Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Petunie Dursleyová seděla na posteli u okna v ložnici pro hosty, kterou nedávno vytvořili hned vedle mrzimorské společenské místnosti, a střídavě vypadala mizerně, vyděšeně a zmateně. Jakmile opadla úzkost z toho, že její Dudley a Vernon byli předáni těm… šílencům v tom, co bylo tady považováno za nemocnici, a jakmile přešla hrůza, která ji popadla po jejím setkání s těmi dvěma kriminálníky, kteří je vyzvedli ze Zobí ulice, nevěděla, co si má myslet. Olejomalby, které se pohybují a mluví! Duch - DUCH - je uvítal na tomto místě! Neuměla si ani představit, co za monstra tady žije!

Byla ztracená v myšlenkách a žmoulala roh prachové přikrývky na své posteli, když se jejího ramene jemně dotkla sladce vyhlížející dívka s dlouhými blonďatými vlasy spletenými na zádech do copu. „Madam, mohla byste teď prosím jít do společenské místnosti? Profesorka Prýtová, hlava naší koleje, chce uvítat hosty a seznámit vás s Bradavicemi. Jsem si jistá, že se budete cítit lépe, jakmile se zorientujete.“ Mlčky a otupěle ji Petunie následovala krátkou kamennou chodbou do překvapivě příjemné, byť dosti zastaralé místnosti se spoustou pohodlných křesílek a pohovek, s porůznu rozmístěnými malými stolky a obrovským krbem, který dominoval celé stěně. Byl to hezký velký pokoj, přesto Petunie ihned pocítila záchvěv své klaustrofobie a okamžitě přešla na místo poblíž jednoho z velkých oken ve snaze získat výhled na oblohu.

Nakonec Petunie vrhla kradmý pohled na ostatní lidi v místnosti. Několik jich vypadalo podivně - předpokládala, že to jsou cvoci. Drobná žena, která, jak se zdálo, to tady řídila, jí připadala jako jedna z těch rozumných žen, pokud odhlédnete od hlínou pokrytých šatů a toho směšného klobouku. Značný počet vypadal jako obyčejní lidé. Znovu se podivila, co se to děje, že normální lidi jako ona a ti ostatní se dostali na takovéto místo.

K jejímu zděšení se k ní na jejím sedátku u okna přidala stará žena v naprosto nemoderních šatech a v klobouku, který podle jejího názoru nebyl podle módy v žádném období lidských dějin. Pelášila pryč od této trapně nemožné bytosti a doufala, že ta stará ženská odejde. Proto ji šokovalo, že ta stařena vrhla na NI oceňující pohled, který byl následován zklamaným pokrčením ramen, a pak se odvrátila.

Ona drobná, hlínou pokrytá žena povstala a skupinu oslovila. Petunie znechuceně odfrkla. Ta žena se představila jako profesorka zdejší školy - no, to rozhodně něco vypovídá o kvalitě tohoto ústavu! „Mnozí z vás jste teprve nyní zjistili, že spíše než mudlové jste ve skutečnosti motáci - máte v sobě maličký kousek magie. To pro vás může být trochu šokující, ale přes to se dostanete. Vítáme vás v mrzimorské koleji v naší nové ubytovně pro hosty. Je umístěna v přízemí, takže je pro vás snazší se sem dostat, a myslím, že zjistíte, že mrzimorští jsou ti nejpřívětivější ze všech kouzelníků a čarodějek. Toto jsou nesmírně výjimečné a nebezpečné časy!“ Dobrá, samozřejmě, že jsou! Proč policie nezareagovala, když jim volala? A pak ti dva hrozní - cokoliv co ti dva cvoci jsou - kteří ji napadli a odvedli ji sem! Vskutku nebezpečné časy! „Ten, který nesmí být jmenován, seslal na celý svět kouzlo, jež uvrhlo všechny lidi do spánku. Harry Potter vyslal ven do světa pulz magie, jež mu umožnila probudit všechny, kteří v sobě mají magii.“ Petunie nedokázala potlačit „ehm“ při jméně svého ničemného synovce, což jí vyneslo protivné pohledy od těch, kteří ji zaslechli.

„Přivádíme sem do Bradavic alespoň ty mudly, kteří jsou v příbuzenském vztahu se studenty. Zatím nevíme, jak spící mudly probudit, ale přinejmenším ti, které jsme sem přemístili, mohou být udržováni při životě, dokud se z toho kouzla nevyspí. Také jsme pozvali členy kouzelnické komunity, kteří touží po ochraně Bradavic, aby se k nám připojili, takže tu začne být těsno. Někteří budou bydlet v kolejích, ve kterých žili jako studenti, další zůstanou ve stanech, jež jsme vztyčili na nádvoří.“ Petunie nad tím obrátila oči v sloup - stany! Co za lidi bude považovat takové ubytování za přijatelné? „Budeme potřebovat, aby nás všichni podpořili a pomohli nám. Pokud máte lékařský výcvik, potřebujeme vás na ošetřovně - rozšířili jsme tu, kterou máme, a přidali několik dalších místností, které budou plnit její úkol. Pokud jste schopní vyrábět lektvary, potřebujeme také vaši pomoc v laboratořích. A nakonec, já potřebuji pomoc ve sklenících. Vytvořili jsme tam obrovské pole kouzelných rostlin a bylin, mnohé se používají v lektvarech a některé v kuchyních, a já uvolnila většinu studentů a magických bytostí, které mi obvykle pomáhají, pro jiné povinnosti. Popřemýšlejte při snídani o tom, co byste rádi dělali, a poté vás zorganizujeme. Snídaně a všechna naše jídla se podávají ve Velké síni, nyní tam půjdeme a ukážeme vám příslušné stoly.“

Petunie se zařadila do toho,co vypadalo jako skupina normálních lidí, zatímco prošli ohromnými chodbami s dalšími z oněch pohyblivých olejomaleb do rozhodně obrovské místnosti. Byla otevřená až do nebe - to nahoře vypadá jako nebe a mraky! Bylo tu půl tuctu krbů o rozměru menších pokojů a vysoko byla obrovitá okna ze skla zalitého v olovu, z nichž některá byla otevřená, aby dovnitř vpouštěla vánek. Její skupina byla nasměrována k jednomu z několika dlouhých stolů, které se táhly celou místností. Poněkud nešikovně přelezla sedadlo lavice, jež se také táhla napříč celou místností, a uvažovala, jak pro všechno na světě může obsluhující personál zvládnout distribuci jídla v tak podivně zařízeném prostoru. Dokonce tu ani nebyly na stolech talíře! Pomalu jí to docházelo, když se před ní na stole odnikud objevilo jídlo, stejně jako nečekaně vysoce kvalitní čínský porcelán a stříbrné příbory. Všichni kolem ní si okamžitě posloužili z mís do výše naplněných výborně připravenými a božsky vonícími pekařskými výtvory, vaječnými pokrmy, ovocem a cereáliemi a začali komentovat, jak lahodné to všechno je. Petunie zadoufala, že bude schopná pochutnat si na tomto jídle a obsloužila se, ale byla hořce zklamaná, když zjistila, že se nic nezměnilo - toto jídlo bylo právě tak bez chuti jako všechno ostatní už od podzimu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Hermiona byla hluboce zamyšlená, zatímco studovala v ředitelově pracovně svazky Zmijozelových zápisníků, které už Harry přeložil. Brumbálovi už poreferovala o výsledcích svého výzkumu z loňského roku a seznámila ho s tím, co zjistila o všech těch pradávných kouzlech. Podělili se o rundu Životobudiče, následovanou snídaní, již doručili domácí skřítkové, a profesor Brumbál jí vypověděl to málo, co se o situaci dozvěděl od madame Bonesové, když ho navštívila. Hermiona věděla, že budou muset většinu z toho zopakovat, až se k nim připojí profesor Snape a Harry, ale potřebovala podklady, které by jí umožnily využít tento čas mnohem užitečněji. Popravdě byla naprosto nadšená tím, že má možnost se podílet na plánu jak odrazit Voldemortův útok. Vždycky všechno záviselo na Harrym, a tak ji potěšilo vědomí, že může udělat něco, aby mu ulehčila s jeho břemenem. Pocta, kterou cítila, byla mírněna obavami o to, co tato situace znamená nejen pro kouzelníky, ale také pro všechny mudly. Tak moc bylo v sázce!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Po dalším několikahodinovém spánku se konečně Harryho oči se škubnutím víček otevřely, jen aby uviděl Severuse, který na něj sklesl, stále ještě přidržoval u jeho srdce kámen, zatímco jeho hlava spočívala vedle něj. Harry se při tom pohledu vřele usmál a uvolnil jednu ruku zpod pokrývky, aby mohl jemně odhrnout několik černých pramenů, jež spadly na tvář jeho druha. Při tom dotyku se Severusovy oči otevřely. Pro jednou se nikdo z nich nepokusil zarazit nebo popřít jejich poněkud rozpačité chování. Harry naposledy využil příležitost, aby pohladil Severusovy černé vlasy, a Severus nadále studoval oslnivě zelené oči, které konečně vesele zářily, a na oplátku zkoumaly jeho.

Nakonec Harry sevřeným hlasem rozbil onen okamžik: „Jak zlé to je?“

Severus se posadil a napřímil se. „Voldemort vyslal uspávací kouzlo, jedno z mála, které mudlové vnímají. To poslalo všechny - kouzelníky i mudly - přímo do říše snů. Nedávno tu byla Amelie Bonesová a oznámila, že se to odehrálo všude v celém světě, nejenom v Bradavicích či tady v Anglii. Zdá se, že tvoje kouzlo probudilo všechny, kdo mají magii, a zase se to týká celého světa. Problémem u mudlů je, že to kouzlo je uložilo do spánku, ale nikoliv do stáze, a odhadujeme, že pod jeho vlivem všichni budou spát asi tři měsíce. Do té doby samozřejmě všichni zemřou na dehydrataci. Tvoje slečna Grangerová a ředitel jsou právě teď v ředitelně a předpokládám, že prohlížejí všechny její výzkumy o těch pradávných kouzlech a tvoje překlady Zmijozelových deníků. Také jsme začali mudlovské příbuzné studentů z Bradavic přepravovat do školy, abychom jim byli schopni zabezpečit lékařskou podporu, zatímco hledáme další možnosti, jak jim pomoci. Remus Lupin a tvůj přítel pan Weasley toto úsilí vedou, což vysvětluje jejich nepřítomnost, když jsi se probral.“

Harry se namáhal, aby se posadil, a Severusova snaha o to, aby zůstal v posteli, ho nijak nepřesvědčila. Oba dva byli pořád unavení a ještě se plně nezotavili, ale uvědomovali si, že čas je podstatný. Madame Pomfreyová se přiřítila, když jí sledovací kouzlo oznámilo, že se Harry pokouší dostat z postele. Původně měla v úmyslu udržet ho na ošetřovně přinejmenším do zítřka, ale okamžitě jí bylo jasné, že o tom Harry i Severus nebudou chtít ani slyšet. Kouzlem navlékla Harrymu jeho šaty a oba vedla k letaxu ve své kanceláři, kde Severusovi vrazila do ruky dvě velké láhve Životabudiče. Bůhví, že ho oba potřebovali.

Když se Severus a Harry vynořili z letaxu v ředitelně, zamířil ředitel káravým pohledem na Severuse. K jejich oboustrannému překvapení to byl Harry, kdo jejich příchod hájil: „Nemůžeme plýtvat časem, pane řediteli. Spát můžeme později.“ Albus mu musel s povzdechem dát za pravdu. „Dobrá, chlapci, je téměř čas na oběd. Dovolte, abych požádal domácí skřítky, aby nám přinesli nějaké sendviče, čaj a čokoládu a slečna Grangerová a já vás můžeme seznámit s tím, co máme, zatímco si uděláme přestávku na oběd.“

Hermiona nahlédla do svých všudypřítomných poznámek, aby je projela chronologicky, a začala večeří předchozího dne, informací z ministerstva, a když se chystala prodiskutovat záchranné mise, jež začaly uprostřed noci, letaxem vstoupil Remus Lupin s náručí plnou knih pro ni. Vřele pozdravil Harryho a připojil se ke skupince na zbytek hlášení a několik sendvičů. Přesně jak Hermiona předpověděla, Harryho opravdu potěšilo, když se dozvěděl, že se přidali všichni a přiváželi do bezpečí mudly a překvapivě velké množství motáků, kteří si mysleli, že jsou mudlové. Hermiona Harryho rychle ujistila, jako to už udělal Severus, že ho byl Ron minulou noc na ošetřovně navštívit, ale nyní se zapojil do záchranných prací.

„A co motáci? Kdo se objevil?“

Hermiona se usmívala, když informovala o příjezdu svých rodičů v doprovodu Augusty Longbottomové. Remus se provinile podíval na své ruce v klíně a přebral štafetu ve vyprávění: „Jak už Hermiona řekla, přivádíme všechny mudlovské rodiče a příbuzné bradavických studentů.“ Všechny oči se obrátily na Harryho, aby viděli jeho reakci na to, co věděli, že bude následovat. „Vzhledem k tomu, co jsi řekl o dávání příležitosti lidem a o druhé šanci, i když se zdá, že si ji ve skutečnosti nezaslouží, jsme se Sirius a já vypravili do Zobí ulice vyzvednout Dursleyovy.“ Severus pozorně sledoval, jak Harryho tváří přeběhlo množství emocí, ale všechny se zdály být kladné. Zdá se, že slečna Grangerová zná srdce svého kamaráda. „K našemu překvapení jsme našli tvého strýce a bratrance, jak tvrdě spí, zatímco o ně tvoje teta pečuje. Ukázalo se, že Petunie je moták a ty jsi ji vzbudil. Muži jsou na ošetřovně a Petunie je mezi motáky a hosty, které jsme ubytovali v nové ložnici v mrzimorské koleji.“

Albus se s nimi v tomto bodě shodoval. „To vypadá jako nejbezpečnější místo, kam je umístit, obzvláště ty, pro které je magie novinkou.“

Harry se díval na Rema a cítil, že část toho příběhu ještě nebyla vyřčena. Jako by odpovídal na Harryho tázavý pohled, Remus v příběhu pokračoval: „Petunie nebyla příliš milá a obvinila Siria, mě i nás všechny z toho, že jsme vytvořili tento problém. Pronesla nějaké zlé, odporné věci. Při jedné specifické jsem, no dobrá, rozčílil jsem se a vlepil jsem jí facku.“ K Remově nesmírné úlevě nebyla v Harryho tváří výtka nebo zklamání, ale výraz pobavení. Petunii se podařilo vyprovokovat nejklidnější osobu, kterou znal! „Ty i Sirius jste udělali správnou věc, Reme, jak tím, že jste je vyzvedli, tak tím, že jsi tetě Petunii ukázal, co si myslíš o jejích komentářích. Děkuji.“

Albus dodal: „Mezi těmi, kdo nyní bydlí v Bradavicích, máme pár dalších nečekaných tváří. Jak víte, vždycky máme několik bystrozorů, kteří jsou napojeni na mudlovskou vládu a ti nám pomohli dostat ministerského předsedu a pár dalších členů vlády ke Sv. Mungovi na ošetření. Jeden z nich přijal panický telefonát z buckinghamského paláce. Ukázalo se, že oba princové jsou motáci! Umožnili nám přístup do paláce, a tak jsme byli schopni dostat ke Sv. Mungovi také královskou rodinu. Prince jsme přivezli sem - příjemní mladíci.“

Harry vyjádřil díky za všechno, co bylo uděláno, a pak poreferoval tak detailně, jak jen si to dokázal vyvolat z paměti, o svém úsilí všechny probudit a podělil se o všechny komentáře a rady havranů, na které si vzpomněl. Pověděl jim o své panice, když zjistil, že neví, jak se dostat zpátky, a o svém setkání s černými wyrmy i o jejich pomoci, když ho zavedli domů. S největšími detaily prošel všechno, co mu řekli o jejich vnímání událostí minulé noci a o zemské magii a ley lines. Hermiona dělala, co uměla nejlépe - dělala si pečlivé poznámky pro pozdější zhodnocení a výzkum. Do zítřka, tím si byl Harry jistý, bude o černých wyrmech vědět víc než kterýkoliv jiný žijící kouzelník.

Severus byl do této chvíle potichu, jen naslouchal a pozoroval. Nicméně i on měl čím přispět: „Voldemort rozhodně vysál magickou sílu, kterou potřeboval, ze svých Smrtijedů. Zdá se, že stříbrné pásky na mém Znamení zla většinu z toho zablokovaly, ale dokonce i s nimi byl odliv mé magie enormní. Jsou tady dva studenti, kteří nedávno přijali Znamení, a ty odtok magie uvrhl do kómatu. Dokonce ani tvoje protikouzlo je neprobralo. Stále ještě jsou na ošetřovně. Když to uvážím, věřím, že jsem ucítil tažení mých sil ani ne deset sekund před tím, než jsem usnul, a myslím, Harry, že jsi mě probudil ne víc než o 20 či 30 sekund později.“

Hermiona si nemohla pomoci, ale všímala si, jak vyčerpaně Harry i profesor Snape vypadají dokonce i poté, co něco snědli. „Proč si vy dva nedopřejete trochu spánku? Už pracujeme na dalším výzkumu kouzel, jež jsme našli loni, a očividně si nyní musíme prověřit zemskou magii a ley lines a já chci provést nějaké šetření ohledně černých wyrmů a můžeme požádat madame Pomfreyovou, aby prozkoumala dopad vyčerpání magických sil…“

Harry se bránil úsměvu (vážně, kdybyste to nechali na Hermioně, její seznam potenciálních výzkumů by nikdy neskončil) a přerušil ji. „Ne, Hermiono. Ještě ne. Přeložil jsem jenom tři Zmijozelovy deníky a co když nejlepší vodítko nebo nápad je v jednom z těch ostatních? Nikdo jiný s nimi nedokáže pracovat. Severusi, můžeš mi pomoci? Jsem si jistý, že to dokážu rychleji, pokud jen najdu způsob, jak se pevně přidržet angličtiny.“

„Vlastně, pojďme nejprve projednat ty zápisníky, protože nemáme dost času na to, abys je přeložil všechny. Kdybychom dokázali rozpoznat některé části, které se zdají pro naši okamžitou potřebu nejslibnější, očaruji pero tak, aby přepisovalo tvoje slova - ty budeš prostě jen číst a pronášet text v angličtině a pero zapíše slova na pergamen za tebe. Potřebujeme se rychle pohnout. Podle mých výpočtů už spí mudlové 18 hodin. Zdravý člověk dokáže žít dva až tři dni bez vody; blížíme se k bodu, kdy méně zdraví budou v nebezpečí a dokonce i ti nejzdravější zakusí dehydrataci. Pokud je to možné, myslím, že musíme s něčím přijít v nejbližších 12 až 24 hodinách.“

Albus souhlasně přikývl při Severusově návrhu, na co se všichni potřebují zaměřit.

„Myslím, že my všichni souhlasíme, že ley lines budou klíčové pro rozšíření jakéhokoliv řešení, které najdeme. Tohle je celosvětová krize, proto potřebujeme řešení, jež lze předat do celého světa, a zdá se, že ley lines budou pro tohle tím nejúčinnějším prostředkem. A to znamená, že naše řešení musí být kouzlo nebo zaklínadlo, prostě něco, co může být posláno skrz ley lines. Nemůžeme použít nic fyzického jako lektvar.“

Harry na to přitakal: „A jakým druhem řešení bychom se měli podle vás zabývat? Probudit je nebo je chránit, zatímco spí?“

Severus o tom sám přemýšlel už od té doby, kdy je madame Bonesová informovala o šetření ministerstva. „Ministerstvo určilo, že Voldemort použil modifikované kouzlo na spaní, ke kterému jediné protikouzlo vyžaduje magický pulz do magického jádra osoby pod kouzlem. Mudlové magické jádro nemají a jsou mnohem početnější než magický lid. Jestliže nedokážeme rychle najít alternativní prostředek na jejich probuzení, který nezahrnuje magický pulz, myslím, že se musíme zaměřit na ochranu. Řediteli, myslíte si, že byste mohl přimět ministerstvo, aby se s námi o to šetření podělili? Pokud madame Bonesová chápe, že zkoumáme možná řešení pomocí pradávné magie, která už dávno není známa nebo používána současnými kouzelníky…“

„Vynikající nápad. S Popletalem ve vězení je v těchto dnech úroveň paranoie na ministerstvu na mnohem nižší úrovni. Myslím, že Amelie bude spolupracovat. Okamžitě jí zaletaxuji, abych si s ní promluvil.“

S tím oběd skončil a práce doopravdy začala. Albus odcestoval letaxem na ministerstvo. Remus předal Hermioně knihy, které přinesl z knihovny Blacků na Grimaudově náměstí, o nichž si myslel, že by mohly být při jejím bádání užitečné. Hned nato se rozloučil, aby se mohl vrátit k Ronovi, Siriovi a ostatním, co stále ještě pracovali na záchranných akcích. Hermiona přeměnila náhradní stolek na velký pracovní stůl s pergameny a brky, aby ho mohli používat Harry a Severus, a vybavila je Zmijozelovými deníky, než se sama usadila ke stolu, který používala předtím.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Venku ve sklenících vypadala Petunie naprosto zděšeně při pohledu na rostliny, z nichž některé vycítily její strach a pokoušely se na ni zaútočit. Ze všech možností si vybrala práci ve sklenících, protože za prvé to bylo místo pod otevřenou oblohou, a za druhé předpokládala, že zahrady u hradu budou podobné těm u venkovských usedlostí, o nichž četla ve svých lesklých časopisech. Její vlastní (či spíše Harryho) práce v zahradě se omezovala na péči o záhony dekorativních květin, stejně jako to dělaly všechny ostatní rodiny v sousedství; cokoliv jiného by buď naznačovalo, že je nějakým způsobem výstřední, nebo ještě hůř, kdyby měla zeleninovou zahrádku, že rodina postrádá dostatečné peněžní prostředky, aby si koupila čerstvé potraviny v obchodě. Dobrovolně se přihlásila k tomuto úkolu, protože očekávala, že bude obklopena překrásnými květinami a vonícími bylinami, s možná pár řádky zeleniny pro tabuli. Místo toho jí byly vydány těžké zahradnické rukavice vyrobené z nějaké podivně vypadající kůže a velká kožená zástěra a pak byla vyděšena téměř k smrti varováním, aby se příliš nepřibližovala k těmto rostlinám nebo aby nestála tam, kam by na ni mohly dosáhnout. Dostala za úkol, aby shromažďovala vzrostlé listy z řádku rostlin, které, jak se zdálo, byly odhodlány bránit své listí za každou cenu. Ty věci se pohybovaly! A plivaly! A vůbec se chovaly tak, jak by to ovoci a zelenině v normálním světě prostě nebylo dovoleno.

Doufala, že by mohla navázat rozhovor s některými normálně vypadajícími lidmi ve sklenících, ale skleníky byly obrovské a poblíž ní nikdo nepracoval. Cítila se naprosto bídně a k tomu příšerně sama. A za to všechno mohl její odporný synovec.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Ron Weasley a Remus Lupin strávili noc, ráno a většinu odpoledne organizováním týmů, jež se vydávaly ven do světa vyhledat rodiny studentů s mudlovským původem. Sami se zúčastnili několika záchranných akcí, ale pokoušeli se, jak jen to bylo možné, přimět starší studenty, aby pomohli mnohem mladším studentům v jejich kolejích, přičemž je vždy doprovázel dospělý, aby jim poskytl pomoc při transportu spících příbuzných. Vyskytly se některé šťastné případy, které skončily tím, že rodiče a sourozenci byli přepraveni na ošetřovnu k další péči, nebo radostné shledání s rodinou jako Hermionino, když se ukázalo, že její rodiče jsou motáci a ne mudlové. Bylo tu několik zachráněných motáků, kteří byli probuzeni a nalezli je, jak se kolem potulují v šoku nad stavem svých rodin a sousedů. Bohužel tu byly také některé příběhy členů rodiny, kteří usnuli v nesprávnou chvíli nebo na špatném místě a kteří tento zážitek nepřežili.

Ron šel s Dracem (obočí bylo nad tímto vývojem vysoko vytažené, ale jak Ron poukázal, rodina je rodina), aby se podívali, jestli je jeho otec v pořádku. Draco byl téměř hysterický poté, co uslyšel o zuboženém stavu dvou studentů, ze kterých byla vysáta jejich veškerá magie, když Voldemort vyvolal své kouzlo. A skutečně, Lucius Malfoy byl také v ubohém stavu. Jeho manželka byla pryč na návštěvě přátel, takže byl sám. Vzdoroval odsávání magie, jakmile je ucítil, ale přemohlo ho to a zanechalo ho příliš zesláblého na to, aby se vůbec dokázal pohnout poté, co byl Harryho kouzlem probuzen. Chlapci dorazili za svítání a Lucius ještě stále nebyl schopen se pohnout. Podařilo se jim dostat ho zpět do Bradavic a uložit ho do pokoje ve zmijozelské koleji poté, co mu madam Pomfreyová poskytla nějaké lektvary a nařídila den či dva odpočinku v posteli, aby se jeho magie zregenerovala.

Ukázalo se, že Lucius měl štěstí. Když se zprávy o jeho stavu ve zmijozelské koleji rozšířily, množství Zmijozelů si začalo dělat starosti o své rodiče a mnoho se jich letaxovalo nebo přemístilo domů, aby se ujistili, že je všechno v pořádku. Zatímco dost málo jich bylo v témže stavu jako Lucius, přinejmenším trojí rodiče, kteří měli Znamení zla, zemřeli na vyčerpání magie a několik jich na tom bylo tak, že madam Pomfreyová nebyla optimistická, pokud šlo o znovuzískání jejich schopností, aby mohli znovu fungovat jako kouzelníci. Výsledkem bylo, že ve sklepeních se u studentů k drtivému žalu přidal hrozný pocit zrady.

 Návrat domů - 78. kapitola

Rozhodnutí a pokrok - 80. kapitola

Komentáře   

0 # cest la viesisi 2019-11-05 11:41
snad všechno dobře dopadne a jednoho krásného dne bude na světě mír a klid.
Děkuji za překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky