Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

 

Farid pořád stál uprostřed síně; zkrátka netušil, co dělat dál. Nyní byl v čemsi zvaném Nebelvír. Skutečně tomu nerozuměl, ačkoli mu to bylo vysvětlováno. Zdálo se mu, že všechny ty děti, mohlo umístění do různých kolejí, jak Albus říkal, nějak znepřátelit, stejně jako byl pán Jusuf znepřátelen s konkurenčními klany. Pán měl hada na znaku, jenž nosil na svém hábitu, proto si Farid pomyslel, že pán měl něco společného s kolejí hada, kterou klobouk zmínil a ne se lvy, ať už to bylo cokoli. Farid doufal, že na něj jeho pán není rozzlobený, poněvadž to nebyla jeho volba. Jeho volba by byla zůstat s pánem.

Kdy však Faridovi za jeho dosavadní život byla skutečně dána možnost volby? Proto se narovnal a dost nahlas promluvil k nejbližšímu dítěti:

„Prromiň, kam mám teď jít?“ Síň ztichla a všichni na něj hleděli, jestli Farid nemá srdce lva, jak klobouk řekl. V tento moment by utíkal nazpátek k pánovi a skryl obličej do jeho hábitu, ale umanul si, že odvede dobrou práci, aby pán byl na něj pyšný, proto nechal svou tvář naučeně v klidu a čekal na pomoc.

Dívka se záplavou vlnitých vlasů vstala od nejbližšího stolu a šla k němu. Když k němu přistoupila, podala mu ruku.

„Ahoj,“ řekla. „Jmenuji se Hermiona Grangerová a jsem primuska, pojď a posaď se ke mně, do Nebelvíru.“

Farid se podíval na její ruku, nebyl si jistý, co by s ní měl dělat. Celkem často ho pán vzal za ruku, když měli na spěch, utíkali před vlkodlaky, nebo když minulou noc uháněli do Brumbálovy pracovny. Možná někam spěchali? Farid se tedy ruky chytil a pěvně ji sevřel.

Dívka se zatvářila trochu překvapeně. Farid si pomyslel, že udělal možná špatnou věc, ale její ruka byla teplá a jemná, a líbilo se mu ji držet, proto ji i přesto nepustil. Pomalu ho vedla k jednomu ze čtyř dlouhých stolů, k tomu, u něhož jen před chvílí seděla a naznačila mu, že si má sednout vedle ní.

Farid nikdy dříve takto neseděl, s tolika lidmi. Z části byl v pokušení si kleknout nebo se schoulit do klubíčka u něčí nohy, ale věděl, že toto bylo špatné udělat, proto se místo toho posadil tam, kde mu bylo řečeno, a čekal, že přijde na něco, co by měl dělat dál. Všichni se upřeně dívali a kluk s rusými vlasy na něj zlobně hleděl. Farid by rád věděl, co udělal, že toho kluka naštval. Proto se na něj usmál, na všechny se usmál a řekl:

„Ahoj, jmenuji se Farid!“

„To víme, slyšeli jsme Brumbála,“ řekl chlapec s pískovými vlasy. „Nejseš trochu starý na to, aby ses k nám zařadil, a kdes byl celý ty roky?“

Tato poznámka vyvolala hihňání od několika dalších chlapců u stolu.

Farid na tohle mohl odpovědět; Brumbál mu řekl, že je v pořádku říct ostatním něco málo o sobě a naučil ho slova, která mohl použít. Farid tušil, že ho z nějakého důvodu tyto děti nemají rády; jejich mínění jim četl v očích. Jenže se s nimi měl spřátelit. To je to, co mu bylo řečeno, proto se s nimi pokusil dál spřátelit, jak mu bylo nakázáno.

„Žil jsem s upírry v Kazachstánu, znásilnili mě a deset let mě drrželi v kleci. Pan prrofesor Snape mě zachrránil. Albús Šedovous řekl, že můžete být mí přátelé?“ řekl Farid s úsměvem.

Rozprostřelo se hrobové ticho, než po chvíli rusovlasý chlapec vykoktal:

„T-t-to je lež! Tohle neříkej!“

„Prromiň, có je lež?“

„To, cos teď řekl, lžeš.“

Nakonec se za nimi objevil Albus, zřejmě se rozhodl, že by měl pomoct Faridovi. Pán si na veřejnosti držel odstup, tak jak mu řekli, že to v tomto případě bude.

Farid se otočil k řediteli, ke svému pozdě příchozímu spojenci, a v kazaštině se ho zeptal, co znamená slovo „lež“.

„To znamená, že si myslí, že neříkáš pravdu, Faride,“ odpověděl Albus a Nebelvírské překvapil svou plynulou mluvou v jiném jazyce.

„V čem si myslí, že jsem lhal, pane?“ zeptal se Farid. „To o kleci nebo…“ Krátce se odmlčel a svraštil čelo, protože neznal kazašský výraz pro znásilnění, pokud šlo o Farida a jeho pány, byl otrok bez práva dát či odmítnout svolení, proto to nikdy nebylo ‚znásilnění‘ „…souložení, nebo o pánovi, nebo že můžou být mí přátelé?“

Albus byl již zvyklý na způsob, jakým se nyní Farid vyjadřoval, proto se jen obrátil k Nebelvírským, jež ohromením byli zase úplně ticho - společně s většinou Havraspárských, Mrzimorských a i Zmijozelských, kteří všichni napínali uši, aby slyšeli, co ten zvláštní nový student říkal.

„Farid se mě ptal, pane Weasley, co je lež, poněvadž toto slovo v angličtině neznal, a když jsem mu jej vysvětlil, zeptal se mě, o které části jeho sdělení jste si myslel, že je lež, o kleci či znásilnění, profesorově záchraně nebo skutečnosti, že jsem mu řekl, že se s ním můžete spřátelit.“

Rusovlasému chlapci poklesla čelist: „Tím chcete říct, že říkal pravdu? O tom všem?“

„Ano, pane Weasley, skutečně říkal pravdu.“ Stařec chvíli vypadal neskonale smutný, hluboce si povzdechl a pokračoval: „Obávám se, že náš pan Prince zažíval v životě velice krušné časy, což je důvod, proč jsem doufal, že budete k němu přívětiví.“

Farid nedokázal pochopit, co všechny tolik rozrušilo. Řekl něco špatného? Bylo moc těžké snažit se porozumět v jiném jazyce, daleko těžší, než tomu porozumět ve svém. Farid si myslel, že už dokáže sledovat většinu toho, co bylo řečeno, dokud lidé nemluvili příliš rychle. Téměř vždy rozuměl tomu, co pán chtěl a byl toho názoru, že pán má nádherný hlas; bohatý, hřejivý a rozechvíval ho až k prstům u nohou.

Poznal ale jméno Weasley. Nebylo to jméno oné dívenky, která zemřela na místě, jež pán a Albus popsali? Ta, kterou zabil zlý kouzelník Tom? Albus říkal, že má v této škole bratra. I když Farid skutečně nepoznal svou rodinu, věděl o bratrech a sestrách. Na začátku jeho života s upíry mu dokonce chyběli Dursleyovi, poněvadž byli lepší než to, co se mu stalo v rukou Jusufa. Věděl, co je rodina, protože viděl Dursleyovi spolu, i jiné rodiny, když byl malý. Děti ve škole měly bratry a sestry, měli se rádi a často se prali. Přál si, aby byli s Dudleym takoví. Členové rodin se milovali a chyběli si, když byli odloučeni.

Proto se střetl se šokovaným pohledem chlapce s rusými vlasy a řekl: „Je mi líto, že si příšel o sestrru kvůli zlému kouzelníkovi, músíš být moc smutný?“ A nesměle, poněvadž si nebyl jistý, jestli je to správné nebo ne, natáhl ruku k chlapci.

Oči druhého hocha se v okamžiku naplnily slzami. Podíval se na Farida s bolestným pohledem, než uchopil jeho ruku a jednou s ní pevně potřásl.

Faridova tvář se rozjasnila úsměvem, takže tohle je to, co uděláte, pokud někdo natáhne ruku, a nedržíte ji tak, jak to udělal u dívky s vlnitými vlasy, prostě s ní jednou pohnete nahoru a dolů.

Farid se tedy ještě na všechny rozzářil, nabídl ruku každému ohromenému Nebelvírovi a ti na oplátku ruku přijali a potřásli s ní. Většina mu zároveň řekla i svá jména.

Farid měl velkou radost, přišel na to, jak se spřátelit, ale věděl, že by měl poděkovat řediteli, proto se otočil a řekl svou nejlepší angličtinou:

„Dékuji vám, Albúsi Šedovousi, myslím, že teď je všichni přátelé, áno?“

„Ano, můj chlapče,“ řekl Albus se slzami v očích. „Myslím, že jste,“ a upřel pohled na několik mladých lidí sedících kolem stolu, na všechny ty, kteří se nemohli seznámit.

Když Brumbál odešel, Farid si řekl, že je čas na vyzkoušení způsobů, které ho pán tak pečlivě učil.

„Prromiň?“ řekl k chlapci, o němž si pamatoval, že se jmenuje Neville. „Můžeš podat sůl, prrosím?“

Neville zvedl koření, které mu bylo nejblíže a váhavě ho podal přes stůl: „Je to pravda,“ šeptl, „že jsi byl držen v kleci?“

Farid se už pustil do pěkně křupavých oranžových věcí, které, jak si pamatoval, jednou měl s pánem. Pán mu pověděl, že se jim říká mrkve.

Od pána se naučil, že je špatné mluvit, když máte plnou pusu, proto se podíval na chlapce a jen kývl.

„To je hrozné,“ řekla dívka jménem Hermiona, „chudáčku.“

Farid už mrkve dojedl, tak se jen k ní obrátil a řekl:

„To ne, kléce nebyly tak špatný! To bylo bití a souložení, to móc bolelo.“ Rád by věděl, proč kluk jménem Neville vypadal, že se dusí jídlem, které si právě dal do pusy.

Když večeře skončila, pán přišel za ním a Farid měl velkou radost, že ho vidí, i když se tvářil trochu rozzlobeně. Farid si vzpomněl, že pán na veřejnosti předstírá, že ho nemá rád, jak mu řekl, proto si dával pozor, aby měl sklopené oči, ale koukl se na své nové přátelé a věnoval jim úsměv, když odcházel za pánem. Hermiona mu úsměv oplatila a mávla na něj, tak jí také zamával, a pak musel skoro běžet, aby pánovi stačil, ale to mu nevadilo, protože udělal vše, oč ho pán požádal a doufal, že je s ním spokojený.

Severus se cítil rozladěně, rozzlobeně a rozladěně. Farid je prokletý Nebelvír! Samozřejmě, že Severus nebyl překvapený, ostatně to bylo místo, kde „Statečným srdcím“ je určeno žít a nedalo se popřít, že Farid je neuvěřitelně statečný. Severus cítil tolik soucitu smíšeného s pýchou k chlapci, jenž stál malý a úplně sám uprostřed Velké síně a zjevně přemýšlel, kam by měl jít dál. Byl velice vděčný slečně Grangerové, že za ním přišla, čímž ho ujistila v jeho váhavém rozhodnutí ji požádat, aby Farida učila číst.

Ale v tu chvíli měl Severus obavy. Nebelvírští vypadali dost nepřátelsky vůči Faridovi a Severus kopnul Albuse pod stolem, aby získal jeho pozornost a poslal ho na záchranu. Od stolu neslyšel, co bylo řečeno, ale soudě podle šokovaných pohledů Nebelvírských a vědomí, jak chlapec dokázal být bezelstný, to mohl Severus bystře odhadnout.

Přesto než ten večer odešli, pomyslel si, že si je Farid skutečně začal získávat. I Weasleyho, jenž se Severusovi zdál být nejprotivnějším chlapcem, a nyní vypadal vůči němu umírněně. Severus by rád věděl, co mu mohl Farid říct, že si ho získal. Vzpomínal si, že Weasley byl v prvním a druhém ročníku živé a poměrně nezvladatelné dítě, ale smrt jeho sestřičky vedla zákonitě k jeho dost značnému vystřízlivění a nyní byl většinou celkem spolehlivý. Usmál se však na Farida, když chlapec oplatil Hermionino zamávání a Severuse napadlo, že to může být dobré znamení pro Faridovo budoucí přijetí mezi jeho spolužáky.

Ale Nebelvír, promerlina, byl odsouzen k zamilovávání se do Nebelvírů po zbytek svého života? Nemohl si pomoci, ale cítil se trochu mrzutě. Nebyl sám se sebou spokojený, věděl, že by se měl pokusit potlačit své emoce, poněvadž nechtěl, aby se Farid stal svědkem jeho zášti, ale cítil, jak bublá pod povrchem. Prostě už dlouho nenáviděl Nebelvíry, už se to stalo téměř zvykem, od doby, no, od doby Jamese. Když šli do sklepení, do Severusových pokojů, cítil, že jeho nálada potemněla a jen doufal, že se na chlapce neutrhne.

Jenom co zavřel dveře, měl v náručí nahého a rozjařeného otroka. Někdy mezi skokem ze země a přistáním v Severusově náruči s nohama ovinutýma kolem Severusova pasu a rukama spojenýma za Severusovým krkem, Farid nechal zmizet své oblečení. Byl to druh náhodné magie, která ho na chlapci nejvíc těšila a skutečnost, že se Severusovi úplně sám tak volně nabízel.

Vášnivě ho políbil na nos a čelo. Byl tolik vzrušený, že se Severus na něj nemohl hněvat, i když by chtěl.

„Páne! Farid to udělal dobře? Áno? Udělal to dobře, Áno?“

Severus si nemohl pomoci a smál se chlapcově rozpustilosti.

Farid se na něj však díval tázavě, s hlavou na jedné straně tím svým roztomilým způsobem.

„Páne, có je kolej hada? Klobouk říkal, že by se mi v ní védlo dobře?“

Severus byl chvíli znovu vážný: „To je má kolej, Faride, kolej, kterou mám na starost. Klobouk ti řekl, že by se ti v ní vedlo dobře?“

„Áno, ale klobouk říkal, že mám srdce lva, có je lev, páne?“

Severus na okamžik pocítil nesmírný smutek, když se Farid ptal na takové věci. To skutečně k němu přinášelo domov. Jak strašlivé časy musel Farid v životě zažívat, když nevěděl, co je to lev? Něžně se podíval na chlapce: „Vzpomínám si, že mám jednu knihu, na kterou se můžeme podívat, milý,“ řekl a nesl Farida přímo do ložnice, kde ho uložil na postel a téměř okamžitě se vrátil s knihou zvířat, kterou měl jako dítě. Hodnou chvíli spolu seděli na posteli a jen si prohlíželi stránky, zatímco se Farid hurónsky smál u některých zvířat, na která si nevzpomínal, že je kdy viděl. A on chlapci četl o lvech, dokonce zkusil řvát, jen aby předvedl, jak lvi mohou znít a pak se nechal svést hravým Faridem, jenž předváděl, že je lev a celého sní.

Později, když ležel v posteli s mladíkem ovinutým kolem sebe, uvědomil si, že si s ním hrál expert, byl zmanipulován velmi zkušeným profesionálem, aby přijal volbu Moudrého klobouku. Od nynějška bude vždy myslet na lvy s ohromným zalíbením, protože zažil s Faridem tolik zábavy, a když držel svého chlapce se lvím srdcem v náruči, nemohl si pomoci, ale pomyslel si, že Farid sice mohl mít srdce odvážného Nebelvíra, ale duši má pravého Zmijozela.

 

Za poskytnuté služby - 14. kapitola

Za poskytnuté služby - 16. kapitola

 

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat