání Sirius.

"Ne, nejsem blbý. Mám o tebe starosti. Nejsi šťastný ve své současné práci, to je jasné jak slunce na nebi. Nudíš se. Jenom doufám, že tě nudí čas strávený na ministerstvu a ne já." Sirius se na něj pobouřeně podíval, ale Remus pokračoval. "Už nemáš ty jiskřičky v očích, jaké jsi vždycky míval. Chci, abys byl šťastný. Slyšel jsem toho muže stěžovat si, že jeho syn už nechce cestovat a sbírat nové rostliny, a myslel jsem si, že tohle je dost dobrodružné na to, aby tě to nadchlo."

Sirius o tom chvilku přemýšlel. Remus pro něj vždycky dělal to nejlepší, to věděl.

"No dobře. Neublíží mi si s tím chlapíkem promluvit. Jsem si jistý, že bych dostal přenášedlo a mohl bych tak trávit většinu nocí doma. Znát někoho ve Starostolci má své výhody."

Jednání s Thurstonem druhého dne ráno probíhalo lépe, než očekávali.

"Jsme špičková firma dodávající exotické a vzácné rostliny do lektvarových laboratoří," začal domýšlivě Thurston. Jmenoval některé své klienty a rostliny, které pro ně sbírali. Když vyjmenovával místa, odkud je získávali, Sirius si všiml, že nejmenoval Zimní země.

"Zaměřujete se na země s teplým klimatem, pane Landone, ale zajímaly by mě i vaše kontakty na severnější oblasti. Nedávno jsem strávil delší dobu v Zimních zemích a byl jsem překvapen množstvím druhů kouzelných rostlin, které tam rostou. O tyto rostliny není mezi lektvaristy zájem?" zeptal se a svým dotazem Thurstona očividně překvapil.

Remus vždy považoval Siria za zábavného, když se začal chovat dospěle, a moudře potlačil úsměv, který se objevil na jeho rtech.

"Nikoliv, lorde Blacku - rostliny ze Zimních zemí jsou velmi ceněné a vyhledávané! Je jenom obtížné je odtamtud získat. Je to velmi nebezpečné místo. Problémem je jak vzdálenost, tak i klima, a upřímně, s tamními lidmi je dost obtížné vyjednávat. A teď, když zrušili svůj status britského protektorátu, ani nevíme, jestli by jakékoliv obchodní aktivity byly vůbec vítány. Je to velmi riskantní." Jako by si teprve teď uvědomil, co Sirius řekl, dodal: "Vy jste tam nedávno pobýval?"

Remus se domníval, že Sirius si s jejich hostem pohrává, ale nebyl si zcela jistý, a tak zůstal raději zticha.

"Byl jsem tam na pozvání lorda Asgeira Branda."

Thurston se na něj překvapeně podíval, když zaslechl jméno lorda Branda. Siria jeho reakce potěšila, ale nehodlal mu vykládat, že Zimní země nejsou nebezpečné pro někoho, kdo je tam považován za hrdinu a kdo se umí přeměnit v Tichošlápka. Vikingové toho obrovského psa milovali a grendlingové se ho báli. Měl se tam naprosto báječně.

"Vlastně se mi tam opravdu líbilo a nevadilo by mi, kdybych tam pro vás mohl navázat obchodní kontakty. Seznámil jsem se s několika lidmi, kteří pěstují dost zajímavé rostliny, ačkoliv si nejsem jistý, co ze Zimních zemí obvykle kupujete. Možná bychom se mohli nějak dohodnout."

Thurston vyjmenoval některé přísady, po nichž byla největší poptávka, i své dodavatele z minulých let.

"To je velmi zajímavé, pane Landone. Když uvážíte fantastickou rozmanitost rostlin, které v Zimních zemích rostou, a neuvěřitelnou magii prosakující do půdy, jsem velmi překvapen, že lektvaristé požadují tak omezený výběr. A také se zdá, že získáváte své přísady pouze z jednoho místa. Lidé v Zimních zemích žijí v minimálně tuctu městeček a každé z nich má své vlastní farmy a lesy." Siria opravdu udivila tak malá poptávka.

"To jsou jediné rostliny, které jsme kdy byli schopni ze Zimních zemí získat. Nikdy jsem ani neslyšel, že tam jsou i další obydlená území. Vzhledem k tamnímu klimatu se nezdála omezená nabídka rostlin zvláštní. Exempláře, které dostáváme, jsou samozřejmě nejvyšší kvality, a až do letošního roku jsme tam dělali dobré obchody..." Thurston přestal mluvit. Sám v Zimních zemích nikdy nebyl, ale jeho syn Eustace ano, a nikdy nezjistili, že tam jsou další obchodní příležitosti.

Sirius navrhl, že pro ně bude v Zimních zemích pracovat jako zprostředkovatel. Nejprve dohodne dodávky rostlin, které se již ve Velké Británii využívají, a pak bude hledat další rostliny, o něž by mohl být zájem. Obchody budou pro farmy výnosné a lektvaroví výrobci budou spokojení, že dostanou přísady. Pro Siria se nejednalo o nic exkluzivního, nebude zodpovědný nikomu dalšímu ani ho nebude nikdo kontrolovat. Jenom našel smysluplnou činnost a způsob, jak přispět k rozvoji společnosti.

- - - - -

Pozn. překladatele:

1) Slovní hříčka: His encouragement to keep at it... made her all the more certain that she'd found a "keeper" in Ron. Keep at it = nevzdat něco, pokračovat v tom. Keeper je mimo jiné také famfrpálový brankář.

2) Centella asiatica je skutečná rostlina, ačkoliv na internetu lze najít pouze obrázky s bílými květy: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/25/Hoa_và_lá_rau_má.jpg

 

Merlinovo požehnání – 120. kapitola

Konec léta 2 – 122. kapitola

Komentáře   

0 # Skvelý príbehAnka13 2020-01-14 12:07
Výborné čítanie, síce som na ff narazila až teraz, ale je to super :-)

Tiež sa snažím niečo písať, aj keď zatiaľ iba do školy, ale ak by ste si chceli prečítať budem rad: https://kolenova.xperimento.xyz/
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # :-)itimich 2014-09-14 22:18
Tak kdy se můžeme těšit na další kapitolou??? Už se nemůžu dočkat :-) .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # ...larkinh 2014-09-15 18:48
Kapitola je u bet, takže až ji dostanu zpět, tak se tu objeví.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: ...KM 2014-10-08 21:05
Ještě pořád nic? :-?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Konec letaKasandra 2014-08-29 20:37
Tak jsem ráda,že je tu další pokračování!!! Celý příběh jsem si znovu přečetla od 1.kapitoly,prot ože jsem to trochu pozapoměla. Jen abych si to oživila. Doufám že na další kapitolku nebudeme muset čekat dalších několik měsíců. Už teď jsem napnutá a moc se na ní těším!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # OZNÁMENÍlarkinh 2014-08-29 09:12
Provedla jsem malinké úpravy v kapitole, jen nějaké drobnosti.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Konec léta 1 – 121. kapitolaElis 2014-08-23 06:48
Pěkné, moc pěkné :) při čtení téhle kapitoly mi došlo, proč se s ní tak dlouho čekalo :D pěkně to sedlo, když je celá o srpnu a je v srpnu zveřejněná, to mě jako první hned bouchlo do očí :D vypadá to, že si ten srpen užívají, to je dobře :) každopádně až začne školní rok, mohlo by to být taky dost zajímavé.. a doufám, že autorka nezapomněla na Dursleyovy (nebo jak se to píše :D) to by mohlo být taky ještě zajímavé.. Petunii se v Bradavicích líbilo a Vernon zas vypadal, že ho klepne pepka :D

Super překlad, moc se těším na další! :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # huráááitimich 2014-08-12 19:06
Hurá, další kapitolkaje tu. Jsem strašně ráda, že jsem se dočkala. I když uznávám, že se trochu nechytám s tím Hermioniným výskumem, už jsem to pozapomínala :-( . Jak dlouho bude cca překlad trvat? Mám v plánu si celou povídku přečíst ještě jednou , až bude hotová. Už se nemůžu dočkat.

Moc děkuji za překlad a beta vytahat za uši za to zdržení ;-) .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # Zatímlarkinh 2014-08-29 09:10
je zveřejněná 142. kapitola a po ní autorka předpokládá ještě další tři. Takže budete mít ještě dlouho co číst :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # spokojenásisi 2014-08-10 16:19
děkuji za překlad další kapitoly mého oblíbeného příběhu. Je to tu pro mě jako kotva. Vždy se vrátím, abych se radovala spolu se světem fantasie. Líbí se mi vztah profesora lektvarů a Harryho, je to tak decentně popsané, že to hodně vypovídá. Opravdu pěkný překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # výbornézu 2014-08-10 14:05
Ďakujem za preklad. Veľmi sa teším, že to niekto prekladá, vzhľadom na to, že je to také rozsiahle. Páči sa mi ako sa všetko prepletá a zaujímavo do seba zapadá. Zas boli spomenútí Landonovci, a ja stále čakám, že sa Petunia uvedomí a bude náhradnou matkou mladým Landonovcom. No dúfam, že neprestanete prekladať a ja sa to časom dozviem. Možno to nakoniec bude úplne inak. Ešte raz ďakujem za skvelú prácu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Jo,larkinh 2014-08-29 09:05
Taky Petunii fandím, aby se trhla od Vernona :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat