Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Albus přiběhl do své kanceláře právě včas na to, aby viděl, jak na koberec před krbem dosedl velký sup bělohlavý s jasně zelenýma očima. Fawkes supa sledoval bezstarostně a se zvědavostí a potvrdil tak ředitelovo podezření, že se jedná o kouzelníka nebo čarodějku – zvěromága pobývajícího na hradě, a ne o vetřelce zvenčí nebo zbloudilého ptáka. Chvíli na to se velký pták přeměnil ve faraonku Nitocris.

Albus zůstal stát mimo její zorné pole, a teprve když bylo jasné, že hledá něco konkrétního, přeměnil svou noční košili v hábit a vystoupil z tmavého koutu nedaleko schodů do jeho vlastních pokojů. Faraonka vůbec nevypadala překvapená jeho nenadálým objevením se a klidně ho pozdravila: „Dobrý večer, profesore Brumbále.“

„A dobrý večer také vám, drahá. Co vás přivedlo do mé kanceláře v tak pozdní hodinu? Je tu snad něco, s čím bych vám mohl pomoci?“ Pokynul rukou k velkému křeslu nedaleko krbu, ke kterému se vzápětí sehnul, aby rozdmýchal oheň a objednal čaj.

Nitocris vůbec nepočítala s tím, že by vedla podobný rozhovor, ale došlo jí, že muž jako Brumbál musel mít kolem ředitelny výstražná kouzla, takže její původní představa, že sem nepozorovaně proklouzne, se ukázala jako nesprávná. Povzdechla si nad svou hloupou chybou, posadila se do křesla a přijala nabízený čaj. Ředitel ji přes své půlměsícové brýle pozoroval jako dědeček svou neposlušnou vnučku.

„Je mi opravdu hrozně líto, že jsem vás dnes v noci vyrušila, pane. Chtěla jsem si prohlédnout jeden starobylý magický artefakt, který, jak jsem se dozvěděla, vlastníte. Mám problém a doufala jsem, že by mi mohl pomoci ho vyřešit.“

Albus měl podezření, že ten problém se týká její rodiny – donesly se mu zprávy o návštěvě jejího strýce, zatímco ona očekávala svého poradce, a o jeho náhlém odchodu po velmi krátkém rozhovoru. Od Minervy také slyšel, že dívku docela zaujal Neville Longbottom – velmi nezvyklý, ale povzbudivý vývoj situace. Přechovával několik magických artefaktů na policích v ředitelně, některé z nich byly velmi vzácné a cenné, další byly starodávné. Ale když zvážil všechna fakta, byl to Kámen manželství, o který se Nitocris s největší pravděpodobností zajímala.

„Z vlastní zkušenosti vím, že magické artefakty nejsou příliš vhodné k řešení problémů. Poskytnou nám malou informaci, která může, ale nemusí pomoci. Jen málokdy skutečný problém opravdu vyřeší. Lidské srdce nebo mysl jsou téměř vždy těmi nejlepšími rádci, kde hledat řešení. Možná byste mi mohla váš problém popsat, abychom zjistili, jestli tu mám nějaký artefakt, který by vám ho pomohl vyřešit.“

„Moji strýcové se mě snaží donutit ke svatbě s jedním z jejich synů, bratrancem, který je o něco starší. Hnusí se mi. Navíc si ani nemyslím, že by už přišel ten správný čas se vdát.“

Albus pokýval hlavou. „V hodinách paní Longbottomové i jinde jste dala zřetelně najevo, že chcete plně převzít vládu nad Egyptem a odvolat své strýce z jejich pozic. Předpokládám, že by tento akt zahrnoval i zákaz jejich pokusů vás přinutit ke svatbě nebo vás provdat za někoho podle jejich výběru.“

Ten muž měl pravdu. Pokud by Nitocris odstranila své strýce z jejich pozic a zabránila jim tak v přístupu k moci, neměli by žádné právo mluvit do jejích plánů ohledně svatby. Jenže ona si chtěla být jistá, že si vybrala dobře, a kdyby starodávný artefakt potvrdil její city, dodalo by jí to sebedůvěru, již bude potřebovat k prosazení svého snu a přemožení všech, kteří by jí v tom chtěli zabránit.

„Potkala jsem někoho, o kom si myslím, že je ta pravá osoba. Mohl by být mou spřízněnou duší. Není Egypťan, takže očekávám odpor, pokud bych ho prohlásila za svého ženicha. Pokud by ale náš svazek byl podložen legendárním magickým artefaktem, nikdo by nemohl moji volbu zpochybňovat.“

Albus se zhluboka nadechl. Chápal její starosti a důvody, pro které chtěla vědět, koho jí Kámen manželství ukáže, ale tohle byl klasický příklad nesprávného spoléhání se na magický artefakt.

„Drahá, není nic lepšího na světě, co vám pomůže najít pravou lásku, než vaše srdce. Žádný magický artefakt to za vás neudělá. Spřízněná duše nemusí být člověk, kterého milujete nebo kterého si chcete vzít. Může jí být, ale také nemusí. Jste mladá a máte dost času, abyste nechala své srdce a rozum zvážit své možnosti a udělat správné rozhodnutí.“

Nitocris nevypadala moc přesvědčeně. Albus věděl, že se s ní bude muset podělit o nějaké osobní zkušenosti s Kamenem manželství – možná že jedna z nich jí pomůže uvidět pravdu.

„Když se mi poprvé dostal do rukou artefakt, který dokázal kouzelníkovi nebo čarodějce ukázat jejich ideálního partnera, musím přiznat, že jsem s ním dost experimentoval. Znal jsem pár, jehož manželství bylo velmi šťastné. Oba dva byli spokojení a zamilovaní, prostě lidé, kterým jiní mohli jejich lásku závidět. V soukromí svého domova jsem před artefaktem vyslovil jejich jména a byl jsem nadmíru šokován, když jsem se dozvěděl, že ani jeden není tomu druhému spřízněnou duší. Snažil jsem se tedy ty dva lépe poznat, jen aby se mi potvrdilo, že byli do sebe velmi zamilovaní i po padesáti letech manželství. Ať už spřízněná duše znamená cokoliv, tito dva našli své štěstí s partnerem, kterého jim vybralo jejich srdce, a jejich láska nezeslábla, i přestože se nejednalo o ideální partnery. Po mnoho let jsem pravidelně několikrát do roka takto experimentoval. Objevil jsem spoustu vášnivě se milujících párů, kteří nebyli svými spřízněnými dušemi. Na druhou stranu, když jsem se tázal na manžele, jejichž vzájemný vztah byl chladný, bez stop po lásce, zjistil jsem, že tito dva jsou si navzájem ideálními partnery, i když spolu nebyli šťastní a spokojení.“

Nitocris se mračila, zatímco uvažovala o jeho slovech. Albus byl rád, že o tom přemýšlí. Přestal Kameni manželství důvěřovat, když viděl, že lidé jako Artur a Molly, kteří nejsou svými spřízněnými dušemi, mají velmi šťastné manželství, zatímco Lucius a Narcisa se vůbec nemilují. Pokud by okolnosti z minulého září nevyžadovaly okamžité řešení, nikdy by ho nenapadlo hledat u Kamene radu. Bylo vůbec zajímavé, že ten vztah fungoval – příliš mnoho manželství uzavřených výhradně na základě Kamene manželství skončilo katastrofou. Kámen vybíral spřízněné duše hodně svérázným způsobem, nicméně to ještě neznamenalo, že jste se s dotyčným museli oženit nebo jste se do něj zamilovali.

„Potkala jste muže, za kterého byste se mohla chtít provdat. Pokud jste se s ním setkala tady v Bradavicích, je pravděpodobné, že je také velmi mladý, a to znamená, že ani on není zřejmě ještě připraven uzavřít manželství. Nechte svá srdce rozhodnout, jestli se milujete, a své mysli zjistit, zda si budete rozumět. Není lepší způsob, jak si zajistit budoucí štěstí. Nepotřebujete manžela, protože jste sama schopná se postavit svým strýcům a prosadit svá vlastní pravidla. Až dokončíte ve své zemi všechny změny a přijde váš čas, vaše srdce vás povede.“

Nitocris se usmála. „Děkuji vám za vaše moudrá slova, profesore. Musíte být opravdu přesvědčený, že Kámen manželství moje dilema nevyřeší.“

„To vskutku ne. Chcete najít muže nejvhodnějšího pro uzavření manželství, a s tím nemají spřízněné duše nic společného.“

„Ale není lepší, když milujete někoho, kdo je i vaší spřízněnou duší?“

„Kámen manželství nezaručuje oboustrannost. Viděl jsem páry, ve kterých ani jeden nebyl spřízněnou duší tomu druhému, nebo v nichž jeden partner ji našel, ale tomu druhému ukázal Kámen někoho jiného. Jejich láska a štěstí nebyly závislé na tom, zda jsou či nejsou ideálními partnery. Největší tragédie, které mohou být připsány Kamenu manželství, jsou ty, kde milující partneři zjistili, že nejsou svými spřízněnými dušemi, a začali toužit po tom, co by mohlo být. Tak zničili všechno, co dosud vybudovali. Kámen manžeství zasel do jejich srdcí nespokojenost, zničil tím jejich dosavadní život a způsobil velké neštěstí. Nechtěl bych, aby něco takového zničilo život vám nebo tomu šťastnému mladému muži.“

Nitocris se neochotně postavila. „Chápu, co mi chcete říct. Děkuji vám.“

Krásná mladá žena náhle zmizela a místo ní se znovu objevil sup, který ladně vyletěl oknem a zamířil k nebelvírské věži.

- - - - -

Když se Harry ráno probudil, jako obvykle ještě malátný a apatický, nebyl vůbec překvapen, že Severus ještě hluboce spí. Harry si nepamatoval, že by ho někdy předtím viděl užívat Doušek bezesného spánku. Podle jeho zkušeností nebylo neobvyklé, že při nepravidelném a spíše výjimečném užívání vykazoval silnější účinek. Vlastně mu to ani nevadilo – nepřestal Severuse objímat, a zatímco čekal, až se probudí, podřimoval.

Teprve o hodinu později se Severus začal pomalu probouzet. Uvědomil si, že něco je jiné, ale zpočátku nebyl vůbec schopen ze sebe setřást zbytky spánku, takže nedokázal identifikovat, co by to mohlo být. Cítil se bezpečně, a tak znovu usnul. O chvíli později se opět probudil a tentokrát byl schopen udržet se vzhůru dost dlouho na to, aby si uvědomil, že ho někdo drží kolem pasu. Harry častokrát usnul s uchem přitisknutým na jeho hruď, proto mu tento pocit nebyl úplně neznámý. Když se probudil potřetí, došlo mu, že ho kolem pasu objímá někdo ležící za jeho zády. Tohle už bylo nové a stačilo to na to, aby se definitivně probral.

Co nedokázal pochopit, bylo to, jak se do této pozice vůbec dostal. On byl vždycky ten, kdo objímal svého partnera, při těch příležitostech (které před začátkem tohoto školního roku nebyly nijak pravidelné), kdy nespal sám. Nedokázal si ani vzpomenout, jestli ho vůbec někdy někdo takhle držel. Ve všech svých vztazích byl dominantní, někdy díky své výšce, ale většinou kvůli své povaze. Jak se mu podařilo přenechat dominantní chování někomu, kdo ho přinutil spát v této poloze a umožnil mu cítit se v ní pohodlně?

Zatímco se soustředil na svůj malý vnitřní rozhovor, poslední stíny únavy zmizely a on si vzpomněl na předchozí večer a důvod, proč si vůbec vzal Doušek bezesného spánku. Harry ucítil, že se Severus napjal, ještě pevněji ho objal a potichu ho uklidňoval.

„Šššš, Severusi, všechno je v pořádku. Uklidni se. Nic se neděje. Všechno je fajn. Nerozčiluj se.“

Po několika hlubokých nádeších a výdeších se Severus uklidnil, ale nepohnul se. Harry k němu stále potichu promlouval. „Jsi v pořádku. Včera večer sis vzal na lačno Doušek bezesného spánku. Našel jsem tě už v posteli, když jsem přišel z večeře. Spal jsi, ale i tak z tebe bylo cítit napětí. Namasíroval jsem ti záda. Cítíš se teď líp, ne? A pak jsem namasíroval i tvou magii – byla napjatá stejně jako zbytek tvého těla. Upadl jsi do opravdu hlubokého spánku. Vsadím se, že dneska ráno se cítíš tisíckrát lépe. Doslechl jsem se o zlatici. Je mi opravdu líto, jak jsem na tebe předtím křičel. Včera se ti nic nedařilo. Vím, jaký to je pocit.“

Nebylo to tak dávno, co by se Severus každému, kdo by mu řekl, že Harry ví, jak se cítí po takovém dni, vysmál. Nyní si uvědomoval, že Harry měl špatných dnů víc než on, a možná i mnohem horších. Uchopil Harryho dlaň do své a pak se pomalu přetočil na záda, zatímco Harry si podepřel hlavu rukou, aby se s ním mohl snáze bavit.

„Téměř jsem způsobil katastrofu obrovských rozměrů, když jsem tu malou rostlinu vzal s sebou. Samozřejmě jsem vůbec nic netušil, ale měl jsem to vědět, nebo být alespoň obezřetnější. Měl jsem nejdřív požádat Longbottoma, aby zjistil její vlastnosti, a ujistit se, že je bezpečné ji převážet. Jenže jsem ji místo toho rovnou přivezl.“

Harry si odfrknul a pak se zasmál, když si uvědomil, že zněl jako Severus. „Už začínám frkat jako ty! A nebuď směšný.“ Severus zdvihl obočí. „Vážně, ta kytka byla na tom poli úplně neškodná, tak proč by si kdokoliv měl myslet, že po přesazení zemře a vytvoří mrtvou zónu?“

„Stejně jsem se měl chovat opatrněji.“ Najednou Severusovi došlo, že Harrymu o keři neřekl vůbec nic. Potřásl hlavou a protočil oči. „Kdo ti o té rostlině řekl?“

„Neville nám o tom vyprávěl u večeře.“

Severus zasténal – to znamená, že to vědí všichni Nebelvíři.

„Přestaň. Nikdo se o tom před tebou nezmíní. Nebelvíři mají pud sebezáchovy, víš.“

Severusovi téměř uniklo pousmání, když přemýšlel o Harryho vážném výrazu. On opravdu věřil, že jeho spolužáci ani jejich mladší sourozenci to Severusovi nikdy nepředhodí. Tohle byla jedna z věcí, která by Severuse mohla strašit celá desetiletí. Jeho osobní mrtvá zóna.

Severus si vzpomněl na něco jiného, co Harry předtím řekl. „Říkal jsi, že jsi namasíroval mou magii. Co přesně jsi tím myslel?“

Harry se zachichotal. „Když jsem uvolňoval tvoje ztuhlé svaly, napadlo mě, že kdybych hladil tvou magii, uklidnilo by tě to.“ Severusovo obočí vyletělo vzhůru. „Pak jsem zjistil, že tvoje magie je ztuhlá stejně jako tvoje svaly, tak jsem ji jakoby namasíroval. Uvedlo tě to do hlubšího spánku.“

Severus o tom několik minut uvažoval. „Ty se opravdu dokážeš dotknout mé magie?“

„Jistě. Vždycky jsem dokázal vidět magii druhých. Myslím, že jsem si to uvědomil ve třetím ročníku. Nikdy jsem o tom nikomu neřekl – nebylo to něco, o čem bychom se bavili. Když se mnou na začátku tohohle roku mluvila Hermiona o … o něčem, řekl jsem jí, že vidím magii, a ona řekla, že bych o tom neměl nikdy s nikým mluvit.“ Harry skoro zmínil Hermionin sice dobře míněný, ale přesto nedomyšlený rozhovor o možnosti anulování, a jen na poslední chvíli si uvědomil, jak to Severuse rozrušilo, když tuto možnost před ním poprvé zmínil.

Harry se usmál. „Jakmile mi bylo řečeno, že nemám o něčem mluvit, hned to upoutalo mou pozornost. Začal jsem si víc uvědomovat svou vlastní magii a pak i magii ostatních. Teď ji vidím ještě zřetelněji. Tvoje magie je jediná, jíž jsem se kdy dotkl.“ Zrudnutí Harryho tváří prozradilo, že se to zřejmě stalo při nějakém jejich intimním průzkumu a pravděpodobně to bylo příčinou Severusovy silné (a pozitivní) reakce na takové zkoumání.

Severus si teď uvědomil, že už několikrát se po probuzení vedle Harryho cítil jinak. Potom tu bylo to ráno, kdy uviděl domácí skřítky. Tohle byla jitra, která byla jaksi intimnější než předchozí noci. Bylo možné, že v důsledku toho, co Harry dělal, docházelo k propojejí jejich magií? Měl by to Harrymu říct? Pokud hoch stále doufal, že od něj odejde, až dosáhne plnoletosti – i když se nezdálo, že by to Harry chtěl –, pak důvod pro anulování jejich manželství, totiž to, že se nespojili i fyzicky, by se stal jaksi méně závažným v porovnání se společně sdíleným jménem, domem a magií.

Harry upřeně sledoval jeho neuvěřitelně výrazné oči, a když si Severus neuvědomoval, že ho někdo pozoruje, dokonce i jeho tvář hodně prozrazovala. Nedokázal vůbec pochopit, jak ho někdy mohl považovat za necitelného bastarda. Teď viděl, že se v něm odehrává nějaký vnitřní konflikt, i když si nebyl jist, proč. „Co je špatně, Severusi?“

Muž se, přestože byl hodně nervózní, rozhodl pro upřímnost. Doufal, že štěstí se k němu dnes neobrátí zády a nebude toho litovat. „Domnívám se, že naše magie propojuješ pokaždé, když se dotkneš mé. To je pravděpodobně příčinou toho, proč najednou dokážu vidět domácí skřítky. A už několikrát jsem se ráno cítil nějak jinak.“ Nezdálo se, že by tato informace Harryho nějak znepokojila, proto se rozhodl to ještě lépe vysvětlit, konec konců mluvil s Nebelvírem. „Vzpomínáš si, že jsme se zavázali spojit naše jména, domy, magii a těla. Tři z toho se už staly.“

Naprosto ho ohromilo, když se k němu Harry naklonil pro krátký polibek, a pak, navzdory tomu, že si včera večer neoblékl pyžamo, vylezl z postele a zamířil do koupelny. „Rychlejší se sprchuje první, pokud se ke mně ovšem nechceš přidat?“

Takové pozvání nemohl Severus odmítnout.

- - - - -

Během sobotní večeře ohlásil jeden domácí skřítek madame Pomfreyové, že přede dveřmi Velké síně leží v bezvědomí motácká žena. Ošetřovatelka ho požádala, aby ji přenesl na ošetřovnu, ale on to odmítl udělat. Madame Pomfreyová si otráveně povzdechla a rychle dojedla, aby mohla ženu zkontrolovat. Jediným člověkem, kterému by se mohlo dostat takového neuctivého zacházení, byla Harryho nenáviděná teta. Samozřejmě, že se jednalo o Petunii Dursleyovou.

Madame Pomfreyová ji odlevitovala na ošetřovnu, jelikož všichni skřítkové byli neoblomní a odmítali pro Petunii cokoliv udělat. A Argus Filch jako moták jí pomoci nemohl. Poppy ji původně chtěla uložit na postel uprostřed místnosti, ale její zdravý rozum zvítězil, když si představila, jak by byla Petunie protivná, až se probudí, a uložila ji nedaleko okna.

Zkontrolovala ji a zjistila, že má zlomenou čelist a prasklou lebeční kost. Možná ji někdo nejdříve uhodil a ona se pak udeřila do hlavy, když spadla. Nebo si čelist zlomila při pádu. Byla ve velkém pokušení ji vůbec neléčit. Bylo jí jasné, že Petunie odsoudí její léčitelské schopnosti. U Merlina, ta žena si zaslouží trpět a cítit bolest. Nicméně se nakonec řídila Hippokratovým slibem, který skládali všichni lékouzelníci. Trvalo jí ovšem půl hodiny, než si to všechno promyslela a dospěla k závěru, že musí tuto příšernou ženskou ošetřit.

Kouzlem jí narovnala kosti, jenom s podáním Kostirostu se rozhodla počkat, až se Petunie probudí. Také se jí podařilo odstranit opuchliny. I když tím nebyla nadšená, během několika minut s léčením skončila. Ještě zkontrolovala, zda Petunie nemá otok na mozku, pak ji hned probudila a se slovy „Vypijte to!“ jí podala sklenici s lektvarem. Petunie ji vypila na jeden lok.

„Spravila jsem vám zlomenou čelist a prasklou lebeční kost. Díky tomuto lektvaru vaše kosti znovu srostou. Musíte tu zůstat do zítřejšího rána – pokud budete v pořádku, budete se moct vrátit do své ložnice.“ Madame Pomfreyová usoudila, že její přísaha ji pouze zavazuje ženu vyléčit, nikoliv jí pobyt na ošetřovně nějak zpříjemnit. Proto jí nenabídla nic k jídlu ani lektvar proti bolesti. Už toho pro ni udělala dost.

Druhého dne ráno ležela Petunie se zavřenýma očima v posteli a cítila se opuštěná, uražená a mizerně. Byla vážně zraněná, pokud mohla věřit tomu, co jí ošetřovatelka včera řekla. Nikde tu neviděla rentgen, takže kdo ví, jestli diagnóza byla vůbec správná? Zdálo se, že nikoho nezajímalo, že byla napadena a zraněna. Čím víc o tom přemýšlela, tím byla smutnější, až jí nakonec vytryskly slzy a ona začala vzlykat.

Nakonec ještě na chvilku usnula, ale probudily ji hlasy. Nesnažila se je poslouchat, jenže dotyční mluvili hodně nahlas a ona jim rozuměla každé slovo. Nějaký muž a žena mluvili s tou nepříjemnou ošetřovatelkou.

„Madame Pomfreyová, my víme, že tento zvyk se skoro vytratil, ale Margaret a já jsme se o tom bavili a dospěli jsme k závěru, že je načase, aby rodové linie Landonů a Ecclesiů byly posíleny skrze náhradní motáckou matku. Je pro nás důležité, obzvláště v těchto těžkých časech, aby náš dědic byl magicky silný. Chceme mít hodně dětí, a pravděpodobně jen u našeho prvního se spolehneme na náhradní mateřství, protože Margaret může mít děti a přeje si je porodit. Také si myslíme, že je teď vhodný čas najít motáckou ženu, která by se chtěla stát čarodějkou, protože je tu spousta žen, které právě objevily, že mají magii.“

Poppy roztržitě přikývla. „Pane a paní Landonovi, zcela chápu směr vašeho uvažování. Souhlasím s tím, že je obezřetné, aby se v každé čtvrté nebo páté generaci vyskytla náhradní matka a magická linie tak zůstala silná. Už jsem domluvila tucty takových mateřství a jsem si jistá, že najdu někoho, kdo bude ochotný vám vyhovět. Nicméně se domnívám, že nejlepším řešením je najít motáckou ženu pocházející z kouzelnické rodiny.“

Mladý ženský hlas se nyní vložil do rozhovoru. „Poppy, opravdu bychom raději udělali něco pro ty chudáky, co se právě dozvěděli, že mají magii. Tohle je náš způsob, jak těm tvorům pomoci najít v kouzelnickém světě domov.“

Ošetřovatelka se zasmála. „Opravdu nemůžete očekávat, že motáci, kteří byli probuzeni z kouzla spánku, jsou nejvhodnějšími kandidáty na náhradní mateřství. Tyto ženy žily v mudlovském světě a musíme předpokládat, že se tam budou chtít vrátit, až krize pomine. Nevědí nic o kouzelnickém světě, tak co by mohl slib získání magie výměnou za donošení dítěte pro ně znamenat? Je to něco, co si nemohou vzít s sebou zpět. Nejsou ani součástí našeho světa. Ne, nejlepším řešením pro vás bude náhradní matka z kouzelnické rodiny, již motáctví odsoudilo žít na hranici naší společnosti. Nabídnete jí tím způsob, jak se do společnosti zapojit.“

Teď znovu promluvil muž. „Ach, už vás začínám chápat. Náš soucit byl zaměřen špatným směrem. Mohli bychom vás požádat, abyste nám poslala sovu, až pro nás najdete vhodnou kandidátku?“

„Ráda vám s tím pomůžu. U Sv. Munga pracuje několik velmi diskrétních lékouzelnic, které znají rodiny s motáckou dcerou a které vám velmi rády pomohou. Hned se jich zeptám.“

Margaret odpověděla: „Já i Eustace jsme vám opravdu vděční, Poppy. Těšíme se na vaši zprávu.“

Eustace? Kolik lidí, dokonce i v tomhle příšerném světě, by pojmenovalo své dítě Eustace? To musí být Amaranthin přítel, ten, který jí ukázal, jak jíst dýkou, když jí držení normálního příboru způsobovalo bolesti v ruce. To je hrozné, že tak příjemný muž a jeho manželka musejí hledat náhradní matku! A přitom vypadal zdravě, ale možná jeho žena je příliš slabá? Být těhotná devět měsíců není vůbec příjemné, pokud mohla Petunie soudit podle svých omezených zkušeností, ale domnívala se, že každá žena by své vlastní dítě raději porodila sama.

Petunie se znovu uložila ke krátkému spánku s pocitem morální převahy, protože ona svého syna porodila sama a nemusela o to žádat nikoho jiného.

- - - - -

Teprve když večer počet studentů v nebelvírské společenské místnosti prořídl, všimla si Nitocris, že u jednoho stolku sedí Hermiona úplně sama. Podle toho, co zaslechla o Hermioniných studijních zvyklostech, předpokládala, že se jen snaží dohnat zameškanou látku z minulého týdne, ale také si myslela, že ji bude zajímat, co jí o Kameni manželství řekl profesor Brumbál. Proto si přisedla k jejímu stolku a čekala, dokud si jí Hermiona nevšimne.

Jak se ukázalo, Hermionu to opravdu zajímalo.

„Dost jsem o tom přemýšlela. Ten den, kdy profesor Brumbál navrhl použití Kamene manželství, jsme byli v časovém presu a museli jsme něco udělat hodně rychle. Vypadalo to, že je výběrem partnera pro Harryho nadšený, ale poznámky ostatních naznačovaly, že Kámen manželství byl příčinou několika opravdových tragédií. Jenže když Kámen fungoval pro Harryho, tak proč se nepoužíval častěji? Proč jeho použití znamená někdy velký úspěch a jindy absolutní selhání? Nikdo to neumí vysvětlit.“

Nitocris s ní musela souhlasit. „Nikdy by mě nenapadlo, že srdce a mysl jsou lepší při pochopení kompatibility a lásky než magický artefakt. Dokonce i váš Moudrý klobouk, jak se zdá, rozezná vnitřní hodnotu a povahu každého nového studenta. Proč nasloucháte Moudrému klobouku, ale skrýváte Kámen manželství?“

„Možná je to tak, jak řekl ředitel – artefakt je schopen určit jen jednu věc nebo pohlíží na věci z jedné perspektivy. Každý ze zakladatelů Bradavic měl svoje vlastní kriteria a Moudrý klobouk může určit, kterým z nich charakter studenta nejvíc vyhovuje a umístit ho tak do odpovídající koleje. Ale lidé v koleji nejsou nezbytně přáteli, nesouhlasí spolu v mnoha oblastech, mají velmi odlišné životy. Pokud bys chtěla, aby Klobouk určil víc než jen vlastnosti odpovídající jednotlivým kolejím, nebo pokud by ses pokusila extrapolovat jeho rozhodnutí tak, aby vyjadřovalo víc než jen obyčejné zařazení, nejspíš by také došlo ke katastrofě.“

„Ředitel si myslí, že spřízněné duše nejsou automaticky do sebe zamilované. Řekl, že viděl mnoho párů, kde muž a žena byli spolu velmi šťastní, a přitom nebyli ideálními partnery. Také řekl, že když je někdo spřízněnou duší někomu jinému, neznamená to, že to platí i obráceně – když je mužovou spřízněnou duší jeho manželka, neznamená to, že Kámen manželství ho určí jako spřízněnou duši pro ni.“

Hermionu tato informace rozrušila. „Ach ne. Může to znamenat, že zatímco Snape je Harryho spřízněnou duší, jeho vlastní spřízněnou duší může být někdo jiný?“

Nitocris přikývla a Hermiona smutně potřásla hlavou.

 Změny - 97. kapitola

Konec míru - 99. kapitola

Komentáře   

0 # Odp.: Kdo to mohl tušit - 98. kapitolaanonym 2020-05-04 20:47
Chtěla bych jen upozornit na drobnou nesrovnalost ohledně Kamene manželství v kontextu informací od Josephine Darcy.
Josephine hned v jedné z prvních kapitol zmiňuje, že spřízněné duše vybrané Kamenem jsou oboustranné (Harry je spřízněnou duší pro Severuse a naopak a nezáleží na tom, zda se řekne jméno toho či onoho partnera). Lynne naproti tomu výše zmiňuje, že spřízněné duše nemusí být oboustranné.;-)
Ale toto je přeci jen fanfikce na fanfikci a nemusí tedy vše nutně respektovat předlohu.:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # ff na ff (= ff2)sisi 2021-04-04 21:06
My všichni víme, že Severus také zkoušel obousměrnost rozhodnutí Kamene manželství a vyšlo mu to dobře, Lynn prostě nedokáže udržet tu správnou dějovou osnovu, nemá ani stejné slohové pojetí, nezmiňuje mnoho o vznešeném rodu Snapeů, tradicích, zvycích, etiketě starobylých rodů, úctě k historii. Tohle je jen jedna z věcí, které se jí moc nepovedly, ale na rozdíl od většiny dopisovatelů příběhu, ona to dokončila. Osobně s ní také v mnohém nesouhlasím, nemyslím, že by Josephine volila tento směr děje.
Nicméně, musíme být vděčné za tento text i překlad. Jinak bychom praskly napětím a zvědavostí. Já teda jistě ano. Pro mě je příběh Kamene i tzv. volného Dokončení Kamene hlavně rytířským eposem, daleko víc Severitus, než Snarry. Merlin dík aspoň za toto, můj dík patří i Larkhinh, která poctivě překládá.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # Moc zajímavésisi 2018-03-05 16:22
V této kapitole se stalo mnoho zajímavých věcí. Kromě masáže magie Severuse Snapea, i zjištění o potřebnosti motáckých matek v každé čtvrté až páté generací mocných rodů, a také rozhovor o kameni manželství mezi Hermionou a Nitocris. Chápu, že je důležité dívat se na věci z různých úhlů a prozkoumat kouzla ze všech stran, vést diskuze o těchto věcech a k tomu v prvé řadě samozřejmě slouží školní prostředí nejlépe.
Děkuji za překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat