Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Skupina, která se lopotila v ředitelně, se znovu sešla hodinu před večeří. Harrymu a Severusovi trvalo jenom asi hodinu, než v nepřeložených Zmijozelových denících určili několik pasáží, o kterých předpokládali, že mají největší potenciál a zaslouží si okamžitý překlad. Harry objevil, že když pronáší překlad nahlas k brku, které Severus očaroval, tak nesklouzává do hadího jazyka a přitom si myslí, že mluví anglicky. To Severusovi umožnilo připojit se k Albusovi a Hermioně.

Albus pohledem vyzval Severuse, aby pro Harryho stručně shrnul výsledky jejich práce.

„Prozkoumali jsme kouzlo, které Voldemort použil. Všechny údaje ukazují, že to původně bylo kouzlo, jež osobu uložilo ke spánku a zachovalo ho v něm na sto let. Takže kdysi obsahovalo obě součásti, jak spánek, tak stázi. Jediná změna, kterou Voldemort udělal, byla ta, že se zbavil komponenty se stází. Ministerstvo odhaduje, že díky další modifikaci metody použití i jeho délky se ze sta let staly dva až tři měsíce a jejich výpočty mi v tomto bodě připadají rozumné.

Probuzení mudlů nevidíme jako schůdnou cestu. Je všeobecně známé, že se ono staré uspávací kouzlo dalo těžko prolomit, protože chybělo přesné protikouzlo nebo událost, jež měla v moci je zlomit.“

Albus byl hlavní teoretik, pokud šlo o záležitost uchování, takže tuto část práce shrnul on: „Harry, všechny způsoby, které v současné době máme na to, abychom někoho uložili do stavu zachování nebo stáze, jsou založeny na lekvarech. Tím nejextrémnějším je Doušek živé smrti - existují jiné, jež nejsou svým založením tak mocné. Ale tady není lektvar řešením, protože většina jich nefunguje v nepřítomnosti magie, a rozhodně jich nemáme dost pro všechny mudly na celém světě a nemáme ani způsob, jak jim je podat. A je mimořádně nebezpečné pokoušet se včarovat lektvar na stázi do někoho, kdo už je ponořen v nevědomí pomocí nějakého jiného kouzla nebo lektvaru.

V té kapitole, kterou jsi přeložil ze sedmého zápisníku, jsme našli něco, co nám pomohlo formulovat některé představy o tom kouzle. Byly tam odkazy na léčivé kouzlo, které bylo staré, už když o něm psal Salazar. Předtím, než vznikly léčivé lektvary a léčitelské schopnosti čarodějů ještě nebyly tak vytrénovány, to nejlepší, v co se dalo doufat v mnoha případech nemocí nebo chorob, byla naděje, že tělo kouzelníka nebo mudly bude mít dost času, aby se uzdravilo samo. Toto léčivé kouzlo mohlo být vloženo na osobu, která už byla v kómatu nebo v bezvědomí, anebo mohlo být na někoho použito spolu s uspávacím prostředkem či kouzlem. V podstatě udržuje fyzický stav ustálený, dokud osoba nenabyde vědomí. Pokud se stav, který si vyžádal jeho použití, dal vyřešit, když se osoba uzdravila a byla připravena k probuzení, kouzlo se rozpadlo. Pokud základní stav, v němž se tělo nacházelo, nebyl takový, kterému mohl čas pomoci, obvykle člověk zemřel, ale aspoň to bylo ve spánku a bezbolestně.

Je to naprosto zásadní kouzlo a předpokládáme, že bude fungovat. Obvykle bychom spustili testování předtím, než bychom ho použili, ale na to nemáme čas. Požádám madame Pomfreyovou, aby prověřila, že kouzlo bude fungovat tak, jak věříme, že má, a pokud ano, tak myslíme, že je tohle kouzlo právě teď naší nejlepší volbou.“

Harry i ostatní obrátili oči plné naděje k Hermioně. Harry předpokládal, že použít toto kouzlo na celý svět bude velká výzva. Nicméně pokud odpověď nebo byť jen náznak odpovědi byly někde v knize, existovaly vyhlídky, že už ji přečetla nebo by ji dokázala najít. A Hermiona nezklamala.

„Harry, to kouzlo, které jsi našel v sedmém deníku, by mělo být funkční stázové kouzlo. Ale my tě nemůžeme nechat udělat znovu to, cos udělal, když jsi probudil kouzelnický národ. Existuje tu prostě příliš mnoho mudlů a na příliš velkém prostoru. Takový pokus by se nezdařil a téměř jistě by tě zabil. Profesor Snape mi připomněl kouzlo, jež jsi použil v Zimních zemích, abys zapečetil kamennou zátku v zemi nad Studnou zoufalství: Terra Fas Sigillum Protego. Nařídil jsi Zemi, aby kámen pevně držela, a ona to udělala. Poradila jsem se s knihou, ve které jsem to staré kouzlo našla, a byla tam další, jež spadala všeobecně do kategorie „přikazování Zemi“, včetně jednoho, které předá královský příkaz rozšířit něco zemí. Můžeme s ním zkombinovat stázové kouzlo - nazývá se Regius Procuratio Per Obis Terrarum - a poslat ho skrz celý svět.“

„Nejsem si jistý, jestli dokonce i při zapojení leylines a s takovýmhle voláním Země má jediný čaroděj sílu, aby to dokázal, Hermiono,“ vypadal ustaraně Harry.

„No, nebudeš to jenom ty. Ty musíš samozřejmě pronést přikazovací kouzlo, protože ty jsi jediný, kdo může provádět tyhlety královské věci. Ale vzpomínáš si na to kouzlo, které použil profesor Brumbál, aby nás spojil při vytváření štítu, který tě chránil na famfrpálovém hřišti? Je si docela jistý, že tady to bude taky fungovat; spojení magie ostatních, kteří provedou stázové kouzlo, s tvou silou. Můžeme požádat tolik kouzelnic a čarodějů, kolik jich právě teď na hradě je, aby se k nám přidali, a když bude kooperovat Země, a s veškerou naší silou, kterou přidáme ke tvojí, bychom to měli být schopni dokázat.“

Harry v úžasu vrtěl hlavou, jak se tak rozhlížel kolem stolu po těchto třech obdivuhodných lidech. „To je úžasné. To, že jste přišli s tak ohromnými nápady v tak kratičkém čase a pod takovým tlakem - nevím, co říct. Děkuju vám.“

Severus se na Harryho usmál, ale zároveň potřásl hlavou. „Ještě nám neděkuj. To je jenom teorie. Nikdo předtím tohle všechno nikdy neudělal. Vy dva jděte do Velké síně na večeři - potřebujete přestávku a výživné jídlo, abyste se znovu posílili. Ředitel i já ho také potřebujeme, ale zastavíme se nejprve na ošetřovně a poprosíme madame Pomfreyovou, aby ohodnotila to léčivé kouzlo, a pak se k vám na večeři připojíme.“

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Harrymu téměř poklesla spodní čelist, když s Hermionou vstoupili do Velké síně, kde se právě objevila na stolech večeře. Místnost, už předtím obrovská, byla nyní minimálně třikrát tak velká. Přibylo v ní několik nových stolů a všechny byly plně obsazeny lidmi. Harry pohlédl k prodloužené hlavní tabuli a hledal tam Siria a Rema a byl rád, že je vidí, jak tam spolu sedí a potichu rozmlouvají. Věděl, že byli celý den velice zaměstnaní tím, jak vyráželi ven se studenty, aby vyhledali jejich rodiny, a teď vypadali dost utahaně.

Harryho vroucí přání, že bude schopen dostat se ke svému místu s minimální pozorností ostatních, se nesplnilo. Všichni se po něm otáčeli a začali si šuškat ihned, jak se s Hermionou vydal ke svým kamarádům. Ron a Neville jim udělali místo a Harry s Hermionou se rychle usadili, přičemž veškerý povyk ignorovali.

„Rone, děkuju ti za všechnu tu práci při zachraňování. O co jsem přišel?“

Ron, Neville i Seamus měli všichni historky, se kterými se chtěli podělit - jak o svých vlastních výletech mimo hrad, tak o tom, co jim hlásili ostatní, kteří vyrazili ven. Některé příběhy byly šťastné a některé byly tragické. Hezkých pár studentů s mudlovským původem zjistilo, že jsou ve skutečnosti dětmi motáků, kteří o své magii nevěděli. Vyhledali mudlovské příslušníky rodin a přivezli je do hradu a předali do péče madame Pomfreyové; už tu měli téměř 2000 spících mudlů! V rodinách, mezi přáteli a dokonce i mezi svými sousedy nalezli téměř 500 motáků, kteří se potulovali okolím, zatímco se pokoušeli pochopit to hrůzné zpustošení, a divili se, proč není nikdo jiný vzhůru. Ty všechny přivezli do Bradavic. Tragická část příběhů byla o členech rodin, kteří zahynuli při nehodách a požárech, protože spali. Bylo jich milosrdně málo, ale každou ztrátu všichni hluboce prožívali.

Ron jejich vyprávění uzavřel: „A pak jsou tady Smrtijedi!“

Harry jim doposud nevěnoval jedinou myšlenku. Věděl, že byl Severus unavený, ale jinak se zdál v pořádku. Samozřejmě, jeho Znamení zla ředitel blokoval. „Co je s nimi?“

Ron mu pověděl o dvou zmijozelských sedmácích, kteří byli stále ještě na ošetřovně. Jejich magie byla nebezpečně vypleněna. Také mu řekl o Dracově úzkosti, když našel svého otce v tak špatném stavu, ačkoliv se předpokládalo, že se Lucius plně zotaví. Pak tu byly příběhy dětí ostatních Smrtijedů. Ti šťastnější našli své rodiče v podobné situaci, v jaké byl Lucius, ale stav dalších byl znepokojivě špatný. V tomto bodě předal Draco jenom základní fakta, ale Ron se domníval, že přinejmenším dva smrtijedští rodiče zemřeli na vyčerpání a u některých bylo nepravděpodobné, že by se jejich magie zotavila na takovou úroveň, aby byli nadále kouzelníky. Budou z nich teď motáci nebo dokonce mudlové. „Ten-kterého-nesmíme-jmenovat dočista vysál jejich magii, aniž by se ohlížel na to, co se s nimi stane.“

Harry si uvědomil, že bude těžké zjistit skutečný stav situace Smrtijedů, protože jen málo z nich veřejně přiznalo, že přijali Znamení zla. Ale možná by Severus mohl dodat některá jména někomu z ministerstva a mohli by je zkontrolovat. Bylo by užitečné dát světu vědět o tom, co se jim stalo, aby stoupence Voldemorta zbavili iluzí a alespoň některé tím přiměli k tomu, aby ho opustili. Promluví si o tom později s Brumbálem a Severusem.

Harry zopakoval svým přátelům poděkování za všechno jejich úsilí. Hermiona začala odpovídat na otázky o práci, kterou se zabývali celé odpoledne, a Harry přesměroval pozornost k ní doufaje, že ostatní se budou dívat na ni a nechají ho sníst si večeři. Byl tak vyhládlý!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

O několik dlouhých stolů dál, na jiném konci místnosti, seděla Petunie se skupinou těch nejnormálněji vypadajících lidí, jakou se jí zde podařilo najít. Ze skleníků se po setkání s těmi hroznými rostlinami vrátila špinavá a pohmožděná, ale jinak nezraněná. Před večeří se zašla do ložnice převléknout a trochu se upravit. Zůstala tam poněkud v šoku z toho, že její postel byla povlečena novým povlečením a měla k dispozici čisté ručníky. Dokonce i její šaty, jež měla včera na sobě, byly nyní vyprané a vyžehlené a uložené ve skříňce vedle její postele spolu se všemi ostatními předměty, které si přinesla z domova; a její kufr byl pryč. Dobrá, možná měla problémy s osazenstvem a úrovní lidí na tomto místě, ale přinejmenším ten, kdo tu poskytoval služby, věděl, jak to dělat pořádně. Vlastně nikdy žádného zaměstnance nebo personál neviděla, ale musela připustit, že o věci tu bylo postaráno rychle a svědomitě, a tak předpokládala (zas podle svých lesklých časopisů), že cílem těch, kteří tu slouží, musí být zařídit vše, aniž by rušili hosty. Umytá a v čistých šatech se teď Petunie cítila o něco lépe.

Lidé, kteří seděli u večeře kolem ní, měli během dne jiné úkoly. Jedna starší žena strávila den v „lektvarové laboratoři“ a pořád dokola vykládala o sekání podivných ingrediencí a jejich vaření v kotlících. Jak odporné! A tito lidé takové pochybné věci používají jako léky? Ona starší žena se na ni v odpověď na její komentář podívala se zvláštním výrazem. „Vlastně jsou Bradavice pověstné svými lektvary, které se tu vaří. Zdejší mistr lektvarů, Severus Snape, je v kouzelnickém světě proslulý a jeho lektvary jsou velice žádané. Dodáváme lektvary nejen pro naši vlastní ošetřovnu, ale také pro Sv. Munga a ministerstvo, které, jak jsem slyšela, se o ně dělí se zahraničními institucemi. Nemluvě o tom, že Snape je manželem Harryho Pottera!“

Poslední komentář vyvolal početné mumlání „Šťastný to muž!“ a výrazy žárlivosti a Petunie se téměř zadusila soustem jídla bez chuti: „Cože? Manželem? O čem to u všech všudy mluvíte? A kdo se zdravým rozumem by chtěl mít cokoliv do činění s tím mizerným ubožákem Potterem?“ Lidé v jejím sousedství se dívali na NI, jako by tu bylo něco v nepořádku! „Ten kluk je nenormální, vždycky byl.“

Lidé se viditelně pokusili vytvořit co největší možnou mezeru mezi sebou a touhle harpyjí. Starší žena odpověděla: „Je to pozoruhodný a mocný mladý muž a nedávno byl potvrzen jako král kouzelnického světa. Je to on, kdo nás všechny probudil z kouzla, jež použil Ten-který-nesmí-být-jmenován. Kdyby to neudělal, my všichni bychom spali a mnoho z nás by se nikdy neprobudilo. Vy tedy opravdu máte drzost, že o něm takhle špatně mluvíte.“

Petunie nevrle posunovala nechutné jídlo po svém talíři. Vážně věřila, že normálně vypadající lidé budou rozumět jejímu názoru na toho děsného kluka, kterého jim před lety hodili na krk, a budou mít pro ni pochopení. Nikdy nečekala, že by se normální lidé postavili na stranu šílenců proti tak uhlazené dámě, jako byla ona sama!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Když se jídlo blížilo ke konci, uviděl Harry, jak k hlavní tabuli dorazila madame Pomfreyová a krátce na slovíčko vyrušila ředitele a Severuse. Stručně se poradili a pak s ní Severus odešel. Harryho srdce poskočilo radostnou nadějí, že by mohli provést kouzlo, a to brzy.

O chvíli později ředitel povstal, aby oslovil přeplněnou Síň.

„Všechny vás vítám na naší první večeři coby rozšířené kouzelnické rodiny! Nyní se k nám přidalo mnoho členů z rodin našich studentů, stejně jako mnoho dalších, kteří až dodnes nevěděli, že v sobě mají magii, a jsme všichni potěšeni, že jsme vám mohli nabídnout pohostinnost bradavického hradu. Děkuji všem, kdo se podíleli na úsilí nás sem dnes přivést všechny dohromady!

Mám pro vás něco, co vyváží temné události, které jsme všichni zažili. Díky profesoru Snapeovi, slečně Grangerové a samozřejmě Harrymu Potterovi jsme sestavili plán, jak pomoci mudlům; nejen těm, které jsme byli schopni přenést sem do Bradavic! Je to něco, co ještě nikdy nebylo vykonáno, ale jsme optimističtí a věříme, že to bude fungovat, a jsme si jistí, že akce, kterou provedeme, nikomu z nás neublíží. Budeme usilovat o skupinové použití kouzla. Pan Potter použije královský příkaz Zemi, aby po celém světě rozšířila pradávné léčivé nebo stázové kouzlo, a my se k němu při vržení onoho stázového kouzla také připojíme. Několik z nás použije zaklínadlo „Lunctum“, aby spojilo veškerou vaši magii s magií pana Pottera do jediné obrovské salvy.

Vyzýváme všechny dospělé čarodějky a kouzelníky, včetně našich hostů a bradavických studentů z pátého a vyšších ročníků, aby se zapojili. Shromáždíme se venku u skleníků a hromadně přejdeme za ochrannou hranici hradu pod ochranou válečníků ze Zimních zemí. Účast je naprosto dobrovolná. Pokud máte nějaké výhrady nebo pochybnosti, nemějte pocit, že na vás vyvíjíme nátlak, my to pochopíme. Nicméně pokud si přejete se zúčastnit, přihlašte se prosím za půl hodiny u skleníků. Děkuji vám.“

Hlavní tabule se okamžitě začala vyprazdňovat, jak všichni učitelé a další, kteří byli pozváni, aby s nimi u stolu seděli, mířili ven připravit se. Zbytek místnosti propukl v povyk. Zdálo se, že všichni chtějí ten plán okomentovat najednou. Ti, co seděli u nebelvírského stolu, byli velice vzrušení z možnosti podílet se na něčem tak nevyzkoušeném, co ale pravděpodobně přinese tak moc dobrého. Havraspárští diskutovali o historii, vývoji a teorii všech zmíněných kouzel. Mrzimorští byli nadšení, že se zúčastní hromadného použití kouzla. Zmijozelští chtěli vědět, jak se do toho zapletla Hermiona Grangerová.

Draco vysvětlil, k pobavení všech na jeho konci stolu, že to ve skutečnosti byla Hermiona Grangerová, kdo našel všechna ta pradávná královská kouzla, a Pottera je naučila! Mnoho zmijozelských hledalo moc a prestiž, aby se proslavili oni sami, ale stejný počet z nich byl spokojený, když mohl našeptávat do uší mocných. Hermiona přidala nový význam termínu „síla za trůnem“. Zmijozelští byli náležitě ohromeni, byť se to zdráhali přiznat.

Když se konečně začaly skupinky zvedat, aby se vydaly na cestu ke skleníkům, bylo patrné, že každý student z páťáku a výše, celý učitelský sbor a všichni dospělí s hůlkou míří ven na pozemky. Zatímco Harry kráčel uprostřed Nebelvírů, všichni jeho odchod sledovali a mnoho jeho spolužáků ze všech kolejí se natahovalo, aby mu stiskli ruku nebo se dotkli jeho paže v gestu podpory. Uvědomil si, že je touto ukázkou jejich zájmu hluboce dojat.

Sirius, Remus i paní Longbottomová patřili k dospělým, kteří spolu s personálem pracovali na finální přípravě kouzla. Bude zapotřebí trochu času, aby se ho všichni naučili. Domluvili se, jak nejlépe uspořádat všechny lidi, kteří budou kouzlo provádět, aby mohli zaměřit svou magii na jediný bod v zemi. Když si povšimli neuvěřitelného počtu čarodějek a kouzelníků, kteří se chystali zúčastnit, museli na poslední chvíli provést ještě nějaké úpravy, aby se všichni vešli, což se jim rychle podařilo.

Válečníci se uvnitř bradavické magické ochrany seřadili jako ten nejpůsobivější doprovod, a zatímco kouzelníci přicházeli a dostávali instrukce, kde mají stát, přesunuli se tak, aby je všechny chránili, když procházeli ochranou na svá místa. Byl to ohromný zástup, všichni byli uspořádáni tak, aby stáli čelem ke svažujícímu se pahorku. Harry ukázal na místo, kde viděl křížící se leylines, a rozhodl, že tohle je bod, kam by měli zaměřit kouzlo. Sirius bod označil jasně zářícím plamenem. Když se všichni shromáždili, vyšel Severus ven s Harrym k místu v přední části zástupu, které pro ně bylo vyhrazeno. Albus, Sirius a paní Longbottomová zaujali pozice vzadu za zástupem. Účastníci zmlkli, všichni upřeně sledovali Harryho, jak se postavil na své místo, obrátil se k nim a použil kouzlo Sonorus, aby zesílil svůj hlas:

„Nejprve se chystám pronést zaklínadlo, jímž požádám Zemi, aby přijala a rozšířila léčivé kouzlo. Jakmile to udělám, musíme my všichni použít hojivé kouzlo, jež jste se právě naučili, a udržet ho tak dlouho, jak jen dokážete. Paní Longbottomová, profesor Brumbál a pan Black potom vrhnou kouzlo Lunctum, aby nás spojili v jediný masivní pulz magie. Možná to uslyšíte a možná pocítíte vlnu magie, ale nenechte se rozptýlit. Udržte to léčivé kouzlo! A miřte na prostor vepředu, který je označený plamenem. Jsem tak hrdý na to, že to provedu s vámi se všemi, a jsem pyšný na to, že jste se přidali. Všem vám děkuju.“

Severus se nad Harryho volbou slov ušklíbl - požádat Zemi, vskutku! Kdokoliv, kdo zná latinu, si uvědomí, že je Zemi přikazováno!

Nemálo z těch, co stáli poblíž něj, zalapalo po dechu nad ryzí silou v Harryho hlase, když vyslovil příkaz Zemi. Ti, kteří jeho hlas neslyšeli, byli ohromeni tím, jaký dopad mělo jeho kouzlo na plamen, jenž pro ně označoval bod, do kterého měli svoje kouzlo zaměřit. Původně to byl vesele hořící plamen asi metr vysoký, ale v době, kdy Harry dokončil svoji inkantaci, už byl desetkrát vyšší.

Když začal Harry pronášet léčivé kouzlo, spojil se jeho hlas s ostatními. K rudému paprsku, který vystřelil z konce jeho hůlky, se brzy přidaly také další. Za nimi bylo vyvoláno zaklínadlo Lunctus, jež skrz ně prohnalo masivní vlnu síly a nakonec sjednotilo všechny rudé paprsky do pevné zdi červeného světla, která se vlila do plamene. Bílé světlo plamene pomalu zežloutlo a nakonec se zabarvilo do krvavě rudé, jež odpovídala červené z jejich hůlek. Právě když Harry cítil, že už nemá víc energie ani síly, oslnivě rudý plamen zmizel dolů do země. Bylo po všem.

Profesoři se pozvolna tlačili skrz zástup zpět a mířili do Velké síně se sliby čokolády a zpráv o tom, zda to fungovalo, jakmile budou informace k dispozici. Mnozí, kteří byli příliš mladí nebo nebyli dostatečně magičtí, aby se zúčastnili, sledovali vržení kouzla z různých míst podél hradních zdí a nyní sešli dolů, aby se přidali k unavenému, leč nadšenému davu pomalu postupujícímu k Velké síni. Uprostřed zástupu, obklopen přáteli a rodinou, se Harry mačkal spolu s ostatními, příliš unavený, než aby si všímal pohledů a šeptání, jež sledovalo jeho i Severuse celou zpáteční cestu. Severus měl ruku na jeho kříži, připraven zachytit ho, kdyby zaváhal nebo klopýtl, nebo prostě jen potřeboval podporu, ale tak, aby to ostatní neviděli. Vypadalo to jako starostlivé gesto, jež vyvolalo nemálo závistivých povzdechů u zmámených čarodějek, které si vzpomněly na ony obrázky Severuse v Denním věštci.

Severus chtěl odvést Harryho k hlavní tabuli, ale Harry byl neoblomný v tom, že bude sedět se svými spolužáky. Odbočili tedy k nebelvírskému stolu a odtud Severus pokračoval k hlavní tabuli sám. Osobně si myslel, že příval cukru ze všech těch čokoládových tyčinek i horké čokolády, které se už objevily na stolech, způsobí, že pro ty, kdo musí udržovat pořádek na hradě, to bude pěkně mizerná noc. Byl už ale také učitelem dost dlouho, takže věděl, že jakmile byla jednou slíbena čokoláda, tak odvolání tohoto slibu by mohlo vyprovokovat téměř vzpouru. Stoicky uždiboval z tabulky čokolády, k napití však požádal domácí skřítky o nějaký čaj.

Naštěstí čekání netrvalo dlouho. Většina ještě byla u svého prvního šálku horké čokolády a možná stihli sníst sotva pár soust ze sladkého občerstvení, když z ošetřovny dorazila madame Pomfreyová se zprávami pro ředitele. Naléhavě mu je zašeptala do ucha a on okamžitě povstal a volal všechny v Síni k pořádku, aby si mohli vyslechnout novinky.

„Madame Pomfreyová mi oznámila, že její výsledky potvrdil personál ze sv. Munga i dalších nemocnic všude po světě. Všichni spící mudlové jsou ve stavu stáze - onen prodloužený spánek je nezabije! Vaše kouzlo fungovalo!“

Ozval se hlasitý jásot a trval několik minut, přičemž studenti vyskočili ze sedadel, navzájem se objímali, dupali a tleskali. Jejich rodiny, motáci ani hosté nebyli o moc rezervovanější. Byl to docela nevázaný výjev, na nějž Albus Brumbál s trpělivým úsměvem dozíral. Když konečně dostal možnost pokračovat, dodal jen: „Dnes večer oslavujte - pomohli jste světu vyhnout se katastrofě, jejíž nesmírnost ani nemůžeme představit. Ale dobře se vyspěte - svět bude zítra potřebovat veškerou vaši sílu a úsilí!“

U hlavní tabule byla horká čokoláda (a Severusův čaj) okamžitě nahrazena velkými skleničkami vynikajícího koňaku. Severus přijal blahopřání od svých kolegů a dalších osob, jež s nimi seděly, a vychutnával si bohatou chuť koňaku, přičemž celou dobu pečlivě sledoval Harryho. Ten byl v centru obrovského houfu studentů. Severus chtěl, aby si tento okamžik užil, ale věděl, jak moc je vyčerpaný a jak si nutně potřebuje odpočinout; pozorně tedy hlídal jakýkoli náznak toho, že by měl odtud Harryho odvést. Byl to nakonec Draco, kdo zachytil Severusův pohled a dal mu signál, aby si pro Harryho přišel. Harry už téměř spal ve stoje, když Severus dorazil. Pogratuloval a poděkoval studentům a pak vzal jejich hrdinu jemně za ruku a vedl ho k jejich pokojům ve sklepení.

Poté, co dal Severus Harrymu Doušek bezesného spánku, stočil se mladík v posteli a jeho hlava spočinula na Severusově hrudi. Více než po čemkoliv jiném toužil Harry po tom, slyšet tlukot Severusova srdce, a přál si, aby ho tato konejšivá hudba ukolébala do spaní. Severus si něžně přivinul Harryho do svého náručí a po chvíli ho následoval do tak potřebného spánku.

 Zabydlování se - 79. kapitola

Úsvity nového dne - 81. kapitola

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat