Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

„Přišel jsi o rozum, Haldire? Jak můžeš chtít, abych jel na tomhle?“ Erestor zděšeně zíral na velkého, černého hřebce, který se před ním pyšně tyčil a prohlížel si ho ostražitýma, tmavýma očima. Dlouhé, silné nohy a dobře vyvinutá hruď jen přidaly Erestorovi na neochotě na koně nasednout. Kdyby ho hřebec shodil, určitě by utrpěl další potrat a on nechtěl udělat nic, co by ohrozilo jeho nenarozené dítě. „To nemůžeš myslet vážně!“

„Utiš se, lirimaer,“ řekl mu Haldir a rychle kolem Erestora ovinul paži. Stáli v odlehlé části lesa a chystali se k odjezdu. Celeborn slíbil, že rozptýlí Galadriel na dostatečně dlouhou dobu, aby unikli z Lothlorienu. Ale teď to vypadalo, že se Erestor zdráhá podrobit.

„Poslouchej mě,“ začal Haldir a udržoval Erestorův bojácný pohled. „Tohle je Tirith (Ostražitost). Tohoto koně vycvičil osobně Celeborn. Naučil ho chránit svého jezdce a bude s tebou neobyčejně opatrný. Neshodí tě ani tě jinak neohrozí. Naprostý opak je pravdou. Kdybychom se setkali s nepřítelem, obětoval by se pro tebe.“

Erestor mrkal, zvažoval všechny tyto nové informace a pak se znovu na koně zadíval. Tmavé oči prozrazovaly inteligenci a zvíře na oplátku pozorovalo jeho.

Haldir, který v Erestorových čokoládových očích četl zdráhavý souhlas, vedl tmavovlasého elfa blíž k Tirithovi. „Pohlaď ho. Má moc rád hlazení po čenichu.“

„Nikdy jsem nebýval moc s koňmi,“ vysvětloval Erestor opatrně. „Nikdy jsem se nenaučil pořádně na nich jezdit a teď, s tím maličkým, kterého musím chránit, si nemůžu pomoct, abych nebyl dost opatrný.“ Jemně hladil teplý čumák. „Haldire? Navštívil jsem Camfaela a ten mě prohlédl. Myslí si, že čekám jenom jedno dítě. Ne dvojčata.“

Haldirovi se ulevilo. Kdyby čekal dvojčata, mohlo by to pro Erestora být ještě těžší, protože se stále obával, že se bude historie opakovat. „Takže jenom jedno dítě.“

„Ano,“ Erestor si nešťastně povzdechl. „Opravdu chceš, abych na něj nasedl?“

„Ano, a my ti pomůžeme,“ Haldir pokynul Rúmilovi, aby mu pomohl, a společně se jim podařilo dostat Erestora do sedla. Tirith zůstával bez pohnutí, protože instinktivně vycítil, že s jeho jezdcem je něco v nepořádku. Hřebec se rozhodl, že s tímto tmavovlasým elfem bude jednat velice opatrně.

Erestor se cítil nepříjemně, když najednou zjistil, že je ve vzduchu. Pohlédl dolů na Haldira a uvažoval, proč mu raději nedali poddajnou klisnu.

Haldir signalizoval svým bratrům, aby nasedli, a Erestor se chystal předat otěže svého koně Rúmilovi, jako to dělal před třemi tisíci lety.

„Ne, jen si je drž,“ řekl mu Rúmil s nečitelným výrazem ve tváři. Bojoval s divokými emocemi, když se mu připomenul okamžik, ve kterém Orophin zmizel v té trhlině. Kdyby nebylo Erestora, byli by ten den přišli o bratra. Když uviděl Erestorův tázavý výraz, zlehka dodal: „Už nejsi vězeň, Erestore.“

Erestor zamrkal, když tato slova vyslechl. Není vězeň?

Haldir vycítil, že to musí vysvětlit. Navedl svého koně vedle Tiritha a jakmile se dali do pohybu, řekl: „Celeborn tě tu nechce držet proti tvé vůli.“

„Ale Galadriel ano,“ zašeptal Erestor znalecky. Pak jednou pokrčil rameny. „Vlastně na tom nezáleží. Nemám místo, kam bych šel, kdyby mi bylo dovoleno odejít. Ale Imladris by měla být lepší než Lothlorien, alespoň v to doufám.“ Jeho oči potemněly obavami a jeho prsty zaškrábaly po kůži sedla. Jeli pomalým tempem, což ho překvapilo. „Neměli bychom zrychlit?“

Orophin si odkašlal. Jel za Erestorem a otázku zaslechl. „Jsi téměř šest měsíců těhotný, Erestore. Nepoženeme tě divoce jenom proto, abychom tě do Imladris dostali o den dříve.“

„Pak nám cesta tam zabere nejméně dva týdny,“ řekl Erestor mírně.

„Záleží na tom?“ zeptal se Haldir. „Myslel jsem si, že by tě mohlo potěšit být zase v otevřeném prostoru a mít naši milou společnost.“ Oslňující úsměv, který mu Erestor věnoval, způsobil, že mu srdce v hrudi explodovalo. Erestor v tu chvíli vypadal opravdu šťastný a on byl odhodlaný ho takto udržet.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Usnul,“ zašeptal Rúmil. Cestovali většinu noci a teď, kdy se chystala vyjít Arien, byl čas postavit tábor. Plášť noci jim zajistil nepovšimnutý odchod z Lothlorienu, a protože se je nikdo nepokusil zastavit, počítali, že byl jejich útěk úspěšný. „Měli bychom postavit tábor.“

Haldir přikývl. „Dohlédnu na Erestora. Rúmile, postav tábor. Orophine, jdi dopředu na výzvědy a ujisti se, že jsme tu v bezpečí.“ Oba bratři se začali věnovat přiděleným úkolům, zatímco Haldir sesedl a pak sundal Erestora ze sedla. Těhotný elf se zavrtěl, ale nevzbudil se.

Poté, co přenesl Erestora na místo, které Rúmil vybral pro tábořiště, uložil ho na pokrývku, kterou jeho bratr rozprostřel na zemi. Erestorovy oči znovu nečekaně získaly svou bdělost a tázavě se zadívaly na velitele stráží. „Jsi v bezpečí, lirimaer. Spi dál. Potřebuješ odpočívat.“

Erestor roztržitě přikývl a pak se schoulil na pokrývce, zatímco stále ve své ruce držel tu Haldirovu, aby si pojistil, že jeho ochránce nemůže odejít.

Haldir se zamilovaně usmál a ustoupil; usadil se vedle Erestora. Druhou rukou hladil tmavé vlasy a sledoval, jak spí.

Rúmil se posadil vedle něj a začal budovat malé ohniště. „Co si myslíš, že se stane, když dorazíme do Imladris?“

„Jeho srdci se ulehčí, protože bude blíž Elrondovi.“ Haldir vrhl na bratra významný pohled. „Přemýšlej o tom, Rúmile. Elrond je bez druha a Erestor už je s ním spojený. Udělám, co je v mých silách, abych je dal dohromady.“

„Dokonce i když to znamená ztratit Erestora?“

„Rúmile, nemohu ztratit, co jsem nikdy neměl. Erestor a já žijeme ve vypůjčeném čase. Věděli jsme, že to nevydrží.“ Když ta slova pronesl, slabě se usmál. „Přesto jsem vděčný za jeho důvěru a lásku. Znamenají pro mě víc, než si kdy vůbec uvědomil. Měl jsem své srdce střežit lépe, ale on do něj vklouzl přes všechny obranné valy.“

Rúmil přikývl. „Vím, co máš na mysli. I mně na něm velice záleží. Někdy mám pocit, že jsme čtyři místo tří. Stal se mi téměř bratrem. Orophin to cítí stejně.“

Ustálilo se nad nimi pohodlné ticho. Rúmil se věnoval ohni a Haldir dál hladil Erestorovy vlasy.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Omlouvám se za to, jak jsem usnul,“ zašeptal Erestor provinile. „Nebylo to úmyslné.“

„My to chápeme,“ konejšil ho Orophin. Haldir mu ulehčil a nyní stál na hlídce, zatímco Rúmil ohříval zbytky zvěřiny, kterou Orophin ulovil. „Těhotenství si vybírá svou daň.“

S úlevou, že ho chápou, přijal Erestor misku s jídlem, kterou mu podal Rúmil, a začal jíst. Byl překvapivě hladový a rychle mísu vyprázdnil. Jeho žaludek hlasitě zakručel, dožaduje se dalšího jídla, a tak na oba bratry vrhl omluvný pohled. „To to maličké, chce víc.“

Rúmil sáhl do pořádně napěchované sedlové brašny a odkryl sladký koláč, jeden z těch, které na jeho žádost připravili kuchaři. „Myslím, že tohle tvůj žaludek vyplní uspokojivě.“

Erestor se zbožně zadíval na koláč, ve kterém cítil med a cukr. „Mohu?“

Rúmil mu uřízl velkorysý díl, položil ho do jeho misky a pak sledoval, jak ho Erestor hltá. Bylo dobře, že další koláč byl ukrytý v Orophinově sedlové brašně!

Erestor si povšiml, že se na něj oba bratři usmívají, jak si cpal sladký moučník do úst. „Nechcete ho ochutnat?“

„Nechal jsem ho udělat speciálně pro tebe,“ odpověděl Rúmil s vřelým úsměvem. „Ale možná bychom ho mohli ochutnat, než dorazíme do Imladris… jestli do té doby ještě vůbec něco zbyde.“

Erestor se slabě začervenal, ale buď jak buď, koláč dorazil. „A co teď?“ Arien začínala zářit silněji.

„Teď si odpočineme. Přejděme tam,“ ukázal Rúmil na dočasný úkryt, který postavil z větví, listí a přikrývek, které si přinesl s sebou. „Zajistí ti to nezbytnou ochranu.“

„A co vy?“ Erestorovi se nelíbila ta mimořádná péče, kterou mu věnovali. Způsobilo to, že se cítil jako břemeno.

Orophin si to uvědomil a rychle jednal. „My se k tobě přidáme.“ Haldir má hlídku a varoval by je, kdyby se něco dělo. A úkryt je dost velký, aby se tam vešel více než jeden.

„Lehni si,“ radil Rúmil a pomáhal Erestorovi ulehnout na bok. Pak se natáhl za tmavovlasého elfa, který se nečekaně napjal, a Orophin si lehl tváří v tvář Erestorovi. Oba bratři reagovali instinktivně a ovinuli ruku kolem Erestorova pasu.

„Smím?“ zeptal se Orophin, jehož ruka se vznášela nad Erestorovým břichem.

Erestor ostýchavě přikývl. „Ale nečekej příliš mnoho. To maličké ještě nezačalo kopat.“ Ale to by se mohlo stát do měsíce. Přinejmenším dvojčata ho kopala, když měl za sebou polovinu těhotenství. Vedl Orophinovu ruku přes své šaty a umístil dlaň na své břicho. Bezvýhradnou důvěru, kterou cítil k Haldirovi, už dávno rozšířil i na Rúmila a Orophina. Věřil celé trojici bratrů.

Orophinovy oči se rozšířily, když pod svými prsty ucítil mírné napětí. Právě v tom okamžiku se pro něj stalo Erestorovo těhotenství opravdu realitou. Okamžitě si uvědomil, jako Haldir, že Erestorův osud je být s otcem dítěte - Elrondem. „Máš nějaké tušení, jakého pohlaví bude to dítě?“ Posledně měl Erestor pravdu, když byl přesvědčen, že čeká dva chlapce.

Erestorův ruměnec se vrátil, když ucítil, jak špičky Orophinových prstů něžně hladí jeho břicho. „Tentokrát se cítím jinak. Myslím si, že to maličké je ženského pohlaví.“

„Děvče? Dcera!“ zvolal Rúmil potěšeně.

„Myslím, že ano,“ potvrdil Erestor, který se začínal cítit nepříjemně, že je centrem pozornosti. „Ale nejdříve se musí narodit a já se bojím pomyslet na jakékoliv komplikace.“

„Komplikace?“ Orophin, který ležel tváří v tvář Erestorovi, viděl ve velkých čokoládových očích úzkost.

„Camfael mi řekl, že mi v tkáni zůstaly jizvy po… potratu… a děťátko má méně místa, než měla dvojčata. A pak je tady porod. Elrond musí otevřít moje břicho, aby se dítě narodilo.“

„To je opravdu velice děsivá představa,“ přisvědčil Rúmil a hladil konejšivě Erestorova záda. „Ale ty jsi silný. Ty přežiješ a uvidíš tu maličkou vyrůstat.“

„To doufám.“ Erestor zavřel oči, protože nebyl schopen to říct, když se díval přímo na Orophina. „Slíbil jsem, že zemřu se svým dítětem, kdybych měl ztratit i tohle.“

„Aiya,“ zakňučel Rúmil. „Takové věci neříkej. Nechceme tě ztratit. Haldir tě nechce ztratit.“

„Ani já ho nechci opustit,“ připustil Erestor, který váhavě otevřel oči a přes rameno pohlédl na Rúmila. „Ale pochybuji, že bych přežil ztrátu dalšího dítěte.“

„V takovém případě se musíme postarat o to, že své miminko neztratíš.“ Rúmil si vyměnil rozhodný pohled s Orophinem. Řeknou Haldirovi o Erestorově přiznání, protože vědí, že se jejich bratr postará, aby s nimi Erestor zůstal, i kdyby dítě nečekaně zemřelo.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Protože Erestor seděl na Tirithových zádech, snadno objevil jezírko po jejich pravici. Klidná voda odrážela stříbrné paprsky Ithilu a Erestor nechtěl nic víc než se ponořit do chladné vody a umýt se. Toho rána, když se Haldir vrátil z hlídky, poznamenal škádlivě, že si přeje, aby s sebou vzali vanu. Haldir se smál, když to slyšel, a ujistil ho, že si bude moci dopřát tolik koupelí, kolik kdy chtěl, jakmile budou v Imladris. Ale teď, když tak blízko viděl jezero, uvažoval, jestli by Haldir dovolil krátkou zastávku.

Haldir, ohlížejíce se přes rameno, uviděl, že se Tirith zastavil. Zřejmě něco upoutalo Erestorovu pozornost. Sledoval jeho pohled a uvědomil si, že to je jezero, a vybavila se mu ranní konverzace. Signalizoval svým bratrům, aby zastavili, a vedl koně blíž k Erestorovu. „Chceš si jít zaplavat?“

Erestor, který neslyšel, že se k němu Haldir připojil, se polekal. V jeho kříži začaly křeče a plavání znělo jako dokonalé řešení. „Vadilo by ti na několik minut přerušit se jízdu?“

„Půjdeme si tedy zaplavat,“ nařídil Haldir.

Rúmil a Orophin ho slyšeli a také se na koupel těšili.

Haldir se ujal vedení a jakmile dorazili k jezeru, zaměřil se na okolí. Když nablízku nenašel žádné potenciální nebezpečí, pokynul ostatním, aby také sesedli. Rychle odložili svůj oděv a Haldir si všiml Erestorových potíží při svlékání spodní košile, což ne zcela zvládl. „Další křeče?“ odhadl přesně.

„Můj kříž,“ přiznal mírně Erestor.

„Tak se na to podívejme.“ Haldir pomohl Erestorovi z obtěžující košile a vřele se usmál, když na tváři tmavovlasého elfa uviděl ruměnec. Erestor se pokoušel zakrýt intimní partie svýma rukama, očividně v rozpacích. „Viděl jsem tě nahého už dřív,“ pošeptal mu Haldir konejšivě. „A stejně tak i moji bratři, když jsi byl v tom katatonickém stavu. Není třeba se stydět.“

Erestor pomalu zvedl své ruce a místo toho jimi spočinul na svém břiše. Věděl, že se o něj starali, když truchlil nad ztrátou svých synů, a tak se peskoval, aby se nestyděl.

Rúmil i Orophin, kteří rozhovor zaslechli, dali Erestorovi trochu prostoru tím, že vběhli do vody a cákali jeden na druhého. Brzy se smáli a pokoušeli se stáhnout navzájem pod vodu, v čemž pokaždé selhali.

„Pojď se mnou,“ řekl Haldir a natáhl svou ruku, jíž se Erestor chopil. Vedl pak těhotného elfa do chladné vody, dokud jim nedosahovala k pasu. „Teď zkus plavat.“ Doufal, že jakmile se Erestor uvolní, svalové křeče se také zklidní.

Erestor se ve vodě uvolnil a zahleděl se do hvězdami zaplněné oblohy, jakmile začal splývat. „Měl jsi pravdu,“ zašeptal měkce, když napětí v jeho kříži začalo povolovat.

Haldir přikývl, usmál se a zůstával poblíž Erestora, aby se ujistil, že těhotný elf zůstává na hladině. Zaslechl potěšené výkřiky svých bratrů a podíval se na ně, jak se pokouší spolu zápasit. Krátce zauvažoval, kdo zvítězí, protože věděl, že jsou si rovnocenní.

„Je to příjemné,“ zašeptal Erestor, jehož oči se začínaly zavírat. Tak dlouho žil pod tlakem, ve strachu před Galadriel a v nejistotě a konečně se zdálo, že by nakonec mohl dosáhnout klidu. Těšil se na život v Imladris. Nečekal, že by se o něj Elrond příliš zajímal jinak než jako o pacienta, ale těšil se na prozkoumávání údolí, o kterém se povídalo, že je překrásné.

Haldir pohladil Erestorovo čelo a velké oči se pomalu otevřely a pohlédly na něj. „Doufám, že budeš v Imladris šťastný.“

V Erestorově krku se vytvořila hrouda emocí. „Ale ty se mnou zůstaneš, že ano?“

„Ano, zůstanu. Přece jsem ti to slíbil.“ Haldir se na Erestora vřele usmál. „Jestli budeme moci udržet tuto rychlost, dorazíme do údolí za pět dní. Pak můžeš odpočívat.“

Erestor mimoděk spočinul rukou na svém břiše. „Chci, aby se to maličké narodilo živé, Haldire. Nemohu ztratit další.“

Haldir viděl, jak je Erestor smrtelně vážný. Jestliže z nějakého důvodu Erestor o toto dítě přijde, přijdou také o něj.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Několik příštích dnů prošlo v přátelském tichu. Erestorovy myšlenky byly zaneprázdněny, když se pokoušel ujasnit si svoje pocity vůči Haldirovi a Elrondovi. Obával se, že nakonec veliteli stráží, byť nerad, ublíží. Připomněl si svůj rozhovor s Rúmilem, když odjížděl Elrond, a přiznal si, že k Elrondovi něco cítí. Kdyby se jen záležitosti vyvinuly jinak.

„Teď jsi to ty, kdo je zahloubaný,“ řekl Haldir škádlivě. Erestor byl pro něj otevřená kniha a snadno na jeho tváři četl strach a pochyby. ‘Vždycky si dělá starosti o ostatní a zřídka o sebe. Elrond by měl štěstí, kdyby ho měl za manžela.’

„Přemýšlel jsem,“ začal Erestor pomalu, přičemž se ujistil, že je Rúmil ani Orophin nemohou zaslechnout. „Nemůžeš zůstat v Imladris navždy. Tvé místo je po Celebornově boku jako strážce lothlorienských hranic. A nikdy bych tě nemohl odtrhnout od tvých bratrů, kteří, jak jsi mi vysvětlil, se vrátí do Zlatého lesa.

„Netrap se tím,“ řekl mu Haldir, který se chtěl v poklidu s tímto tématem vypořádat.

„Ale je to pravda. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, nakonec ti srdce zavelí k návratu do Lothlorienu a já chci, abys věděl, že to chápu. Nechci, abys marnil svůj život po mém boku.“

Haldir mírně zavrčel: „Být s tebou není marnění mého života!“

„Ale je. Jsi ke mně přilepený od chvíle, kdy vám přikázali mě hlídat. Ty a tví bratři si zasloužíte něco lepšího. Zasloužíte si úplnou svobodu.“

Haldir po Erestorovi střelil varovným pohledem. „Možná se nám ten rozkaz zpočátku nelíbil a Valar ví, že jsme s tebou zacházeli špatně, ale začalo nám na tobě záležet. Rúmil a Orophin na tebe myslí jako na svého bratra.“

„Ale ty ne.“

„Já na tebe myslím jako na svého milence,“ řekl Haldir pevně.

„Ale já nikdy nemohu být tvým opravdovým milencem, Haldire.“ Erestorův hlas byl naplněný touhou a zármutkem. „Zasloužíš si něco lepšího než tohle - než mě.“

„Neopovažuj se to ještě někdy zopakovat,“ zavrčel Haldir nespokojeně. „Jsi velice neobyčejný, vřelý a soucitný, a každý by byl šťastný, kdyby měl tvé přátelství, nemluvě o tvé lásce.“

„Ach, Haldire, jsi odhodlaný mi to udělat těžší.“ Haldir přijel blíž k němu a Erestor podržel jeho tvář ve své dlani. „Chci, abys věděl, že ti dávám volnost, že by ses neměl považovat za připoutaného ke mně jakýmkoliv způsobem. Jestliže ti do cesty vstoupí láska, nenech si ji vyklouznout.“

„Už mám tebe,“ oddaně zašeptal Haldir.

„Ano, Haldire,“ pohladil Erestor strážcovu tvář. „Vždycky mě budeš mít, ale ve tvém srdci je dost místa i pro jiného, věř mi.“

„Nepotřebuji jiného!“ Haldir se teď nazlobeně zadíval na Erestora. „A považuji tuhle konverzaci za uzavřenou.“

Erestor si povzdechl a doufal, že jednoho dne by Haldir mohl pochopit.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Tohle je náš poslední společný večer,“ řekl Rúmil lítostivě, zatímco se usazovali kolem táboráku. „Zítra dorazíme k Poslednímu domáckému domu.“ Zabalil Erestora do teplé přikrývky, protože od země se plazil noční chlad. Teď, když byl Erestor těhotný, zdál se k chladu mnohem citlivější.

Erestor sklopil hlavu a skryl svou tvář za záclonu svých dlouhých vlasů. Pravda byla, že nechtěl, aby tento výlet skončil. Už nikdy. Když odcházeli, chtěl Imladris dosáhnout co nejrychleji, ale nyní chtěl dál cestovat s trojicí bratrů. Udělali mu cestu tak příjemnou a pohodlnou, jak se dalo, a on se nechtěl s Rúmilem a Orophinem rozloučit. Ale aspoň Haldir s ním zůstane.

„Tady, najez se,“ podával Rúmil Erestorovi velký kus lembasu a šálek bylinkového čaje, který během cesty připravoval každý večer. Camfael ho ujistil, že by mohl zmírnit svalové křeče a zabránit ranním nevolnostem, takže byl Erestor ušetřen ranního zvracení, za což byli všichni tři vděční.

„Nemám hlad,“ namítal Erestor, ale Rúmil mu každopádně vnutil jídlo a čaj do rukou.

„Musíš jíst za vás oba,“ připomínal Haldir Erestorovi, že musí udržovat svou sílu.

Erestor si zhluboka povzdechl a pak neochotně uždiboval cestovní chléb. Rúmil a Haldir ho obskakovali, protože věděli, že se cítí deprimovaný. Bylo dobře, že byl Orophin vepředu na výzvědách, protože si nemyslel, že by přežil další kvočnu.

Erestor se najednou otřásl. „Myslíte si, že Galadriel bude sabotovat plán svého manžela?“ Možná už to udělala. Jeho největší obava byla, že Galadriel řekne Elrondovi, že je vrah. I když to byla lež, Půlelf by uvěřil své tchyni a kvůli tomu by se mu vyhýbal.

„Možná,“ pronesl Haldir zamyšleně. „Ale já Celebornovi věřím. Najde způsob, jak potlačit její machinace.“

Erestor nepříliš nadšeně přikývl, protože příliš nevěřil, že by Pán Zlatého lesa mohl jakkoliv Galadriel ovládnout.

„Kdy Orophin a ty odjedete? Ihned?“ vyhledal Erestor Rúmilovy jiskrné oči. Byl opravdu požehnaný, že má takové přátele.

„Ano, myslím, že ano. Celeborn nám řekl, abychom se okamžitě vrátili. Musíš to chápat,“ udržoval Rúmil Erestorův upřený pohled. „Naše hranice jsou pod neustálými útoky. Sauron získává na síle a Celeborn chce udržet naši říši v bezpečí. Potřebuje každého strážce na hlídání hranic.“ Uvědomil si, že řekl špatnou věc, když se Erestorův pohled ustaraně přesunul k Haldirovi.

„Potom budou potřebovat také tebe, Haldire.“ Haldir před odchodem velel Celebornovým oddílům a on se divil, jak se stráže vypořádají se ztrátou svého velícího důstojníka. „Měl by ses vrátit zpátky se svými bratry.“

Haldir odsunul tuto myšlenku ve chvíli, kdy opustili Zlatý les. „Celeborn je mazaný vůdce. Zvládne to beze mě.“ Celeborn se musí obejít bez něj, protože odmítl opustit Erestora v jeho nynějším stavu.

Erestorova nálada potemněla, protože se cítil provinile, že brání Haldirovi vykonávat jeho povinnosti.

Rúmil, který seděl k Erestorovi nejblíže, si toho všiml a naklonil se k němu, aby si těhotného elfa přitáhl blíž k sobě. „Haldir udělal svoje vlastní rozhodnutí, vzpomínáš?“

Erestor unaveně přikývl, přijímaje, že nemůže změnit Haldirův názor.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Tak tohle je Poslední domácký dům, kde sídlí Elrond.“ Haldir ukázal stavbu Erestorovi a doufal, že v něm vzbudí zájem. Teď, když se chystali vjet do Imladris, se zdál zasmušilý a stáhnutý do sebe. Uvažoval, jestli je to první změna nálady spojená s těhotenstvím, a duševně se připravoval na ještě horší.

„Aha,“ zašeptal Erestor a přinutil se podívat na budovu. Vina do něj zaťala drápy od té doby, co zjistil, že zdržuje Haldira od vykonávání jeho povinností coby Celebornova zástupce.

Tirith opatrně kráčel, jako to dělal každý den v uplynulých týdnech. Erestor se naučil oceňovat hřebcovu opatrnost a ve skutečnosti litoval, že se s ním rozloučí.

Rúmil se postavil ve třmenech a prozkoumával jejich okolí. „Na stromech kolem nás jsou stráže. Pravděpodobně už Elrondovi oznámili, že se blížíme k Imladris.“

Erestor pocítil nevolnost, když si uvědomil, že zakrátko bude čelit Elrondovi. „Co když mě pozná?“

Haldir se toho také obával. „Pochybuji,“ pronesl nakonec. „Byl omámený a ty jsi měl na tváři barvu. Pochybuji, že by si to spojil.“

„To doufám.“ V jednu chvíli Erestor chtěl, aby Elrond pravdu zjistil, a v dalším okamžiku se modlil k Nienně, aby ho Půlelf nikdy nepoznal. Jeho pocity a přání mu už dál nedávaly smysl.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Arien začala svůj každodenní sestup, když je Haldir zavedl na nádvoří, kde našli dva plavé elfy, jak na ně čekají. Elrond nebyl nikde v dohledu. „Mae govannen! Přináším pozdravy od Lorda Celeborna.“ Haldir rychle sesedl a studoval oba elfy před sebou. Jeden z nich byl oblečený v přepychové róbě vínové barvy, jeho dlouhé bílé vlasy mu tančily po zádech, ruce měl ukryté v rukávech. Byl si jistý, že se s tímto elfem nikdy dřív nesetkal, ale toho druhého, toho znal.

Glorfindel měl oblečenou šedou košili, zelené kalhoty a tuniku. Dlouhé kožené boty mu dosahovaly ke kolenům a nosil dokonce meč. Když se setkal s azurovýma očima, ucítil Haldir, jak v jeho srdci něco taje. Ty oči byly modré jako moře a on se v nich téměř utopil. Glorfindel byl úžasný! Proč si toho nevšiml tenkrát před třemi tisíciletími?

„Jste tu srdečně vítáni, Haldire z 'Lorienu. Tohle je Lindir, správce dvora Lorda Elronda.“ Glorfindel, pobavený obdivným výrazem v Haldirových očích, se usmál. V mysli se vrátil do oné noci před třemi tisíci lety, kdy k nim Haldir přivedl toho záhadného léčitele. Slíbil Elrondovi, že bude pokračovat ve své snaze zjistit o něm víc a doufal, že by mohl Haldir odpovědět na některé jeho otázky. Jeho pohled se přesunul z Haldira na jeho dva stříbrovlasé bratry a připomnělo mu to příjezd čtyřčlenné společnosti po Bitvě Poslední aliance. Teď, stejně jako tenkrát, doprovázeli elfa, jehož rysy byly skryty za záclonou havraních vlasů. „A vy jste, předpokládám, Erestor?“ Elrond ho informoval, že s nimi těhotný elf nějakou dobu zůstane.

Erestor se zachvěl, když zaslechl Glorfindela vyslovit své jméno. Ačkoliv se zlatovlasý Zabiják balroga zdál laskavý a přátelský, probudila se jeho dávná podezřívavost a připomněla mu, že nemá tak snadno důvěřovat. „Ano, jsem Erestor.“

„Rúmile? Pomoz Erestorovi sesednout,“ přikázal Haldir, pro kterého bylo těžké odtrhnout pohled od Glorfindela. Zřídkakdy se cítil nervózní, ale nyní ano, když hleděl do Glorfindelových safírových očí.

Rúmil a Orophin pomohli Erestorovi, když sesedal, a zůstali poblíž pro případ, že by Erestor potřeboval jejich podporu.

„Erestore, jste tu naprosto vítán. Lindir vás doprovodí do vašich pokojů, které vás, jak doufám, uspokojí. Elrond vás navštíví ráno. Měl pocit, že byste si měl nejprve odpočinout.“ Glorfindel cítil rozmrzelost, když mu tmavé vlasy stále bránily pohlédnout Erestorovi do tváře. Uvědomil si, že s tím může udělat málo, proto to prozatím přešel a soustředil se na své povinnosti. „Haldire, doprovodím vás do vašich pokojů. Zůstanou tu také vaši bratři?“

„Ano, na jednu noc,“ rozhodl Haldir. „Ráno odjedou do Lothlorienu.“ Jeho bratři si mohli dopřát pořádný noční spánek.

Erestor si podezíravě prohlížel Lindira, když se k němu teď bělovlasý elf přiblížil, a střelil po Haldirovi prosebný pohled.

Čehož si Glorfindel ihned všiml. Jeho zvědavost už byla probuzena, když se dozvěděl, že elf, kterého Celeborn posílá, je těhotný. Nikdy dřív se nesetkal s mužským elfem, který by čekal dítě.

„Já Erestora doprovodím,“ nabídl Rúmil, který viděl Erestorovo znepokojení. Uvědomil si také, že Haldir nemůže odmítnout Glorfindelovu nabídku, že mu ukáže jeho pokoje. Doufal, že jeho přítomnost by Erestora mohla uklidnit.

Glorfindel snadno přečetl řeč Erestorova těla a shledal, že je vylekaný a nejistý. Měl by Elrondovi říct, aby postupoval opatrně, až bude prohlížet jejich hosta, který se zdá být snadno vylekaný.

Erestor si ulehčeně oddychl, když teď blízko něj stál Rúmil. Když mu Lindir pokynul, aby ho následoval, neochotně vyhověl.

Haldir je sledoval, jak odcházejí, a byl odhodlaný později Erestora uklidnit. Ale nyní se musí zaměřit na Glorfindela.

„Erestor je tu v těch nejlepších rukách,“ řekl Glorfindel konejšivě a kráčel ke dveřím.

Haldir Glorfindela následoval do Posledního domáckého domu a cítil se jako zhypnotizovaný, když viděl, jak zlaté kadeře škádlivě pohladily tvář Zabijáka balroga. Nemohl si vzpomenout, že by se někdy předtím cítil takhle, a krátce zauvažoval, jestli opravdu existuje láska na první pohled. Zažívá ji právě nyní?

 

lirimaer - milý
mae govannen - vítej, vítejte (sindarsky)

 

 

Srdce v okovech - kapitola 17.

Srdce v okovech - kapitola 19.