Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

„Ada… Ada! Podívej, co mě Haldir naučil!“

Erestor varovně povytáhl obočí, což přimělo Elronda rychle zabezpečit zprávy, na nichž pracoval, tím, že na papíry položil knihy, kamínky - v podstatě všechno, co našel, dříve, než jeho dcera vlétla do místnosti, předstírajíc, že se svým dřevěným mečem bojuje s nějakým neznámým nepřítelem.

„Ada, Haldir mě naučil, jak zaútočit!“ Dřevěná tyč se zběsile pohybovala kolem, ale naštěstí minula olejovou lampu z barevného skla, inkoust s brkem i karafu miruvoru.

„Dávej pozor!“ Erestor se usmál, když viděl energický výpad své dcery, zachytil tyč mezi rukama a rychle ji vzal Indlîrien z rukou. „Uvnitř musíš být mnohem opatrnější.“

Indlîrien se na něj zahihňala a pak se mu nenuceně posadila na klín poté, co z Elrondova stolu sebrala jablko a zabořila do něj zuby. „Taky mě naučí, jak se mám bránit! Pak se konečně pomstím svým bratrům!“

Elrond se na svou nejmladší dceru usmál. Arwen doufala, že z ní v jejím nízkém věku udělá miniaturní dámu, ale její pokusy selhaly. Indlîrien byla svobodný duch, který miloval toulání po lesích, plavání v Bruinen a nošení všech poraněných zvířátek domů. Byla naprosto nezvládnutelná. Stále ještě si pamatoval, jak si mu při jedné příležitosti přišli na Indlîrien postěžovat jeho synové. Zatímco se koupali v Bruinen, odkradla se s jejich šaty a botami, čímž způsobila, že se vrátili domů nazí a znechucení. Pohybovala se tiše a zdálo se, že kamkoliv vkročí, způsobí problémy. Dvojčata za to samozřejmě dávala vinu genům jejich otce.

„Studovala jsi dnes s Mistrem Camfaelem, jak jsi slíbila?“ zeptal se Erestor, mezitím co se pokoušel uvolnit zacuchance v havraních vlasech své dcery. Její rozpustilé šedé oči se najednou změnily na ustarané.

„Pokusila jsem se, ale on usnul.“

„A jé, co jsi udělala tentokrát, drahoušku?“ Elrond žasl, jak se Arwen a Indlîrien můžou tak lišit. Dokonce ani dvojčata nebyla taková hrozba!

Indlîrien pokrčila rameny. „Možná jsem mu do čaje nalila uspávací prostředek.“ Věnovala Elrondovi oslňující úsměv a ovinula paže kolem Erestorových ramen, pevně ho objímajíc. Pokud se jí týkalo, měla ty nejlepší rodiče na světě. A Haldir byl také okouzlující. Měla stříbroplavého elfa hodně ráda. Kdyby jen Glorfindel přestal být tak nevrlý, když je poblíž! Je přece jen malá elfinka, je jí jenom šestnáct let - osm podle lidského věku - a má dovoleno takhle jednat!

„Musíš přestat podstrkávat Camfaelovi uspávací prostředky.“ Erestor se pokusil se svou dcerou jednat přísně, ale okouzlující úsměv na její tváři mu ukázal, že selhal. Prostě se na ni nedokázal zlobit a ona to věděla.

Stále ještě svého otce pevně objímala a na tvář mu vlepila velkou, vlhkou pusu, a pak mu sklouzla z klína. Přesunula se nyní k Elrondovi, vzhlédla na něj a napřímila hlavu. Už před lety se naučila, jak si je snadno omotat kolem prstu, a obvykle se tak dostala ze spousty neplech. „Elladan mi nabídl, že mě dnes vezme na projížďku na koni… Můžu? Prosím, ada?“ Věnovala mu svůj nejvřelejší úsměv, zatímco prsty ovinula kolem otcových a jemně je stiskla. „Prosím?“

Elrond se přistihl, že mimoděk přikyvuje, a než jí mohl říci, aby byla opatrná, už se vyřítila z pokoje. Svazek jasné, milující energie; tím byla. Možná se příležitostně dostala do nesnází, ‘a které elfátko se nedostalo?’ ale vždycky záležitost urovnala objetím, milými slovy a úsměvy.

„Její dětství se tolik liší od mého,“ zašeptal Erestor, jemuž slova nezadržitelně sklouzla ze rtů, když si připomněl Feanora a jeho syny. „Zdá se, že je tady šťastná.“

„Ona tu je šťastná,“ opravil ho jemně Elrond, který věděl, jak je pro Erestora důležité vidět svou dceru takto bezstarostnou. „Jsi tu také šťastný?“ Opustil své zprávy, vstal zpoza stolu a přešel k Erestorovi. Rozkročmo se posadil nad boky svého milence, vrněl a otíral se o Erestorovy slabiny.

„Ach, ty víš, že jsem tady šťastný, protože se staráš o to, abych byl,“ poznamenal Erestor škádlivě a položil ruce na Elrondovy boky. S úsměvem jeho ruka spočinula na Elrondově krku a přitáhla ho blíže tak, aby se mohl snadněji zmocnit jeho rtů v chtivém polibku.

Elrond vzdychl a vzdával se vášni svého milovaného. Erestor v posledních šestnácti letech prošel dlouhou cestou a ukázal se být úžasně vášnivým a pozorným milencem, který už dávno ztratil strach, pokud šlo o převzetí iniciativy při jejich milování. Elrond si stále ještě pamatoval tu první, nemotornou noc, kdy se ho Erestor opatrně dotýkal, ale vždycky dodržel svůj slib a nechal mu v ložnici kontrolu.

„Chci tě,“ zavrněl Erestor, rukama přejížděl po Elrondových zádech a přál si, aby je látka neoddělovala.

„Jsme uprostřed dne,“ škádlil ho Elrond, „a měli bychom pracovat. Thranduilův dopis vyžaduje odpověď. Tyhle zprávy musíme prostudovat a-“ Erestorovy rty ho umlčely a tak zavzdychal, protože měl rád, když se jeho milenec chopil iniciativy. Erestor převzal vedení v mnoha směrech. Pracovali spolu denně, protože se starší elf v průběhu let stal jeho hlavním poradcem. Jakmile Erestor získal více sebedůvěry a zvykl si mluvit otevřeně, poučil se Elrond, že rady jeho milence jsou moudré a konstruktivní. Ale Erestor také stále pracoval v Domě uzdravování, kde spolu s Camfaelem cvičil mladé léčitele. Erestor se stal zásadní součástí jeho života. Ale nejraději viděl Erestora jako svého milence a otce Indlîrien.

Jednu dobu diskutovali o možnosti mít víc dětí. Byl to Erestor, kdo to váhavě nadnesl, ale Elrond byl proti tomu nápadu. Erestor téměř zemřel poté, co dal život jejich dceři, a Elrond odmítal znovu riskovat jeho život. Pomohlo, že našli rostlinný extrakt, který bránil Erestorovi v početí. Když se poprvé milovali poté, co ho Erestor vypil, nebyli ani jeden schopný se uvolnit a těšit se z jejich milování a po několik dalších týdnů byli nervózní. Když bylo zřejmé, že Erestor neotěhotněl, oběma se ulevilo.

Jak se tak nyní na svého milence díval, připomněl si, jak se mu Erestor poprvé nabídl. Třásl se jako list, ale byl odhodlaný to udělat a Elrond se nakonec vzdal. Něžně se s Erestorem miloval, pomalu a trpělivě, vzal si ho na boku, aby zabránil jakémukoliv natržení, protože v té poloze nemohl přirážet tak hluboko. A když dosáhl Erestor vyvrcholení, křičíc přitom jméno svého milence, zbavil se svých obav. „Jak mě chceš?“ zeptal se Elrond, olízl si rty a otíral se dolní částí těla o Erestorovo vzrušení, které bylo přes látku kalhot, jež dnes jeho milovaný měl na sobě, jasně patrné. Košile, volně zašněrovaná, odhalovala část jeho ramen a hrudi a Elrond téměř slintal při tom pohledu a chtěl hladit rukama celé tělo svého milence.

„Chci, aby sis mě vzal…“ Erestor pohladil milencovu tvář. „Chci tě cítit uvnitř sebe. Chvíli mi trvalo, než jsem si ten pocit dokázal vychutnat, ale nyní to chci víc než cokoliv jiného. Chci, aby naše těla byla jedno.“

„Ne tady,“ jemně supěl Elrond. „Postel je mnohem pohodlnější.“

„Takže se tedy chystáme opustit naši práci?“ usmál se Erestor zlomyslně.

„Och, já vím přesně, po kom naše dcera zdědila svoji rozpustilost,“ škádlil Elrond a špičkami prstů hladil jeho obočí.

„Nepokoušej se svalit vinu na mě,“ dobíral si ho Erestor a užíval si laskání svého milence. „Máš podstatný podíl na tom, že jsem otěhotněl.“

„Ach, já vím,“ zasténal Elrond a hladově zaútočil na Erestorovy rty. Dokonce po všech těch letech ho stále ještě neměl dost. Neochotně Erestorovy rty propustil a znovu se postavil, přičemž svého milence vytáhl s sebou. „Tak tedy do ložnice-“

Erestor se usmál a dychtivě ho následoval.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Indlîrien se hluboce zamračila, když zjistila, že se Haldir a Glorfindel - její Haldir! - líbají! Skousla si spodní ret a držela se, aby nekopla Glorfindela do holeně, protože si slíbila, že se bude chovat slušně kvůli svým rodičům. Trucovitě našpulila pusu a zamířila do pokojů svých otců. Před dvěma lety dostala svůj vlastní pokoj, když si začala stěžovat, že musí žít v dětském pokoji. Její pokoje byly vedle pokojů jejích rodičů a měly spojovací dveře, kterými nyní vstoupila.

Místností se ozývalo hihňání, sténání a hlasité vrnění, které ji zaujalo, takže hledala jejich zdroj. Přála si, aby stále ještě měla svůj meč - dobrá, ve skutečnosti dřevěnou tyč - aby mohla zaútočit na jakékoliv divoké stvoření, jež by se mohlo skrývat v posteli jejích rodičů. Ale byla více než ochotná postavit se skřetům nebo balrogům s holýma rukama. Glorfindel jednou zažertoval, že dokonce ani balrog pro ni není soupeřem. Ten ubohý démon by pravděpodobně uháněl jako o život, až by spatřil, jak se její dřevěný meč pohybuje jeho směrem. A teď byly v posteli jejích otců věci, jež se pohybovaly. Viděla nějaký pohyb pod pokrývkami a tmavé vlasy, jež trčely ven. Rozhodla se, že se do tohoto nebezpečí musí hned teď pustit, vylezla na postel a uhodila do kroutícího se tvaru.

„Au!“ Erestorovy oči se rozšířily. Cítil tu ránu, která zamířila na jeho ledviny! Rychle stáhl dolů pokrývku, aby se podíval, kdo se odvážil vpadnout do jejich pokojů. V šoku zíral do Indlîrieniných šedých, zvědavých očí. „O jé.“ Tohle bylo zlé. Jel na Elrondovi, jehož tvrdý úd se stále otíral o jeho žlázu rozkoše, a právě se chystal silně vyvrcholit. Ale teď na něj Indlîrien hleděla, obočí pozdvižené způsobem, který obvykle zvládal jenom Elrond. Nečekaně zvedl Elrond boky a přirazil do něj. Erestor skousl svůj spodní ret, jak ho zasáhla vlna extáze. Prsty jeho milence, ovinuté kolem jeho penisu, byly pokryty krémem. „Oj, Indlîrien… co tady děláš?“

Elrond, stále zakrytý pokrývkou, ztuhl v pohybu, ale bylo už příliš pozdě. Erestorovy vnitřní svaly se sevřely kolem jeho penisu, čímž ho zatlačily k orgasmu a on si skousl spodní ret, jak se usilovně snažil nevykřiknout jméno svého milence. ‘Ano, ve jménu Elbereth, co ona tady dělá?’

„Ada? Co to děláš? A proč se na mě takhle díváš?“ Erestor se na ni tak díval jenom tehdy, když byla ve velkém průšvihu. Ale dnes neudělala nic špatného - kromě toho, že uspala Camfaela! Ale stříbrovlasý elf si potřeboval odpočinout! Vypadal tak unaveně! Takže, podle svého názoru, mu udělala laskavost!

Erestor se zoufale pokoušel ovládnout, ale bylo to těžké, když cítil, jak se v něm Elrond udělal. Když se poprvé milovali a on byl na přijímacím konci, byl ohromený, kolik potěšení lze nalézt v tomto aktu a vždycky si vychutnával pocit, když v něm Elrond našel uvolnění. Ale nyní se tomuto pocitu nemohl oddat, ne, když na něj Indlîrien hleděla a… „Ne, nedělej to!“

Indlîrien už unavil jeho přihlouplý výraz, tak zvedla pokrývku a na její tváři vykvetl obrovský úsměv, když pod Erestorem našla Elronda. „Ada!“ lehla si na postel a přitulila se k němu. Co si pamatovala, koupali se spolu a tak jí ani v nejmenším nevadilo, když je viděla bez šatů. „Co ty a ada děláte? Můžu si také hrát?“

Elrond zasténal. „Ne, ty s námi tuto hru hrát nemůžeš, maličká. Až přijde čas, najdeš si někoho, abys s ním tohle mohla hrát, ale ještě ne.“ Elrond popadl pokrývku a přikryl se, přičemž naznačil Erestorovi, aby se také posunul. Vyklouzl rychle z jeho těla a rychle se zakryl.

Erestor popadl ranní róbu, jež ležela v nohou postele, a látku si kolem sebe ovinul. Nemohl si pomoci, ale musel se zasmát, když viděl zmatený výraz své dcery. Byla jasně zmatená jejich chováním, takže mohli v příštích dnech očekávat spoustu otázek. „Posuň se, lásko.“

Elrond udělal prostor pro svého milovaného, který nyní ležel zalomený za ním. Rozevřel náruč, aby pozval Indlîrien, aby se do ní přisunula, což ona pohotově udělala. Pokusila se svými drobnými pažemi dosáhnout také na Erestora. Buď měli být mnohem opatrnější, nebo měli Indlîrien povědět o ptáčcích a včelkách, ale cítil, že je na to ještě příliš malá. ‘Musíme být v budoucnu opatrnější.’

Když se Indlîrien dívala na Elronda, vzpomněla si na to, jak nachytala dva líbající se elfy. „Haldir a Glorfindel se líbali,“ oznámila samolibě, svěřujíce jim svoje velké tajemství.

„To dělali?“ Elrond si povzdechl. Byl to zázrak, že při tomto Indlîrien nenachytala někoho už dřív.

„Milují se, že ano?“ Indlîrien při tom cítila trochu smutek a toužila, aby Glorfindel Haldira vůbec nelíbal.

„Ano, milují se,“ odvětil Erestor, který věděl, že Elrond v takovýchto delikátních záležitostech není příliš dobrý. „Jsou manželé, stejně jako tvůj otec a já.“

Indlîrien vykulila oči. „Proč tedy nemají děti?“

Erestor si povzdechl. Měl vědět, že taková otázka bude následovat. „Už dříve jsem ti vysvětlil, že ne každý mužský elf může mít miminko.“

„Ale ty můžeš!“ zvolala Indlîrien vítězoslavně. „Ty jsi měl mě!“ Erestor jí ukázal jizvu, takže věděla, jak se narodila. Navzdory svému nízkému věku vycítila starou bolest v jeho slovech a výrazu, ale nekomentovala to. Když nyní v jeho čokoládově hnědých očích spatřila náznak oné bolesti, zareagovala jediným způsobem, který znala. Opustila Elrondovu náruč, přelezla přes Půlelfa a skroutila se mezi nimi, přičemž se nyní uhnízdila v Erestorově objetí.

Elrond si povzdechl, když si uvědomil, že je Indlîrien rozhodnutá zůstat, a obrátil se na druhou stranu, aby ležel tváří v tvář svému milenci. Indlîrien k němu byla nyní zády, protože hleděla na Erestora.

„Chystáte se mi udělat bratříčka nebo sestřičku?“ pohlédla Indlîrien s nadějí na Erestora.

„Už dříve jsem ti pověděl, že ne,“ odpověděl Elrond místo Erestora. „Už máš jako sourozence Elladana, Elrohira a Arwen.“

Indlîrien, zklamaná jejich odmítnutím, věnovala Erestorovi slabý úsměv. „Možná by se Haldir a Glorfindel mohli snažit usilovněji?“ Její další otázka oba dospělé zaskočila. „A jak přesně se miminka dělají? Nikdy jste mi to neřekli!“

Elrond si odkašlal. „Budeme se této otázce věnovat později, až budeš starší.“

Erestor se na Elronda prosebně zadíval. ‘Co budeme dělat?’ Budou ji muset nějak rozptýlit, nebo by se mohla rozhodnout, že se začne vyptávat na jejich činnost pod přikrývkami při jejím příchodu.

„Možná by ti časem mohla kamaráda pro hry zajistit Arwen?“ navrhl Elrond.

„Arwen taky může mít miminko?“ Indlîrien, zaujatá novým vývojem, se přetočila na záda, aby se mohla dívat také na Elronda. „Ada, já chci mladší sestru! Už ne další bratry. Jsou otravní!“

„Ale neříkala jsi mi, že tě bude Elladan učit jezdit na koni?“ Elrond se usmál, když viděl, jak se jí oči rozzářily. Vždycky milovala koně, zvláště Asfalotha a Tiritha.

„Ano, to bude.“ Indlîrien, unavená z toho všeho běhání kolem po celý den, se podívala na své otce. Vždycky pro ni bylo těžké rozhodnout se, ke kterému se chce raději přitulit. Tentokrát to byl Erestor. Ovinula kolem něj své drobné paže a opřela si hlavu o jeho hruď. „Teď spát…“ zašeptala a rychle upadla do spánku.

„Díky Valar za to!“ zasténal Elrond.

Erestor se potichu zasmál, když slyšel komentář svého milence. „Je to také tvoje dcera! Na to nikdy nezapomínej!“

Elrond se na Erestora zamyšleně usmál. „Moje ostatní děti se chovají dost dobře. Je takhle rozpustilá, protože to zdědila po tobě!“

„Já nejsem rozpustilý!“

„Ach, ale jsi…“ Elrond svými prsty přejížděl po obrysu rtů svého milence. „Rozhodně jsi rozpustilý, když sis mě vzal sám a jel jsi na mě jak divoký hřebec, který potřebuje zkrotit.“

Před mnoha lety by po takovém komentáři Erestor zůstal oněmělý a červenal by se, ale nyní se vřele zasmál. „Lásko, byl jsi to ty, kdo mě před šestnácti lety změnil, získal si mou důvěru a zkrotil mě.“

„Ano, to jsem udělal.“ Opatrně, aby nevzbudil jejich dceru, se Elrond naklonil blíž, aby svého milovaného políbil. „A jsem neskonale vděčný za to, že jsi se rozhodl mi věřit - a milovat mě.“ Byl šťastný - ne, oni byli šťastní.

Jejich srdce byla lapena v jejich vlastních okovech, okovech lásky a oddanosti. Přesně tak, jak to mělo být.

 

 

KONEC

 

 

Srdce v okovech - kapitola 40.