Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Harry se u večeře posadil na své obvyklé místo mezi Hermionou a Ronem. Ron zrovna něco vykládal Nevillovi a Seamusovi a tak Hermiona využila příležitosti si s ním tiše promluvit.

„Harry, jak to bylo doopravdy, když jsi mluvil se svou tetou? U oběda to vypadalo, že tě rozhovor s ní rozzlobil,“ zašeptala s očividným zájmem o svého kamaráda.

„Vážně to nic nebylo, Miono. Potkal jsem tetu Petunii ve sklenících, když jsem je s Nevillem o volné hodině obcházel. Jen jsem se u ní zastavil, abych se zeptal, jestli je všechno v pořádku. Nebyla tak hrozná, jak bývávala dřív.“ Hermiona si odfrkla - „ne tak hrozná jako dřív“ nebyla zrovna chvála, když se vezme v úvahu, na jaké „úrovni“ chování začínala. „Chce se vrátit domů, a taky se ptala na věci ohledně peněz - jestli dostanou účet k uhrazení a tak podobně.“

„Co jsi jí řekl? Chtěla od tebe něco?“ vyzvídala Hermiona.

„Nabídl jsem jí, že zařídím, aby ji, strýce Vernona a Dudleyho někdo vzal zpátky do Zobí ulice, pokud se o ně ten poslední měsíc chce starat sama. Řekl jsem jí, že jí docela určitě nikdo nepředloží účet za jejich pobyt tady, a jestli jo, tak že ho uhradím. Taky ji zajímalo, jak by se mohla dostat ke svým penězům na účtu. Poprosil jsem Dobbyho, aby jí do nočního stolku dal nějaké peníze, takže tenhle víkend bude moci jít s dalšími ženami do Prasinek. Proč tě to tak zajímá?“

„Protože celé odpoledne jsi vypadal hodně vystresovaný! Jestli to nebylo kvůli tvé tetě, tak proč tedy?“

„Och.“ Jak už mnohokrát předtím zjistil, Hermioně nikdy nic neuniklo. „To nemá nic společného s tetou Petunií. Havrani jsou zpátky. Snažil jsem se zachytit, co říkají, ale nerozuměl jsem jim ani slovo. Nakonec mě z toho začala bolet hlava.“

„Havrani, Harry?“

„Jsem si jistý, že jsem ti o nich říkal. Poprvé přišli někdy kolem Volání a teď jsem je už nějakou dobu neviděl.“

„Vědí o tom profesoři Brumbál nebo Snape?“ Teď to byla Hermiona, kdo si začal dělat starosti.

Harry byl ohromen. Tohle bylo dokonce i na Hermionu hodně rychlé pochopení situace. „Mluvil jsem o tom s nimi před večeří.“ Na chvíli zaváhal a pak jí řekl všechno. Kdo ví, jestli by ji nemohlo něco dobrého napadnout? „Myslím, že tohle tě bude zajímat. Oba o tom všem začali samozřejmě přemýšlet na sv. Valentýna, když jsem dal Severusovi svůj Kámen srdce, protože podle nich vypadá jako Odinovo oko.“

Hermiona si vzpomněla, jak Harryho Kámen srdce obdivovala a jak se snažila rozpoznat, jaký drahokam představuje. Rozhodně nic podobného předtím neviděla a ani ve svých knihách nenašla, co by to mohlo být. Odinovo oko? O prázdninách se na to bude muset podívat.

„Nejdřív havrani přišli a začali mi věci ukazovat nebo mi o nich říkat. Pak jsem začal vidět životní cesty jiných lidí. Odinovi důvěrníci byli havrani, a on sám byl schopen vidět stezky osudu. Tak, jako jsem se stal Hadím jazykem, když se na Voldemorta odrazila smrtící kletba, tak teď podle jejich názoru jsem absorboval část magie obsažené v Odinově oku, když mi vybouchlo v ruce. Zdá se, že jsem lidská houba na nestabilní magii.“

Harry, ačkoliv předtím byl kvůli tomu velice rozrušený, to nyní řekl s pozoruhodným klidem. Hermiona ho poplácala po rameni, jako by chápala, jak se původně cítil. „Hned, jak bude po zkouškách, se na to podívám, Harry, a uvidíme, jestli se mi podaří něco zjistit o Odinově oku nebo o fenoménu magického přenosu. Mělo mě to napadnout už před lety, když jsem se dozvěděla, že mluvíš hadím jazykem!“

Severus od učitelského stolu pozoroval, jak si Harry s Hermionou šeptají, zatímco kolem nich se jako obvykle hlučně baví ostatní Nebelvíři. Když Albus zjistil, co to Severus tak upřeně sleduje, naklonil se k němu a se spikleneckým mrknutím poznamenal: „Obávám se, že slečna Grangerová právě našla úplně nové téma na další rozsáhlý výzkum a hned po zkouškách se do něj dá, jestli vůbec vydrží čekat tak dlouho.“

Na večerní přednášce pro motáky nebylo tak přeplněno jako jiné dny, přestože Harry seděl v první řadě uprostřed, aby podpořil Hagrida. Vedle něj seděli jeho dva noví přátelé, princové. Hagrid nervózně pochodoval sem a tam, zatímco čekal, až bude uveden, a pak převrátil pult, když spěchal na pódium. Severus musel souhlasit s Harryho odhadem - Hagrid se zachoval přesně podle jeho očekávání. Třaskavý skvorejš mu málem utekl, mládě jednorožce bylo tak zneklidněné vším tím rozruchem a cukrováním, které bylo na ně namířené, že celou první řadu počůralo, a tři motáci omdleli při pohledu na obrovského chlupatého pavouka.

Princové byli z pavouka také nesví a docela se jim ulevilo, když ho Hagrid strčil zpátky do bedny a odnášel ji pryč. „Vůbec jsem netušil, že pavouci mohou dorůst do takové velikosti!“ poznamenal William.

Harry se smál. „Ale Hagrid má ještě větší pavouky, a horší! On si o všech tvorech myslí, že jsou ve své podstatě hodní, i když důkazy mluví o něčem jiném. Ve druháku se mu v hájence vylíhlo dračí vejce a byl dost znepokojený, když musel Norberta poslat do dračí kolonie.“

„Draci?“ zalapal po dechu mladší z princů, Harry.

„Existuje několik druhů draků. A sfingy. Hagrid vlastnil hodně zajímavé stvoření, napůl koně, napůl ptáka, hipogryfa, kterého pojmenoval Klofan. Kouzelnický svět je plný opravdu úžasných zvířat, ale před mudly je raději schováváme. Když už mluvíme o mudlech - jak jsem pochopil, asi za měsíc se všichni probudí. Pořád ještě hledáte způsob, jak jim nejlíp vysvětlit, co se stalo?“

„Vzalo si to na starost vaše Ministerstvo kouzel. Navrhli jsme, že bychom připravili několik veřejných oznámení, která by se nepřetržitě vysílala v televizi. Mudlové nás znají a když to uslyší od nás, mohlo by je to trochu uklidnit. Teď dávají dohromady text oznámení. Jsi kvůli tomu s nimi ve spojení?“ zeptal se William.

Harry pokrčil rameny. „V tuhle chvíli se soustředím na závěrečné zkoušky. Pokud kvůli tomu kontaktovali Severuse nebo ředitele, jsem přesvědčen, že by mi to oba řekli, až dodělám ročník. Zeptám se jich na to.“

Druhý Harry se naklonil a tiše řekl: „Mluvilo se o tom, že někdo z kouzelníků by se k nám v těch oznámeních měl připojit. Doufám, že ti to nevadí, ale navrhli jsme tebe. Někteří lidé z vašeho světa vypadají trochu divně. Nemáme ponětí, jak by průměrný mudla reagoval na někoho, kdo vypadá jinak nebo se jinak obléká. Ty, na druhé straně, mezi ně zapadneš.“

Kouzelník Harry se souhlasně zasmál. Pořád si vzpomínal na svou první procházku po Příčné ulici - zboží ve výlohách obchodů ho naplňovalo úžasem, ale ne tolik jako někteří lidé, které tam viděl. „Už jsem vám to říkal - do svých jedenácti jsem bydlel mezi mudly a ani jsem nevěděl, že jsem kouzelník. Někteří kouzelníci vážně vypadají zvláštně, dokonce i když si oblečou mudlovské šaty. Jestli mě o to ministerstvo požádá, tak to samozřejmě udělám.“

Studenti z večerní přednášky odešli hned, jak skončila, protože druhý den začínalo zkouškové období. Harry odešel krátce po svém rozhovoru s princi a našel Severuse, jak na něj čeká na chodbě.

„Pořád tak nadšený z těch dvou hezkých mladých motáků, že,“ poznamenal kysele Severus na cestě do jejich pokojů.

„Severusi, prosím - v mudlovském světě to jsou princové, už jsem ti to vysvětloval. Říkali, že společně s ministerstvem se snaží najít způsob, jak vysvětlit mudlům, co se stalo. Ministerstvo je nechá nahrát zprávu, která poběží v telce. Mudlové je znají a snad budou je i celou zprávu akceptovat. Také navrhli, že jestli chce ministerstvo mít v té nahrávce kouzelníka, ať se zeptají mě. Víš o tom něco?“

Severus mu ale odpověděl otázkou: „Co znamená nahrát a co je telka?“

Harry okamžitě přestal s palbou slov. Zapomněl, že Severus nemusí rozumět narážkám na klasické mudlovské přístroje. „Telka je zkráceně televize. Slyšel jsi někdy o televizi?“ zeptal se.

„Nu, něco jsem zaslechl na hodinách, a vím, že je to přístroj, který má sloužit k zábavě, ale to je asi tak všechno,“ pokrčil rameny Severus.

Asi by to chtělo vědět víc technických podrobností, než kolik jich Harry znal, ale přesto se pustil do vysvětlování. „Mudlové mají technologii, která jim umožňuje posílat informace a signály pomocí rádiových vln a prostřednictvím drátů a kabelů. Telefon,“ podíval se na svého manžela, jestli mu to slovo něco říká, a Severus mu odpověděl krátkým přikývnutím, „dovoluje mudlům spolu mluvit i na velké vzdálenosti, a televize umí přijímat zvuky i obrázky, takže se mudlové mohou dívat na cokoliv, co se právě vysílá. Mají speciální programy pro ekonomické a politické zprávy, pro sportovní události, zábavné show, všechno možné.“

„Můžou si při tom spolu povídat?“

„Ne, je to jednosměrné. Dostaneš obrázky, na které se díváš v televizi, a slyšíš zvuky, ale nemůžeš se přes to bavit s jinými lidmi. Protože tahle technologie kdysi používala skutečné pásky pro zachycení obrázků a zvuků, tak když někdo pořizuje nějakou zprávu nebo program nebo představení na takovou pásku, říká se tomu „nahrávání“. I když dneska už, myslím, žádné skutečné pásky nepoužívají. Prostě ministerstvo chce, aby oba princové nahráli zprávu, která se pak pošle do mudlovských televizí. Mudlové nejspíš telku zapnou hned, jak se probudí, pokud budou tedy ve svých domovech, aby na zpravodajském programu zjistili, co se vlastně děje. Uvidí tam prince, kteří to všechno vysvětlí. Moje otázka zněla, jestli o tom s tebou nebo s ředitelem ministerstvo mluvilo? Buď o té zprávě, nebo o tom, že bych se toho měl zúčastnit?“

Než odpověděl, Severus chvíli obdivoval schopnosti mudlů, když dokázali vymyslet takový přístroj. „Ministerstvo se s námi spojilo. Myslím, že jen chtěli, abychom se ty, já a Albus sešli s Arturem Weasleym a projednali to, o čem bude přednášet příští středu a o čem tam budeš chtít mluvit ty. Předpokládám, že na poslední lekci bude plno a pravděpodobně o ní napíše i Denní věštec. Jestli se zmiňovali o nějakém vzkazu pro mudly, tak o tom nevím, a ani od ředitele se mi nic nedoneslo. Pak se ho na to zeptám. Teď jsou ale důležitější tvoje závěrečné zkoušky. Víš, že začínají už zítra.“

Harry vzhlédl, aby zjistil, co Severus touhle narážkou myslel. Vypadalo to jako dobrosrdečná poznámka, protože se opravdu důkladně připravoval, minimálně po dobu, kterou trávil v jejich pokojích. Severus musel poznat, že svoje studium bere vážně. I když se jejich vztah uspokojivě vyvíjel a oba se v něm cítili spokojeně, občas „profesor“ v Severusovi vyskočil ven a zanechal Harryho nejistého. Držel se trochu zpátky, aby Severus vstoupil do jejich bytu první, a přemýšlel, jak odpoví. Rozhodl se, že ta poznámka byla míněna jako dobromyslný pokus o škádlení; tedy alespoň doufal, že to bylo takhle.

Když procházel kolem Severuse, jemně ho šťouchl loktem do žeber a řekl: „Ach ano, zkoušky. Jestli si dobře vzpomínám, jako první mám lektvary. Ne, nezapomněl jsem na ně. Minulý týden jsme ve studijní skupině velmi důkladně probírali právě lektvary.“ Zdvihnutý koutek úst, který se objevil na jinak vážném obličeji, mu jeho odhad potvrdil.

- - - - -

Přestože už Severus tak přísně nedodržoval svůj původní režim, kdy dával Harrymu příležitost k soukromí, když se sprchoval a připravoval do postele, obvykle mu dával dost prostoru, pokud přesunu na lůžko nepředcházely určité intimnější aktivity v obýváku. Dnes mu nechal náskok několika minut, než vešel do ložnice a posadil se na kraj postele, zatímco čekal, až se Harry dosprchuje.

Za chvíli se mladý muž objevil, ještě rozehřátý a vlhký, s vlasy naprosto rozcuchanými, ve svém oblíbeném mudlovském pyžamu. Když si vlezl pod peřinu, tázavě se na Severuse podíval. Zajímalo ho, jestli je něco špatně, protože muž se zdál být lehce podrážděný. Na vysvětlení nemusel čekat dlouho.

„Z ministerstva se nám donesly zprávy, které bych ti chtěl říct. Není to nic, z čeho by sis musel dělat hlavu, ale… chci, abys to věděl. Ministerstvo se rozhodlo, že není vhodné, abych letos dohlížel na závěrečné zkoušky z lektvarů ve třídě, ve které je i můj manžel, a dohodli se s Cechem výrobců lektvarů, že sem někoho pošlou. Ministerstvo se přímo angažuje jen u NKÚ a OVCÍ, ale o tomhle se někdo zmínil Albusovi. Původně jsme byli proti takovému vměšování, ale nakonec jsme se rozhodli to akceptovat. Už jsme diskutovali o tom, jak budou letošní zkoušky probíhat, a Albus si domluvil na dnešní večer schůzku s dotyčným členem Cechu, který bude na průběh zkoušek dohlížet.“

Harry se zatvářil uraženě. „Oni ti nevěří? Nebo mně?“

Severus si povzdechl a pokrčil rameny. „To byla i moje první otázka, ale byl jsem několikrát ujištěn, že to vůbec není ten případ. Konkrétně Albus se mi pokoušel opravdu vysvětlit, že i když je to neopodstatněné a směšné, vždycky se najdou lidé, kteří nás budou podezřívat, a že nejlepší bude zavřít ústa kritikům ještě předtím, než by mohli začít s narážkami. Nemáme se cítit uraženi. Jen se tím ujistíme, že nám nemůže být nic vytýkáno.“

Harry nikdy nepřemýšlel o tom, že jejich manželství může Severusovi přinést takové urážlivé zacházení, i když si jen nerad vzpomněl na svůj první školní trest s profesorkou McGonagallovou, který s ní měl pravděpodobně ze stejného důvodu. Nebylo to fér, ale nedokázal přijít na nic, čím by mohl proti tomu protestovat. Poplácal Severuse po ruce. „Jsou to všichni oslové. Ty bys nikdy v životě neudělal něco neetického.“

Severus se trochu uvolnil a Harry si myslel, že dokonce cítil vděk.

„Běž se osprchovat. Potřebuju se vyspat - zítra budu mít náročný den,“ navrhl mu Harry.

Severus vytáhl ze zásuvky nočního stolku malý flakonek s Douškem bezesného spánku a nabídl ho Harrymu. „Tohle není noc, kdy bys chtěl být buzen z jakéhokoliv důvodu. Vezmi si aspoň trochu, ať jsi ráno odpočatý. Dobrou noc.“

- - - - -

Zkouška z lektvarů byla hned po snídani. Skupina šesťáků se s těžkým srdcem pomalu courala dolů do sklepení. Počkali v chodbě, dokud se neotevřely masivní dřevěné dveře a nevpustily je dovnitř. Nevítal je ale zamračený obličej Severuse Snapea, shlížející na ně s pohrdáním. Byl to André Serrent.

Samozřejmě ho poznal jen Harry a okamžitě klesl na mysli.

„Vítejte na závěrečné zkoušce z lektvarů šestých ročníků. Ke každému stolku se posadí jedna osoba - jak vidíte, místnost jsme rozšířili, abyste se sem všichni vešli. Neprotahujte to - čas, který tím promarníte, vám bude chybět při přípravě lektvaru,“ přivítal je.

Studenti se rychle nahrnuli dovnitř a pro tentokrát se ani nehádali o to, kdo kde bude sedět. Na každém stolku už byl připravený kotlík, různé nástroje na přípravu ingrediencí a několik misek a talířů přikrytých kouskem látky, pravděpodobně s přísadami. Na neznámého muže se dívali se zvědavostí, ale vzhledem k situaci se nedohadovali, kdo ten vysoký muž je. André vyhledal očima toho jediného studenta, se kterým se již setkal, a obdařil ho velmi nepřátelským úsměvem, než se obrátil k ostatním.

„Jsem mistr lektvarů, André Serrent. Vzhledem k neobvyklé situaci, jíž čelil mistr Snape, kdy by měl dohlížet na průběh zkoušky svého vlastního manžela,“ po této poznámce obdržel Harry několik soustrastných pohledů od svých spolužáků, „Ministerstvo kouzel navrhlo, aby byl zkoušce přítomen někdo jiný, a já jsem byl o to požádán. Je mi samozřejmě ctí, že mohu takto vypomoci. Zkouška sestává z uvaření jednoho lektvaru, návod na jeho přípravu se před vámi za okamžik objeví. Na stolcích najdete také nezbytné pomůcky a přísady. Okolo každého z vás bude umístěn štít soukromí, takže vaše práce i způsob přípravy budou patřit výhradně vám.“ Pánovitě mávl hůlkou a dodal: „Začněte.“

Harry nervózně poposedával na krajíčku židle před svým stolkem a vztyčení štítu soukromí poznal podle toho, že nikoho jiného nemohl vidět. Vepředu na tabuli se objevil návod na přípravu lektvaru. Ještě pořád byl trochu rozhozený kvůli tomu, že na ně dohlíží Severusův bývalý milenec, ale věděl, že se musí uklidnit, jinak jeho lektvar nebude stát za nic. Několikrát se zhluboka nadechl a pokusil se vyčistit si mysl. Najednou mu to došlo. Jestliže je André s nimi ve třídě a dohlíží na ně, nemůže být se Severusem! Nemá vůbec žádný důvod k obavám. S jasnou hlavou začal pročítat návod.

Draco jim předtím vysvětlil, že závěrečná zkouška šestých ročníků se obvykle soustředí víc na techniku práce než na teorii nebo schopnost si zapamatovat recept. Byl to způsob zmijozelských, jak rozebírat zkoušky, aby mohli svým spolužákům předat užitečné informace, na co se mají pro úspěšné složení závěrečných testů koncentrovat. Přestože Hermiona trvala na tom, že si musí zopakovat všechno, co se na hodinách naučili, Dracovo varování je přinutilo, aby jeden celý večer věnovali opakování a vylepšování všech technik vaření, které se během svého studia naučili.

A teď se ukázalo, že ten Zmijozel měl pravdu! Tohle byl docela jednoduchý lektvar, jen s několika přísadami, ale každá z nich musela být připravena několika různými způsoby, a i samotné vaření muselo probíhat přesně podle zadaných pokynů. Ale když jste znali všechny ty techniky, byla to věc jen pečlivé přípravy a pozornosti při čtení návodu. Harry v duchu poděkoval zmijozelské koleji za to, že vždycky hledají různé fígle a že byli ochotni se o tenhle jeden poznatek podělit. Nadechl se a začal.

Většinu základních dovedností se Harry naučil v hodinách, ale potom, co mu Severus ukázal, jak významně ovlivňuje způsob přípravy ingrediencí výsledný lektvar, ho často při jejich společné práci v laboratoři pozoroval. Všiml si preciznosti, s jakou používal nůž, i jeho naprosté soustředěnosti na práci, a snažil se ho co nejvíc napodobit. Tohle nebylo o teorii nebo kreativitě, ale o pozornosti k detailu. Mohl by to zvládnout.

Díky bohu vypadal jeho lektvar v každém kroku přesně tak, jak se uvádělo v návodu. Zmodral, když měl, a zežloutl, když přišel ten správný čas. Houstnul i řídnul přesně podle očekávání. Harry s tichým úžasem zjistil, že ho vaření vlastně baví, když kolem něj nikdo nepronáší kousavé komentáře nebo se nemusí strachovat, že někdo jeho práci bude sabotovat. Když lektvar prošel posledním varem, Harry usoudil, že je hotový - měl teď světle růžovou barvu a s každou bublinou, která se při vaření uvolnila, se do vzduchu rozletěly malé hvězdičky. Opatrně přelil trochu lektvaru do připraveného flakonku a zapečetil ho proti manipulaci. To, že se zatím nic nestalo, neznamenalo, že je bezpečné nebo rozumné přestat si dávat pozor.

Bylo to moudré rozhodnutí, ale ne z důvodu, který Harry předpokládal.

Jakmile byly odstraněny štíty pro soukromí a zkouška ukončena, do místnosti někdo vešel. Mistr Dorester musel přijít do Bradavic také, a čas, po který André dohlížel na závěrečné testy, strávil na návštěvě u Severuse. Teď oba vstoupili do třídy. Harry vzal svou zapečetěnou lahvičku do ruky, aby ji snad rukávem neshodil na zem, a otočil se, aby zjistil, kdo přišel. Mistr Dorester si ho hned všiml a šel ho pozdravit, velice potěšen tím, že si ho Harry pamatoval.

„Pane Pottere, příteli, rád vás znovu vidím! Byl jsem navštívit svého bývalého studenta, Severuse, který mi prokázal tu čest a dovolil mi nahlédnout do původních materiálů pro váš překlad. Je to úžasný talent, moci číst v hadím jazyce! Už je to příliš dlouho, kdy jsme tu měli důvěryhodného člověka s touto schopností a ochotného přečíst a přeložit některé ze starých pojednání! Vždycky mě udivovalo, jak hodně se toho vědělo před tisíci lety a jak moc jsme z toho zapomněli. A váš příspěvek k vyléčení upírů - naprosto ohromující.“ Mistr Dorester si všiml, že Harry chce něco říct, a domyslel si, co to asi je. „Ano, ano, já vím, že Severus odvedl hodně tvrdé práce - nic nemůže zmenšit jeho zásluhy, ale váš překlad mu pomohl začít. Taková pohroma to byla, a teď je to vyřešené. Prostě vynikající práce!“

Možná trochu až moc přátelský lektvarový mistr si nemohl nevšimnout fióly se třpytivě růžovou tekutinou, kterou Harry držel v ruce. „Dokončil jste lektvar, že, pane Pottere? Nechtěli jsme vás rušit při skládání zkoušek.“ Vzal Harrymu z ruky lahvičku a zkoumal barvu lektvaru. „Skvělá práce, mladý muži. Má to ten správný odstín. Pozornost k detailům a technice vaření, to je přesně to, co je nutné k vytvoření dobrého lektvaru.“

Všichni studenti se nyní řadili před katedrou, aby odevzdali své vzorky, které André Serrent vkládal do připraveného košíku. Většina lektvarů měla růžový odstín, ačkoliv se našlo několik vzorků sytě červených nebo fialových a jeden chudák z Mrzimoru dokonce odevzdával zelenou sulcovitou substanci. Mistr Dorester stál hned vedle Harryho a stále držel jeho lektvar. Když na Harryho přišla řada, převzal si lahvičku, ale nebylo mu dovoleno ji předat, protože André najednou držel flakonek s lektvarem žlutavé barvy a nahlas řekl: „Ach, pane Pottere, to není přesně ten lektvar, který jste měl dnes uvařit! Tato barva naneštěstí naznačuje, že jste nejméně ve třech krocích pochybil. Smůla.“

Harry si toho podvodu všiml příliš pozdě. Kdyby on nebo Severus protestovali, bylo by to považováno za nadržování. Naštěstí André nepředpokládal, že mistr Dorester vyhledá Harryho tak rychle po skončení zkoušky. Muž nyní vzal z Harryho rukou fiólu. „André, muselo dojít k nějakému příšernému omylu! Tuhle lahvičku jsem vzal přímo z rukou pana Pottera hned po mém příchodu sem, protože jsem chtěl vidět, jak si vedl. Uvařil perfektní lektvar. Lahvičku jsem od něj převzal u jeho stolu a držel jsem ji až do doby před několika vteřinami, kdy si ji převzal, aby ti ji mohl odevzdat. Muselo dojít k nějakému žalostnému omylu, když jsi považoval lahvičku ve svých rukou za jeho výtvor.“

André si uvědomil, že jeho pokus zdiskreditovat Harryho záměnou flakonků ztroskotal, a okamžitě ustoupil. Harry přemýšlel, jestli se už o něco podobného někdy pokusil. Příčinou jeho chování bylo, že si André vzpomněl na to, jak Severus dal nedávno na ministerstvu najevo svou náklonnost do Harryho a že nikdy neměl zájem o někoho, jehož znalosti a dovednosti jsou na nízké úrovni. Se Severusem se vcelku přátelsky rozešli už před nějakou dobou, ale ten muž ho stále přitahoval. André doufal, že by se jejich vztah mohl znovu oživit. Dohlížení na zkoušky mu poskytlo příležitost vrazit mezi Severuse a jeho manžela klín nebo alespoň ukázat Harryho jako neschopného uvařit jednoduchý lektvar. Očividně se to nemělo stát. André uklidil podvržený lektvar zpět do své kapsy a bez dalších řečí přijal flakonek, který mu podával mistr Dorester.

Severus to celé pozoroval a všechno v něm vřelo. Oči mu vztekem ještě víc ztmavly a vyzařovaly z něj negativní emoce a hněv. Harry si všiml, že neobratný pokus o jeho diskreditaci ho rozzlobil stejně jako jej, ale potěšilo ho, že Severus to takhle cítí v jeho zájmu. Chtěl ale odejít dřív, než by mohl někdo něco říct, a mistr Dorester to zřejmě vycítil.

„André, měli bychom odnést všechny vzorky do cechovních kanceláří, ať můžeme začít se známkováním co nejdříve. Severusi, rád jsem tě opět viděl. Doufám, že budeme mít příležitost brzy spolu poobědvat, ale teď musím odejít. Prosím vyřiď Albusovi, že pozvání na oběd využiji někdy v budoucnosti. Pane Pottere, bylo mi potěšením vás vidět.“ Nato odvedl Andrého, držícího košík se vzorky, ven z místnosti.

Jakmile se za oběma muži zavřely dveře, začala se nahněvaná Hermiona prodírat davem studentů opouštějících učebnu k Harrymu. „Harry, viděla jsem, o co se ten chlap pokoušel! To bylo hrozné! Přinesl si tu lahvičku s sebou a pokusil se ji podstrčit jako tvůj výtvor! Proč by něco takového dělal?“ s pohledem upřeným na Severuse dodala: „Mohl byste vy nebo ředitel tomu zabránit?“

Severus, ačkoliv ho to stálo úsilí, se musel kvůli Hermionině podpoře Harryho usmát. „Slečno Grangerová, oceňujeme vaši podporu, ale mistr Dorester to měl pod kontrolou. Trval na tom, abychom sem přišli ještě před skončením zkoušek, takže předpokládám, že něco takového očekával. Postaral se o to, aby si vzal od Harryho lektvar hned potom, co ho dokončil, a nepustil ho z ruky až do doby, než měl být odevzdán. Mohl tak trvat na tom, aby André převzal správný vzorek. Myslím, že bude také dohlížet na známkování a že se ujistí, aby André nedostal další příležitost pro podvod.“

Harry se pomalu uklidňoval. „Díky, Miono, že mi věříš. Je to opravdu rána pro systém hodnocení, když se někdo o něco takového pokusí.“ Podíval se na Severuse a zeptal se: „Už se to stalo někdy předtím?“

Severus pocítil ostré bodnutí viny, protože tenhle podvod byl namířen na Harryho kvůli tomu, že je jeho manželem. Jeho vztah s Andrém, který netrval ani rok, skončil již dávno. Nikdy by neřekl, že je André něčeho takového schopný. Přehlédl snad tenkrát něco? Nebo se u něj zákeřnost vyvinula až později?

„Netvrdím, že vím všechno, co mistr Dorester, ale tohle je pravděpodobně důvod, proč nikdy nedoporučil Andrého Serrenta na učitelskou pozici. Je skvělým badatelem a pozice asistenta je předstupněm pro získání prestižního zaměstnání ve škole nebo na univerzitě nebo i v soukromém sektoru. Serrent, jak se zdá, nijak nepostoupil. Mistr Dorester si musel všimnout některých jeho vlastností, kvůli kterým ho nechce nikam doporučit.“

Harry si všiml jeho výrazu viny a navzdory tomu, že nebyli sami, svého manžela objal. „Ty za to nemůžeš, Severusi. Prosím, věř tomu. Není to tvoje vina, a navíc se nic nestalo. Jen to pověz řediteli a ujisti se, že André už nebude pozván, aby dohlížel na zkoušky.“

Pro Hermionu bylo vyznamenáním, že mohla přihlížet takové ukázce náklonnosti mezi jejím nejlepším přítelem a impozantním lektvarovým mistrem. Doufala, že zalíbení mezi nimi, k jejich vlastnímu štěstí, neustále poroste, ale morálka kouzelnického světa a jejich přirozený sklon nedávat najevo své pocity, poskytovalo ostatním jen omezené důkazy o povaze jejich vzájemného vztahu. Nenucenost, s jakou Harry objal Snapea, a to, že profesor jeho gesto přivítal, bylo velmi povzbuzující. Hermiona si přála, aby byl Harry šťastný, a teď měla důvod věřit, že tomu tak je. Nebyla si ovšem jistá, proč profesor objetí neopětoval. Bylo pravděpodobné, že to nechtěl udělat před ní, nicméně ji vždycky zajímalo, jestli je k Harrymu přitahován tak, jako je Harry přitahován k němu. Možná ale jenom není jejich vztah oboustranně na stejné úrovni.

- - - - -

Harryho zbývající zkoušky už naštěstí nezahrnovaly žádná dramata, za což byl velmi vděčný. Pilně se připravoval se svou studijní skupinou a navíc ho Hermiona honila, aby kvůli zameškaným hodinám věnoval učení čas navíc. Harry si myslel, že si vedl dobře. Vlastně tohle byl první rok, kdy měl pocit, že musí získat dobré známky. Nikdo mu nic neřekl, ale cítil, že by byl Severus zklamaný, kdyby selhal. Jako kdyby měly Harryho známky nepříznivý vliv na něj a jeho autoritu.

V neděli odpoledne si Harry dopřál pauzu. Přišel pan Weasley a v ředitelově kanceláři probírali to, o čem bude vykládat na středeční lekci pro motáky. Počasí bylo nádherné a Harry si přál, aby mohl jít aspoň na chvíli ven, ale musel doprovodit Severuse k řediteli.

Když tam přišli, našli Albuse a Artura sedět v křesílkách u stolku a bezstarostně klábosit. Albus jim gestem nabídl zbylá dvě křesla. Pozdravili se s Arturem a posadili se.

„Vítám vás, chlapci,“ začal Albus. „Takový nádherný den, je ostuda ho trávit uvnitř, ale nedá se nic dělat! Artur mě právě informoval o postoji Ministerstva k prohlášení, až se mudlové probudí, a o bodech, o nichž chce mluvit ve středu večer. Ministryně Bonesová dnes chtěla také přijít, ale nějaké nečekané události jí v tom zabránily. Arture?“

Zrzavý muž se chopil slova. „Jak si jistě dokážete představit, na ministerstvu je blázinec. Máme štěstí, že jsme našli motáky, kteří rozumějí mudlovské technologii a mohou nám s ní pomoci. Je mnohem snadnější opravovat věci, když mohou kouzelníci otevřeně používat magii - udělá se tak mnohem víc za kratší dobu.“

Artur je seznámil s tím, že Ministerstvo cítilo potřebu zpřístupnit se motákům. Samozřejmě se očekávalo, že se o tom okamžitě dozví celý kouzelnický svět. Ministerstvo to chápalo jako příležitost navrhnout širší pojetí vzkazu pro mudly, až se probudí. Část bude tvořit Harryho příběh, který už potvrdil svou účast, a zbytek vzkazu bude čistě záležitostí ministerstva. Artur je ujistil, že se s ministryní Bonesovou dohodne na přesném znění.

Slunce začalo zapadat, když konečně dospěli k závěru překvapivě živé diskuse. Všichni byli spokojeni, že se probralo vše, co potřebovalo vysvětlení, a že zpráva připraví každého, kouzelníky, motáky i mudly, na zásadní změny ve světě.

Harry se nakonec zeptal na zprávu pro probuzené mudly. „Mluvil jsem s princi na minulé přednášce pro motáky. Říkali, že ministerstvo chce nahrát zprávu, která se bude vysílat v televizi a vysvětlí se v ní, co se stalo. Také prý navrhli, abych část z ní namluvil já. Víte o tom něco?“

Artur rozpačitě přikývl. „Ano, Harry, slyšel jsem o tom, ale myslel jsem si, že to zařídíme příští týden; právě teď máš toho docela dost. Ale když ses už zeptal, Odbor pro styk s veřejností přišel s návrhem, který mírně řečeno vyvolal mezi motáky poprask. Když se ozvali princové, musela zasáhnout ministryně. To, co chci přednášet motákům ve středu, je míněno jako vysvětlení. Řeknu v podstatě to, co bude v té zprávě pro mudly. Musíme být důslední. Nemůžeme očekávat, že motáci si budou pamatova dvě různá oznámení. Takže to bude jen jedna zpráva. A také jsme mluvili o tom, jak to mudlům sdělíme. Ta televize je vážně fascinující! Ti mudlové jsou naprosto geniální! Kamery a digitální paměti a rádiové vlny - opravdu pozoruhodné. Abych pokračoval, princové se nabídli, že budou mluvit za nás, a navrhli, aby se ve zprávě objevil i někdo z kouzelníků. Dovedeš si jistě představit diskusi o tom, kdo by to měl být! Oba chlapci víceméně naléhali, abys to byl ty. Řekněme, že část kouzelnické populace nerada slyší, když si o nich někdo myslí, že vypadají divně nebo děsivě. Nebudeme s tím nic dělat, dokud ti neskončí škola. Už jsme ti vzali dost času, když máš tenhle týden zkoušky.“

Až do poloviny následujícího týdne dával Severus na Harryho pozor. Dohlédl, aby si každý večer před spaním vzal malou dávku Doušku bezesného spánku, a než usnul, držel ho v náručí. Když se domníval, že Harry málo jedl, začal kolem toho dělat povyk, a také trval na tom, že s ním krátce zopakuje látku z předmětu, z něhož skládal další den zkoušku.

Ve středu ráno, když už byli na odchodu na snídani, po níž měl poslední zkoušku, se Harry rozhodl, že se můžou pár minut zdržet. Těsně přede dveřmi se zastavil a položil Severusovi dlaň na hruď, aby mu zabránil vyjít ven na chodbu.

„Děkuji ti, Severusi. Tenhle týden ses o mě opravdu staral; nikdy jsem před zkouškama nebyl tak odpočatý a připravený. Chtěl jsem ti jen říct, jak moc si toho vážím.“

Severus pozvedl obočí způsobem, jenž ovládal jen on. Harry se už připravoval na sarkastickou odpověď, kterou si nejspíš zasloužil, byl ale mile překvapen, když se Severus usmál. „Je mi potěšením se o tebe starat, Harry. Celý svět tě začne zase za den nebo dva obtěžovat, ale moc rád jsem to obtěžování udržel mimo, abys mohl studovat a jíst a odpočívat a být o chvíli déle studentem.“ Něžně nadzvedl Harrymu bradu a sklonil se, aby ho políbil. „Hodně štěstí s kouzelnými formulemi. Dnešek bude dost náročný, ale co kdybych nám zítra uvařil zase večeři?“

Harryho obličej rozzářil úsměv od ucha k uchu, když se vrhnul Severusovi do náručí, aby ho objal. „Skvělé! Už se nemůžu dočkat!“

 Skutečná podstata - 105. kapitola

Vysvětlování - 107. kapitola