Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Harryho dobrá nálada se během dne nijak nezhoršovala a on byl překvapen, že hned první den po tom mimořádném týdnu šly věci tak dobře.

Někde vzadu v jeho mysli se mu usídlila starost, jak se mu podaří skloubit vyučování s překladem knih, který ještě potřeboval dokončit. Byl teprve asi v první čtvrtině Knih světla Salazara Zmijozela a přibližně stejně tak daleko v knihách, jež jim zapůjčil Lucius Malfoy. I když pan Malfoy nikdy nezmínil, že by chtěl své knihy vrátit, Harry se cítil pod tlakem je přeložit co nejdříve pro případ, že by je museli rychle odevzdat. Harry považoval knihy, které Voldemort sám studoval, za nejpravděpodobnější zdroj vodítek ohledně toho, co si myslí a co plánuje; i když by Harry raději úplně zničil Voldemortovy původní plány, jakékoli pochopení myšleníjeho protivníka by mu přineslo velkou výhodu.

Také se snažil pokročit s překladem poznámek o vampyrismu, přestože komplexnost lektvarového výzkumu byla skličující. Byl moc rád, že mu Severus nabídl pomoc. Kdyby sám překládal tak technický text s minimální znalostí předmětu, pravděpodobně by nebyl schopný vychytat všechny důležité drobné rozdíly; toho dosáhli, pouze když se Severusem diskutovali o sporných místech v textu, procházeli je slovo od slova v hadím jazyce a dohodli se na jejich anglickém překladu. Cítil, že on sám se na překladu podílel ani ne z poloviny, nicméně nemohl pouze přeložit slova do angličtiny a svůj překlad dát Severusovi, aby ho vypiloval – mnoho míst bylo příliš nejasných. Předtím než začal s překlady, nikdy nedocenil rafinovanost hadího jazyka.

Všiml si, že někteří profesoři dávají některým studentům trochu jiné domácí úkoly. Několik kurzů se posunulo na vyšší úroveň – například profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot učili v hodinách základy bezhůlkové magie. Většina studentů neměla vůbec žádnou šanci se to naučit, přesto Harry nebyl jediný, kdo projevil zájem. Šlo hlavně o procvičování, ale byla to vzrušující odbočka od obvyklé náplně hodin.

Harry byl rozpačitý z toho, že s ním učitelé zacházeli odlišně - dostával za domácí úkoly vypracovat kratší eseje než jeho spolužáci. Profesorka McGonagallová obzvláště výslovně prohlásila, že jeho práce na překladu jistých starobylých textů je mnohem důležitější než plné pochopení některých principů přeměňování. Moudře umlčela žárlivost a kritiku ostatních připomenutím, že Harry bude později doučován všemu, čemu se oni naučí nyní prostřednictvím svých domácích úkolů.

„Pane Pottere, dočasně bude lepší, pokud svůj čas budete trávit na překladu těch textů. Jakmile ho dokončíte, vaši učitelé se vám budou individuálně věnovat a doučí vás všechny principy, které se nenaučíte se svými spolužáky kvůli vašim zkráceným domácím úkolům. Jsem si jistá, že společným úsilím vás před zkouškami naučíme všechno, co musíte znát.“

U oběda se Dean Thomas Harryho zeptal, co překládá. Dal tak Harrymu bezděčně příležitost zajistit, aby nikdo neměl pocit, že se z úkolů lehce vyvlíkl. „Máme hodně zápisníků psaných v hadím jazyce. Myslíme si, že některé z nich Voldemort četl, když vytvářel některá kouzla, která použil. Chceme co nejvíc porozumět tomu, jaké znalosti měl, když pracoval. Některé z těch textů jsou velmi starobylé, vytvořené zhruba ve stejném čase. A také máme poznámky o vampyrismu napsané asi před čtyřmi sty lety Silviem Ventusem, které jsem slíbil přeložit. Ty jsou nejtěžší – Ventus byl lektvarovým mistrem a všechny jeho teorie souvisí s velmi složitou prací s lektvary. Na těchto poznámkách pracuji se Severusem, protože je tam tolik nuancí a my musíme všechno velmi pečlivě procházet, abychom si byli jistí, že jsme v angličtině zachytili pravý význam slov.“

Několik jeho spolužáků ustoupilo, když vyslovil nahlas Voldemortovo jméno, přestože se Harry už dávno přestal přizpůsobovat té hloupé pověrčivosti u lidí, o kterých se domníval, že by si už měli zvyknout. Musel se usmát, když si všiml, že mnohem méně jeho kamarádů zareagovalo, když použil křestní jméno profesora Snapea. Všichni, kteří slyšeli jeho vyprávění o překládání tak náročného textu o lektvarech a nutnosti o něm diskutovat ze všech lidí zrovna se Snapeem, mu věnovali soucitný pohled, nicméně všichni obecně akceptovali, že ten muž je Harryho manžel a že lze určitou míru důvěrnosti očekávat. Také si všiml, že Neville se na něj podíval s hrůzou v očích. Harry se rozhodl konverzaci ukončit a obrátit pozornost na svého přítele.

„A jak se mají věci s kurzem tvé babičky, Neville?“

„Napsala osnovu, se kterou jí hodně pomáhala Miona,“ odpověděl Neville a pokývl hlavou směrem k Hermioně, která se zájmem poslouchala. „Babička plánuje udělat dva kurzy, jeden základní pro normální studenty a jeden pro pokročilé, na pozvání. Články začnou v Denním věštci vycházet tento týden a babičku napadlo, že jejich obsahem by měla být látka pro základní kurz. Většinu z nich budeš psát ty, že, Miono?“

„Máme hromadu dopisů z Denního věštce, které – jak se zdá - obsahují otázky o bezpečnosti a ochraně před útokem temných sil, na něž se ptají čarodějky a kouzelníci.“ Pak se zdviženým obočím pokračovala: „Nejspíš to budou ti samí čarodějové, kteří se utíkali schovat a neudělali vůbec nic, když jste byli před nedávnem napadeni v Prasinkách. Je otázkou, jak využijí návod, kterak se ubránit démonům nebo bánší 1), když jsou naprosto neschopní nebo neochotní cokoliv udělat při konfrontaci s ozbrojenými kouzelníky. Odpovědi paní Longbottomové na ty dopisy byly, lze-li to tak říci, dost odměřené.“

Harry se zasmál. Severus mu řekl svůj názor na neomalenost té staré ženy; dokonce i ti, kteří byli velmi dobře zvyklí na hrubé nemilosrdné poznámky, si její komentáře pamatovali i po letech. „Ty jsi ty odpovědi upravovala, že?“

„Redaktoři byli nadšení prvním sloupkem, který jsme jim poslaly. Poté, co jsme s paní Longbottomovou probíraly dopisy a ona si prohlédla mé návrhy článků, napadlo ji, že by mohlo být vhodnější zavést pravidelné diskuse pro veřejnost, týkající se obecných přístupů k obraně, a skutečné kurzy mít pouze pro ty, kteří mají nadání. Když jsem se pak ještě probírala otázkami z dopisů, napadlo mě několik dalších oblastí, které bychom měli pokrýt v článcích nebo které by měly být zařazeny do kurzu pro pokročilé.“

Neville přikývl, ale vypadal dost nervózně. „Babička se mnou bude každé odpoledne probírat, jak si představuje předvádění kouzel a další věci. Věděl jsem, že budeme ukazovat, jak zahánět démony, ale ona chce do kurzu zahrnout i zapuzování Neživých, umlčování bánší a ovládání nundu 2). Nejsem si vůbec jistý, jestli něco nepopletu, protože si myslím, že ke každé z těchto bytostí se musí přistupovat jinak.“

„Koho pozvali, aby se účastnil pokročilého kurzu?“ chtěl vědět Seamus.

Hermiona se v očekávání odpovědi podívala na Nevilla, který se zase díval na Harryho. Harry mlčel, proto Neville řekl to, co věděl. „Nejsem si jistý. Babička říkala, že budou pozváni bystrozoři – musela to nabídnout, aby trochu uklidnila ministerstvo. Zmínila také zahraniční čarodějky a kouzelníky, ale neslyšel jsem žádné podrobnosti. Nejsem si jistý, jestli je pozve ministerstvo nebo se to zařídí nějak jinak. A myslím, že také někteří studenti a učitelé ze školy, a možná pozvou ještě někoho, koho tu chce mít profesor Brumbál.“

„Dobrá, jestli je tu někde přihlašovací listina, nezapomeňte mě na to upozornit. Moc rád bych se toho kurzu zúčastnil!“ dodal Seamus a Dean, Ron i ostatní u stolu souhlasně přikyvovali. Hermiona byla ráda, že je o kurs takový zájem. Dokonce i Nevilla zmátlo, že by ostatní mohli opravdu CHTÍT do toho jít.

- - - - -

Harry a Severus zasvětili svůj společný večerní čas práci na Ventusových poznámkách. Harry ležel natažený na pohovce a Severus seděl ve svém křesle u ohně.

„Harry, zopakuj ještě jednou tu poslední větu v angličtině, jak nejlíp umíš.“

Harry poslechl, i když v jeho hlase byla znát rozmrzelost, protože to opakoval už asi po desáté. Už několik hodin pracovali na tomto jediném odstavci a on se cítil frustrovaný. Nechápal, jak slova, která neustále opakoval, spolu souvisí, a nikde v textu ani neviděl vysvětlení. Když Severus slyšel Harryho brblání, nadzvedl obočí, ale stále se soustředil na větu s úmyslem odhalit něco, co by pomohlo vyřešit tuto hádanku. Konečně si všiml jednoho slova, které by mohlo mít zásadní význam jak pro tento konkrétní lektvar, tak pro celou Ventusovu práci obecně.

„Je tam něco o použití tohoto slova v téhle větě v odlišném významu, než v jakém se používá jinde v poznámkách? Už jsi ho zmínil předtím, ale souvislost, v jaké ho použil v tomhle odstavci, se zdá být trochu jiná.“

Mít alespoň nějaké vysvětlení v tomto nesnesitelně nudném procesu pomohlo. Možná že použití tohoto slova na tomto místě je něčím unikátní v porovnání s ostatními případy. Harry prolistoval stránky, které už přeložili, a našel místo, kde se to slovo objevilo předtím. Také prohlédl několik stránek dopředu, aby se podíval, jestli se tam také objeví. Našel několik míst a začal je rychle překládat, vypichoval všechny odstíny ve způsobu použití a probíral je se Severusem.

Svou práci ten večer téměř ukončili, když si Severus konečně začal myslet, že pochopil skrytou koncepci textu, kterému věnovali tolik času.

„Už to mám, Harry. Myslím, že Ventuse zaujaly některé málo známé vlastnosti velmi vzácné rostliny. Tady bych udělal přestávku, abych mohl zpracovat už přeložený text. Vidím směr jeho myšlenek a lektvar, který vymýšlel. Nechám tě chvíli odpočinout, zatímco na tom budu pracovat v laboratoři.“

Harry byl rád, že může na pár dní poznámky odložit a začít znovu překládat ostatní knihy. U nich mu text dával alespoň nějaký smysl.

Severuse to ale velmi zaujalo. Teď, když už starodávnému textu rozuměl, rozpoznával některé odkazy. Poznámky z výzkumu jeho matky obsahovaly až zarážející podobnost s Ventusovou prací. Potřeboval se na ně podívat – už před lety je uložil ve své soukromé laboratoři. Bylo dokonce možné, že pracovala se stejnou rostlinou, i když si zřejmě nebyla vědomá všech jejích vlastností. Bylo pravděpodobné, že neznalost těchto vlastností byla nakonec příčinou její smrti.

Harry usnul dlouho předtím, než si unavený, ale nadšený Severus lehl k němu do postele.

- - - - -

V úterý využil Severus první příležitosti stavit se ve sklenících a promluvit si s profesorkou Prýtovou. Našel ji, jak za silným tišícím kouzlem přesazuje kňourající mandragory. Zamával na ni, aby upoutal její pozornost.

Malá čarodějka umístila mandragoru do nového květináče a obsypala ji hlínou před tím, než mávnutím hůlky zrušila tišící kouzlo. Odvedla Severuse ke svému stolu, smetla ze židle hlínu a zbytky rostlin a pobídla ho, aby si sedl. Severus tak opatrně učinil; dával si přitom pozor, aby se neposadil na něco, co by ušpinilo jeho hábit. „Co tě tak brzy ráno přivádí do skleníků, Severusi?“

„Začal jsem s jedním výzkumem a budu pro něj potřebovat některé velmi vzácné rostliny.“

„Samozřejmě, vždycky ráda pomůžu. Co potřebuješ?“

Vytáhl z kapsy malý kousek pergamenu. „Našel jsem odkazy na tyto rostliny – nepodařilo se mi zjistit, jestli se jedná o různé názvy té samé rostliny, nebo o několik rostlin. Jedna se jmenuje Carnifex rosa a druhá Rosa avaeritas.“

Pomona chvíli pergamen studovala a přitom se škrábala na bradě prstem umazaným od hlíny. „Hmmm. Nikdy jsem o nich neslyšela, jenže já se v růžích moc nevyznám. Hlavně jejich jména se během staletí měnila.“ Zahlédla Nevilla pracovat ve skleníku nedaleko její kanceláře a zavolala ho, aby se k nim připojil.

Neville se vždycky rád bavil s profesorkou Prýtovou, ale zbledl, když vstoupil do kanceláře a našel tam sedět svého nejneoblíbenějšího profesora. Zato Severuse potěšilo zalapání po dechu, jakmile ho Neville uviděl.

„Neville, profesor Snape nás požádal o pomoc při zajištění některých speciálních rostlin pro jeho výzkum. Napadá tě něco?“ Madame Prýtová podala kousek papíru svému studentovi, a ten si zamyšleně četl jména rostlin.

„Tohle nejsou růže z naší kartotéky, ale jména růží mají sklon se měnit. Podívám se do starších příruček, jestli je tam nenajdu, a tak bychom mohli zjistit, jak se jmenují dnes a kde bychom je mohli pro vás sehnat, pane.“ Neville doufal, že se mu podařilo zadržet výraz úlevy, která ho zaplavila, do té doby, než opustil kancelář profesorky Prýtové.

Neville se brzy stal nejvytíženějším studentem v Bradavicích; tuto pozici převzal od Harryho a Hermiony. Jeho babička ho zaměstnávala. Chtěla po něm, aby s ní alespoň dvě hodiny denně pracoval, a aby byl schopen dostát svým odpoledním závazkům ve sklenících, musel se vzdát svých volných večerů ve prospěch babičky. Nestrpěla žádné pitomosti, ale k Nevillovu překvapení se nějaká kouzla naučil, a co ho překvapilo ještě více, bylo to, že v některých z nich byl víc než dobrý. První hodina vedená paní Longbottomovou měla být veřejnou přednáškou a byla naplánovaná na příští sobotu. Pokročilé kurzy měly začít týden nato. S Hermionou vylepšovala paní Longbottomová osnovy pro oba kurzy a se svým vnukem připravovala demonstrace a vysvětlení. Nejvíc se Neville naučil v procesu rozkládání kouzel na malé kroky; nikdy nedokázal sledovat jednotlivé části komplexních zaklínadel – když se učily v celku, vždycky podával slabé výkony, ale když byla každá část kouzla vysvětlena samostatně, byl v nich překvapivě dobrý.

Jeho práce ve sklenících byla všechno, jenom ne rutinní. Bojovníci ze Zimních zemí se připravovali na osetí svých polí poprvé po mnoha letech, teď když už nebyli ohrožováni mozkomory, a neustále vyhledávali jeho rady ohledně technik setí a vhodných rostlin. Už dvakrát cestoval do jejich vlasti pomocí přenášedla, aby některým pomohl vyřešit jejich problémy. Podařilo se mu dokončit harmonogram prací „čety motáků“ a předal ho profesorce Prýtové, a teď pečoval o některé náladovější a neobvyklejší rostliny. Úkol od profesora Snapea dobře zapadl do jeho nové role. Neville rychle našel odkazy na růže v jedné velmi staré knize, kterou měla madame Prýtová ve své soukromé knihovně. Přečetl si všechno o jejich znacích a vzhledu; zaujalo ho přitom, že tyto růže nepatřily mezi skleníkové květiny. Byly křehké, ale velmi jedovaté a potenciálně nebezpečné, s velkými tlustými agresivními trny. Našel i nějaké obrázky a popisy květů a celých rostlin, které pečlivě okopíroval. Potom začal se vskutku detektivní prací – zjistit, jak se rostliny nazývají dnes a kde by je mohl najít.

Za normálních okolností nebyl Neville nadaným studentem, ale v té oblasti magie, kterou miloval, v bylinkářství, byl odborníkem. Pospíšil si s péčí o rostliny, o které se nyní staral, aby se mohl do soukromé knihovny profesorky Prýtové dostat před večeří. Když pak odcházel na večeři, byl si celkem jistý, že zná jména rostlin, jež profesor Snape potřebuje. Ještě bude trochu pátrat, a zítra ráno by mohl mít vyhledané možné zdroje.

Úterní večeře u nebelvírského stolu byla hlasitější než obvykle. Nesly se zvěsti, že malé skupině studentů ze šestých a sedmých ročníků bude dovoleno se účastnit pokročilého kurzu paní Longbottomové. Bylo nutné absolvovat přijímací pohovor, a dokonce i profesorka McGonagallová byla překvapená nadšením a entuziazmem svých Nebelvírů, s jakými přijali šanci dostat se do obtížných hodin vyučovaných babičkou jednoho ze studentů. Harry uprostřed toho zmatku vzhlédl a viděl Severuse s úšklebkem ve tváři, zatímco zřejmě mluvil s profesorkou McGonagallovou o jejích studentech.

„Fakt se budeme učit o nundu a jak je ovládat? A vážně se naučíme kouzla na vypuzení démonů?“ chtěl vědět Ron. Seamus a Dean zase chtěli potvrdit, že opravdu budou hodiny Obrany proti černé magii jenom pro pokročilé. Ginny Weasleyová slyšela, že možná budou pracovat s draky a doufala, že její bratr Charlie by mohl být jedním z vyučujících.

Neville většinou přikyvoval a ládoval se přitom jídlem. Informace, které studenti měli, byly tak úplné, jak to bylo v danou chvíli možné, a on neměl nic, co by dodal. Koneckonců byla to Hermiona, která úzce spolupracovala s jeho babičkou, ne on.

Hermiona měla za sebou vzrušující den, ale zjistila, že tohle nebyli lidé, kteří by sdíleli její nadšení. Našla další starobylá kouzla a část odpoledne strávila tím, že procházela své poznámky a diskutovala o důležitosti některých ze starých pojetí s paní Longbottomovou. Starší žena byla ohromena Hermioniným výzkumem a jejím proniknutím do podstaty věci, a souhlasila s tím, že tato kouzla by měla být zahrnuta do kurzu pro pokročilé.

Po večeři se Harry vrátil do sklepení. U dveří si vyměnil pár obvyklých zdvořilostí s portrétem Salazara Zmijozela a jeho hada, kteří si pochvalovali možnost bavit se s žijícím kouzelníkem v hadím jazyce. Harry zase oceňoval příležitost si procvičovat mluvení v tajemné řeči a s někým, kdo nebyl had. Jakmile se dostal dovnitř, mávnutím hůlky zapálil malý oheň na zahnání večerního chladu a posadil se na kanape. Uvelebil se v jednom jeho rohu a začal v pohodlí svých pokojů překládat jednu z knih psanou hadím jazykem, kterou si přinesl z kanceláře.

Severus a profesor Brumbál přišli chvíli po něm. Když se Harry začal zvedat, aby ředitele pozdravil, Albus si pospíšil s pokynutím rukou na znamení, že může zůstat sedět, a posadil se do jednoho z křesílek kousek od ohniště. Severus se usadil do křesla proti němu a nevypadal vůbec šťastně. To okamžitě vzbudilo Harryho pozornost.

„Ach, chlapče, velmi se omlouvám, že jsem narušil tvůj večer. Dostal jsem zprávy od Remuse Lupina hned potom, co jsme informovali Ministerstvo o pokročilých kurzech obranné magie paní Longbottomové.“ Harry vycítil, že ředitel je podrážděný, ale k jeho úlevě nevypadal příliš rozzloben. „Už dříve jsme hovořili o tom, že mezinárodní kouzelnické komunity byly velmi znepokojeny kvůli nutnosti obrany proti tomu druhu věcí, které očekáváme, že Voldemort udělá, protože vede proti nám válku. Mnoho z nich si přálo, abys souhlasil s přestěhováním se do jejich zemí, jak si jistě vzpomínáš.“

Harry přikývl. Opravdu si v té době neuvědomil, že to mysleli vážně, ale zjistil, jak málo toho průměrný kouzelník ví o obranné magii. Mnozí z nich skutečně věřili, že něco takového nemohou udělat sami. „Nechystal jste se pozvat představitele z těch zemí, aby se zúčastnili kurzů paní Longbottomové, takže by znali základy a mohli učit další lidi ve svých zemích?“ zeptal se.

Severus protočil oči, když ředitel přitakal. „Kontaktoval jsem dnes kancelář ministryně Bonesové, abych je informoval o našich plánech ohledně kurzů, jež by měly začít příští týden. Nemarnili čas a potvrdili, že se jich zúčastní několik tuctů bystrozorů a pár dalších ministerských úředníků. Ty samozřejmě víš, že ze své vlastní iniciativy zvu další lidi, většinou ty, které znám z Řádu, a určitě jsi slyšel, že jsme vyzvali i studenty šestých a sedmých ročníků, aby se přihlásili, pokud mají zájem se zúčastnit. Výslovně jsem žádal Ministerstvo kouzel o souhlas rozšířit pozvání na jejich protějšky v zahraničí, jež už projevily o kurz zájem. Nadnesl jsem to včera při rozhovoru s ministryní, která se zdála být tomuto nápadu přístupná, ale její poradci byli proti. Požádal jsem Remuse, aby za ní dnes znovu zašel s nějakými novinkami ohledně jejich organizace a pokusil se zjistit, jestli by se nedala přesvědčit, ale dnes večer mi zaletaxoval, že to ministryně odmítla. Podle všeho madame Bonesová nakonec přijala názor svých poradců. Prý národní bezpečnost nebo něco takového.“

Harry se nyní předkláněl, s lokty opřenými o svá kolena, a mračil se. „Nemůžeme jim to dovolit. Ostatní jsou vyděšení, protože ničemu podobnému nikdy nemuseli čelit. Pokud máme někoho se znalostmi a zkušenostmi, kdo se s něčím takovým už setkal a je ochotný vystoupit a podělit se o své vědomosti, pak ministerstvo nemá žádné právo nám v tom bránit!“

Albus se na Harryho s pýchou usmál. „Čekal jsem, že to budeš vidět takhle, Harry, a řekl jsem Amélii už včera, že to považujeme za soukromé vyučování. Doufal jsem, že uvidí za omezený pohled těch, které si vybrala jako poradce, ale běda, nestalo se tak. Chtěl bych, abys ty rozšířil pozvání, Harry. Já mám konec konců úlohu ve Starostolci a moje otevřené neuposlechnutí Ministerstva kouzel by nemuselo být některými kruhy přijato dobře. Ty se svým výjimečným postavením jsi v lepší pozici to udělat.“

Harryho oči vyhledaly Severuse, aby viděl jeho reakci, ale Severus se na něj díval s pevným, nic nenaznačujícím pohledem. „Rád to pozvání rozšířím. Samozřejmě budu potřebovat vaše rady, neznám patřičný protokol nebo lidi.“

Albus se už stavěl na nohy. „Nedělej si s tím starosti, chlapče! Dnes večer dám dohromady všechnu korespondenci, a pokud se zítra ráno před vyučováním stavíš u mě v kanceláři, můžeš to všechno podepsat a odešleme to.“

„Budou nám dělat kvůli tomu potíže, Albusi?“ zeptal se s určitými obavami Severus.

„Ne, myslím, že ministryně Bonesová by souhlasila, stejně jako bystrozor Darmut, ale nejspíš má ještě jiné poradce, přinejmenším jednoho, který – jak podezřívám – postrádá její schopnost nadhledu a porozumění. Je si vědoma toho, že se to musí udělat, a přestože se rozhodla pozvání nerozšířit mimo Ministerstvo kouzel, neočekávám, že budou kvůli tomu dělat problémy. Doufám, že brzy pochopí omezenost těch, jimiž se obklopila, a rozhodne se pro jiné, kteří budou schopnější jí radit, ale to je na někdy jindy.“

Když Albus odešel Letaxem do svých komnat, Severus se posadil na pohovku místo svého obvyklého křesla, a Harry se posunul blíže k němu.

„Jak se ti dařilo s tím lektvarem podle Ventusových poznámek?“

„O kousek jsem postoupil. Našel jsem nějaké odkazy ke květinám, které jsem nepoznal, ale část tvého překladu mi připomněla, že moje matka po sobě nechala poznámky o své práci. Našel jsem je a ověřil jsem si to.

Harryho obočí vyletělo vzhůru. Severus se mu nikdy nesvěřil s detaily o práci jeho matky (ne že by jim rozuměl, kdyby to udělal), ale určitě to neskončilo dobře, pokud v důsledku svých výzkumů zemřela při porodu.

„Matka ve svých lektvarech používala některé magické růže a pár velmi neobvyklých technik jejich vaření, které se zdály být při práci s nimi adekvátní. Všiml jsem si odkazu k podobné technice ve Ventusových poznámkách. Požádal jsem Pomonu Prýtovou o pomoc při identifikaci těch květin, protože se obávám, že jména zmíněná v poznámkách nejsou ta, pod kterými jsou tyto růže známé dnes, a ona poprosila tvého kamaráda, pana Longbottoma, aby to pro mě vypátral.“

Harry si vzpomněl na některé jejich rozhovory o Nevillovi a Severusovo poměrně pevné přesvědčení, že ten mladý muž nemá toho mnoho, co by mohl kouzelnickému světu nabídnout. Zdálo se, že trochu nadšení ze schopností svého přítele je na místě. „Neville je v bylinkářství skvělý, úplný opak toho, co předvádí v lektvarech. Zná všechny svoje rostliny. Jsem si jistý, že je najde a bude vědět, jak je pro tebe vypěstovat. S rostlinami to opravdu umí.“

Severus se nezdál být tou chválou úplně přesvědčený, vzhledem ke svým zkušenostem s Longbottomem. Zhluboka se nadechl a podal Harrymu jeho knihu, zatímco sám si vzal kupu esejí k oznámkování.

- - - - -

Ve středu ráno měl Neville trochu času a tak udělal nějaký průzkum o růžích profesora Snapea. Svůj nález probral s profesorkou Prýtovou, která pochválila jeho schopnost odhalit jejich záhadu tak rychle. Nicméně znát jména růží nebylo to samé jako vědět, kde je lze získat, a toto rozhodně nebyly snadno dostupné rostliny. Měly silný magický potenciál a byly vysoce toxické. Neville prošel nabídky většiny velkých pěstitelských firem, ale žádná renomovaná pěstírna je neměla. Měl pár známých se spojením na méně seriózní instituce, o kterých si myslel, že by mohly být ochotné mu dodat rostliny, jako byly tyto, ale také nemusely – tohle nebyly pěkné rostliny. Nebyl si ani jistý, že by profesorka Prýtová mohla pěstírnu přinutit, aby jim rostliny přenechala.

Nakonec usoudil, že nemá jinou možnost – musel profesorovi Snapeovi říct, co zjistil. Možná že on bude vědět o místech, kde získat květiny jako tyto.

Neville na obědě od Harryho zjistil, kdy má profesor Snape konzultační hodiny, a čekal už v chodbě, když profesor otevřel dveře své kanceláře. Při vyzvání ke vstupu necouvnul, ale stále se trochu klepal, když se posadil, aby s profesorem probral jeho žádost.

„Pane profesore, rostliny, které potřebujete, nejsou pod těmi jmény známy už několik set let, ale věřím, že se stále pěstují. Je nepravděpodobné, že by během těch let byly nějak šlechtěny. První, Carnifex rosa, se dnes nazývá Rosa caedes. Jsem si docela jistý tím, že Rosa avaeritas je nyní známá jako Floris sempiternitas. Prošel jsem katalogy, které máme od všech vážených pěstíren, ale ani jedna z těch rostlin v nich není uvedena pod žádným z těch jmen. Vzhledem k tomu, jak jsou nebezpečné, mě to ani nepřekvapuje. Ale nemám kontakty na žádné jiné firmy, tak jsem doufal, že byste mohl mít nějaké nápady ohledně alternativních zdrojů.“

Severus šokovaně hleděl na Nevilla. Propracoval se stovkami nejasných odkazů, pravděpodobně ještě více zaobalenými v nejasnostech žárlivými pěstiteli růží v úmyslu zabránit jiným lidem kráčet v jejich stopách, a přišel s odpověďmi během obdivuhodně krátké doby. Tohle Severus opravdu neočekával. A co bylo ještě šílenější, Severus měl k dispozici snadno přístupný zdroj Floris sempiternitas. Hned poznal jméno jedné z rostlin v růžovém bludišti na Briarwood Hall.

„Děkuji vám, pane Longbottome. Oceňuji rychlost, s jakou jste vyhověl mé žádosti. Nedávno jsem tu potkal mladého muže, Eustaceho Landona, jehož rodina podniká v oblasti dodávek vzácných přísad do lektvarů. Myslím, že je stále v Bradavicích, nebo mu můžu poslat sovu. Možná mi bude schopný obstarat Rosu caedes. Co se týče Floris sempiternitas, myslím, že nějaké rostou na pozemcích, které vlastní moje rodina.“

Teď byl zase v šoku Neville. „Domluvím se s profesorkou Prýtovou na nejlepším způsobu, jak sem takovéto rostliny přesunout. Jsem si jistý, že bude mít nějaké nápady. Přenesete je sem sám nebo budete chtít, abych vám s tím pomohl?“

„Promluvte si s profesorkou Prýtovou o jakémkoli problému spojeném s přesazením. Pokud nemáte před večeří nic na práci, můžeme se oba přenést na pozemky mé rodiny a zpátky. Dejte mi pak vědět.“

Ukázalo se, že profesorka Prýtová měla spoustu starostí s přesunutím Floris sempiternitas. „Jsou to jedny z nejzlomyslnějších růží na světě, Neville. Její trny jsou obrovské a agresivní. Pokud s nimi nebudeš zacházet přesně tím jediným správným způsobem, můžou ti doslova odtrhnout maso od kostí! Pokud by sem měla být jedna přivezena pěstitelem, omráčil by ji ještě před tím, než by ji zasadil do květináče, zavřel do chráněné bedny a udržoval ji omráčenou až sem, a my bychom nepoužili protizaklínadlo, dokud bychom ji nezasadili na její nové místo. Rostlina, která nikdy nebyla ve skleníku, může být vůči omračovacímu kouzlu odolná, nebo může vyžadovat mnohem silnější kouzlo, než jaké by se normálně použilo. Bylo by dokonce velmi nebezpečné i pouhé přiblížení se s lopatou, pokud by nebyla náležitě omámená.“

Neville se zhluboka nadechl. Jak se do tohohle jenom mohl namočit? „Nevadilo by vám to vysvětlit profesoru Snapeovi? Pokud tu rostlinu potřebuje přímo v Bradavicích, možná byste dokázali společně zjistit, jak ji nejlépe přesunout. Nebo byste ho možná mohla přesvědčit nechat ji tam, kde je, a sklízet ji, když tam přijde?“ s roztržitým přikývnutím poplácala madame Prýtová Nevilla po rameni. „Samozřejmě, chlapče. Promluvím s ním.“

Výsledkem jejího rozhovoru byli dva profesoři směřující v podvečer pomocí přenášedel na Briarwood Hall. Severus tam předem zaletaxoval a mluvil s domácími skřítky, kterým přikázal připravit u vchodu do bludiště vhodný květináč a bednu, ve kterých přesunou rostlinu do Bradavic. Poté, co se přenesli na ulici před domem, se Severus ihned vydal za roh k bludišti a domu nevěnoval ani jediný pohled. Zato Pomona byla dychtivá podívat se na obrovský dům a upravené okolí. Sama nikdy nic podobného ještě neviděla, ale z novinových článků, jež se objevily po jeho svatbě s Harry Potterem, se dozvěděla, že Severusova rodina má docela dost peněz. Zato jí chyběla srdečnost a radost, jak se zdálo; všimla si v oknech několika obličejů se zarytým výrazem, a ani Severus, ani obyvatelé domu neučinili žádný pokus navzájem se přivítat.

Severus našel květináč a bednu a levitoval je teď před sebou; do bludiště vkročil pomalým tempem, aby mu jeho mnohem menší společnice stačila.

„Tady, Pomono. Myslím, že tahle a tahle tady a tamta s červenými květy jsou všechno Floris sempiternitas.“

„Opravdu jsou! Netušila jsem, že je možné je získat do soukromých zahrad, Severusi, vzhledem k tomu, jak jsou nebezpečné.“

„Naše rodina je vlastní léta. Nemůžu zaručit, odkud pocházejí, ale myslím, že tohle bludiště tu je už několik generací. Možná bylo před mnoha lety jednodušší je získat.“

Vybrali zdravě vypadající rostlinu skromného vzrůstu s jasně červenými květy a Pomona ji zasáhla silným omračovacím zaklínadlem. Kouzlo musela seslat ještě jednou, než se rostlina přestala třást a natahovat své trnité výhonky k nim. V tomto okamžiku mávl Severus hůlkou. Hlína se oddělila od kořenů a rostlina se přenesla do připraveného květináče. Pomona použila svou hůlku, aby spolu s ní přemístila trochu hlíny. Potom konečně květináč i s rostlinou odlevitovali do bedny, již Severus zapečetil a opatřil ochrannými kouzly. Pak zamířili ven z bludiště, které – jak Severus s potěšením zjistil – už více nebylo očarované tak, aby se v něm neopatrní hosté ocitli jako v pasti, a jakmile byli mimo bludiště, aktivovali přenášedla zpět do Bradavic.

Neville na ně ve skleníku čekal. Vyčistil mezitím místo vzadu, o kterém se domníval, že náladové rostlině poskytne dokonalé světlo a vlhkost. Udivilo ho, že celý proces trval oběma profesorům méně než půl hodiny, ale později se dozvěděl, že Snape se se svou rodinou vůbec nesetkal a že se jen zabývali výběrem rostliny a jejím přesunem.

„Vyčistil jsem místo pro nový přírůstek tamhle vzadu, tam, co je ta díra.“ Chtěl pomoci s přesazováním, ale profesor Snape ho odmítl.

„Je omráčená a já si nejsem moc jistý tím, jak zareaguje, až profesorka Prýtová pronese protikouzlo. Použiji magii, abych ji dostal do jámy. Raději zůstaňte tamhle.“

Byla to velmi pěkná rostlina. Neville ji obdivoval od té doby, co byla zrušena ochranná kouzla a bedna otevřena, a pak už rostlina levitovala ven z květináče přímo do díry v zemi. Nasypali na ni hlínu s kýblem dračího trusu jako hnojiva a nakonec ji zalili z velké konve. Teprve potom seslala madame Prýtová protikouzlo. Rostlina nejprve zuřivě třásla svými výhonky a pak se pohodlně usadila ve svém novém domově. Po několika velmi živých minutách se uklidnila a zdála se být spokojená.

„Vypadá to, že je tu šťastná. Vyžaduje nějakou speciální péči?“

„Jen buď opatrný, až ji budeš zalévat, Neville,“ poradila mu profesorka Prýtová, zatímco vedla oba kouzelníky ven ze skleníku. „Zastavím se zítra a řeknu vám, jaké části rostliny budu potřebovat do lektvaru, a určíme, jak je nejlépe sklízet,“ dodal profesor Snape.

- - - - -

Výsledek Harryho činnosti tohoto dne byl poněkud dramatičtější.

Jak byl požádán, ihned po snídani šel do ředitelovy kanceláře, aby podepsal množství dopisů s pozvánkou na dva týdny pobytu v Bradavicích pro kouzelníky a čarodějky z celého světa. Měli se zúčastnit kurzů paní Longbottomové. Pročítal dopisy, zatímco je podepisoval. Všiml si, že některé byly adresovány lidem, jež potkal na Volání, například faraonce Nitocris z Egypta. Jiné adresy vypadaly oficiálně, možná to byly dopisy zahraničním protějškům bystrozorů.

Profesor Brumbál jeho postřeh potvrdil. „Mnozí silní kouzelníci a čarodějky nejsou členy svých vlád, Harry. Řekl bych, že mladá egyptská faraonka je výjimkou, je vládkyní a zároveň i nejmocnější čarodějkou ve své zemi. My jsme pozvali obojí. Potřebujeme magicky silné jedince, ale také ty, kteří jsou doopravdy schopní použít svou magickou sílu, ať už je na jakékoliv úrovni, při obraně. Je to dobrá skupina. Jsem si jistý, že budou schopni si osvojit kouzla a sami je použít, pokud to bude potřeba, a také je naučit druhé lidi. Je to dobrý začátek, jak připravit svět na to, co se bojím, že přichází.“

Harry neočekával prudkou reakci, která později odpoledne přišla z ministerstva. Jeden příliš horlivý člen týmu ministryně Bonesové poslal Harrymu Huláka – HULÁKA –, ve kterém protestoval proti pozvání čarodějek a kouzelníků, kteří nejsou občany Velké Británie. Každý, kdo někdy slyšel některého Huláka Molly Weasleyové určenému jednomu z jejích příliš aktivních dětí, věděl, jak takový opravdový Hulák vypadá. Tenhle zněl spíš jako Percyho imitace Huláka jeho vlastní matky, velmi snaživý a plný vlastní důležitosti. Když přišel (a přerušil hodinu kouzelných formulí), poslouchala ho celá třída a v době, kdy červený papír explodoval, se všichni už smáli.

Harry o něm ředitele informoval hned po skončení hodiny. Když to Albus slyšel, zuřil a okamžitě se kvůli tomu přeletaxoval za ministryní Bonesovou. Harry čekal na jeho návrat ve své kanceláři, kde se věnoval překladu Knih zla, které tu měl uložené. Poté, co se Albus vrátil, mnohem klidnější než když odcházel, zastavil se za Harrym a sdělil mu, že ministryně Bonesová jednoho ze svých poradců přeřadí na pozici, kde jeho nekompetentnost nebude lidem mimo ministerstvo tak zřejmá.

Byla to úžasná historka na vypravování během večeře, stejně jako Nevillova o příjezdu vražedné rostliny ze Snapeova rodného domu.

Harry a Severus si vychutnávali tichý večer ve svých pokojích po překvapivě mnohem zajímavějším dni, než jaký oba čekali. Když Harry odložil deníky stranou a Severus rovnal eseje plné červeného inkoustu, jež čekaly na rozdání třídě tupohlavců, kteří tyto nesmysly zplodili, Harry se s rukama nad hlavou protáhl ve snaze zmírnit napětí svého těla. Nahlas zapřemýšlel, že by bylo pěkné ponořit se do velké vany. Vlastně nikdy nebyl dlouho ponořený v horké a napěněné vodě, ale vypadalo to jako dobrý nápad na vyhnání napětí ve svalech. Severusovi přeběhl po rtech malý úsměv, když odcházel do jejich ložnice před Harrym. Trvalo jen několik minut přeměnit malý šálek do ohromné porcelánové vany a naplnit ji horkou vodou a voňavými bublinkami. Vrátil se do obývacího pokoje uhasit oheň a svíčky, pak vzal Harryho za ruku a odvedl ho do ložnice.

„Jak proboha….“

„Jste také kouzelník, pane Pottere. Nazývá se to přeměňování. Věřím, že jste se to již učil?“

„To je úžasné! A perfektní! Vejdeme se tam oba dva. Honem!“

Harry během doby, kdy mluvil, ze sebe strhal oblečení, skočil do vody a čekal na Severuse, který své věci raději složil přes opěradlo židle, než aby je nechal se povalovat na zemi. Severus posunul Harryho tak, aby mu seděl mezi nohama a opíral se o jeho hruď, zatímco starší muž se opřel o vanu. Harry úplně roztál, když Severus začal masírovat jeho ramena a krk a o chvíli později ho musel Severus spícího levitovat z vody do postele. Zatímco Severus měl několik vzpomínek na velmi vzrušující „setkání“ ve velké vaně, byl tento druh zkušeností zatím ještě v Harryho budoucnosti. Mladý muž toužil jenom po uvolňující koupeli. Bylo smutné, že tuto šanci až do svých patnáctých narozenin nedostal, ale Severus se alespoň ujistil, že tu možnost měl teď. Trocha frustrace byla jen malou cenou, kterou za to musel zaplatit.

-----------------------------------------------

Poznámka překladatele:

1) Bánší neboli víla smrti zvěstuje zoufalým kvílením a pláčem smrt někoho blízkého. Zpravidla se zjevuje jako krásná dívka s očima bez panenek a dlouhými, obvykle bílými vlasy.
2) Nundu je mytické zvíře, obrovský savec podobný leopardu, žijící ve východní Africe. Jeho dech je prý toxický.

 Právní kličky II. - 90. kapitola

Další vzdělávání - 92. kapitola

Komentáře   

0 # růžové bludištěsisi 2019-11-08 09:22
Neville je moc šikovný a Severus to určitě nějak ocení. Tím získá u Harryho body a posune se všechno.
Jsem se nějak ztratila v bludišti růží. Ta omamná vůně, slunce v jarním večeru, lehký vánek, ševelení lístků, škoda, že se právě tam už Harry nebude chtít podívat. Ačkoliv i v Bradavicích, nebo Zimní zemi mohou být romantická místa ke schůzce, procházkám, brouzdání se večerní rosou v trávě.
Snapeova rodina se pořád nějak vrací k pohádce o Šípkové Růžence, nebo o Sněhurce, ale jejich maminka zemřela až po narození Julia, ne jeho sestry. Něco tady nehraje, snad nám to autorka ještě blíže nastíní.
Děkuji za krásný překlad, s touto povídkou si užívám nádherné chvilky klidu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat