Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Zelené oči se otevřely a pohlédly přímo do černých. To bylo dobré. Harry věděl, že spal v Severusově náručí. To bylo také dobré. Teprve když si chtěl protáhnout svaly předtím, než vstane, zjistil, že spal v Severusově náručí neoblečený. To definitivně nebylo dobré.

Černé oči sledující Harryho rozpoznaly okamžik, kdy se Harry začal cítit nepohodlně. Uvolněné držení těla bylo okamžitě nahrazeno zřetelnou stydlivostí a nejistotou. Velmi přitažlivý mladý muž byl najednou zasažen strachem, že je ošklivý a nežádoucí - jak je to jenom možné? Bylo nepříjemné to sledovat a Severus to nehodlal ignorovat.

"Harry, proč jsi najednou tak napjatý? Protáhl jsi se, spokojený, a mrknutím oka vypadáš, jako by ses chtěl schovat. Stalo se něco?“ zeptal se. Harry sklopil zrak, neměl odvahu podívat se Severusovi do očí. „Nevím.“

"Ty jsi bez nejmenších pochybností ten nejrozkošnější mladý muž, jakého jsem kdy viděl. Máš tu nejdokonalejší krémovou pokožku a nádherně svalnatou postavu. Proč se chceš schovávat? Proč nechceš, abych tě viděl?“ Nejistota v zelených očích, jež následovala po tomto sdělení, byla srdcervoucí. Severus se s povzdechem posadil, opřel se o pelest a přitáhl si Harryho k sobě tak, že seděl mezi jeho nohama a opíral se o jeho hruď. Znal lepší, vášnivější způsoby, jak začít den, ale ty budou muset počkat. Harry právě teď potřeboval něco jiného. Objímal mladého muže s jemností, o níž ani nevěděl, že je jí schopen, hladil jeho ruce, záda a nohy. Trvalo to několik minut, než se Harry konečně trochu uvolnil a opřel se ještě o něco více o Severusovu hruď. Severus nepřestával s hlazením, zatímco k němu mluvil. "Harry, slepí lidé ti řekli, že jsi ohavný, nevzdělaní lidé řekli, že nejsi chytrý, úplně hrozní lidé ti řekli, že jsi zrůda. Už jsme o tom jednou mluvili. Oni jsou ohavné, hloupé zrůdy! Neposuzuj sám sebe podle jejich omezených názorů - daleko je převyšuješ. Řekl jsem ti předtím, a budu ti to říkat pořád, že jsi nádherný. Včera jsi pracoval s některými z nejchytřejších kouzelníků na celé planetě na jednom z nejkomplikovanějších kouzel vůbec kdy vynalezených, a tvůj příspěvek byl hlavní a nejdůležitější. Máš moc mimo veškeré představy, kterou používáš s největšími ohledy na druhé.“

Malý úsměv se usadil na Harryho ústech, když poslouchal Severusovy komplimenty. Také cítil, že se začal červenat. Severus ještě chvíli pokračoval s hlazením, než nakonec uchopil Harryho bradu a zvedl mu obličej. „Chápeš, jak moc výjimečný jsi?“ Úsměv se zvětšil. Harry nebyl schopen cokoli říct, ale jeho chování naznačovalo souhlas, přestože se stále necítil ve své kůži.

Severus se postavil, pomohl Harrymu z postele a nasměroval ho do koupelny na ranní očistu. Mezitím posbíral jejich šaty a začal se oblékat. Když se Harry objevil, vystřídal ho v koupelně. Oba byli připraveni na snídani překvapivě rychle.

"Takže, máš nějaké plány na dnešek, Severusi?“ ozval se váhavý hlas.

"Mám. Dnes odpoledne budu vařit něco speciálního na večeři, protože mám rande s velmi pohledným mladým mužem a slíbil jsem mu, že mu něco uvařím. Večer by měl být velmi příjemný.“ Harry byl potěšen tím, že Severus nezapomněl a že naznačil, že se na jejich schůzku těší.

"Myslel jsem teď. Přemýšlel jsem, že bych rád dokončil překlad těch deníků, protože myslím, že pan Malfoy je bude chtít brzy vrátit, a taky bych měl začít překládat poznámky, které mi pro tebe dal lord Aventine.“ Severus o tom chvíli přemýšlel a rozhodl se improvizovat. „Musím pár věcí oznámkovat. Můžu se k tobě připojit, abys nebyl v kanceláři sám.“ Pozoroval výraz úlevy a radosti na Harryho tváři se svým typickým úšklebkem, ale v duchu se radoval, že poprvé správně „přečetl“ přetvařujícího se Nebelvíra. Dostával se tomu na kloub - možná vůbec nebude potřebovat návod, jak si původně myslel!

Jejich plány musely být odloženy, protože v Harryho kanceláři na ně čekali Albus, ministryně Bonesová a Kingsley. Ministryně byla předešlý večer informována o úspěšném odstranění Znamení zla a setkání si zařadila hned jako první na tento den. Pochopila, že Harry a Albus si jsou vcelku jistí tím, že toto kouzlo bylo důležité a nezbytné. Jelikož se jednalo o čistě magickou záležitost, myslela si, že to bylo spíše Harryho rozhodnutí, ale potřebovala pochopit, čeho chtěli dosáhnout, aby mohla lépe naplánovat další politické kroky.

Harry vysvětlil, co bylo jeho největšími obavami od samého začátku - že Voldemort provede své kouzlo znovu, až zjistí, že jeho původní pečlivě naplánovaná akce byla zmařena. Harry si nevěřil v tom, že by byl tak brzy schopný opět jeho kouzlo zrušit v celosvětovém měřítku. Nicméně na základě odčerpání magie si byl jistý, že Voldemort byl schopen seslat tak mocné kouzlo a dosáhnout tak velkých výsledků pouze díky odebírání magie od mnoha velmi mocných čarodějů, jeho Smrtijedů. Bylo velice pravděpodobné, že bez přístupu k síle svých následovníků nebude Voldemort moci udělat znovu cokoliv podobného jako předtím. To znamená, že se nejspíš omezí na odvetná opatření - izolované, místní útoky. Nebude mít prostě přístup k potřebné magii, aby znovu zopakoval to, co udělal poprvé.

Severus dále objasnil, že bez Znamení zla nejenže Voldemort bude omezen pouze na svou vlastní magickou sílu, ale nebude ani schopen k sobě hromadně povolat Smrtijedy. Bude je muset oslovovat jednoho po druhém, což zabere dost času.

Madame Bonesová sice ocenila to, že Voldemort byl odříznut od zdroje síly, ale zároveň vyjádřila obavy, které jí a Ministerstvu kouzel předali představitelé všech kouzelnických vlád, že totiž Voldemort může povolávat démony. Když to udělal poprvé, jeden ze starobylých démonů se objevil na všech kontinentech, a nyní se nikdo necítil bezpečně. Severus si v duchu povzdechl - na tohle znal odpověď, zčásti založenou na předvídavosti slečny Grangerové. Když jim totiž Hermiona sdělila, že našla všechna možná kouzla na vypuzení démonů, udělala si následně malý průzkum zaklínadel na jejich vyvolání a upozornila ho, že některá z těchto kouzel jsou zmíněna i v knihách, jež si vypůjčili v Malfoyově knihovně. Severus ministryni odpověděl: „Vyvolávání démonů je tou nejtemnější z černé magie. Vyžaduje to ochotu kouzelníka nenávratně poskvrnit svou duši, na druhou stranu není nutné, aby také disponoval nějak zvlášť silnou magií. Nicméně úroveň magické síly čaroděje má vliv na to, jaký druh démona bude moci vyvolat. Domnívám se, že Voldemort byl schopen vyvolat pradávného démona na základě použití i jiné síly než pouze své vlastní. Pokud se jeden jediný kouzelník rozhodne vyvolat démona, nebude se vůbec podobat tomu, kterého bylo možno vidět po celém světě a nakonec i na famfrpálovém hřišti před několika dny. Existuje dost zaklínadel k vypuzení kromě Královského vypovězení, které použil Harry. Tato kouzla budou fungovat na nižší démony. Kamarádka pana Pottera, slečna Grangerová, mi řekla, že našla dost těchto zaklínadel při svém výzkumu starodávných kouzel pro pana Pottera. Předpokládám proto, že jsou k dispozici v historických knihách, jež jsou dostupné v knihovnách po celém světě. Můžeme ji požádat, aby se podělila o výsledky svého výzkumu a pak vám dáme stručný výtah, který můžete předat ostatním státům. Po celém světě je dost silných kouzelníků a čarodějek a je nepravděpodobné, že by se objevil démon, se kterým si nebudou schopni poradit.“

Ministryni Bonesovou překvapilo, že bradavický student zkoumal kouzla na vypuzení démonů, ale Albus byl touto zprávou potěšen. „Tvoje kamarádka slečna Grangerová je velmi pozoruhodná mladá žena!“ řekl Harrymu, který musel souhlasit. „Každopádně, Amelie, řekl bych, že Voldemort bude bez magie svých Smrtijedů jednat více lokálně než předtím. Kořeny jeho magické moci, a také většiny jeho přívrženců, jsou tady v Británii. Nemá k dispozici žádnou další magii, kterou by potřeboval pro cestování na velké vzdálenosti nebo k vedení bojů na vzdálených místech.“

Harry si vzpomněl na Ronovu poznámku o strategických výhodách rozvrácení protivníkova bojového plánu. „Je naděje, že Voldemortovy původní plány naše akce zničila. Jeho další jednání bude výsledkem frustrace, nikoliv jako podpora jeho původní pečlivě naplánované akce.“ Albus k tomu dodal, „Navrhuji, abyste kouzelnický svět varovala a doporučila jim být ve střehu. Domnívám se, že nějaká kouzla na vypuzování démonů najdete na ministerstvu, ale pokud ne, požádám slečnu Grangerovou, aby se s vámi podělila o své poznámky.“

Madame Bonesová skupině sedící v Harryho kanceláři věnovala hloubavý pohled. Jejich nenucený hovor o vyhánění démonů jí způsobil mravenčení, ale i když byly tyto věci stresující, všichni vypadali ochotní jim čelit svými důkladnými a emocí prostými úvahami. Nebyla zvyklá slepě důvěřovat, ale byla velice nakloněna tomu přijmout jimi nabízenou pomoc. „Dnes tedy znovu obnovíme operaci Bezpečný přístav, i když do každého týmu pro jistotu přiřadím alespoň dva bystrozory.“

- - - - -

Voldemort se zvolna probouzel ve své komnatě, a už po x-té přemítal nad tím, jak hodně byl poslední dobou unavený. Včera to byl jeden výlet, pouze pár hodin, a byl vyčerpaný. Poté, co se setkal se Smrtonošem, se musel vrátit na Raddle Manor a odpočinout si. Ano, má spoustu času, před ním není nic než hodiny a dny táhnoucí se do nekonečna. Bude lepší, když bude dobře odpočatý a schopný plně docenit všechny divy světa, který právě tvoří!

Asi v polovině dopoledne se Voldemort rozhodl, že je čas povolat k sobě alespoň některé ze svých Smrtijedů, aby se s ním podíleli na výzkumných cestách do jeho nového světa. Vešel do zahrady a hůlkou se dotkl Znamení zla na své ruce a odříkával přitom jména těch Smrtijedů, jež chtěl povolat. Zavřel oči, vdechoval vůni zahrady a čekal na černé záblesky, v nichž se jeho přisluhovači k němu přemístí. A čekal. A čekal.

Hlavními pocity obsaženými v jeho reakci byly hněv a zmatek. Kde jsou? Proč ho nechávají čekat? Opět se dotkl hůlkou svého předloktí a zopakoval povolání. Možná je tu nějaký problém; rozhodně se necítil ve své kůži od té doby, co provedl kouzlo spánku, takže možná povolání jeho následovníků z nějakého důvodu nefungovalo. Stále žádná odpověď. V jeho hlavě se míhaly nápady, jak by mohl jejich neposlechnutí potrestat, zatímco chmury prohlubovaly vrásky na jeho hadím obličeji.

Potřásl hlavou a mrazivě se přitom zasmál. Opravdu ještě nebyl sám sebou. Samozřejmě, jeho Smrtijedi nemohli odpovědět - ještě je přece nevzbudil!

Toto opravdu nepromyslel, když všechny ostatní zaklel do spánku. Měl Smrtijedy po celém světě, i když většina z nich byli kouzelníci a čarodějky z Británie a Evropy, které znal už roky. Vyloučil možnost navštívit každého z nich doma; zvažoval tedy jiné alternativy. Přemýšlel, zda by byl schopen vyslat pulz magie, který by probudil vybrané Smrtijedy a využít k tomu linií, jež se soustředily v pečeti vytvořené pradávným démonem. Přešel do trůnního sálu a vyslal proud magie do ley lines, které se tam sbíhaly, a opět se pokusil Smrtijedy povolat. A znovu čekal a čekal, ale žádný nepřišel.

V tuto chvíli hněv přestal být jeho převažující emocí. Něco je špatně. V duchu si znovu rozebral kouzlo, které před chvílí provedl, a pro klid duše ho ještě jednou zopakoval, aby se ujistil, že bylo sesláno správně. Ani tentokrát povolání nefungovalo. Jeho další myšlenkou bylo, že je určitá pravděpodobnost - teď, když si je jistý, že bylo provedeno správně - že toto konkrétní kouzlo nepůsobí zprostředkovaně, a že tedy asi bude muset navštívit každého ze Smrtijedů osobně a použít zaklínadlo, které je přivede zpět do života. Rozhodl se, že se mu ten nápad líbí - osobní kontakt, propojení jeho doteku a jejich schopnosti žít. Vtom ho ale napadla jedna vtíravá myšlenka - on už PROBUDIL jednoho Smrtijeda, Graydona Goylea, osobně. Pokusil se probudit i další tři, kteří přežili seslání kouzla, z nichž jeden zareagoval, ale zbývající dva nikoliv. Divil se, proč ten, který byl vzhůru, na povolání nereagoval, stejně jako ho zajímalo, jestli všichni nebo většina ostatních Smrtijedů jsou ve stejném stavu jako ti dva, které nebylo možné probudit. Předtím ho to nenapadlo, ale je pravděpodobné, že někteří kouzelníci - dokonce i ti velmi mocní - vykazují určitou vnitřní slabost, která jim zabraňuje se probudit. Je toho hodně, co měl zvážit.

Odebral se přímo do hostinského pokoje, kam nechal odnést Graydona, a našel ho, jak pije čaj. Ignorovat zavolání Pána Zla bylo něco, co se Smrtijedi nikdy neodvážili udělat, protože takový projev neúcty se trestal obzvláště přísně - Cruciem. Někdo, kdo věděl, že by mohl být takto potrestán, byl obvykle dost zneklidněn a zoufale ochotný se ospravedlnit, aby tomuto trestu předešel, ale Graydon svého hostitele vřele přivítal a pozval ho na šálek čaje. Zdálo se, že si je naprosto nevědomý toho, že byl povolán a že nesplnil svou povinnost okamžitě předstoupit před svého Pána.

"Ty jsi mě neslyšel, příteli? Nebo možná jsi předvolání necítil?“

Graydon byl zmatený a víc než jen vystrašený tímto prohlášením. „Můj Pane, byl jsem zde celé ráno. Skřítkové odvedli skvělou práci a donesli mi lektvary, které mi pomohly se zotavit, a když jsem se dnes probudil, přinesli mi snídani a čaj. Nic jsem neslyšel, ani jsem nic necítil. Ujišťuji vás, můj Pane, pokud by mi bylo známo, že si mě přejete vidět, ihned bych přišel!“

"Ukaž mi svou ruku!“

Zmatený Graydon si vyhrnul rukáv košile a odhalil své předloktí. On i Voldemort byli zděšení, když zjistili, že Znamení zla je pryč.

Graydon nepochybně přežil díky všem dalším věcem, které neproběhly to ráno podle plánu. Voldemort obvykle na neočekávané a stresující události reagoval zaklínadlem nebo jinou činností, jež nejbližší okolí nepřežilo. Dnes bylo nad slunce jasné, že se něco v provedení kouzla hodně pokazilo, z čehož vyplynuly neočekávané následky. Voldemort byl znepokojený a rozčílený, ale právě teď přemýšlel o tom, jestli magie, již použil, neobsahovala faktory, které nevzal v úvahu. Mohlo kouzlo spánku nějakým způsobem odstranit Znamení zla? Zaklínadlo použité na jeho vytvoření bylo starobylé a neobyčejně mocné, ale to bylo i kouzlo spánku. Nikdy ho nenapadlo, že různé druhy kouzel by mohly mezi sebou reagovat; jelikož všechno prováděl sám, nemohl na nikoho svalit vinu a zbavit se frustrace jeho potrestáním.

Rozzuřeně opustil místnost a zanechal za sebou rozrušeného Graydona (jemuž se zároveň dost ulevilo), aby si dopil čaj, který byl nyní ovšem již studený. Místo toho šel zkontrolovat ony dva Smrtijedy, kteří nijak nereagovali, když se je předtím pokoušel probudit. Zkusil je vzbudit ještě jednou, ale nic se nestalo. Poté, co oběma vyhrnul rukávy, jeho hrůza vzrostla se zjištěním, že i jejich Znamení zmizela!

Něco bylo nepochybně špatně. Voldemort usilovně přemýšlel. Potřeboval zjistit, co přesně nefungovalo tak, jak mělo, a určit, proč to nefungovalo, takže bude moci rozhodnout, co udělá pak, aby zachránil situaci.

Začal tím, že si znovu prošel všechno, co podnikl předešlý den. Přenesl se do mudlovského města nedaleko Raddle Manor. Smrt a destrukce byly stále evidentní, ale tentokrát si důkladně prohlídl spící mudly. Očekával by, že budou blízko smrti v důsledku dehydratace a nepříznivé situace. Ve skutečnosti ale vypadali spokojeně a odpočatě, vůbec nebyli dehydrovaní a už vůbec se nezdálo, že by měli zakrátko zemřít.

Jeho mysl pracovala naplno. Vážně to špatně propočítal? Udrželo si kouzlo spánku stázovou složku, o které si byl jistý, že ji odstranil?

Nyní byl zvědav, zda se spícím kouzelníkům dařilo stejně dobře jako spícím mudlům. Voldemort se proto přemístil do jednoho z početných malých městeček v nejvýchodnějším nezakreslitelném hrabství, neboť se domníval, že jeho průzkum bude rychlejší ve městech, kde je větší koncentrace kouzelníků a čarodějek, než na panstvích a soukromých rezidencích, které byly obvyklejší v západnějších hrabstvích, jako např. V hrabství High Hill. Když se objevil na okraji jednoho městečka, byl naprosto šokován, protože čarodějky a kouzelníci šli za svými záležitostmi, jako by se vůbec nic nestalo! Děti si hrály na ulicích , obchody byly otevřené a prodávalo se v nich. Vypadalo to, jako by je kouzlo nikdy nezasáhlo! Samozřejmě, že z větší vzdálenosti nemohl Voldemort vidět znaky toho, že je v nedávné minulosti postihlo něco zlého, přinejmenším některé z místních obyvatel. Někteří lidé měli obvazy nebo opatrně kulhali na svých nedávno uzdravených končetinách, ale celkem vzato to byl v tomto městě normální den.

Nedaleko bylo hřiště. Voldemort se rozhodl seslat kouzlo spánku přímo na hrající si děti, aby zjistil, zda zaklínadlo stále funguje. Potěšilo ho, že všechny děti spadly tam, kde stály, nyní hluboce spící. Byl též překvapen, že na rozdíl od toho, co viděl jinde, spící děti nebyly ve stázi. Jak se do kouzla dostala stázová část? Odkud se vzala, jestliže nebyla jeho součástí?

Viděl ihned usnout šest kouzelníků, kteří s ním byli při seslání kouzla, a později zjistil, že tři z nich následkem této zkušenosti zemřeli. Takže věděl, že čarodějové nejsou vůči kouzlu spánku imunní, a tady na hřišti si to ověřil. Jeho spolupracovníci byli velmi mocní kouzelníci, nebyla to tedy otázka magické úrovně; s největší pravděpodobností, kouzelníci a čarodějky v tomto městě byli mnohem slabší než kterýkoli z jeho Smrtijedů. Bylo to vzdáleností? Ztratilo kouzlo na síle, jak putovalo zemí, takže již i v tak krátké vzdálenosti na čaroděje nepůsobilo? Nebo je v tom ještě něco jiného?

Crabbeovi, rodina s několika Smrtijedy, sídlili v nejzápadnější části hrabství High Hill, která byla od Raddle Manor vzdálenější než toto město. Voldemort se přenesl na jejich pozemky, jen aby zjistil, že jsou prázdné. Samozřejmě, starší děti byly v Bradavicích, ale byl si jistý, že pár mladších dětí by mělo být doma. Netušil, že Smrtijedi z této rodiny odešli na Malfoy Manor, aby byli ošetřeni po drastickém vyčerpání jejich sil. V obavách, že se nějakým způsobem znelíbili Pánovi Zla, se ostatní členové přestěhovali ke svým příbuzným hned potom, co jejich manžele a bratry převzali do péče lékouzelníci.

Voldemort nevěděl, co si myslet o nepřítomnosti lidí v domě Crabbeů. Přemístil se proto do domu Parkinsonových nedaleko odtud. Hlava Domu, Prescott Parkinson, se rozhodl vrátit se domů krátce poté, co se zotavil z vyčerpání svých magických sil, vlastně se vrátil den předtím. Byl věrným Smrtijedem od samého začátku a byl jedním z prvních, kdo přijali Znamení Zla. On a jeho rodina si byli jistí, že jejich loajalita Temnému pánovi nemůže být žádným způsobem zpochybněna. Možná nerozuměli, proč byl Prescott tak vysílený, ale rozhodli se, že to nebudou považovat za útok nebo něco, před čím by měli utéci.

Voldemort byl uvítán jako král, za kterého sám sebe považoval, což bylo na jednu stranu příjemné, ale na druhou také zneklidňující, protože všichni členové rodiny Parkinsonových byli vzhůru. Prescott ho během oběda informoval o věcech, které se ukázaly jako ještě více znepokojující. První bylo to, že kouzelníci opravdu upadli do spánku, ale téměř ihned byli probuzeni. Sám Prescott byl příliš zesláblý díky vyčerpání své magie, když se to stalo, takže si skoro nic nepamatoval, ale jeho rodina mu řekla, že byli probuzeni mladým mužem, jenž volal jejich jméno. V tuto chvíli začal mít Voldemort podezření. Prescott mu dále vyprávěl o pozvání na Malfoy Manor za účelem ošetření lékouzelníky, které shromáždil Lucius. Luciovo současné chování představovalo potenciální problémy. Zatímco Lucius nikdy otevřeně neohlásil konec své věrnosti Pánu zla, Voldemortovi se donesly řeči o jeho nepovedeném pokusu oženit Draca se Siriem Blackem, a pak tu je jeho výběr oponentů, když ho tenkrát na ministerstvu chytil amok. Věci se začaly vyjasňovat, jakmile Prescott označil Kingsleyho Pastorka jako toho, kdo přišel s pozváním - nebylo pochyb, že Malfoy se spojil se stranou Světla, pravděpodobně s Potterem. Všechno bylo naprosto jasné, když Prescott přišel s historkou, kterou slyšel na Malfoy Manor, totiž že Brumbál a další z Bradavic, jako například Potter, pracovali na odstranění Znamení Zla z rukou Smrtijedů. Také měl podezření, že Potter má něco společného se stází, která udržuje spící mudly při životě.

Zatím Harry po schůzce s ministryní strávil dost nepříjemné dopoledne ve své kanceláři v Bradavicích. Cítil narůstající neklid a nervozitu, jež zažíval Voldemort. Mluvil o tom se Severusem a došli k závěru, že Voldemort je ve fázi, kdy zjišťuje, že něco není v pořádku, ale pravděpodobně ještě nedosáhl bodu, kdy by skutečně pochopil, co se stalo. To se mělo ale změnit.

Voldemort poděkoval Prescottovi a jeho rodině za jejich pohostinnost a přenesl se na Malfoy Manor. Byl zastaven novými ochrannými zaklínadly, která Lucius umístil kolem svého domu. To, že nemohl ihned vejít, ho rozzuřilo. Začal ochrany bourat.

Lucius dohlížel na odjezd svých hostů po větší část dopoledne. Několik z nich odjelo již předešlý den, většina ostatních se vrátila ke svým rodinám dnes po snídani. Ti, kteří nadále potřebovali lékařskou péči, byli připraveni odejít do nemocnice u Sv. Munga, protože je jejich nyní neoznačená předloktí nemohla usvědčit z příslušnosti ke Smrtijedům. Jeden z posledních stále se nacházejících na Manor byl Eustace Landon. Mladý muž vůbec nespěchal s návratem ke svému otci. Lucius této neochotě rozuměl. Znal starého Landona z několika obchodních jednání a společenských akcí a vždy si o něm myslel, že je to nafoukaný osel. Lucius byl překvapený, že tento mladý muž dobrovolně přijal Znamení Zla, neboť si byl jistý, že jeho otec by ho okamžitě vydědil, kdyby to věděl. Eustace vyhledal vhodný okamžik, aby si promluvil s Luciem, který tím byl polichocen, a právě dojídali oběd, když Lucius ucítil, že ochrany Malfoy Manor jsou oslabeny.

Pouze několik vteřin po jejich narušení slyšel Lucius Voldemorta vztekle ječet, chrlit hrozby a metat kletby. Zuřivý vztek mu napověděl, že Pán Zla ví, co se stalo, minimálně ví tu část, ve které Lucius pomohl Potterovi shromáždit Smrtijedy a odstranit jejich Znamení. Museli se odsud dostat nebo on a jeho host budou nepochybně čelit nesnesitelně bolestivému výslechu a smrti. Existovalo pouze jedno místo, které jim mohlo nabídnout alespoň nějakou ochranu před nepříčetným šílencem, jenž se během chvilky mohl dostat do jeho domu - Bradavice. Lucius popadl Eustaceho za ruku a utíkal s ním do knihovny, která naštěstí byla v zadní části domu, na druhé straně než byl Voldemort. Dávalo jim to malou výhodu a Lucius doufal, že bude stačit.

Když doběhli ke knihovně, Voldemort se již dostal do domu. Slyšel je utíkat; sám se vydal rychle za nimi do zadních částí obydlí, kde - jak ze svých předchozích návštěv věděl - se nachází několik pokojů. Nejdříve minul salon a krátký pohled do něj odhalil, že je prázdný, takže spěchal dále. Další byla knihovna. Kvůli velkému množství polic nebylo možné ji přehlédnout na jeden pohled a Voldemort do ní musel vstoupit, aby se přesvědčil, jestli se v ní někdo skrývá. Lucius se modlil ke všem svatým, aby letaxové spojení mezi Manor a Harryho kanceláří v Bradavicích bylo stále v provozu, nabral plnou hrst Letaxu z misky na stolku a s Eustacem, jehož popostrkoval před sebou, ho vhodil do krbu a zakřičel „Bradavice!“ v okamžiku, kdy se k nim přiblížil Voldemort. Zelený plamen vyšlehl a oni v něm zmizeli. Voldemort se rychle rozhodl a vrhnul se za nimi do plamenů v pokusu odletaxovat se spolu s nimi.

Harry se držel již několik minut za hlavu, která ho dost výrazně bolela a Severus stál vedle něj, kdyby potřeboval pomoc. Bylo zřejmé, že Voldemort konečně zjistil některé důležité okolnosti ohledně toho, co se stalo, a byl nepříčetný vztekem, což bylo patrné i z bolestí, jimiž trpěl Harry. Naštěstí Harry seděl v křesle u stolku hned vedle ohniště a Severus, který ještě před malou chvilkou seděl na druhé straně, přešel právě k Harrymu.

Ve chvíli, kdy uslyšeli výkřiky přicházející z krbu a uviděli zelené plameny, byl již Severus u ohniště, popadl Lucia a mladého muže a vytáhl je z plamene hned, jak se objevili. Oba křičeli na Harryho, aby uzavřel letaxové spojení. Harry měl hůlku v ruce už od prvních známek rozruchu v Letaxu a spojení ihned přerušil. Nicméně těsně předtím, než bylo spojení zrušeno definitivně, se v blednoucích plamenech objevil Voldemortův obličej, který měl akorát dost času na to, aby zahlédl Severuse a Harryho, než byl zase vyhozen zpět na Malfoy Manor. Ani nemuseli vidět, že Voldemortovy oči zlostí zčervenaly, protože Harry se v tom okamžiku zhroutil, zasažen příšernou bolestí, a malý pramínek krve vytékal z jeho jizvy a hledal si cestičku dolů po jeho čele.

Severus okamžitě obrátil svou pozornost k Harrymu. Ten se během několika vteřin vzpamatoval, protože Severus mu pomohl kontrolovat bolest a úplně uzavřít mysl. Byl bledý a třásl se, ale nebyl zraněný kromě momentálního utrpení, jež před chvílí prožil. Lucius nikdy neviděl Harryho reakci na Voldemortův hněv a byl skutečnou odezvou trochu vyděšen. Eustace byl naplněný hrůzou ze všeho, co se právě stalo, přerušeným obědem počínaje a posledními událostmi konče.

Když bylo zřejmé, že jsou všichni už v bezpečí a přinejmenším jakž takž v pořádku, Lucius představil Eustaceho ostatním. Eustace byl nadšený, když se seznámil se Severusem. Vyšlo najevo, že je zaníceným studentem lektvarů a jeho učitel několikrát zmínil Severuse Snapea jako jednoho z nejlepších mistrů lektvarů na světě. Byl také šťastný, že se setkal s Harrym. Severus si všiml Harryho zvláštního pohledu, když potřásal Eustacemu rukou. Mumlal něco o tom, že rodina Landonových je na velmi zajímavé cestě. Nechtěl to rozebírat teď, proto si udělal v mysli poznámku, že se na to Harryho zeptá později. Zatím začal organizovat Luciův a Eustaceho pobyt v Bradavicích, jelikož Malfoy Manor bylo momentálně nedostupné.

 Vymazání - 85. kapitola

Vášeň - 87. kapitola

Komentáře   

0 # Odp.: Zuřivost - 86. kapitolasisi 2019-11-06 18:36
A máme tu rozzuřeného Smrtipána ( pána smrtijedů). Jen aby se před ním zachránili všichni v Bradavicích, Prasinkách a velcí páni ve svých hradech. Předpokládám, že bude chtít odvetu za zmařenou zkázu světa. Jsem zvědavá, jak to zvládnou.
Děkuji za překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # Odp.: Zuřivost - 86. kapitolaAnna 2015-09-28 20:59
Co se to stalo se stylem vyprávění? To píše a překládá někdo jiný? Tohle absolutně zratilo původní kouzlo, je to jiná povídka.. :eek:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky