/ 1
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
Erestor tiše seděl a zíral do plamenů, které tančily v krbu. Nikdy si nepomyslel, že by bylo možné, aby počal, a když zjistil, že je těhotný, šíleně ho to vystrašilo. Camfael udělal, co bylo v jeho silách, aby ho uklidnil, ale bezděčně k jeho obavám ještě přidal, když mu řekl, že bude muset jeho břicho otevřít, až nadejde hodina porodu.
‚Nestarám se o to, jestli přežiju nebo zemřu. Chci to nejlepší pro své dítě. Nechci, aby mé dítě vyrůstalo v tomto vězení.‘ Jakmile přijal, že je těhotný, uvědomil si, jaký život by to maličké mělo, a už začal dělat plány, které by zajistily bezpečí a štěstí jeho dítěte.
Doufal, že své těhotenství by mohl skrýt až do porodu. Doufal, že mezitím by mohl najít někoho, kdo by byl ochotný dostat tento nový, nevinný život z dosahu Galadriel a Celeborna, jakmile se dítě narodí. Možná by mu mohl pomoci jeden z léčitelů. Váhal, jestli požádat jednoho z trojice bratrů, protože nechtěl, aby u jejich Pána a Paní upadli do nemilosti.
I když byl teprve ve druhém měsíci, už se hluboce staral o nový život v něm. Pouhý fakt, že v něm roste dítě, ho plnil bázní a úctou. ‚Ale proč se to děje právě mně?‘ Bylo to kvůli způsobu, jakým se připoutal k Elrondovi?
‚Nikdy nezjistím proč a nesmím spotřebovat to málo životní energie, které mi zbývá, na to, abych se tím trápil. Nosím v sobě nový život a musím být opatrný. Nikdo kromě Camfaela to nesmí zjistit. Jakmile by se Galadriel nebo Celeborn dozvěděli pravdu, vzali by mi mé dítě nebo by to maličké uvěznili v mé světnici. Nemohu dopustit, aby se to stalo.‘
Přinejmenším měl jednu osobu, se kterou o svém dítěti mohl mluvit. Camfael to věděl a slíbil, že jeho stav bude držet v tajnosti, za což mu byl vděčný. ‚Budu potřebovat jeho zkušenosti, až bude mé dítě připraveno k porodu.‘ Musí být jen velice opatrný, aby náhodou nenarazil na Galadriel nebo Celeborna. Když bude nosit volné róby, tak snad svůj stav utají.
Jeho pravá ruka mimoděk spočinula na jeho břiše. Bylo ještě příliš brzo, aby mohl cítit nejaké zvětšení, ale přemýšlel o zázraku, který se v jeho těle odehrával. „Možná bych mohl zařídit, aby tě vzali k Elrondovi, maličký.“ Nemohl si pomoci, ale mluvil ke svému nenarozenému dítěti. Zvuk jeho vlastního hlasu ho uklidňoval. „Nemohu nikdy Elrondovi prozradit, že je tvůj otec, ale mohl by být ochotný nechat tě žít v Imladris, daleko od Galadriel a Celeborna.“
„Jsi zadumaný,“ pronesl Haldir, překvapený tím, že obvykle ostražitý Erestor nezpozoroval jeho příchod.
Když zaslechl strážcův měkký, melodický hlas, Erestor se neklidně zavrtěl na židli. Obvykle na uvítanou vstal, ale teď se cítil příliš vyčerpaný. „To Elrond,“ zalhal, protože věděl, že na něj Haldir nebude naléhat, aby mu vyjevil své ustarané myšlenky, když šlo o Půlelfa. Haldir to považoval za soukromou záležitost a nikdy nevyzvídal. Ani tentokrát ho strážce nezklamal. Posadil se naproti němu a Erestor se přinutil střetnout se s jeho upřeným, zkoumavým pohledem. „Co tě sem přivádí?“
„Orophin mi pověděl, že jsi se dnes ráno necítil dobře, a tak jsem tě chtěl zkontrolovat.“ I když se zdálo, že Erestor zapadl do denní rutiny, Haldirovi jeho instinkty napovídaly, že tmavovlasého elfa něco rozrušilo. „Je to něco, co Galadriel řekla nebo udělala?“
Erestor zakroutil hlavou. „Jsem jenom unavený, Haldire.“
Haldir studoval tmavé oči a našel v nich náznak strachu a vyčerpání. Ačkoliv Celeborn Erestora ujistil, že může jít ven, kdykoliv zatouží, léčitel často preferoval soukromí svého pokoje. Haldir uvažoval proč. Erestor byl velice dlouho omezen na tyto čtyři stěny, tak si myslel, že bude dychtit po tom, dostat se ven, kdykoliv to bude možné. Ale během těchto posledních dvou týdnů se tu Erestor začínal zavírat. Haldir napřímil hlavu. „Je mi líto, že to slyším. Doufal jsem, že se ke mně připojíš na procházce.“ Zachytil zachvění, které proběhlo Erestorovým tělem, a připomněl si, že se tmavovlasý elf obával odsuzujících pohledů, které by musel snášet od ostatních Galadhrim. „Můžeme jít do tvé zahrady.“
„Vážím si toho, že jsi vyhledal mou splečnost,“ řekl Erestor opatrně, „ale raději bych zůstal tady a četl si.“
„Možná tedy zítra večer?“ Haldir se zdráhal odejít, ale uvědomil si, že by se Erestor dnes večer z jeho společnosti netěšil.
„Možná,“ přisvědčil Erestor nezávazně. Do jeho pravé nohy se pustila křeč a tak doufal, že Haldir by mohl rychle odejít. Zároveň jeho žaludek hlasitě zakručel a připomněl mu, že dnes toho moc nesnědl. Udržoval svůj příjem potravy na minimu, protože nechtěl riskovat další ranní nevolnosti.
„Jsi hladový. Dovol mi přinést ti něco z kuchyně.“ Haldirovy starosti vzrostly, když zahlédl, jak se Erestorovy rysy krátce zkroutily. „Určitě jsi v pořádku?“
„Jak už jsem řekl předtím, jsem unavený, Haldire. Elrond… dnes potřeboval hodně mé životní energie.“ Část z toho byla lež. Ano, Elrond stále ještě nasával velký díl jeho síly, ale to nebyl hlavní důvod, proč se cítil unavený.
„Hned budu zpátky,“ oznámil Haldir a vstal ze židle. Přešel ke dveřím a když je za sebou zavřel, zamířil do kuchyně. Co jen je s Erestorem v nepořádku a co by mohl udělat, aby to napravil?
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Děkuji ti, Haldire,“ řekl Erestor zdvořile, když vyprázdnil podnos plný jídla, který Haldir přinesl. Jakmile začal jíst, nebyl schopný přestat, dokud všechno nezhltal. „Měl jsem větší hlad, než jsem si myslel.“ Opřel se pohodlněji na židli a odstrčil od sebe prázdný tác.
Haldir se potěšeně usmál. „Teď by sis měl odpočinout.“ Postavil se a na chvilku si Erestora prohlížel. V jeho hnědých očích ležel měkký svit, který nikdy předtím neviděl. Právě teď vypadal Erestor naprosto spokojeně. „Navštívím tě zítra.“
Erestor se usmál. „Děkuji ti, že se o mě tak staráš.“ Bylo to pěkné mít přítele. Možná by mu mohl Haldir pomoci dostat dítě do bezpečí? Ale nechtěl, aby se Haldir dostal do problémů s Pánem a Paní. ‚Nemusím se rozhodnout právě teď. Budu to trvat ještě deset měsíců, než se ten maličký narodí.‘
Když viděl, jak se Erestorovy oči začínají plnit prázdnotou, Haldir se omluvil, protože mu chtěl dopřát odpočinek.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Můžeš se zase obléci,“ řekl Camfael. Nepodařilo se mu udržet hlas nezaujatý a okamžitě zaznamenal Erestorovu zhoršující se náladu. „Musíme si promluvit.“
Erestor ztěžka polkl. Další čtyři měsíce dorostly a zase zmizely a začalo se to ukazovat. Zatím to byl jen malý hrbolek a nikdo jiný si ho pod volnou róbou nevšiml, ale on věděl, že je tam.
Poté, co se vytáhl na nohy, sebral svou róbu a vklouzl do ní. Upevnil ji koženým páskem a pak se posadil naproti druhému léčiteli, jehož tvář byla zvrásněná starostmi. „Je něco v nepořádku?“ Až dosud nepomyslel na možnost komplikací nebo potratu, ale Camfaelovo chování ho vylekalo.
„Nenazval bych to v nepořádku,“ zamyšleně pronesl Camfael. „Předpokládal jsem, že nosíš jedno dítě, ale zdá se, že jsem se mýlil. Čekáš dvojčata.“
Erestor zalapal po dechu. „Dvojčata?“ Uvnitř začal propadat panice. Proč byl tak překvapený? Elrond a Elros byli také dvojčata. „Tak já čekám dvojčata…“
„To dělá tvé těhotenství mnohem komplikovanějším… a obtížnějším, Erestore,“ Camfael se naklonil blíž a uchopil Erestorovu pravici do své. „Existuje možnost, že porod nepřežiješ. To, že nosíš dvojčata, nesmírně zatěžuje tvoje tělo a ty už jsi i tak oslabený.“
Protože Erestor slíbil, že své spojení s Elrondem bude držet v tajnosti, nebyl by nikdy schopný prozradit Camfaelovi, že svou životní sílu sdílí s Půlelfem. Skutečnost, že Elrond stále ještě potřeboval jeho energii k posílení, ho postupně oslabovala, ale to Camfaelovi nemohl říci. „Mám prosbu,“ zašeptal nakonec.
Camfael přikývl, „Pokusím se pomoci.“
„Nechci, aby mé děti zdědily mé doživotní uvěznění zde. Nevím, jak budou Galadriel a Celeborn reagovat, až se narodí, ale nechci své děti odsoudit ke stejnému osudu jako mám já. Mohl bys je odsud odvézt? Najít jim bezpečný a láskyplný domov? Možná v Imladris? Slyšel jsem, že Elrond Půlelf je moudrý a laskavý vládce.“
Camfael rozuměl Erestorovým důvodům, ale nebyl si jistý, zda mu může vyhovět. „Udělám,co budu moci, abych tvé děti vzal do Imladris. Možná by mohl pomoci také Haldir?“ Byl Celebornovým hlavním léčitelem a jeho nepřítomnost by byla ihned zpozorována. Nemohl prostě jen tak opustit Lothlorien. „Slibuju ti, že udělám to nejlepší, co bude v mých silách.“
Erestor se rukama objal kolem pasu a prosebně pohlédl na staršího léčitele. „Co bude dál? Co mám udělat, abych zajistil, že zůstanou zdravé a budou dál růst?“
„Co je nejdůležitější, musíš o sebe dbát, jíst a odpočívat. Nevyužívej jakýmkoliv způsobem svoji léčivou energii. Udržuj svou sílu. Pořád ještě trpíš ranními nevolnosti?“
Erestror zakroutil hlavou. „Před několika dny přestaly, ale teď mám pořád hlad.“
„Jíš teď za tři,“ řekl Camfael zamyšleně. „Řeknu lordu Celebornovi, že budeš po ránu studovat ve svém pokoji. Takhle získáš určitý odpočinek navíc.“
Erestor vděčně přikývl. „Budu odpočívat, jíst a pečovat o sebe.“ Ale nedokázal skrýt, jak mizerně se cítil.
„Přál bych si, abys to znovu uvážil a prozradil mi jméno otce, Erestore. Neměl bys na to být sám. Je tu ještě další strana, která je do toho zapletená, a on by měl vědět, že zplodil tyto děti.“
„Nemohu ti to říct,“ zašeptal Erestor provinile. „Je nejlepší, když to nikdo neví, a především ne otec.“ Pomalu se postavil na nohy, nedočkavý, aby se mohl vrátit do klidu a míru svého pokoje. „Nikdy jsem nevytušil, že bych mohl čekat dvojčata,“ mumlal roztržitě.
„Narodí se za šest měsíců,“ řekl Camfael a doufal, že Erestor má sílu to přečkat. „A prosím, zvaž, jestli to neřekneš našemu Pánovi a Paní. Chápu, že váháš důvěřovat jim, ale já tvůj názor nesdílím. Nemyslím si, že by trestali tvoje děti za něco, co jsi ty udělal před několika tisíci lety.“
„Přál bych si, abych sdílel tvé stanovisko.“ Erestor sklonil hlavu. „Ale není tomu tak.“ Cítil k dětem nesmírně ochranitelské pocity a nebude riskovat jejich svobodu. „Prosím, respektuj mé přání udržet to v tajnosti.“
„Budu tvé rozhodnutí respektovat, ale nesouhlasím s ním.“
„Nemusíš,“ zašeptal Erestor sklíčeně.
Camfael pozoroval svého svěřence, jak se šourá z místnosti. Pro něj byl Erestorův osud tragický a přál si, aby mu mohl nějak pomoci, ale měl svázané ruce. Slíbil mu, že toto tajemství zachová.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Erestor vzhlédl od starobylého svitku, který mu dal Camfael, aby si ho prostudoval. Popisoval dva případy mužského těhotenství a léčitel doufal, že ho uklidní, když si o nich přečte. Avšak místo toho jeho strach vzrostl. Ačkoliv oba elfové porod přežili, děti zemřely. Nechtěl zažít, aby musel pohřbít své děti.
Přešly další dva měsíce a stále ještě zvládal tajit své těhotenství, což se stávalo stále nesnadnějším, protože jeho zvýšený příjem potravy začínal mást Haldira i jeho bratry. Příležitostně mu nosili sladké dárky, které okamžitě shltal. ‚Musím být mnohem opatrnější nebo by si mohli spočítat, že něco není v pořádku.‘
Škubl sebou, když ucítil, jak jedno z dětí koplo. Když to zažil poprvé, zpanikařil a spěchal za Camfaelem, aby se zeptal, jestli je něco v nepořádku. Od té doby začaly děti kopat pravidelněji, čímž dávaly jasně najevo, že jsou rozhodnuté se do čtyř měsíců narodit.
Co ho ohromovalo, bylo, jak rychle rostly. A s tímto uvědoměním přišla starost, že už by nemusel být schopný své těhotenství skrývat. ‚Musím se brzy svěřit Haldirovi.‘ Doufal, že ještě na několik měsíců bude moci tento rozhovor odložit.
„Postarám se, že budete vyrůstat svobodní.“ Neznal pohlaví svých dětí, ale jeho instinkty mu řekly, že by mohl nosit chlapce. Když si uvědomil, že by nemusel mít možnost vidět je vyrůstat, jeho oči se zarosily a znovu uvažoval, co kdy udělal špatného, že si zasloužil takový krutý osud.
„Erestore, potřebujeme tvoji pomoc!“ Rúmil vrazil do pokoje a zoufale křičel. Jeho oči v důlcích divoce poskakovaly a když Erestora zaměřil, rychle popadl jeho ruku a táhl ho do stoje. „Musíš pomoct!“
„Co se stalo?“ Erestor nebyl schopný Rúmila zarazit, když ho strážce táhl s sebou. Rychle ztrácel dech, ale nezdálo se, že by si toho Rúmil všiml a nasadil dokonce ještě rychlejší tempo.
„Napadla nás skupina skřetů a mnozí byli zraněni.“
Erestorovo srdce vynechalo úder. „Tvoji bratři… Jsou…?“
„Haldir a Orophin mají jenom škrábnutí, ale další strážci jsou zranění vážněji. Léčitelé nedokážou rozpoznat jed, který skřeti použili na hroty svých šípů a teď Telu, jeden ze strážců, umírá. Léčitelé se už vzdali, ale já vím, že ty mu dokážeš zabránit vstoupit do Síní čekání.“
Erestor chtěl něco namítnout, ale Rúmil ho zatlačil do stanu, kde leželi ranění. Upřelo se na něj několik pohledů naplněných odporem a nesouhlasem a on si přál, aby se země otevřela a pohltila ho, ale nic se nestalo. Místo toho zůstal ztuhlý stát.
„Pojď se mnou!“ Rúmil táhnul Erestora s sebou a nezastavil, dokud nedosáhli posledního lůžka. „Telu, přivedl jsem pomoc! Erestor tě vyléčí!“ Telu mu jednou zachránil život a byl to zkušený a uznávaný bojovník. Rúmil si přísahal, že ho nesmí ztratit.
„Erestor?“ S posledními zbytky sil vyhledaly Teluovy modré oči bratrovraha. „Nechci jeho pomoc!“ Jeho tělo se zkroutilo v křeči pod vlivem jedu, který stále ještě koloval jeho tělem. „Raději bych zemřel než…“ Vydal výkřik plný bolesti a hrůzy, když cítil, jak jeho fëa opouští jeho tělo.
Strašlivě bledý Erestor si přál, aby ho Rúmil pustil, aby mohl utéct zpátky do svého pokoje. Když zaslechl tato slova, připomnělo mu to, že většina elfů se mu stále ještě vyhýbá a nenávidí ho.
„Erestore, blouzní a neví, co říká. Prosím, pomoz mu! Je to důvěrný přítel a v minulosti mi zachránil život. Nezaslouží si takhle zemřít.“ Rúmil prosebně zíral na Erestora.
„Rúmile, já…“ Teluovy oči byly zavřené, když se teď nad ním vznášel věčný spánek, a Erestor zaváhal. Věděl, že raněnému elfovi může pomoci a byl ochotný to udělat navzdory nenávisti, kterou k němu onen elf pociťoval, ale musel především myslet na své nenarozené děti. Potřebují ke svému růstu jeho životní energii. Kdyby ji dal Teluovi, mohl by jim ublížit.
„Věděl jsem, že to neudělá. Jednou vrah, navždy vrah,“ vyplivl Seregon, jeden ze strážných, který zaslechl rozhovor. „Raději bude sledovat, jak Telu umírá.“
Erestorovy oči zaplály hněvem, když vyhledal nenávistí naplněné oči druhého elfa. Přál si, aby jim mohl říci, proč je tak nerozhodný. Kdyby nebylo jeho těhotenství, nebyl by váhal.
„Uzdrav ho,“ přikázal Seregon, vytáhl dýku a podržel ji proti Erestorovu hrdlu. „Uzdrav ho, nebo zažiješ stejnou bolest, jako nyní Telu.“
Rúmil zasyčel a pokusil se smést ruku, která držela dýku, ale další strážce to nedovolil. Když zaslechl šepot svých spolugaladhrim, začal se obávat o Erestorovo zdraví. Tohle se opravdu rychle zvrtlo. „Je to Erestorovo rozhodnutí, jestli Telua vyléčí nebo ne,“ upozornil, ale neposlouchali ho. Přidaly se další hlasy, které požadovaly, ať Erestor Telua uzdraví.
Erestor zpanikařil, když byl od něj Rúmil odstrčen. Ztratil stříbrovlasého elfa z dohledu a když se ho pokusil vyhledat, ztuhl. Ostrá špička dýky byla nyní ponořena pod jeho kůží a způsobila mu krvácení.
„Řekl jsem - uzdrav ho, vrahu.“
Hrozilo, že se mu z očí vyhrnou slzy, ale zadržel je, protože nechtěl, aby viděli jeho utrpení. ‚Co moje děti? Přežijí?‘ Ale nedostal dost času, aby o tomto dilematu mohl uvažovat. Jeden ze strážných ho zatlačil dolů na kolena, teď byl na úrovni Telua, který právě vydal poslední dech.
„Uzdrav ho, nebo budeš čelit našemu hněvu!“
Erestorovo vidění bylo nyní tunelové a jejich hlasy a vzteklé výkřiky k němu doléhaly z velké vzdálenosti. Bojoval s nevolností a položil jednu ruku na Teluovu hruď. Druhou ruku ovinul ochranitelsky kolem svého pasu a doufal, že bude mít dost síly k tomu, aby je udržel všechny. Nebyl dál schopný zadržovat své slzy, tak mu stékaly po tvářích, zatímco svou energii nasměroval do Teluova umírajícího těla.
‚Přijdu o své děti… Já vím, že ano. Nejsem dost silný, abych to zvládl. A je tu ještě Elrond, který také vysává mou sílu. Je mi to moc líto, moji maličcí. Já to nechtěl.‘ Potichu vzlykal, už necítil špičku nože, která byla zabořena do jeho už krvácející kůže.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Ne, nemůžete ho nutit, aby to udělal!“ Rúmil, rozzuřený, že jeho jednání způsobilo tohle, se pokusil probojovat si svou cestu zpět k Erestorovi, ale jeho přátelé ho zastavili. „Erestor může být příliš slabý! Nemůžeme ho nutit!“ Viděl Erestora, jak se přiblížil k okraji už předtím, ale to bylo dobrovolně. Nedalo se říct, jak ho ovlivní, když je k tomu přinucen násilím.
Najednou se po jeho boku objevil Haldir a Rúmil okamžitě jednal. „Muindor, pomoz mi!“
Rozhněvané výkřiky jeho mužů vyburcovaly Haldira a tak spěchal ke stanu a vstoupil dovnitř. Rozlítilo ho, když uviděl, jak Seregon drží dýku na Erestorově hrdle. Tohle není řešení! Takhle nikdo nenutí léčitele, aby použil svou životní energii. Jeho muži museli zešílet, když teď tolik trpěli po útoku skřetů. „Pusťte ho!“
Ale stejně jako Rúmil, ani on je nedokázal zastavit.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Mlčenlivé slzy kanuly po Erestorově tváři, když cítil, jak ta dvě křehká světýlka v něm zvolna uhasínají a pak zemřela. Jeho léčivá energie stále ještě plynula do Telua, čímž ho zachránila od jisté smrti. V tuto chvíli děsivé ztráty zapomněl Erestor na svou povinnost vůči Elrondovi. ‚Vezmi si tedy ze mě všechno.‘ Byl to jeho poslední akt vzdoru, když dával ze sebe všechno a doufal, že jeho vnitřní světlo uhasne spolu s jeho dvojčaty. ‚Chci zemřít…‘ Nezbylo mu nic, pro co by měl žít, teď, když přišel o své děti. Ztratil vědomí a zhroutil se na podlahu - jednu ruku stále ještě ochranitelsky ovinutou kolem svého pasu.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Camfael si rozruchu všiml příliš pozdě. Když si prorazil cestu shromážděným zástupem, jeho oči zazářily hněvem, když uviděl Erestora zhrouceného na podlaze. Zíral na Seregona, který teprve teď odklonil ostří z Erestorova hrdla.
„Měl by ses raději postarat o Telua místo o toho vraha,“ prohlásil Seregon potěšeně, když byl teď jeho přítel zachráněn před jistou smrtí.
Camfael přikázal jednomu z dalších léčitelů, aby se postaral o Telua, a potom uchopil Erestora do náručí. Tmavovlasý elf byl chladný a jeho instinkt mu prozradil, že Erestor přišel o děti. „S většinou z vás se vypořádám později,“ prohlásil temným hlasem.
Skupina strážných si konečně uvědomila, že překročili meze, když Erestora přinutili, aby pomohl Teluovi, a udělali průchod, kterým nechali Camfaela projít bez překážek.
Camfael zachytil pohledem Haldira a Rúmila a zavolal na ně. „Rúmile, vyhledej lorda Celeborna a řekni mu, že potřebuju jeho pomoc. Řekni mu, že je to naléhavé. A Haldire, chci, abys šel se mnou.“ Přitiskl si Erestorovo ochablé tělo pevně k hrudi a nesl ho k sekci, kde mohl na svém studentovi provést operaci.
Haldir spěchal k Camfaelovi, zatímco Rúmil odešel vyhledat Celeborna. Oba elfové si dělali velké starosti, když viděli Erestora takhle nehybného. „Co se mu stalo? Použil příliš mnoho životní energie?“
Camfaelova čelist byla pevně sevřená, když rázoval k lůžku, které mu sloužilo jako operační stůl. „Nemám čas na vysvětlování, Haldire. Svlékni Erestora a neustále ho sleduj. Kdyby nabyl vědomí, okamžitě mě zavolej!“ Pak odešel, aby shromáždil léčivé bylinky, chirurgické nástroje a obvazy. Přikázal také svým studentům, aby ohřáli hodně vody.
Haldir ztěžka polknul, když uviděl prázdný výraz v Erestorových očích. Když vyléčil Orophina, byl také vyčerpaný, ale zůstal při vědomí i při smyslech. Jeho současný stav plnil Haldira strachem. Přitáhl si židli a posadil se vedle něj. Jedna z Erestorových rukou spočívala v jeho a on hladil studenou kůži a přitom tichounce mumlal. „Camfael se o tebe dobře postará, Erestore. Prosím, vydrž.“
Camfael znovu vstoupil do místnosti. Když viděl Haldira tak starostlivého, zvažoval, jestli není velitel stráží otcem Erestorových dětí. Dost brzy to zjistí. „Řekl jsem ti, abys ho svlékl!“
Haldir sebou při tom drsném tónu hlasu trhnul. „Dělal jsem si starosti--“
Camfael ho krátce uťal. „Tak mi teď tedy pomoz!“ Jemně vytáhl Erestora do sedu a podpíral ho, zatímco Haldir odstranil plášť a šaty, které měl Erestor na sobě.
Když Haldir odstranil Erestorovo spodní prádlo, zjistil, že tmavovlasý elf přibral na váze, a zamračil se. Ale nemělo by ho to překvapovat, když si připomněl to obrovské množství potravy, které Erestor spořádal v těchto posledních měsících.
Camfael pozorně sledoval Haldira a bylo zřejmé, že strážce nemá ani ponětí o stavu, ve kterém se Erestor nachází. Když byl teď Erestor nahý, jemně ho položil zpět na lože. Pro tuto chvíli Haldira ignoroval a soustředil se na Erestora. Jeho ruce prozkoumávaly krajinu břišní jeho pacienta a jeho nejhorší obavy se potvrdily. „Opravdu je ztratil.“
Haldir se při tom rezignovaném tónu v Camfaelově hlasu přikrčil. „Ztratil co?“ Cítil se opravdu zmatený, když léčitel nadále zkoumal Erestorovo břicho. „O čem to mluvíš?“
„Neřekl ti to? Slíbil, že ti to poví.“ Camfael potřeboval chvíli, aby se sám uklidnil. Navzdory všem obavám doufal, že Erestor i děti budou nakonec v pořádku.
„Poví mi co?“ Haldir napřímil hlavu, jak jeho podezření rostlo. Camfael ho zaskočil, když uchopil jednu jeho ruku a položil ji na Erestorovo břicho. Zachmuřeně si uvědomil, že pod měkkou kůží cítí jakýsi druh hmoty.
„Byl těhotný. Erestor čekal dvojčata.“
Camfaelova slova Haldira šokovala. „Těhotný? Ale jak? Proč? Kdy?“ Jeho mozek se usilovně pokoušel přijmout to, co mu Camfael prozradil, ale jedna jeho část to odmítla jako nemožné. „Mužský elf nemůže otěhotnět!“ Camfael dosáhl špatného závěru, lhal mu… Tak to musí být! Tohle nemůže být pravda!
„Je to nesmírně ojedinělé, ale ne nemožné.“ Camfael se zhluboka nadechl; musí to vědět! „Haldire, ty jsi otec? Spal jsi s ním před osmi měsíci?“
Haldirovy oči se nevěřícně rozevřely. „Cože?“ Jeho myšlenky začaly pádit. „Před osmi měsíci?“ Před osmi měsíci se Erestor připoutak k Elrondu Půlelfovi. ‚To byly Elrondovy děti!‘ Pak si uvědomil ještě něco. „Dvojčata? Ztratil je obě dvě?“
„Už dál necítím jejich vnitřní světla.“ Camfael si pomalu uvědomoval, že v tom Haldir neměl podíl. „Muselo se to stát, když ho tamti hlupáci přinutili vyléčit Telua. Životní energie, kterou dostal Telu, byla určena pro děti, aby je udržovala na živu. Erestor byl prostě příliš slabý, aby udržel všechny čtyři.“
Haldir se zapotácel a musel se opřít o zeď, aby neupadl. „Pro smilování Valar…“ ‚Všech pět! Také Elrond vysával z Erestora energii. Co jsme to udělali?‘
„Musím odstranit mrtvé plody. Když to neudělám, ztratíme také Erestora.“ Camfael si přál, aby byl dorazil dřív. Možná by byl schopný zabránit této tragédii.
Haldir přikývl. Stále ještě se cítil nejistý, ale udělal by cokoliv, aby pomohl. ‚Erestor to nikdy Elrondovi neřekl. Věděl bych, kdyby poslal zprávu do Imladris. Trpěl mlčky.‘ To mu způsobovalo nesmírný zármutek.
Nečekaně se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Celeborn, rychle následovaný Rúmilem. Když uviděl neštastné výrazy Camfaela a Haldira, okamžitě věděl, že je něco děsivě špatně. Pak jeho pohled přitáhla Erestorova nahá postava. Protože byl také vycvičený v léčitelském umění, okamžitě zaznamenal Erestorovo nafouklé břicho. Stále ještě na něm spočívala Haldirova ruka. Nejistý tím, k jakému závěru došel, pohlédl na Camfaela pro vysvětlení. „Co ho sužuje?“
Camfael se vytáhl do své plné výšky, protože si uvědomoval, že kvůli Erestorovi musí zůstat silný a klidný. „Erestor prodělal potrat a ztratil dvojčata, která čekal.“
Na jeden strašlivý okamžik měl Celeborn pocit, že jeho srdce přestalo bít. Čas se zastavil, když uslyšel tuto hroznou zprávu. „Byl těhotný?“ Nikdy si ničeho nevšiml! „Jsi si jistý?“ Jak se to mohlo stát? Galadriel se mu o tom nezmínila. Věděla to, nebo jí zrcadlo prostě neukázalo, že se tohle stane? Zeptá se jí později.
„Přesvědč se sám.“ Camfael odstrčil Haldirovu ruku z Erestorova břicha a čekal na Celeborna, až si to ověří. Měl podezření, že o tom Celeborn ví víc, ale nevypadalo to, že by ho jeho Pán chtěl informovat.
Celeborn se ohlédl přes rameno na Rúmila, když zaslechl, jak mladší elf vydal přiškrcené zakňučení. Ani Rúmil to tedy nevěděl. Kráčel k jejich pacientovi a zopakoval Camfaelovo dřívější vyšetření. „Máš pravdu. Potratil.“ Jak to mohlo uniknout jeho pozornosti? ‚Camfael řekl dvojčata. Erestor tedy doopravdy nosil Elrondovy dědice.‘ Zesmutnělý poznáním, že Erestor ztratil obě děti, setkal se Celeborn s Camfaelovým odsuzujícím pohledem. „Nikdy jsem nechtěl, aby se stalo tohle.“
Camfael věděl, že tohle není to pravé místo, aby se zeptal, ale stejně to udělal. „Jsi jejich otcem?“
Celeborn si hluboce povzdechl. „Ne, nejsem.“ Necítil se tou otázkou uražený, protože věděl, proč to chtěl léčitel vědět. Uvědomil si, že musí převzít velení, a pohlédl na Haldira. „Camfael a já se o Erestora postaráme. Vaše služby už nebudeme potřebovat.“
Haldir ztěžka polkl. Chtěl tady zůstat, ale nemohl se vzepřít Celebornovi. Když pohlédl letmo na Rúmila, uviděl v očích svého bratra vinu a šok a uvědomil si, že ho odsud musí dostat. „Rúmile, pojď se mnou.“ Objal Rúmila kolem ramen a táhl ho s sebou.
Jakmile Haldir a Rúmil odešli, vyhledal Celeborn Camfaelův pohled. „Nevím, co se stalo, že mu to přivodilo potrat, ale já to zjistím.“
„Můžu ti ušetřit námahu,“ prohlásil Camfael rozhněvaně. „Tvoji muži přinutili Erestora, aby vyléčil jednoho raněného. Vyhrožovali mu. Když jsem se k němu dostal, byl na jeho krku nůž!“
Celeborn zahanbeně svěsil hlavu. „Potrestám ty, kdo jsou za to zodpovědní.“
„To můžeš udělat později. Teď potřebuji tvou pomoc a znalosti. Obávám se, že Erestor ví, že o ně přišel, a touží být vpuštěn do Síní čekání. Potřebuji tvou sílu, abychom ho přitáhli zpět, pokud to bude třeba.“
„Udělám, co budu moci,“ slíbil Celeborn. „Nikdo by neměl pohřbívat svoje děti.“ Při pouhé této myšlence ho bolelo srdce. Jakmile tato operace skončí, promluví si s Galadriel. Musí se rozhodnout, zda to říct Elrondovi či nikoliv.
muindor - bratr