Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Po obědě se shromáždila malá skupina v Harryho kanceláři, aby prodiskutovala jejich výlet na Malfoy Manor kvůli návštěvě tamní knihovny. Harry nechal obrovský trůnní sál nahradit dvěmi místnostmi: obývacím pokojem vhodným ke schůzkám s představiteli Ministerstva kouzel nebo jinými úředníky, a velkou místností s velkým dubovým stolem a policemi naplněnými pergameny, brky a inkoustem. Nedávno bylo otevřeno letaxové spojení mezi velkým krbem a knihovnou na Malfoy Manor. Skupina usazená kolem stolu zahrnovala ředitele, Severuse Snapea, Harryho, Hermionu a Draca. Draco trval na tom, aby se zúčastnil i Charlie Weasley, a Charlie zase trval na tom, aby se k nim připojil také jeho bratr Ron.

Harry vypadal sebevědoměji, než jak ho většina po velmi dlouhou dobu znala. V minulosti se často zdálo, že rezignoval - akceptoval svůj osud, ale vždycky tam byl náznak smutku nebo zamyšlenosti, či naděje, že by věci mohly možná být jinak. Severus se opřel ve své židli a vrhl oceňující pohled na mladého muže. Teď v něm nenašel žádnou zamyšlenost, lítost nebo rezignaci. Harry si rozvinul přirozené vystupování mladého muže s misí, na jejíž úspěch se soustředí veškerý jeho zájem.

Severus zaznamenal, že i Albus si toho všiml. Důkladně studoval Harryho přes své půlměsícové brýle, jeho obvyklý výraz dědečkovství s jiskřícíma očima byl nyní nahrazen výrazem očekávání a zvědavosti. Hermiona zamyšleně hleděla na Harryho, ne s bázní nebo zbožňováním, ale s klidným zájmem. Asi před rokem Severuse zajímalo, jestli ti dva byli předurčeni uzavřít manželství, protože vypadali, že jsou si velmi blízko. Bylo pro něho docela velkým překvapením, když zjistil, že Hermiona se zajímá o toho rudovlasého z jejich tria. Jednoduše měl za to, že to opravdu nevypovídalo o nějakém vkusu.

Draco nestoudně flirtoval s Charliem, který se snažil přirozeně udržovat konverzaci zahrnující jeho bratra.

Když se Harry postavil, aby promluvil ke skupině, nebylo v něm ani trochu nervozity nebo váhání. Chodil kolem s uvolněnýma rukama a jeho hlas byl silný. Jasné oči zářily odhodlaností.

„Jak všichni víte, Lucius Malfoy nám velkoryse nabídl přístup do knihovny na Malfoy Manor. Severus a Draco zařídili letaxové propojení mezi krbem v této místnosti a knihovnou; nebudete potřebovat žádné heslo, ale letaxové spojení funguje jen mezi těmito dvěma místy, takže se nemůžete odletaxovat nikam jinam. Pan Malfoy také souhlasil s tím, že si můžeme půjčit knihy a přinést je sem k nahlédnutí a prostudování. Chci si být jistý, že majetek pana Malfoye budeme mít odděleně, takže si budeme moci být jistí, že jsme mu všechno vrátili, jakmile skončíme. Severus umístil na pracovní stůl nedaleko krbu v knihovně očarovanou knihu - jenom položte knížky, které si berete, jednu po druhé na stůl a v knize se zapíše jejich vypůjčení nebo vrácení. Pokud budou knihy tady, ukládejte je prosím do knihoven vzadu. Staré rukopisy a deníky po dobu, kdy je nebudeme používat, budou uloženy v zabezpečené skříni v ředitelně.“

„Teď, co můžeme očekávat. Všichni máme na to nějaký názor. Právě teď se nejvíce obávám toho, co Voldemort udělá, až zjistí, jak důkladně jsme překazili jeho plány. Jako nejpravděpodobnější se jeví to, že jednoduše znovu vykoná kouzlo na spaní, a to mně dělá největší starosti. Nejsem si jistý, že budu znovu schopný každého probudit; pořád jsem ještě docela slabý. Čisté kouzlo spánku, bez stázové části, zajistí, že ti z nás s magií prostě zemřou přesně tak, jak Voldemort zamýšlel u mudlů. Aby to kouzlo znovu provedl, bude Voldemort potřebovat čerpat sílu z těch, kdo mají Znamení zla, protože ho nebude moci dokončit jen s využitím své vlastní síly. Vezmeme-li v úvahu to, co jsme viděli předtím, Voldemort udělá cokoliv, co bude muset, aby získal sílu, kterou potřebuje, bez ohledu na to, co se stane těm, jejichž sílu odčerpává. Myslím si, že musíme přímo přerušit jeho přístup ke zdroji síly. To je moje priorita.“

Poněkud netypicky to byl mladší Weasley, kdo první odpověděl, s ještě více neobvyklým zamyšleným výrazem ve tváři. „Narušení dodávek nepřítele je vždycky dobrý tah. Vsadím se, že Ten-který-nesmí-být-jmenován postavil své plány - ať už jsou jakékoliv - na faktu, že má libovolný přístup k síle všech svých Smrtijedů. To, že ho připravíme o tento přístup znamená, že bude muset přijít s novým plánem. Jako v šachách, neočekávaný tah oponenta může udělat ten nejlepší herní plán nepoužitelným. Musíte vyrukovat s něčím jiným, přímo na místě, a to je těžší udělat. Můžete udělat chyby.“

Albusovi se vrátil jeho dědečkovský výraz, když se souhlasně díval na Rona. „Souhlasím s vámi oběma, pokud jde o to, jak Tom zareaguje na to, že jeho plány byly překaženy, a s tím, že bude výhodné přerušit jeho přístup k síle druhých. Nicméně rozhodnutí, co chceme udělat, je pouze částí našeho problému. Mnohem palčivější otázkou je, jak to udělat. Před mnoha lety, když Tom začal s označováním svých přívrženců, mnoho z nás studovalo jak samotné Znamení, tak i rituál použitý k jeho vytvoření, abychom zjistili, jestli můžeme zasahovat do jeho použití. Protože jsme nepochopili jeho úplný význam, obávám se, že jsme mohli něco přehlédnout. Ať tak nebo tak, nebyli jsme schopni Znamení odstranit nebo blokovat jeho zamýšlené použití.“

Draco se ztišil, zatímco ředitel mluvil. Přemýšlel, kdo je „my“ - bez pochyb nějaké další tajemství, které by Nebelvírští nikdy nesvěřili Zmijozelovi ve svém středu. Zvláště byl zmatený prohlášením, že tito „my“ studovali Znamení zla a rituál. Jak pro všechno na světě mohli o tom cokoliv vědět? Sám svého otce roky otravoval kvůli alespoň nějakému náznaku toho, o co šlo, jenže jeho otec, který se obvykle nechal Dracem lehce přemluvit, pokud se Draco dostatečně snažil, byl neústupný a odmítl poskytnout jakoukoliv informaci. Pak to Dracovi došlo. Snape! Bylo možné, že byl zapletený s Brumbálem a tímhle spolkem světla a přijal Znamení zla, aby mohl špehovat? Jediná věc, kterou mu otec řekl o rituálu spojeném se Znamením, bylo, že zahrnoval přísahu mlčenlivosti, a porušení této přísahy podléhalo trestu bolestivé smrti rukou Temného Pána. Dracovy oči se stočily k Severusovi, v jeho tváři se promítal úžas a respekt, když konečně pochopil roli, kterou tento muž po celá léta hrál.

Zdálo se, že Severus si je vědomý Dracova upřeného pohledu, ale zatvrzele odmítal mu pohled vrátit nebo udělat cokoliv, co by to potvrdilo. Harry si všiml Dracova výrazu a v ten moment rozpoznal to pochopení, které vyjadřoval. Když Draco nakonec obrátil svou pozornost zpět k Harrymu, Harry přikývl na souhlas - ano, Severus byl statečný a mimořádný muž.

Albus vysvětloval proces, který použil, když ovázal Severusovo Znamení zla stříbrným drátem a tím je chránil před Voldemortovým dosahem. Ta ochrana byla obzvláště komplikovaná a vyžadovala znalosti a magickou sílu. Ještě hůř, vyžadovala fyzickou přítomnost a spolupráci nositele Znamení. Severus to potvrdil. „Vytvoření vazby a ochrany, kterou jste použil na mé Znamení, trvalo víc než hodinu. I kdyby se několik z nás naučilo, jak to udělat, postup a časování jsou proti nám, pokud bychom to měli aplikovat po jednom na všechny Smrtijedy. I s drátem a ochranou byl Temný pán stále schopný mít přístup k mé síle. Sice ne v takové míře, jak to zažila většina ostatních, ale nebyl jsem toho zcela uchráněn.“

Harry pokračoval. „Pan Malfoy mi řekl, že má nějaké knihy v podivném jazyce, které mu Voldemort dal do úschovy před mnoha lety. Doufám, že to jsou deníky Salazara Zmijozela a že obsahují informace, které nám pomůžou. Jakmile Voldemort vytvořil Znamení zla a rituál, možná už nepotřeboval nahlížet do knih, ze kterých čerpal při jejich tvorbě. Tyto deníky a další starodávné texty, které Voldemort dal panu Malfoyovi, jsou mou prioritou.“

Hermiona nahlédla do jednoho ze svých věčných seznamů. „Myslím, že ty starobylé texty a deníky potřebujeme hned teď. Chtěla bych najít knihy se starodávnými kouzly nebo historií kouzel, magií země a pečetěmi, vznikem dračí mytologie, kouzelnickými bojovými taktikami a strategiemi a čímkoliv, co by mohl mít o démonech nebo vyvolávání démonů.“

- - -

Když se poslední člen výzkumného týmu přeletaxoval do knihovny na Malfoy Manor, Draco vysvětlil její uspořádání a upozornil na oddělení, kde se daly knihy na určité téma nejpravděpodobněji najít. Byl to obrovský prostor s masivními mahagonovými policemi plnými knih, které se tyčily až ke klenutému stropu a s tapiseriemi pokrývajícími všechna volná místa na stěnách. Byly tam rozmístěny stoly s pohodlnými křesly a očarovanými svícny, které poskytovaly světlo ke čtení, vznášejícími se nad každým stolem.

Ron skupinu opustil, jakmile našli knihy týkající se bojové taktiky. Draco na omluvu vysvětlil, že knihy v této sekci nebyly doplňovány od smrti Abraxase Malfoye v roce 1701, který byl posledním Malfoyem, jenž se o toto téma zajímal.

Ostatní si chtěli prohlédnout celou knihovnu, a tak je Draco provedl, až nakonec zastavil v poněkud zaprášeném výklenku stranou od hlavní místnosti. „Tady má otec uložen zvláštní materiál - věci, které obvykle s nikým nesdílí.“ Draco poklepal svou hůlkou na několik knih. Police se pomalu rozestoupily, nejvrchnější vpravo, další pod ní doleva, každá se odsunula střídavě na stranu, až nakonec odhalily malý pokoj s pohodlným křeslem před lesklým mahagonovým stolem a malou knihovničkou s různými knihami a pergameny, některými docela starými a dalšími z ne tak dávné doby. Harry cítil mravenčení konzervačního kouzla, když vešel, ne nepodobné kouzlu, které Salazar Zmijozel umístil na své knihovně v Tajemné komnatě, což vysvětlovalo nedostatek zatuchlosti nebo prachu.

Severus si všiml několika malých knížek, které vypadaly jako ty, jež Harry přinesl z knihovny v Komnatě, a ihned je sesbíral. Harry si je v rychlosti prohlédl, než potvrdil, že to jsou Zmijozelovy deníky psané v hadím jazyce. Ostatní se kolem nich shromáždili s velkým zájmem. Draco jako první mezi nimi, aby si prohlédl očividně starodávné dokumenty napsané v tak vzácném a podivném jazyce. Pro všechny, kteří nemluvili hadím jazykem, to vypadalo jako nesmyslné čmáranice nakreslené vybledlým inkoustem na velmi starém pergamenu, a bylo pro ně docela šokem, když si uvědomili, že Harry je dokáže mimoděčně přečíst.

Také shromáždili několik dalších starých textů, které dal Voldemort Malfoyovi seniorovi. Většina z ostatních knih v této místnosti se zabývala černou magií na hranici legálnosti a nezdálo se moc pravděpodobné, že by jim mohly pomoci v jejich hledání. Severus se už už chystal navrhnout, aby se vrátili do hlavní knihovny, když si všiml Hermiony klečící před jednou z knihovniček, jak se prohrabává nějakými knihami a odkládá stranou knihy ukryté za nimi. Klekl si vedle ní, aby se podíval, co našla, a okamžitě toho zalitoval. Byly tam knihy o nevolnictví a otroctví, nepříjemný doklad o jedné z výstředností, v nichž si Lucius liboval, jak se domníval. Nicméně byl šokován tím, že si Hermiona četla jejich názvy a odkládala je na hromadu, jako by si chtěla odnést do Bradavic to, co bylo možná kouzelnickou pornografií!

„Myslím, že pan Malfoy sám strávil nějakou dobu tím, že pátral po povaze Znamení zla a možná se snažil i zjistit, jak ho lze odstranit, Harry. Tady je celá kupa knih o nevolnictví a otroctví.“

Severus se posadil na paty a na jeho obličej bylo jasné překvapení a větší respekt ke slečně Grangerové. Tohle bylo přesně to, co Znamení zla vnutilo těm, kteří ho přijali! Zvlášť po celou tu dlouhou dobu, kdy se jeho Avada Kedavra odrazila od Harryho a Temný Pán zmizel, se Lucius bez pochyby chtěl zbavit Znamení. Některé z těch knih, které Hermiona shromáždila, byly docela nové, a jiné byly poměrně staré, což potvrzovalo, že tohle byla Luciova sbírka a ne něco, co dostal od Temného Pána. Pomohl Hermioně vyrovnat všechny schované knihy na stůl vedle Salazarových deníků.

Charlie Weasley už pečlivě procházel všechny police a kontroloval, jestli se za knihami neskrývají nějaké další, takže Severus přešel k opačnému konci a hledal také. Když se nakonec potkali uprostřed, museli uznat, že Hermiona si všimla jediných knih, o kterých se Lucius domníval, že je musí ukrýt ještě důkladněji, ačkoliv Charlie našel několik dalších, které pojednávaly o dracích a které nyní přidal k ostatním.

Albus si pozorně prohlížel sbírku knih a pergamenů na stole. „Navrhuji, aby se Severus a Harry ihned vrátili do Bradavic s těmito texty, a Draco, ty bys mohl zavřít tento soukromý pokoj tvého otce. My ostatní se můžeme ještě chvíli poohlédnout v hlavní knihovně, než se také vrátíme.“

- - -

Petunie Dursleyová si dnes vedla ve sklenících o něco lépe. Přišla na to, jak se vyhnout pokusům rostlin ji chytit nebo udeřit, a cítila se víc jistá v tom, jak odříznout dospělé listy rostlin, o jejichž sklizeň byla požádána, aniž by ji něco pokousalo. Stále považovala celou situaci za poněkud groteskní, ale alespoň se cítila více způsobilá pro tento úkol.

Mladý muž, který byl podezřele podobný mladšímu z princů z Windsoru, přišel, aby od ní listy převzal, a ona na chvíli přerušila práci. Když předávala ty tak těžce získané listy, zeptala se: „Máte nějaké ponětí, k čemu tohle používají?“ Když mladík zjistil, že Petunie je pravděpodobně v magii stejně neznalá jako on, odpověděl: „Netuším. Sbírám košíky od různých lidí a nosím je do místnosti v místě, kterému všichni říkají sklepení. Některé ty věci vypadají jako normální listy, nebo aspoň něco na ten způsob, ale některé košíky jsou zapečetěné a jsou z nich slyšet zvuky, skoro jako pláč. Je to opravdu divné.“

Petunie převrátila oči v sloup na souhlas s jeho posledním prohlášením. Mladík pokračoval: „Právě jsem zjistil, že mám magii. Řekli mi, že jsem moták. Věděla jste o tomhle světě předtím, než se všechno tohle stalo?“

To nebyla dobrá otázka, na kterou se zeptat Petunie, protože ona opravdu nebyla schopná kontrolovat tu jedovatost, která si našla cestu do její odpovědi: „Vím, že lidé v mé rodině měli magii - moje sestra a její syn, zrůdy, oba dva. Kluk teď chodí do téhle školy. To je důvod, proč mě sem odvlekli, když tenhle nesmysl začal.“

„Takže vy jste nebyla ráda, když jste se dozvěděla, že máte také nějakou magii?“

Petunie se zdála být uražená. „Samozřejmě, že nemám magii! Jsem normální člověk. Tohle všechno je omyl.“

Mladý muž se na ni smutně podíval, když zvedl svou rostoucí sbírku košíků a otočil se k odchodu. „Omlouvám se, paní. Jenom ti z nás, kteří mají magii, jsou nyní probuzeni. Všichni ostatní spí. Hezký den.“

Petunie byla v silném pokušení se mladého muže zeptat, jestli mu někdo řekl, že by mohl být klidně pokládán za mladšího prince, ale rozhodla se to neudělat. Nalila si šálek čaje z konvice vzadu ve skleníku (úžasné, jak vždycky mají k dispozici horký čaj, i když je to na tak vzdáleném místě jako je toto!) a o chvíli později se k ní připojila mladá asi dvacetiletá žena a posadila se vedle ní. „Nebyl okouzlující? Milý chlapík na prince, vůbec není usedlý nebo odměřený.“ Petunie se na mladou ženu podívala a pak si vybavila postavu mladého muže, se kterým se bavila jen pár minut předtím. „On nemůže být….“ „Ach ano, je. On a jeho bratr se ukázali být motáky. Můj manžel je jedním ze zaměstnanců ministerstva, kteří je sem vzali z paláce, a jejich otce a prarodiče odvezli do Sv. Munga. Jmenuji se Amarantha Savoy, mimochodem. Vystudovala jsem tuto školu před deseti lety. Když se tohle všechno stalo, můj manžel začal být velice zaneprázdněný a tak navrhl, abych vzala děti a zůstala na chvíli tady.“

„Bydlíte v ložnicích?“ Petunie neviděla žádné rodiny v mrzimorských ložnicích, ale pravděpodobně tu byla i jiná místa.

„Ach ne, máme stan. Většina rodin s dětmi je ve stanech, je to jednodušší. Profesor Brumbál nám je dovolil postavit na vnitřním nádvoří.“

„Není to moc nepohodlné?“ Petunie si pamatovala malý stan, který Vernon koupil před lety Dudleymu, když se skauty zůstávali přes noc venku. Dudley byl tak nešťastný, že trval na tom, aby vedoucí skautů zavolal Vernonovi, který ho vyzvedl v jedenáct hodin v noci, nechal stan stanem a už nikdy se ke skautům nevrátil.

Amarantha se dívala na Petunii s porozuměním. „Vy jste v magii nová, že?“ Když Petunie přikývla, pokračovala. „Náš stan nevypadá moc dobře, ale má dvě ložnice, dvě koupelny, malou kuchyň a docela velký obývák.“

Petunie se zeptala na děti, které nikde kolem neviděla. „Ach, mé Rose bylo pět minulý měsíc, a malému Harrymu jsou tři. Profesor Brumbál nechal domácí skřítky vytvořit nádherný hrací kout pro děti dole u kuchyní. Vzala jsem sem také naše domácí skřítky - můžou pomoci tady v Bradavicích a dohlížet na děti místo mě, když někde pomáhám.“

Petunii napadla otázka a chvíli se hádala sama se sebou, jestli opravdu chce znát pravdu nebo se bude díky odpovědi cítit rozrušená. Nakonec zvítězila zvědavost.

„Kdo jsou ti domácí skřítkové, jestli se můžu zeptat?“

Amarantha se zasmála, ne Petunii, ale s milým pobavením. „Správně, nová v magii. Domácí skřítkové jsou malá magická stvoření, která více než cokoliv jiného milují domy kouzelníků. Někteří jsou vázáni k samotným domům, jako například skřítkové zde v Bradavicích, a jiní jsou vázáni ke kouzelnickým rodinám, jako ti dva, kteří přišli se mnou. Proto mohu svěřit své děti do jejich péče. Poslyšte, nechtěla byste se naobědvat v mém stanu? Je skoro poledne. Můžeme tam zaskočit něco sníst a řeknu Aulie nebo Yoperovi, aby nám přinesli nějaké sendviče. Pokud jste nikdy neviděla kouzelný prostor, můžete to shledat velmi zajímavým.“

Petunie měla o tom pochybnosti; konec konců, tohle byla žena, která žila se svou rodinou ve stanu a svěřila raději své děti těm magickým skřítkům než aby o ně pečovala sama. Nicméně Amarantha byla prvním kouzelníkem, který k ní byl milý, a také se cítila osamělá. Tak se stalo, že Petunie stála na nádvoří, na kterém byly umístěny skoro dva tucty stanů, většina z nich nižších než byla její výška a žádný z nich nebyl větší než nejmenší ložnice v Zobí ulici. Amarantha otevřela jeden menší stan a pokynula Petunii, aby vstoupila, a ta tak rozechvěle učinila. Petunie byla absolutně šokovaná, když se ocitla, přesně jak její mladá přítelkyně řekla, ve velkém obývacím pokoji s kuchyní hned vedle, a dveřmi vedoucími pravděpodobně do ložnic a koupelen. Její mozek měl docela potíže vyrovnat se s rozměry stanu zvenčí a s tím, co viděla, když vešla. Zbledla, zatímco se to snažila nějak zpracovat. Amarantha si toho všimla a zavolala Aulie, která vždycky věděla, co dělat, když byl někdo nemocný nebo zraněný. Petunie se podívala na malého domácího skřítka, který se před ní najednou objevil, její oči se vyvrátily a omdlela.

- - -

Harry a Severus strávili několik produktivních hodin tím, že Harry shrnul obsah deníků, které přinesli z Malfoyovy knihovny, a identifikoval několik částí, které mohly stát na počátku Voldemortovy práce na jeho Znamení zla. Zatímco Harry pracoval na překladu, Severus čekal, až se ostatní vrátí z Malfoy Manor. Rozhodl se využít dočasného klidu a tak navštívil lektvarovou laboratoř ve sklepeních, aby zkontroloval vaření. Všechny kotlíky byly plné a Severus cítil, že je inspirující vidět, když jsou všechny využity tak produktivně lidmi, kteří vědí, co dělají a jsou pyšní na výsledek. Ne jako v typické hodině lektvarů, kde vždycky existovalo riziko, že jeden nebo dva kotlíky vybuchnou kvůli stupiditě studentů nedbalých pokynů! Pomalu procházel místností, spíše aby dal najevo podporu a uznání než aby dohlížel, občas se zastavil a okomentoval (a dokonce i pochválil) práci. Byl tam skoro plný košík Uklidňujícího doušku a dokrvovacího lektvaru, takže na něj seslal odlehčující kouzlo a vydal se navštívit madame Pomfreyovou. Mohl jí přinést lektvary a zjistit, jestli je třeba namíchat nějaké jiné.

Severus našel lékouzelnici v její kanceláři při vzácné pauze s šálkem čaje. Úspěšné provedení stázového kouzla jí trochu ulehčilo práci, protože se už nadále nemusela aktivně starat o spící mudly, ale jak prosakovaly informace o katastrofě ve světě, přijala také jako pacienty některé bývalé studenty a jejich rodiny. Následky Voldemortova kouzla zanechaly mnoho čarodějnic a kouzelníků (stejně jako mudlů) s výraznými otlučeninami a poraněními, jež byly výsledkem různých nehod. Byla ráda, že vidí Severuse, a rychle ho osvobodila od koše s lektvary. „Díky za lektvary, Severusi. Mohl bys požádat svůj tým, aby začali připravovat nějaké lektvary na regeneraci nervů? Ten druh zranění, které tu máme, a také u Sv. Munga a v jiných nemocnicích, zahrnuje rozsáhlé poškození nervů v končetinách. Máme hodně Kostirostu, protože má dlouhou trvanlivost, a ty jsi hodně pomohl s dokrvovacím lektvarem. Jak se zdá, tak každému teď dochází lektvary, které jsou nutné pro léčení poškozených nervových buněk, a uzdravené končetiny bez fungujících nervů budou k ničemu.“

„Samozřejmě, Poppy. Skupina, která právě teď pracuje ve sklepeních, je schopná se s tímhle úkolem vyrovnat, a já jim dám vědět, aby s tím začali hned teď. Tohle byla velká objednávka Uklidňujícího doušku - bude nějakou dobu stačit, nebo myslíš, že ho budeš potřebovat víc?“

„Bohužel, stále ho hodně potřebujeme. Motáci mě hrozně rozptylují. Někteří z nich svůj první kontakt s magickým světem nezvládají dobře. Většina z nich se už smířila s pohybujícími se portréty, i když poměrně dost z nich má stále potíže, když se je portréty snaží zatáhnout do konverzace. A dnes, ta Dursleyovic ženská, Harryho teta myslím, uviděla domácího skřítka a odpadla. Ta osoba je pro každého zkouškou, i když jde všechno dobře. Už si vzala tři dávky Uklidňujícího doušku a jediné, čeho jsme dosáhli, bylo, že přestala zrychleně dýchat.“

Severus se upřeně podíval na Poppy Pomfreyovou a zeptal se „Paní Dursleyová je stále tady? Rád bych si s ní promluvil. Až bude potřebovat další dávku Uklidňujícího doušku, rád jí ho vezmu.“ Poppy byla ráda, že nebude muset jednat s Petunií, a vyndala lahvičku lektvaru z košíku a podala ji Severusovi. „Je ve třetí posteli odzadu, u oken. Byla kvůli tomu hysterická - říkala, že musí být blízko okna.“

Severus našel Petunii přesně tam, kde říkala Poppy. Byl skutečně potěšen strachem, který Petunie cítila, když nebyla blízko okna. Byla podepřená polštáři s pokrývkou přes nohy, spíš podřimovala než spala, a probrala se hned, když si uvědomila, že se někdo zastavil vedle její postele. Severus nasadil nejzuřivější pohled, napřímil se do celé své výšky a postavil se na místo, kde jeho obličej bude to první, co Petunie uvidí, až otevře oči. Byl docela spokojený, když uviděl hrůzu v jejích očích, jakmile ho spatřila.

„Paní Dursleyová, já jsem Severus Snape.“ Když na něj zírala v němé hrůze, využil výhodné situace a rychle pronikl do její mysli pomocí nitrozpytu. Severus byl vystrašený Harryho zřejmými vzpomínkami na bolest, když si při rozhovoru o formální večeři třel ruku, jako kdyby byla zraněná. Harry by mu neřekl, co se stalo, ale Severus si byl jistý, že mu někdo něco udělal. Pojal silné podezření, že to byla žena před ním, a chtěl zjistit, co se stalo. Netrvalo mu dlouho najít její vzpomínku na příslušnou událost. Vylila vařící vodu na chlapcovu ruku jako trest za to, že se dotkl kusu jejího stříbrného nádobí a pak dítě zavřela do přístěnku a zamkla dveře, zatímco ona a její rodina si užívali příjemnou večerní párty. Severuse to stálo téměř celou jeho silnou sebekontrolu, aby ji neuškrtil holýma rukama, právě teď a tady. Přemýšlel o tom, ale věděl, že Harry by s tím nesouhlasil, a to byl jediný důvod, proč ji rovnou nezabil. Nicméně cítil, že i kdyby se pomstil, nebylo by to dost.

Petunie byla úplně vystrašená výrazem toho nejďábelštějšího člověka, jakého kdy viděla. Ty černé oči, které na ni hleděly se zlomyslností, a ten úšklebek na dlouhém obličeji. Byl naprosto děsivý. Cítila se chvíli otupělá po tom, co se představil, a pak dospěla k názoru, že důvodem bylo zděšení způsobené tím, že uviděla jeho obličej hned po probuzení. Když tímto způsobem uklidňovala sama sebe, ani si nevšimla skoro ležérního pohybu jeho hůlky jejím směrem.

„Madame Pomfreyová zmínila, že byste měla dostat další dávku Uklidňujícího doušku, a já se nabídl, že vám ho přinesu.“ Petunie zdráhavě natáhla ruku, aby si vzala nabízenou lahvičku, kterou rychle vypila. „Nebyli jsme si představeni, ale já jsem ve svazku s vaším synovcem Harrym.“

Navzdory působení lektvaru zmínění Harryho jména způsobilo příval hnusu. „Ten odporný kluk! Tohle je jeho vina. On a jeho rodiče, všichni jsou to zrůdy! Jak si přeju, aby spolu s nimi zemřel a ušetřil nás všechny těchto problémů!“

Severus teď pochopil, proč ji Remus dal facku. Kdyby si nebyl jistý, že by mu Harry neodpustil, mučil by tu potvoru Cruciem až by zešílela, právě tady, a ať by ho někdo zkusil zastavit. Jenže ztratit Harryho by byla příliš velká cena za chvíli potěšení „On je, jak jsem řekl, se mnou ve svazku, a já nebudu tolerovat takovou nezdvořilost vůči němu nebo vůči mně.“

Petunie vypadala, jako by na chvíli zapomněla, že tam je, ale pak na něj znovu soustředila pozornost. „Co to je ten „svazek“, který jste zmínil? Někdo jiný už to slovo použil.“ Severus lehce pokrčil rameny. „Je to rituál, který spojí dvě magické bytosti, něco jako manželský svazek, velmi mocné a úplné partnerství.“ Petunie s tou představou několik vteřin bojovala, ale pak náhle řekla: „To zní jako manželství, pro Kristovy rány!“ Severus jen pokrčil rameny. „Chcete říct, že jste ženatý s tou zrůdou? On je ke všemu ještě i teplouš? Oh, to je vážně zábavné!“

Protože Severus dal sám sobě zavázek, že Petunii nezabije, reagoval způsobem, o kterém si byl jistý, že by ho navždy zostudil, protože to byla akce hodná Freda a George Weasleyových. „Nebudete o Harrym mluvit tímto způsobem. Už nikdy. Nebo za to budete trpět.“ Tentokrát pohyb Severusovy ruky jejím směrem byl mnohem zřetelnější, jenže jak Petunie ustupovala, uvědomila si, že nic necítí. „Vy jste takový…“ Petuniina slova byla přerušena jejím velmi hlasitým říhnutím. Přivedlo ji to do rozpaků a rychle se rozhlédla, jestli si toho někdo všiml. „Musíte být stejně nechutný a ….“ Tentokrát byla její tiráda přerušena nezaměnitelným zvukem unikajících plynů. Pro případ, že by jí to nedošlo, se k ní Severus nepatrně naklonil a promluvil velmi jemně. „Paní Dursleyová, pokaždé, když se pokusíte mluvit o Harrym špatně, protože ho budete nazývat zrůdou nebo mu budete přát smrt, nebo útočit na někoho jiného, ať už protože je s ním ve spojení nebo ho obdivuje, zažijete hlasitý a nekontrolovatelný záchvat plynatosti. Nikdo jiný o tom nemusí vědět, pokud dokážete udržet jazyk za zuby. Jinak budete mít velké potíže pokaždé, když budete takhle mluvit.“ Otočil se a odkráčel pryč s vlajícím hábitem.

- - -

Profesor Brumbál naléhal, aby každý, kdo pracoval na výzkumu a překladu v Harryho kanceláři, si vzal alespoň hodinovou přestávku a navečeřel se ve Velké síni. Harry byl v hlasitém klubku uprostřed nebelvírského stolu. Podle rozmáchlých gest Seamuse Finnigana to vypadalo, že zasypával skupinu příběhy o svých eskapádách ze záchranné mise. Teď, když Ron věnoval více času výzkumnému projektu nahoře, Seamus začal spolupracovat se Siriem na organizování bradavické záchranné mise. Všichni byli velice pyšní, že Kingsley Pastorek přizval bradavické zachránce do týmů, které organizovalo ministerstvo, takže zítra se všichni odletaxují na ministerstvo a připojí se k týmům, které budou odtamtud vyrážet. Studenti pravděpodobně nezjistili, že ředitel za pomoci mocného mávání rukama a přemlouvání toto pozvání zařídil, protože ministerstvo bylo zpočátku proti přijímání studentů-dobrovolníků. Albus si všiml jejich nadšení a byl rád, že tu námahu podstoupil. Vzrušení nebylo jen u nebelvírského stolu. U všech stolů byly ostrůvky nadšení a čilé konverzace na to samé téma.

Harry vypadal, že si ty příběhy užívá a byl velmi velkorysý, když chválil a vyjadřoval vděk svým přátelům. Byl velmi rád, když se dozvěděl, že Neville převzal úplnou zodpovědnost za několik skleníků a umožnil madame Prýtové dohlédnout na její „četu motáků“, jak říkala všem motákům, kteří se dobrovolně přihlásili k práci ve sklenících. Ginny Weasleyové překazila plány na připojení se k záchranným týmům její matka, nicméně Ginniny hlasité a nepřestávající stížnosti otci jí zajistily členství v týmu ministerstva, který záchranné akce plánoval a sledoval.

Byla to Nevillova náhodná poznámka, díky které se Harry dozvěděl o přítomnosti své tety na ošetřovně. „Slyšel jsem, že jeden z motáků, který tam dole pracoval, byl pozvaný na oběd do jednoho stanu, aby viděl, jak vypadá kouzelný prostor.“ Harry se usmíval, když si vzpomněl na svou vlastní reakci, když byl s Weasleyovými na famfrpálovém turnaji. Dokonce i ty hrozné události po zápasu nemohly zastínit vzpomínku na úžas, když poprvé vstoupil do stanu. „Myslím, že zahlédla domácího skřítka a omdlela. Nakonec žádný z domácích skřítků nechtěl pomoci s jejím přesunem na ošetřovnu. Nikdy jsem ještě neslyšel je tak zpříma odmítnout žádost kouzelníka jako teď. Myslel jsem, že to bylo tím, že byli uraženi, protože omdlela při pohledu na jednoho z nich, ale ukázalo se, že vědí, že nenávidí magii a myslí si, že ublížila kouzelníkům.“

Harry se rychle naučil, že určité informace o svém životě s Dursleyovými nemůže nikomu říct. Nikdo by mu nepomohl, a on si věci jen zhoršil, když něco řekl. Nikdy se nikomu nesvěřil s detaily o své situaci, ale Kornelius Popletal se nějak dozvěděl o zneužívání. Bylo by tedy možné, že to by věděli i domácí skřítkové? Ten popis se určitě hodil na tetu Petunii. Neviděl ji, takže bylo pravděpodobné, že si zvolila práci ve sklenících. Možná by se měl na ošetřovně na chvíli zastavit, až půjde zpátky do své kanceláře, aby zjistil, jestli tam je.

Když se zeptal madame Pomfreyové, jestli je jeho teta Petunie Dursleyová na ošetřovně, lékouzelnice mu ukázala její postel. Harry šel potichu pro případ, že by spala, ale jako předtím u Severuse, jenom podřimovala a vzbudila se hned, jakmile se přiblížil. „Ty! Tvůj přítel nebo manžel nebo cokoliv…“ Teta Petunie skoro přehlušila vlastní hlas obrovským hlasitým prdnutím. Harry byl překvapený - teta Petunie vždycky říkala hrozné věci o ženách, jimž jenom kručelo v žaludku nebo škytaly na veřejnosti. Nevěděl, jak to dělala, ale ona nikdy nevydávala tento typ zvuků, až do teď. Vypadal překvapeně, ačkoliv by bylo jednoduché se začít smát při pohledu na její šokovaný výraz. „To je všechno jeho vina! Řekl mi to! Tohle mi udělal! Ta zrůda…“ Tentokrát ji přerušilo vlastní velmi hlasité říhnutí. Harry si všiml určitého vzorce a napadlo ho, že je to skvělé! „Hádám, že tu byl Severus. Slyšel jsem od přítele na večeři, že někdo omdlel při pohledu na domácího skřítka, a tušil jsem, že bys to mohla být ty. Jsem na cestě do studijní skupiny, ale chtěl jsem se zastavit, abych se ujistil, že se ti daří lépe. Dobrou noc.“

Když Harry vešel do kanceláře, Severus, Hermiona a ředitel pracovali s překlady, které dokončil před večeří, proto se rychle dal do práce na zbývajících textech, které on a Severus předtím označili. Promluví si se Severusem později, v soukromí, aby ho pochválil za mistrné zacházení s tetinými ústy. Hermiona poznamenala, že Charlie a Draco šli do svého pokoje a Ron šel se Seamusem a ostatními zpátky do nebelvírské společenské místnosti. I když měl ostatní rád, Harry věděl, že všichni, které potřebuje, jsou nyní v této místnosti.

Jak překládal text z hadího jazyka a vyslovoval ho v angličtině očarovanému brku, něco z toho, co říkal, mu začalo vrtat v hlavě. Všechno tohle mělo nějaké spojení, ale nedokázal na nic přijít. Pokračoval v překladu a doufal, že ho to napadne později. Až když dokončil překlad poslední věty, došlo mu to. Byla určitá podobnost mezi tímto textem a něčím, co četl dříve v jedné z těch Knih světla, v některé z těch, které vlastně ještě nepřeložil. Když donesl svůj poslední překlad skupině pracující u stolu, vrátil deník do knihovny a vzal si ten druhý a pokračoval v překladu stránek, které mohly s předešlým textem souviset. Pracoval tak rychle jak to bylo možné, ale ujistil se, že překládá všechno. Protože tuto knížku četl nedlouho po Knihách zla, souvislosti byly zřejmé.

Když o několik hodin později přinesl konečný překlad ke stolu, přerušil ostatní v práci. „Myslím, že jsem něco našel. V Knihách zla, jejichž překlad jsem vám dal předtím, byly některé pasáže o magických spojeních a sdílení moci. Skvělé, právě se na jednu díváte. Když jsem to četl, něco z toho se mi zdálo povědomé, a vzpomněl jsem si na něco z jednoho deníku, který jsem jenom prohlížel, ale nepřekládal; bylo to o úctě a respektu, kterými byl jeden kouzelník zavázán jinému při jakémkoliv společném úsilí. Myslím, že Salazar tenkrát předvídal touhu po sdílení sil a schopnosti jednat v souladu, a napsal o tom ve své Knize zla, ale také rozpoznal, že někdy sdílení nebo síla kouzelníka mohou být určitým způsobem zneužity, a měl pár nápadů, jak toto vyjádřit. Právě jsem dokončil překlad té části; tady to je.“

Albus si hned vzal papíry, které Harry položil na stůl, a jeho unavené oči se zaleskly zájmem, když je četl. Občas si zamumlal „správně“ nebo „samozřejmě“. "Harry, souhlasím s tím, že tady to s největší pravděpodobností něco znamená. Rád bych si ten text prostudoval a podíval se i do jiných knih. Jednou z výhod pokročilého věku je, že nemusím mít tolik spánku, kolik jsem ho kdysi potřeboval. Navrhuji proto, že bych tu ještě chvíli pracoval, zatímco vy půjdete spát. Vraťte se zítra na snídani a můžeme pak pokračovat. Když napůl spíte, můžete něco přehlédnout. Potřebujeme, aby každý byl čilý. Dobrou noc.“

Severus byl připravený protestovat, ale zachytil pohledem, jak Hermiona potlačuje zívnutí. Albus měl pravdu; všichni byli unavení. Nebyl si jistý Albusovým prohlášením, že už nepotřebuje tolik odpočívat, ale rozhodl se nehádat. Pomohl ostatním sesbírat všechen materiál, který už ten den nebude potřeba, a vrátil ho na své místo do knihovny, a originály Salazarových deníků vzal zpátky do ředitelny do chráněné skříně. Harry ukázal ke krbu; oba dva si unaveně vzali hrst Letaxu a přenesli se do svých pokojů.

Severus si nalil Ohnivou whisky a chystal se sednout si na gauč u krbu, aby poskytl Harrymu dost času připravit se do postele. Místo toho si Harry vzal sklenici Máslového ležáku, připojil se k Severusovi, posadil se na gauč s hlasitým povzdechem a pak se na něj podíval s vědoucím úsměvem. „Slyšel jsem o motákovi, který omdlel při pohledu na domácího skřítka, a něco ve způsobu, jakým to bylo vyprávěno, mi řeklo, že bych toho motáka mohl znát. Takže jsem se po večeři zastavil na ošetřovně, abych tetu Petunii zkontroloval. Řekla, že jsi se stavil.“ Harry počkal, jestli se toho Severus chytí. Severus se na něj s velmi malým úsměvem pohrávajícím si s koutky jeho úst úkosem podíval. „Ano, přinesl jsem jí dnes odpoledne lahvičku Uklidňujícího doušku a představil jsem se jí. Obzvláště vulgární stvoření. Zcela chápu, jak někdo tak mírný jako tvůj přítel Lupin mohl ztratit kontrolu.“ „Ty jsi ji neuhodil, ale přišel jsi s nejvynalézavějším trestem, takovým, jaký bych od tebe nečekal.“ Teď už se Severus naplno usmíval. „Pravda, bylo to pod mou úroveň, ale v tu dobu se to zdálo přiměřené.“ Harry pokrčil nos. „Nemáš ani ponětí jak! Ona je ten typ, který se dívá spatra na každou ženu, která vydává jakýkoliv druh tělesných zvuků na veřejnosti. Tohle je ta nejlepší věc. Byla ponížená, když se jí to stalo. Myslím si, že se naučí kontrolovat svůj jazyk spíš dříve než později, teď, když se setkala s takovouhle reakcí.“

Harry sledoval, jak Severus položil svoje pití na stolek vedle gauče a otočil se k němu. Jeho oči zářily potěšením, že se Harrymu líbilo to, co udělal, a natáhl ruku, aby se dotkl Harryho paže, kterou měl volně položenou na opěrce gauče. Harry se povzbuzen nahnul dopředu, objal Severuse kolem krku a přitáhl si ho k lehkému polibku. Severus opravdu miloval drtivé polibky, které ho nechávaly tvrdým a sotva dech popadajícím, ale na tomhle gestu bylo něco tak intimního. Bylo to tak přirozené.

„Harry, ještě není pátek. Chystáme se začít znovu a udělat to podruhé správně. Neriskujeme, že něco nebude v pořádku, když začneme teď?“ „Možná bychom mohli teď začít jen tak zlehka, takže pátek bude pořád ten skutečný začátek, ale teď bychom si to mohli trochu užít?“ Severus odpověděl tak, že se naklonil pro něžný polibek, pomalu prozkoumával Harryho rty svým jazykem a raději čekal, až se jeho rty otevřou, než aby si tlakem svého jazyka vynutil vstup. I přesto, jak moc si přál prozkoumat to pružné tělo, které se ho dotýkalo, věděl, že jeho sebekontrola má limity, a byl si docela jistý, že více intimního kontaktu nebo dotýkání se ho dovede do místa, ve kterém už nebude schopný přestat. Přijal to, co teď mohl mít, a užíval si to takové, jaké to bylo a těšil se, že už brzy dostane víc a přesně to, co skutečně chce.

Harry rovněž cítil rostoucí vzrušení a jeho dech se prohloubil. Věděl, že chce víc, i když si nebyl zcela jistý, jaké by to mohlo mít důsledky. S pocitem štěstí se odevzdal vzrušení kolujícímu jeho tělem a nechal se vést Severusem. Naneštěstí Severus měl dost sebekontroly i v tomto bodě za ně za oba, a nakonec polibek přerušil jemným odhrnutím Harryho vlasů z jeho čela. „Harry, když teď nepřestaneme, pátek nebude znamenat to, co chceme, aby znamenal. Běž, připrav se do postele. Budu tam za pár minut.“ Harry neochotně udělal to, o co byl požádán. Ve sprše potřeboval jen několik minut, aby se postaral o svůj bolestivě tvrdý penis, než se uvolnil v explozivním orgasmu. Potom ležel v posteli a čekal na Severuse, zatímco ten si také dopřával sprchu. Harry měl podezření, že jeho sprchování též zahrnuje vyvrcholení pod tekoucí vodou. Když si Severus vlezl do postele, Harry se natáhl přes Severuse pro dávku Doušku bezesného spánku, položil si hlavu na jeho hruď a opět usnul při poslechu jeho srdečního rytmu.

 Věci se dostávají pod kontrolu - 82. kapitola

Podivní spojenci - 84. kapitola

Komentáře   

0 # Odp.: Všude samé překvapení - 83. kapitolasisi 2019-11-06 09:32
Tak nevím, jak Petúnie rozdýchá své způsoby. Ještě ji doprovází hřmění a dusot kopyt a už je v Bradavicích.
Překlad je výborný, krásně se čte, děkuji.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky