/ 1
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
„Měli bychom už jet.“ Haldir nechal Erestora spát až do soumraku a teď začínal být netrpělivý. Galadriel a Celeborn očekávají, že se vrátí tak rychle, jak je to možné, a už teď měli zpoždění. „Připravte koně na odjezd, já zatím vzbudím Erestora.“ Haldir se posadil na paty vedle spícího elfa a odhrnul několik neposlušných pramenů z jeho tváře. Modrá barva ztrácela svůj jas a dodávala jeho tváři strašidelný vzhled. Litoval, že Erestora musí vzbudit, ale bylo by dobré odjet právě teď.
„Erestore? Probuď se.“ Jemně zatřásl jeho ramenem a zachytil hrůzu v hnědých očích při procitnutí. „Jsme na odchodu.“ Kdyby to bylo na něm, raději by zkontroloval, jestli krvácení přestalo, ale instinktivně věděl, že by to Erestor nedovolil. „Můžeš se postavit na nohy?“
Erestor tiše zasténal a očekával, že bude zasažen hnusným palčivým pocitem, když se posadí, ale bolest byla pryč. Bylo tu jisté menší nepohodlí, ale s tím se dokáže vypořádat. Připomněl si Orophinovu nehodu a pohledem vyhledal jeho postavu. „Jak je mu?“
Haldir ihned pochopil. „Orophin několik hodin mírumilovně spal a zdá se, že se naprosto zotavil. Chci, abys věděl, že za záchranu jeho života máš moji věčnou vděčnost.“
Erestor roztržitě přikývl. Soustředil se na sebe a zamračil se. Jeho životní energie plynula z něj, do mysli někoho jiného, a najednou porozuměl; jeho životní energie udržovala a posilovala Elronda. Sklíčeně si povzdechl, protože si uvědomil, že už se nikdy nebude cítit úplný, když teď jedna jeho část chyběla. Jediný způsob, jak znovu získat pocit jednoty, by byl, kdyby žil s Elrondem jako jeho manžel, ale to se nikdy nestane. Odteď si musí zvyknout na pocit slabosti a neúplnosti.
„Erestore? Potřebuješ pomoc?“ Haldir byl ustaraný, když nedostal odpověď.
Erestor ze sebe setřásl zadumání. „Zvládnu to sám.“ Zřídkakdy mu někdo nabídl podporu a on si nebyl jistý, jak se teď s takovou nabídkou vypořádat. Pomalu se postavil na nohy, když si náhle uvědomil, že kolem jeho pasu se ovinula pomocná paže. Neřekl snad Haldirovi, že pomoc nepotřebuje?
„Jsi pořád ještě slabý,“ mírně podotkl Haldir. „Nech mě, ať ti pomůžu.“
Jeho první popud byl setřást tu podpůrnou ruku, ale Erestor neměl nadbytečnou sílu, tak mu dovolil, aby ho dovedl k jeho koni. Ne, netěšil se na to, že bude zase muset jet na koňském hřbetě!
„Rúmile? Pomoz mi!“ zavolal Haldir bratra na výpomoc.
Erestor se divoce červenal, když ho oba bratři opatrně usadili na koňská záda. Jeho tvář se zkroutila, protože bolest ve spodní části těla se vrátila. Zatínal zuby, jak se pokoušel zatajit nepohodlí, které se ještě zhorší, jakmile zrychlí.
„Pojedeme pomalu,“ ujistil ho Haldir a také nasedl.
Erestor, který pevně svíral sedlo kvůli podpoře, si nasadil kapucu a sklonil hlavu. To, že mu pomáhali, jenom zvýšilo jeho rozpaky. Kromě Maglora a Elwing mu nikdy dřív nikdo nepomohl. Prostě jen nevěděl, jak na to reagovat.
Orophin zavedl svého koně blíž k Erestorovu. „Chtěl jsem ti poděkovat za to, co jsi pro mě udělal. Udržel jsi mou fëa na Ardě. Ještě nejsem připravený opustit své bratry.“
Rozpačitý Erestor pokývl, ale zůstal potichu. Co by měl říct?
Orophin, zklamaný Erestorovým plachým chováním, se zeptal: „A jak se dneska daří tobě?“
Erestor se napjal. Proč mu Orophin pokládá tyhle otázky? „Dobře.“ Ale byla to lež. Vevnitř byl stále ještě zraněný, i když bolest nesnesla srovnání se včerejší agónií.
Orophin tomu nevěřil, ale už dál nenaléhal. Místo toho si vyměnil tázavý pohled s Haldirem. Jak teď postupovat? „Ještě máme nějaký lembas a ty jsi dneska zatím nejedl.“ Vytáhl kousek chleba a nabídl ho Erestorovi. Taky mu podal měch plný vody. Zranilo ho, když v Erestorových očích uviděl nedůvěru. „Vezmi si to. Potřebuješ si udržet svou sílu.“
Erestor opatrně uchopil lembas a ukousl si několik soust. Pak všechno spláchl několika doušky vody a dbal při tom, aby nevypil příliš mnoho. Pak vrátil vodní měch zpátky Orophinovi a přemýšlel o nespokojeném výrazu v jeho očích. Co provedl tentokrát?
„Můžeš se napít víc, jestli chceš. Máme dostatečnou zásobu vody.“ Orophin si přál, aby mohl Erestorovi nabídnout něco výživnějšího. Možná by příště, až budou odpočívat, mohli něco ulovit. Jak znal Haldira, budou zase odpočívat brzy, jakmile se Erestor unaví.
Rúmil, který jel po Erestorově boku, zvažoval vše, co právě viděl a slyšel. Byl ovládán touhou poznat Erestora lépe. „Spojil jsi se s Elrondem Půlelfem…“ pronesl zamyšleně, „a přece Pán a Paní chtějí, aby ses vrátil do 'Lórienu? Nebylo by pro tebe nejlepší, kdybys zůstal poblíž svého spojeného druha?“
Erestora ta otázka hrozně překvapila. Proč se ho na to Rúmil ptá? Zůstal potichu, protože to nechtěl vysvětlovat.
„Erestore? Rúmil uhodil hřebíček na hlavičku,“ řekl Haldir, který se k nim teď také připojil. „Proč odjíždíš?“
Když si uvědomil, že není úniku, Erestor si nervózně odkašlal. „Jenom poslouchám příkazy naší Paní.“
„Které jsou?“ Haldira zajímaly Galadrieliny motivy.
Erestor si pohrával s lemem rukávu, protože to dál nechtěl vysvětlovat, ale uvědomil si, že ho nenechají být, dokud neuspokojí jejich zvědavost. „Elrond Půlelf stále ještě musí sehrát nějakou roli na Ardě a Paní mě požádala, abych ho zachránil. Já jsem samozřejmě vyhověl.“
„Samozřejmě,“ opakoval Haldir zamyšleně. 'Pravděpodobně ti především nedala moc na výběr.'
Erestor si skousl spodní ret a přál si, aby ho nechali být.
„Ale i tak by ses měl raději lépe poznat se svým novým manželem místo toho, aby ses musel hnát zpátky do 'Lórienu.“ Haldirovy oči se zúžily, něco na tom bylo v nepořádku.
Erestor si povzdechl. „On není můj manžel, Haldire. Spojil jsem se s ním, abych mu zachránil život. To není sňatek.“
Tři bratři si vyměnili ustarané pohledy. Byl to Haldir, kdo nakonec vyslovil své myšlenky. „To pouto bylo vytvořeno doživotně. Jsi s ním ženatý. Vy dva jste životními partnery.“
Erestor popuzeně shodil kapuci a zadíval se na Haldira. „Nerozumíš tomu. Já jsem spojený s Elrondem, ale on se mnou ne. Dokonce ani neví, že ho někdo přivedl zpět z okraje. Pokud se jeho týká, já neexistuju. Myslí si, že se miloval s Gil-galadem, ne se mnou!“ Vyčerpaný - a rozpačitý ze svého výbuchu - odvrátil Erestor oči.
Haldir nedokázal skrýt svůj šok a nesouhlas. Co si Galadriel a Celeborn mysleli, když tohle přikázali? Odsoudili Erestora k živoření, kdy bude neustále cítit a podporovat svého druha, zatímco si Elrond zůstane blaženě nevědomý toho, že někdo trpí místo něj.
Orophin potichu nespokojeně zabručel. „Nedokážu pochopit, že jsi s takovým ujednáním souhlasil.“
Erestor si zhluboka povzdechl a pokusil se to vysvětlit: „Byl jsem tři tisíciletí uvězněný v jediné místnosti. Dlouhé a osamělé roky, kdy jsem neměl nic, čím bych se mohl zabavit. Byl jsem odříznut od života a neměl jsem dovoleno jít ven.“
Haldir přikývl; on a jeho bratři Erestora po většinu těch let strážili, a přece se nad ním nikdy ani na okamžik nezamysleli, protože byli přesvědčeni, že si svůj trest zaslouží. „Tak co ti tedy nabídli?“ Věděl příliš dobře, že by mu Galadriel a Celeborn nikdy nedali svobodu. Hodili by mu jenom drobečky.
Orophin byl překvapený, když najednou uviděl v Erestorových tmavých očích záři.
„Budu mít dovoleno jít jednou týdně na vycházku a číst knihy z knihovny lorda Celeborna.“ Erestor se nad tou vyhlídkou šťastně usmál. Po letech zklamání, nudy a osamělosti mu dovolí nějaké rozptýlení.
Rúmil si nahlas odfrkl. „A kvůli tomu jsi dovolil, aby ti zničili život?“
Erestor, šokem ztuhlý, rychle sklopil oči na své ruce. „Nechápeš to. Můj život byl zničen v den, kdy jsem se setkal s Fëanorem.“ Oči se mu rozšířily, když si uvědomil, co právě řekl.
„Fëanorem?“ Teď vzbudil Haldirovu zvědavost.
„Nechci o něm mluvit.“ Vzpomínka na jeho dětství vyvolávala příliš mnoho utrpení. Erestor si neklidně poposedl v sedle a uvažoval, jestli hodlají cestovat do 'Lórienu nonstop. Navzdory bolesti si vychutnával možnost být po tolika tisíciletích uvěznění venku.
Haldir si uvědomoval totéž. Nikdy se sám sebe nezeptal, jak se Erestor vyrovnal se svým trvalým uvězněním, ale teď, když byli v lese, se mu zdál tmavovlasý elf mnohem pokojnější. „Rúmile? Jdi napřed na průzkum a vyhledej místo, kde si postavíme tábor. Orophine, mohl bys jít lovit?“ Nezdálo se, že by byl Orophin ovlivněn svým zážitkem blízkosti smrti, ale Haldir zůstával obezřetný.
„Vrátím se s nějakou zvěřinou,“ slíbil Orophin, který také cítil, že potřebují lepší jídlo než jen lembas. Poté, co si vyměnil pohled s Rúmilem, oba elfové zmizeli a nechali Haldira samotného s Erestorem.
Jejich náhlý odjezd znepokojil Erestora, který si najednou uvědomil, že je s Haldirem o samotě. Teď, když druzí dva elfové odešli, mu mnohem víc připadalo, že je vydán Haldirovi na milost. 'A především - proč odešli?' Galadriel třem bratrům přikázala, aby ho nepřetržitě střežili.
Haldir se ujistil, že je jejich cval pomalý a nezpůsobuje Erestorovi žádné nepohodlí, a přitom uvažoval, jaké téma by bylo bezpečné pro konverzaci. „Potěšilo by tě, kdybys mohl sledovat dnes večer západ slunce?“ Ačkoliv měl Erestorův pokoj okno, mířilo na sever a tak už to byla pravděpodobně tisíciletí, kdy naposledy viděl slunce vstávat nebo zapadat.
„To bych rád,“ zašeptal opatrně Erestor, který stále ještě cítil k Haldirovi nedůvěru, když se teď k němu choval tak laskavě.
Ticho se vrátilo, což Haldira znervózňovalo. „Účinkovala ta pasta? Zmenšila tvé nepohodlí?“ Letmo na Erestora pohlédl a snadno zachytil jeho ruměnec.
„Děkuji vám za to, že jste nasbírali ty bylinky a udělali tu pastu. Ano, pomohla.“ Erestor se cítil v rozpacích a dříve, než se ovládl, z jeho rtů vyklouzla slova, která říct nechtěl: „Proč jste ke mně tak laskaví? Předtím jste nebyli.“
Haldir se za své dřívější chování zastyděl. „Když jsem tě viděl vyléčit Orophina, otevřelo mi to oči.“
To nebyla odpověď, kterou Erestor čekal. „Otevřelo ti to oči?“
„Jsi léčitel. Nevím, proč jsi zabil toho strážce, ale-“
„To jsem neudělal!“ Erestor vybuchl. Po tisíciletí se je pokoušel přesvědčit, že se na tom bratrovražedném šílenství nepodílel; že se jenom pokoušel pomoci! 'Držel jsem ten nůž na místě! Rhoss už ztratil příliš mnoho krve a kdybych ho odstranil, uspíšilo by to jeho smrt!' Jeho prsty byly ovinuty kolem rukojeti, jak se pokoušel minimalizovat ztrátu krve. A to byla přesně tahle chvíle, když Orophin vstoupil a nazval ho vrahem. Pokoušel se to vysvětlit, ale vůbec nikdo ho nikdy neposlouchal. Nakonec se pokoušet přestal.
„Přál bych si, abych ti mohl věřit,“ zašeptal Haldir, „ale Orophin tě viděl spáchat vraždu.“
'Orophin mě viděl, jak držím nůž na místě, abych zpomalil krvácení.' Ale už se neobtěžoval dalšími námitkami. Vůbec nikdo neposlouchal.
Haldir pocítil smutek, nejistý si tím, co si má o Erestorovi myslet. Byl uvězněný po tisíciletí a možná přišel čas, aby mu dali trochu víc volnosti. Měli Galadriel a Celeborn v úmyslu držet Erestora pod zámkem navěky?
„Našel jsem skvělé místo!“ Rúmil se objevil po jejich pravici, na tváři obrovský úsměv. „A setkal jsem se s nějakými lidmi. Podařilo se mi vyměnit část našeho lembasu za čisté kalhoty.“ Na jeho tváři se objevil vítězoslavný výraz. „Tak už dál nemusíš nosit ty zakrvácené šaty.“
Erestorova tvář se zbarvila do ruda při připomínce jeho zranění. Nejistý tím, co říci, zůstal zticha.
Rúmil, který očekával ze strany Erestora trochu víc nadšení, se tázavě zadíval na Haldira.
Ten jednou pokývl. Postará se o to, aby se Erestor do těch kalhot převlékl. Poté, co mu Rúmil předal onen kus oděvu, následoval svého bratra do tábora.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
O půl hodiny později už měl Haldir postavený oheň a opékal králíky, které se podařilo ulovit Orophinovi. Ten byl mírně zklamaný, že se mu nepodařilo najít víc zvěřiny, ale králíci postačí.
„Tady, převleč se do toho,“ nabídl Haldir kalhoty Erestorovi.
Erestor se necítil dobře na to, aby se střetl s Haldirovým pohledem, ale přinutil se kalhoty přijmout.
„Můžeš se převléknout za tamtím křovím,“ navrhl Haldir, protože instinktivně tušil, že by se Erestor nikdy nepřevlékl v jejich přítomnosti.
„Necháte mě zmizet vám z dohledu?“ Erestor se cítil zmatený. Haldirovo chování ho mátlo, stejně jako Rúmilovo a Orophinovo.
„Věřím ti, že neutečeš,“ odpověděl Haldir klidně. „Teď se převleč a pak se k nám připojíš na večeři.“ Pozorně sledoval, jak Erestor zmizel za křovím.
„Muindor?“ Rúmil položil ruku na Haldirovo rameno. „Na co myslíš?“
„Mám pocit, že jsme mu křivdili.“
„Zabil jednoho z našeho rodu, Haldire, na to nesmíš zapomínat.“ Rúmil se také cítil rozporuplně. „Ale to neznamená, že o něj nemůžeme pečovat.“
Haldir přikývl a pak následoval Rúmila k ohni, kde Orophin dělil jídlo na čtyři porce. Usmál se, když uviděl, že je jedna porce větší než ostatní.
Erestor se váhavě přiblížil k trojici bratrů. Cítil se teď lépe, když se převlékl do čistých kalhot. Nebyl si jistý, jestli se má posadit nebo se vzdálit, proto pohlédl na Haldira pro pokyny.
„Posaď se a jez,“ vyzval Haldir gestem Erestora, aby usedl vedle něj.
Erestor poslechl a opatrně se posadil se zkříženýma nohama. Když se převlékal do kalhot, prohlédl sám sebe. Nesmírně se mu ulevilo, když zjistil, že krvácení přestalo. Nicméně stále ještě byl bolavý. Haldir mu pak podal lembas a mísu naplněnou masem, a když zjistil, že je jeho mísa nejplnější, jeho neklid se zvýšil. Všichni tři bratři si vzali méně.
Rúmil, který zaznamenal Erestorovu nervozitu, vyhledal tázavé hnědé oči. „Jez. Jsi příliš hubený.“
Erestor pomalu žvýkal pečené maso. Vždycky byl příliš hubený, díky Fëanorovi, Curufinovi a Celegormovi. Oni byli důvod, proč málokdy jedl pravidelně. „Děkuji vám za jídlo.“ Měl větší hlad, než chtěl, aby věděli, a dřív, než si to uvědomil, svou porci zhltl. Trojice bratrů si vyměnila ustarané pohledy. Jeden po druhém položili lembas a kusy opečeného králíka do Erestorovy mísy a pobízeli ho, aby jedl dál.
Ale Erestor divoce zakroutil hlavou. „Ne, nemůžu sníst vaše jídlo!“
Rúmil zakryl svou misku rukou, když se mu do ní Erestor pokusil jídlo vrátit. „Ne, ty potřebuješ jíst víc než my. My jsme nepřitáhli dva elfy z hranic smrti.“
Když se podíval na Orophina a Haldira, zjistil, že souhlasně přikyvují. Nenechali by ho vrátit jim jejich jídlo. Jedl pomaleji, přesto zbytek také zhltl.
Haldir, který cítil nezvyklý klid, se usmíval a ukázal na slunce sestupující na horizontu. „Arien je dnes mimořádně oslnivá.“
Nečekaně odložil Erestor nyní už prázdnou mísu na zem, ztracený v obdivu k zlatým paprskům. „Ano, západ slunce je překrásný.“ Teď, když měl břicho plné a jeho bolest ustoupila, mohl plně ocenit Arienino teplo.
Vzácný úsměv, který nyní zdobil Erestorovy rysy, přiměl Haldira přikývnout hlavou. „Opravdu překrásný.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Čím více se blížili k 'Lórienu, tím více se Erestor stahoval do sebe. Rúmil, který mu celou tu dobu zůstával nablízku, se ho pokusil zapojit do rozhovoru, ale Erestor stěží zareagoval. Nakonec se obrátil na Haldira. „Co se s ním děje?“
Haldir si pokládal tutéž otázku, ale na rozdíl od Rúmila dospěl k určitému závěru. „Je spojený s Elrondem Půlelfem. Jeho životní energie plyne k Peredhelovi a jeho zanechává trvale oslabeného. Takhle to bude pravděpodobně po zbytek jeho života.“
„Žít tak po zbytek věčnosti by bylo… nemyslitelné,“ zašeptal otřeseně Rúmil.
„Musíme být opatrní,“ oslovil Haldir své bratry. „Kdyby nás začali Paní nebo Pán podezřívat, že máme o našeho svěřence starost, mohli by určit nové strážce, a to my nechceme, že ne?“
Rúmil si hluboce povzdechl. „Jsme mu obrovsky zavázáni.“
Orophin, který jejich konverzaci zaslechl, také přikývl. Bude-li to nezbytné, budou se k Erestorovi chovat nezúčastněně, kdykoliv budou Galadriel nebo Celeborn nablízku.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Galadriel a Celeborn se usadili a teď čekali na Haldira, až jim podá zprávu. Už věděli, že se Erestor spojil s Elrondem, protože k nim dorazily novinky o jeho zázračném zotavení.
Haldir byl mírně nervózní, když teď nemohl být ke svému Pánovi a Paní naprosto upřímný, ale udělá to, jak nejlépe umí.
„Haldire, pověz nám, proč jste přijeli tak pozdě. Čekali jsem, že se vrátíte už včera.“ Galadriel studovala svého nejdůvěryhodnějšího strážce a vycítila, že se něco změnilo, ale nemohla ten pocit pojmenovat.
„Vzali jsme Erestora do tábora u Hory Osudu, jak jste přikázali. Předal jsem Glorfindelovi svitek a on Erestorovi dovolil, aby se věnoval Elrondu Půlelfovi.“
„A Erestor se spojil s Peredhelem,“ Celeborn přikývl.
„Ano.“ Haldir zvažoval, co říct a co si nechat pro sebe. „Když jsme odjeli, zdál se Erestor vyčerpaný a já se rozhodl pro odpočinek.“
Galadriel zvedla delikátně jedno obočí: „Odpočinek?“
„Má Paní, vím, že jste nám přikázala okamžitě se vrátit, ale on byl zraněný a potřeboval si odpočinout.“
„Zraněný?“ Teď Haldira pozorně sledoval i Celeborn. Co to bylo, co jim jejich strážný neřekl?
Haldir si odkašlal, protože mu bylo nepříjemné mluvit o této záležitosti. „Peredhel… si vzal… Erestora. Ten vnitřně krvácel. Elrond Půlelf nebyl jemný, a tak jsem si myslel, že bude moudřejší nechat Erestora, aby si odpočinul. Určitě je to velice důležité, když uvážíme, že jeho životní energie udržuje Peredhela.“
„V tom máš pravdu,“ řekla nakonec Galadriel. „Erestor musí zůstat naživu a při síle, aby mohl podporovat Elronda.“
„Stalo se ještě něco jiného, mimořádného?“ Celeborn si svého strážce prohlížel. Tak jako Galadriel, i on uvažoval, co před nimi Haldir skrývá.
Když Haldir viděl jejich vědoucí výrazy, ustoupil. „Orophin upadl a zlomil si vaz.“
Galadriel překvapeně vyjekla. „Ale já ho viděla jet po tvém boku, když jste přijeli!“
Haldir si nervózně odkašlal. „Erestor použil své léčivé schopnosti a uzdravil ho.“
Při tom si Galadriel a Celeborn vyměnili překvapený pohled. „Vždycky jsem se nad Erestorem zamýšlel,“ řekl nakonec Celeborn. „Jsme mu tedy zavázáni.“
„Ne vy, můj Pane,“ opravil ho Haldir opatrně. „Zavázáni jsme Rúmil, Orophin a já.“
„A neovlivní to vaši schopnost hlídat ho?“ Galadriel zvažovala, jestli by je neměla nahradit jinými strážci, kteří by s Erestorem jednali jako s vězněm a ne jako se 'svěřencem'. Ale přece jen, Erestor zachránil Orophinovi život. Kdyby jim tuto povinnost odebrala, chápali by to jako zneuctění.
Celeborn to viděl stejně. „Teď, když Erestor dodržel své slovo, získal jisté výhody. Jednou za týden ho jeden z vás doprovodí na vycházku, ale nikdy ho nesmíte nechat o samotě. Také má povolený přístup do knihovny.“ Zamračil se, když uviděl nesouhlas v Haldirových očích. „Mellon, Erestor byl ve svém pokoji uvězněný přes tři tisíce let. Určitě mu nebudeš závidět týdenní procházku a četbu několika knih?“
Haldir se přinutil zůstat klidný. Celeborn si jeho pohled špatně vysvětlil a on neměl v úmyslu ho opravit. Ať si myslí, že chce ponechat Erestora uvězněného. Dá mu to větší volnost, když ho bude brát ven. „Věřím, že tomu rozumíte lépe.“
„Dobře. Teď můžeš odejít. Rúmil si vzal první strážní službu a ty mu ulehčíš zítra.“ Galadriel naklonila hlavu a sledovala, jak Haldir odchází. Jakmile je už nemohl uslyšet, prohlásila: „Stalo se ještě něco jiného. Něco před námi tají.“
Celeborn přikývl, jak s ní souhlasil. „Ale jsem spokojený, že Erestor uskutečnil svou část dohody.“
„Ano, je to věčná škoda, že se zúčastnil na tom vyvražďování. Je to talentovaný léčitel.“ Galadriel si povzdechla a opřela si hlavu o rameno svého manžela.
„Musíme na Erestora dohlédnout,“ pronesl Celeborn zamyšleně. „Mám pocit, že bude také hrát důležitou roli v dějinách Ardy.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Erestor ztuhl, když teď znovu stál ve svém pokoji. Tyto čtyři zdi byly jeho vězením po dlouhou dobu, ale po utrpení, které zažil s Elrondem Půlelfem, se mu zdály téměř jako domov. Zamířil do koupelny, ale neobtěžoval se napouštěním vany. Místo toho svlékl své šaty a rychle se umyl. Jakmile se cítil poměrně čistý, vytáhl roucho na spaní a stočil se na posteli.
Udělal chybu, když si připomněl to, jak s ním zacházel Elrond a jak v jeho rukou trpěl, a v jeho očích se objevily slzy. Pochyboval, že by kdy vůbec mohl zapomenout na bolest a ponížení, které musel vydržet té noci. Nejhorší ze všeho bylo, že stále mohl Elronda cítit, jeho slabost a neustálou potřebu životní energie. Protože nebyl schopen toto pouto přerušit, ustoupil a nechal svou energii plynout pryč.
„Erestore?“
Otevřel oči a byl překvapený, když ve dveřích uviděl Rúmila. „Co chceš?“ Nemohli by mu dát nějaký čas na to, aby si mohl v soukromí lízat své rány?
„Přinesl jsem ti něco k jídlu.“ Rúmil položil podnos na postel vedle Erestora. „Počítám, že máš pořád ještě hlad.“
Měl, ale odmítl to přiznat. „Děkuji ti,“ zašeptal mírně. Čerstvě upečený chléb, med, maso a ovoce vypadaly neobyčejně lákavě. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že Rúmil přidal také karafu s vínem. „Děkuji,“ opakoval znovu, nejistý si, proč byl Rúmil pořád ještě tak velkorysý a laskavý. Orophin byl v pořádku a tak teď, když už nebyli na cestě, očekával, že se jeho strážci vrátí ke svému obvyklému, rezervovanému chování.
Rúmil si odkašlal a Erestor konečně vzhlédl a všiml si, že stříbrovlasý elf něco skrývá za zády.
„Myslel jsem si, že bys měl rád něco ke čtení. Lord Celeborn mi dal povolení vybrat ti nějaké knížky.“ Položil na noční stolek tři knihy.
Protože poněkud nedůvěřoval svému hlasu, Erestor přikývl. Opatrně snědl krajíc chleba s medem a pak si dopřál také nějaké maso. Očekával, že Rúmil odnese, co zbylo, zase zpátky do kuchyně, ale podnos zůstal na posteli.
„Jsi ještě unavený?“ Rúmil si přitáhl židli a posadil se vedle postele, pak si všiml rozrušeného výrazu v Erestorových očích. Léčitel mu pořád nedůvěřoval a on si uvědomil, že to může trvat staletí, než mu Erestor začne věřit.
„Ano, jsem unavený.“ Ale dokud ho Rúmil nepřestane pozorovat, nemůže si vůbec odpočinout.
Naštěstí si to Rúmil uvědomil. Vstal ze židle, přešel k oknu a otevřel ho, aby do místnosti mohl čerstvý vzduch. „Zkontroluju tě později. Je ještě něco, co bys potřeboval?“
'Ano, zpátky mou svobodu.' Ale tohle Erestor nahlas neřekl. „Děkuji ti za všechno.“
Rúmil se zamračil, nelíbilo se mu Erestorovo bázlivé chování. „Haldir mě zítra vystřídá a lady Galadriel mu přikázala, že tě má doprovodit na tvou první vycházku.“
Erestor, který byl příliš unavený, než aby mohl v rozhovoru pokračovat, zavřel oči, schoulil se a přál si, aby Rúmil odešel.
„Vrátím se později,“ zašeptal Rúmil chápavě. Rozhodl se nechat podnos v pokoji, jen pro případ, že by Erestor měl zase hlad, a pak odešel, potichu za sebou zavíraje dveře.
Teď, když byl konečně sám, Erestor uvolnil své slzy a potichu se rozplakal.
muindor - bratr
mellon - přítel