Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Byl to tak dlouhý den a poslední, po čem Severus toužil, bylo mít „společnost“. Proč si museli vybrat zrovna dnešek?

Harry odpověděl na jeho nevyslovenou otázku.

„Severusi, vím, žes měl dlouhý den, ale pozval jsem Rona a Hermionu na krátkou návštěvu, abych jim mohl říct o problému s magií. Nebyl jsem si jistý, že jsem to z výkladu madame Pomfreyové všechno pochopil - minimálně ty a ředitel jste o tom mluvili už předtím a bylo vám to jasné, ale nemyslím si, že já bych byl na tom stejně.“

Severuse trochu překvapilo, že Harry z toho rozhovoru vyvodil správné závěry a že se chce o takové… důvěrné informace podělit se svými kamarády. Opatrně přikývl a tázavě se na Harryho podíval. Jestli ten mladý muž dokáže tak dobře číst mezi řádky, možná by mohl i pochopit, proč mu jeho prosba dělá takové starosti.

Ať už jeho myšlenkový proces odhadl nebo ne, Harry pokračoval, zatímco Severus přešel ke svému oblíbenému křeslu a pomalu se posadil.

„Hermiona se nabídla, že najde něco o magickém přenosu. Od jednoho kouzelníka jsem získal schopnost mluvit hadím jazykem a zdá se, že prostřednictvím kouzelného artefaktu jsem získal jiné schopnosti i kouzelné rádce, spojované s jiným kouzelníkem.“

Severus dramaticky vyklenul obočí. S ředitelem spekulovali o havranech a ano, usoudili, že to má něco společného s výbuchem Odinova oka, ale nenapadlo je přemýšlet o tak dávné události, při které Harry získal svou jizvu. Tohle bylo vskutku zajímavé.

Harry pokračoval. „Začalo mně dělat starosti, že najednou začínám přitahovat tuhle volnou magii. Proč se to děje? Můžu to kontrolovat? Může mi to ublížit? Chtěl jsem tomu líp rozumět a Hermiona se nabídla, že mi s tím pomůže.“

Severus se na zmiňovanou dívku podíval. Přemýšlel, jestli chápe, o čem Harry mluví, ale protože se upřeně dívala na Harryho, usoudil, že je v tom zřejmě něco dalšího.

„Prostě, když madame Pomfreyová zmínila, že jsem přeplněný magií, takže se nevejde do mých magických drah, začal jsem být zvědavý - můžu mít v sobě jen určité množství magie? A když bych přidal další od jiných kouzelníků, přeteče? Chci, aby o tom Hermiona věděla, takže kdyby našla něco v knihách, co by s tím mohlo souviset, může mi o tom říct.“

„Obdivuhodný závazek, slečno Grangerová,“ podotkl suše Severus s výrazem, který se dal vyložit jako nevíra. „Na výzkum jste měla pouze jeden den. Našla jste něco?“

Hermiona nadšeně přikývla. Buď nepoznala, nebo se rozhodla ignorovat profesorovu uštěpačnost.

„O magickém přenosu se toho píše víc, než jsem čekala. Jak jsem už Harrymu řekla u večeře, většina kouzelníků má magii podobnou magii ostatních, takže si myslím, že k tomu může docházet poměrně často, jen si nikdo nevšimne žádného rozdílu. Existují ale případy, kdy někdo měl náhle schopnost, kterou nikdy předtím nevykazoval, a o těchto lidech jsou záznamy. Chtěla jsem o tom Harrymu říct už u večeře, když mi pověděl o tom přebytku magie, ale požádal mě, abych s tím počkala, až u toho budete i vy.“

Chvíli se hrabala ve svých věčně-přítomných pergamenech, aby našla příslušné poznámky, zatímco ji Severus trpělivě se zájmem pozoroval.

„Dobře. Našla jsem čtyři různé záznamy, ve kterých se s největší pravděpodobností jedná o magický přenos. Jde vlastně o náhlé získání schopností, které dotyčný kouzelník nebo čarodějka nikdy předtím neměli. Nemyslím, že by se v této souvislosti vůbec někdy zvažovala možnost přenosu magie. Nicméně to je to, co si myslím, že se stalo.“

Severus měl původně v úmyslu se celé té věci vysmát. Že by školení lékouzelníci viděli tyto případy a nenapadlo je, že se jedná o přenos magie, zatímco slečna Grangerová stráví jeden den v knihovně a rovnou přepíše celé vyšetřování? Nicméně jeho dnešní zkušenost s ministerskými lékouzelníky snížila jeho mínění minimálně o některých z nich, a také musel uznat, že Harryho kamarádka má unikátní a naprosto kreativní přístup k věcem. Mohlo by být zajímavé zjistit, jak došla ke svým závěrům.

„Lékouzelníci, kteří ony případy zdokumentovali, se zřejmě zaměřili na kouzelné schopnosti nebo talenty - někdo byl náhle obdarován schopností věštit nebo najednou dosahoval nevšedních výsledků v nitrozpytu. Když zjistili, že nikde nejsou záznamy o podobném případu, pravděpodobně usoudili, že se jedná o první výskyt podobného fenoménu. Fakta o těch čtyřech případech, jež jsem našla, si jsou vlastně dost podobná, pokud nevezmu v úvahu nově získaný talent. Čarodějka nebo kouzelník byli fyzicky v blízkosti jiného kouzelníka či čarodějky, kteří zemřeli v důsledku nějakého mocného výronu magie. Byli tím výbuchem ovlivněni - někteří téměř zemřeli, jiní jen utrpěli zranění, ale došlo ke spojení. Krátce poté pak zjistili, že mají nové schopnosti, a došli se poradit s lékouzelníkem.“

Severus měl pocit, že k tomu nemá co říct. „Vskutku zajímavé, slečno Grangerová, že jste našla společné znaky ve všech případech. Ale to neznamená, že jediným vysvětlením pro získání nového talentu je magický přenos. Šok utrpěný v důsledku události - to, že viděli z blízkosti někoho zemřít, nebo zasažení výronem magie - to všechno mohlo způsobit, že se projevily latentní schopnosti.“

Koutkem oka zahlédl, jak na něj ten Weasleyovic kluk zírá - podle výrazu zřejmě usoudil, že to, co Severus řekl, by bylo důvodem začít se hádat, kdyby byl součástí tohoto rozhovoru - typický Nebelvír. Harryho naopak její odpověď zajímala - v jejím výkladu byla slabina, ale pravděpodobně taková, kterou už zvážila.

Samozřejmě, že ji zvážila.

„Jistě, i tohle je možnost,“ souhlasila Hermiona a pokračovala. „Jak jsem řekla, záznamy lékouzelníků se soustředily na nově získané schopnosti, ne na události, předcházející jejich získání. Žádná zpráva, kromě jediné, ani neuvádí jména zúčastněných. Ale zpráva o kouzelníkovi, u kterého se náhle projevil věštecký talent, jeho jméno uvádí. Našla jsem jeho nekrolog v Denním věštci - zemřel před sedmdesáti pěti lety. Píše se v něm jako o člověku, který dopadl nechvalně známého vraha. Vyhledala jsem si i články o tom vrahovi - v Denním věštci jich bylo dost o něm i o jeho obětech. Vrah údajně podezříval svou ženu z poměru s nějakou prominentní osobou, a na nějakém velkém shromáždění na ni seslal Avadu. Kouzelník z nekrologu stál hned vedle toho vraha a po seslání kletby ho zneškodnil. Také se mi podařilo najít nějaké informace o tom kouzelníkovi, kterého zabili, a zjistila jsem, že byl autorem velmi slavného proroctví.“

Hermiona se odmlčela a rozhlédla se. Profesor se tvářil pořád trochu skepticky, Harry obezřetně a Ron zmateně.

„Není to zrovna moc přesvědčivé, já vím, ale je to jediný případ, kde jsem mohla najít informace o osobě, která byla zabita. Podívejme se na ty případy, kdy předpokládáme, že Harry získal své dva talenty. Očividně má pravdu v tom, že Voldemort byl zasažen odraženou Avadou, kterou seslal na něj. Voldemort ve skutečnosti nezemřel, ale utrpěl vážnou újmu odraženou kletbou. Ano, nevíme jistě, jestli nebyl Harry Hadí jazyk ještě předtím, než se to stalo, ale přečetla jsem si tu knihu, kterou vám dal Sirius,“ podívala se na Severuse, „a není tam vůbec žádná zmínka o tom, že by mezi Harryho předky byl někdo mluvící hadím jazykem, a tohle je obvykle děděný talent.“

Severus byl připravený začít protestovat proti takovému vpádu do Harryho soukromí. Knihy rodokmenů byly pouze pro rodinu - jak se mohla opovážit? Ale pak si uvědomil, že jediný způsob, jak se k té knize mohla dostat, byl, že jí ji Harry půjčil. Měl by si s ním promluvit o tom, co je a co není vhodné!

„Pak jsme se podívali na Odinovo oko. Kouzelný artefakt, ale legendy tvrdí, že se skutečně jednalo o část Odinova těla a že obsahovalo jeho magický podpis, takže předpokládám, že jeho zničení by fungovalo stejně jako zničení samotného kouzelníka. Artefakt vybuchl Harrymu v ruce a Harry měl štěstí, že přežil. Víme, že předtím nebyl schopný vidět stezky osudu, ani že neměl jako své důvěrníky havrany. Opět, legenda tvrdí, že Odin stezky viděl a že jeho důvěrníky byli havrani.“

Když domluvila, panovalo ticho, protože každý přemýšlel nad jejími slovy.

Harry promluvil jako první. „Měli kouzelníci, kteří najednou získali nové schopnosti, nějaké zdravotní potíže? Nebo nějaké známky toho, že by se to u jednoho kouzelníka stalo vícekrát?“

„Nikde jsem nenašla, že by to mělo nějaký negativní dopad. Lidé byli zmateni, možná měli nějaké obavy, odkud se najednou vzaly jejich schopnosti, ale zdravotní potíže? Ne. Většina zpráv jen popisuje, jak lékouzelníci zkoumali nové schopnosti a ověřovali, že je skutečně mají, takovéhle věci. Byli to jenom kouzelníci a čarodějky, kteří měli od určité doby nějaký nový talent. A ne, všechny případy se staly odděleně, což je pravděpodobně důvod, proč nikoho nenapadlo hledat mezi nimi souvislosti. Když o tom přemýšlíš, většina čarodějek a kouzelníků se prostě nedostane do situace, kdy jsou přítomni něčí vraždě. Přidej k tomu fakt, že osoba, která je zabita, musí mít nějakou neobvyklou schopnost, aby si jí po přenosu vůbec všimli.“

Severus uznale pokýval hlavou. Dívka ho opravdu překvapila. „Skvělá práce, slečno Grangerová. Gratuluji.“ Hermionu jeho pochvala překvapila a zároveň potěšila. „Nejsem si ale jistý, jestli přenos schopností zahrnuje i přenos určitého množství magie. Našla jste někde jakýkoliv náznak, že by někdo měl nějaké problémy se svou magií, jakéhokoliv druhu, poté, co se u něj projevily nové schopnosti?“

Hermiona chvíli přemýšlela. „Ne, nenašla. Jestli měl někdo problémy, tak se neprojevily, přinejmenším ne během doby, kdy byl dotyčný vyšetřován. To samozřejmě neznamená, že by se nemohly projevit později.“

Severus si přejel ukazovákem přes bradu, když o tom přemýšlel. „Slečno Grangerová, rád bych navrhl, abyste zkusila najít ještě další případy, jež by mohly zahrnovat přenos magie, ať máme větší množství podkladů pro výzkum. Čtyři nejsou dostatečný vzorek. Zkuste také najít jména zúčastněných. Potom zkuste zjistit více o schopnostech těch, kteří zemřeli. Dokážeme potvrdit teorii, že něco v jejich magii mohlo přenést jejich schopnost na jiného kouzelníka? Zkuste také zjistit, jestli u příjemce došlo k nějakým magickým incidentům. Pokud byste potřebovala nahlédnout do lékařských časopisů,“ naznačil otázku, „jsem si jistý, že bych to dokázal zařídit, pravděpodobně přes madame Pomfreyovou nebo nějakou soukromou knihovnu.“

„Vlastně jsem v naší knihovně našla dost lékařských časopisů, a ani nejsou v sekci s omezeným přístupem. Zítra je všechny dočtu a pak požádám madame Pomfreyovou o přístup do lékouzelnické knihovny, abych se ujistila, že jsme nic neopomenuli.“

„Díky, Miono. Cením si tvého úsilí. Opravdu se mi nelíbí, že bych tě měl požádat, abys svoje letní prázdniny strávila zavřená v knihovně,“ poznamenal Harry omluvným tónem. Vlastně si nemyslel, že by to Hermiona považovala za břímě - většina Nebelvírů ji stejně podezírala z toho, že tam přes prázdniny přespává. Zato si byl jistý, že Ronovi se to nelíbí, takže omluva patřila spíš jemu než jí.

Podle očekávání Hermiona mávla rukou. „To je dobrý, Harry. Vždyť víš, že miluju hádanky. Moc ráda ti pomůžu.“

Severus se podíval na Harryho s výrazem obav ve tváři z toho, že se svými přáteli sdílí tolik detailů ze svého soukromí. Harry ale žádné obavy neměl.

„Severusi, před Hermionou a Ronem nemám žádná tajemství - jsou to mí nejlepší přátelé a já jim věřím. Chci, abys jim řekl - vlastně nám - všechno, co můžeš, o tom nadměrném množství magie. Požádal jsi Hermionu, aby se podívala po nějakých ‚problémech‘, které mohli mít kouzelníci s novými schopnosti, ale možná bude schopná si všimnout něčeho, co není popsáno jako ‚potíže‘, když bude plně chápat, co se mi pravděpodobně stalo.“

Profesor se zhluboka nadechl a téměř nepostřehnutelně kývl hlavou. Ne že by to schvaloval, ale bylo jasné, že Harry se už rozhodl. Ve skutečnosti byla Grangerová velmi dobrá v bádání, takže víc informací o Harryho situaci mohlo přinést lepší výsledky. Ale Weasley?! Toho by rozhodně nedoporučil.

„Máme dva zdroje ohledně tvého stavu. Madame Pomfreyová tě podrobně vyšetřila, když ses vrátil z Ministerstva, a zjistila, že tvoje magické dráhy jsou roztřepené. To se občas stává. Máme lektvar, který je dokáže posílit. Už jsi vypil první dávku. Tohle je s největší pravděpodobností výsledek bezhůlkové magie. O to se postará ředitel, když tě bude učit, jak ji používat a tím také kontrolovat. Myslím, že tohle bude dobré.“

Severus si všiml závistivého výrazu v Ronově tváři, když uslyšel, že Harry se bude učit, jak používat bezhůlkovou magii. Téměř proti svému přesvědčení dodal: „Obecně nikdo pod čtyřicet let se o to vůbec nepokouší, protože to vyžaduje naprosto vyzrálé magické dráhy, aby se zabránilo riziku roztřepení. Protože ty už bezhůlkovou magii stejně děláš, bude lepší, když se ji naučíš kontrolovat, než abychom doufali, že s tím prostě přestaneš.“

Zdálo se, že to Rona uklidnilo.

„Také řekla, že máš v sobě víc magie než kdokoliv jiný, koho vyšetřovala. Zmínila své obavy z možného vylití, pokud bys jí měl víc, než kolik jsou jí schopny pojmout tvé magické dráhy. Navrhla, abychom zvýšili tvou schopnost magii kontrolovat, takže bude vždy protékat drahami. S ředitelem najdeme nejlepší způsob, jak zvýšit průtočnost tvých drah a jak je posílit, stejně tak jak rozvinout tvou schopnost ji kontrolovat.“

Hermiona podotkla: „Řekl jste dva zdroje. Předpokládám, že vyšetření madame Pomfreyové je jedním z nich. Co je tím druhým?“

Ach, velká otázka. Co na to říct? Severus honem přemýšlel; nechtěl popisovat děsivou vzpomínku Albuse, ale něco říct musel.

„Ředitel a já věříme, že u Harryho došlo dnes odpoledne k ‚vylití‘ magie. Harry pravděpodobně vyslal víc magie, než kolik jí mohlo protéci jeho magickými drahami, a tak z něj prostě vytekla. Trvalo jen vteřinu nebo dvě, než nad ní zase získal kontrolu, ale stalo se to. To podle nás potvrdilo obavy madame Pomfreyové o možném přeplnění. Věříme, že jsme nalezli několik způsobů, které by Harrymu mohly pomoci to v budoucnosti lépe kontrolovat.“¨

Ani jeden z nich nevypadal nijak zvlášť zděšený nebo rozrušený tím, co jim řekl, což bylo pravděpodobně spíš díky tomu, že si nedokázali plně uvědomit potenciální problémy, jež by to pro Harryho mohlo znamenat.

Ron si odkašlal. „Vlastně moje máma řekla, že se položila na podlahu hned, když Harry vykřikl, ale když ležela a bála se zvednout hlavu, uslyšela nějaký praskavý zvuk. Prý to trvalo jen vteřinu nebo dvě. Když se pak rozhlédla, nic neviděla, ale něco určitě slyšela.“

Ou. Přestože bylo dobré, když Ron potvrdil, že nikdo nic neviděl, zapomněli zvážit, že tenhle fenomén je slyšet. Zítra hned ráno Molly požádá, aby se o tomhle detailu nikomu dalšímu nezmiňovala.

„Vaše matka pravděpodobně zaslechla průvodní jev. Umím si představit, že takový nekontrolovaný výron magie by byl doprovázen praskavým zvukem. Povím o tom panu řediteli; nezmiňoval se o žádném zvuku, ale jeho pozornost byla pravděpodobně soustředěna na něco jiného.“

Severus rychle přemýšlel. Musel se ujistit, že tihle tři chápou vážnost situace, ale zároveň je nechtěl vystrašit. I když na druhou stranu, vzhledem k tomu, co spolu už prožili, možná ani nejsou schopní se vyděsit. Ale musí pochopit, jak by mohli jiní lidé na takové zprávy reagovat.

„Tenhle fenomén přetékání magie by ostatní pravděpodobně vyděsil, kdyby to viděli. Harry disponuje ohromným množstvím magie, a sledovat, jak proudí ven jeho kůží, je docela děsivé. Lidé by se mohli začít Harryho bát. Co by to pro něj znamenalo, není zatím zcela jisté. Naším cílem je proto naučit Harryho kontrolovat svou magii ještě předtím, než k něčemu takovému dojde.“

Severuse zabolelo u srdce, když viděl Harryho sklíčený výraz. Navzdory společnosti, obzvláště této konkrétní společnosti, nedokázal odolat a dodal: „Přísahám, Harry, že najdeme způsob, jak tomu zabránit.“

Ani Hermiona se nedokázala ovládnout. „Ach, Harry, my něco vymyslíme. Už jsme prošli tolika věcmi, které se ti - nám - postavily do cesty od té doby, co jsme nastoupili do Bradavic. Neopustíme tě, ani náhodou!“

Harry se mlčky upřeně díval na Severuse. Hermiona si toho všimla a uvědomila si, že je čas, aby odešli. Potichu vzala Rona za ruku a zatímco ho strkala směrem ke dveřím, potichu řekla: „Uvidíme se, Harry. Dobrou noc, pane profesore.“

Nezdálo se, že by si Severus nebo Harry všimli, že Hermiona s Ronem odešli. Několik dlouhých minut seděli v křeslech proti sobě a hleděli si navzájem do očí. Nemuseli vyslovit jediné slovo, aby si rozuměli.

Nakonec Harryho přemohla touha po objetí. Postavil se a přešel k Severusovi. Tvářil se neutrálně, ale oči ho zradily - jasně se v nich odrážel stres. Posadil se svému manželovi na klín a hlavu si položil do ohybu jeho krku.

Severus ho v tichosti objal. Píchalo ho u srdce kvůli Harrymu. V tom okamžiku si uvědomil, že by udělal cokoliv pro to, aby se lidé Harryho nebáli. Měl absolutní jistotu, že ať už se s jeho magií stane cokoliv, Harry mu nikdy neublíží. Možná se budou muset stáhnout do ústraní, ale oni si zrovna moc nelibovali v tom, být na výsluní společnosti. Mají jeden druhého.

A pak jeho tělem projel divný, téměř nevhodný pocit radosti. Mají jeden druhého. Harry si opět vybral jeho, když potřeboval utěšit. Dal mu přednost před svými dvěma přáteli. Byl nadšený, že má v Harryho srdci své pevné místo, a přísahal si, že udělá vše, aby si jeho důvěru zasloužil.

Nakonec ticho přerušil Harry.

„Vzpomínáš si, cos mi slíbil, Severusi? Že nedovolíš, abych ublížil někomu, koho mám rád.“

Severus mu i přes rostoucí knedlík v krku odpověděl: „Samozřejmě že si to pamatuji. A nedovolím, aby se to stalo. Pevně věřím, že najdeme způsob, jak ti pomoct. Jenže… jestli se stane nemyslitelné a ty nebudeš schopný kontrolovat svou magii a budeš pro ostatní hrozbou, odejdeme spolu. Nebudeš sám. Budu s tebou. Půjdeme někam, kde nebudeš nikoho ohrožovat, a budeme tam spolu žít.“

Harrymu vstoupily do očí slzy. Severus vyslovil jeho největší obavy. Nebude se muset vrátit do přístěnku pod schody, kde by byl úplně sám. Severus bude s ním.

I Severusovi zvlhly oči, zatímco pevně objímal Harryho.

Opět uběhlo několik tichých minut, než Harry promluvil.

„Když nebudeš spát celých deset hodin, a myslím, že madame Pomfreyová to nějak pozná, budeme mít oba problémy.“

Severus si odfrkl. „Pravděpodobně by to opravdu zjistila. Pojďme tedy.“ Pomohl Harrymu se vymotat z jeho klína a pak se sám postavil a upravil si hábit.

Za několik minut byli oba připravení jít spát. Severus seděl na své straně postele a Harry se posadil na peřinu a podával mu lahvičku s Hlubokým spánkem.

„Tumáš. Dobře se vyspi.“

S rezignovaným pohledem vypil Severus obsah lahvičky. Harry mu pomohl se pohodlně natáhnout v posteli a pak sledoval, jak Severus usíná. Když spal, přikryl ho peřinou. Sám si lehnul vedle něj, hlavu si položil na jeho hruď a poslouchal tlukot jeho srdce. Pro Harryho to byl ten nejvíc uklidňující zvuk na celém světě. Když už sám pomalu sklouzával do náruče spánku, ještě jednou zkontroloval Severusovu magii.

Poznal jeho magický podpis. Možná je jeho magie trochu pomíchaná, ale je to pořád jednoznačně Severus.

-----

Lucius Malfoy seděl ve své ložnici v křesle u krbu, oblečený do tmavě modrého sametového županu, a popíjel tu nejjemnější brandy ze svých zásob. Na rtech se mu usadil opravdový úsměv, když si v duchu procházel dnešní události.

U Starostolce šlo všechno přesně podle plánu. Jeho přednes byl dokonalý. Mluvil přesně tím tónem, kterého chtěl dosáhnout, a cítil, že ve všech bodech svého projevu zanechal maximální dojem. Všiml si výrazů překvapení u některých svých kolegů - členů Starostolce - a nedůvěry u svého starého přítele Severuse, zatímco Harry Potter vypadal zaujatě. A Edward Aventine po skončení zasedání nešetřil chválou.

Celkově naprostý úspěch.

Dokonce přišla i Narcisa! Ani se neodvážil ji požádat, aby se zúčastnila - neuměl si představit velikost opálu, kterým by ji musel uplatit. A přesto - dnes ráno přišla na snídani ve velice stylové (a velice drahé) róbě s decentními (a stejně tak drahými) šperky a oznámila mu, že poslala Dracovi sovu s prosbou, aby ji tam doprovodil!

Zůstala po celou dobu zasedání a vypadala naprosto fascinovaně. Také pohotově naznačila, že by se s ním a Dracem ráda zúčastnila slavnostního obědu, na kterém se do něj dokonce zavěsila a ke každému se chovala výjimečně vlídně a mile. Samozřejmě to také znamenalo, že byla při předávání Merlinova řádu prvního stupně Severusovi, ale upřímně mu poblahopřála a téměř mateřsky se pozdravila s Harrym Potterem.

Lucius přemýšlel o tom nestoudném útoku. Co si kdo myslel, že tím dosáhne? Ulevilo se mu, když se dozvěděl, že Severus přežil - po večeři mu syn poslal sovu a oznámil mu, že se profesor objevil na večeři ve Velké síni. Kam ten svět spěje, když se podobný útok může odehrát přímo na Ministerstvu kouzel, rovnou před nosem ministryně? Co mohl kdo takovou akcí získat?

Narcisa překvapivě zareagovala dokonce i na ten útok. Samozřejmě že ji svým tělem chránil před jakýmkoliv zraněním, ale ona se bála o Draca a dost zoufale volala jeho jméno, dokonce se snažila vymanit a jít ho hledat. Ostatní v tom museli vidět docela pěkný obrázek rodinné lásky a oddanosti, ale Merlin ví, že Narcisa nikdy nic ani vzdáleně podobného neprojevila.

Co se s ní stalo?

Ve vedlejším pokoji, její vlastní ložnici, seděla Narcisa ve své marnivosti před zrcadlem a kartáčovala si vlasy. Měla na sobě světle růžovou saténovou noční košili, vyšívanou krajkami. Koupila ji, aby někoho svedla, ale nikdy ji k tomu účelu nepoužila. Vypadala v ní obzvlášť přitažlivě, takže si ji dnes oblékla, aby mohla svést někoho jiného.

Když byly její vlasy perfektně rozčesané, labutěnkou si na obličej nanesla trochu parfémovaného pudru, jež její pleti dodal éterický vzhled, a rty si lehce přejela temně rudou rtěnkou. Ještě jednou se prohlédla v zrcadle a pak se rozhodla, že je načase udělat další krok.

Výkon jejího muže před Starostolcem ji okouzlil, a tak začala okamžitě spřádat plány na jeho svedení. Každý v místnosti sledoval Lucia, ale ona nevěnovala pozornost jeho slovům. Byla ohromena silou jeho přesvědčení a emocemi, s nimiž obhajoval svou práci. Bože, už to byly roky, kdy byla naposledy tak bláznivě zamilovaná do Lucia nebo někoho jiného.

Přetrpěla nudný oběd a byla milá na každého, komu její manžel věnoval pozornost, a dokonce se jí podařilo znít upřímně a mile, když zdravila účastníky recepce na počest Severuse.

A ten útok! Její muž ji okamžitě strhl na zem a chránil ji vlastním tělem. Málem se přestala ovládat, když se na ni přitiskl. Musela udělat něco, čím by od jeho těla odvedla svou pozornost - a napadlo ji hledat Draca. Když bylo konečně nebezpečí zažehnáno a oni se konečně postavili, Lucius k ní byl tak pozorný a zavolal domácího skřítka, aby jí přinesl skleničku brandy. Nepamatovala si, kdy se o ni naposledy někdo takhle staral. Samozřejmě, když Lucius něco potřeboval, projevoval péči - její šperkovnice přetékala klenoty, které jí koupil, aby si zajistil její přítomnost na různých akcích. Ale tohle bylo kvůli ní samotné, ne protože chtěl, aby pro něj něco udělala.

Narcisa pomalu otevřela dveře a s ladností vešla do ložnice svého manžela. Krajková saténová košilka kolem ní povlávala, vlasy se jí leskly a tváře měla lehce zardělé. Překvapení na Luciově obličeji, když se téměř nikdy nepoužívané dveře spojující jejich ložnice otevřely, se rychle změnilo na výraz čisté žádostivosti.

O několik minut později byl Narcisin plán na svedení manžela uskutečněn.

-----

Voldemort seděl u velkého jídelního stolu a četl zvláštního vydání Denního věštce. Časně povečeřel a právě se chystal do své pracovny, aby doladil bojové plány, když jeden z jeho následovníků přinesl noviny.

Přečetl je od první do poslední stránky a byl zklamaný, když nikde nenašel potvrzení, že ten zrádce Snape byl skutečně zabit. Pryč byly dny, kdy se dozvídal o událostech na ministerstvu téměř ve stejnou chvíli jako samotný ministr (a někdy dokonce i dříve). Lucius a jeho konexe mu chyběli.

Alespoň že jeden Smrtijed noviny viděl a napadlo ho, že by mu je měl přinést!

Smrtijedi, kteří se znovu zformovali kolem Temného pána, nebyli stejného kalibru jako většina z těch starých dobrých časů. Několik schopných čarodějek i kouzelníků zemřelo, když ten proklatý Potter ukradl Odinovo oko přímo jemu z ruky. Mnoho z jeho dřívějších stoupenců se nevrátilo, když se je snažil najít poté, co seslal kouzlo spánku. To bylo nepříjemné, ale konec konců, ti chytřejší z nich si uvědomili, co svým kouzlem zamýšlel. Buď se urazili, že jim nedůvěřoval natolik, aby se jim svěřil se svými plány, nebo se obávali, že by nebyli mezi vyvolenými, jež by buď probudil nebo na něž by seslal stázové kouzlo.

Ačkoliv teď ty zrádce opravdu nenáviděl, musel uznat, že byli jedněmi z jeho nejlepších Smrtijedů. Severus měl vždycky mimořádný vhled a jeho rady byly moudré, nehledě na to, že byl lektvarovým géniem. Lucius byl zase hotovým pramenem informací, měl agenty a špehy doslova všude.

A teď je odkázán na to, aby se důležité informace dozvídal z Denního věštce, z toho nejhoršího zdroje, a dokonce se ani nejednalo o úplné nebo aktuální informace!

Podrážděně si povzdechl a s pomalu se rozvíjející bolestí hlavy (další důvod nenávidět Severuse, který jediný dokázal uvařit lektvar, jež okamžitě zastavil jakoukoliv bolest hlavy) se postavil a odešel do pracovny.

Jeho plány nevycházely. Byl si tak jistý kouzlem spánku, že se ani nenamáhal s vytvářením spojenců, a teď měl problém nějaké najít. Způsob boje, který teď bude muset vést, vyžaduje lidi nebo tvory ochotné pro něj bojovat, ale jak se zdá, je jich absolutní nedostatek. Trolové vždycky odpověděli ano na každou žádost o podporu, ale kdo by věřil trolům? Otázka zmizelých upířích klanů se vyřešila, když se dozvěděl, že byli vyléčeni - žádné klany už neexistovaly. Bude to trvat mnohem déle, než doufal.

Denní věštec psal, že mudlové se v průběhu příštího týdne nebo dvou probudí. Voldemort opravdu doufal, že si kouzelnický svět podmaní dřív, než bude muset začít počítat s mudly. K tomu bohužel nedojde. Možná by mohl najít způsob, jak využít probuzené mudly tak, aby mu to pomohlo v boji proti zbytku kouzelnického světa? Zajímavá myšlenka - bude ji muset dnes večer prozkoumat.

-----

Poznámka autorky: Někteří čtenáři, kteří mají mnohem lepší paměť než já, mě upozornili na chybu v minulé kapitole. V kapitole 22 Kamene manželství byla krátká zmínka o tom, že Harry začal zvát Rona a Hermionu do svých pokojů někdy v polovině října, aby spolu studovali. Takže návštěva, kterou jsem v minulé kapitole popsala, nemohla být jejich první návštěvou v pokojích Harryho a Severuse. Rozhodla jsem se kapitolu nepřepisovat. Líbí se mi popis jejich první návštěvy, ať už se odehrála kdykoliv, a doufám, že moje rozhodnutí nebude nikomu vadit.

 Divoká magie - 111. kapitola

Poslední klidné dny - 113. kapitola